Skip to main content

Full text of "Archiv český; čili, Staré pisemné pamat́ky české i morawské, sevrané z archivuw domácich i cizich. dil. 1-"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


li.  ijWjí-s 


ARCHIV  ČESKÝ 

rii.i 

STARÉ  PÍSEMNÉ  PAMÁTKY 

ČESKÉ  1  MORAA^SKÉ, 

SEBRANK  Z  ARCHIVŮ  DOMÁCÍCH  I  CIZÍCH. 


N*Ki*DH  liO«ESllK<LSÍI!íJ  FUMi  K5SL0»11[  CESKťHD 

KOMMISSE    K    TOMU   ZŘÍZENÁ    PSl    KRÁLOVSKÉ    ČESKÉ    SPOLEČNOSTI    NAUK. 

l;Kli\Knili:  JONKF  KALOVSKK. 

CÍL  xm. 
REíilSTUA  SOriM"  k'(iM(ll;NÍll(l  IO(i:i— ir)ll. 

VVIiU  \  JAROMÍR  ČELAKOVSKÝ. 


V   1'liAZK  IRIU. 

v   KMMMM^I  iíMIIKI  )'l  I  r.  I     i:i  ISjK  ,v   i 


i 


^s-)- 


■rWQ. 


Slavil}  hi>r()rioírraf  Fraiiti.M»k  Paliiikv  r.  líSiO 
vyžádal  si  o«l  tehdojšího  stjivov^krlio  víbíiru  zoin- 
skéhí»  bvoliMií,  aby  ihákladein  stavuv  království  i\- 
skólio  molil  vydávati  listiny  a  listy,  kteróž  si-psánv 
byly  ve  stolctírli  XIV.,  Xv!  a  XVí.  jazykem  reskviii 
a  jsou  duložity^  ke  zpytování  dějin  ěeskycli  oiuWli 
dob.  Archivu  Ceskrho,  jakž  nazvána  jest  tato  sbírka 
pranienu  déjinnych,  vyšel  díl  I.  roku  1840,  díl  II. 
I«i2,  díl  III.  184 1,  ilíl  IV.  1H4í;:  když  pak  po 
několika  leterb  Palarky  bodlal  pokrařovati  ve  vy- 
ílávání  Arcbivu  Českého,  v\bor  zeniskv  roku  lH;>;j 
()db»žil  to  na  did»u  neurřitou:  i)o  dlouliýeli  pi'e- 
htávkáeb  a  vžily  pf)  ni»véni  i)nzniv('Mii  rozhodnutí 
výlíoru  zeniskéhí)  vydal  PalarkV  jeíté  díl  V.  r.  1^02 
a  díl  VI.  roku  1872*).  Vií  předmluvě  k  toinutí» 
VI.  dílu  Arcbivu  Ceskéhfí  poznamenal  Palaeký.  že 
,.un)ínil  obmeziti  práci  svou  pídll)ežně  jen  na  pÍM-m- 
\ut<ť\  pocházející  z  <loby  nejstarší  až  <lo  r.  ir)2»5. 
zfiNfiivujo  péci  o  ilal.M  v  té  véci  pokničování  svým 
potomkům."  Av.;ak  Františkovi  Palackému,  stojícímu 
tebíhiž  již  na  skhmku  svélio  úéinnébo  života,  nebvlo 
dáno.  aby  tuto  publikaci  tírba  jen  v  obmezení  im- 
poNÍi'dy  přijatém  přiveill  k  zamýšlenému  kimci: 
ilíl  VI.  Arcliivu  Českého  byl  jKiNlední,  j(íjž  Palacký 
vydal,  ack(di  on  sám  nejléiic  védél  ještě  o  znaiiif- 
nitýcb  záN(d)á<li  příhodných  )»ramenu  hi?5torickýcb 
z  doliy  pi'ed  ndvem  1521),  ii  opisy  některých  zvěčnělý 
dcjei>i>tíc  sám  si  byl  (»j>aíril  a  jich  k  vylíčení  věku 
.Ia;rellnnského  také  použil. 

Spolek  Historický  v  í*raze,  uznávaje  potřebu 
a  příhodnou  chvíli,  aby  se  pokracovab)  ve  vydávání 
An*hivu  Českého,  podal  dne  1.  října  1884  žáilo>t 
ke  sněmu  králov.Ntvi  Ccskéjio.  uby  na  ten  úcd  zase 
pi>ví»b)val  >uijiiriu  iicněz  z  jirostrcilku  zemskýcli.  jakáž 
před  smrti  Františka  Pabické-iio  ( ISTM)  stávala  v  roz- 
počte zemském.  Po  návrhu  v\boni  zí*m>kéln»  sneni 
ěíísiký  pri  vyíizo\ání  rozpočtu  zemského  na  n»k  Iš-^íi 
učinil  toto  ursiiesení:  .,Iv  dalNÍmu  \ vdávání  Archivu  ! 
Českého  ])ovoluje  .se  na  rok  188<)  částka  ;>()oi)  zl.  \ 
b  tím  doložením,  že  rozhodování  o  tom,  jaké  )>ra- 
meny  by  se  vydávati  měly,  se  >věnij<'  Král.  č^:•^ké 
Společnosti  Nauk,  a  že  zemskému  výboru  se  ukládá, 
aby  dalíí  potřebné  kroky  se  společností  tf>u  ujednal, 
a  sice  v  tom  :>myslu,  aby  ekonomická  stránka  pod- 
niku zůstala  jako  druhdy  vě<-í  výboru  zemského.^ 
Také  rozpočet  zemský  na  rok  1887  vykazoval 
ÍJOOO  zl.  k  tomu  účelu;  potom  pak  sněm  povolil 
takovou    každoroční    summu    k    vvdávání    Archivu 


*;  Viz   Františka  Palackého    spis:    Zuř  bohiaischen 
(ieschichtschreibung.   vyšlý  v  Praze   1871.   na   str.  ; 
87,  1:^1.  1.H7;  —  též  předmluvu  k  VI.  dílu  Archivu 
Českého. 


Či;8kého  na  pět  lei   1888— lí>l»2,    a  po  jich  v}  pr- 
kení opět  na  léta  1893—1897. 

Král.  Ce^ká  Společnost  Nauk,  dohodnuv^  se 
s  výborem  zcm-kým,  zřídila  k  vykonávání  úkolu 
sněmem  na  ni  vzneseného  kommissi,  do  kteréž  r. 
ISSí)  byli  zvoleni  její  členové:  Vá<'^lav  Vladivoj 
Tomek  jakožto  předseda  kommis^e,  Antonín  Gin- 
dcly,  Josef  Kmler,  Josef  Kalousek.  Jan»mír  Čela- 
kovskýj  Jaroslav  (roll,  Antonín  Rezek.  Po  smrti 
Gindelyho  (ý  24.  října  1892)  zvolen  byl  na  jelio 
místo  do  kř)mmisse  František  DvorskV,  nástupce  jeiio 
v  arehivářství  zemském.  K  bezin»strcdiiímu  a  je- 
dnotnému vedení  podniku,  pri  němž  •^ic  účastni  si* 
nyní  miu»zí  vydavatelé,  kommi^.so  uziiala  zapotivbi 
u>tanoviti  ze  ^ebe  reilaktora,  za  ktcréliož  zřízen  bvl 
clen  níže  pode^ktaný. 

Archiv  ('e>ký  > vdává  se  dále  v  té/e  spůso])ě 
a  jMídíibě,  v  jakéž  prvníi:li  šest  dílu  péci  Františka 
Palackéhn  na  světlo  vvsb>  lile  pr.)u'rainu,  jenž  v  v- 
tištěn  jest  pi*i  díle  prvním  roku  1840.  ObNahujt^ť 
z  pravidla  písemnosti  ja/ykem  čc^kCm  i>>ané,  a  ?5Íi"e 
v  pčri   oddílci-h  : 

A)   P^aní  itoxolací  nvIíUcí.íi  druhu. 

nj  ZápÍM-  ZLin>ké  oluMiié  a  snéniOMií,  též 
listin  v  královské  a  úřední. 

Cj   Li^íiiiy  soukrmné. 

f))  Vý[>i>ky  právní  a   ilejinné. 

E)  Včtahv    a  přehled  v  z  listiíi  čerpá  i.č. 

I.i^ty  a  listiny  vydávají  m;  i;e  i*i»ru/MU,  ale 
vžtlv  sbírka  ku^-u  k  »obě  nějak  náležitxch.  Pře- 
ilčvším  hledí  se  k  ti»mu,  abv  tv  druh\  a  sbírkv 
l)ramenú.  jež  I^ilacký  vydá\al,  doplnily  a  «lovedly 
se  až  do  roku  ló2í>.  ač  tento  mk  ani  nvní  nemá 
býti  přeliraibíu,  kterou  by  ^.e  měla  trhati  >lnrka  pi- 
M.'mno>tí.    ježto    dohroinadv   •íííuvísí    původem   svvm 

ť  «  I  • 

nebo  jn'íjemcem  anebo  nějakou  stránkou  věeni>u. 
Díl  Vír.  vy<-ház<?l,  tak  jako  díly  diívější,  po 
sešitei*h  15arcliovveh.  Počínaje  dílem  VIII.  ústa- 
noveno  za  pravidlo,  aby  >e  vydal  vždy  celý  díl 
najednou.  Z  příčin  oznámených  ve  předmluvě  k  dílu 
XII.  oblíben  byl  posleilně  ten  spůsob  vydávání,  aby 
tisklv  60  vždv  dva  dilv  Archivu  Českého  současně, 
7.  nichž  jeden  má  býti  vyplněn  jedinou  velkou 
sbírkou  pramenu,  druhý  pak  má  obsahovati  sbírky 
drobnější.  Podle  toho  pravidla  jířítoninV  díl  XIII. 
vyhrazen  byl  celý  Registrům  soudu  komorního,  a 
díl  XIV.,  jenž  vyjde  v  prvních  měsících  r.  1895, 
věnován  jest  sbírkám  menším. 

V  Praze  v  prosinci   1894. 

J.  Kalousek. 


/•^. 


*\  ,  . 


195 

v.  15 


ÚVOD. 


Vydávajíce  y  tomto  dílu  Archívu  Českého  půhony  a  nálezy  soudu  komorního  z  let 
1503—1511,  jakož  i  svédomí  při  úřade  nejvyššího  hofmistrství  v  letech  1510  a  1511  za- 
psaná, chceme  v  úvodu  pojednati  o  složení,  působnosti  a  jinakém  významu  tohoto  soud- 
ního dvoru  v  těchto  letech ;  při  čemž  arci  zpředu  poukazujeme  k  tomu,  co  jsme  o  soude  tom 
pro  dobu  před  r.  1500  na  dvou  místech  této  publikace  byli  pověděli.^)  Zde  přihlédneme  hlavné 
ke  zménám,  které  po  vydání  zřízení  zemského  z  r.  1500^)  v  postavení  jeho  v  české  organi- 
saci  soudní  nastaly,  jakož  i  k  událostem  politickým,  jež  zejména  na  kompetenci  jeho  vliv 
měly.  Materíálie  pak  soudu  toho  uveřejněné  jednak  v  předcházejících  třech  dílech  Archivu 
Českého,  jednak  v  tomto  díle  budou  při  tom  hlavním  záPkladem  našeho  pojednání.^ 

Soud  tento  komorní  následkem  toho,  že  král  Vladislav  v  ten  čas  větším  dílem  meškal 
v  Uhrách  a  že  svazek  zemí  přivtělených  ke  království  Českému  valně  se  uvolnil,  přestal  býti 
nejvyšší  soudní  stolicí  královskou  pro  všechny  země  České  a  stal  se  toliko  vyšším  soudem 
zemé  České,  jenž  v  soudní  organisaci  zemské  obdržel  vykázáno  podřízenější  místo,  nežli  soud 
zemský.  V  zachovaných  nám  registrech  soudu  komorního  z  let  1500 — 1511  není  aspoň  ani 
jediného  dokladu,  že  by  pře  ze  zemí  přivtělených  na  tomto  soudě  bývaly  rozsuzovány ;  a  dů- 
vodně se  dá  souditi,  že  král  stížnosti,  jež  byly  ke  dvoru  jeho  na  Budíne  ze  zemí  Českých 
podávány,  sám  přesuzoval  s  radami  při  dvoře  jeho  meškajícími  anebo  vyřízení  jich  přikazoval 
stavovslrfm  soudům  v  jednotlivých  zemích.^)  V  tom  ohledu  nastávala  změna  toliko  za  těch 
dob,  kdy  král  meškal  dvorem  svým  v  Čechách,  jako  tomu  bylo  r.  1502  a  1509,  a  kdy  sám 

»)  ArchiT  český  VIL  str.  446—460  a  X.  str.  441—446. 

^)  Cittyeme  nadále  toto  zřízení  y  Archiva  Českém  Y.  na  str.  9—265  a?eřejněné  =  ZZ.,  a  opakiigeme, 
le  o  sonda  komorním  jednigí  jeho  články  36,  210,  226,  380,  470  a  471. 

^  Pfihony  a  nálezy  z  !•  1600  (od  rokn  sy.  Martina)  —1503  uveřejnili  jsme  t  Arclii?a  Českém  t  dílech 
X.  na  str.  551—560  (6.  978—989),  XL  str.  606—560  (č.  990—1069)  a  XII.  str.  463—560  (S.  1070-1209).  V  tomto 
XnL  díla  pokraécgeme  t  této  pnblikaci  s  ton  zménon,  že  od  r.  1510  UTeřejňojeme  též  sTédomí  sonda  ko- 
morního. Dospéli  jsme  při  tom  na  str.  646  k  5ísla  2011,  a  chtéjíce  aspořití  místa,  citujeme  t  tomto  ÚTodu 
toliko  Sísla  nálezfty  a  svédomí  ▼  téchto  čtyřech  dílech  nveřejnéná  s  označením  R.;  tedy  R.  č.  978  až  2011. 

*)  Král  Vladislav  na  př.  listem  d.  na  Bndíné  17.  září  1502  nařizoval  Petra  z  Rosenberka  jakožto 
správci  hrabství  Kladského,  aby  néjakého  Sokolíka,  úředníka  na  Eladsté,  jenž  vsadil  král.  úředníka  nngeltn 
do  vezení,  ^pode  ctí  a  vérú  zavázal,  by  před  ním  králem  zde  na  Budíne  (30.  listopadu)  stál  a  toho  se 
zpravil"  (Archiv  Český  X.  str.  106).  Naproti  tomu  podal  král  nékteré  pře,  o  které  mely  strany  před  ním 
v  Budíne  činiti,  k  rozeznání  do  soudu  komorního  (R.  č.  1179  a  1232). 

a* 


IV  D.  XIII  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

/asodal  na  soude  královském,  příslušném  arci  pro  všechny  země  České;  o  tom  však  jakožto 
přípa(l(>  mimořádném  nfže  promluvíme,  při  čemž  povšimneme  si  pak  poměru  soudu  komorního 
k  soudu  královskému  tehdy  zasedajícímu.  Avšak  soud  komorní  byl  netoliko  proto  českým 
vyAšíni  soudem  zemským,  že  pravomoc  jeho  soudní  toliko  na  zemi  Českou  se  obmezovala; 
nýbrž  i  proto,  žo  nabyl  povahy  soudu  mnohem  více  stavovského,  tudy  zemskiho,  nežli  králov- 
skťho,  třebas  mnozí  členové  jeho  náleželi  v}'trvale  k  horlitolfim  za  silnou  moc  královskou. 
Přtídsrda  jeho,  nojv.  hofmistr  království  Českého,  byl  nejvyšším  úředníkem  zemským,  jenž  na 
sni^mě  i  na  soudě  zemském  první  místo  držel  po  nejv.  purkrabí  Pražském  a  jenž  přísahou 
byl  zavázán  králi  i  „vší  obci  království  Českého**.  Při  tom  byl  ťiředuíkom  nesesaditelným, 
a  t4>prv  když  zemřel  aneb  místa  svého  se  vzdal,  mohl  král  úřad  jeho  uděliti  jiné  osobě  stavu 
panského  ^s  radou  pánův  a  vládyk^."')  Rovněž  tak  přísedící  soudu  komorního,  členové 
rady  královské,  byli  přísahou  zavázáni  králi  i  zemi,'')  a  skutečně  v  ten  čas  byli  více  závislými 
na  vyšších  stavech,  ke  kterým  ostatně  sami  patřili,  ^nežli  na  králi.  Xelze  se  tedy  diviti,  že 
sám  král  i  stavové  považovali  soud  v  komoře  královské  odbývaný  za  soud  stavovský,  za 
druhý  soud  ccmský. 

Kdy/,  pak  povážíme,  že  zřízení  zemské  v  posledním  článku  přiznávalo  vyšším  stavům 
svobodu  .,práv  svých  přičiniti  aneb  ujii^ti*",  a  to  jak  na  obecním  snému,  tak  i  „o  soudu 
zemském  aneb  u  jinýcJi  soudů  v",  tedy  pochopíme,  proč  organisace  i  kompetence  soudu  ko- 
morního mohla  se  stiUi  v  ty  časy  mnohem  více  závislou  na  vůli  vyššícli  stavů,  nežli  na  vůli 
královské.  Zajisté  nebylo  překážky,  aby  působnost  soudu  komorního  nebyla  vždy  více  obmezo- 
vána na  prospěch  soudu  zemského  anebo  aby  soud  onen  uveden  nebyl  do  podobného  odvislého 
postíivoní  k  včt^ímu  soudu  zemskému,  v  jakém  se  nalézal  k  němu  na  př.  menší  soud  zemský, 
.loslližo  se  tak  nestalo,  jestliže  toliko  některé  důležitější  případy  soudní  bvlv  mu  v  ten  čas 
odňaty  a  vyhnizonv  zůstaly  soudu  zemskému,  a  jestliže  celkem  nevalné  pokusy  se  staly 
podříditi  soud  komorní  soudu  zemskému,')  tedy  toho  hlavní  příčina  byla  okolnost,  že  soud 
komorní  byl  ve  skutečnosti  soudem  stavovským  rovněž  tak  jako  soud  zemskv,  a  že  na  soudě 
zemském  bylo  by  nastali^  přetížení  prací,  kdyby  působnost  komorního  soudu  vesměs  aneb 
včtším  dilom  bývala  ío  mu  přikázala.  Kromě  t»ho,  jak  ze  všech  zpráv  vysvítá,  přispívala 
nomalo  autorita  předsedy  jeho,  bohatého,  mocného  a  učeného  páua  českého,  nejvyššího 
hofmústrti  království  Črshho,  junhi  VHtnui  z  rtrnštcina,  k  tomu,  že  řízený  jím  soud  komorní 
v  těchto  časech  udržel  se  na  posavaduí  výši  a  neutrpěl  větší  újmy  na  svém  významu.*)  Nic- 
ménč  tehdejší  poklesnutí  moci  královské  a  houževnatý  zápas  stavů  vyšších  se  sUwem  městskvm 
o  hranici  obapoliiych  prav,  zejmóna  ve  věcech  soudních,  neostaly  bez  závažného  vlivu  ani  na 

■■:  /./..  ČI  í.'S.  í-í'.  ::;?i  :«  4::::. 

*)  V\c  .'.:.  č:  í:i'  ph>.ib.Vii  pani  .^  vljdvknTi-  do  soudu  komorního  a  do  rady  králoTské  „kráU, 
Tio:::  i^inoin  a  Tl.HdTk.^xa  i  vřio  ob.i  kríiloT>tTÍo  i  eskoho.  n.ipiod  JKMti  rady  a  rj^jnosii  zachovati,  k  obecnéma 
dobromu  Těrnř  a  praTi  radili,  a  t  jxchi  nidáoh  a  soudu  komorniem  pnavďu  visti  a  křivdu  tupiti,  a  to  ani 
pro  přii^ioů  ani  pro  :;oprii>xe:i  aui  pro  kiorn  jimi  vře-. 

05ar.:t:i'  .  >.^u  na  pr.  případy,  kdv  soud  komorní  hrál  nauóoni  u  soudu  /omskoho    R.  c.  1446  a  1461). 

*  Král  Fordinand  I  v  proposici  řníinovui  r.  liSíT  navrhoval,  aby  .v  soudu  komorním  bea  pntom-^ 
r..''«;i  JKM::  v  :o:-io  kr.V.ovsiTi  ;o  všecko  mohlo  souzono  býti.  coi  bjvá  a  muoi  soiizivio  býti  t  JMEské  pří- 
^^z:^.o^u-.  p.-r.oa.i:  obyvAtoli^  .k  spravodlnostom  svým  pro  toliko  soudu  zoniskoho  ranoj  rázdnění  t  dloahých 
fafi:h  pr::h.vrii  ner. .-»;...-.  a  poncvadi  p:>   ,^iest  to  i  prre  tak  so  zjiohovaralo  od  íiarodavna  a  zv:mí  za  hoj- 

.    r.í.f  i  n-.-.r,  tj.     .:.c.    •/■'•-y   i  ..'.;:  r.3*;.    .::';  v*  -V--^  •'■'••.    /'■•!>'..};:;;  ■  .y-  ..-      Snémy  Ceskě  L  8tr.  260). 


Ústeniék  i  pAsobnost  soudu  komorního  eúSeny.  Vilém  a  Pemšteina.  V 

působnost  soudu  komorního  *)  a  yjsvětlují  také  dostatečně,  proč  práyě  předseda  tohoto  soudu 
byl  osobností  nejspůsobílejší  státi  v  čele  strany,  která  usilovala  o  povznesení  mocí  královské 
a  o  přátelské  urovnání  sporft  stavovských. 

Nebude  od  místa  vénovati  zde  nejprve  některou  pozornost  panu  Vilémovi  z  Pem- 
šteina, bez  odporu  jedné  z  nejznamenitějších  osobností  v  době  Jagiellonské,*®)  arci  toliko 
potud,  pokud  rozsáhlá  činnost  jeho  veřejná  s  působností  soudu  komorního  v  těchto  letech 
souvisela.  Jemu  udělil  král  Vladislav  majestátem  d.  na  Budíne  ee  dne  27.  září  1490  pro 
mnohé,  ustavičné  a  pilné  služby,  které  mu  prokázal,  práce  a  nákladův  znamenitých  v  tom  ne- 
lituje, „úřad  najvyššieho  hofmistrstvie  v  království  Českém  k  pravému  jmění,  držení  a  poží- 
vánie  se  všemi  toho  úřadu  spravedlivými  příslušnostmi^,  dokládaje,  že  chce,  aby  pan  Vilém 
„ten  úřad  jměl  a  držel  a  jeho  požíval  do  živnosti  své,  nejsa  toho  zbavován  ani  kterak  od- 
tiskán  od  nás  ani  od  budúcích  naších,  králuov  Českých,  ani  od  žádného  jiného  bez  své  svo- 
bodné vuole".'^*)  Vilém  z  Pernšteina  napotom  r.  1500  vymohl  sobě  a  svým  nástupcům  v  úřadě 
nejv.  hofmistrství  právo  předsedati  soudu  komornímu,  a  také  po  celou  tu  dobu,  z  které  zde 
prameny  soudu  komorního  uveřejňujeme,  předsedal  soudu  tomuto.  Soudě  pak  v  komoře  krá- 
lovské „se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním  sedícími",  a  staraje  se 
svědomitě  o  spravedlivé  a  nestranné  konání  soudní  moci  na  tomto  soudě,  zjednal  sobě  tou 
cestou  pověst  doma  i  za  hranicemi  věhlasného  státníka  a  vynikajícího  soudce.  Po  vyhlášení 
zřízení  zemského  bylo  v  červnu  r.  1500  vyjednáváno  s  p.  Petrem  z  Roseuberka,  aby  převzal 
opět  úřad  hejtmanství  zemského,  následkem  čehož  by  některé  případy  trestné,  jako  rušení 
míru  a  jiné  výtržnosti  v  zemi,  bylý  nově  zřízenému  soudu  hejtmanskému  bývaly  připadly ; 
avšak  sešlo  z  toho,  když  mnozí  z  vyšších  stavů  na  tom  zůstávali,  žádného  hejtmana  nepod- 
nikati, a  králi  do  Budína  oznamovali,  že  toho  není  potřebí,  aby  hejtmana  v  zemi  bylo,  „po- 
něvadž pan  Pernšteinský  soudy  komorní  držeti  má**.^')  Král  koncem  ledna  1502  dostavil  se 
do  Čech  osobně,  aby  urovnal  spory  stavovské,  a  když  se  mu  to  nevalně  podařilo,  odebral  se 
koncem  března  téhož  roku  do  Uher.    Po  čas  pobytu  svého  v  Praze  soudil  kromě  velké  pře 

^)  Pro  spory  ty  často  bylo  soudu  komornímu  přerušiti  svá  zasedání.  Tak  soud  ten  r.  1502  vynesl  k  roku  sv. 
Martina  toliko  tři  nálezy  (R.  6.  117(5—1179),  načež  odročil  se  (srov.  R.  c.  1219,  též  Archiv  Český  Ví.  str.  277, 
V.  str.  263  a  Palackého,  Dějiny  n.  C.  V.  2  str.  49);  r.  1604  o  tv.  Martinu  a  1605  o  Svátosti  vůbec  nezasedal; 
rovnéŽ  po  celý  rok  1507  (srov.  v  tomto  dfle  str.  141);  z  r.  1609  o  Svátosti  nejsou  v  registrech  sondu  komor- 
ního sapsány  žádné  nálezy,  poněvadž  král  meškaje  tehdy  v  Praze  sám  soudil,  a  konečně  o  Svátosti  1611  rovněž 
soud  komorní  nezasedal,  poněvadž  tehdy  odbýván  sněm  o  útisky  v  náboženství. 

'*)  Srov.  Palackého,  Dějiny  n.  Č.  V.  1  str.  358  násl ,  Archiv  Český  I.  str.  69,  IV.  str.  173  a  VI.  str. 
493,  a  Riegrův  Naučný  Slovník  VI.  str.  255. 

^^a)  Majestát  tento  zachoval  se  v  přepise  v  rukop.  Františkova  musea  v  Brně  č.  235  na  1.  77  (dle  la- 
skavého sdělení  p  zemského  archiváře  Dvorského)  a  též  v  rukopise  Pemšteinském  v  Českém  Museum  cho- 
vaném c.  146  (Archiv  Český  VI.  str.  624).  V  majestátu  tom  ustanovuje  se  též  plat  nejv.  hofmistru,  a  sice  král 
Vladislav  přiřekl  Vilému  z  Pernšteina,  že  mu  má  „ne  s  právem,  ale  z  milosti  z  komory  královské  na  každý 
rok  tisíc  kop  grosuov  českých  širokých  stříbrných  vydávati  do  jeho  Živnosti  beze  všeho  zmatku  a  zadržo- 
vánie" ;  avšak  při  tom  ustanovil,  že  p.  Vilém  bude  povinen  menšímu  hofmistru  dvoru  království  Českého  z  to- 
hoto tisíce  kop  vydávati  150  kop  gr.  českých  stříbrných  a  dobrých  každý  rok  při  sv.  Václave.  Druhým  mhje- 
státem  (2.  na  hradě  Pražském  v  pondělí  den  sv.  Stanislava  (8.  května)  1497  ustanovil,  poněvadž  hofmistru  dvora 
královského  král  sám  150  kop  vydává,  že  pan  Vilém  má  bráti  služby  toliko  zbývajících  850  kop,  a  to  tak,  že 
mu  každý  týden  má  býti  placeno  počnouc  od  sv.  Havla  nejprv  příštího  po  16  kopách  gr.  č.  z  mince  královské 
na  Horách  Kutnách,  a  že  poslední  týden  roku  pořád  zběhlého  má  mu  býti  vydáváno  po  34  kopách  gr.  č.  (Kop. 
v  rukop.  Františkova  musea  v  Brně  č.  235  na  1.  82.) 

»»)  Archiv  Český  VI. 'str.  220  a  X.  str.  97  a  98. 


VI  D.  XlIL  Hegistra  soudu  komorního  1S03—1511.  Úvod: 

yyfiších  stavů  s  mésty  i  jiné  rozepře,  o  něž  strany  na  něho  se  obrátily.'')  Členové  soudu 
komorního  jakožto  rada  královská  byli  při  tom  zajisté  £Ieny  soudu,  kterému  král  předsedal. 
Ve  velké  rozepři  stavovské  povoláni  byli  do  soudu  královského  též  asi  někteří  nejv.  úředníci 
zemští,  z  nichž  nejv.  hofmistr  Vilém  z  Pernšteina  dle  všeho  už  tehdy  marně  usiloval  o  urovnání 
rozepře  stavovské  cestou  přátelského  dohodnutí/')  O  poměru  soudu  komorního  k  soudu  krá- 
lovskému nebylo  tehdy  třeba  uvažovati,  poněvadž  soud  komorní  teprve  v  dubnu  k  roku  Svá- 
tosti —  tudy  po  o4Jezdu  krále  z  Čech  —  sezení  svá  obvyklým  spůsobem  odbýval.**) 

Po  r.  1503,  když  proti  Bratrské  jednotě  příkře  vystupováno  a  Vilém  z  Pernšteina, 
ačkoli  katolík,  bratří  se  horlivě  ujímal,  pomlouván  jest  u  krále,  že  pomocí  pikhartův  chce  se 
zmocniti  koruny  v  Čechách;  a  když  ve  sporech  náboženských  a  stavovských  až  do  r.  1508 
stál  v  čele  strany  podobojí  a  městům  náchylné,  vzbudilo  mu  to  mnohé  nepřátelství  při  dvoře 
královském  i  ve  šlechtě.  *')  Pomýšleno  tehdy  nato,  příměti  jej  k  složení  úřadu  hofmistrského. 
V  listopadu  1506  císař  Maximilian  nabízel  mu,  aby  přijal  úřad  hejtmanství  země  rakouské, 
a  radil  mu,  aby  nejv.  hofmistrství  hleděl  synu  svému  Vojtěchovi  opatřiti;  avšak  páni  čeští 
opřeli  se  tomu,  aby  tak  důležitý  úřad  mladý  jeho  syn  převzal.*^)  Když  pak  v  lednu  1507 
zemřel  nejv.  purkrabí  Jindřich  z  Hradce,  jednalo  se  mezi  šlechtou  též  o  to,  zdali  by  pan 
Pemšteinský  neměl  býti  ponavržen  králi  za  jeho  nástupce;  avšak  přítel  p.  Vilémův,  nejv. 
komorník  Jan  ze  Šelnberka,  podával  22.  ledna  1507  zdání  své  v  ten  smysl,  že  pan  Pem- 
šteinský nestojí  o  úřad  nejv.  purkrabství  jednak  pro  pokročilé  stáří,  jednak  též  proto,  že 
nejv.  purkrabství  méně  vynáší  nežli  nejv.  hofmistrství.^^)  Pan  Vilém  z  Pernšteina,  který,  jak 
známo,  byl  nejzámožnějším  té  doby  šlechticem  v  Čechách,  osvědčil  se  tedy  i  při  této  příle- 
žitosti vypočítavým  hospodářem.  Tehdy  dostalo  se  nejvyšší  purkrabství  Zdeňkovi  Lvu 
z  Rožmitála,  s  kterým  pan  Vilém  z  počátku  byl  v  přátelských  poměrech.  Novému  nejv.  pur- 
krabí podařilo  se  napotom  tak  zv.  smlouvou  Svatojakubskou,  v  červenci  1508  na  sněme  uje- 
dnanou a  10.  srpna  o.  r.  králem  potvrzenou,  společně  se  soudci  zemskými  obdržeti  neobyčejný 


*^)  Edjž  král  11.  února  1502  sázel  konšely  y  městech  Pražských,  ta  rozkázal  čísti  obcem  některé 
artykule,  v  kterých  nafízoTalo  se  mezi  jiným,  Že  každý  z  obce  neb  řemesel  má  na  krále  vznésti,  kdyby  se 
mu  zdálo,  že  má  stížnost  na  konšely,  a  že  král  rozkáže  napraviti,  jakž  toho  bude  kázati  potřeba.  Různice 
mezi  řemesly  mají  sice  konšelé  podle  výsad  konečnými  rozsudky  arornati;  avšak  ^pakli  by  byly  nesnadné 
a  obtiežné  věci  mezi  nimi,  ješto  by  jich  tak  brzo  a  lehce  sami  srovnati  nemohli,  migí  je  králi  vypsané  po- 
slati, aby  je  s  radami  svými  ohledal  a  povážil  prve,  nežli  by  odsud  odjel,  a  potom  těch  cest  a  prostředků 
pohledal,  kterými  by  ke  konečnému  srovnání  přivedeny  byly"  (Archiv  Český  VI.  str.  233).  Příklad  pak  krá- 
lovského soudu  poskytuje  mocná  výpověď,  kterou  král  Vladislav  22.  března  1502  učinil  ve  při  stavu  panského 
a  rytířského  s  Pražany  a  jinými  městy  království  Českého  (Tamže  str.  249). 

*^)  Palacký  u.  m.  V.  2  str.  39.  dokládá,  že  tehdy  našel  se  již  některý  počet  osob  stavu  panského 
i  rytířského,  kteří  ve  sporech  stavovských  ukazovali  se  býti  netoliko  nestrannými,  ale  i  městům  náchylnými. 
Nemáme  za  pochybné,  že  již  tehdy  pan  Vilém  z  Pernšteina  k  osobám  těmto  patřil,  a  sotva  se  mýlíme,  když 
zigímavý  prostředkující  návrh  ve  sporech  stavovských  z  r.  1502,  jenž  se  v  archivu  kutnohorském  č.  16  za- 
choval a  jenž  městům  byl  mnohem  příznivější,  nežli  svrchu  zmíněná  výpověď  královská,  p.  Vilémovi  z  Pern- 
šteina připisujeme.  Níže  o  obsahu  jeho  promluvíme. 

^*)  Zasedal  tehdy  komorní  soud  od  8.  až  do  21.  dubna  (R.  č.  1099—1175). 

*^)  Srov.  Palackého  u.  m.  V.  2  str.  61  a  Archiv  Český  VI.  str.  301  a  304. 

»*»)  Palacký  u,  m.  V.  2  str.  110. 

")  Psalt  pan  ze  Šelnberka:  „Což  se  dotýče  pana  hofmistra,  pana  Pemšteinského,  to  jest  také  pán 
mocný,  ale  již  něco  letitý;  a  také  já  nemám  té  naděje,  by  on  svuoj  ouřad  pustil  pro  purkrabstvie ;  nebo  ne 
purkrabstvie  jest  poctivost  větší;  ale  proto  hofmistrstvie  jest  také  ouřad  poctivý,  a  jeho  užitek  bez  nákladu 
dvakrát  větší  než  purkrabstvie ;  a  protož  já  nemám  naděje,  by  on  o  purkrabstvie  stál**  (Archiv  Český  VI.  str.  344}. 


Vilém  0  Pernšteina.  Soudy  královské  1502  a  1509.  VII 

vliv  na  správu  země.  Zdeněk  Lev  z  Rožmitála  jsa  místodržícím  královým,  potáhnul  na  sebe 
takořka  všechnu  moc  královskou  v  Čechách  a  vykonával  ji  s  „pány  a  vladykami,  kteří  v  soudu 
zemském  sedají",  jakožto  zprávci  nei  regenty  království  Českého.  S  nimi  společná  náleželo  mu 
také  jménem  krále  konati  soud,  zemena  „kdyby  byly  potřeby  v  zemi  mimo  řád  a  právo 
a  soudy".  NejvyšSí  hofmistr  Vilém  z  Pernšteina,  předseda  to  rady  královské,  zasedal  v  re- 
gentstvu  aneb  radě  zemské  toliko  jako  přední  člen  zemského  soudu ;  kdežto  radové  soudu  ko- 
morního byli  přítomni  sezením  regentstva  jenom  tehdy,  když  je  nejv.  purkrabí  byl  k  tomu 
povolal.  Kromě  toho  nejv.  purkrabí  s  ostatními  regenty  měl  králi  „buď  na  úřad  aneb  do  soudu 
zemského  a  též  do  jiných  soudfl"  hodné  osoby  ponavrhovati  a  ve  případě  úmrtí  krále  i  do- 
sazovati.^')  Za  takových  okolností  musilo  soudu  komornímu  hroziti  nebezpečí,  že  bude  úplně 
podřízen  zemskému  soudu  jakožto  regentstvu;  avšak  pan  z  Pernšteina  stoje  v  tehdejších  po- 
měrech při  straně  Rožmitálské  i  proti  městům  a  jsa  sám  jedním  ze  správců  zemských,  dovedl 
soudu  komornílnu  i  tentokrát  uhájiti  samostatného  post^vení.^*) 

Když  pak  král  Vladislav  v  únoru  1509  do  Čech  přijel  a  zde  celý  rok  pomeškal,  tu 
moc  regentů  zemských  přestala  a  úřady  a  soudy  nabyly  opět  pravidelné  působnosti.  Král 
sám  soudil  na  svém  královském  soudě  mnohé  rozepře,  jež  by  jinače  byly  připadly  k  roz- 
souzení soudu  regentskému  aneb  soudům  zemskému  a  komornímu,  a  konal  soud  arci  napořád 
podle  potfeby,  nejsa  vázán  na  určitý  čas,  jak  tomu  bylo  při  těchto  soudech.  Přísedícími  jeho 
sondu  královského  byli,  pokud  víme,  v  některých  případech  biskupové,  knížata  Slezští  a  pánové 
Moravští,  pH  dvoře  královském  právě  meškající;*®)  v  jiných  případech  nejv.  úředníci  a  soud- 
cové zemští,  ale  obyčejně  radové  královští  zasedající  v  soudu  komorním,  jehož  předseda,  nejv. 
hofaustr  p.  Vilém  z  Pernšteina  u  přítomnosti  a  jménem  krále  řízení  soudní  asi  obyčejně  vedl.*') 
Bohužel  o  činnosti  královského  soudu  z  tohoto  roku  zachovalo  se  nám  toliko  několik  kusých 
zpráv,   nebot  registra  královská,  která   se  při  něm   vedla  a  napotom   při   dskách   zemských 

»»)  ArdÚT  Český  VI.  str.  386—390,  též  Palacký  u.  m.  V.  2  str.  140. 

^*;  Palacký  a.  m.  str.  149  a  Staří  LetopisoYé  str.  297.  Dle  ZZ.  či.  l  a  232  sedel  nejv.  hofinistr  na 
soadé  lemském  po  pravé  mce  nejy.  purkrabí  Pražského  (Archiv  Český  V.  str.  11  a  128). 

^)  Palacký  o.  m.  str.  149  a  Staří  letopisoTé  str.  301.  Král  na  př.  dmhoo  TýpoTéď  t  roiepři  mést 
s  Tyášími  stavj  učinil  20.  března  1609  „s  raddami  svými**,  a  na  kopii  výpovédi  v  archirn  Třeboňském  &  3448 
chované  jest  poznamenáno,  že  „ta  na  tom  sudé  při  králi  JMti  sedéli  tři  biskupi  a  kniežata  Slezská  nékterá 
a  páni  Morayátť* 

**)  Buďtež  uvedeny  zde  nékteré  případy  konání  soudní  moci  na  soude  královském.  Brzo  po  přQezdu 
sYém  do  Prahy  soudil  král  13.  března  rozepři  panstTa  českého  s  nejy.  kancléřem  Albrechtem  z  KoloTrat  o  zne- 
užívání pečetí  králoTských  (Palacký  u.  m.  Y.  2  str.  148;  Desky  zemské  kv.  YL  nal.  6.  30).  Vyslaný  Chebský 
Kašpar  Meynl  psal  o  tom  16.  března  do  Chebu:  „dass  an  dem  vergangenen  ertag  dy|  herm,  nemlich  der 
herre  von  Pemstein,  her  Leb  etc.  mit  sampt  iren  peystandt,  auch  vili  von  der  ritterschaft  und  etlich  pischoff, 
dy  dy  šach  antrifit,  wyder  herm  kanczler  gestanden  sein  und  do  auf  im  vor  mein  herm  dem  konig  etlich 
grosse  schwer  artyckel  und  mysshandels  vorgepracht,  insunderhayt  der  sygyl  halben,  vnd  wy  oft  pryf  in 
kunigl.  Mt  namen  zu  Offen  ausgangen  sein,  und  dy  pryf  zu  Prag  oder  auf  Grawpen  geschrieben  sein,  und 
sust  vil  handels,  dy  sich  nicht  leyder  wellen  zu  schreyben.  Derhalben  im  pede  klein  und  grosse  sygel  ge- 
numen  sein  worden,  und  dapey  erkennet  und  peschlossen,  dass  hinfnr  zu  ebigen  zeiten  kein  kanczler  kein 
sygel  haben  soli,  sunder  wo  mein  her  konig  hof  helt,  do  soUen  dy  sygyl  ouch  sein.**  —  Staří  Letopisové  píií 
na  str.  301,  že  22.  března  „král  Vladislav  osadil  a  zasedl  soud**,  a  že  Pražané  a  jiná  mésta  Žalovali,  jaká  pří- 
koří se  jim  dala  t  nepřítomnosti  jeho,  ale  „král  jako  díté,  paměti  dobré  nemaje  ani  tém  věcem  co  rozum^*e, 
sám  nic,  než  Bendi,  a  pan  Pemsteinský,  pan  Lev  purkrabě  Pražský,  pan  Radslav  Stemberk  piknosý  z  Be- 
chyně s  jinými  pány,  nepřátely  našimi,  nás  soudili  i  Žalovali  i  pře  Tedli,  krále  nic  neposlouchigíce,  a  tudy  na 
Pražany  pomstu  činíce,  z  sTé  zlosti  nálezy  činili.  .  . .  Ale  oni  králi  moc  odjali  a  stou  vůli  proTodili,  jak  chtěl. 


Vm  D.  XIII.  Registra  soudu  kotnorniho  1503—1511.    Úvod: 

chovala,*')  vzala  asi  roku  1541  s  těmito  deskami  za  své.  Následkem  zasedání  soudu  králov- 
ského přerušil  soud  komorní  svá  sezení  při  roku  Svátostí,  a  teprve  o  sv.  Martinu  1509  z  po- 
ručení královského  vyřizoval  ty  případy,  o  néž  strany  byly  k  němu  půhony  podaly.*^ 

Po  odjezdu  krále  z  Čech  koncem  února  1510  nabyla  smlouva  Svatojakubská  opět 
platnosti;  soud  zemský  maje  v  čele  nejv.  purkrabí  Zdeňka  Lva  z  Rožmitála,  vykonával  opět 
vedle  pravidelné  své  pravomoci  soudní  působnost  též  mimořádnou,  kterou  mu  správa  země 
ukládala,'^)  a  soudu  komornímu  bylo  se  obmezovati  na  případy  soudní,  jichž  vyřizování 
v  posledních  letech  byl  sobě  uhájil.  Pan  Vilém  z  Pemšteina,  jenž  se  správci  zemskými  měl 
mnohé  neshody,  pro  které  i  úřadu  svého  vzdáti  se  chtěl,'^)  setrval  nicméně  v  předsednictvu 
soudu  komorního  a  rady  královské  po  celý  čas,  o  kterém  pojednáváme. 


aby  bez  jich  TŮle  a  védomí  nic  žádnému  nečinil  ani  dával.*"  Dle  týchže  Starých  Letopisů  str.  304,  když  král 
Yladislay  30.  března  1509  obnoToval  rado  na  NoTém  městě,  poTStal  spor  mezi  Staroměstskými  a  NoToměstskými 

0  počet  konselfty  a  o  Trch  práva,  ^,1  př^al  to  král  k  rozsouzení  mezi  nimi  prve**.  Konšelé  obou  měst  stáli 
4.  května  „na  hradě  před  králem,  jakož  jim  ten  den  JMt  uložU**,  a  po  některých  odkladech  a  když  marné 
p.  Pemšteinský  „slovem  královským**  jich  napomínal,  aby  se  přátelsky  smluvili,  učinil  král  18.  května  „svou 
raddon  výpověď**,  kteráž  se  jim  obojím  prý  líbila  a  dskami  byla  zapsána;  (sroT.  též  Čelakovského,  Sbírka 
pramenů  p.  m.  I.  str.  306).  Avšak  druhého  dne,  když  přišli  na  hrad  před  krále  pro  sepsanou  výpověď  pod 
pečetí,  tu  byla  t  ní  veliká  proměna,  takže  jí  přijati  nechtěli,  a  nejv.  kancléř  Albrecht  z  Kolovrat  omlouval  se 
jim,  že  se  ta  proměňte  sltala  bez  jeho  vědomí  a  prý,  „kdo  jest  pak  koli  to  pověděl  (Že  by  on  byl  tím 
vinen),  byt  pak  byl  z  královské  raddy,  že  se  jest  takový  nad  svoo  ctí  i  nad  svou  duší  zapomněl**  (Staří 
LetopisoTé  str.  309).  —  Dále  20.  éervna  soudil  král  žalobu  některých  sousedů  na  Novém  městě  Pr.  na  konšely,  že 
usilují  o  jednotu  se  Starým  městem,  a  král  učinil  nález,  kterým  se  snahy  po  jednotě  obcí  mařily  a  o  kterém 
ustanoveno,  že  «má  ve  dsky  vložen  a  vepsán  býti  a  potom  z  desk  zemských  v  knihy  městské*"  (Staří  Léto. 
pisové  str.  313).  —  Y  archivu  státním  ve  Vídni  (Boh.  č.  1535)  zachoval  se  souč.  opis  nálezu,  který  11.  záři 
1509  „král  JMt  se  pány  a  vladykami  JKMti  raddami**  vynesl  ve  při  mezi  Albrechtem  Rendlem  z  Oušavy 
a  bratřími  z  Gutšteina  o  nářek  ctí,  kdež  Gutsteinové  psali  pánům  do  soudu  zemského,  že  Rendl  nemá  býti 
soudcem.  Nálezem  tím  byl  Rendl  opatřen  na  poctivosti  a  Gutsteinové  vzatí  v  kázeň  královskou.  Srov.  též 
Palackého  n.  m.  Y.  2  str.  163.  —  Téhož  roku  18.  prosince  král  s  raddami  svými  učinil  výpověď  ve  při  stavů 
s  Mikulášem  TrČkou  z  Lípy  o  platnost  zápisu  na  Zdechovice,  kterýžto  zápis  obdržel  Trčka  od  krále  v  ná- 
hradu za  Opavsko  proti  majestátům  o  neoddzování  zámků,  mést  a  zboží  od  království,  a  soud  královský  pro- 
hlásil zápis  ten  za  neplatný  (D.  Z.  YI.  list  F.  21  dle  výpisu  z  desk  druhých  Yádava  z  Chvojence  na  1.  F.  11). 

*^  Na  svrchupsaném  nálezu  ze  dne  11.  září  1509  (Státní  archiv  ve  Yídni  Boh.  č.  1535)  je  pozna- 
menáno, že  jest  to  výpis  místopisaře  království  Českého  Yáclava  z  Chvojence  r.  1511  z  rozkázání  soudu  zem- 
ského a  pod  pečetí  zemskou  „z  regitter  královaJcjch"  vydaný. 

**)  Srov.  R.  č.  1503—1547.  Nejv.  hofmistr  arci  stále  mu  předsedal;  toliko  v  jednom  případě  (R.  č. 
1541),  kdy  nejv.  hofmistr  byl  sám  stranou,  která  poháněla,  vynášela  nález  rada  královská  bez  něho. 

^)  Palacký  u.  m.  Y.  2  str.  179.  Jsou  nám  známy  případy,  kdy  správcové  zemští  konali  soud  na 
místě  krále;  tak  z  rozkazu  královského  soudili  „páni  a  vládyky,  kteHi  v  toudu  zemském  sedají,  správce  krá- 
lovstviů  Českého'^  17.  dubna  (tedy  mimo  suché  dny)  1510  uhléře  o  jich  svobody  a  učinili  „«  pány  a  vladykami, 
radami  krále  JMti^  výpověď,  že  svobodní  uhléři  královští  mají  se  správo  vátí  nejv.  mincmistrem  (Kop.  v  archivu 
kutnohorském  č.  1 22).  Ačkoli  tehdy  zasedal  též  komorní  soud,  výpověď  ta  nebyla  zapsána  do  register  jeho. 
Podobné  v  srpnu  1510  správcové  zemští  učinili  jménem  krále  výpověď  o  odumřelý  statek  erckaféře  Pavla 
v  Kutné  Hoře,  a  to  na  prospěch  tamější  obce  (Liber  rubeus  na  1.  A.  11  v  témže  archivu). 

'^)  R.  1510  žádáno  na  p.  Yilémovi  z  Pernšteina,  aby  převzal  rukojemství  za  dluhy  královské.  Petr 

1  Rosenberka  psal  nejv.  purkrabí  28.  dubna  1510,  že  z  listu  p.  hofmistrova  vyrozuměl,  kterak  týž  pán  „než 
by  sliboval  za  krále  JMt,  radši  v  soudě  sedati  nechce** ;  avšak  z  jiného  listu  že  seznal,  „kterak  se  zase  na- 
pravuje, vobávaje  se  vo  úřad*'  (Archiv  Český  XI.  str.  144).  Y  horním  archivu  kutnohorském  č.  271  a  273  za- 
chovaly se  dva  listy  nejv.  hofmistra  Yiléma  i  Pemšteina  ze  dne  16.  a  21.  ledna  1511  (první  d.  z  Poděbrad, 
druhý  I  Pardubic)  nejv.  mincmistru  Janu  Žampachovi  z  Potenlteina,  v  kterých  jej  velmi  horlivě  npomínú 
o  zaplacení  dluhů  za  krále,  jednak  o  500  kop,  kteréž  králi  zapůjčil,  jednak  o  2200  kop  za  měď. 


Složení  soudu  komorního,  IX 

Pokud  86  sloíení  soudu  komorního  v  ty  časy  t]^če,  tedy  v  něm  zasedali  stále  čleuové 
rady  královské ;  avšak  nikoli  všichni  radové  královští,  které  král  v  čas  přítomnosti  své  v  zemi 
povolával  na  př.  do  soudu  královského,  nýbrž  toliko  ti,  kteří  králem  nejv.  hofmistru  byli  do 
soudu  komorního  .přidáni*'.  Činilt  se  stále  rozdíl  mezi  Hrsi  a  uiéí  radou  královskou.  Nejvyšší 
úředníci  a  soudcové  zemští  i  jiní  členové  vyšších  stavů  byli  členy  širší  rady  královské,^") 
aniž  měli  spoluúčastenství  v  sezení  soudu  komorního.  Snesením  sněmovním  ze  dne  3.  října  1500 
bylo  sice  nejv.  úředníkům  a  soudcům  zemským  přiznáno  k  tomu  výslovně  právo,^^)  aby  soud 
komorní  nabyl  spíše  povahy  soudu  stavovského ;  avšak  nezdá  se,  že  by  byli  práva  toho  užívali. 
Teprve  smlouvou  Svatojakubskou  z  r.  1508  soud  komorní  podřízen  jest  vlastně  úplně  soudu 
zemskému ;  regenti,  jak  jsme  vyložili,  obdrželi  vliv  na  obsazování  jeho  a  povolávali  rady  ko- 
morního soudu  časem  i  k  svým  sezením.  Za  přítomnosti  krále  Vladislava  stalo  se  19.  listo- 
padu 1509  na  sněmu  snesení  o  zřízení  soudu  komorního,  jehož  obsah  není  nám  dostatečně 
znám.  Pouze  tolik  víme,  že  páni  a  vládykové  zdráhali  se  v  soudě  komorním  seděti,  a  že  to 
bylo  hlavním  podnětem  k  tomuto  snesení,  kterým  bylo  každému  z  vyšších  stavů  za  povinnost 
uloženo  nejméně  rok  v  soudě  komorním  vyseděti,  když  by  na  to  místo  králem  aneb  nejv.  hof- 
mistrem byl  dosazen.^')  Snad  tímto  snesením  anebo  už  dříve  na  některém  sněme  bylo  ustanoveno, 
že  sezením  soudu  komorního,  jež  se  na  hradě  Pražském  napořád  dvakráte  v  roce  o  Svátosti 
a  o  sv.  Martině  odbývati  mají,  má  býti  přítomno  nejméně  12  radů  kráhvských,^^)  V  registrech 
soudu  komorního  zachovala  se  nám  pak  jména  radů,  přítomných  sezením  soudu  toho,  teprve 
z  let  1510  a  1511,  a  tu  seznáváme,  že  kromě  nejv.  hofmistra  sedělo  o  Svátosti  r.  1510  na 
soudě  8  pánův  a  16  vládyk;  o  sv.  Martině  téhož  roku  3  páni  a  11  vládyk,  a  r.  1511  o  sv. 
Martině  4  páni  a  11  vládyk.'^;    Tudy  skutečně  bylo  sezením  soudním  přítomno  nejméně  12 

^)  Jména  nékterých  členů  královské  a  zemské  rady  uYádéjí  se  r.  1502  t  soupisu  pánů  a  rytířstva, 
kteří  králi  podávali  přímlavj  o  obsazení  úřadů  zemských  po  resignaci  nejv.  purkrabí  Jence  i  Janovic.  Z  pánA 
jmentgí  se  Jan  ze  Šelnberka  nejv.  kancléř,  Petr  z  Rosenberka,  Yok  z  Rosenberka,  Vilém  z  Pernšteina  nejv. 
hofmistr,  Petr  Holický  ze  Šternberka,  Jetřich  Bezdružický  z  Kolovrat,  Ladslav  ze  Šternberka,  Petr  ^džovský 
z  Wartenberka,  Zdenek  Lev  z  Rožmitála  purkrabí  Karlsteinský,  Jan  Zajímač  z  Konstátu,  Puta  Svihovský 
z  Risenborka  nejv.  sadí,  Bohuše  Kostka  z  Postupic  nejv.  mincmistr;  a  z  ryUřstva  Albrecht  z  Leskovce  pod- 
komoří, Mikulád  Trčka  z  Lípy,  Burian  Trcka  z  Lípy,  Jiřík  Karlík  z  Nežetic,  Bohuslav  Břekovec  z  Ostromede, 
Jan  ápetle  s  Prudic,  Otík  Kamýcký  z  Tropoic,  Sigmund  z  Ghmelic  purkrabí  hradu  Pražského,  a  Albrecht 
Rendl  z  Ouiavy  král.  prokurátor  (Archiv  Český  VL  str.  279).  —  Jako  mezi  úřednictvem  zemským  vznikaly 
časem  spory  o  pořadu  sedání  a  hlasování,  tak  tomu  bylo  i  mezi  členy  královské  rady.  Král  Vladislav  21. 
února  1502  rozhodnul  na  hrade  Pražském  různici  toho  způsobu  mezi  pány  ze  soudu  zemského  a  Zdeňkem 
Kostkou  z  Postupic,  při  čemž  doložil:  „A  což  se  urozeného  Bohuše  Kostky  z  Postupic  dotyce,  ten  má  to 
miesto  držeti,  které  nynie  v  soudu  komomiem  a  v  raddi  nMe  drží<*  (Registra  kr.  Vladislava  z  let  1498—1602 
v  státním  archivu  ve  Vídni  č.  201  na  1.  273). 

")  Archiv  Český  VL  str.  222. 

'^)  Král  Vladislav  psal  21.  prosince  1509  uroz.  panu  Bořitovi  z  Martinic  naSmečně  takto:  „Urozený 
vémý  náš  milý  I  Jakož  sme  zřídili  na  obecním  snému  a  to  zřízení  i  zapsali,  jaký  má  zpuosob  býti  o  súd  ko- 
morní zachován,  a  na  kohož  by  koli  uloženo  bylo  z  pánuov  nebo  z  vládyk,  aby  ten  v  sudu  sedal  a  rok  vy- 
seděl; pakli  by  se  jemu  nezdálo  po  roce  sedati  déle  pro  příčinu  kterúžkolivék,  tehda  má  hofmistru  ni^vyi- 
símu,  který  súd  komorní  na  našem  místé  zpravuje,  oznámiti,  a  on  jiného  má  na  to  místo  dosaditi  tak  a  tiem 
zpuosobem,  jakož  to  zřízenie  naše  samo  v  sobě  síře  ukazige.  Protož  my  na  tobé  žádáme,  aby  ty  o  Svátosti 
najprve  přísti  v  Praze  byl  a  do  sudu  vsedl  a  při  tom  zřízení  našem  tak  se  zachoval,  jakož  piúc,  jak  a  jakým 
pořadem  sedati  máte,  to  zřízeni  naše  v  sobe  ukazuje.  Protožt  přikazcgem,  že  toho  jinak  neučiníš  a  tak  se 
v  tom  zachováš**   (Kop.  v  archivu  Smečenském.) 

^)  Archiv  Český  V.  str.^  172  a  X.  str.  444. 

30)  V  tomto  díle  Arch.  Českého  str.  279  a  375.  a  v  registrech  soudu  komorního  č.  IIL  na  1.  17  6  atd. 

Archiv  český  XUI.  b 


X  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

radů,  z  nichž  yětšína  stavu  vládyckému  přináležela.  Podržoyalf  y  soudě  tom  převahu  živel 
vládychý  a  poněkud  i  úřednický,  kdežto  na  soudě  zemském  stav  panský,  jak  známo,  v  roz- 
hodné byl  většině. 

O  kompetenci  soudu  komorního  do  r.  1500  pojednali  jsme  na  jiném  mfstě,")  ukázavše 
tam,  kterak  mu  zůstávaly  do  té  doby  toliko  případy  rušení  míru  zemského  a  rozmanité  „menší 
případy'^  vyhrazeny,  když  o  ně  strany  před  soud  se  poháněly;  kdežto  soudu  eeniskému  při- 
znávala se  příslušnost  ve  „velkých  přech^^  zvláště  jež  se  týkaly  hrdla  i  statku.  Půhony  o  čest 
mohly  se  podávati  buď  k  tomu  buď  onomu  soudu. 

Než  působnost  soudu  komorního  tenčila  se  po  r.  1500  poněkud  tím,  že  stranám  po- 
necháváno na  vůli,  zdali  i  v  těch  případech,  jež  posaváde  příslušely  před  soud  komorní, 
chtějí  se  poháněti  k  soudu  zemskému,'^)  a  že  časem  soud  královský,  po  r.  1508  i  soud  sprdvcú 
zemských  neboli  regentů  zasahoval  v  pravomoc  soudu  komorního.  Kromě  toho  stavové  vyšší 
sami,  držíce  se  zásady,  že  mohou  práv  svých  přičiniti  neb  ujíti,  ujímali  soudu  komornímu 
část  jeho  působnosti  a  přikazovali  ji  soudu  zemskému.  Tak  r.  1505  stalo  se  snesení  sně- 
movní, že  všechny  pře  o  čest  a  vraždu  mají  se  souditi  toliko  na  soudě  zemském,  a  soud  ko- 
morní vynesl  19.  listopadu  t.  r.  obecný  nález,  že  „takové  všecky  puohony  a  pře  k  soudu 
zemskému  podle  obecnieho  zuostání  zemského  se  podávají**.^^)  Na  sněmích  10.  června  1509 
a  16.  října  1510  stala  se  další  snesení,  kteří  „artykulové  za  moc  mají  poctěni  býti"",  a  tu  bylo 
ustanoveno,  že  ve  všelikých  těchto  případech  rušení  zemského  míru  provinilec  má  k  soudu 
zemskému  býti  obeslán  a  tam  souzen.  ^^)  Následkem  toho  zůstávaly  případy  rušení  míru  jenom 


3»)  ArchiT  Český  X.  str.  446. 

^'^)  Poučný  případ  t  tom  ohledu  yypray^je  k  r.  1503  Schlesingrem  Tydaná  „Die  Chronik  der  Stadt 
Elbogen"  na  str.  112  násl.  Při  známé  krraTé  sTatbě  na  zámku  EarloTarském  6.  února  1503  odbývané  (Palacký 
o.  m.  str.  66)  chtěl  Sebastian  Šlik  uyrhnoati  bratry  Pflugy  do  věže,  ponéradž  prý  ukládali  o  život  jeho ;  avšak 
páni  Gutdteinové  s  kri^Vm  Loketským  přiměli  jej,  že  je  propustil,  když  se  zavázali  státi  o  sv.  Martině  (11. 
listopadu)  bez  půhonu  před  soudem  komorním  (Áir  den  hem  zu  Prag).  Skutečně  manové  a  měsfané  Loketští 
stáU  o  nejbližším  roku  o  Svátosti  před  soudem  komorním  (fnrm  kammerreehten)  na  hradě  Pražském,  chtějíce 
odpovídati  na  žaloby  p.  Šlikův  i  viniti  je  z  rušení  práv ;  avšak  rada  so^du  komorního  prokurátor  Rendl  z  Ou- 
šavy  sdělil  jim,  že  se  pře  jich  k  roku  sv.  Martina  odkládá,  poněvadž  páni  Šlikové,  setkavše  se  na  Hradčanech 
s  pány  Gutšteiny,  dostali  se  s  nimi  do  svády  a  v  pfttce  ztratili  prftvody  k  soudu  připravené.  Ale  před  tím 
též  král  Vladislav  obeslal  obě  sporné  strany  před  soud  zemský  a  zejména  24.  srpna  psal  p.  Šlikům,  Že  na- 
řídil soudcftm  zemským,  aby  při  tu  na  jeho  místě  ku  konci  přivedli  (an  unser  stát  der  hem  unser  krone 
Během,  so  das  landrecht  besitzen,  dyselbigen  irrigen  sachen  auf  ein  ende  zu  verhoren).  Když  pak  3.  řQna 
manové  i  měšfané  Loketští,  jsouce  poslušní  rozkazu  královského,  k  soudu  zemskému  se  dostavili,  odepřel 
Sebastian  Šlik  odpovídati  k  žalobě,  dovolávaje  se  toho,  že  má  o  tutéž  věc  rozepři  před  soudem  komorním. 
O  roku  sv.  Martina  (11.  listopadu)  dostavil  se  také  k  tomuto  sondu,  a  když  zase  Loketští  nestáli  a  toliko  jich 
poručník  Mates  Hyserle  se  rozkazu  královského  dovolával,  aby  jich  pře  na  soudě  zemském  byla  rozhodnuta, 
tu  soud  komorní  dál  p.  Šlikovi  proti  Loketským  za  právo  stáné  (dy  hem  des  cammerrechtens  haben  hem 
Sebastian  sein  šach  erstanden  zuerkant  in  rack  den  von  Elpogen).  Loketští  sice  podali  stížnost  ku  králi,  že 
o  jednu  při  před  dvěma  soudy  měli  odpovídati  (fur  zweyen  rechten  zu  stehen),  a  král  také  poslal  list  Šlikovi, 
v  kterém  mu  vytýkal  takovéto  jednání  (der  du  dy  vom  Elpogen  habst  furgenomen  mit  dem  cammerrechten 
und  sie  vermeinst  damit  zu  ubereilen);  avšak  Šlik  nepř^al  prostě  listu  královského,  a  Loketští  na  ten  čas 
zůstali  v  neprávu.  Srov.  další  akta  pře  Šlikovské  v  Archivu  Českém  YL  str.  292,  294,  300,  307,  311,  821 
a  327;  též  R.  Č.  1260.  Nestání  Loketských  není  v  registrech  soudu  komorního  č.  ni.  zapsáno;  což  je  důkazem, 
že  do  rukopisu  toho  jenom  některá  stáná  práva  byla  přepsána. 

*»)  R  č.  1378. 

^)  Orig.  v  archivu  Třeboňském  č.  3434;  kop.  v  rukop.  Roudnickém  na  1.  D.  8  a  F.  2. 


Přishišnost  soi*du  komorního.  Poměr  jeho  k  jiným  vyééim  soudům.  XI 

potud  soudu  komornímu,  pokud  spadaly  pod  pojem  ,ypychu^,  na  néjž  peněžité   pokuty  se 
ukládaly,  a  pokud  strany  před  tento  soud  o  ně  poháněly. 

Soud  komorní  byl  pak  nucen  často  sám  ustanovovati  hranice  své  kompetence  v  po- 
měru k  soudu  zemskému  a  jiným  soudům.  Zdvihalf  půhony  a  odkazoval  strany,  aby  se  po- 
háněly práívem  neb  soudem  zemským,  když  šlo  o  pře : 

a)  jež  se  týkaly  staikú  svobodných,  gruntů  dědičných  neb  zemských,  dědin,  dědictví, 
luk,  břehů,  domů  atd.,  když  šlo  o  uvázání  se  v  cizí  grunty,  o  bezprávné  zorání  dědin  a  jiné 
rušení  držby,  pokud  pod  pojem  pychu  nespadalo,  o  odpor  kladený  vedení  práva  na  dědiny  od 
úřadu  desk  zemských,  o  spolek  rolí,  o  nevydávání  platů  dědičných,  ročních  neb  úročních 
z  dědin  a  o  ujetí  takovýchto  platů ;  '^) 

b)  když  šlo  o  pře  vodního  práva,  o  topení  gruntů  rybníkem,  o  skopání  rybníků,  o  lo- 
vení ryb,  o  udělání  haltéře;*®) 

c)  když  šlo  o  podací  kostelní^  o  platy  kněžské,  o  nevydávání  desátků,  o  vrchnost 
a  panství  kláštera  panského;'^ 

dj  o  zadrželý  úrok  komorní,  poněvadž  se  pře  desk  dotýkala;'^) 

e)  o  mord  a  loupeS;  '*)    f)  o  nářek  ctí;*^)    g)  o  moc  ;*^) 

h)  o  lidi  eběhU  a  dědičné ;  ^^ 

chj  o  majestáty  a  výsady^  o  výplaty  zápisné,  o  bezprávné  vybírání  cla;*^)  a 

i)  o  rozsuzování  úřadů  zemských.  ^^) 

Ve  všech  těchto  případech  komorní  soud  odmítal  konati  soudní  moc,  uznávaje  pravo- 
moc soudu  zemského.  Podobně  v  několika  případech  zdvihnul  půhony  a  odkázal  strany 
k  soudu  dvorskému^  aneb  ku  krajinskému  soudu  manskému  (na  př.  Trutnovskému),  když  byl 
pohnán  man  aneb  šlo  o  statky  neb  služby  manské/^;  O  soudě  duchovním  činí  registra  soudu 
komorního  toliko  dvakráte  zmínku,  uznávajíce,  že  o  věc  manželskou  možno  před  tímto  soudem 
viniti  a  že  mu  přísluší  trestní  a  disciplinární  moc  nad  kněžstvem.^^)  Poměr  pak  soudu  komorního 
k  soudu  purkrabskému  neboli  purkrabí  hradu  Pražského  a  k  menšímu  soudu  zemskému  nehrubě  se 
lišil  od  poměru,  v  jakém  soudy  tyto  stály  k  většímu  soudu  zemskému.  Purkrabí  hradu  Praž- 
ského^ jsa  podřízen  nejv.  purkrabí  Pražskému,  měl  jednak  samostatnou  pravomoc  soudní,  jež 
se  správou  věží  hradu  Pražského  souvisela,  jednak  spolupůsobil  při  konání  soudní  moci   na 


•5)  R.  5.  1000,  1102,  1120,  1121,  1137,  1142,  1161,  1162,  1172,  1186,  1242,  1366,  1376,  1380,  1389, 
1390,  1424,  1434,  1436  a  1647.  Brof.  též  ZZ.  a  444  a  446  a  R.  c.  996,  1018,  1023,  1067,  1090,  1261,  1278, 
1274,  1778,  1796  a  1966. 

w)  R  &  1197,  1226-1230  a  1296.  SrOT.  též  R.  S.  1044,  1104,  1144,  1260,  1274,  1830,  1716,  1720,  1736, 
1790-1793,  1961  a  1962.     »0  R-  č.  1187,  1191,  1282,  1294,  1296,  1390  a  1391. 

««)  R.  (L   1820.     «»)  a  S.  1299,  1362  a  1378;  sroT.  též  d.  1326. 

*•)  R  5,  1386,  1887,  1646,  1690,  1638,  1772  a  1776.  —  SroT.  též  ZZ.  ŽL  86. 

")  R.  L  1296.    SroT.  též  ZZ.  61.  408. 

*^  R.  ě.  991  a  1234.    SroT.  též  R  6.  1246,  1246,  1796  a  1986. 

*^  R  í.  984,  1120,  1267,  1372  a  1676.  Naproti  tomu  jsou  též  případy,  kdy  i  komorní  soud  soudil 
o  miyestáty  a  o  Tybírání  cla,  tak  R  6.  984,  987,  988,  1017,  1097,  1169,  1288  a  1287. 

♦*)  R  6.  1678. 

*»)  R  č.  1019,  1272,  1276,  1360,  1666  a  1711.  SrOT.  též  ZZ.  dl.  63  a  304-379.  V  jednom  případě 
Boodil  komorní  soud  při  o  manský  statek,  když  se  strany  dobroTolné  o  to  STolily,  aby  o  tu  Těc  byl  piilion 
před  tímto  soudem  a  když  také  král  dal  k  tomu  STolení  (R  &  1093). 

*^  R  6.  1466  a  1610. 

b> 


XII  D.  XIIL  Begistra  soudu  kofnomiho  1503—1511.  Úvod: 

vyšších  soudech,  tedy  také  na  soude  komorDÍm,  na  kterém  pravidekié  asi  zasedal  ^^  a  jehož  byl 
exekutivným  orgánem.  Proto  odkazoval  soud  komorní  jeho  soudu  pře,  jež  se  týkaly  věcí 
listovních,  při  nichž  šlo  o  listy  na  dluhy,  jež  v  sobe  držely  pokuty  (ležení,  vězení)  a  rukojem- 
ství.^^)  Šlo-li  o  případy  trestní  a  rozhodnul-li  soud  komorní,  že  pohnaného  bére  v  svou  kázeň 
*  a  jej  trestati  chce,  tu  arci  byl  to  purkrabí,  jenž  jakožto  správce  vezení  královského  provinilce 
v  moc  svou  anebo  v  kázeň  královskou  vzal,  „do  věže  sázel^  a  zase  z  věže  propouštěl,  pů- 
vodu na  obviněného  „právo  zde  na  hradě  dopustil  učiniti,*  slovem  obviněného  dle  uznání  soudu 
trestal.  Rovněž  soud  komorní  nařizoval  purkrabímu  v  případech  rušení  držby  neb  sporův 
o  meze,  jež  měly  povahu  pychu,  aby  „na  meze  vyjel,^  na  místě  věc  vyšetřil,  soud  fnezní 
tam  zasednul,  svědky  vyslyšel  a  vážil  a  pak  soudu  komornímu  zpróvu  o  všem  podal.^^) 

Podobně  náleželo  na  menší  úředníky  Pražské  neboli  desk  zemských,  aby  spolupůsobili  při 
provádění  nálezů  soudů  vyšších,  tedy  také  komorního,  a  aby  soudili  pře  o  škody  útrainí  a  ná- 
Uadní,^^)  Edyž  strana  při  v  komoře  vyhrála  neb  právo  ustála,  dána  o  tom  relace  ke  dskám, 
a  soud  menší  obeslav  strany  rozhodnul,  jaké  útraty  má  nésti  strana  prohrávající.  Rovněž  jsou 
strany  soudem  komorním  odkazovány  na  soud  menší,  jehožto  předsedou  byl  purkrabí  hradu 
Pi*ažského  neb  místopurkrabí,  aby  tam  provedly  jinaké  své  nároky,  jež  s  předmětem  hlavní  pře 
souvisely,  tak  na  př.  aby  na  schválení  úředníků  menších  prokázaly  škodu,  jež  se  jim  stala,  aneb 
aby  prokázaly  cenu  sporného  předmětu,  aneb  aby  učinily  spravedlivý  počet  z  peněz  neb  statku 
sirotčího,  nedílného,  užívaného,  obstaveného,  pobraného  atd.^^)  Takovým  způsobem  menší  úředníci 
Pražští  činívali  stranám  pHsudek  v  téže  při,  o  kterou  na  soudě  komorním  byla  se  stala  výpověď. 

Velmi  spornou  byla  příslušnost  soudu  komorního  v  rozepřích  obyvatelstva  městského. 
Právě  v  této  době  usiloval  stav  městský  o  uznání  zásady,  že  obyvatelé  městští  pravidelné 
mají  býti  poháněni  a  viněni  toliko  před  soudy  městskými,  a  že  stavovské  soudy  nemají  nad 
nimi  soudní  moci  vykonávati.  Z  toho  pravidla  nevyjímal  ani  soudu  komorního.  Měl-li  arci 
obyvatel  městský  při  s  členem  vyšších  stavů,  nebylo  pochybné,  že  má  jej  poháněti  k  vyššímu 
soudu  stavovskému  podle  toho,  před  který  pře  taková  příslušela.  Avšak  jinak  tomu  bylo, 
když  šlechtic  poháněl  obec  městskou,  měšfana  neb  jiného  obyvatele  městského,  aneb  když  obce 
městské  neb  obyvatelé  i*ůzných  měst  mezi  sebou  měli  při.  Tu  bylo  spomo,  který  soud  v  ta- 
kovýchto případech  má  býti  příslušným,  zdali  vyšší  soudy  stavovské^  k  nimž  i  bývalé  soudy 
královské,  soudy  komorní  a  podkomořský,  se  počítaly,  anebo  soudy  mSstské. 

Stav  městský  dovolávaje  se  privilegií  svých,  arci  hájil  autonomii  obecní  ve  věcech 
soudních.  Dle  jeho  názorů  obyvatel  městský  měl  státi  a  odpovídati  toliko  před  soudem  měst- 
ským, měl  souzen  býti  příslušníky  toliko  svého  stavu.  Jedinou  výjimku  z  tohoto  pravidla 
připouštěl,  když  by  šlo  o  svobodný  statek,  jehož  držitelem  byl  by  měšCan  neb  město,  anebo 
když  by  šlo  o  případy  s  držením  takového  statku  související,  zejména  o  AÍKlé  poddané  neb 
o  zběhlou  čded.  V  takových  případech  měl  souditi  soud  zemský.  Soud  komorní  neměl  vyko- 
návati nad  obyvatelstvem  městským  vůbec  žádné  pravomoci  soudní,  i  žaloby  na  rady  městské 
měly  vyřizovati  buď  vyšší  soudy  městské  aneb  nově  zvolené  rady  městské. 

*^)  Tak  r.  1510  a  1511  sedel  na  sondě  komorním  Bohaslav  GhrtsErtína,  purkrabí  hrada  Pražského, 
(sroT.  str.  279  a  375  v  tomto  díle  ArchÍTn  Českého).  *^)  R.  č.  1018,  1042,  1637  a  1546. 

*«)  R.  5.  1031,  1086,  1104,  1112,  1117,  1122,  1127,  1188,  1190,  1804,  1361  a  1778.  Srov.  též  ZZ.  61. 
54,  255,  381-407.  O  regUtrech  úřadu  purkrabského  činí  se  často  smínka,  na  př.  R.  &  1214,  1226,  1453,  1525, 
1671,  1771  a  1932.  »•)  na  př.  R.  6.  982,  1052  a  1061. 

^*)  R.  5.  999,  1110,  1181,  1208,  1279,  1348,  1383,  1457,  1747  a  1769.  SrOT.  o  kompetenci  menšího 
sondn  2Z.  či.  254-286,  295  a  298. 


Poměr  soudu  komorního  h  soudům  městským.  Pře  o  to  meei  stavy.  XIII 

Zcela  opačného  stanoviska  přidrželi  se  vyšší  stavové.  Držíce  se  zásady,  že  mohou  práv 
svých  přičiniti  a  njíti,  uznávali  kompetenci  městských  soudů  jenom  potud,  pokud  výslovně  byla 
jim  přiznána;**)  kdežto  jinak  přiznávali  svým  soudům  právo  rozhodovati,  zdali  a  pokud  chtějí 
konati  soud  v  případech  městských.  Dle  jich  názorů  město  a  měštan,  držíce  statky  deskové, 
byli  v  každém  ohledu  podřízeni  soudu  zemskému  a  ostatním  soudům  vyšším;  kromě  toho 
všechny  žaloby  šlechticů  na  obce  neb  obyvatele  městské  měly  se  na  stavovských  soudech  vy- 
řizovati, poněvadž  o  soudech  městských  předpokládalo  se,  že  by  obyvatelům  městským  stra- 
nily. Takovým  způsobem  soudy  městské  měly  vlastně  podržeti  toliko  nižší  soudní  pravomoc 
v  těch  případech,  v  kterých  obyvatelé  jednoho  a  téhož  města  se  mezi  sebou  soudili;  na  nej- 
výše měly  soudy  městské  býti  příslušný  v  rozepřích,  jež  by  příslušníci  městského  stavu,  na 
př.  obyvatelé  dvou  měst,  mezi  sebou  měli. 

Otázky  tyto,  souvisejíce  tésně  se  státoprávním  postavením  stavu  městského  v  zemi, 
byly  jedním  z  předních  kusů  stavovského  sporu  právě  v  těchto  letech,  a  jest  známo,  že  strany 
nemohouce  svému  stanovisku  zjednati  platnost  po  dobrém,  hleděly  druhdy  cíle  svého  po 
zlém  dojíti. 

Hned  po  vydání  zřízení  zemského  začaly  se  na  sněme  o  sv.  Václave  r.  1500  spory 
o  kompetenci  soudů  stavovských  a  městských.  Stav  městský  žádal,  aby  páni  a  rytířstvo  ne- 
dopouštěli poháněti  obyvatele  městské  ku  svým  soudům  „z  lehkých  věcí,  totižto  ze  rčenie,  svě- 
řenie  jakéhoikóli^  z  dluhuov,  z  kšaýtuov,  z  nedrienie  snUúvt/^  z  svád  i  z  jiných  věcí,  z  kterýchž 
nynie  poháněni  jsúce,  někdy  odpoviedati  proti  právóm  našim  sme  musili,  jakožto  z  koně, 
z  loíe,  z  sedmdesáti  groSuov  miešenských  dluhu  a  z  jiných  rovných  věcí,  kterýchžto  my  na 
našich  rathúziech  nesúdíme,  ale  rychtáři  naši/  Města  oznámila  také  na  sněme  tom,  že  jest 
jich  vůle  k  takovýmto  půhonům  nestáti,  leč  toliko,  když  budou  pohnáni  „z  dědin  svobodných, 
lidí  zběhlých  a  čeledi.*"  Erál  z  návodu  vyšších  stavů  přísně  je  pokáral,  že  naň  dříve  ta- 
kovou potřebu  nevznesla,  vyhrožuje  každému,  kdo  by  svévolně  k  právu  státi  zanedbal,  že  má 
proti  němu  po  právu  stáném  jíti  a  že  král  i  celá  země  mají  proti  němu  pomocni  býti.  Ko- 
nečně nařizoval  městům,  aby  6.  ledna  1501  vyslali  hodné  lidi  z  sebe  do  Prahy  k  jednání 
s  vyššími  stavy  o  to,  „z  čehož  by  jmenovitě  měli  poháněni  býti.*"  Jednání  to  nemělo  však 
žádného  výsledku,  a  proto  města  poslala  králi  12.  ledna  1501  list,  kterým  omlouvala  a  hájila 
své  jednání  na  posledním  sněmu,  a  žádala  jej,  aby  psal  „pánóm  a  rytieřstvu  i  do  zemského 
i  do  komomieho  sudu,''  aby  oni  jich  „takovými  lehkými  puohony,  kteříž  jsú  mimo  zřiezenie 
a  svolenie  zemské,  neobtěžovali,"  dokudž  král  mezi  nimi  té  věci  spravedlivě  nerozezná.*') 
Erál  odkazoval  města  na  sněm,  aby  se  tam  s  vyššími  stavy  srovnali,  a  když  se  to  nedařilo, 
odložil  záležitost  tu  do  svého  příchodu  do  Čech,  dada  v  prosinci  1501  ntďízení  městům,  aby 
k  sněmu  nejbližšímu  vyslali  posly  s  výsadami  a  právy,  které  mají  ve  při  se  stavy  vyššími, 
poněvadž  je  chce  bud  slušnými  prostředky  srovnati  aneb  mezi  nimi  soudem  spravedlivým  roz- 
sudek učiniti.*^)  Po  i^jezdu  svém  do  cech  29.  ledna  1502  svolal  sněm  obecní  na  25.  února, 
aby  na  něm  spory  stavovské  se  vyřídily.  Před  tím  však  svolával  rady  královské  do  Prahy, 
aby  to,  co  v  radě  bude  obecného  dobrého  zavřeno,  hned  na  tom  sněme  se  konati  mohlo,  a  také 
k  návrhu  rady  královské   den  před  sněmem   (24.  února)   schválil  zřízení  zemské,  přiřknuv 


^*)  Tak  ZZ,  T  <U.  65  astanoTnje:  „Jestliže  kto  měštěnína  z  méaUki  vid,  kteréi  pod  ío»  přUlui^i, 
k  kterémnkolivěk  soudu  jinam  pohonil,  kromé  před  městský  soud,  aby  naň  Žaloval,  ten  pnohon  také  jemu 
bude  idvižen.*"  ^^  ArchiT  Český  YL  str.  223-226,  Palacký  a.  m.  Y.  2  str.  18. 

")  ArchiT  Český  VI.  str.  228  a  VIL  str.  423. 


XIV  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.    Úvod: 

slovem  královským,  že  chce  právo  obhajovati  a  že  na  každého,  kdož  by  „k  právuom  a  k  sou- 
duom  stávati  a  rozsudkuom  panským  dosti  činiti  nechtěl/  chce  mocí  sáhnouti,  při  čemž  odbojníci 
práva  i  jich  zastanci  mají  čest  ztratiti/^)  Rozhodnutí  toto  královské  nedávalo  městům  tušiti 
ničeho  dobrého  ve  velké  jich  při  s  vyššími  stavy,  kterou  během  března  1502  před  králem 
a  jeho  radou  vedli.  Ve  stížnostech  svých  uváděli,  že  je  páni  a  rytířstvo  přes  jich  svolení,  že 
z  dědin  svobodných  a  z  čeledi  zběhlé  chtějí  právo  zemské  nésti,  z  jiných  věcí  dobře  lehkých  proti 
jich  svobodám  pohánějí  někdy  k  zemskému  a  někdy  ke  komornímu  soudu,  kdežto  oni  o  každou 
věc,  krom  věcí  svrchupsaných,  mají  před  purkmistrem  a  konšely  svými  býti  souzeni.  Vyšší 
stavové  však  položili  odpor  jich  tvrzení.  „Rozdíl  velmi  veliký  jest,"  pravili,  „mezi  stavem 
naším  a  jich  (městským),  neb  my  t;  ničemS  k  jich  právu,  ale  oni  k  našemu  ve  všem  jakož  od 
starodávna  tak  i  nynie  jsú  poddáni  a  příslušejí  odpoviedati/  Předkové  Pražanův  i  jiných 
měst  i  oni  sami  prý  vždycky  k  půhonům  před  soudy  stavovskými  stávali,  odpovídali,  nálezy 
trpěli,  sami  se  poháněli,  práva  na  ně  stáná  byla  vedena  a  vydávána,  jakž  toho  dokladem 
jsou  půhony  a  královské  a  zemské  rozsudky.  Podle  toho  nechat  se  i  nad^e  zachovávají.^^;  £rál 
ve  výpovědi  své  ze  dne  22.  března  1502  dal  i  v  tomto  kuse,  jako  ve  většině  jiných,  za  právo 
pánům  i  rytířstvu,  uznav,  že  „od  starodávna  poháněli  měšfan  z  nářku  cti^  ze  škod  i  z  jiných 
rozličných  věcí^  před  soudy  zemské,  že  také  měšťané  z  rozličných  věcí  před  soud  zemský  sami 
se  poháněli,  a  že  i  budoucně  má  při  tom  zůstati;  avšak  prý  ^znamenitě  s  takovým  opatřením, 
jestliže  by  který  pán  neb  rytieřský  člověk  pohnal  Pražan  neb  kterého  města  obce  vší  neb 
osoby  zvláštní  z  jakéžkolivěk  věci,  ježto  by  k  jich  právu  městskému  a  pod  jich  šos  příslušela, 
když  ta  pře  k  sudu  přijde  a  oni  to  pokáží,  že  taková  věc,  oč  jsú  pohnáni,  k  jich  sudu  a  pod 
jich  šos  přísluší,  a  že  jest  věc  městská,  že  toho  páni  a  vladyky  v  sudu  zemském  ani  komorním 
súditi  nemají,  než  mají  ten  puohon  hned  zdvihnouti,  a  puovod  bude  jim  povinen  bez  puohonu 
podle  seznání  úředníkuov  menších  podle  práva  ve  dvú  nedělích  škody  zaplatiti,  což  by  pro- 
vedli, kteréž  by  pro  ten  puohon  jezdíce  utratili."  ^^) 

Nálezem  tím  král  přijal  stanovisko  vyšších  stavů,  ponechal  vyšším  soudům  na  vůli,  aby 
sami  rozhodovali,  které  pře  náleží  jim  rozsuzovati  a  které  soudům  městským,  a  zároveň  uvalil 
na  města  břemeno  průvodní,  zdali  která  pře  náleží  před  soud  městský  či  nic.  Při  tom  vy- 
hradil soudu  zemskému  neb  komornímu  podle  toho,  který  by  nejprv  měl  přijíti,  aby  trestal 
šlechtice,  kdyby  půtku  ve  městech  způsobili,  a  soudu  komornímu  ještě  přikazoval  k  rozsouzení 
půhony  na  ty,  kdo  by  vrata,  jež  jsou  byla  od  starodávna  na  jezích,  svévolně  zahrazoval  a  je 
otevříti  nechtěl.") 

Před  vynesením  této  výpovědi  pokoušel  se  král  i  někteří  královští  radové,  aby  obě 
strany  „slušnými  prostředky"  srovnali,  a  zachovaly  se  nám  také  zajímavé  návrhy  sprostředkovací, 
jež  nejspíše  od  nejv.  hofmistra  Viléma  z  Pemšteina  anebo  od  jiného  rady  královského,  městům 
nakloněného,  pocházely.  Dle  těchto  návrhů  měl  šlechtic  měStana  a  i  měštan  měštana  poháněti 
k  vyšším  soudům,  zemskému,  komornímu  neb  dvorskému  o  dědiny  svobodné^  zápisné^  manské 
a  duchovni,  pro  j^nevt/dáni  Slovíka,  sirotka^  čdedina,  kmetOny^,  z  nářku  cti,  z  majestátu^  z  moci^ 
ze  zrádného  a  nešlechetného  skutku^  ze  svěřeni  a  z  falše,  a  před  soud  purkrabího  „z  listovních 
věcíy  kteréž  jsú  s  pokutami  ležením.*'  O  jiné  věci  neměl  na  měšťana  půhon  býti  dáván,  a  jestli 
by  měštěnín  na  měštěnína  o  jinou  věc  předce  půhon  vzal  a  půhon  z  nevědomí  byl  vydán,  měl 


55)  Archiv  český  V.  str.  262  a  X.  str.  102. 

^  ArchiT  Český  VI.  str.  240  a  244.  '^  ArchÍT  Český  VI.  str.  266. 

^»)  Archiv  Český  VI.  str.  262  a  264. 


JPře  stavovská  o  příslušnost  soudů  vyšších  a  městských.  XV 

purkmistrem  a  konšely,  před  něž  ta  věc  náležela,  trestán  býti.  Naproti  tomu  půhony  měly  býti 
dávány  na  konšely  neb  obce  městské  z  kteréSkoli  věci ;  toliko  Pražané  neměli  býti  poháněni  pro 
ortel  a  rozsudek,  nýbrž  jen  „pro  neučinění  a  nedopompžení  práva."  ^^)  Vyslaní  měst  nesouhlasili 
zajisté  ani  s  tímto  návrhem  sproslředkujícím,  tím  méně  s  výpovědí  královskou ;  pročež  rozjeli 
se  ihned  ze  sněmu.  Po  odjezdu  krále  z  Čech  zavázal  se  stav  městský  2.  května  1502  na 
sjezdu,  aby  „žádný  měštěnín  po  tento  čas  žádného  měštěnína  ni  před  soud  zemský  ni  před 
soud  komorní  nepoháněl  pro  jinú  žádnu  věc,  jedině  leč  z  dědin  svobodných,  lidí  zběhlých 
a  z  čeledi,"  a  „pakli  by  kto  pohnal,  tehdy  každý  z  toho  města,  v  kterémž  bydlí,  tná  vypo- 
vědien  býti  a  do  jiného  města  královského  nikoli  nemá  nikterakž  přijat  býti."  Pakli  by  šlechtic 
pohnal  měštana  z  něčeho  jiného,  nežli  k  čemu  svolili,  má  pohnaný  sice  ku  právu  státi,  aby 
právo  se  neurazilo;  avšak  nemá  z  ničehož  takového  odpovídati;  nýbrž  Pražané  mají  mluviti, 
že  jest  to  věc  městská,  a  žádati,  aby  pře  taková  byla  odi*očena  do  sněmu  budoucího.  Když  by 
přes  takové  podání  soudy  vyšší  proti  měšfanu  dali  komu  za  právo,  tu  by  proti  němu  se  moc 
dala,  a  celý  stav  městský  povinen  bude  se  ho  ujmouti  a  mocí  takové  moci  odepříti. ^^)  Naproti 
tomu  vyšší  stavové  na  nejbližším  sněme  15.  listopadu  1502  zapsali  se,  že  chtějí  pevně  trvati 
při  rozsudku  královském  v  rozepři  jich  s  městy  vyneseném  a  že  na  každého,  kdo  by  je  chtěl 
od  rozsudku  toho  mocí  tisknouti,  mají  sobě  vespolek  pod  závazkem  práva  obhajování  pomáhati 
a  sebe  neopouštěti.^^) 

Odtud  nastávaly  mezi  stavy  dlouholeté  rozbroje,  jež  král  a  někteří  milovníci  obec- 
ného dobra  mamě  se  snažili  utišiti.  Obě  strany  držely  se  pevně  svého  stanoviska,  a  nej- 
hůře vedlo  se  těm,  kdož  se  z  jednoty  jedné  neb  druhé  vytrhli.  Na  sněme  1.  května  1504 
odbývaném  ohlásila  se  opětně  města,  že  k  pflhonům,  ku  kterým  nejsou  povinovati,  více  stá- 
vati nebudou;  toliko  ti  z  měšťan,  kteří  mají  na  zemi,  mohou  odpovídati  na  hradě  Pražském 
z  dědin  svobodných,  z  čeledi  zběhlé  a  z  list&v  vedle  prvního  dskami  zapsaného  zůstání.  ^') 
Následkem  toho  byl  soud  komorní  nucen  na  rok  zcela  přerušiti  svá  zasedání,®^)  Král  29. 
července  1504  zmocnil  purkrabí  Karlšteinského  Zdeňka  Lva  z  Rožmitála,  aby  srovnal  různice 
a  nesnáze,  které  „z  příčin  rozličných  a  skrze  rozličná  jedněch  proti  druhým  podpalování 
a  pozdvihání  vznikly  a  povstaly  sú,  skrze  kteréžto  roztržnosti  a  rozdvojení,  což  mohli  jedni 
proti  druhým  s  přátely  svými  na  zdoru  a  protivenství  činiti,  toho  hleděli  a  činili,  obecného 
dobrého  království  toho,  mezi  tím  též  i  našeho,  zanedbavše."  ^*)  Sprostředkování  toto  nemělo 
však  výsledku,  ani  když  na  sněme  o  sv.  Václave  t.  r.  „všecky  závazky  a  punty"  mezi  stavy 
jsou  králem  zdviženy.  Strana  Rožmberská  naopak  ještě  utužila  svou  jednotu "')  a  hleděla  města 
rozdvojiti  a  tak  odpor  jich  seslabiti.  První,  kteří  se  dali  k  tomu  na  čas  zneužití,  byli  Novo- 
městští, kteří  majíce  mnohé  pře  se  Staroměstskými,  vymohli  sobě  na  králi  27.  října  1504 
v  Budíne  majestát,  v  kterém  jsou  jim  nové  milosti  uděleny,  poněvadž  prý  se  proti  králi 
„v  žádné  stranné  věci  a  jednání  nedávali. **  Mezi  jiným  jim  král  povolil,  že  jich  konšelé  jsou  pří- 
slušnými souditi  i  v  hrdelních  případech  králi  vyhrazených,  jako  pro  žhářství,  loupež,  vraždu  i  jiné 


^)  8oa&  kopie  t  archíTii  katnohorském  o.  15. 

^  Archiv  Český  VI.  str.  270.    Do  téže  doby  patrné  náleží  zápis  na  spojení  se  všech  mést  krá- 
lovských v  politickou  jednotu  (tamže  str.  217),  kterýžto  zápis  Palacký  omylem  do  r.  1600  položil. 
•»)  Archiv  Český  V.  str.  263  a  Palacký  u.  m.  str.  49.  ")  Staří  letopisové  str.  268. 

**}  Aspoň  v  registrech   soudu  komorního  (str.  88  v  tomto  díle  Archivu  Českého)  není  Žádných  ná- 
lezů v  ani  z  r.  1504  o  sv.  Martine  ani  z  r.  1505  o  Svátosti. 

«*)  Archiv  Český  Yl.  str.  306.  «»)  Tamže  str.  310  a  314. 


XVI  D.  XIIL  Begiara  mmIm  bm^múho  1003— lóíL  Útcd: 

pHbodj,  pro  kteréžto  úíinkj  bj  nápad  a  pokuta  na  krile  dle  starodámflio  obyčeje  i^padalj. 
Pře,  iel  se  týkají  .gruntu  t  mfeteeh  jich"*,  náleží  roTnéž  sondíti  koniellkni;  aTÍak  jde4i  o  zboží 
áéáíéaé^  fTobodné,  manské  nebo  záfósné  na  zemi,  o  platj  komorní  na  dědinách  srobodných. 
o  fena  a  o  listj  obranné  a  na  Treh  prára  doredeoí  po  aiázání  po  náleafch  panakjdi  i  po 
práTÍ^h  stáných,  tn  má  každéma  na  tďIí  býti  ponecháno,  chce-li  se  o  to  práfiem  méalským 
sooditi  aneb  na  sond  zemský  odvolati  a  táhnouti  Konečné  mél  každý  na  TýpoTčdkh  kooželA 
XoToméstekých  přestati,  na  žádné  yyiáí  práTo  se  neodTolá^aje,  kromě  před  králcL'"*^)  K  sondn 
koBomímn  tedj  objrratel  Novoměstský  neměl  býti  Tíce  poháněn,  neboC  soud  městský  na 
XoTém  městě  anebo  soud  zemský  re  riech  případech,  kdy  obyratd  Noroměstský  byl  po- 
hnán, měli  býti  přísluinýmL  Na  sněme  o  STátosti  1505  dle  přání  králova  měk>  se  znoru 
jednati  o  viem,  ^.což  by  slúžilo  k  STomostí  a  obecnímu  dobrému;*  ^'>  aTÍak  TyjednáTáno  mamě. 
Následkem  toho  22.  října  lf/J5  prrní  rozsudek  královský  ve  při  stavů  z  r.  1502  vložen  byl 
do  desk  zemských,'"'*)  nabyv  tím  moci  práva,  a  spory  stavovské  stále  se  přiostřovaly.  Vyšší 
stavové  5.  března  15^)7  obnovili  svůj  zápis  proti  méstfim,  ku  kterému  i  strana  Viléma  z  Pem- 
šteina  nyní  přistoupila,  a  města  29.  července  t  r.  uzavřela  znovu  jednotu  proti  všem  svým  ne- 
přátelům/'^;  Konečné  22.  března  1508  došlo  na  sněme  prostředkováním  p.  VUána  z  Pemšteina 
k  prvnímu  jakémus  dohodnutí  s  městy,  a  sice  Pražané  i  jiní  poslové  z  měst  jakožto  třetí 
stav  království  Českého  slíbili  „podle  panského  a  rytieřského  stavn  práva  obhajovati  proti 
všem  právu  odporným""  tak  a  pod  těmi  pokutami,  jak  zřízení  zemské  ukazuje,  a  zase  páni 
a  rytířstvo  také  přiřkli  „práva  a  súduov  jejich  městských,  kteréž  jim  náležie,  obhajovati^ 
proti  každému,  kdož  by  se  jejich  soudům  a  právům  městským   zprotivil  mocí  a  násilím. '^'^i 

Ačkoli  však  i  ve  smlouvě  sv.  Jakubské  král  i  stavové  vyšší  zavázali  se,  že  stav 
městský  při  prŠLYf^h  jeho  zachovají  a  že  každý  musí  práva  dopomoci  obhajovati,  jak  zněl 
dřívější  zápis,  předce  toto  příměří  ve  sporech  stavovských  uzavřené  nemělo  dlouhého  trvání. 
Obec  Staroměstská  18.  prosince  1508  vyzvala  konšely,  aby  ,od  svých  práv  a  svobod  neustu- 
povali  a  v  nic  stranního  se  nedávali,  ani  k  čemu  svolovali  mimo  svá  privilegia  a  svobody, 
také  aby  k  žádným  půhonům  nestávali,  než  z  dědin  a  z  lidí  zběhlých  a  z  listův,  kdož  by 
se  listem  zavázaP.  Kdo  by  proti  snesení  tomu  jednal,  měl  od  obce  býti  trestán.  Y  lednu  1509 
obce  Pražské  uzavřely,  nes[iravovati  se  více  regenty,  a  vyslaly  ku  laráli  osoby  se  stížnostmi, 
„kterak  se  pod  těmi  regenty  zle  p&sobilo**  ;'\)  avšak  od  krále,  jenž  17.  února  přijel  do  Čech, 
mam(';  tehdy  očekávali,  že  se  nakloní  jich  žádostem.  Žalovalit  mu  na  vyšší  stavy,  že  „přes 
jích  povolení  a  přes  jich  svobody  pohánějí  jich  k  svým  soudům,  kdežto  oni  podvolili  se  toliko 
větrech  kuších  práva  jich  podniknouti^.  Na  to  král  s  radou  svou  20.  března  1509  vypověděl, 
že  „to  zflstavuje  při  prvním  nálezu  a  výpovědi.''  ^')  Mělo  tedy  i  nadále  záviseti  na  vůli  soudu 
zemského  a  komorního,  jakou  působnost  chtějí  dopřáti  soudům  městským.  Letopisec  Pražský 
dokládá,  kterak  „pro  tento  odsudek,  že  se  Pražanům  zlá  a  nelibá  výpověď  stala,  byl  mnohý 
v  zámutku.''  ^*)  V  únoru  1510,  když  král  Vladislav  meškal  v  Kutné  Hoře,  pokusili  se  ještě 
Horníci  zjednati  aspoů  Hobě  v  těch  věcech  nějaké  polehčení.  Král  už  20.  ledna  1507  z  Budína 
potvrdil  jim  majestátem  stará  jich  práva,  dle  kterých  vyňati  byli  z  pravomoci  soudů  zemských 

'")  ("JelakoTflký,  Prifilegia  měst  Pražských  str.  820,  též  326. 

*0  Orig.  T  archiTu  sv.  Václavském  6.  283.  »»)  Výpis  z  desk  v  archivu  Třeboňském  c.  3448. 

*^)  Archiv  Oeský  VI.  str.  346  a  Chaos  remm  memorab.  na  I.  829  v  archivu  m.  Prahy. 

'<Ó  Archiv  ^Jeský  VI.  str.  868  a  364.  '*)  Staří  letopisové  str.  292  a  293. 

^')  Kop.  v  archivu  Třeboňském  č.  3448.  ^^)  Staří  letopisové  str.  301. 


Příslušnost  soudu  komorního  ve  věcech  městských,  XVII 

a  podřízeni  toliko  soudu  městskému  a  hornímu,  při  čemž  ustanovil,  že  z  nálezů  místních 
jich  soudů  má  jíti  odvolání  toliko  ke  králi  neb  k  nejv.  mincmistrovi,  a  že  jinam  jedni  druhých 
k  soudům  nemají  potahovati, "^0  ^y^^  podali  Horníci  králi  stížný  spis,  že  na  ně  „obtížení  přicházejí 
skrze  puohony  k  soudu  zemskému  neb  komornímu,  kdež  jest  to  proti  právuom  a  svobodám,^ 
kteréž  mají  od  předešlých  králův  i  od  krále  samého  dané  a  stvrzené ;  i  žádali,  aby,  nemůže-li 
jinače  býti  a  musí-li  k  půhonům  stávati,  aspoň  jim  byla  učinéna  ta  milost,  by  „páni 
JMt,  jakž  zasednou,  ty  pře,  kteréž  se  Horníkuov  dotfkají,  ráčili  slyšeti  a  rozeznati ;  a  jestliže 
by  horní  věc  byla,  aby  ráčili  podle  jich  výsad  a  svobod  to  zdvihnuti ;  pakli  by  se  toho  ne- 
týkalo, zuostaĎ  při  témž  pořádku,  jako  jiné  pře."  ^*)  Král  odjížděje  do  Uher,  odložil  však 
rozhodnutí  na  jinou  dobu,  a  tak  města  byla  nadále  odkázána  toliko  na  vlastní  svépomoc. 
Obec  Staroměstská  19.  srpna  1510  také  obnovila  snesení,  že  měštané  a  obyvatelé  nemají  se 
k  soudům  vyšším  poháněti  pod  pokutou  vypovědění  z  města,  a  podobná  snesení  i  druhá  města 
Pražská  v  ten  čas  učinila  a  také  provádělaJ^) 

Zajímavé  jest  nyní  ďledovati,  jaké  stanovisko  soud  komorní  v  otázce  kompetence  soudů 
městských  v  ten  čas  zaujímal.  Nemáme  sice  celkový  obraz  judikatury  jeho  z  této  doby, 
poněvadž  registra  půhonů,  do  kterých  se  připisovala  také  nestání  stran,  se  nám  nezachovala; 
avšak  tuto  uveřejněná  registra  nálezů   poskytují  přece  dostatečného  v  tom  ohledu  poučení. 

Soud  komorní  zdvihal  půhony  a  odkazoval  strany,  aby  se  vinily  před  soudem  měst- 
ským^ druhdy  s  výhradou  vyššího  práva:  aj  když  pře  na  právě  městském  byla  začala,  avšak 
ještě  konce  nevzala ;  ^^)  bj  když  šlo  o  grunty  městské ;  ^^)  cj  o  platy  roční  neb  dědičné  z  dě- 
dictví, z  domů,  z  vinic,  z  masných  krámů  a  j. ;  ^^)  dj  o  dluh^  o  obstavení  pro  cUuh^  o  právo 
lislovní;^^  e)  o  pych  ^^)  a/)  o  iaiohu  na  městského  rychtáře,  na  př.  pro  nedopomožení  práva.") 
Ve  dvou  případech,  v  kterých  šlo  o  vrácení  svěřených  peněz  a  o  dluh  za  dům,  kde  konšelé  byli 
svědkové,  odkázal  soud  komorní  při  k  rozsouzení  podkomořímu  při  nejbližší  obnově  rady 
městské,  *«) 

Naproti  tomu  uznával  soud  koinomí  příslušnost  svou  ve  věcech  městských : 

1.  když  byl  podán  půhon  na  purkmistra  a  radu  král.  města  pro  nejsachovávání  dobrého 
řádu  a  práva  při  konáni  soudní  moci  (H.  č.  1032  a  1091);  pro  nedopomoSení  právu  (č.  997, 
1006,  1100,  1109,  1154, 1180,  1206  a  1249);  pro  nepořádnou  a  nespravedlivou  výpověď  (č.  1016, 
1034,  1145,  1620  a  1673),  pro  nedostiučinění  výpovědi  e  vyššího  práva  (č.  1003,  1029,  1099 
a  1281);  pro  bes^rávné  věznění  a  zatýkání  (č.  1095,  1160,  1175,  1251,  1389,  1573  a  1644); 
pro  nevydání  neb  bezprávtd  drSení  statku  pozůstcdého  (č,  10 1 8  a  1543) ;  pro  bezprávné  vytisknuti 


''*)  Transumpta  prÍTilegionun  na  1.  81  ?  archiTa  m.  Hory  Kutné.  Otištěno  chybné  v  Sternbergo  vých 
Umrísse  einer  Geschichte  der  bdhm.  Bergwerke  I.  2  str.  149. 

^')  liber  mbeuB  decret  ant.  na  1.  A.  1  t  archivn  Entnohorském. 

7«)  Kniha  archivu  m.  Prahy  o.  994  na  listé  86  v.  a  R.  č.  1858,  1863, 1887  a  2010.  Jsou  tu  STédectrí, 
le  méStané  Pražiti,  když  k  nim  přišli  poslové  od  úřadu  nejT.  hofimstra  Viléma  z  Pemšteina,  nechtéli  půhony 
j^ř^imati,  láli  ncJT.  ho^stru  i  poslům,  pravíce,  že  .nechtějí  na  hradě  státi,  neb  migí  purgmistra  a  pány,^ 
a  že  i  konšel  žalobce,  který  proti  svolení  obecnímu  na  hrad  poháněl,  obeslal,  pravě  mu,  „že  musí  města 
práiden  býti  i  s  ženu  svú**. 

")  R.  6.  1742  a  1748.  ")  ě.  1366  a  1676.  '»)  ě.  1076  a  1379. 

"<Ó  R*  č.  1005,  1241,  1520,  1667,  1733  a  1768.  Ard  když  měštan  pohnaný  o  dluh  nestál,  dáno  proti 
němu  sa  právo  stáné  (ě.  1248  a  1419);  ano  v  jednom  případě  (ě.  1508)  dáno  proti  pohnané  městce  za  právo 
pro  dluh  poiůstalý. 

«)  R.  ě.  1124.  •*)  ě.  1002  a  1089.  •«)  ě.  1163  a  1196. 

ArchlrČetký  XIII.  C 


XVm  D.  XUL  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

ee  statku  (č.  1396);  pro  needríeni  smlouvy  (č.  980);  a  pro  dosti  neučinění  rčení,  íe  statek  bude 
zapsán  v  městské  knihy  dědičné  (č.  1149); 

2.  když  byl  podán  půhon  na  obyvatele  městského:  a)  ze  riení^  ačkoli  pohnaný  na- 
mítal, že  věc  přísluší  k  právu  městskému  (B.  č.  1366  a  1368);  b)  z  nevydání  svěřených  peněz 
(č.  1417  a  1660);  c)  z  pychu,  když  měStan  na  šlechtice  sáhl  a  jej  bíti  chtěl  (č.  1018),  a  d) 
z  nářku  cti^  když  pohnaný  měšťan  nestál  (č.  1331  a  1341). 

Z  výpočtu  toho  jest  patrno,  že  komorní  soud  v  několika  málo  případech  soudil,  když 
byl  pohnán  obyvatel  městský;  avšak  že  dosti  pilně  vrchní  dozor  vykonával  na  konání  soudní 
moci  ve  městech,  z  kteréhožto  dozoru  postupem  času  mohla  se  vyvinouti  pravidelná  pravomoc 
soudní  v  druhé  instanci  nad  obyvatelstvem  městským.  Celkem  stanovisko  jeho  k  požadavkům 
městským  v  otázce  příslušnosti  soudní  bylo  tedy  městům  příznivé  a  srovnávalo  se  dosti  se 
sprostředku jícím  návrhem,  který  r.  1502  byl  králi  a  sporným  stranám  předložen.®*)  Stavu 
městskému  arci  ani  toto  stanovisko  nevyhovovalo,  nebot  nechtěl  soudu  komornímu  vůbec 
žádného  vlivu  přiznávati  na  soudnictví  městské. 

Přihlédneme-li  nyní  k  ostatní  kompetenci  soudu  komorního,  tedy  seznáváme,  že  pří- 
slušnost jeho  byla  nepopíranou  v  téch  případech,  jež  nebyly  výslovně  jiným  soudům  vyhrazeny 
a  v  kterých  strany  na  něho  se  obracely.  Původ®*)  i  přímo  pohnaný  k  tomuto  soudu  musili 
býti  lidé  osobně  svobodní.  Lidi  poddané  soudila  vrchnost;  proto  bylo  původu,  jenž  vinil  pod- 
daného, nejprve  na  soud  vrchnostenský  se  obrátiti,  a  teprve  pak,  nebylo-li  tam  dopomoženo 
ku  právu  proti  poddanému,  bylo  mu  pohnati  vrchnost  před  soud  komorní,  aby  člověka  podda- 
ného postavila.  Následkem  toho  vznikaly  často  spory,  zdali  původové  a  pohnaní  jsou  lidé 
,, dobří,"  „svobodní,"  „urození,"  „vládyčtí,"  „královští,"  anebo  zdali  jsou  to  lidé  přikázaní,  dědiční, 
sedlští,  gruntovní  atd.,  a  takovým  způsobem  přišlo  soudu  komornímu  nejednou  také  o  „chlapství^ 
(de  vili  rusticitate)  rozhodovati. ®®)  Případy  pak,  v  kterýchž  soud  komorní  v  tento  čas  půhony 
na  lidi  svobodné  i  také  nesvobodné,  když  je  vrchnost  byla  postavila,  přijímal  a  o  nich  nálezy 
vynášel,  jsou  kromě  svrchu  zmíněných  případů  městských  tyto: 

1.  z  nevydání,  nevráceni  neb  pobrání  svrchkú,  nábytků  (koní,  klisen,  krav,  vozů,  peřin, 
šatů,  zbroje),  obUí,  peněz,  klenotů,  stříbra  (R  č.  978,  1016,  1088,  1108,  1153,  1189,  1192, 
1196,  1204,  1206,  1245,  1319,  1374,  1392,  1409,  1411,  1421,  1437,  1453,  1467,  1468,  1467, 
1494,  1501,  1526,  1538,  1617,  1636,  1641,  1647  a  1661); 

2.  z  rušení  držby  (č.  1276,  1286,  1286,  1288  a  1359); 

3.  z  nekladení  statku  ve  dsky,  z  neoprávněného  kladení  do  desk,  z  neočištění  statku 
zavazeného  (č.  1169,  1268,  1352  a  1398); 

4.  z  nesdríení  smlouvy,  z  dosti  neučinění  smlouvě,  pečetmi  neb  řezanými  cedulemi 
stvrzené,  (č.  980,  1012,  1018,  1027,  1036-1038,  1044,  1047,  1066,  1063,  1104,  1106,  1110, 
1113,  1131,  1134,  1137-1139,  1143,  1144,  1171,  1187,  1198,  1202,  1207,  1224,  1234,  1238, 
1239,  1250,  1260,  1282,  1316,  1322,  1326,  1330,  1358,  1382,  1393,  1415,  1440,  1444,  1470, 
1474,  1476,  1478,  1496,  1524,  1630,  1636,  1687,  1625,  1654,  1666-1659,  1663,  1672,  1699, 
1745,  1746  a  1772); 

6.  z  nezdrzení  smlouvy  nájemné  (č.  1083,  1094,  1162,  1209,  1264  a  1428); 


«)  Srov.  str.  XIV.  tohoto  úvodn.  »»)  R.  é,  1064,  1264  a  1529. 

»•)  R.  č.  983,  990,  991,  998,  1006,  1020,  1054,  1064,  1191,  121.3,  1238,  1239,  1262,  1264,  1300,  1383, 
1433,  1529,  1636  a  1768.  —  Srov.  též  ZZ.  61.  45  a  471  a  R.  6.  1107,  1425,  1562,  1564,  1565,  1681,  1682,  1884, 
1953  a  2004. 


Příslušnost  soudu  komorního.  XIX 

6.  ze  rčení  neb  pHríení  něco  dáti,  čiaiti  neb  nečiniti,  z  dosti  neučiněni  rčení  (č.  996, 
997,  1010,  1090,  1121,  1140,  1149,  1156,  1212,  1217,  1223,  1254,  1265,  1298,  1310,  1316, 
1319,  1320,  1364,  1366,  1368,  1376,  1403,  1412,  1431,  1438,  1439,  1443,  1452,  1455,  1456, 
1466,  1479,  1481,  1486,  1517,  1521,  1536,  1566,  1572,  1607,  1618,  1630,  1640,  1646,  1662, 
1674,  1675,  1693,  1711,  1718,  1719,  1728,  1744,  1748,  1750,  1752,  1755,  1757,  1761,  1762, 
1764  a  1779); 

7.  z  dosti  neučiněni  slibu  (č.  1212,  1216,  1217,  1223  a  1632) ; 

8.  z  dluhu,  ze  sammy  peněz  půjčené,  nedodané  neb  nedoplacené  (č.  979,  1014, 1024, 
1025,  1051,  1066,  1068,  1098,  1111,  1118,  1157,  1168,  1174,  1193,  1201,  1202,  1211,  1221, 
1245,  1247,  1258,  1263,  1297,  1311,  1314,  1351,  1353,  1365,  1369,  1373,  1395,  1402,  1405, 
1414,  1418,  1420,  1429,  1464,  1472,  1473,  1487,  1492,  1493,  1495,  1506,  1519,  1627,  1633, 
1534,  1537,  1642,  1544,  1545,  1570,  1605,  1613,  1620,  1621,  1632,  1636,  1650,  1677,  1707, 
1742,  1747-1749,  1753,  1755,  1759,  1760,  1762,  1767,  1782  a  1783); 

9.  z  dluhu  po  eemřdém  e&stalého  (č.  1255,  1303,  1308,  1370,  1394, 1419,  1454,  1460, 
1502,  1507,  1508,  1532,  1533,  1585,  1589,  1619,  1651,  1664,  1665,  1673,  1756,  1768  a  1775); 

10.  z  obstavení  pro  dluh,  též   pro  zločin   (č.  1052,   1078,  1184,  1349,  1383  a  1813); 

11.  z  leiení,  z  prolelélého  a  nedoplatku  jeho  (č.  986  a  1401); 

12.  ze  svěření,  z  nevrácení  věci  svěřené,  půjčené,  k  věrné  ruce  schovati  dané  (č.  982, 
985,  1016,  1034,  1041,  1262,  1309,  1328,  1371,  142i5,  1442,  1500,  1528,  1667,  1770  a  1781); 

13.  ze  svěření  peněz,  z  nevydáni  peněz  Ic  věrné  ruce  svěřených,  schovaných  neb  při- 
jatých (č.  1077,  1146,  1153,  1164,  1334,  1411,  1462,  1498,  1652,  1557,  1582,  1620,  1628, 
1635,  1660,  1764,  1786,  1829,  1850,  1862  a  1876) ; 

14.  ze  svěření  neb  schování  listu  (majestátu,  listu  hlavního,  trhového,  zápisného,  dobré 
vůle  a  j.),  z  nevydání  listu  k  věrné  ruce  přijatého  neb  svěřeného,  z  položení  listu  (č.  985, 
1036,  1199,  1200,  1214,  1235,  1243,  1246,  1270,  1333,  1348,  1385,  1416,  1423,  1427,  1539 
a  1627); 

16.  z  rukojetnství,  zejména  za  věno,  z  nevypraveni  rukojemství,  z  dosti  neučiněni 
slibu  a  rukojemství  (č.  1001,  1011,  1028,  1048,  1065,  1123,  1216,  1223,  1268,  1280,  1301, 
1339,  1356,  1388,  1399,  1404,  1408,  1430,  1441,  1445,  1452,  1454,  1459,  1471,  1482,  1483, 
1499,  1511-1514,  1516,  1522,  1593,  1600,  1622-1624,  1648,  1653,  1668-1670,  1731,  1819, 
1822,  1852-1855;  srv.  též  svrchu  položené  č.  7.); 

16.  ze  záUadu  propadeného  (č.  993,  994,  1072,  1407,  1408,  1468,  1634,  1683  a  1763); 

17.  ze  Mjetí  neb  zájmu  dobytka  (č.  1071,  1076,  1078,  1081,  1190,  1885,  1889,  1890, 
1898,  1941,  1942,  1956,  1969  a  1970;  srv.  též  ZZ.  či.  477); 

18.  ze  svazku  manídského  (é.  1345,  1376,  1447,  1465,  1560,  1561,  1614  a  1634); 

19.  z  věna  a  výpravy  (č.  992,  1028,  1065,  1212,  1223,  1241,  1317,  1321,  1356,  1415, 
1499,  1618,  1686,  1604,  1640,  1661  a  1741,  srov.  též  ZZ.  él.  504-515); 

20.  zporučenstvf  (č.  989,  1048,  1080,  1106,  1107,  1114.  1166,  1171,  1181,  118(i, 
1328,  1336,  1338,  1373,  1384,  1417,  1861  a  1980;  srov.  též  ZZ.  či.  483-503); 

21.  z  nedílnosti  statků,  z  nevydání  dílu  po  rozdělení  statku  nedílného,  z  položení  dílčích 
ceduU  (č.  989,  1132,  1177,  1215,  1246,  1246,  1279,  1292,  1365,  1367,  1394,  1403,  1410. 
1437,  1655,  1802  a  1955;  srov.  ZZ.  či.  516-524); 

22.  z  práva  dědického,  z  dosti  neučiněni  kšaftu  a  odkazu,  z  nevydání  peněz  a  věcí  na 
smrtedlné  posteli  poračených  a  odkázaných  (č.  978,   1078,   1080,   1115,   1121,  1160,  1204. 

c* 


0 

XX  T>.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511,  Úvod: 

1205,  1210,  1213,  1218,  1222,  1226,  1242,  1354,  1373,  1382,  1462,  1484,  1490,  1497,  1500. 
1502,  1525,  1526,  1533,  1542,  1558,  1559,  1571,  1609,  1617,  1637,  1658,  1671,  1676,  1761, 
1765,  1776,  1777,  1812,  1818,  1827,  1857,  1872,  1927,  1928,  1971  a  1994); 

23.  z  nářku  cti  (do  r.  1505),  z  řečí  hanlivých  a  důtklivých,  z  nešlechetných  cedulí 
(6.  1008,  1026,  1031-1033,  1038,  1049,  1053,  1058,  1073,  1074,  1085,  1096,  1150,  1151, 
1170,  1176,  1179,  1219,  1220,  1225,  1231-1233,  1240,  1245,  1252,  1256,  1266,  1267,  1269, 
1291,  1292,  1306,  1318,  1323,  1327,  1331,  1338,  1340-1341,  1350,  1357,  1362,  1378,  1381, 
1386,  1387,  1590,  1638,  1725  a  1774;  srjov.  též  ZZ.  či.  38); 

24.  z  hanéni  soudu  (č.  1055,  1173,  1188,  1486,  1929,  1931  a  1949); 

25.  z  pychu  neb  výstupku  proti  osobě  svobodné,  když  pohnaní  neb  jich  lidé  původa  honili 
v  mírné  a  pokojné  zemi,  jímali,  do  véže  vsadili,  zranili,  na  zdraví  mu  uškodili,  jej  zbili,  jej 
pomáhali  bíti,  chtěli  zabiti,  když  pohnaný  původu  výhrůžky  činil,  do  jeho  vsi  zbrojné  přijel,  na 
Bibiici  koně  mu  vypřahal,  manželku  mu  unesl  atd.  (č.  1008,  1045,  1059,  1129,  1135,  1136, 
1169,  1269,  1325,  1362,  1425,  1465,  1476,  1489,  1504,  1523,  1561,  1614  a  1773); 

26.  z  pychu  proti  osobě  nesvobodné  (z  pokuty  50  neb  10  kop),  že  pohnaný  původu 
člověka  jeho  poddaného  neb  služebníka  zamordoval,  pomáhal  bíti  neb  mordovati,  zloupil, 
zsekal,  kázal  stíti,  zbil,  zraněl,  zchromil,  jal,  vězel,  úklady  strojil,  na  zdraví  uškodil,  naň 
zločince  najímal,  výhrůžky  činil,  aneb  že  pychu  takového  poddaní  pohnaného  se  dopustili  (č.  998^ 
1022,  1052,  1060,  1061,  1112,  1117,  1155,  1167,  1191,  1194,  1271,  1277,  1278,  1289  z  „ray- 
boje\  1299,  1307,  1312,  1325,  1397,  1406,  1413,  1422,  1431,  1436,  1448,  1450,  1451,  1463, 
1469,  1476,  1477,  1488,  1503,  1504,  1509,  1515,  1529,  1555,  1594,  1598,  1602,  1633,  1642, 
1643,  1645,  1649,  1652,  1679,  1736,  1750,  1751,  1784,  1815,  1816  a  1987); 

27.  z  pychu  proti  majetku  (z  pokuty  50  neb  10  kop),  sse  vzatku,  odjeti  neb  pobrání 
statku,  svrchků,  nábytků,  peněz ;  ze  spálení  statku,  z  porouhání  lesa,  z  posečení  louky,  z  po- 
brání obilí  neb  sena,  ze  zabití  zvířete  (č.  1004,  1018,  1046,  1062,  1069,  1086,  1116,  1122, 
1141,  1147,  1148,  1182,  1287,  1304,  1305,  1336,  1355,  1363,  1392,  1397,  1506,  1531,  1540, 
1576,  1721,  1743,  1756,  1817  a  1888;  srov.  též  ZZ.  či.  444); 

28.  ze  zlodějstvi  a  z  kupování  věcí  kradených  (č.  981,  1127,  1128, 1190,  1346  a  1347); 

29.  z  honu,  shonu  a  lovu  na  cizích  gruntech  (č.  978,  1057,  1125,  1361,  1424,  1548, 
1569,  1631  a  1778;  srov.  též  ZZ.  či.  531-537); 

30.  z  nehonění  a  ýedrováni  zločinců  (č.  999,  1101,  1103,  1183,  1426  a  1768;  srov. 
též  ZZ.  či.  532,  536-549). 

Konečně  dle  či.  380  ZZ.  byl  každý  povinen  státi  před  soudem  královským,  koho  král, 
jsa  v  zemi,  listem  obeslal,  a  podobně  i  komorní  soud  jménem  královským  mohl  obesílati  strany 
a  vjmášeti  mezi  nimi  tak  zvané  „stranné  nálezy^.^^)  Takovým  způsobem  mohl  soud  komorní 
vyřizovati  stížnosti  na  soudy  vrchnostenské  neb  obecní  pro  nedopomáhání  práva  i  nepořádné 
konání  soudní  moci  (R.  č.  990,  1133,  1302,  1337,  1432  a  1758),  jakož  i  stížnosti  poddaných 
neb  jich  zastanců  na  jich  vrchnosti ;  avšak  takovéto  pře  poddanské  jsou  v  těchto  letech  na 
soudě  komorním  velkou  řídkostí   (R.  č.  1119,  1159  a  1226). 

Tolik  o  působnosti  soudu  komorního,  jež  tudy  přes  všechnu  nepřízeň  okolností  byla 
v  těch  časech  dosti  rozsáhlá  a  zejména  pro  dějiny  práva  soukromého  a  trestního  velmi  zajímavá. 

Náleželo  by  zde  pojednati  ještě  o  řízení  při  tomto  soudě  a  o  rozdílech  tohoto  řízení 

•^  ZZ.  61.  246  mluTí  o  přech  stranných  (cause  extraordinarie),  o  něž  osoby  od  úřadu  byly  listem 
obsílány  a  jež  prý  už  minuly  (Archir  Český  V.  str.  131). 


Dávání  svědomí  k  soudu  komornímu.  XXI 

od  procesu  na  soudě  zemském  užívaného;  avšak  véc  ta  musí  jinému  místu  býti  zůstavena/^) 
Toliko  o  jedné  stránce  řízení  průvodního,  o  dávání  svědectví,  jest  se  nám  zde  ještě  zmíniti, 
poněvadž  otázka  tato  byla  předmětem  též  sporů  stavovských,  a  poněvadž  uveřejňujíce  v  tomto 
díle  svědomí  soudu  komorního  z  let  1510a  1511,  musíme  též  poněkud  k  formální  jich  stránce 
přihlédnouti.  Zřízení  zemské  z  roku  1500  činilo  rozdíl  mezi  svědectvím,  jež  před  soudem 
zemským  a  jež  před  soudem  komorním  mělo  se  skládati.  Svědkové,  nechat  byli  stavu  kte- 
réhokoli, neskládali  ústního  svědectví  před  soudem  samým,  nýbrž  oni  prve,  nežli  došlo  k  lí- 
čení pře,  vydali  svědectví  před  úřadem,  kdež  ústní  jich  svědectví  písař  soudu  zapisoval 
a  pak  na  soudě  četl.  Šlo-li  o  při  před  soudem  zemským,  tu  byl  povinen  svědek,  jsa  pohnán 
k  svědomí,  z  pravidla  osobně  před  písaře  se  dostaviti,  přísahu  složiti^  že  věrně  a  právě  poví, 
čeho  je  svědom,  a  pak  ústně  svědčiti.  Při  tom  páni  a  vladykové  měli  přísahati,  k  svědomí 
stojíce  a  zdvihnuvše  dva  prsty  proti  východu  slunce;  kdežto  městský  a  obecní  lid  měli 
kleknouti  proti  východu  slunce  a  položiti  dva  prsty  na  znamení  božího  umučení.  Svědomí 
listovní  na  místě  takovéhoto  svědectví  ústního  nemělo  se  na  soudě  zemském  přijímati ;  toliko 
„městská  svědomie  podle  prvnieho  svolenie  zemského  měla  býti  přijímána".  Naproti  tomu  na 
soudě  komorním  mohla  se  na  místě  ústního  svědectví  přijímati  svědomí  listovní  jak  od  vyšších 
stavů,  tak  i  od  obyvatelů  městských ;  toliko  lidé  obecní  z  městeček  a  ze  vsí  musili  býti  vrch- 
nostmi postaveni  při  úřadě  nejv.  hofmistra  na  hradě  Pražském,  když  byli  k  svědomí  pohnáni 
a  když  jim  na  cestu  byly  dány  peníze.®^) 

Na  počátku  března  1501  učinil  však  sněm  zřízení,  „což  se  svědomie  v  soudu  ko- 
morniem  dotýče**,  takové,  že  svědomí  listovní  má  se  v  komoře  toliko  od  panského  a  vlády- 
ckého  stavu  přijímati,  a  sice  že  má  svědomí  to  býti  dáváno  zavřené  a  že  má  v  něm  býti  zapsáno, 
kterak  svědek  bére  to  na  svou  víru  a  na  svou  duši,  že  jest  pravda,  což  svědčí.  Naproti  tomu 
„jiní  lidé  obecní**,  tudy  i  měšťané  a  ostatní  obyvatelé  městští,  měli  svědčiti  osobně  přísahu 
učiníce,  jako  v  soudu  zemském,  a  strana,  jež  jich  pohnala,  měla  jim  dáti  od  míle  2  groše 
jako  v  témže  soudu.  Toliko  jednu  výjimku  zřízení  to  připouštělo,  totiž  že  v  kraji  „před  dvěma 
dobrými  a  zachovalými  člověky**  t.  j.  šlechtici  mohli  lidé  obecní  svědčiti  a  přísahu  též  skládati 
v  nepřítomnosti  stran,  načež  svědomí  jich  mělo  se  sepsati,  zapečetiti  a  patrně  úřadu  nejv.  hof- 
mistrství  zaslati.^^)  Rozumí  se,  že  se  tak  dalo  toliko  v  tom  případě,  když  svědkové  dobrovolně 
svědčili  a  nebyli  půhonem  k  svědomí  připraveni.  Pochopitelné,  že  obyvatelstvu  městskému  bylo 
velmi  obtížno  dostavovati  se  na  hrad  Pražský  a  tam  přísahu  činiti  k  svědomí  tak,  jak  lidu 
selskému  byla  předepsána.  Yždyt  druhdy  obyvatel  městský  skládal  přísahu  i  svědectví  před 
svým  úřadem  městským,  jenž  sepsav  a  pověřiv  svědectví  jeho,  odesílal  je  k  soudu  zemskému 
neb  komornímu.  Měniti  zařízení  to  nebylo  příčiny.  Stav  městský  následkem  toho  ve  stížnostech 
svých  králi  Vladislavu  v  březnu  1502  předložených  uváděl  též,  „kterak  páni  a  rytieřstvo 
a  zvláště  ti,  kteřížto  v  soudiech  sedají,  svědomie  listovního  od  súsed  našich  podle  obyčeje 
prvnieho  a  práva  našeho  pod  městskú  pečetí  vydaného  přijímati  nechtie,"  ačkoli  druhdy  mnoho 
let  je  přijímali  a  nálezy  podle  něho  činili.  I  žádal,  aby  „mimo  prvnie  a  staré  obyčeje  k  ta- 
kovým přísahám  nuceni  podle  jich  vuole  nebyli,  neb  jest  to  prve  a  zvláště  při  soudu  ko- 
momiem  nebývalo."  ^*)  Vyšší  stavové  namítali,  že  i  oni  jsou  povinni  osobně  svědomí  dávati, 
jakož  na  povahu  stavů  jich  přísluší,  a  tudy  aby  i  měšťané  se  tak  zachovávali;   načež  král 


")  Srov.  ZZ.  ČI.  295  a  380.  8»)  ZZ.  či.  16,  35,  211-213,  270,  272,  290  a  880. 

•^  Archiv  Český  V.  str.  172  a  VI.  str.  280,  též  R.  č.  1021. 
»»)  Archiv  Český  VL  str.  241. 


XXII  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.   Úvod: 

22.  března  1502  yy pověděl,  že  páni  a  rytířstvo  dobře  mohli  udělati  „zřízení  k  svým  súduom 
o  přísahách  k  svědomí  mezi  všemi  stavy, ^  a  že  to  tak  ode  všech  má  býti  zachováno;  avšak 
pokud  se  dávání  listovních  svědectví  týče,  že  přáním  stavu  městského  poněkud  má  býti  vy- 
hověno. Potvrdil,  že  k  soudu  zemskému  mají  obyvatelé  městští  přísahu  k  svědomí  osobně 
a  klečíce  činiti;  avšak  k  soudu  komornímu  že  mohou  konšelé  na  tu  přísahu,  kterou  učinili 
k  úřadu  svému,  dávati  svědomí  svými  zavřenými  listy,  a  „kteří  jsú  měšťané  osedlí  a  nejsú 
konšelé'',  ti  že  mají  přísahu  udělati  před  konšely  svého  města,  a  to  stojíce  a  dva  prsty  na  kříž 
položíce.  Což  tak  před  konšely  seznají,  to  má  v  list  vepsáno  býti,  a  pečetí  městskou  zape- 
četěno, a  nemá  to  od  žádného  otvíráno  býti,  než  před  soudem  komorním.  Toliko  kdyby  šlo 
o  nářek  cti,  tu  že  měštané  mají  jako  páni  a  rytířstvo  osobně  státi  a  svědomí  pod  přísahou 
vydati.*')  Poslední  ustanovení  arci  pozbylo  významu,  když  pře  o  čest  r.  1505  soudu  komor- 
nímu jsou  odňaty. ^^)  Y  březnu  1509  opětně  Pražané  a  jiná  města  vinili  před  králem  vyšší 
stavy,  „že  svědomí  od  měšfan  listovního  v  soudech  přijímati  nechtějí  tak,  jakž  jsú  prve  od 
staradávna  přijímali,  a  jestliže  by  nechtěli  od  nich  tak  svědomí  přijímati,  že  by  na  ně  záhuba 
veliká  přišla" ;  avšak  král  20.  března  1509  zůstavil  toho  artykule  „o  přijímání  svědomí 
k  soudům*'  při  znění  předešlé  výpovědi.'^)  Máme  za  to,  že  stížnost  měst  v  tomto  kuse  ne- 
týkala se  soudu  komorního,  jenž  na  základě  prvního  rozsudku  královského  z  r.  1502  od 
konšelů  a  měštan  listovního  svědectví  přijímal. 

Z  vytištěných  pak  v  tomto  díle  svědomí**)  je  patrno,  že  nejvyšší  úředníci  svědčili 
„na  tu  přísahu,  kterou  králi  JMti  i  vší  zemi  učinili'';*^)  páni  a  vladykové  seznávali  proste, 
co  „jim  jest  dobře  svědomo  a  v  paměti,"  berouce  druhdy  vyznání  své  „k  své  víře  a  k  své 
duši,  že  jest  to  v  pravdě  tak";*^)  menši  úředníci  svědčili  „na  tu  přísahu,  kterou  k  úřadu 
svému  učinili'' ;  *^)  konšelé  „na  tu  přísahu,  kterou  králi  JMti  při  přijímání  úřadu  konšelského 
učinili";*')  knéií  „na tu  přísahu,  kterou  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  učinili";***)  kdežto 
měštané  a  lidé  obecní  svědčili,  „učinivše  přísahu  na  kříži".  Ve  většině  případů  šlo  asi  o  pí- 
semné svědomí  šlechticův,  duchovních,  konšelův  i  měšťanův,  kterážto  svědectví  byla  zape- 
četěná posílána  úřadu  nejv.  hofmistrství  a  písaři  soudu  komorního  do  register  svědomí  pře- 
pisována. Toliko  lidé  obecní,  jsouce  pohnáni  k  svědomí,  byli  povinni  dostaviti  se  na  hrad 
Pražský  a  po  vykonané  přísaze  svědčiti  buď  původu  buď  pohnanému  anebo  oběma  stranám. 
Nejsouce  pohnáni  k  svědomí,  mohli  arci  svědčiti  u  přítomnosti  dvou  šlechticů,  ktefí  jich  svě- 
dectví pak  sepsali  a  do  Prahy  zaslali.'^')  Svědčilí-li  svědkové  osobně  na  hradě  Pražském, 
svědomí  jich  písaři  soudu  komorního  zapisovali  na  listy  a  odtud  po  nějakém  čase  přepisovali 
je  společně  s  došlými  listovními  svědomími  do  vložek,  jež  pak  jsou  svazovány  v  y^registra 
svědomí^  a  běžným  číslem  i  rejstříkem  jmen  sporných  stran  opatřovány.  Před  soudem  ko- 
morním četl  arci  písař  toliko  tak  neb  onak  sepsaná  seznání  svědků. 


^^)  ArchiT  Český  VL  str.  268.  »»)  R.  6.  1151  a  1378. 

^)  SoQČ.  kopie  T  archiya  Třeboňském  c.  3448. 

•5)  R.  6.  1648-1616,  1679-1740  a  1786-2011.  ^ej  R.  g.  ^599, 

«^)  R.  c.  1613,  1711,  1909,  1922,  1934,  1963,  1976,  1993,  1996,  2003,  2006-2007. 
»«)  R.  c.  1679,  1684,  1711  a  1941.  ^)  é.  1562,  1679,  1696  a  1974. 

^•®)  R.  6.  1651,  1565,  1678,  1681,  1678,  1701,  1718,  1798,   1807,    1808  a  1918. 

*^*)  R.  1503  pohnaný  Petr  ze  Šternberka  prayil,  že  „svédomie  jich  pnovodnov  nenie  dostatečné,  a  to 
proto,  že  ti  obecní  lidé,  kteříž  svédomí  dávají,  nezachovali  sú  se  podle  prá?a,  ale  ie  8Ú  po  marílalech  svédcUi 
(R.  č.  1217).    Patrně  šlo  tu  o  takovéto  listovní  svědomí  obecních  lidí. 


Svědomí  při  soudě  iomomím,  O  registrech.  XXIII 

Pro  důležitost,  kterou  tato  svědomí  mají  pro  politickou,  právní  a  hlavně  kulturní  hi- 
storii, jakož  i  v  ohledu  jazykovém,  rozhodli  sme  se  uveřejniti  je  v  chronologickém  pořádku 
společně  s  půhony  a  nálezy  soudu  komorního ;  toliko  ta  svědomí,  jež  měla  týž  aneb  podobný 
obsah,  jako  svědectví  předcházející,  jsme  vynechávali. 

Prameny  pak,   z  nichž  v  tomto  díle  čerpáme,  jsou : 

1.  Registra  černá  aksamitová  půhonův  a  nálezů,  z  let  1500 — 1511  (=  R.  III.),  psaná 
za  urozeného  pána,  p.  Viléma  z  Pernšteina,  v  rukopise  Českého  Musea,  jehož  popis  podali  sme 
v  Archivu  českém  X.  na  str.  446.  Z  památné  této  knihy  vydáno  je  nyní  skoro  všechno,  a  sice 
v  X.  díle  Archivu  Českého  č.  978-989,  v  díle  XI.  č.  990-1069,  v  díle  XH.  č.  1070-1209 
a  v  tomto  díle  Xm.  č.  1210-1547,  1617-1678  a  174M784.  Zbývá  vydati  toliko  ještě  81  pů- 
honův  a  nálezů  vynesených  o  sv.  Martině  1.  1511.  Pozoruhodné  jest,  že  písař  tohoto  rukopisu 
přepisoval  jednak  z  běSných  register  soudu  komorního,  do  nichž  nálezy  zajisté  v  chronologickém 
pořádku  se  psaly,  jednak  též  ze  zvláštních  register  tohoto  soudu,  z  register  památných  ^^^) 
a  z  register půihonných,  do  kterých  nestání  stran  a  tedy  práva  staná^^^)  se  zapisovala.  Z  těchto 
zvláštních  register  dle  všeho  jenom  malá  část  byla  do  rukopisu  musejního  převzata. 

2,  „Třetí  registra  svědomí  krále  JMti  komorní^  (ruk.  Českého  Musea  sign.  3  G),  jež 
obsahují  na  1.  A  i — T  7  přepisy  svědomí  jdoucí  od  února  r.  1510  až  do  srpna  r.  1513.  Ozna- 
čujeme je  sign.  B.  IV. 

Ve  vydání  jich  v  tomto  díle  Archivu  Českého  dospěli  sme  k  listu  M  18  a  do  listo- 
padu 1511.  Rukopis  nasvědčuje  tomu,  že  asi  tři  písařové  soudu  komorního  účastnili  se  zapi- 
sování a  přepisování  svědomí  do  těchto  register.  Jména  jich  jsou  nám  neznáma.  Snad  mezi 
nimi  nescházel  „pan  Johannes",  o  kterém  ve  svědouil  z  r.  loll  (R.  č.  1873)  se  praví,  že 
k  soudu  komornímu  „puohony  vydává".  Písaři,  přepisujíce  svědomí  do  register,  nechávali  úmy- 
slně prázdná  místa,  aby  pozdější  svědectví  v  téže  rozepři  vydaná  mohli  k  předešlým  svědomím 
připisovati,  a  nestačilo-li  místo,  učinili  odkaz  k  jinému  prázdnému  místu,  kamž  nová  svědomí 
připsali.  Svědomí  psána  jsou  vesměs  českým  jazykem ;  na  několika  málo  místech  jest  znáti, 
že  jsou  překladem  německého  svědectví.  *  ^^) 

Přihlédneme-li  blíže  k  obsahu  těchto  svědomí,  shledáváme,  že  nám  poněkud  objasňují 
poměry  zemských  úřadů  (R.  č.  1909);  mezního  soudu  (č.  1576,  1712,  1897,  1954  a  2000); 
šlechtí/  (č.  1560,  1561,  1614,  1679,  1704,  1708,  1789,  1794,  1844,  1845,  1847,  1851,  1858, 
1885,  1889,  1890,  1894-1896,  1912,  1956,  1962  a  1969);  kněístva  (č.  1584,  1698,  1701,  1702, 
1705,  1713,  1769,  1798,  1800  a  1996);  university  (č.  1551,  1558,  1559  a  1676);  obyvatelstva 
městského  (č.  1610,  1684,  1704,  1804,  1818,  1826,  1827,  1830,  1831,  1856,  1872,  1892,  1901, 
1907,  1908,  1929,  1931,  1949,  1974,  1981,  1992,  1994  a  2002);  obchodu  (č.  1596,  1689 
a  1881);  soudnictví  vesnického  (č.  1568,  1834,  1835,  1864,  1865  a  1993);  obyvatelstva  selského 
(č.  1562-1664,  1577,  1581,  1582,  1729,  1809-1811,  1824,  1834,  1835,  1864,  1865,  1868,  1870, 
1874,  1875,  1879,  1884,  1896,  1910,  1920,  1925,  1926,  1930,  1935,  1936,  1939,  1940,  1953, 

»•')  R.  6.  1109,  1120,  1178,  1232,  1244-1247,  1266,  1273,  1274,  1290,  1291,  1318,  1332,  1340,  1343, 
1358,  1377,  1378,  1381,  1484,  1486  a  1491.  Též  asi  náfezové  ttranni  (é.  1119,  1159  a  1179)  byli  vypsáni  z  re- 
gister památných. 

><»)  R.  c.  1018,  1248,  1351,  1402,  1433,  1443,  1482,  1483,  1516,  1635,  1636,  1669,  1670,  1763  a  1782-1784. 

'^)  Že  při  soudech  vyšších  byli  translátoři  ustanoveni,  toho  dokladem  je  zpráva,  že  na  sněme 
r.  1504  Mikoláš  Šlik  omlouval  se,  kterak  ve  své  při  s  Loketskými,  nechtěje  na  soudě  zemském  česky  mlu- 
viti, „iádal  tlumaČuov,  kUrýmii  král  JMt  ráH  opatřili  soud  zemsky  a  komomi,  kterýž  pak  jeden  Erištof  Damar 
v  ty  časy  při  tom  byl"  (Archiv  Český  VI.  str.  311). 


XXrV  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního  1603—1511.  Úvod. 

1967,  1958,  1973,  1985  a  1989);  věssení  (c.  1737);  stavitelství  (č.  1707);  že  dále  obsahuji 
popis  svrchků,  šatů,  klenotů,  nábytku,  náčiní  kuchyňského  atd.  (č.  1553,  1574,  1583,  1706, 
1798,  1827,  1882,  1883,  1892,  1899,  1918,  1943  a  2009);  zbroje  (č.  1549,  1786,  1834,  1835 
a  1917);  hanby  neb  myslivosti  (č.  1548,  1569,  1594,  1615,  1708,  1937  a  2001);  hry  v  kostky 
(č.  1580)  a  j.  v.  Zajímavost  zápisů  těchto  je  tudy  samozřejmá,  a  tím  cennější  je  obraz  staro- 
českého života,  jejž  nám  podávají,  že  podobných  původních  pramenů  z  doby  Jagíellonské  se 
nám  nemnoho  zachovalo. 

Eu  konci  jest  nám  podotknouti,  že  při  ukončování  tisku  tohoto  dílu  byli  jsme  p. 
prof.  A.  Sedláčkem  upozorněni,  že  v  deskách  dvorských  pod  č.  32  zachovala  se  registra  svě- 
domí 0  1.  1502 — 1505,  jež  mylně  za  registra  dvorského  soudu  byla  pokládána  a  jež  za  nej- 
starší zachovaná  registra  svědomí  soudu  komorního  považovati  se  musí,  jak  dokazuje  poro- 
vnání s  půhony  a  nálezy  tohoto  soudu  z  těchto  let  v  tomto  díle  uveřejněnými.  Rukopis  tento 
čítá  936  stran,  a  nám  arci  při  vydání  tohoto  dílu  Archivu  Českého  nebylo  ho  lze  užiti.  Svým 
časem,  až  publikace  register  soudu  komorního  dospěje  aspoň  k  r.  1526,  bude  záhodno  v  do- 
datcích i  tato  svědomí  uveřejniti. 

V  Praze,  dne  15.  listopadu  1894. 


Vydavatel. 


D.  xin. 

KEGISTRA  SOUDU  KOMORNÍHO. 

Vydává  Jaromír  Čelakovský. 

(Čísla  1070—1209  z  let  1501—1503-  viz  v  dfle  XH,  stí.  463  až  560.) 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  léta  MDIII'. 

1210. 
Mezi  Jindřichem  Dubánkem  a  Alžbětou  z  Barchova  o  yydánl  odkazu.  1503,  4.  května. 

Jindřich  Dubánek  pohnal  Alžběty  z  Barchova  na  Eumborce.  Vinil  ji  z  ne- 
vydáni padesáte  kop  grošuov,  kteréž  nebožtík  Jan  Zdechovský,  manžel  jejie,  Eathe- 
řině,  dceři  jeho  Dubánkově,  na  smrtedlné  posteli  poručil  a  rozkázal  jí  po  své  smrti 
vydati ;  ale  ona  paní  Alžběta  tomu  dosti  učiniti  prodlévá.  Vložen  puohon  léta  MD^n^ 
v  pátek  den  přenesení  svatého  Václava  [4.  března]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Dubánkem  s  jedné,  a  Alžbětu  z  Barchova  s  strany 
druhé.  -Kdež  tj-ž  Dubánek  vinil  ji  z  nevydání  L  kop  grošuov,  kteréž  nebožtík  Jan 
Zdechovský,  manžel  jejie,  poručil  jí  vydati  Kateřině,  dceři  jeho  Dubánkově  etc,  tak 
jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Alžběta  pohnaná 
odpírajíc  pravila,  že  jest  byla  vězeň  muže  svého  a  že  z  svého  věna  nenie  povinna 
toho  dáti.  Zase  proti  tomu  Dubánek  pověděl,  že  jest  ona  nápad  po  muži  svém 
vzala,  a  na  to  ukázal  vajpis  kšaftu  z  desk  téhož  nebožtíka  manžela  jejieho.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory, 
svědomí  i  kšaft,  takto  JMt  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ona  Alžběta  pohnaná  sama  po- 
věděla, že  jest  jí  nebožtík  manžel  jejie  rozkázal  těch  padesáte  kop  grošuov  dáti, 
a  ona  že  jest  je  řekla  vydati,  a  on  puovod  na  ni  dostatečně  to  rčenie  provedl, 

ArchiT  Čfltký  XID.  1 


t 
1 


^•í  ^ 


2  Z>.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

a  také  poněvadž  jest  nápad  po  témž  muži  svém  dědičný  i  svrchky,  což  jest  jí  kšaftem 
odkázal,  vzala ;  z  těch  příčin  aby  ona  jemu  Dubánkovi  puovodovi  těch  L  kop  grošuov 
dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  98.  b. 

1211. 

Mezi  Janem  Mrázem  z  Radimovic  a  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  o  dluh.  1503,  4.  května. 

Jan  Mráz  z  Radimovic  pohnal  Zigmunda  Barše  z  Kamenice.  Vinil  ho  z  pěti 
kop  grošuov  českých,  kterýchž  mu  puojčil.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pondělí  po 
květné  neděli  [21.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  Mrázem  z  Radimovic  s  jedné,  a  Zigmundem  Baršem 
z  Kamenice  s  strany  druhé.  Kdež  on  Mráz  vinil  jej  Zigmunda  z  pěti  kop  grošuov 
českých  jemu  puojčených  etc,  tak  jakož  puohon  svědčí.  A  na  to  některých  objTa- 
teluov  Nového  města  Pražského  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Zigmund  Bareš  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  jest  to  svědomí  nedostatečné,  a  poněvadž  nenie  podle  práva  a  zuo- 
stání  zemského,  že  jest  ten  puohon  zmatečný.  A  k  tomu  také  pravil,  chce-li  Mráz 
vzieti  to  na  svů  vieru  a  na  svú  duši,  že  mu  ty  penieze  dáti  chce.  A  dále  proti 
tomu,  kdež  Mráz  praví,  že  jest  tomu  na  tři  léta,  když  mu  těch  peněz  puojčil,  a  to 
když  měl  ku  panu  hofinistru  zemskému  JMti  jeti,  takto  pověděl,  že  jest  tomu  na 
pět  let,  jakž  jest  k  JMti  panu  hofinistrovi  v  službu  jel.  I  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Mráz  dostatečně 
toho  vedle  práva  neprovedl  a  k  tomu  zřetedlně  a  dobrovolně,  což  jest  mu  Bareš 
podával,  přijíti  nechtěl,  dává  se  z  té  příčiny  jemu  Zigmundovi  pohnanému  za  právo. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  před  sv.  Florianem. 

R.  m.  1.  140.  b. 

1212. 

Mezi  Janem  a  Jindřichem  Penízky  ze  Slatiny  a  Janem  Ojířem  z  Očedělic  spolu  s  Mikulášem 
Šmohařem  z  Rochova  a  Jindřichem  ze  Lhoty  o  splnění  slibu.   1503,  4.  května. 

Jan  a  Jindřich  Peniezkové,  strajci  z  Slatiny,  pohnali  Jana  Ojíře  z  Očedělic,  Mi- 
kuláše Šmohaře  z  Rochova  a  Jindřicha  ze  Lhoty.  Vinili  je  z  dosti  neučinění  slibu, 
kdež  sú  slíbili  za  věno  za  puol  druhého  sta  kop  grošuov  míšeňských  za  Václava 
z  Neuměřic,  a  jsúce  k  tomu  napomínáni,  nemají  se  k  tomu,  aby  tomu  učinili  dosti. 
Vložen  puohon  léta  MDII  v  pondělí  před  svatým  Tiburcím  [11.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Janem  a  Jindřichem  Penízky,  strajci  z  Slatiny,  s  jedné,  a  Janem 
Ojířem  z  Očedělic,  Mikulášem  Šmohařem  z  Rochova  a  Jindřichem  ze  Lhoty  s  strany 


k- 
F 


Nálezy  s  rohu  1503  o  Svátosti,  3 

druhé.  Jakož  nadepsaní  strajci  a  pnovodové  vinili  je  pohnané  z  dosti  neučinění  slibu  za 
pnol  drahého  sta  kop  grošuov  míšeňských  věnných  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  nkazuje. 
A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  se  k  tomu  slibu 
znají,  ale  že  jest  ještě  čas  placení  té  summy  nepřišel.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli : 
Poněvadž  to  svědkové  zřetedlně  vyznávají,  že  sů  nadepsaní  pohnaní  tak  slíbili,  že 
má  svým  věnem  paní  Anna,  manželka  jeho  Václavova,  opatřena  býti,  z  té  příčiny 
aby  svrchu  dotčení  pohnaní  tomu  dosti  učinili  podle  slibu  svého  a  jí  to  věno  ujistili 
podle  řádu  a  obyčeje,  a  to  ve  dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  140.  b. 

1213. 

Mezi  MikuláSem  Pánkovým  z  Čejetic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  vydání  věcí  pozů- 
stalých po  rodičích.   1503,  4.  května. 

Mikuláš,  Pánkuov  sjn  z  Čejetic,  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic.  Vinil 
ho  z  nevydání  svrchkuov,  nábytku  a  hotových  peněz  po  otci  a  po  mateři  jeho  Mi- 
kulášově tu  ve  Zruči  zuostalých,  kteréžto  svršky,  nábytek  a  hotové  penieze,  meno- 
vitě  XVm  kop  grošuov  míšeňských,  nebožka  Uršila,  mátie  jeho,  jemu  Mikulášovi  na 
smrtedlné  posteli  poručila  a  odkázala.  Vložen  puohon  léta  MDII**  v  úterý  před  svatým 
Urbanem   [24.  května]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem,  Pánkovým  synem,  s  jedné,  a  Alšem  Zručským 
z  Chřenovic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Mikuláš  vinil  jej  Alše  z  nevydánie  svrchkuov, 
nábytku  a  hotových  peněz,  menovitě  XVIII  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Aleš  odpíraje  pravil, 
že  on  jest  jeho  člověk  dědičný,  a  že  k  tomu  lepší  spravedlnost  má  nežli  on  Mikuláš 
Pánek.  Tu  on  Aleš  Zručský  jsa  od  pánuov  JMtí  tázán,  sliboval-li  jest  jemu  člověčenstvie 
Mikulášuov  Pánkuov  otec,  a  on  pověděl,  že  sliboval.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  on  Aleš  Zručský  pohnaný  od  JMtí  pánuov  jsa  tázán,  sliboval-li 
jest  jemu  člověčenstvie  Mikulášuov  Pánkuov  otec,  a  on  pověděl,  že  sliboval,  ale  toho 
jest  ničímž  neprovedl,  i  z  té  příčiny,  poněvadž  jest  ničímž  toho  nepokázal,  by  mu 
otec  jeho  člověčenstvie  sliboval,  aby  jemu  Mikulášovi  puovodovi  on  Aleš  pohnaný  to 
navrátil  a  dal,  což  jest  podle  práva  provedl,  to  jest  osmnácte  kop  grošuov  míšeňských, 
vovce  a  včely,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  ].  192.  a. 


4  D.  XIII,  Registra  soudu  kofnomfho. 

1214. 

Mezi  Mikulášem  z  Čejetic  a  Alíem  Zrnčským  z  Cbřenoyic  o  postavení  poddaného  pro  vydání 

listu  k  věrné  ruce  svěřeného.  1503,  4.  května. 

Mikuláš,  Pánkuov  syn  z  Čejetic,  polmal  Alše  Zrufiského  z  Chřenovic,  aby 
Václava,  Pánkova  syna,  poddaného  svého,  ze  Zrutče  postavil  přede  pány  v  soudu 
komorním.  Vinil  ho  z  nevydání  listu  hlavnieho  na  XXX  kop  groěuov  českých  svěd- 
čícieho,  v  němž  Mazancové  rukojmie  sú,  kteréhožto  listu  nadepsaný  Mikuláš  témuž 
Václavovi  k  věrné  ruce  svěřil.  Vložen  puolion  léta  MDIF  v  úterý  před  svatým  Ur- 
banem [24.  května]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem,  PánkovýTn  synem,  s  jedné,  a  Alšem  Zručským 
z  Chřenovic  s  strany  druhé.  Jakož  on  Mikuláš  pohnal  jej  Alše,  aby  postavil  přede 
pány  Václava,  Pánkova  syna,  poddaného  svého,  že  ho  chce  viniti  z  nevydání  listu 
hlavnieho,  na  XXX  kop  grošuov  českýcli  svědčícieho  a  jemu  svěřeného  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšěí  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
takto  o  tom  rozkázati  ráčili:  aby  on  Aleš  Zručský  jemu  Mikulášovi  puovodovi  ten 
list  dal  hned,  a  oni  oba,  puovod  i  pohnaný,  aby  jím  upomínali,  mohli-li  by  jím  co 
vyupomínati.  Pakli  by  jím  nic  vyupomínati  nemohli,  tehdy  aby  strany  stály  před 
JMtí  pány  s  vajpisem  z  register  purkrabových  i  s  tiem  listem  na  těch  XXX  kop 
grošuov  českých  svědčícím  i  s  jinými  se  všemi  potřebami  svými,  a  to  na  den  svatého 
Martina  najprv  příštieho.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  HL  ].  192.  b.    SroY.  předcházející  nález  č.  1213. 

1215. 

Mezi  Mikulášem  Hochhauzarem  z  Hochhauzu  a  jeho  bratrem  Janem  o  odbytí  dílem  otcovským. 

1503,  4.  května. 

Mikuláš  Hochhauzar  z  Hochhauzu  pohnal  Jana  Hochhauzera,  bratra  svého 
nedielného.  Vinil  ho  z  dostineučiněnie  smlouvě  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné 
v  tom,  že  jeho  Mikuláše  v  času  určeném  měl  dielem  otcovským  odbyti.  Tomu  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  léta  MDII  ve  čtvrtek  před  rozesláním  apoštoluov  [14.  července]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Hochhauzarem  s  jedné,  a  Janem  odtudž,  bratrem 
jeho,  s  strany  druhé.  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyěší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  toto 
zapsati  ráčili  rozkázati:  že  on  Jan  pohnaný  dobrovolně  před  JMtí  pány  se  podvolil, 
že  od  dnešnieho  dne  ve  Čtyřech  nedělech  pořád  zběhlých  chce  jemu  Mikulášovi, 
bratru  svému  mladšiemu,  cedule  dielčí  položiti.  Protož  puohon  tento  jest  vymazán. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  I.  192.  b. 


Nále$y  z  rohu  1503  o  Svátosti.  5 

1216. 

Mezi  Petrem  z  Černého  Blata  a  Petrem  Holickým  ze  Šternberka  o  postavení  lidí  pro  ruko- 

jemství.  1503,  4.  května. 

Petr  z  Černého  Blata  pohnal  pana  Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně, 
aby  před  najyyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti 
lidi  své  Martina  a  Jana  z  Janovic  postavil.  Vinil  je  jakožto  podpuorce  za  Marka 
z  Janovic,  bratra  jich,  za  kteréhož  on  Petr  k  Fukovi,  úředníku  jeho,  páně  Petrovu 
na  Štemberce,  za  deset  kop  grošuov  českých  slíbil  a  potom  své  podle  panského 
nálezu  zaň  dáti  musil.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den  Svátosti,  jinak  před 
svatým  Tiburcím  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  černého  Blata  s  jedné,  a  mezi  Martinem  a  Janem 
z  Janovic,  lidmi  páně  Petrovými  z  Šternberka,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Petr  z  Čer- 
ného Blata  vinil  je,  Martina  a  Jana  pohnané,  jakožto  podpuorce  za  Marka  z  Janovic, 
bratra  jich,  za  kteréhož  on  Petr  k  Fukovi  úředníku  jeho,  páně  Petrovu,  za  X  kop 
grošuov  českých  slíbil  a  své  potom  zan  dáti  musil  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpierajíce  pravili,  že  sú  sobě  oni 
puovod  etc.  tu  podporu  tajně  jednali  na  lidech  páně  bez  vuole  páně,  a  když  byl 
základ  přepaden,  že  jest  pán  na  ten  základ  nekvapil;  než  kdyby  mu  byli  jeho  člo- 
věka postavili,  že  by  jej  byl  přijal;  ale  oni  sú  ho,  Petr  puovod  s  svým  tovařišem, 
svévolně  postaviti  nechtěli  pod  přepadením  základu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  s  obú  stranu  pře  líčení,  odpory 

v 

i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Petr  z  Černého  Blata  puovod  to 
dostatečně  provedl,  že  jsú  mu  oni  pohnaní  za  to  podpuorce  byli  a  jemu  slíbili,  že 
za  to  rukojemství  nic  nedá,  i  z  té  příčiny  aby  tíž  pohnaní  jemu  Petrovi  těch  X  kop 
grošuov  českých  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  neděU  pořád  zběhlých,  tak  jakž 
puohon  v  sobě  ukazuje.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

Léta  MDin°  v  pondělí  před  svatů  Markétu  [10.  července]  vydán  jest  Petrovi 
z  Černého  Blata  od  úřadu  list  zatykači  na  Martina  a  Jana  z  Janovic  pro  dosti  ne- 
učinění  a  nedání  summy  jemu  podle  tohoto  panského  nálezu. 

R.  m.  1.  234.  b. 

1217. 

Mezi  bratiřími  z  Březí  a  Petrem  Holickým  ze  Šternberka  o  splnění  slibu.    1503,  4.  května. 

Petr  a  Přibík,  bratří  vlastní  a  nedielní  z  Březí  a  v  Trkově,  pohnali  pana 
Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně.  Vinili  ho  z  slibu,  že  jest  jim  sliboval, 
pravě:  Já  vám  slibuji,  že  za  to  věno,  o  kteréž  se  se  paní  Alenu  z  Radonic,  macechu 


6  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

svú,  soudíte,  nic  nedáte,  ješto  potom  oni  již  menovaní  bratří  jí  Aleně  tři  sta  kop 
grošuov  míšeňských  toho  věna  dáti  musili.  Vložen  puohon  léta  MDIT  v  úterý  den 
svatého  Petra  na  stolici  vsazení  [22.  února], 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Přibíkem  bratřími  vlastními  a  nedielnými  z  Březí 
s  jedné,  a  mezi  panem  Petrem  z  Šternberka  a  na  Leštně  s  strany  druhé.  Jakož  již 
menovaní  bratří  a  puovodové  pohnali  jsú  jeho,  pana  Petra  z  Šternberka,  viníce  jej 
z  slibu,  že  jest  jim  sliboval  pravě:  „Já  vám  slibuji,  že  za  to  věno,  o  kteréž  se  se 
paní  Alenu  z  Radonic  macechu  svú  soudíte,  nic  nedáte,"  ješto  potom  oni  prve  me- 
novaní bratří  jí  Aleně  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských  toho  věna  dáti  musili  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázali  sú  některých  dobrých  i  také  obecních 
lidí  svědomí.  Proti  tomu  pan  Petr  z  Šternberka  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  ten 
puohon  s  svědky  nesrovnává;  nebo  v  puohonu  se  menige  z  slibu,  a  svědci  vyznávají, 
že  řekl.  Dále  pravie,  že  to  svědomí  jich  puovoduov  nenie  dostatečné,  a  to  proto, 
že  ti  obecní  lidé,  kteříž  svědomí  dávají,  nezachovali  sú  se  podle  práva,  ale  že  sú 
po  marštalech  svědčili.  A  na  to  ukázal  svědomí  pánuov  a  některých  dobrých  lidí, 
z  nichž  někteří  vyznávají,  že  jsúce  při  něm,  při  panu  z  Šternberka,  že  sú  toho  od 
něho  nikdy  neslýchali,  by  jim  kdy  co  přiříkal,  což  se  toho  věna  dotýče.  A  nad  to 
pravil,  by  pak  i  sliboval,  jakož  jest  nesliboval,  proto  se  naii  tuto  neprovozuje,  že 
by  řekl:  „Jestliže  paní  Aleně  to  věno  dáte,  že  já  vám  je  navrátím."  Zase  proti  tomu 
Albrecht  Rend  [sic]  z  Aušavy,  krále  JMti  prokurátor,  na  miestě  puovoduov  prosil 
pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  Jiřík  Karlík  svědomí  od  těch  lidí  panu  z  Štern- 
berka přijímal  a  podle  téhož  pana  z  Šternberka  na  roku  stojí,  že  podle  svolenie 
zemského  takové  jeho  svědomí  nemá  přijato  býti,  táhna  se  toho  na  soud  pánuov 
z  Kolovrat,  že  takovíž  svědkové,  kteréž  vedl  pan  Mašťovský,  těch,  kteříž  s  ním  té 
chvíle  na  roku  stáli,  přijati  nebyli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  puohon,  žalobu  a  s  obú  stranu  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí  vyslyševše, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  oni  puovodové  dostatečně  sú  to  provedli,  že  on  pan 
Petr  jim  za  to  přiřiekal  a  sliboval  nejednú  ale  nmohokrát,  že  za  to  věno  nic  ne- 
dadí,  a  jim  toho  nedovedl,  neb  oni  věno  to,  těch  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských, 
jí  paní  Aleně,  maceše  své,  dáti  musili,  a  také  on  pan  Petr  to  dostatečně  svým  svě- 
domím podle  práva  neodvedl,  by  jim  nepřiřiekal  a  nesliboval,  i  z  těch  příčin  dávají 
jim  puovodóm  proti  témuž  panu  z  Šternberka  pohnanému  za  právo,  a  že  jest  jim 
těmi  třmi  sty  kopami  grošuov  míšeňských,  kteréž  sú  oni  nadepsané  Aleně  dáti  mu- 
sili, povinen,  a  ty  aby  jim  puovodóm  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  236.  a. 


Náleisy  e  roku  1503  o  Svátosti.  7 

1218. 

Mezi  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  a  Alžbětou  z  Barcbova  o  vydání  odkazu. 

1503,  4.  května. 

Zigmund  Bareš  z  Kamenice  pohnal  Alžběty  z  Barchova.  Vinil  ji  ze  sta  kop 
grošuov  čed^ch,  kteréž  jest  rozkázal  jí  vydati  jeínu  nebožtík  Jan  Zdechovský,  manžel 
jejie,  když  by  se  vdala.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  úterý  den  obrácenie  svatého 
Pavla  na  viem  [25.  ledna]. 

V  té  při  mezi  Zigmnndem  Baršem  z  Kamenice  s  jedné,  a  paní  Alžbětu 
z  Barchova  s  strany  druhé.  Kdež  on  Bareš  vinil  ji  ze  sta  kop  grošuov  českých, 
kteréž  mu  nebožtík  Jan  Zdechovský  rozkázal  dáti  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Alžběta  odpírajíc  pravila,  že  on  Bareš  má 
pokutu  a  že  ta  pokuta  jest  v  kšaftu,  kdež  se  uvázati  mají,  jestliže  by  jim  dáno 
nebylo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoftnistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  vypověděli  a  nalezli:  Poněvadž  on  Zigmund 
Bareš  dostatečně  to  provedl,  že  jest  jemu  to  ona  Alžběta  sama  pravila,  že  jest  jí 
nebožtík  Zdechovský  její  manžel  těch  sto  kop  grošuov  českých  rozkázal  dáti,  i  z  té 
příčiny  aby  ona  Alžběta  jemu  Zigmundovi  puovodovi  těch  sto  kop  grošuov  českých 
dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  a  to  proto,  poněvadž  jest 
nápad  z  statku  po  něm,  po  nebožtíku  muži  svém,  i  také  svrchky  vzala.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m  1.  254.  a.    SroY.  nález  č.  1210  na  str.  1. 

1219. 

Mezi  Annou  Nelžejovskou  z  Nelžejovic  a  Anežkou  z  Míkovic  o  postavení  pacholka  pro  nářek 

ctí.    1503,  5.  května. 

Anna  Nelzejovská  z  Nelžejovic  pohnala  Anežky  z  Míkovic,  aby  Pavlem,  pa- 
cholkem a  čeledínem  svým  náchlebním,  dobře  se  ujistieci,  jej  postavila  přede  pány 
etc.  Viniti  ho  chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  středu  po  svatém  Ja- 
kubu [27.  července]. 

V  té  při  mezi  Annu  z  Nelžejovic  s  jedné,  a  Anežku  z  Míkovic  s  strany  druhé. 
Kdež  ona  Anna  pohnala  ji  Anežku,  aby  před  JMtí  pány  postavila  Pavla,  pacholka 
a  čeledína  svého  náchlebnieho  etc.,  že  ho  ona  viniti  chce  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  ukazuje.  Proti  tomu  ona  Anežka  odpierajíc  pravila,  že  jest  jej  o  svatém 
Martině  toho  Pavla  zde  měla,  a  soud  že  odložen  byl,  a  že  by  jej  byla  tehdáž  posta- 
vila; potom  že  jest  týž  pacholek  u  ní  dosloužil  a  pryč  od  ní  šel,  a  že  již  slouží 
u  urozeného  dobrého  člověka,  a  že  jest  od  ní  slibem,   ctí  a  vierú  zavázán,   aby  zde 


g  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

dostál,  a  při  tom  žádajíc,  aby  jí  dáno  bylo  hojemstvie.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ona  Anna  pohání 
ji  Anežku,  aby  postavila  nadepsaného  Pavla,  a  že  ho  viniti  chce  z  nářku  cti,  že  ona 
Anežka  pohnaná  za  toho  Pavla  hojemstvie  bráti  nemuož,  poněvadž  jí  ona  Anna  vi- 
niti nechce,  než  jeho  toho  Pavla,  ale  že  jest  ho  postaviti  měla:  i  z  těch  příčin  jí 
Anně  puovodovi  dává  se  proti  témuž  Pavlovi  za  právo.  A  poněvadž  ona  Anna  po 
své  cti  stojí,  že  jí  ten  nářek  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  ůjmě 
nenie  a  býti  nemá,  což  jest  týž  Pavel  o  ní  mluvil.  Než  ona  Anežka,  poněvadž  to 
vie,  u  kterého  jest  dobrého  člověka  ten  Pavel,  a  jest  od  ní  ctí  a  vierú  zavázán, 
protož  aby  jej  ona  Anežka  buď  právem  aneb  jinak  připravila  a  postavila  na  den 
svatého  Martina  najprv  příštieho,  aby  týž  Pavel  jí  Anně  vedle  obecného  n^ezu 
o  nářek  cti  nápravu  učinil.  Pakli  by  ona  Anežka  toho  neučinila  a  jeho  toho  Pavla 
na  svrchupsaný  den  nepostavila,  tehdy  aby  táž  Anežka  před  JMtí  pány  na  čas  prve 
dotčený  sama  stála.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  1.  7.  a.    Srv.  nálezj  č.  1122  a  1188  y  ArchÍTU  Českém  Xn  na  str.  602  a  645. 

1220. 

Mezi  Annou  Polomcovou  z  Erašovic  a  Fridrichem  Tetaurem  z  Tetova  o  nářek  cti. 

1503,  5.  května. 

Anna  Polomcová  z  Krašovic  pohnala  Frydrycha  Tetaura  z  Tetova.  Viniti  ho 
chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  úterý  před  svatým  Vavřincem  [9.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Annu  Polomcovú  s  jedné,  a  Frydrychem  Tetaurem  s  strany 
druhé.  Kdež  táž  Anna  vinila  jej  z  nářku  cti,  tu  on  Tetaur  stoje  před  JMtí  pány 
pověděl,  že  jest  na  ni  na  Annu  Polomcovú  nic  nepravil  a  nepraví.  I  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypoviedají:  Poněvadž  jest  to  on 
Tetaur  pověděl  před  JMtí  pány,  že  jest  na  ni  na  Annu  nic  nepravil  a  nepraví,  a  ona 
jest  to  od  něho  přijala,  z  té  příčiny  ten  nářek  jí  Anně  ke  škodě  na  jejie  cti  ani 
k  újmě  jejie  dobré  pověsti  nenie.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  L  7.  b. 

1221. 

Mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  a  Jiříkem  Pšeničkou  spolu  s  jeho  dcerou  Annou  o  dluh. 

1503,  5.  května. 

Kněz  Baltazar  Mrzák  z  Miletínka  pohnal  Jiříka  Pšeničku  z  Jehlice  a  Annu, 
dceru  jeho  odtudž.  Viniti  je  chce  z  dluhu  tří  kop  grošuov  českých  bez  VI  grošuov 
českých,  kteréž  jest  k  jich  žádosti  Duchkovi,  sukna  kráječi,  Starého  města  Pražského 


Nálezy  e  roku  1503  o  Svátosti.  9 

měštěnína,  za  sukna  dal.  Vložen  puohon  léta  JVIDIF  v  sobotu  po  svatém  Františku 
[8.  října]. 

V. té  při  mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  s  jedné,  a  Jiříkem 
Pšeničkú  z  Jehlice  a  Annu,  dceru  jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Jakož  on  kněz  Bal- 
tazar vinil  je  pohnané  z  dluhu  ze  tří  kop  bez  šesti  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpierajíce  pravili,  že  to  svědomí  nenie  podle  práva. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stranu 
pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jiřík  pohnaný 
toho  neodepřel,  by  dcera  jeho  toho  sukna  nebrala,  z  té  příčiny  aby  ona  Anna  po- 
hnaná jemu  knězi  Baltazarovi  ty  tři  kopy  grošuov  bez  VI  grošuov  českých  dala  od 
dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  léta  MDIIP  v  pátek  den 
svatého  Floriana. 

Létha  MD  pátého  v  sobotu  před  svatým  Urbanem  [24.  května]  vydán  jest 
list  zatykači  knězi  Baltazarovi  Mrzákovi  na  Annu  z  Jehlice  pro  dosti  neučiněnie 
nálezu  tohoto. 

R.  m.  ].  26.  a. 

1222. 
Mezi  Dorotou  ze  Straškova  a  Zibřidem  z  Jistebna  o  vydání  odkazu.    1503,  5.  května. 

Dorotha  z  Straškova  pohnala  Žibřida  z  Eystebna  a  na  Hostivici.  Vinila  ho  ze 
sta  kop  grošuov  míšeňských,  jí  od  paní  Katheřiny  z  Pakoměřic  nebožky  na  něm 
kšaftem  odkázaných.  Vložen  puohon  léta  MDIP  ve  čtvrtek  u  vigiljí  svatých  Šimona 
a  Judy  apoštoluov  [27.  října]. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Straškova  s  jedné,  a  Zibřidem  z  Eystebna  s  strany 
druhé.  Kdež  ona  Dorota  puovod  vinila  jej  Žibřida  ze  sta  kop  grošuov  míšeňských, 
jí  od  někdy  paní  Katheřiny  z  Pakoměřic  na  něm  kšaftem  odkázaných  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Na  to  ukázala  kšaft  a  vajpis  z  desk.  Proti  tomu  on  Zibřid 
pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  se  podle  pokuty  desk  zachoval,  a  komu  kšaft 
svědčí,  že  jest  to  dal.  A  na  to  ukázal  ortel  Malostranských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  pruovody, 
takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  dsky  Katheřininy  ukazují  zevně,  že  ta  výmienka  v  nich 
stojí,  komuž  by  kterů  summu  kšaftem  odkázala,  a  nedali-li  by  tomu,  komuž  se  za- 
pisuje, že  pokutu  s  komorníkem  ukazuje,  aby  se  s  komorníkem  v  statek  ten  uvázali, 
komuž  by  nebylo  dáno.  I  poněvadž  jest  on  Žibřid  těch  sto  kop  grošů  míšeňských 
jí  Anně,  kteréž  její  kšaft  poslední  ukazuje,  dal,  že  nadepsané  Dorotě  puovodovi  těch 
sto  kop  grošuov  míšeňských  v  puohonu  dotčených  nenie  povinen  dáti,  a  to  z  té  pří- 

ArchiT  Četký  XIH.  2 


10  -D.  XILL.  Registra  soudu  komorního. 

činy,  poněvadž  sobě  ve  dskách  té  výmienky  neučinila,  aby  mohla  poručníky,  co  od- 
káže, učiniti,  než  toliko  pokutu  s  komorníkem  sobě  zuostavuje.  Stalo  se  v  pátek  den 
svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  70.  s. 

1223. 

Mezi  Janem  Ojířem  z  Očedělic  spolu  s  Mikulášem  Šmohařem  z  Bocbova  a  Jindřichem  Lhotou 
ze  Lhoty  a  Zikmundem  Stříbrným  z  Hořemiřic  o  vyvážení  z  rukojemství.     1503,  5.  května. 

Jan  Ojieř  z  Očedělic,  Mikuláš  Šmohař  z  Kochova  a  Jindřich  Lhota  ze  Lhoty 
pohnal  Zigmunda  Střiebméha  z  Hořemiric.  Vinili  jej  z  nevypraveni  rukojemství,  kdež 
sú  k  žádosti  jeho  slíbili  Peniezkóm  za  věno  proti  XXXti  kopám  grošuov  českým 
podle  řádu  zemského,  kteréž  po  paní  Anně,  manželce  syna  jeho,  věnněny  sú,  a  on 
Zigmund  slíbil  ji,  paní  Annu,  věnem  opatřiti  a  je  puovody  z  toho  slibu  vyvaditi; 
ale  toho  až  dosavad  neučinil  a  nedbá  učiniti.  Vložen  puohon  léta  MDJF  v  středu 
den  svatého  Urbana  [25.  května]. 

v  té  při  mezi  Janem  Ojieřem  z  Očedělic,  Mikulášem  Šmohařem  z  Kochova 
a  Jindřichem  ze  Lhoty  s  jedné,  a  Zigmundem  Střiebmým  z  Hořemiřic  s  strany  druhé. 
Kdež  již  jmenovaní  puovodové  vinili  jeho  Zigmunda  z  slibu,  kdež  sú  slíbili  k  Pe- 
niezkóm za  věno  proti  XXXti  kopám  grošuov  českým  právem  zemským  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  vypověděli  a  rozkázali :  Poněvadž  se  jest  on  Zigmund  pohnaný  k  tomu  dobro- 
volně podal  i  k  tomu  se  seznal,  že  tomu  chce  učiniti  dosti  a  je  puovody  z  toho 
slibu  vypraviti;  i  z  té  příčiny  aby  on  Zigmund  tomu  dosti  učinil  a  je  puovody  z  toho 
vypravil  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  sva- 
tého Floriana. 

R.  m.  1.  141.  a.    SroY.  nález  č.  1212  na  str.  2. 

1224. 
Mezi  Janem  Smiříckým  ze  Smiřic  a  Janem  Byšickým  o  zdržení  smlouvy.     1503,  5.  května. 

Jan  Smiricský  z  Smiftc  pohnal  Jana  Byšického  z  Byšic.  Vinil  ho  z  nezdržení 
smlouvy  v  tom,  kdež  jest  mu  týž  pan  Smifícský  dal  tri  kopy  grošuov  českých,  aby 
mu  úrok  vybral  na  lidech  na  zboží  Housecském;  ale  on  Byšický  tomu  jest  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIL"  v  pondělí  po  svatém  Havlu  [17.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  z  Smiřic  s  jedné,  a  Janem  z  Byšic  s  strany  druhé. 
Jakož  týž  pan  Smiricský  vinil  jej  Byšicského  z  nezdržení  smlouvy  tří  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  království  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  U 

raddamí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ten  zámek  Houska  ani  lidé  ti  nejsú  jeho  Byšic- 
ského,  než  toliko  že  jest  tu  úředníkem  a  nájemm^kem  u  svého  pána,  u  Hrzaně,  a  smlouva 
naň  neukazuje,  i  z  té  příčiny  on  Byšický  jemu,  panu  Smiřicskému,  tu  povinovat  nenie. 
Než  chce-li  pan  Smiřicský  k  Hrzaňovi  o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Než  tiemto 
jest  Byšicský  vinen,  když  by  mu  pán  jeho  nehájil,  poněvadž  jest  penieze  za  to  dal,  aby 
mu  ty  úroky  vyupomínal,  a  on  Byšicský  aby  témuž  panu  Smiřicskému  počet  učinil  do 
dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  1.  141.  b. 

1225. 
Mezi  Linhartem  z  Krakova  a  Annou  Polomcovou  z  Erašovic  o  nářek  cti.    1503,  5.  května. 

Linharth  z  Krakova,  na  hradě  Pražském  obývající,  pohnal  Anny  Polomcové 
z  Krašovic.  Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  středu  po  svatém  Brikcí 
[16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Linhartem  z  Krakova  s  jedné,  a  Annu  Polomcovú  z  Krašovic 
s  strany  druhé.  Kdež  týž  Linhart  vinil  ji  Polomcovú  z  nářku  cti.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  ona  Polomcová  odpírajíc  pravila,  že  jest  on  se  Linhart  s  jejím 
mužem  Polomcem  o  zlodějskú  věc  smlúval.  A  na  to  ukázala  vajpis  z  register  pur- . 
krabie  hradu  Pražského.  Zase  proti  tomu  on  Linhart  odpíraje  pravil,  že  jest  jej  Po- 
lomec  věží  k  tomu  připravil,  a  také  že  zevně  v  tom  zapsání  stojí,  kdež  by  se  Po- 
lomec  svého  doptal,  aby  k  tomu  zloději  právem  hleděl,  a  také  že  jest  on  před  panem 
Jencem  ten  vajvod  učinil,  že  mu  to  jest  pan  Jenec  chválil,  že  se  jest  z  toho  vyvedl. 
A  na  to  ukázal  rozsudek  z  register  páně  Jencových.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  pruovody  i  svědomí,  takto 
o  tom  vypověděli :  Poněvadž  Polomcová  postavila  tu  děvečku,  kteráž  jest  ten  krádež 
učinila,  aby  on  Polomec  k  té  děvečce  o  své  zlodějstvie  hleděl,  jakž  se  jemu  zdá; 
a  kdež  táž  děvečka  naň  na  Linharta  praví,  že  by  on  to  od  ní  přijal,  i  poněvadž  to 
ona  zevně  zná,  že  jest  zlodějka,  že  jí  té  děvečce  takovým  zpuosobem  nenie  hodno 
věřiti.  A  protož  poněvadž  ona  Polomcová  jeho  Linharta  takovými  neduovodnými  slovy 
dotýkala,  z  té  příčiny  JMt  páni  ji  Polomcovú  podle  obecnieho  nálezu  v  svú  kázeň  berou, 
a  aby  jemu  podle  téhož  nálezu  nápravu  učinila.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  L  180.  b. 

1226. 

Mezi  Mandelenou  z  Waldfiteina  a  bratrem  jejím  Jindřichem  o  brání  velkého  úroku  z  lidí 

zboží  Bychmburského.  1503,  5.  května. 

Man  dělena  z  Walšteina  a  na  Děteniciech  pohnala  pana  Jindřicha  z  Walšteina 
a  na  Rychmburce,  bratra  svého.  Vinila  ho  z  toho,  že  jest  se  nezachoval  podle  kšaftu 

2* 


12  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

paní  Anežky,  mateře  své,  v  tom,  kdež  v  kšaftu  jej  zavazuje,  aby  s  lidí  zboží  Rychm- 
burského  nebral  úroku  než  na  míšeňský  groš  na^věčné  časy,  a  on  toho  nezachoval, 
ale  vzal  na  groš  český  proti  témuž  zřiezení.  Protož  ona  jakožto  jedna  nápadnice 
téhož  zboží  žádá  toho,  aby  se  on  tak  zachoval  v  tom,  jakž  zřiezenie  kšaftu  ukazi^e. 
Vložen  puohon  léta  MDIP  v  úterý  [sic]  den  svatého  Valentina  [14.  února]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Jindřichem 
odtudž  z  Walšteina  s  strany  druhé.  Kdež  táž  paní  Mandelena  vinila  jej  pana  Jin- 
dřicha, že  se  jest  nezachoval  podle  kšaftu  paní  Anežky,  mateře  své,  že  jest  neměl 
bráti  s  lidí  zboží  Rychmburského  úrokuov  než  na  míšeňský  groš  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Po- 
něvadž sú  k  tomu  statku  jiní  nápadníci,  kteříž  by  také  poháněti  mohli,  a  ona,  paní 
Mandelena,  toho  ničímž  neprovedla,  by  podle  ní  poháněti  nechtěli,  i  z  té  příčiny 
JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.   Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  193.  a. 

1227. 

Mezi  Mandelenou  z  Walšteina  a  bratrem  jejím  Jindřichem  o  pych  pro  pobrání  úroku  z  lidí 

zboží  Albrechtického.    1503,  5.  května. 

Mandelena  z  Walšteina  a  na  Děteniciech  pohnala  téhož  pana  Jindřicha  z  Wal- 
šteina. Vinila  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  L  kop  grošuov  Českých,  protože  jest 
pobral  diel  úroku  svatojirského  s  lidí  zboží  Albrechticského,  k  kterémuž  ona  spra- 
vedlnost má  podle  kšaftu  a  zřiezení  paní  Anežky,  mateře  jich.  Vložen  puohon  léta 
MDn®  v  úterý  [sic]  den  svatého  Valentina  [14.  února]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Jindřichem 
odtudž  z  Walšteina  s  strany  druhé.  Jakož  táž  paní  Mandelena  vinila  jeho  pana  Jin- 
dřicha z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Lti  kop  grošuov  českých,  že  jest  pobral  diel  úroku 
na  tom  statku  svatojirského  s  lidí  zboží  Albrechticského  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  Proti  tomu  on  pan  Jindřich  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  pychu  neučinil, 
ale  že  jest  ty  úroky  jakožto  držitel  vybieral  a  že  ještě  tehdáž  kšaft  ve  dskách  nebyl. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpory,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  puovodovi  kšaft  svědčí,  že  mu  hned 
mělo  postoupeno  býti,  z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  Pražskými  men- 
šími na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  pí-íští,  a  což  tu  ona  paní  Mandelena  na  schvá- 
lenie  týchž  úředníkuov  provede,  což  jest  jí  těch  úrokuov  on  pan  Jindřich  vzal,  tu 
aby  jí  dal  týž  pan  Jindřich  od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  193.  a. 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  13 

1228. 

Mezi  bratřími  ze  Šebířova  a  Janem  Fíršicem  z  Nabdína  o  postavení  člověka  pro  lovení  v  řece 

Vltavě.  1503,  6.  května. 

Petr  a  Radslav  bratří  z  Šebířova,  poručníci  sirotkuov  a  statku  někdy  Jin- 
dřicha, bratra  jich  odtudž,  pohnali  pana  Jana  Firšice  z  Nabdína,  aby  postavil  člo- 
věka svého  Jana  rybáře  z  MlČechvost.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop 
grošuov  českých,  protože  jest  lovil  v  řece  Vltavě  u  Mieřejovic  ryby,  nemaje  k  tomu 
práva  ani  spravedlnosti.  Kteréžto  řeky  nadepsaní  bratří  ta  dva  diely  drží.  Vložen 
puohon  léta  MDIF  v  úterý  před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Radslavem  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  mezi 
Janem  rybářem  z  MlČechvost  s  strany  druhé.  Kdež  oni  puovodové  vinili  téhož  člo- 
věka z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých,  že  jest  lovil  v  řece  Vltavě 
u  Miřejovic  ryby  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nig vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  oni  puovodové  vinili  z  pychu,  že  by 
jim  ten  člověk  lovil  v  řece,  a  svolenie  zemské  ukazuje,  aby  se  pro  takové  pychy 
právem  hleděli,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pátek  den  sva- 
tého Floriana. 

R  m.  1.  235.  b. 

1229. 

Mezi  bratřími  ze  Šebířova  a  Janem  Firšicem  z  Nabdína  o  postavení  lidí  poddaných  pro  lov 

v  řece  Vltavě.    1503,  5.  května. 

Petr  a  Radslav  bratří  z  Šebířova  etc.  pohnali  pana  Jana  Firšice  z  Nabdína, 
aby  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti  člověka  svého  Jíru  Mikasa  z  MlČechvost.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  lovil  v  řece  Vltavě  etc.  Vložen  puohon  léta 
MDn**  v  úterý  před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Radslavem  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  mezi 
Jírů  Mikasem  z  MlČechvost  s  strany  druhé.  Kdež  oni  puovodové  vinili  toho  Mikasa 
z  pychu  etc,  tak  jakž  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sú  z  příčiny  té  jako  první  puohon. 

V  té  pH  mezi  týmiž  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  Pavlem  Záhvozdů  z  Ho- 
holic  s  strany  druhé.  Kdež  tíž  bratří  vinili  jej  Pavla  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sů 
z  příčiny  té  jako  první. 


14  D.  XIIL  Registra  soudu  konwmího. 

V  té  při  mezi  týmiž  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  Rozkošem  z  Hoholic 
s  strany  druhé.  Kdež  tíž  bratři  vinili  téhož  člověka  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc., 
že  jest  lovil  v  řece  Vltavě  etc,  tak  jakž  první  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú  z  příčiny  té  jako 
i  první.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  285.  a. 

1230. 

Mezi  Pavlem  Samuelem  z  Hrádku  a  Janem  z  Šumburka  o  pych  pro  udělání  hnltéře. 

1503,  5.  května. 

Pavel  Samuel  z  Hrádku  pohnal  pana  Jana  Šumburka  z  Šumburka  na  Březně. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  protože  je  sobě 
udělal  altéř  v  gruntiech  jeho  páně  Pavlových.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  středu 
před  svatým  Havlem  [12.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Pavlem  z  Hrádku  s  jedné,  a  panem  Janem  Šumburkem 
s  strany  drahé.  Jakož  on  pan  Pavel  vinil  jeho  pana  Šumburka  z  pychu  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami  : 
Poněvadž  se  ta  věc  zřetedlně  grantuov  dotýče,  haltéře,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon 
zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  236.  a. 

1231. 

Mezi  Václavem  z  Pairu  a  Kateřinou  Sýkorovou  spolu  s  Anežkou  Zajíčkovou  o  nářek  cti. 

1503,  5.  května. 

Václav  z  Payru  pohnal  Katheřiny  Saykorové,  městky  Starého  města  Praž- 
ského. Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDH^  ve  čtvrtek  po  svatém  Vavřinci. 

Václav  týž  pohnal  Anežky,  někdy  manželky  Jiříka  Zajiečka  v  Starém  městě 
Pražském.  Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDH®  ve  čtvrtek  po  svatém 
Vavřinci  [11.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Payra  s  jedné,  a  mezi  Kateřinu  Sýkorovu  a  mezi 
Anežku  Zajiečkovú  s  strany  drahé.  Kdež  týž  Václav  chtěl  je  viniti  z  nářku  cti. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  ony  pohnané 
třikrát  volány  jsůce  nestojí,  a  on  Václav  stojí  po  své  cti,  že  to  jemu  Václavovi  na 
jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie,  čím  sú  jej  nařkly.  Stalo  se 
v  pátek  den  svatého  Floriana. 

H.  m.  1.  282.  a. 


Nálezy  a  rohu  1503  o  Svátosti.  15 

1232. 

Mezi  Janem  Hrzaněm  z  Harasoya  a  Hejncem  Zajdlicem  ze  Šenfeldu  spolu  s  jinými  o  nářek 

cti.    1503,  5.  května. 

Mezi  Janem  Hrzaní,  Heynczem  Czedlicem  a  jinými.  My  Jan 
z  Šellenberka,  najvyšší  kancléř  královstvie  českého,  Jetrich  z  Gutšteina,  Albrecht 
Rendl  z  Anšavy,  prokurátor  krále  JMti,  Mikuláš  Žďárský  ze  Žďáru,  mocní  ubrmané 
v  té  pK  mezi  Janem  rzaném  z  Harasova  s  jedné,  a  mezi  Heyncem  Zaydlicem 
z  Ssefeldu,  mezi  Václavem  Budovcem  z  Budova,  Juonkem  z  Sslavkova  a  Buryanem 
z  Hředčic  s  strany  druhé.  Jakož  sů  na  nás  mocně  přestali  o  ty  všecky  pře,  o  kteréž 
sů  před  králem  JMtí  v  Budíne  činiti  měli,  a  JKMt  ráčil  jich  podati  na  komorní 
soud,  a  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  JMt  pan  Vilém  z  Pemšteina,  s  raddami 
krále  JMti  ráčili  toho  podati,  aby  na  nás  toho  mocně  přestaU.  A  my  s  raddú  JMtí 
takto  mezi  nimi  vypoviedáme  o  ty  všecky  pře  a  ruoznice,  kteréž  sů  mezi  nimi  byly : 
Z  čehož  sů  koli  oni  ^zaně  vinili,  buď  z  skutku  nebo  z  řeči,  že  naň  nic  uvedeno 
nenie,  co  by  jeho  cti  nebo  dobré  pověsti  ke  škodě  býti  mělo,  a  že  on  buď  skrze 
řeč  nebo  skutek  [sic],  že  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  nenie  žádná  urážka  nynie  ani  na 
budůcí  časy.  A  což  se  dotyce  jich  čtyř  z  druhé  strany,  což  sů  koli  v  skutku  nebo 
v  řeči  proti  Hrzaňovi  činiti  měli,  že  na  ně  také  nic  uvedeno  nenie,  co  by  jich  cti 
a  dobré  pověsti  ke  škodě  býti  mělo;  a  že  též  na  jich  všech  ctech  a  dobrých  po- 
věstech nenie  žádná  urážka  nynie  ani  na  budůcí  časy,  což  sů  mezi  sebů  činiti  měli 
skutkem  nebo  řečí.  A  také  oboje  strany  cožkoli  listuov  mají,  buď  od  krále  JMti 
neb  od  pánuov,  aneb  jaká  svědomí  k  té  při,  to  všecko  pánóm  smlouvčím  JMti  vrátiti 
mají,  a  to  všecko  má  ztrháno  a  zkaženo  býti.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  ].  328.  b.    Za  nápisem :  Begistra  památná.  O  Svátosti  MDIW. 

1233. 

Mezi  jeptiškou  Kateřinou  Prachovskou  a  hejtmanem  hradu  Pražského  Závišem  Sulkem 
z  Hrádku  o  postavení  služebné  Aničky  pro  sepsání  nešlechetných  cedulí.  1503,  6.  května. 

Panna  Katheřina  Přechovská,  jeptiška  kláštera  svatého  Jiří  na  hradě  Pražském, 
pohnala  Závise  Sulka  z  Hrádku,  hejtmana  hradu  Pražského,  aby  postavil  přede  pány 
v  soudu  komorním  tu  ženu  Aničku,  čeledína  svého,  kteráž  prve  byla  u  Nábky;  chce 
ji  viniti  z  nešlechetných  cedulí,  kteréž  jest  kázala  na  ni  sepsati  a  je  nosila  panu 
Janovi  z  Janovic,  najvyššiemu  purkrabí  Pražskému,  a  pánóm  prelátóm  kostela  Praž- 
ského, jí  panny  Katheřiny  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  vysoce  dotýkajíc  proti  řádu 
a  svolení  zemskému.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pondělí  před  svatým  Bartholo- 
mějem  [22.  srpna]. 

V  té  při   mezi  pannu  Eatheřinú,  jeptišku  kláštera   svatého  Jiří   na  hradě 


16  D.  XUL  Registra  soudu  komorního. 

Pražském,  a  mezi  Annu  z  Nymburka.  Kdež  ona  Katheřina  pohnala  ji  Aničkn,  chtieci 
ji  viniti  z  nářku  cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  jest  ona  Katheřina  puovod  stála,  po  své  cti  stojéc, 
a  ona,  Anička  pohnaná,  třikrát  volána  jsůc,  nestála  jest,  z  té  příčiny  dává  se  jí 
Katheřině  proti  nadepsané  Aničce  pohnané  za  právo  stané^  a  ona  Katheřina  puovod 
aby  se  v  tom  zachovala  podle  svolení  zemského,  a  že  to  její  cti  a  dobré  pověsti 
takové  dotýkání  ke  škodě  ani  k  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  potomně,  poněvadž 
jest  po  své  cti  stála  a  dostála.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  51.  a. 

1234. 

Mezi  Jindřichem  z  KoloTrat  oa  Eornhauze  a  otcem  jeho  Zbyňkem  z  Kolovrat  o  lidi  sběhlé. 

1503,  6.  května. 

Pan  Jindiich  z  Kolovrat  na  Komhauze  pohnal  pana  Zbyňka  odtudž  z  Ko- 
lovrat, otce  svého.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy,  což  se  lidí  a  sirotkuov  zběhlých 
k  Komhauzu  a  k  tomu  zboží  příslušejíciech  dotýče,  že  mu  v  těch  nemá  překážek  či- 
niti, tak  jakž  ta  smlouva  dskami  mezi  nimi  tvrzená  šíře  a  plněji  ukazuje;  ale  tomu 
nečiní  dosti.    Vložen  puohon  léta  MDII®  v  středu  po  svatém  Brykcí  [16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  panem  Zbyňkem  odtudž 
z  Kolovrat,  otcem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  pan  Jindřich  vinil  jeho  pana  Zbyňka 
z  nezdrženie  smlouvy  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoftnistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  sú  se  strany  obsielaly  a  pohá- 
něly o  lidi  zběhlé,  aby  se  zachovali  podle  svolenie  zemského  a  tu  aby  sebe  hleděli, 
kdež  sebe  hleděti  mají  o  takové  lidi  zběhlé.  A  protož  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R  m.  1.  94.  a. 

1235. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  na  Komhauze  a  otcem  jeho  Zbyňkem  z  Kolovrat  o  vráceni  ma- 

jestátův  na  Komhauz.  1503,  6.  května. 

Pan  Jindřich  týž  pohnal  pana  Zbyňka  téhož.  Vinil  jej  z  nevrácenie  majestátuov, 
listuov  a  všech  zápisuov  na  Komhauz  a  na  ta  všecka  zboží,  kteráž  k  Kornhauzu  přie- 
slušejí,  svědčíciech.  Vložen  puohon  léta  MDII°  v  středu  po  svatém  Brikcí  [16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  panem  Zbyňkem 
odtudž  z  Kolovrat,   otcem  jeho,   s  strany  dmhé.    Kdež   týž  pan  Jindřich  vinil  jeho 


Nálepy  e  roku  1503  o  Svátosti.  17 

pana  Zbyňka  z  nevrácenie  majestátuov,  listuov  a  zápisuov  na  Kornhauz  svědčíciech 
etc.,  tak  jakož  pnohon  plněji  svědčí.  Proti  tomn  pan  Zbyněk  odpíraje  pravil,  kteréž 
jest  majestáty  měl,  že  jest  mu  je  dal,  a  kteréž  právo  k  těm  mi^estátóm  má,  kteréž 
jest  pan  Jetřich  dal  schovati  heytmann  na  hradě  Pražském,  že  mu  také  on  své  právo 
k  těm  majestátóm  dává ;  a  také  že  listuov  chce  hledati,  kteréž  by  koli  nalezl,  že  mu 
je  chce  vrátiti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvySší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  nalezli : 
Chce-li  on  pan  Jindřich  puovod  k  těm  listóra  po  svém  otci  právo  mieti,  kteréž  jest 
pan  Jetřich  nadepsanému  heytmanu  schovati  dal,  a  poněvadž  mu  dal  otec  k  nim 
právo,  chce-li  o  ně  koho  právem  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  A  kdež  jest  on  pan 
Jindřich  pana  Zbyňka  vinil  z  listuov  smluvních  na  rybníky  i  z  jiných  věcí  a  nepo- 
kazige  jakých,  a  poněvadž  on  Zbyněk  pověděl,  že  mu  chce  vrátiti,  ač  jestliže  které 
najde,  protož  aby  jich  on  pan  Zbyněk  hledal,  a  kteréžkoli  najde,  ty  aby  mu  navrátil 
od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Stanislavem. 

R.  m.  1.  94.  b.    SrOT.  předcházející  nález  c.  1234. 

1236. 

Mezi  Jiřím  Horynou  z  Honbic  a  matkou  jeho  Kateřinou  z  Dobronína  o  vydání  odkazu. 

1603,  6.  května. 

Jiřík  Horyna  z  Honbic  pohnal  Katheřinu  z  Dobronína,  mater  svú,  poručnici 
dětí  Jindřicha  Horyny  z  Honbic.  Vinil  ji  z  puol  drahého  sta  kop  grošuov  českých, 
jakožto  poračnici  a  držitele  statku  nadepsaného  Jindřicha,  otce  jeho,  kterýžto  diel 
on  nebožtík  otec  jeho  k  sobě  přijal  od  nebožtíka  Václava,  bratra  jeho  Jiříkova,  od 
někdy  pana  Haška  Střézka  z  Lužan  jim  odkázané.  Vložen  puohon  léta  MDHI^ 
v  pátek  den  svaté  Školastyky  [10.  února]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Horynú  z  Honbic  s  jedné,  a  Katheřinu  z  Dobronína, 
mateří  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Horyna  vinil  ji  Katheřinu,  mater  svú,  z  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázal 
vajpis  z  desk  a  nález  první.  Proti  tomu  ona  Katheřina  odpírajíc  pravila,  že  jí  z  té 
pře  po  drahé  pohání,  a  že  jest  na  tu  při  JMtí  pány  nález  učiněn ;  při  tom  také  pra- 
vieci,  že  jest  ten  nález  [sic]  učinil  na  zmatek.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  praovody,  takto  o  tom  na- 
lezli: Poněvadž  on  Jiřík  z  té  pře  po  druhé  pohání  a  nález  se  o  tu  při  prve  stal, 
z  té  příčiny  on  Jiřík  puovod  ten  puohon  učinil  jest  na  zmatek,  a  pro  ten  zmatek 
JMt  jej  v  svú  kázeň  beru.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  in.  1.  96.  a.    SroT.  nálezy  č.  1083  a  1166  y  ArchiTU  Českém  XII  na  str.  473  a  630. 

ArchiT  Čeaký  XUI.  3 


18  D,  XIIL  Registra  soudu  kofnorního. 

1237. 

Smlouva  mezi  Kateřinou  z  Dobronína  a  synem  jejím  Jiříkem  Horynou  z  Honbic  o  nápad  po 

otci.   1503,  6.  kvétna. 

Mezi  Katherinú  z  Dobronína  a  Jiříkem  Horynú,  synem  jejím. 
Létha  MD  třetieho  v  sobotu  po  svatém  Florianu  stala  se  smlouva  mezi  paní  Kathe- 
rinú z  Dobronína  s  jedné,  a  Jiříkem  Horynú  z  Honbic,  synem  jejím,  s  strany  druhé. 
Což  se  dotyce  najprve  toho,  kdež  jest  on  Jiřík  ji  paní  Katheřinu  mater  svú  pohnal 
z  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých,  a  tu  při  tom  puohonu  jest  témuž  Jiříkovi 
pány  JMtí  zmatek  nalezen,  a  tu  k  žádosti  přátel  téhož  Jiříka  ona  paní  Kateřina  jest 
témuž  Jiříkovi  tu  pokutu,  kterúž  jest  pro  ten  zmatek  propadl,  i  věži  odpustila; 
a  k  tomu,  kdež  táž  paní  Kateřina  pohnala  jeho  Jiříka  ze  sta  kop  grošuov  českých, 
že  také  též  jeho  propustila  a  tiemto  zápisem  propouští  úphiě  a  docela.  A  k  tomu 
také  týž  Jiřík  slíbil  jest  a  tiemto  zápisem  slibuje  i  s  dědici  a  budůcími  svými,  [že] 
svrchu  dotčené  paní  Katheřiny,  mateře  své,  dědicuov  ani  budúcích  jejiech  ani  sestr  svých 
s  žádného  nápadu  po  svém  otci  někdy  Jindřichovi  Horynovi  z  Honbic  ani  z  toho, 
což  jest  témuž  otci  jeho  odkázáno,  nemá  napomínati  ani  poháněti  ani  jakýmkoli  vy- 
myšleným obyčejem  před  každým  živým  člověkem  nikterak  neviniti  ani  žádný  jiný 
jménem  jeho  nynie  i  na  budúcí  časy  věčné.  A  také  jestliže  jsú  kterékoli  puohony 
aneb  odpory  mezi  svrchu  dotčenu  paní  Kateřinu  a  jím  Jiříkem,  buď  k  jakémukoli 
soudu,  zemskému  neb  komornímu  aneb  k  jakémukoli  jinému,  ty  všecky  mezi  sebú 
mají  úplně  a  docela  propustiti  a  vymazati  beze  všeho  dalšieho  prodlévání.  A  to  jest 
všecko  on  Jiřík  Hory  na,  což  tuto  psáno  stojí,  slíbil  ctně  a  právě  zdržeti  beze  vší 
odpornosti.   Stalo  se  ut  supra. 

R  m.  1.  329.  a.  Za  nápisem:  EegUtra  památná,  O  SvátotU  MDIIP.  —  SroT.  nálezy  č.  1083  a  1166 
T  ArclÚTu  Českém  XII.  na  str.  473  a  530  a  předcházející  nález  c.  1236. 

1238. 

Mezi  Jiřím  Yostrským  ze  Sulevíc  a  Kunšem  ze  Sulevic  o  postavení  ndyuáře  pro  neosazení 

mlýna.    1503,  6.  května. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Kunše  z  Sulevic  a  na  Ostrém,  aby  člověka 
svého  Petra  mlynáře  pod  Velemínem,  příjmí  Hladkého,  postavil  přede  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy 
v  tom,  že  mu  měl  ten  mlajn  pod  Oparnem  osaditi  o  masopust  nynie  minulý;  tomu 
se  nestalo  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIH®  ve  čtvrtek  po  zvěstování  Matky  boží 
[30.  března]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Vostrským  s  jedné,  a  Petrem  mlynářem  pod  Vele- 
mínem s  strany  druhé.   Jakož  on  Jiřík  vinil  jej  Petra  z  nezdrženie  smlouvy,   že  mu 


Nálezy  z  rohu  1503  o  Svátosti.  19 

mlýna  jeho  neosadil  pod  Oparnem  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  tu  smlouvu.  Proti  tomu  on  Petr  mlynář  odpíraje  pravil,  že  jest  tomu  dosti 
učiniti  chtěl,  ale  kým  je  chtěl  ten  mlajn  osaditi,  že  jest  on  Vostrský  toho  přijíti 
nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany, 
jich  pruovody  a  odpory,  takto  o  tom  nalezli:  aby  on  Petr  mlynář  ten  mlýn  osadil, 
a  to  do  svatého  Martina  najprv  příštieho  konečně,  člověkem  hodným,  a  do  téhož 
času  aby  tomu  dosti  učinil  konečně,  a  když  tomu  dosti  učiní,  jakož  se  svrchu  píše, 
aby  on  Jiřík  to  od  něho  přijal  vedle  těch  smluv.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Stanislavem. 

R.  DL  1.  95.  a. 

1239. 

Mezi  Jiřím  Vostrským  ze  Sulevic  a  bratřími  z  Račiněvsi  o  osazení  mlýna.   1503,  [6.  května]. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Bícena,  Kryštofa  a  Balcara  bratří  z  Rači- 
něvsi a  v  Nedvědici,  aby  člověka  svého  Zycha  mlynáře  pod  Vlastislaví  v  tom  mlajně 
postavili  přede  pány  a  vladykami  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy, 
že  mu  měl  ten  mlajn  pod  Oparnem  osaditi  o  masopust  nynie  minulý;  tomu  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  MDIIť  léta  ve  čtvrtek  po  zvěstování  Matce  boží  [30.  března]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Ostrským  z  Sulevic  s  jedné,  a  Zychem  mlynářem  pod 
Vlastislaví  s  strany  druhé.  Kdež  on  Vostrský  vinil  jej  mlynáře  z  nezdrženie  smlouvy, 
že  mu  měl  mlajn  osaditi  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  tu 
smlouvu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nález  učinili  slovo 
od  slova,  jako  napřed  stojí  psán  s  prvním  mlynářem. 

R  m.  1.  96.  b.    SroY.  předchásející  nález  &  1238. 

1240. 

Mezi  Jindřichem  Loučenským  a  Janem  Hrzaněm  z  Haraše va  o  nářek  cti.    1503,  6.  května. 

Jindřich  Loučenský  z  Kopydlna  pohnal  Jana  Hrzaně  z  Hai'asova.  Vinil  ho 
z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIIF  v  středu  před  svatým  Tiburcím.  [12.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Loučenským  s  jedné,  a  Janem  Hrzaněm  z  Hara- 
sova  s  strany  druhé.  Jakož  on  Jindřich  pohnal  jej  Hrzaně,  chtě  ho  viniti  z  nářku 
cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 
věděli: Poněvadž  on  Loučenský  puovod  k  tomu  puohonu  stál,  po  své  cti  stoje,  z  té 
příčiny  dává  se  jemu  Jindřichovi  proti  témuž  Hrzaňovi  za  právo  stáné,  a  on  Jindřich 
aby  se   k  něniu  k  Hrzaňovi  zachoval   podle  svolenie  zemského,   a  že  ten  nářk  jemu 

3* 


20  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  nenie  a  býti  nemá  věčně.    Stalo   se    v  sobotu 
před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  66.  b. 

1241. 

Mezi  Havlem  Šimůnětem  a  Dorotou  Marijovou  o  dluh.  1503,  6.  května. 

Havel  Šimůně,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Dorothy  Marijové, 
městky  Nového  města  Pražského.  Vinil  ji  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Jindři- 
chovi Marijovi,  manželu  jejím,  z  Lti  kop  grošuov  míšeňských  dluhu,  ješto  jest  on 
Šimůně  puojčil  těch  padesáte  kop  nebožtíku  Marijovi,  manželu  jejiemu,  a  on  nebožtík 
Marije  k  tomu  se  seznal  před  dobrými  lidmi,  že  jest  těch  Lte  kop  jemu  dlužen; 
a  v  tom  týž  Marije  umřel  a  jemu  Šimůnovi  jich  nezaplatil.  Vložen  puohon  léta 
MDH^  v  středu  po  květné  neděli  [23.  března]. 

V  té  při  mezi  Havlem  Šimůnětem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Dorotu  Marijovú,  měštkú  téhož  města  Pražského,  s  strany  druhé.  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami :  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  městka 
a  pod  právem  městským  sedí,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  115.  a. 

1242. 

Mezi  bratřímí  z  Řečice  a  Janem  Mrázem  z  Radimovic  o  neučinéní  dosti  kšaftu.  1503,  6.  května. 

Jan  a  Martin  bratří  z  Řečice  pohnali  Jana  Mráza  z  Radimovic.  Vinili  jej 
z  toho,  že  jest  neučinil  dosti  kšaftu  a  rozkázání  Jakuba  Mráza,  otce  svého,  kdež 
jest  slíbil  témuž  otci  svému  rukou  dáním  tomu  kšaftu  dosti  učiniti,  i  neučinil,  a  v  tom 
že  jest  duom  jich  jim  dědem  jich  odkázaný  bez  vuole  jich  prodal,  kterýž  oni  sto  kop 
grošuov  českých  pokládají.  Vložen  puohon  léta  MDHP  ve  čtvrtek  po  svatém  Lon- 
ginu  [16.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  a  Martinem  bratřímí  z  Řečice  s  jedné,  a  Janem  Mrázem 
z  Radimovic  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaní  bratří  a  puovodové  vinili  jej  Mráza, 
že  jest  neučinil  kšaftu  a  rozkázání  dosti  nebožtíka  Jakuba  Mráza,  otce  svého  etc., 
tric  jakož  puohon  plněji  svědčí.     Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pemšteina  na  Helfen- 

v 

šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti 
raddami:    Poněvadž  se  ten  puohon  grunthuov  a  domu  dotýče,   z  té  příčiny  JMt  ten 
puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 
R.  m.  1.  ui.  b. 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  21 

1243. 
Mezi  Václavem  z  Fairu  a  Kerunkem  z  Loma  o  položení  listů  na  Šonwald.   1503,  6.  kvétna. 

Václav  z  Payru  pohnal  Genmka  z  Lomu  a  před  pány  JMtí  etc,  aby  položil 
msgestát  krále  Jiříeho  na  Šonwald  i  jiné  všecky  listy,  kteréž  při  témž  majestátu  sú, 
na  jmenovaný  Šonwald  svědčící.  Vložen  puohon  léta  MDin^  ve  čtvrtek  po  svatém 
Longinu  [16.  března]. 

V  té  pH  mezi  Václavem  z  Payru  s  jedné,  a  Gerunkem  s  strany  druhé.  Jakož 
on  Václav  pohnal  jeho  Gerunka,  aby  položil  majestát  a  listy  na  Šonwald  svědčící 
etc.  Proti  tomu  on  Gerunk  pravil,  že  jest  je  po  strýci  svém  nalezl  a  že  je  rád  vrá- 
titi chce,  a  že  ten  hospodář  Jiřík  Sovka  rozkázal,  aby  je  jemu  Václavovi  vydal. 
I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  na,j vyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  tomu  neodpírají,  a  chce-li  kto  o  to 
k  komu  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  282.  b. 

1244. 

Smlouva  Zbyňka  z  Kolovrat  a  manželky  jeho  Kateřiny  se  synem  Jindřichem  o  přátelské 

urovnání  mnohých  rozepří.  1503,  8.  května. 

Mezi  panem  Zbyňkem  Kornhauským  z  Kolovrat,  synem  jeho 
panem  Jindřichem  a  paní  Katheřinú  z  Dube,  téhož  pana  Zbyňka 
manželkou.  Pan  Zbyněk  Komhauský  z  Kolovrat  a  paní  Katheřina  z  Dube,  man- 
želka jeho,  i  také  pan  Jindřich  odtudž  z  Kolovrat,  syn  jeho,  o  všecky  jich  puohony, 
kteréžkoli  a  cožkoli  a  očkoli  mezi  sebou  mají,  že  o  ty  o  všecky  věci  mocně  a  docela 
přestali  jsú  a  přestávají  na  panu  Albrechtovi  z  Kolovrat,  najvyšším  kancléři  královstvie 
Českého,  a  na  strýciech  svých,  a  pokudž  jim  koli  týmž  panem  kancléřem  a  týmiž 
strajci  jich  nalezeno  bude,  to  sobě  mají  ctně  a  právě,  jako  na  dobré  pány  sluší, 
držeti  a  to  zachovati  nynie  i  na  budúcí  časy.  A  za  to  mají  všichni  prositi  nade- 
psaného pana  kancléře  i  strýcuov  svých,  aby  jim  o  to  rok  o  suchých  dnech  let- 
ničních najprve  příštiech  [7. — 10.  června]  složili. 

Toto  jest  zapsáno  z  rozkázánie  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyššieho  hofmistra  královstvie  Českého,  pánuov  a  vladyk,  krále 
JMti  radd  soudu  komorního.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Florianu. 

R.  DL  1.  sas.  a.  za  nápisem:  „Begistra  památná.  O  SvátOěH  léta  MDIW."  Srv.  nálesj  č.  1283  a  1234. 

1245. 

Mezi  Zbyňkem  z  Kolovrat  a  synem  jeho  Jindřichem  o  ntíek  cti  a  pych,  o  svrchky  a  peníze, 
o  čeleď  a  lidi  sběhlé,  o  listy  a  dobré  vůle  a  j.   [1503,  po  8.  květnu.] 

V  té  při  a  ruoznici  mezi  panem  Zbyňkem  z  Kolovrat  a  z  Komhauzu  s  jedné, 
a  panem  Jindřichem  z  Kolovrat,  synem  jeho,  s  strany  druhé,  o  všecky  ruoznice  a  ne- 


22  !>•  Xin.  Registra  s(mdu  hnnomího. 

snáze,  kteréž  mezi  nimi  s  obú  stran  vznikly,  takto  vypoviedáme  mezi  nimi,  poněvadž 
sú  na  nás,  strýcích  svých,  z  podánie  pana  hofmistra  najvyššieho  královstvie  českého 
s  raddami  krále  JMti  z  sondn  komorního  podáni  k  mocnémn  rozsúzení  našemu. 

Najprve  kdež  pan  Zbyněk  vinil  syna  svého,  že  jest  jeho  nařekl  tiem,  že  kte- 
réžkoli  jest  s  ním  smlůvy  měl,  buď  králem  JMtí  aneb  jinač,  těch  smluv  znamenitý  počet 
jmenovav,  že  žádné  smlouvy  od  otce  jeho,  pana  Zbyňka,  nejsú  jemu  držány,  i  také 
jeho  psaním  mnohým  duotkliv}'mi  slovy  k  panu  Smiřickému  a  k  Malostranským 
učinil  [sic],  tiem  jeho  dotýkaje,  že  by  on  měl  býti  vymíšen  od  jiných  otcuov  a  té  po- 
ctivosti a  cti  hoden  od  něho  nebyl,  co  jsů  synové  otcuom  povinni.  Také  v  tom  mezi 
nimi  vjTpoviedáme,  poněvadž  pan  Jindřich  na  otce  svého  pana  Zbyňka  toho  jest  ničímž 
neprovedl  a  těch  žádných  příčin  slušných  nedovedl,  proč  by  to  pan  Zbyněk,  otec 
jeho,  vší  poctivosti  od  něho  hoden  býti  neměl,  kterúž  syn  otci  jest  povinen,  že  jest 
on  jeho  tiem  dotknuti  neměl  a  v  tom  jest  jemu  krátkost  a  křivdu  učinil;  neb  my 
jsme  nenalezli  ani  nalézáme,  by  pan  Zbyněk  v  čem  to  ztratil  aneb  na  své  pověsti 
v  čem  dotčen  býti  mohl  duovodně,  ješto  by  tudy  on  od  něho  v  tom  poslušenstvie 
a  poctivosti  neměl  od  pana  Jindřicha,  syna  svého,  zachován  býti,  tak  jakož  synové 
jiní  otce  své  zachovati  a  ctíti  povinni  jsú.  A  také  pan  Jindřich  takových  posměšných 
slov  mluviti  a  psáti  o  otci  svém  jest  neměl;  neb  každý  syn  povinen  jest  ctíti  otce 
svého.  A  protož  aby  jemu  to  napravil  těmito  slovy  pan  Jindřich  a  řka:  „Pane  otče 
milý!  Což  sem  v  tom  koli  proti  vám  učinil  z  nerozomu  svého  a  řečí  svú  i  psaním, 
prosím  pro  Buoh  i  pro  Matku  boží,  račte  mi  to  odpustiti,  byste  viece  hodni  nebyli, 

v 

co  otec  od  syna  jest  hoden.  Činil  jsem  vám  v  tom  křivdu. "  A  pan  Zbyněk  má  řieci : 
„Odpouštím." 

Což  se  svrchkuov  dluhu  sto  kop  a  úroka  i  také  dluhu  na  lidech  pozuosta- 
vených  dotýče  i  také  služebníkuov,  poněvadž  smlúvce  vyznal,  jsa  právem  k  tomu 
připraven,  že  ten  zápis  dskami  učiněný  jest  mezi  nimi  skrze  něho  tak  narovnán,  že 
[při]  ceduli,  kteráž  mezi  nimi  učiněna  jest,  při  tom  zuostati  má,  jakž  z  ničehož  jsú  dsky 
nedosáhli,  aby  se  v  tom  proti  sobě  podle  ceduli  zachovali,  v  kteréž  stojí  zejména, 
kteří  svrchkové  jemu  panu  Jindřichovi  mají  postúpeni  býti.  A  k  tomu  zejména  sobě 
osoby  některé  vymínil  a  dluh  na  lidech  tú  cedulí,  aby  se  v  tom  ve  všem  zachoval 
podle  zněnie  té  cedule.  A  zuostali[-li]  sú  panu  Zbyňkovi  Komhauzskému  na  Komhauze 
jací  svrchkové  a  nábytkové  neb  na  lidech  dluhové,  kteréž  sobě  tú  smlúvú  vymínil; 
ty  jemu  jest  pan  Jindřich  povinen  rozkázati  vydati  i  svrchky  všecky,  buď  sena,  stohy 
obilné,  a  to  konečně  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí,  k  čemuž  se  sám  seznal.  Než 
což  se  těch  sto  kop  a  osm  kop  úroku  dotýče,  poněvadž  dsky  ukazují,  že  žádných 
dluhuov,  staň  se  to  před  tiem  zápisem  anebo  po  zápisu,  naň  ani  jiné  bratry  uvozo- 
vati nemá,  že  se  jest  pan  Zbyněk  tady  z  toho  dluhu  vyvedl  a  žádné  svědomie  desk 
přesvědčiti  nemuož.  Protož  pan  Jindřich  toho  platiti  povinen  nenie.  A  poněvadž  sobě 


Nálezy  z  rohu  1503  o  Spátosti.  23 

pokoje  některé  pozuostavil  do  času  jmenovitého,  tak  jakož  cedule  okazuje,  cožkoli 
jest  on  pan  Zbyněk  tam  nechal,  neměl  jest  jemu  na  to  pan  Jindřich  sáhati  ani  těch 
pokojuov  odvierati  bez  jeho  vuole.  Protož  aby  to  jemu  všecko,  k  čemuž  se  zná  pan 
Jindřich,  že  jest  tam  v  těch  pokojích  nalezl,  též  i  o  kniehy,  aby  jemu  vrátil  a  yydal 
od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Pak-li  co  přes  to  pan  Zbyněk  viece 
mieti  chce,  což  pokáze  a  provede  před  úředníky  Pražskými  menšími  podle  práva  na 
jich  zchválenie  konečně  od  dnešnieho  dne  v  týchž  dvú  nedělí,  to  on  jemu  pan  Jindřicli 
navrátiti  má  beze  všie  odpomosti.  A  jestliže  jest  kterých  svrchkuov  pan  Zbyněk  podle 
zněnie  cedule  panu  Jindřichovi  nepostúpil,  ty  aby  jemu  dal  konečně  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  Pak-li  jest  co  viece  svrchkuov,  než  cedule  drží,  u  sebe  zadržal,  ty 
aby  jemu  vydal ;  poněvadž  zápis  desk  se  mu  na  žádné  svrchky  nevztahuje,  on  k  žádným 
svrchkóm  dskami  práva  nemá,  kromě  což  cedule  podle  vyznánie  Chmelicského  v  sobě 
ukazuje,  ty  svrchky  jemu  zuostati  podle  té  cedule  zněnie  mají.  A  v  tom  jemu,  panu 
Zbyňkovi,  za  právo  dávají.  Než  kdež  jest  pan  Jindřich  pravil  i  svědky  vedl,  že  jest 
paní  jemu  všech  svrchkuov  nechala  pravieci,  že  toho  moc  má,  poněvadž  jest  listu 
mocného  od  pana  Zbyňka  neměla  a  on  jeho  neukázal  ani  provedl,  by  list  mocný  na 
to  měla,  i  v  ničemž  jest  jeho  zavázati  nemohla.  Item,  jakož  jest  týž  pan  Zbyněk 
pohnal  jeho  pana  Jindřicha  z  nevydánie  čeledi  jeho,  totiž  Jana  z  Dobrovize,  Vaíikova 
syna,  Jana  Berku,  kteréž  sobě  v  ceduli  zejména  vymienil,  poněvadž  jest  jeho  o  ty 
dva  čeledíny  sobě  pozuostavené  právem  pohnal  z  pokuty  podle  zřiezenie  zemského, 
aby  jemu  podle  práva  z  každého  pokutu  položil  a  ty  dvě  osobě  vydal  konečně  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí.  A  v  tom  jemu  dáváme  za  právo. 

Než  kdež  jest  pohnal  jeho  pana  Jindřicha,  syna  svého,  pan  Zbyněk  z  Marthy 
děvečky  a  Matěje  pohoniče,  poněvadž  jest  toho  svědomím  neprovedl,  by  jeho  čeledí- 
nové byli,  a  v  ceduli  nejsú  postaveni,  by  je  sobě  vymienil  a  za  své  pozuostavil,  dali 
jemu,  panu  Jindřichovi,  za  právo,  že  jemu  těmi  pokutami  povinen  nenie. 

Item,  kdež  jest  vinil  pan  Zbyněk  pana  Jindřicha  z  toho,  že  maje  opatrovati 
syny  a  zvláště  Jana,  syna  jeho,  že  ho  ničííhž  neopatruje,  a  že  jest  mu  on  sám  sukně 
koupil,  také  na  ztravu  naň  nakládá ;  takto  mezi  nimi  vypoviedáme,  aby  pan  Jindřich 
ty  sukně  koupené  zaplatil,  poněvadž  bratřie  své  k  opatrování  přijal  zápisem  desk  jakožto 
nedíelné  na  miestě  otcovském  jako  bratr  starší  jeho,  také  aby  slušně  opatřil,  aby  nač 
živi  měli  býti,  poněvadž  on  z  toho  statku  opatrovati  má,  v  tom  aby  je  slušně  opa- 
troval k  jich  živnosti  podle  desk  zněnie  jako  bratr  starší,  drže  statek  společní  bratrský. 

Což  se  koně  lysého  dotýče,  poněvadž  v  ceduli  nestojí,  by  jemu,  panu  Jin- 
dřichovi, měl  dán  býti,  než  stojí  v  ceduli,  že  mimochodník  má  pan  Jindřich  panu 
Zbyňkovi  svuoj  dáti,  a  pan  Jindřich  toho  neprovedl,  by  mu  pan  Zbyněk  ten  kuoň 
dal,  protož  aby  mu  jej  vrátil  konečně  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 

R  m.  1.  336.  a.  —  SroT.  nálezy  ě.  1233,  1234  a  smloam  č.  1244. 


24  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1246. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  a  otcem  jeho  Zbyňkem  o  pánev  a  světnici  na  hrade  Eomhaaze, 
o  listy,  zápisy  a  dobré  vůle,  o  lidi  poddané  a  j.    [1503,  po  8.  květnu.] 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  a  na  Eomhauze  s  strany  jedné, 
a  panem  Zbyňkem  z  Kolovrat,  otcem  jeho,  s  strany  druhé  o  puohony,  kterýmiž  po- 
honí pana  Zbyňka  z  Kolovrat,  otce  svého,  o  kteréž  pře  na  nás  mocně  přestali  sú, 
takto  mezi  nimi  vypoviedáme: 

Item  najprve,  kdež  jeho  vinil  z  pánve  z  pivovára,  z  světnice  z  bašty,  kteréž 
odvezl  pryč:  že  pan  Zbyněk  pánve  jemu  povinen  dáti  nenie,  poněvadž  jemu,  panu 
Jindřichovi,  dskami  žádných  svrchkuov  nezapsal  než  cedulí,  kterýchž  svrchkuov  jemu 
panu  Jindřichovi  nechati  má.  I  poněvadž  v  té  ceduli  nestojí,  by  mu  ta  pánev  zuo- 
stati  měla,  ani  také  jakým  svědomím  to  provedl,  by  mu  ji  pan  Zbyněk  otec  jeho 
dal,  že  mu  jie  vrátiti  povinen  nenie  pan  Zbyněk.  Ale  poněvadž  jest  pan  Zbyněk 
zápis  dskami  učinil,  že  zapisuje  jemu  hrad  Komhauz  etc.  bez  vymienky,  že  jest  sta- 
vení odtud  žádného  odvozovati  nemohl,  poněvadž  zápis  desk  jest  předešlý,  než  jest 
tu  světnici  preč  odvezl.  Protož  aby  jemu  tu  světnici  na  též  miesto  postavil  a  tak 
dobru,  jakž  jest  ta  byla,  anebo  panu  Jindřichovi  aby  zaplatil  na  zchválenie  úředníkuov 
desk  zemských,  zač  by  stála,  a  to  konečně  zaplacení  aby  učinil  od  tohoto  dne  ve 
dvú  nedělí  pořád  zběhlých  po  rozeznání. 

Item  což  se  listuov  a  zápisuov  a  dobrých  volí  dotýče  na  ta  zbožie,  kdež  ho 
pohnal  pan  Jindřich  pana  Zbyňka  z  nevydánie,  ty  aby  jemu  vydal  podle  zápisu  desk 
takovým  obyčejem,  jsú-li  ti  zápisové  kteří  společní,  ješto  jiným  osobám  viece  svědčí 
a  náleží  a  ne  samému  panu  Komhauzskému  starému,  tehdy  daj  jemu  dobru  vuoli 
na  ně  a  právo  své  na  něho  všecko  převeď.  A  též  jsú-li  listové,  ješto  jemu  samému 
panu  Zbyňkovi  náležie,  ty  jemu  k  věrné  ruce  ležeti  mají,  kdež  ležie,  ty  jemu  vydají 
beze  všie  odpomosti,  kromě  listuov  na  Dobroviz  a  na  to,  což  sobě  dskami  pozuo- 
stavil.  Při  tom  se  pan  Zbyněk  zachovaj,  jakž  dsky  svědčí  a  ukazují.  Také  jemu 
panu  Jindřichovi  aby  pan  Zbyněk  dobré  vuole  zdělal  na  listy  a  majestáty,  kteréž 
s  jinými  společně  má.  A  jiné  listy,  má-li  které,  jakž  se  nahoře  ukazuje,  aby  vydal, 
a  tomu  všemu  aby  dosti  učinil  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 

Item  jakož  opět  pohnal  jeho  a  vinil  z  toho,  poněvadž  smlouva  ukazuje  dskami, 
i  také  o  kteréž  jest  Chmelicský  mezi  nimi  vyznal,  jak  se  při  nie  zachovati  mají, 
a  podle  toho  pan  Jindřich  pohnal  pana  Komhauzského  starého,  v  kteréž  stojí,  aby 
jemu  na  lidi  jeho  zběhlé  i  také  na  sirotky  sbožie  toho,  kteréž  jemu  postoupil,  nesáhal : 
i  poněvadž  jest  toho  ničímž  neprovedl,  by  jemu  pan  Komhauzský  na  které  sáhal 
a  je  držal,  toho  při  tom,  jakž  smlouva  znie,  zuostavujem,  že  se  pan  Komhauzský 
starý  na  žádné  lidi  zběhlé  anebo  sirotky  toho  zbožie,  kteréhož  jest  panu  Jindřichovi, 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  25 

synu  svému,  postúpil  a  dskami  zapsal,  tálmúti  ani  na  ně  sáhnutí  nemá  nižádným 
právem,  kromě  těch  osob,  kteréž  jest  sobě  túž  smluvú  zejména  pozuostavil,  k  kteréž 
smlúvě  pan  Jindřich  pohnal  o  ty  lidi  své  zběhlé  a  sirotky. 

Item  kdež  pohnal  pan  Jindřich  pana  Zbyňka  o  člověka  svého  Jana  Chudého 
z  Chaynovic,  že  jest  s  něho  dvě  kopě  grošuov  a  X  grošuov  českých  vzal  úroka.  Po- 
něvadž jest  pan  Zbyněk  jemu  toho  člověka  propustil  a  lidí  beze  všie  výmienky  po- 
stúpil a  sobě  smlúvú  na  tom  člověku  ani  na  jiných  úrokuov  zadržalých  nevymienil: 
že  jest  toho  úroku  z  něho  bráti  neměl,  protož  aby  jemu  ten  úrok  vrátil  zase,  totiž 
dvě  kopě  a  X  grošuov  konečně  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
A  tu  panu  Jindřichovi  dávají  za  právo. 

Item  kdež  druhým  puohonem  pohnal  téhož  pana  Zbyňka  a  vinil  jeho  z  pychu, 
že  jest  vzal  člověka  jeho  čeřen  a  IV  vrše;  a  on  se  jest  pan  Zbyněk  k  tomu  znal, 
že  jest  jemu  dobrovolně  ten  čeřen  dal  a  ty  čtyři  vrše,  a  to  svědky  dvěma  provedl 
dostatečně  vedle  práva,  by  mu  je  pychem  vzal,  vedle  puohonu  svého,  že  jemu  pan 
Zbyněk  tiem  pychem  a  pokutou  na  to  učiněnu  nebo  uloženu  povinen  nenie,  dáváme 
panu  Zbyňkovi  za  právo. 

R  nL  1.  336.  b.  za  nápisem:  Begiatra  památná,  O  Svátosti  léta  MDIIP,  SroT.  předcházející  nálezy 
i.  1234,  1236,  1244  a  1245. 

1247. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  a  macechou  jeho  Kateřinou  z  Dube  o  dluh,  svědomí  a  pych. 

[1503,  po  8.  květnu.] 

Item  v  té  při,  kteráž  jest  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  paní 
Kateřinu  z  Dube  s  strany  druhé.  Tu  kdež  ji  vinil  a  pohnal,  že  jest  ceduli  vyřezánu 
přijavši,  jeho  jest  kvitovala  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  a  deset  kop  jest  jemu 
odpustila,  na  to  jest  vedl  některé  svědky,  a  že  jest  on  těch  deset  kop  dodati  musil ; 
i  poněvadž  jest  ceduli  přijala,  kterúž  kvituje  jeho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  : 
že  jest  jemu  těch  deset  kop  povinna  dáti,  a  ty  aby  jemu  dala  konečně  od  dnešního 
dne   ve  dvú  nedělech    pořád   zběhlých.    A  jemu   panu  Jindřichovi   za  právo  dávají. 

Item  kdež  jest  týž  pan  Jindřich  pohnal  o  svědomie  paní  Kateřinu  z  Dube, 
dav  jí  ceduli,  žádaje  na  nie  svědomí  proti  panu  Zbyňkovi,  manželu  jejiemu :  že  tiem 
svědomím  jemu  dáti  proti  panu  Zbyňkovi,  manželu  svému,  povinna  nenie  podle  zřie- 
zenie  zemského. 

Item  kdež  pohnal  týž  pan  Jindřich  paní  Katheřinu  z  pychu  pro  len  vytrhánie 
a  pro  ten  pych  z  pokuty  na  to  uložené.  Poněvadž  ona  jest  to  ukázala  smluvní  ce- 
dulí, kterúž  má  pan  Jindřich  s  panem  Zbyňkem,  otcem  svým,  že  jest  sobě  ten  len 
paní  Katheřina  vymínila,  že  jest  přes  to  pohnati  neměl ;  a  poněvadž  jest  ničímž  toho 
neprovedl,  by  jemu  ten  len  kudy  náležel,  i  z  té  příčiny  jemu  tú  pokutu  o  pych 
poviíma  nenie  ani  toho  pychu  na  ni  jest  provedl.  Protož  jí  paní  Kateřině  dávají  za  právo. 

ArchiT  Čcdcý  XIU.  4 


26  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Vajpoyěď  tato  napřed  psaná  mezí  panem  Zbyňkem  Eornhaozskjm  z  Kolovrat, 
paní  Katherínú  z  Dube,  manželku  jeho,  a  panem  Jindřichem  z  Kolovrath,  pány  z  Ko- 
lovrat, strajcí  jich,  mezi  nimi  učiněná  v  registra  tato  komorní  památná  vepsána  jest 
z  rozkázánie  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  léta  MD  čtvrtého  v  úterý  den  svatého  Ře- 
hoře [12.  března].  Relator  pan  Albrecht  z  Kolovrath  na  Libšteině  etc.,  nejvyšší 
kancléř  královstvie  Českého. 

R.  nL  L  387.  b.  za  nápisem :  Begútra  pamáíná.  O  Svátosti  lita  MDIIP  SroT.  předcháiejíd  sápisj  &  \%U^lt4cl. 

1248. 

Mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  a  Florianem  kožišníkem  z  Loun  o  dluh.  1503,  22.  srpna. 

Jindřich  Loučenský  z  Kopydlna  léta  MDIP  v  sobotu  po  XI  tisíc  svatých 
panen  [22.  října]  pohnal  Floriana  kožišníka  v  městě  Lounech  obyvajícieho  z  Lil 
kop  grošuov  českých  ostatních  podle  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  etc.  Tu  na  rok  jim 
položený  v  pátek  po  svatém  Brykcí  [18.  listopadu]  dáno  jemu  Loučenskému  proti 
Floryanovi  témuž  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

Léta  MDIII  v  úterý  před  svatým  Bartholomějem  [22.  srpna]  vydán  jest  list 
zatykači  na  Floriana  pohnaného. 

a  m.  L  317.  b.     Za  nápisem :  Stáná  práva  k  roku  Svátotti  létha  MDIIP. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MDlIř. 

1249. 
Mezi  Kuncem  Waldungkem  a  radou  mésta  Mostu  o  nedopomahání  práva.  1503,  13.  listopadu. 

Kuncz  Waldungk  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Mostu.  Viniti  je  chce 
etc.,  tak  jakož  dva  puohonové  napřed  psaní  ukazují  etc. 

V  té  při  mezi  Kuncem  Waldungkem  puovodem  s  jedné,  a  měšťany  města 
Mostu  8  strany  druhé.  Kdež  jim  obojím  stranám  JMtí  pány  ty  pře  mezi  nimi  až  do 
tohoto  času  odloženy  jsú,  což  se  Kašpara  Fišara  a  Marthy  Waldunkové,  jich  spolu- 
obyvateluov,  dotyce,  aby  oni  Moští  pohnaní  to  provedli  dostatečně,  že  sú  nálezóm 
panským  předešlým  dosti  učinili,  a  on  Kunc  puovod  aby  provedl,  že  se  jim  dosti 
nestalo  vedle  ortele  Maydburského  etc,  tak  jakož  JMtí  panské  odloženie  o  tom  šíře 
v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
8  obů  stran  pře  líčenie,  odpory,  Maydburské  ortely  i  svědomí,  takto  o  tom  vypo- 
věděli a  nalezli :  Poněvadž  oni  Moští  pohnaní  dostatečně  sů  to  provedli,  že  sú  vajpo- 
vědem  a  nálezóm  panským  předešlým  i  Maydburským  ortelóm  dosti  učinili,  a  on 
Kunc  Waldungk  toho  jest  ničímž  neprovedl,    by  oni  Moští  podle  nálezuov   panských 


Nálezy  z  roku  1503  o  sv.  Martini.  27 

předešlých  jemu  neučinili  dosti,  z  té  příčiny  oni  Moští  pohnaní  jemu  Kuncovi  Wal- 
dunkovi  puovodovi  ničímž  dále  povinovati  nejsú,  a  jim  se  Mostckým  v  tom  proti 
témuž  Kuncovi  Waldunkovi  dává  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brikcí 
léta  MDm^ 

R.  m.  1.  51.  a.    SroY.  nálezy  č.  1099,  1100  a  1180  t  ArchiTU  Českém  Xn.  str.  484,  486  a  639. 

1250. 

Mezi  Henrychem  z  Plavná  a  bratřími  Šliky  z  Holejče  o  splnění  smlouvy.  1503,  13.  listopadu. 

Pan  Henrych  z  Plavná  etc.,  purkrabie  Míšeňský  etc,  pohnal  pana  Šebestiána, 
pana  Qwirina  a  pana  Albrechta  bratří  Šlikuov  z  Holayče.  Vinil  je  z  dosti  neučinění 
smlouvě  Iraymarku,  někdy  panem  Jeronýmem  Šlikem,  otcem  jich,  učiněné  o  krá- 
lovské  lesy  a   o  jeho  páně   z  Plavná   svěcská  léna  v  Lokecském   kraji,   že   on  pan 

v 

Jeroným  Slik  ani  nadepsaní  pohnaní  synové  a  dědicové  jeho  té  smlouvě  dosti  neuči- 
nili sú  v  tom,  jestliže  by  páně  z  Plavná  léna  lepší  byla  nežli  královští  lesové,  že  jest 
to  pan  Jeroným  Šlik  a  dědicové  jeho  podle  rozeznání  Voldřicha  z  Czediivicz  a  Andresa 
z  Hozlaw  panu  z  Plavná  to,  což  by  léna  lepší  byla  nežli  královský  les,  zaplatiti 
[povinni],  a  ta  vajpověď  měla  jest  v  jednom  roce  vypovědiena  býti.  A  za  to  ti  smlouyce, 
aby  to  na  se  vzali  a  učinili,  od  obojí  strany  měli  prošeni  býti.  A  podle  toho  pan 
z  Plavná  těch  smlouvcí  prosil.  Měl  jest  také  pan  Jeroným  Šlick  i  dědicové  jeho  od 
krále  JMti  povolenie  zjednati,  aby  panu  z  Plavná  takový  královský  les  svobodna 
učinil.  Pakli  by  toho  neučinil,  tehdy  aby  jemu  jeho  lén  zase  postoupil,  a  proti  tomu 
pan  z  Plavná  jemu  královských  lesuov  také  zase  aby  postoupil.  Ale  to  jemu,  panu 
z  Plavná,  od  pana  Jeronýma  ani  od  dědicuov  jeho  nenie  držáno  ani  se  tomu  dosti 
stalo.  Vložen  puohon  léta  MDP  v  úterý  před  svatým  Šimonem  a  Jůdů  appoštoluov 
[26.   října]. 

Pan  Henrych  z  Plavná  puovod  poroučí  při  svú  Mates  Hyserlovi,  Purkhartovi 
Čichalovcovi,  Janovi  Jiskroví  a  Bohuslavovi  Zumrovi,  všem  spolu,  třem,  dvěma  aneb 

« 

jednomu  z  nich  na  zisk  i  na  ztrátu. 

V  té  při  mezi  panem  Henrychem  z  Plavná  s  jedné,  a  mezi  panem  Šebe- 
stianem,  panem  Quirinem  a  panem  Albrechtem  bratřími  Šliky  z  Holayče  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  pan  Henrych  z  Plavná  puovod  vinil  je  pohnané  z  dosti  neučiněnie 
smlouvě  fraymarku  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on,  pan  Henrych  z  Plavná  etc, 
puovod  toho  ničímž  neprovedl,  by  oni  páni  Šlikové  pohnaní  jemu  v  čem  té  smlouvy 
nezdrželi  a  jí  neučinili  dosti,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jim,  pánóm  Šlikóm,  pohnaným 
proti  témuž  panu  z  Plavná  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brikcí. 

R.  ni  1.  116.  b. 

4* 


28  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1251. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  a  některými  konšely  Nového  mésta  Pražského  o  dopomožení  práva. 

1503,  13.  listopadu. 

Václav  Veselík  z  Menšieho  města  Pražského  pohnal  Štěpána  Honcladera, 
Václava  Selíka  z  Podskalé,  Jilka  Rybu,  Víta  Hájka  a  Zigmunda  Huolku,  měšťan  No- 
vého města  Pražského.  Vinil  je  z  toho,  že  jsůce  na  úřadě  konšelském  tudiež  v  Novém 
městě  Pražském,  kdež  tehdáž  on  Veselík  o  statek  svuoj  s  někdy  Mikulášem  Far- 
kašem,  v  ty  časy  měštěnínem  téhož  Nového  města  Pražského,  o  puol  druhého  sta 
kop  a  o  deset  kop  grošuov  českých  právem  činiti  měl,  na  kterémžto  Farkašovi  o  již 
menovanú  summu  v  soudu  komorním  té  chvíle  za  pánuov  hejtmanuov  královstvie 
Českého  právo  ustál,  a  po  témž  právu  stáném  list  zatykači  vzav,  toho  Farkaše  tiem 
listem  zatykacím  tu  na  Novém  městě  Pražském  zatekl.  Tu  oni  nahoře  menovaní 
měšťané  Novoměští  v  ty  časy  konšelé  jsúce,  jemu  Veselíkovi  na  toho  Farkaše  dále 
práva  dopomoci  nechtěli,  ale  jej  vězeli  a  tiem  vězením  jemu  k  dosažení  jeho  spra- 
vedlnosti a  té  summy  nadepsané  na  tom  Farkašovi  cestu  zavřeli.  Vložen  puohon  léta 
MD  prvnieho  v  neděli  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [24.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem  z  Menšieho  města  Pražského  s  jedné, 
a  mezi  Štěpánem  Huncledarem,  Václavem  Selíkem  z  Podskalé,  Jilkem  Rybou,  Vítem 
Hájkem  a  Zigmundem  Huolkú,  měšťany  Nového  města  Pražského,  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  Václav  Veselík  vinil  již  měno  váné  pohnané  z  toho,  že  jsůce  na  úřadě  kon- 
šelském tudiež  v  Novém  městě  Pražském,  kdež  tehdáž  on  Veselík  o  svuoj  statek  s  někdy 
Mikulášem  Farkašem,  v  ty  časy  měštěnínem  téhož  Nového  města  Pražského,  o  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  a  o  deset  kop  grošuov,  vše  českých,  právem  činiti  měl, 
že  oni  nadepsaní  pohnaní  jemu  dále  práva  dopomoci  nechtěli  sú  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpí- 
rajíce pravili,  že  jest  toho  listu  zatykacieho  on  Václav  Veselík  podle  práva  rychtáři 
ani  tomu,  komuž  ta  věc  příleží,  nedodal  aniž  penieze  od  zatknutí  dal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Perfišteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon  a  s  obú  stranu  pře  líčení,  odpory 
i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  to  on  Václav  Veselík  puovod 
tími  svědky  provedl,  když  jest  před  ně  do  raddy  vstoupil  tu  na  Novém  městě  Pražském 
a  vinil  starů  raddu,  kdež  tíž  svědkové  takto  seznávají,  že  radda,  kteráž  v  tu  chvíli 
byla,  tázala  se  jeho  Veselíka,  koho  viní,  a  on  pověděl,  že  starů  raddu,  a  že  jim  vinu 
dává  pro  Farkaše,  na  kteréhožto  Farkaše  po  ustáném  právu  dále  práva  jemu  do- 
pustiti nechtěli,  kteréhožto  Farkaše  byl  listem  zatekl,  a  oni,  stará  radda,  tu  žalobu 
na  se  slyševše,  nic  tomu  tehdáž  neodepřeli,  než  žádali  za  prodlení  do  dvú  nedělí ;  i  po- 
něvadž on  Václav  Veselík  to  dostatečně  provedl,   že  jest  ho  zatekl,   toho   Farkaše; 


Nálezy  a  rohu  1503  o  sv,  Martině.  29 

z  té  příčiny  JMt  dávají  témuž  Veselíkovi  puovodovi  proti  nadepsaným  pohnaným  za 
právo,  tak  aby  oni  pohnaní  tu  summu  jemu,  to  jest  těch  puol  druhého  sta  kop  gro- 
šuov  a  deset  kop  grošuov  vše  českých  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  neděU  pořád 
zběhlých,  tak  aby  z  nich  každý  dielem  svým  to,  což  z  té  summy  na  koho  přijde, 
odbyti  mohl,  poněvadž  sů  toho  ničímž  neprovedli,  by  mu  práva  dopomoci  chtěli.  Což 
se  pak  Zigmunda  Huolky  spolupohnaného  jich  dotýče,  poněvadž  nestojí,  že  JMt  stáné 
právo  na  něho  dávají.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brykcí. 

Léta  MD  třetieho  v  pátek  po  svatém  Thomasi  apoštolu  [22.  prosince]  vyšel 
jest  list  zatykači  na  Zigmunda  Huolku  pohnaného  po  právu  stáném,  tak  jakož  tuto 
v  nálezu  panském  položeno  jest. 

R.  m.  1.  282.  b.    SroY.  nálezy  &  1095  a  1175  y  Archivu  Českém  Xn.  str.  483  a  537. 

1262. 

Mezi  Jindřichem  z  Nebilova  a  Janem  z  Merklína  o  postavení  poddaného  pro  nářek  cti. 

1503,  14.  listopadu. 

Jindřich  z  Nebielova  pohnal  Jana  Merklínského  z  Merklína,  aby  člověka 
svého  Jobšta  z  Vidic  postavil  přede  pány  a  vladykami  krále  JMti  v  soudu  komorním. 
Vinil  jej  z  nářku  cti.    Vložen   puohon   léta  MDIP  v  pátek   den  Svátosti   [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nebielova  s  jedné,  a  Janem  z  Merklína  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Jindřich  pohnal  jeho  Jana,  aby  postavil  přede  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním  člověka  svého  z  Vidic  Jobšta,  kdež  ho  vinil 
z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Merklínský  odpíraje  pravil,  že  týž  Jobšt  nikdy  jest  jeho  nebyl  Merklínského  člověk 
než  přikázaný  toliko,  a  k  tomu,  když  jest  mu  puohon  dodán,  že  jest  již  týž  Jobšt 
u  něho  nebyl.  A  na  to  jest  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  králo\stvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  té  pře  odložili  až  do  Svátosti  najprv  příští,  aby  na  ten  čas  on 
Jan  téhož  Jobšta  před  JMti  postavil  v  soudu  komorním.  Pakli  by  ho  nepostavil,  aby 
na  ten  čas  strany  zase  stály,  že  JMt  jim  ráčí  o  to  konec  učiniti.  A  v  tom  času  ne- 
uchoval-li  by  Buoh  které  strany  smrti,  že  to  jim  a  jich  cti  a  dobré  pověsti  nic  ke 
škodě  býti  nemá.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  DL  1.  96.  a. 

1253. 

Mezi  Janem  z  Otradovic  a  Johankou  z  Cholpic  o  pobrání  svrchkův.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Otradovic  pohnal  Johanky  z  Cholpic.  Vinil  ji  z  pobrání  svrchkuov, 
klenotuov,  hotových  peněz  a  šatuov  etc,  tak  jakož  puohon  napřed  psaný  ukazuje  etc 

V  té   při  mezi  Janem    z  Otradovic  s  jedné,   a  Johanku   z  Cholpic  s  strany 


3<)  />.  XlIL   Eegisira  soudu  komorniho. 

druhé.  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernštein<a  na  Helfenšteině  etc,  naJTyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  v3'povědéli  a  roz- 
kázali, aby  Jindřich  z  Nebilova  se  všemi  potřebami  a  spravedlnostmi  svými  před 
JMtí  stál  na  den  Svátosti  najpr\'  přísti,  a  ji  Johanku  pohnanou  na  ten  čas  aby 
v  tom  zastoupil.  A  protož  tato  pře  jí  Johance  a  jemu  Jindřichovi  odkládá  se  do 
téhož  času  Svátosti  najprv  přísti.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Br}'kcí. 

R.  ni.  ].  142.  a.    SroT.  nález  c.  1192  y  AnhÍTa  Českém  XII.  str.  548. 

1254. 

Mezi  Janem  z  Byšic  a  Kateřinou  Peřinovou  z  Ko&íně  o  rčení.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Byšic  pohnal  Katheíinu  Peřinovu  z  Kosine.  Vinil  ji  ze  rčenie,  že  jest 
mu  řekla  X  kop  gi-ošuov  míšeňských  dáti  aneho  šubu  za  X  kop  kupiti.  Vložen  puohon 
léta  MDír^  v  pátek  po  svatém  Matéji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Katheřinú  Peřinová  z  Ko- 
sine pohníinů  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  ji  Katheřinú  ze  rčenie,  že  mn 
řekla  X  kop  grošuov  míšeňských  dáti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Katheřina  také  zase  svědomí  ukázala.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon  a  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jan  piiovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  ona  Ka- 
theřina pět  kop  ^'ošuov  českých,  když  jí  zápis  najdo.  řekla  dáti,  a  ona  KatheHna 
toho  jest  podle  práva  neodvedla,  by  mu  dáti  těch  pět  kop  grošuov  českých  neřekla, 
z  té  příčiny  dává  se  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo,  tak  aby  ona  Katheřina  jemu 
těch  pět  kop  grošuov  českých  díila  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých. 
Stalo  se  v  ůterj'  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  142.   b. 

1255. 

Mezi  Janem  z  Křičova  a  Dorotou  Peštalkou  z  Košíně  o  dluh.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Křičova.  syn  někdy  Mikuláše  odtud,  maje  léta  spravedlivá,  králem  JMtí 
daná  a  v^-plněná.  pohnal  Dorothu  Peštalku  z  Košíně.  Vinil  ji  jakožto  nápadnici  statku 
někdy  pana  Pavla  z  Jenšteina  z  nedodání  summy,  totižto  XLIII  kop  grošuov  mí- 
šeňských, od  téhož  pana  Pavla  jmenovanému  Mikulášovi,  otci  nadepsaného  Jana,  po- 
zuostalých.  Možen  puohon  léta  MDIl^  v  pátek  po  svatém  Matěji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Křičova.  majícím  léta  spravedlivá,  králem  JMtí  daná 
a  v}-plněná,  s  jedné,  a  Dorotu  z  Košíně  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaný  Jan 
vinil  ji  Dorothu  jakožto  nápadnici  statku  někdy  pana  Pavla  z  Jenšteina  ze  XL  tří 
kop  grošuov   míšeňských,   někdy   otci  jeho  Janovu   od  téhož   pana  Pavla  zuostalych 


Náiesy  0  roku  1503  o  sv.  Martině,  ol 

etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  téhož  pana  Pavla  ukázal  kšaft, 
vajpísy  z  desk  a  svědomí,  pří  tom  žádaje  panno  v  JMtí  za  opatřenie.  Proti  tomu  ona 
Dorotha  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  sú  téhož  pana  Pavla  nebožtíka  před  sebú 
měli  za  živnosti  jeho  a  naň  toho  nikdy  neuvedli,  by  to  dluh  byl  spravedlivý,  a  že 
on  nebožtík  sám  toho  vždycky  odpieral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  s  obů  stranu,  pře  líčenie,  kšaft 
téhož  pana  Pavla,  dsky  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod 
toho  ničímž  neukázal,  by  ta  panu  Pavlovi  věc  svěřena  byla,  a  také  toho  jeho  svěd- 
kové neseznávají,  jakožto  Václav  Sak  a  Mikuláš  z  Duchcova,  by  on  ty  zlaté  za  těch 
XVte  kop  grošuov  míšeňských  jemu  dal  na  ten  dluh,  i  z  té  příčiny  JMt  dávají  jí 
Dorotě  pohnané  za  právo.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  142.  b. 

1256. 

Mezi  Mikulášem  z  Kolovrat  a  Jindřichem  z  GutSteina  o  néiék  cti.  1503.  14.  listopadu. 

Pan  Mikuláš  z  Kolovrat  a  na  Žehroviciech  pohnal  pana  Henrycha  z  GutSteina 
na  Tachově.  Vinil  ho  z  nářku  cti,  tu  kdež  jest  přes  své  svolenie  a  přirčenie  i  prve 
před  tiem  jej  haněl,  na  cti  a  dobré  pověsti  jeho  dotýkaje.  Vložen  puohon  léta 
MDII®  v  pátek  po  svatém  Matěji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  panem  Mikulášem  Žehrovským  z  Kolovrat  puovodem  s  jedné, 
a  panem  Henrychem  z  Gutštein9,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaný  pan 
Mikuláš  vinil  jej  pana  Henrycha  z  Gutšteina  z  nářku  cti,  tu  kdež  přes  své  svolenie 
i  přirčenie  i  prve  před  tiem  jej  haněl,  na  cti  a  dobré  pověsti  jeho  dotýkaje  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoíinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami:  Poněvadž  on  pan  Mikuláš  v  svém  píiohonu  tato  položil  slova,  že  jej* 
pana  Henrycha  z  Gutšteina  chce  viniti  z  nářku  cti,  kdež  přes  své  svolenie  a  přirče- 
nie i  prve  před  tiem  jej  haněl,  tak  jakož  puohon  ukazuje,  z  kterýchžto  slov  zřetedlně 
znáti  jest,  že  ze  dvojí  věci  pohání:  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Ale  po- 
něvadž on  pan  Mikuláš  po  své  cti  stojí  a  po  právu  šel  a  jde,  a  naíi  nic  vedeno 
nenie  skrze  pana  Henrycha,  z  té  příčiny,  že  ten  puohon  zdvižen,  protož  jemu  panu 
Mikulášovi  ten  nárok  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti 
nemá  nynie  i  na  budúcí  časy;  ač  jestliže  by  také  které  strany  v  tom  pán  Buoh 
smrti  neuchoval.  Než  jestliže  by  sebe  strany  chtěly  o  tu  při,  kteráž  zdvižena  jest, 
právem  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  193.  b.  SroT.  nález  ě.  1160  t  Archivu  Českém  XH  str.  620. 


32  D.  XIII.   Registra  soudu,  komorního. 

1257. 

Mezi  opatem  i  konyentem  kláštera  Oseckého  a  bralíími  ze  Sulevic  o  rušení  práv  kláštera 

proti  král.  majestátům.  1503,  14.  listopadu. 

Michal,  opat  kláštera  Osecského,  svým  i  všeho  konventu  téhož  kláštera  jménem 
pohnal  Václava,  Buška,  Purkharta,  Petra  a  Jana  bratří  z  Sulevic  a  na  Duchcově. 
Vinil  je  z  toho,  že  jej  a  konvent  jeho  obtěžují  robotami,  lovy,  kusem  louky,  s  kteréž 
seno  berou,  majcením  lesuov,  vody  vedením,  plotuov  děláním,  záseky,  kaplana  cho- 
váním na  hradě  Oseku.  Vložen  puohon  léta  MDII  v  úterý  po  svaté  Dorotě  [8.  února]. 

V  té  při  mezi  knězem  Michalem,  opatem  kláštera  Osecského,  s  jedné,  a  mezi 
Buškem,  Purkhartem,  Petrem  a  Janem  bratřími  z  Sulevic  s  strany  druhé.  Kdež  týž 
kněz  Michal  opat  vinil  již  menované  pohnané  svým  a  kláštera  svého  jménem,  že  jej 
a  konvent  jeho  obtěžují  robotami,  lovy  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  to  v  sobě  za- 
vierá.  A  na  to  mnohá  svá  privilegia  a  předkuov  krále  JMti  obdarování  ukázali  sů. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  ta  věc 
majestátuov  královských  dotýče,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt  zdvihli  jsú.  Stalo  se 
v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  1.  194.  a. 

1258. 
Mezi  Wolfem  z  GutSteina  a  jeho  bratrem  KriStofem  o  očištění  statku.   1503,  14.  listopadu. 

Pan  Wolf  z  Gutšteina  pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina,  bratra  svého.  Vinil 
ho  z  toho,  že  mu  statek  jeho  zavadil,  aby  mu  jej  očistil.  Vložen  puohon  léta  MDIP 
v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  panem  Wolfem  z  Gutšteina  s  jedné,  a  panem  B[ryštofem  odtudž, 
bratrem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  pan  Wolf  vinil  jej  pana  Kryštofa,  že  mu 
statek  jeho  zavadil,  aby  mu  jej  očistil  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on  pan  Wolf 
puovod  toho  v  svém  puohonu  nepoložil  a  zejména  nevyslovil,  který  mu  statek  on 
pan  Kryštof  zavadil,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  úterý  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  283.  b. 

1259. 
Mezi  Kuncem  Ofem  z  Wrzentalu  a  Matějem  Mlýnkem  pro  odepření  svědectví.  1503,  15.  listopadu. 

Kuncz  Off  z  Wrzentalu  pohnal  Matěje  Mlajnka,  měštěnína  Starého  města  Praž- 
ského. Viniti  ho  chce  z  toho,  že  pro  jeho  u  desk  nesvědčení  před  úředníky  Praž- 
skými přišel  etc. 


Nálezy  z  rohu  1603  o  sv.  Martině.  33 

V  té  při  mezi  Kancem  Offem  z  Wrzentalu  puovodem  s  jedné,  a  Matějem 
Mlaynkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež 
týž  Knnc  vinil  jej  Mlajnka  z  toho,  že  pro  jeho  u  desk  nesvědčení  před  úředníky  Pražskými 
přišel  o  summn  okolo  XVn  kop  grošuov  míšeňských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Kunc  v  svém  puohonu  nepoložil 
zejména  summy  menovité,  než  toliko  okolo  XVII  kop  grošuov  míšeňských,  z  té  pří- 
činy JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.    Stalo  se   léta  MDIII®  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R,  m.  1.  58.  b. 

12G0. 
Mezi  Janem  z  Dubce  a  radou  Starého  města  Pražského  o  zdržení  smlouvy.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  purgmistra  a  raddy  i  vší  obce  Starého 
města  Pražského.  Vinil  je  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  jich  s  obú 
stran  a  dobrých  lidí  pečetmi  tvrzené  v  tom,  že  mu  vodu  půštějí  skrze  nový  rybník 
o  dvú  hrázech  na  dolejší  jezera  jinač,  než  táž  smlouva  ukazuje  mezi  nimi.  Vložen 
puohon  léta  MDF  v  sobotu  po  svatém  Jiří  [24.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  raddů  i  vší 
obcí  Starého  města  Pražského  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Jan  puovod  vinil  je  Staro- 
městské pohnané  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  s  obú  stran  učiněné,  že  mu  vodu 
pouštějí  skrze  nový  rybník  o  dvú  hrázech  na  dolejší  jezera  jinač,  než  táž  smlouva 
ukazuje  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu 
a  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  ta  smlouva  ukazuje,  že  sobě 
mají  vodu  pouštěti  sobotní  a  nedělní  na  nový  rybník  a  odtud  do  jezera,  a  sobotní 
a  nedělní  vodu  že  mají  k  své  potřebě  mieti.  Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pemšteina 

v 

na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor,  smlouvu  a  svědomí  i  purkrabovu  hradu  Pražského 
zprávu  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  smlouva  to  zřetedlně  ukazuje,  že 
pánuom  Pražanuom  voda  sobotní  a  nedělní  vokazuje,  že  ji  mají  k  své  potřebě  mieti, 
z  té  příčiny  je  Pražany  při  tom  zuostavují,  což  se  té  vody  sobotní  a  nedělní  dotýče, 
jakž  smlouva  ukazuje;  a  dále  aby  se  strany  k  sobě  zachovaly  podle  znění  též 
smlouvy,  jakž  sama  v  sobě  zní,  ve  všech  struhách.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  143.  a.    Sry.  nálezy  c.  1044  a  1104  v  Archivu  Českém  XI.  str.  541  a  XII.  na  str.  488. 

1261. 

Mezi  Janem  z  Dubce  a  poručníky  sirotků  Jana  Muttrplosa  z  Tedražíc  o  vydání  desátku 

ročního.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Hyndráka  z  Habrová,  miesto- 
písaře  královstvie   Českého,   a  Petra  Markolta  z  Tedražic.    Vinil  je  jakožto  mocné 

ArchW  Český  Xni  5 


34  D.  XIII.  Begistra  sondu  komorního. 

otcovské  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic  z  nevydá- 
vání desátku  ročnieho  z  tvrze  a  dvoru  sirotčieho  Dobřejovic,  menovitě  XII  strychuov 
obilé,  tři  strychy  žita,  tři  pšenice,  tři  ječmene  a  tH  vovsa,  k  kostelu  a  faráři  do 
Šeslic,  kteréhožto  kostela  tyž  Jan  z  Dubce  pán  podací  jest,  ješto  k  témuž  kostelu 
od  starodávna  týž  desátek  odtudž  placen.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den 
Svátosti  [8.  dubna]. 

y  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  s  jedné,  a  mezi  Václavem  Hyndrákem  z  Ha- 
brová, miestopísařem  královstvie  Českého,  a  Petrem  Markoltem  z  Tedražic,  mocnými 
otcovskými  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  Mutrplosa  z  Tedražic  s  strany 
druhé.  Kdež  on  Jan  puovod  vinil  je  pohnané  z  nevydávání  desátku  ročnieho  s  tvrze 
a  dvora  sirotčieho  Dobřejovic,  menovitě  XII  strychuov  vobilé  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  vajpisy  z  desk  a  svědomí.  Proti  tomu  oni  po- 
hnaní odpírajíce  pravili,  že  nebožtík  Jan  Muttrplos  z  Tedražic  koupil  jest  to  všecko 
zboží  Dobřejovské  dědicsky  beze  vší  výmienky  od  Bavora  z  Žiechova,  a  na  to  uká- 
zali vajpis  z  desk  téhož  Bavora.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  žalobu,  vajpisy  z  desk  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  on 
Jan  puovod  dostatečně  provedl,  že  jest  desátek  z  Dobřejovic  dáván  k  témuž  záduší 
do  Šeslic,  z  té  příčiny  JMt  páni  dávají  jemu  puovodovi,  pokudž  puohon  ukazuje,  za 
právo.  A  chce-li  týž  Jan  puovod  dále  je  pohnané  z  čeho  viniti,  právo  mu  se  neza- 
vírá. Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  143.  b. 

1262. 

Mezi  Janem  ze  Dyoi*ův  a  poručníky  sirotků  Bohuslava  Litovského  ze  S vinař  o  náhradu 

za  svěřené  koně.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  ze  Dvoruov  pohnal  Elšky  z  Běšín  na  Lithoviciech,  Jeronýma  z  Skuhrova, 
miestokomomíka  královstvie  Českého,  a  Bohuslava  z  Oujezdce,  mocných  otcovských 
poručníkuov  sirotkuov  a  statku  někdy  Bohuslava  Litovského  z  Svinař.  Vinil  je  z  toho, 
jakož  jest  byl  témuž  Bohuslavovi  koně  z  Polsky  poslal  a  jemu  jich  svěřil,  že  jest 
týž  Bohuslav  jeden  z  těch  koní  prodal  a  nic  mu  zan  nedal,  a  druhý  kuoň  on  Bo- 
huslav dal,  komu  se  mu  zdálo,  a  za  ten  kuoň  mu  také  nic  nedal,  ješto  on  Jan  ty 
koně  LXX  kop  grošuov  pokládá.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pátek  den  Svátosti 
[8.  dubna]. 

V  té  pH  mezi  Janem  ze  Dvoruov  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Jeronýmem 
z  Skuhrova,  miestokomomíkem  královstvie  českého,  a  Bohuslavem  z  Újezdce,  poručníky 
sirotkuov  a  statku  někdy  Bohuslava  z  Svinař,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  puovod 
vinil  je  pohnané  z  toho,  že  jest  svěřil  dvú  koní  témuž  Bohuslavovi  Litovskému,  za 


Nálezy  z  rohu  1603  o  sv.  Martině.  35 

kteréž  mu  nic  nedal,  kteréžto  koné  on  Jan  LXXti  kop  grošnov  pokládá  etc,  tak 
jakož  pnohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  poručm^ci 
pohnaní  pravili  odpírajíce,  že  o  tom  dluhu  nic  nevědí,  a  také  že  by  on  Jan  puovod 
ty  koně  jemu  Bohuslavovi  nebožtíkovi  dal,  kteréž  mu  byl  poslal.  A  na  to  ukázali 
list,  kterýž  on  Jan  jemu  Litovskému  poslal  s  těmi  koňmi;  ale  on  Jan  tomu  listu 
odepřel.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nejvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu, 
odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  puovod  to  provodí,  že  sú  dva  jeho  koně 
k  němu  k  Litovskému  přivedeni,  protož  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  men- 
šími stály  na  zajtří  svatého  Fabiána  najprv  příštieho,  a  což  tu  on  Jan  před  týmiž 
úředníky  na  jich  schválení  provede,  zač  sů  ti  koni  stáli  v  tu  chvíli,  když  sú  k  němu 
k  Lithovskému  přivedeni,  to  aby  oni  pohnaní  jemu  Janovi  z  statku  sirotčieho  dali 
od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brikcí. 

R.  m.  ].  144.  a. 

1263. 

Mezi  Staroměstským  měšťanem  Matoušem  od  zlatého  Iva  a  Dorotou  Eošinkou  z  Eošíně  o  dluh 

za  kamehy  neboli  látky  hedvábné.    1503,  15.  listopadu. 

Mathúš  od  zlatého  lva,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Dorothu 
Eošinku  z  Košíně.  Vinil  ji  z  XXI  kop  grošuov  míšeňských,  kteréž  mu  zuostala  za 
kamehy.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Mathoušem  od  zlatého  lva,  měštěnínem  Starého  města  Praž- 
ského, s  jedné,  a  Dorothú  z  Košíně  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Mathouš  vinil  ji  Do- 
rotu z  XXI  kop  grošuov  míšeňských,  jemu  za  kamehy  zuostalých  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorota  pohnaná  odpí- 
rajíc pravila,  že  po  svém  muži  statku  žádného  nedrží,  než  toliko  po  svém  bratru. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor 
i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  v  tom  listu,  kterýž  ukázán  jest, 
s  mužem  svým  nerozdielně  slibovala,  že  jemu  Mathúšovi  osm  kop  grošuov  českých 
zuostávají,  a  nad  to  že  potom  sama  jest  koupila  od  téhož  Mathouše  kamehy  za  pět 
kop  grošuov  a  za  XXI  grošuov  míšeňských,  a  na  to  mu  nezavdala  než  toliko  XX  kop  [sic] 
míšeňských.  I  poněvadž  to  on  Mathouš  dostatečně  provedl;  z  té  příčiny  dávají  JMt 
jemu  Mathoušovi  za  právo,  tak  aby  ona  Dorotha  jemu  těch  XXI  kop  grošuov  mí- 
šeňských dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  V  středu 
po  svatém  Brikcí  stalo  se. 

R.  in.  L  194.  b. 

6* 


36  D.  XIII.  Registra  s(mdu  komorního. 

1264. 

Mezi  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  a  bratřími  ze  Šternberka  o  uvázání  se  ve  statek  proti  smlouvě. 

1503,  15.  listopadu 

Petr  Kučera  z  Dřeňová  pohnal  pana  Ladslava,  pana  Jana,  pana  Albrechta 
bratří  z  Šternberka.  Vinil  je  z  toho,  že  nebožtík  pan  Zdeněk  uvázal  se  v  statek, 
v  dvuor  Zalešany,  po  paní  Elšce,  manželce  své,  proti  smlouvě  etc. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřeňová  s  jedné,  a  panem  Ladslavem,  panem 
Janem  a  panem  Albrechtem  bratřími  z  Šternberka  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Petr 
pohnal  nadepsaných  pánuov,  vinně  je  z  toho,  že  nebožtík  pan  Zdeněk  uvázal  se 
v  statek,  v  dvuor  Zalešany,  po  paní  Elšce,  manželce  své,  proti  smlouvě,  kterouž 
jest  měl  týž  Petr  s  poručníky  statku  někdy  Bernartha  Opple  z  Fictum,  ješto  skrze 
téhož  pana  Zdenka  v  týž  dvuor  Zalešany  uvázánie  a  jeho  Kučery  odtavad  dřéve 
času  vytištěnie  týž  Kučera  vzal  jest  újmy  na  statku  svém  za  CCC  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sů  z  této  příčiny:  že  on  Petr  Kučera  ne- 
maje na  dědinách  svobodných,  rukojmí  k  soudu  nepostavil.  Stalo  se  v  středu  po 
svatém  Brikcí. 

R.  IIL  1.  236.  b.    Srov.  nález  č.  1152  y  ArchiTU  Českém  XII.  na  str.  521. 

1265. 

Mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  a  Václavem  Vencelíkem  z  Vrchovišf  o  rčení. 

1503,  15.  listopadu. 

Václav  Královský  z  Želetavy  pohnal  Václava  z  Vrchovišť  na  Žirovnici.  Vinil 
ho  ze  rčenie,  že  jest  mu  řekl  k  těm  tisíci  zlatým  uherským  dopomoci,  kterýchžto 
tisíc  zlatých  on  Václav  z  Vrchovišf  Mikulášovi  Tulešacskému  puojčil,  ale  tomu  rčenie 
nedbá  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  pondělí  po  svatém  Urbanu  [30.  května]. 

Létha  MDin^  v  středu  po  svatém  Brykcí  Václav  Královský  puovod,  nemaje 
na  dědin&ch  svobodných,  postavil  jest  rukojmie  Žibřida  a  Mikuláše  bratří  Žďárské  ze 
Žďáru  přede  pány  v  soudu  komorním  etc,  tak  jakož  zřiezenie  zemské  ukazuje. 

V  té  při  mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  puovodem  s  jedné,  a  Vá- 
clavem Vencelíkem  z  Vrchovišť  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Václav  Královský  vinil 
jeho  Vencelíka  ze  rčenie,  že  jest  mu  řekl  k  těm  tisíci  zlatým  uherským  dopomoci, 
kterýchžto  tisíc  zlatých  on  Václav  Vencelík  Mikulášovi  Tulešicskému  pójčil  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Vencelík  pohnaný 
pravil,  aby  to  on  Václav  Královský  provedl,  kdež  jest  těch  peněz  jemu  Tulešicskému 
pójčil.  A  k  tomu  dále  ukazoval  list  a  vajpisy  z  desk  jeho  Královského  Václava  vode- 
rčenie  i  také  svědomí.    Tu  JMt  pán,   pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině   etc, 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  37 

naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  on  Václav  puovod  pohnal  z  tisiece  zlatých  uherských,  pravě  je  býti  jemu 
Tulešicskému  od  něho  od  Václava  Vencelíka  pójčené,  a  jinač  jest  vedl  svědomí,  nežli 
jest  v  puohonu  položil  o  tom  pójčení:  i  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  283.  b. 

1266. 

Smlouva  mezi  Týmem  z  Pešky  a  Mikulášem  Chotkem  z  Hočkova  o  nářek  cti.  1503,  15.  listopadu. 

Mezi  Týmem  z  Pošky  a  Mikulášem  Chotkem  z  Hočkova. 
Stala  se  smlouva  urozeným  pánem,  panem  Henrychem  z  Gutšteina  a  na  Tachově 
a  Jiříkem  z  Záduba  a  v  Čebivi  mezi  urozenými  panoši  Thémem  z  Pošky  a  Mi- 
kulášem Chotkem  z  Hočkova.  Tu  kdež  týž  Mikuláš  byl  jest  dotekl  jeho  Týma 
i  otce  jeho  a  na  cti  nařekl,  my  svrchu  psaní  mocní  smlouvce  vypověděli  sme  mezi 
nimi  takto,  že  týž  Mikuláš  jemu  Thymovi  a  otci  jeho  ten  nárok  napravil  těmito 
slovy:  „Pane  Thym,  jakož  sem  tě  nařekl  a  otce  tvého,  i  mám  tě  za  dobrého  a  uro- 
zeného člověka,  jako  tě  král  JMt  a  páni  i  jiní  dobří  lidé  mají.  Neviem  na  tě  nic 
zlého  ani  na  otce  tvého.  Prosím  tebe,  odpusť  mi.'-  A  pan  Thym  mu  odpustil.  Na 
toto  v  registra  památná  vepsání  rektorové  byli  sů:  Pan  Jetřich  z  Gutšteina  a  na 
Chyšech  a  urozený  vladyka  pan  Albrecht  Rendl  z  Aušavy,  krále  JMti  prokurátor, 
od  pánuov  vyslaní  k  tomuto.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  I.  829.  b.  Za  nápisem :  Regiatra  památná,  K  roku  svatého  Martina  Utká  MDIW, 

1267. 

Mezi  Annou  Nelžejovskou  a  Anežkou  z  Mikovic  o  postavení   pacholka  pro  nářek  cti. 

1503,  16.  listopadu. 

Anna  Nelžejovská  z  Nelžejovic  pohnala  Anežky  z  Mikovic,  aby  Pavlem  pa- 
cholkem svým  ujistieci  se,  jej  postavila  etc,  jakož  puohon  napřed. 

Tu  létha  MD  třetieho  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí  v  té  při  mezi  Annu  z  Nel- 
žejovic s  jedné,  a  Anežku  z  Mikovic  s  strany  druhé.  Kdežto  ona  Anna  pohnala  ji 
Anežku,  aby  Pavlem,  pacholkem  a  čeledínem  svým  náchlebním,  dobře  se  ujistieci,  jej 
postavila  před  pány  JMti,  že  jej  viniti  chce  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon 
a  nález  panský  na  to  prve  učiněný  plněji  to  v  sobě  zavierají.  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  se  jim  ona 
Anežka  pohnaná  tiem  Pavlem  neujistila  dostatečně  a  jeho  nepostavila,  že  jest  jí  Anně 
puoYodovi  táž  Anežka  těmi  všemi  škodami,  kteréž  jest  na  ten  soud  naložila,  povinna, 
a  ona  Anna  že  jest  prvním  nálezem  dosti   na  své  cti  opatřena,   a  vedle  práva  aby 


38  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

ještě   na  téhož  Pavla  zatykači  list  vzala  pro  poknty  a  opravy,  a  právem   aby  jeho 
sobě  připravila.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  7.  b.  SroT.  náleey  &  1122  a  1188  ?  Archira  Českém  XII.  na  str.  502  a  546,  a  i.  1219  zde  na  8tr.  7. 

1268. 

Mezi  Janem  ze  Záp  a  Kateřinou  z  Eofiíně  o  rukojemstvf.  1503,  16.  listopadu. 

Jan  z  Záp  pohnal  Katheřinu  z  Kosine.  Vinil  ji  jakožto  držitele  statku  Sen- 
dražic,  kterýžto  statek  byl  jest  koupil  nebožtík  Jiřík  z  Převor  a  jej  držal  a  on  Jan 
byl  jest  rukojmí  za  téhož  Jiříka  za  Lte  kop  grošuov  českých  na  ten  statek ;  i  z  těch 
padesáti  kop  grošuov  českých  ji  Kateřinu  vinil.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pátek 
[sic]  den  svatého  Michala  [29.  září]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Záp  puovodem  s  jedné,  a  Katheřinu  z  Košíně  s  strany 
druhé.  Kdež  ji  on  Jan  vinil  jakožto  držitele  statku  Sendražic  z  padesáti  kop  gro- 
šuov českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  odpory,  takto  o  tom 
nalezli :  Poněvadž  ona  Katheřina  pohnaná  držitel  ani  nápadnice  toho  statku  Sendražic 
po  Jiříkovi  nenie,  z  té  příčiny  ona  jemu  Janovi  puovodovi  tu  nic  povinovata  nenie. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  ].  144.  b. 

1269. 
Mezi  Janem  Vácovským  a  Nevlasem  z  Kněžic  o  pych.  1503,  16.  listopadu. 

Jan  Vácovský  pohnal  Nevlasa  z  Kněžic.  Vinil  jej  z  pychu  jemu  učiněného 
přes  slib  svuoj  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  Vácovským  puovodem  s  jedné,  a  Nevlasem  z  Kněžic 
pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jan  vinil  téhož  Nevlasa  z  pychu  jemu  učiněného 
přes  slib  svuoj  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  I  poněvadž  jest  toho  on  Jan  puovod 
zjevně  nepoložil,  v  čem  mu  jest  ten  pych  učinil,  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  144.  b. 

1270. 

Mezi  Mikulášem  z  Čejetic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  postavení  poddaného  pro 

vydání  svěřeného  listu.  1503,  16.  listopadu. 

Mikuláš,  Pánkuov  syn,  z  Čejetic,  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic,  aby 
Václava,  Pánkova  syna,   poddaného  svého  ze  Zruče,  postavil  před  najvyšším  panem 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  39 

hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  nevydání  listu 
hlavního  na  XXX  kop  grošuov  českých  svědčícieho,  v  němž  Mazancové  rukojmie  sú, 
kteréhožto  listu  nadepsaný  Mikuláš  témuž  Václavovi  k  věrné  ruce  svěřil.  Vložen 
puohon  léta  MDIť  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Pánkovým  synem  z  Čejetic  s  jedné,  a  Václavem, 
Pánkovým  synem  odtudž  z  Čejetic,  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Václava  on  Mikuláš  vinil 
z  nevydání  listu  hlavnieho,  na  XXX  kop  grošuov  českých  svědčícího  etc,  tak  jakož  puo- 
hon plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  pravě,  že  jest  list  již  pro- 
mlčaný,  a  že  sů  někteří  rukojmie  zemřeli,  krom  jediný,  a  ten  že  jest  v  Moravě  a  že 
nic  nemá.  Proti  tomu  Aleš  Zručský  od  člověka  svého  odpíraje  pravil,  že  jest  on 
vedle  nálezu  páně  purkrabova  ten  list  vydal  a  že  jím  Alšem  promlčenie  nepřišlo. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu, odpory,  purkrabuov  nález  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Václav 
pohnaný  list  u  sebe  zadržal,  že  jím  Mikuláš  puovod  nic  upomínati  nemohl,  protože 
sů  rukojmie  zemřeli ;  z  té  příčiny  aby  on  Václav  pohnaný  jemu  Mikulášovi  puovodovi, 
bratru  svému,  XVte  kop  grošuov  českých  dielu  jeho  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú 
nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Mikuláš  jeho  Václava  dále  z  zadržalých  úrokuov 
viniti,  co  se  na  jeho  diel  mělo  dostati,  právo  mu  se  nezavierá.  Než  on  Mikuláš 
puovod  jemu  Václavovi  aby  dal  ten  list  a  naň  dobru  vuoli,  kterýžto  na  XXXti  kop 
grošuov  českých  jim  svědčí,  jakož  on  puohon  jest,  a  on  Václav  muože-li  jím  sobě 
co  vyupomínati,  to  aby  jeho  bylo.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  195.  a. 

1271. 

Mezi  bratirími  z  Pohnání  a  Jindřichem  ze  Švamberka  o  postavení  služebníka  pro  zranění  mly- 
náře. 1503,  16.  listopadu. 

Petr  a  Jan,  bratří  vlastní  a  nedielní  z  Pohnání,  pohnali  pana  Henrycha 
z  Švamberka  a  na  Zviekově,  aby  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem  krá- 
lovstvie českého  a  raddami  krále  JMti  služebníka  svého  jménem  Vaňka  z  Milenovic. 
Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  jim  člověka  jich 
zbil  a  zranil  Bartoše  mlynáře  nad  Milenovici.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den 
Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Janem,  bratřími  z  Poznaní  [sic],  s  jedné,  a  VaĎkem  z  Mi- 
lenovic, pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaní  bratří  vinili  téhož  Vaňka 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofiaiistr 
královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 


40  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

věděli:  Ačkolivěk  ta  pokuta  na  všecky  vuobec  podle  svolenie  zemského  vztahige  se, 
což  se  pychu  dotyce;  ale  poněvadž  jest  on  Vaněk  pohnaný  ukázal  vajpis  z  desk 
dvorských,  že  jest  manem,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  ho 
oni  puovodové  tiem  právem  hleděti  manským,  poněvadž  jest  man,  u  soudu  dvorského, 
právo  se  jim  nezavierá.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  237.  a. 

1272. 

Mezi  Václavem  Králickým  z  Krsovic  a  Adamem  z  Vitiněvsi  o  rčení.  1503,  16.  listopadu. 

Václav  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Adama  Kamenicského  z  Vitiněvsi.  Vinil 
ho  ze  rčenie,  že  mu  řekl  pět  seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati,  a  na  to  aby  se 
ubezpečil,  a  potom  tomu  rčenie  neučinil  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  ve  čtvrtek 
den  svatého  Michala  [29.  září], 

V  té  při  mezi  Václavem  Králicským  z  Krsovic  s  jedné,  a  Adamem  z  Viti- 
něvsi s  strany  druhé.  Kdež  týž  Králicský  vinil  jeho  Adama  ze  rčenie,  že  mu  řekl 
pět  seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  za- 
vírá. A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Adam  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest 
mu  řekl  těch  peněz  pójčiti,  když  by  mu  to  na  Králicích  ujistil,  však  tak,  aby  na 
nich  žádných  jiných  závad  a  zápisuov  nebylo.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor  i  svědomí, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jemu  Václavovi  puovodovi  on  Adam  řekl  těch  pět 
seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati,  aby  mu  pójčeny  byly  na  Králice,  i  z  té  pří- 
činy aby  mu  je  on  Adam  zjednal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých ;  a  zase  on  Václav  Králicský  aby  to  ujistil  jemu  Adamovi  na  Králicích  aneb 
tomu,  od  kohož  by  mu  Adam  zednal,  a  to  beze  všech  závad  aby  mu  Králic  postoupil, 
ktož  mu  jich  koli  puojčí,  tak  jakž  námluva  mezi  nimi  ukazuje.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  ].  284.  a. 

1273. 

Smlouva  mezi  Kathefínou  z  Jistebna  a  bratranem  jejím  Zvěstem  o  dědictví.   1503, 16.  listopadu. 

Mezi  Katheřinú  z  Eystebna  a  Zvěstem  bratranem  jejím. 
Stala  se  smlouva  mezi  Katheřinú  z  Eystebna  s  jedné,  a  Zvěstem,  bratranem  jejím 
odtudž,  s  strany  druhé,  a  to  taková:  že  ona  Kateřina  nemá  jemu  Zvěstoyi  na 
jeho  grunth  a  dědictví  sáhati  budúcně  ani  na  jeho  budúcí.  A  on  jest  jí  uničil  za  to 
XV  kop  grošuov  míšeňských  dáti,  a  ve  dvú  nedělí  pět  kop  míšeňských  a  na  svatého 
Jiří  najprv  příštieho  X  kop  míšeňských.  A  toho  jest  byl  smlouvce  pan  Jetřich  z  Gut- 


Nálesy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  41 

šteina  a  na  Chyáech  a  Závis  Sulek  z  Hrádku,  hejtman  hradu  Pražského.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  L  330.  a.  la  nápisem :  Begistra  pam^Uná.  K  roku  $wUiho  Martina  liíha  MBIII\ 

1274. 

Smlouva   mezi  Kryštofem  a  Jetřichem  bratřlmi  z  Gutšteina  o  lesy  a  řeku. 

1503,  16.  listopadu. 

Jakož  sů  mocně  přestali  na  nás,  na  panu  Ladslavovi  z  Štembergka  na  Be- 
chyni a  na  Markartovi  z  Hrádku,  pan  Kryštof  z  Gutšteina  s  jedné,  a  pan  Jetřich 
odtudž  z  Gutšteina  s  strany  druhé.  Item  zejména  o  tyto  lesy  a  o  řeku:  Stavadlo, 
Meziříče,  Kolejka,  Malá  Stříbmice,  Veliká  Stříbmice,  Paseka,  Pohořelý,  okolo  Veliké 
vsi  Balkové  až  po  Číhanovské  meze  i  s  horami  tak,  pokud  v  svých  mezech  a  hra- 
nicích leží,  a  také  řeka  ta,  kteráž  teče  od  Čihanovských  mezí  až  k  Balkovského 
řece,  takto  mezi  nimi  o  ty  lesy  a  řeku  my  svrchu  psaní  ubrmané  mocně  vypovie- 
dáme:  Poněvadž  pan  Jetřich  to  dostatečně  provodí,  že  jsou  v  uvázání  těch  lesuov 
k  Chýším  byli  za  několika  práv  i  za  těchto  také  on  sám  v  uvázání  jest,  a  žádný  ho 
nenařiekal  právem :  i  z  té  příčiny  aby  pan  Jetřich  při  těch  lesích  v  uvázání  i  v  držení 
zuostal.  A  pan  Kryštof  ani  jeho  budúcí  aby  jemu  v  těch  lesích  nepřekážel.  Než  po- 
něvadž jest  Rabštýn  k  královstvie,  jestliže  by  král  JMt  aneb  budúcí  králové  čeští 
byli  v  držení  toho  zámku  Rabšteina  a  ráčili-li  by  právo  k  těm  lesuom  svrchu  do- 
tčeným jmieti,  že  se  králi  JMti,  nynějšiemu  i  budúcím  králuom  Českým,  právo  ne- 
zavírá. A  ta  svědomí  páně  Kryštofova  že  jsú  všecka  na  Karlšteině,  kdež  se  jest  soudil 
o  lesy  pravě,  že  by  k  Rabšteinu  byly  králi  JMti  k  potřebě.  Tato  smlouva  vložena 
a  vepsána  v  registra  komorní  s  povolením  pana  Viléma  z  Pemšteina  etc.  i  všech 
pánnov  [a]  vladyk,  kteříž  v  soudu  komorním  sedají,  poněvadž  se  ta  vajpověď  JMti  raddú 
stala.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  UL  1.  330.  b.  za  nápisem :  Begutra  památná,  K  roku  svatého  Martina  létha  MDIIP, 

1275. 

Mezi  Krištofem  Hofmanem  z  Minichhofu  a  Šebestianem  Šlikem  z  Holejče  o  bránění  popravy. 

1503,  17.  listopadu. 

Kryštof  Hofinan  z  Minychhofu  pohnal  pana  Šebestiána  Šlika  z  Holayče.  Vinil 
ho  z  toho,  že  mu  brání  popravy  v  Chodau  etc. 

V  té  při  mezi  Kryštofem  Hofmanem  z  Minychhofu  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Sebestyanem  Šlikem  z  Holayče  pohnaným  s  strany  druhé.  Jako  jest  jej  pana  Šlika 
vinil,  že  mu  brání  popravy  v  Chodau,  statku  jeho,  a  dopustiti  mu  jí  nechtěl,  ješto 
jest  to  proti  téhož  Kryštofa  právu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 

AxcUt  Čedcý  Xm.  6 


L'- 


42  D.  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

raddami  nalezli :  Poněvadž  to  zboží,  na  kterémž  táž  poprava  býti  měla,  jest  manstvie, 
z  příčiny  té  puohon  tento  zdvihli  sú,  a  strany  aby  se  tiem,  k  kterémuž  příslašejí, 
hleděly  právem.  Stalo  se  léta  MDIIF  v  pátek  po  svatém  Brjkcí. 

R.  m.  1.  69.  a. 

1276. 

Mezi  farářem  v  Starém  Kníně  Jiříkem  a  Janem  Dobešem  z  Yesec  o  pych.  1503,  17.  listopadu. 

Kněz  Jiřík,  farář  v  Starém  Kníně,  pohnal  Jana  Dobeše  z  Yesec  a  v  Starém 
Kníně.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  stodola 
jeho  k  jeho  faře  příslušející  zamekl,  klíče  od  ní  vzal  a  těch  mu  ani  navrátiti  ani 
stodoly  té  otevřieti  chce,  tak  že  on  kněz  Jiřík  toho  obilé,  kteréž  v  ní  má,  užívati 
nemuože.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  pondělí  [sic]  den  svatého  Filippa  a  Jakuba 
[1.  května  1502]. 

V  té  při  mezi  knězem  Jiříkem,  farářem  v  Starém  Kníně,  s  jedné,  a  Janem 
Dobešem  z  Vesec  s  strany  druhé.  Kdež  týž  kněz  jeho  Dobeše  vinil  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  stodolu  zamekl  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Dobeš  odpíraje  pravil,  že  jest 
toho  neučinil  a  stodoly  té  nezamekl  ani  při  tom  byl,  kdy  mu  ji  zamkli,  než  že  jest 
paní  Markéta  z  Říčan  kázala  tu  stodolu  zamknuti ;  a  na  to  též  paní  Markéthy  ukázal 
svědomí,  kterážto  sama  na  se  seznává,  že  jest  kázala  zamknuti,  a  k  tomu  i  jiné  svě- 
domí ukázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslySevše  ža- 
lobu, odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  pohnaný  to  dostatečně  provedl, 
že  jest  toho  neučinil  a  té  stodoly  zamknuti  nedal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  po- 
hnanému za  právo.  A  poněvadž  se  ona  Markéta  k  tomu  zná,  že  jest  tu  stodolu 
zamknuti  kázala,  chce-li  on  kněz  Jiřík  o  to  právem  k  komu  hleděti,  právo  mu  se 
nezavierá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  96.  b. 

1277. 

Mezi  Jindřichem  Kroem  z  Ruckerswaldu  a  Mikulášem  z  Rachmberka  o  postavení  syna  pro 

vraždu  služebníka  jeho.  1503,  17.  listopadu. 

Heinrych  Kro  z  Ruckerswaldu  pohnal  Nykle  z  Rachmberka  a  v  Jansdorfé, 
aby  syna  svého  Wolfganga  z  Rachmberka  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem 
královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  mordu,  že  jest  mu  služebníka 
jeho  Haniše  Zumra  zamordoval  pro  list  zatykači.  Vložen  puolion  létha  MDII®  v  pátek 
den  Jedenácti  tisíc  panen  [21,  října]. 

V  té  při   mezi  Heyntychem  Kro   s  jedné,   a  Niklem  Rachmberkem   s  strany 


Náleey  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  43" 

druhé.  Kdež  týž  Heynrych  pohnal  jej  Nikle,  aby  postavil  před  najvyšším  panem  hof- 
mistrem královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti  syna  svého  Wolfganga,  kdež  jej 
viniti  z  morda  chce  etc.,  tak  jakož  pnohon  šíře  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Nikl  Rachmberk  odpíraje  pověděl,  že  list  puohonní  Wolfganga  syna 
jeho  u  něho  nezastihl,  a  kdyby  byl  zastihl,  že  by  se  chtěl  byl  podle  puohonu  za- 
chovati. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  to 
on  Nykl  pohnaný  dostatečně  provedl  svým  svědomím,  že  jest  puohon  syna  jeho 
u  něho  nezastihl,  z  té  příčiny  on  Nykl  jemu  Heynrychovi  tu  nic  povinovat  nenie: 
než  chce-li  on  Henrych  k  Wolfgangovi,  k  synu  Niklovu,  Rachmberkovi  o  to  hleděti 
a  jej  z  toho  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  116.  a.    SroT.  náles  é.  1167  ?  ArchÍTa  Českém  Xn.  na  str.  531. 

1278. 

Mezi  Jindřichem  Kroem  z  Buckerswaldu  a  Mikulášem  z  Bachmberka  o  postavení  lidí  pro 

pomoc  při  vraždě.  1503,  17.  listopadu. 

Heynrych  Kro  z  Buckerswaldu  pohnal  téhož  Nykle  z  Rachmberka  a  v  Jansdoríě, 
aby  Henzle  Hegera  a  Maršíka  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie 
českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  je  z  toho,  že  sú  služebníka  jeho  Hanuše  Zumra 
pomohli  zamordovati.  Vložen  puohon  léta  MDH^  v  pátek  den  Jedenácti  tisíc  panen 
[21.  říjnal. 

V  té  při  mezi  Heinrychem  Kro  s  jedné,  a  Nyklem  Rachmberkem  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Heynrych  pohnal  jeho  Nykle,  aby  postavil  před  najvyšším  panem 
hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti  Henzle  Hegera  a  Maršíka,  že 
je  chce  viniti  z  mordu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Nykl 
pohnaný  odpíraje  pověděl,  že  jich  těch  osob  puohon  u  něho  nezastihl.  A  na  to  vedl 
svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on 
to  Nykl  pohnaný  dostatečně  provedl  svým  svědomím,  že  jest  puohon  Henzle  Hegera 
a  Maršíka  u  něho  nezastihl,  z  té  příčiny  on  Nykl  jemu  Heinrychovi  puovodu  tu  nic 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Henrych  k  Henzlovi  Hegerovi  a  k  Maršíkovi  o  to 
hleděti  a  je  z  toho  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  116.  b.    SroT.  předcházející  nálec  ě.  1277. 

1279. 

Mezi  Janem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Petrem  o  rozdělení  statku  otcovského.  1503, 17.  listopadu. 

Jan  z  Pohnání  pohnal  Petra  odtudž  z  Pohnání,  bratra  svého.  Vinil  ho,  že 
jakožto   starší  bratr   statek  jich   otcovský   rozděliti  prodlévá  a  obmeškává,  kterýžto 

6* 


t 


44  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

statek  na  ně  na  oba  po  otci  jich  nedielném  píieslaší.  Vložen  puohon  léta  MDII^  ve 
čtvrtek  den  svatého  Michala  [29.  záff|. 

V  té  pH  mezi  Janem  z  Pohnání  s  jedné,  a  Petrem  odtudž,  bratrem  jeho, 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Jan  vinil  jej  Petra,  že  jakožto  starší  bratr  statek  jich  otcovský 
rozděliti  prodlévá  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Při  tom  pravě,  že  jest 
těm  smlúvám,  kteréž  mezi  nimi  učiněny  byly,  dosti  učinil.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  té  smlouvě  dosti  učinil,  a  ještě 
na  tom  jest,  že  všemu  tomu,  pokudž  mezi  nimi  narovnáno  a  smluveno  bylo,  chce 
ve  všem  učiniti  dosti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vy- 
slyševše  žalobu  a  s  obú  stranu  pře  líčenie,  smlouvu,  pruovody  i  odpory,  takto  o  tom 
nalezli:  aby  on  Petr  jemu  Janovi  podle  smluv  mezi  nimi  učiněných  diel  dal,  a  to 
konečně  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  spravedlivý  podle  práva. 
A  týž  Petr  aby  jemu  Janovi  od  datum  též  smlouvy  počet  učinil  ze  všeho  statku 
před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtří  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  na 
schválení  týchž  úředníkuov.  A  což  tu  týmiž  úředníky  nalezeno  bude,  což  by  na  jeho 
polovici  přijíti  mělo,  to  aby  jemu  také  on  Petr  dal  od  toho  počtu  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých  z  těch  užitkuov  toho  statku;  a  nechtěl-li  by  on  Jan  na  tom  počtu 
přestati,  což  by  viece  provedl,  že  by  užíval  on  Petr  statku  toho,  před  týmiž  úře- 
dníky, má  jemu  to  též  dáno  býti  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  tak  jakož  se  nahoře 
píše.  A  nadepsaný  Jan  má  jemu  Petrovi  své  dluhy  dáti  sepsané;  a  jestliže  by  on 
Petr  nechtěl  jemu  toho  duověřiti  o  těch  dluziech,  aby  on  Jan  také  ty  dluhy  dosta- 
tečně provedl  před  svrchupsanými  úředníky  na  čas  svrchu  dotčený  na  schválenie 
týchž  úředníkuov.  A  také  což  se  zástavy  aneb  prodaje  téhož  statku  dotýče,  při  tom 
aby  se  nadepsaní  bratří  k  sobě  zachovali  podle  smluv  svrchu  dotčených  a  mezi  nimi 
dobrovolně  učiněných.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brikcí. 

R.  m.  1.  146.  a. 

1280. 

Mezi  Janem  ŽíchoTcem  z  Daban  a  Adamem  z  Dube  o  dostíučinění  slibu.  1503,  17.  listopadu. 

Jan  Žiechovec  z  Duban  pohnal  pana  Adama  z  Dube.  Vinil  ho  z  dosti  ne- 
učinění  slibu,  kdež  jest  mu  slíbil  za  Václava  Březenského,  obyvatele  Nového  města 
Pražského,  ruku  dáním  za  LXXTT  kopě  grošuov  míšeňských,  že  tajž  Václav  na  čas 
určený  touž  summu  jemu  Žiechovcovi  položiti  měl;  tomu  se  nestalo  dosti.  Vložen 
puohon  léta  MDJF  ve  čtvrtek  před  svatým  Michalem  [22.  září]. 

V  té  při  mezi  Janem  Žiechovcem  z  Duban  s  jedné,  a  panem  Adamem  z  Dube 
s  strany  druhé.  Kdež  týž  Žiechovec  vinil  jej  Adama  z  dosti  neučínění  slibu,  kdež 
jest  mu  slíbil  za  Václava  Březenského  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 


Nálezy  0  roku  1503  o  sv.  Martini.  45 

ukázal  SYědomí  jednoho  spolorukojmí,  kněze  Filipa.  Proti  tomu  on  Adam  odpíraje 
pravil,  že  toliko  jedním  svědkem  to  on  Jan  provodí,  žádaje  podle  práva  zuostaven 
býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemáteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž 
jest  to  on  Jan  puovod  provedl,  že  jest  jemu  nadepsaný  Adam  pohnaný  slíbil  za 
summu  v  puohonu  položenu,  a  to  jedním  spolurukojmím,  a  k  tomu  se  sám  seznal, 
že  jest  rukojmí,  z  té  příčiny  aby  jemu  Janovi  Žiechovcovi  on  Adam,  což  na  jeho 
diel  přísluší,  dal,  to  jest  XXXVI  kop  grošuov  míšeňských,  a  to  konečně  od  dnešnieho 
dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  146.  b. 

1281. 

Mezi  Jakubem  Hupaufem  z  Milčan  a  Janem  z  Lobkovic  o  postavení  služebníka  Hyrše  pro 

dostíneučinění  ortele.    1503,  17.  listopadu. 

Jakub  Hupauf  z  Milčan  pohnal  pana  Jana  z  Lobkovic  a  na  Hasišteině,  hejt- 
mana kraje  Žateckého,  aby  služebníka  a  poddaného  svého  Jiříka  Hyrse  z  Kadaně 
postavil  před  nejvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti. 
Vinil  ho  z  dosti  neučiněnie  ortele,  purgmistrem  a  raddou  Starého  města  Pražského 
mezi  nimi  učiněného,  jmenovitě  v  tom,  kdež  v  tom  orteli  takto  stojí:  aby  on  Hirš 
registra  položil  a  všecky  dluhy  až  do  sedmi  seth  a  XXXti  kop  grošuov  míšeňských 
z  nich  věrně  a  právě  vypíše,  Jakubovi  Hupaufovi  dal,  a  dluhy  až  do  těch  sedmi  seth 
a  XXXti  kop  jemu  ukázal,  a  to  ve  čtyřech  nedělech  od  toho  ortele,  a  kto  jest  co 
a  zač  dlužen,  aby  před  ním  oznámil;  a  jestliže  jest  Hyrš  po  té  smlouvě,  kteráž 
mezi  nimi  učiněna  byla,  které  dluhy  vyupomínal,  ty  aby  navrátil  etc.,  tak  jakož 
puohon  v  registřích  ukazuje.  Vložen  létha  MD**  druhého  ve  čtvrtek  den  svatého  Mi- 
chala [29.  září]. 

V  té  při  mezi  Jakubem  Hupaufem  z  Milčan  s  jedné,  a  Jiříkem  Hyrsem  z  Ka- 
daně s  strany  druhé.  Kdež  týž  Hupauf  vinil  jeho  Jiříka  z  toho,  že  tomu  orteli, 
kterýž  se  mezi  nimi  purgmistrem  a  raddú  Starého  města  Pražského  stal,  dosti  učiniti ' 
nechce  etc.,  tak  jakož  puohon  a  ortel  plněji  a  šíře  v  sobě  znějí.  A  na  to  ukázal  ' 
jest  list  toho  ortele  pod  pečetí  Starého  města  Pražského.  Proti  tomu  on  Jií:ík  Hyrš 
odpíraje  pravil,  že  by  tomu  všemu  dosti  učiniti  chtěl,  jediné  aby  to  on  Hupauf  pro- 
vedl, z  čehož  jest  pohnal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami, nalezli:  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími  stály  na  zigtřie  svatého 
Fabiána  najprv  pMštieho,  a  což  tu  on  Hupauf  před  týmiž  úředníky  na  jich  schválení 
na  ten  ortel  provede,  to  aby  on  Jiřík  pohnaný  jemu  dal  ve  dvú  nedělí  od  toho 
pruovodu  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  146.  a. 


t;. 


46  D.  XIIL  Registra  s<mdu  komorního. 

1282. 

Mezi  Janem  z  Doapoya  a  Jakubem  z  Yřesovic  o  plat  kněžský  na  Válči.  1503,  17.  listopada. 

Jan  z  Donpova  a  v  Libediciech  pohnal  Jakuba  z  Yřesovic  a  na  Yalči.  Vinil 
ho  z  nezdržení  smlouvy,  což  se  dotyce  platu  kněžského  na  Yalči,  jakož  pak  ten  ar- 
tykul  v  té  ceduli  smluvní  položený  šíře  svědčí  a  ukazuje.  Vložen  puohon  léta  MDII^ 
ve  čtvrtek  před  svatů  Alžbětu  [17.  listopadu], 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doupova  s  jedné,  a  Jakubem  z  Yřesovic  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  jeho  Jakuba  z  nezdrženie  smlouvy,  což  se  platu  dotýče 
kněžského  na  Yalči  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Jan  puovod 
pohnal  z  smluvní  cedule  a  ta  cedule  svědčí  na  trh,  v  kteréžto  ceduli  dotýče  se  platu, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihlí  sú.  Než  chtie-li  sebe  strany  právem  hleděti 
zemským,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  146.  a. 

1283. 

Mezi  obcí  Velvarskou  a  EliSkou  z  Lantšteina  o  postavení  Filipa  krčmáře  z  Hoholic  pro 

rušení  výsad  městských.  1503,  17.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Yelvar  pohnali  paní  Elšku  z  Lant- 
šteina, aby  postavila  v  soudu  komorním  Filipa  krčmáře  z  Hoholic,  člověka  paní  Fir- 
šicové.  Vinili  jej  z  toho,  že  proti  v^jsadám  jich  starodávním  suol  měří  jim  i  jich 
městu  k  újmě  etc. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Yelvar  s  jedné,  a  Fi- 
lipem krčmářem  z  Hoholic,  člověkem  paní  Firšicové,  s  strany  druhé.  Kdež  oni  Vel- 
varští  vinili  jeho  Filipa  z  toho,  že  proti  vajsadám  jich  starodávním  suol  měří  jim 
i  jich  městu  k  újmě  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  ntgvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami :  Poněvadž  sú  oni  Velvarští  toho  neučinili  a  ku  paní  ElSce 
z  Lantšteina  o  to  prve,  aby  to  ona  zastavila,  neposlali,  ani  jí  za  to  žádali,  z  té 
příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  237.  a. 

1284. 

Mezi  obcí  Velvarskou  a  Eliškou  z  Lantšteina  o  postavení  Filipa  krčmáře  pro  rušení  výsad 

městských.  1503,  17.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Yelvar  pohnali  paní  Elšku  z  Lant- 
šteina,  aby  postavila  Filipa  krčmáře,  člověka  paní  Firšicové.    Vinili  ho  jedním  puo- 


Nálezy  z  roku  1503  o  sv.  Martině.  47 

honem,  což  se  soli  dotýče,  druhým,  že  řez  dělá,  třetím,   že  obilé  láduje,  a  čtvrtým, 
že  kovárnu  drží  etc. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Vel  var  s  jedné,  a  Fi- 
lipem krčmářem,  člověkem  paní  Firšicové,  s  strany  druhé.  Kdež  tíž  Velvarští  vinili 
jeho  Filipa  jedním  puohonem,  což  se  soli  dotýče,  druhým,  že  řez  dělá,  třetím,  že 
obilé  láduje,  a  čtvrtým,  že  kovárnu  drží  etc.,  tak  jakož  všichni  čtyři  puohonové 
plněji  v  sobě  zavírají.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  sú  oni  Velvarští  toho  nepokázali,  by  o  to  ku  paní  Elšce  z  Lantšteina 
posielali,  jakožto  ku  paní  gruntu  toho,  aby  to  táž  paní  Elška  zastavila,  z  té  příčiny 
JMt  ty  puohony  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  287.  b.    SroT.  předcházející  nález  &  1283. 

1285. 

Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  pych.  1503,  17.  listopadu. 

Václav  Satanéř  z  Drahovic  pohnal  Voldřicha  Satanéře  odtudž,  bratra  svého. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  brání  vodu 
voziti  k  hradu  jeho  lidem  z  Hinckmausgrynu.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  úterý 
[sic]  den  svatého  Filipa  a  Jakuba  [1.  května]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Jakož  on  Václav  vinil  jej  Voldřicha  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  brání  vodu  voziti  k  hradu  jeho  lidem 
z  Hynckmausgrynu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Voldřich  po- 
hnaný pověděl,  žádaje  za  opatřenie  podle  práva,  že  mu  se  zdá,  že  toho  pychu  naíi 
ničímž  neprovozuje  dostatečně.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod  toho  puohonu  naň,  na  Voldřicha,  ničímž  nepro- 
vedl, z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Voldřichovi  pohnanému  za  právo.  Stalo  se  v  pátek 
po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  l.  284.  b. 

1286. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  pych.  1503, 17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  vinil  jej  Voldřicha  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  mu  poustky  dělá  přes  smlouvu,  kterůž  spolu 
mají,  a  kteříž  se  lidé  zaň  za  Václava  stěhují,  tomu  žádnému  nechce  listu  vighost- 
ného  dáti  etc.,   tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.   Proti  tomu  Voldřich  pohnaný   žádal 


48  D.  XUI.  Begistra  soudu  komorního. 

za  opatřenie,  aby  on  Václav  naň  ten  puobon  a  pych  podle  práva  provedl.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofioaiistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod 
toho  pychu  naň,  na  Voldiicha,  ničímž  neprovedl  dostatečně,  z  té  příčiny  dávají  JMt 
jemu  Voldřichovi  pohnanému  za  právo.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  284.  b.    SroY.  předcháiejíd  nález  č.  1286. 

1287. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  Jiříkem  Bybářem  z  Mildendorfu  o  pobrání  obilí.  1503, 17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Jiříkem  Rybářem  z  Myl- 
dendoríu  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  téhož  Jiříka  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  že  mu  pobral  vobilé  bez  jeho  vuole,  je  vymlátil  a  požíval  ho,  pokud  mu  se 
zdálo  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
Jiřík  pravil,  že  toho  pychu  ničímž  naň  podle  práva  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on  Václav  toho  pychu 
naň  na  Jiříka  ničímž  podle  práva  neprovodí  ani  toho  provozuje,  by  to  obilé  jeho 
bylo,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Jiříkovi  za  právo.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  285.  a. 

1288. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  Jiříkem  Bybářem  z  Mildendorfu  o  krčmu.  1503,  17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Jiříkem  Rybářem  z  Mildorfii, 
pro  kteréhož  on  Václav  Voldřicha,  bratra  svého,  pohnal,  aby  jej  postavil  před  naj- 
vyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  s  strany  druhé. 
Kdež  on  Václav  vinil  jej,  toho  Jiříka,  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  piva  vaří 
a  šenkuje  v  jeho  Václavově  krčmě  v  Boczi  k  újmě  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž 
jest  on  Václav  jemu  Voldřichovi  podle  svolenie  zemského  napřed  věděti  nedal  o  té 
krčmě,  z  té  příčiny  on  Voldřich  pohnaný  jemu  Václavovi  puovodovi  povinovat  nenie, 
než  chce-li,  aby  se  strany  hleděly  podle  svolení  zemského.  Stalo  se  v  pátek  po 
svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  285.  a.    SroT.  předcházející  nález  ě.  1287. 

1289. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  výboj.  1503,  17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  a  Voldřichem,  bratrem  jeho.  Jakož 
jest  jej  Voldřicha  vinil  z  vajboje,  že  jest  mu  člověka  jeho  nočně  vybil  etc,  tak  jakož 


Nálezy  z  roku  1603  o  sv.  Martině.  49 

paohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najyyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  on  Václav  paovod  podle  puohonu  svého  toho  dostatečně  neprovodí  a  také 
toho  svědkové  jeho  neseznávají,  by  on  Voldřich  jaký  učinil  vajboj,  z  té  příčiny  dá- 
vají jemu  Voldřichovi  pohnanému   za  právo.    Stalo  se   v  pátek   po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  285.  b.    Srov.  nález  č.  1286. 

1290. 

Zavázání  ctí  a  věrou  některých  měšťanů  Budějovických.  1503,  17.  listopadu. 

Budějovští.  Z  rozkázání  pána  JMti  pana  Viléma  z  Pemšteina  etc.  i  vší 
raddy  královské  soudu  komorního  zavázáni  jsů  ctí  a  věru  osoby  tyto  dole  psané, 
zejména:  Václav  kovář,  Michal  varhaník,  Vincenc  Cyglar,  Steífel  AufF,  Pauliak,  aby 
všickni  stáli  a  dostáli  na  den  Svátosti  najprv  příští  před  soudem  komonum  se  všemi 
potřebami  svými,  nic  sobě  ku  pomoci  neberůce;  a  toho  závazku  aby  žádným  oby- 
čejem prázdni  nebyli,  leč  tomu  dosti  učiní,  tak  jakož  dotčeno  jest,  a  leč  by  pány 
JMti  soudu  komomieho  z  toho  propuštěni  byli.  Toto  zapsáno  jest  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  III.  ].  329.  b.  za  nápisem :  Registra  památná.  K  roku  svatého  Martina  létha  MDIIP, 

1291. 
Mezi  Janem  Erupým  a  Bořkem  z  Dohalic  o  nářek  cti.  1503,  17.  listopadu. 

Pán  JMt,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami  z  soudu  komomieho, 
ráčili  jsú  rozkázati  tuto  dolepsanú  vajpověď  v  registra  komomí  zapsati,  vyslyševše 
prve  Jana  Krapého  svědomí  a  je  pilně  i  potřebně  váživše  a  je  zchválivše,  a  takto 
podle  téhož  jeho  Jana  Krapého  svědomí  vypověděli  jsú,  jakož  teď  dole  psáno  stojí: 

Před  panem  hofinistrem  zemským  JMti  a  přede  pány  a  vladykami  soudu  ko- 
morního o  svatém  Martině  najprv  příštím,  když  páni  najprv  zasedá,  tu  mají  páni 
pana  Krapého  opatřiti  i  otce  i  máteř  jeho  a  takto  vypověděti  mají:  že  podle  svě- 
domí páně  Krapého  že  jest  otec  jeho  ctná  a  zachovalá  vladyka,  a  on  též,  a  mátě 
téhož  pana  Krapého  že  jest  dobrá  vladyka  a  na  své  cti  zachovalá. 

Jakož  jest  pan  Krupý  mluvil  panu  Bořkovi :  jestliže  naň  to  pan  Bořek  praví 
neboli  ktokoli,  že  by  on  falešně  na  lidech  statky  vyhrával,  že  by  naň  nepravě,  ne- 
šlechetně a  zrádně  pravil.  A  pan  Bořek  že  by  zase  řekl:  „Já  toho  na  tě  nepravím, 
než  jestliže  to  pravíš,  bych  já  toho  od  Juona  neslyšel,  pravím,  že  sám  mluvíš  ne- 
pravě, nešlechetně  a  zrádně. "  Pak  poněvadž  jest  pan  Krapý  nepravil  zejména,  by  naň 
to  pan  Bořek  z  sebe  pravil,  a  k  tomu  jest  to  pan  Bořek  provedl,  že  jest  to  od 
Juona  slyšel,  protož  tomu  pan  Krupý  věří.  A  pan  Bořek  také  pravil,  že  jest  na 
pana  Krapého  toho  nepravil.  I  ta  jich  obojích  řeč  panu  Bořkovi  i  jemu,  panu  Kru- 
pému,  k  jich  cti  a  k  jich  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie.   A  také  jest  Juon  toho 

ArchiY  Český  XIU.  7 


50  D.  XIII.  Eegistra  síA^du  komomiho. 

panu  Erupému  zapřel,  by  to  naii  pravil,  a  on  Krupý  to  naíi  provedl,  a  tomu  pan 
Bořek  také  věří.  A  jest  věc  vědomá,  že  jest  pan  Bořek  na  své  cti  vždycky  se  ctně 
a  dobře  zachovával.  A  pan  Krupý  také  jest  se  na  své  cti  ctně  a  dobře  zachovával. 
Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  330.  a.  za  nápisem:  y^Rigistra  památná.  K  roku  ivatého  Mariina  létha  MDIIP," 

1292. 

Mezi  Kateřinou  ze  Sobětic  a  Dépoltem  z  Lobkovic  o  postavení  poddaného  pro  dluh. 

1503,  18.  listopadu. 

Katheřina  z  Sobětic  pohnala  Děpolta  z  Lobkovic  a  na  Bílině,  aby  člověka 
svého  poddaného  z  Sedlčan  Václava  Hamerníka  postavil  před  najvyšším  panem  hof- 
mistrem královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti.  Viniti  ho  chce  podle  jiných  jeho 
bratří  z  nevydání  XL  kop  grošuov  českých  na  oddiel  jejie  jí  po  otci  jejiem  spravedlivě 
příležíciech.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  v  pátek  den  svatého  Blažeje  [3.  února]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Sobětic  s  jedné,  a  Václavem  Hamerníkem,  člověkem 
páně  Děpoltovým  z  Lobkovic,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  viniti  chtěla  ze  XL  kop 
grošuov  českých  podle  jiných  bratří  jeho  etc,  tak  jakož  puohonové  šíře  ukazují. 
I  poněvadž  v  tom  mocném  listu  jejím  Katheřininém,  kdež  Táborští  konšelé  vyznávají, 
že  by  ona  to  před  nimi  vyznala,  že  muže  svého  této  pře  poručníkem  činí,  sama  svým 
jménem  nevyznává;  neb  měla  jest  sama  jménem  a  listem  svým  takový  list  učiniti: 
„Známo  činím  tiemto  listem,  že  činím  poručníka  na  zisk  i  na  ztrátu,"  a  pečetí 
nadepsaného  města  měla  žádati  toliko  na  svědomie.  I  poněvadž  jest  toho  neučinila 
a  listem  sama  nevyznala  a  na  svědomí  pečeti  neprosila,  že  v  tomto  listu  dosti  ku 
právu  moci  nenie;  neb  každý  to  má  vyznati,  že  moc  dává  před  soudem  komorním, 
ne  před  jinými  osobami,  jako  oni  nadepsaní  Tháborští  vyznávají,  že  jest  svrchu  do- 
tčená Katheřina  před  námi  toliko  to  vyznala.  I  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihají.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  51.  b. 

1293. 
Mezi  Kateřinou  Peřinovou  z  Košíně  a  Annou  z  Sezemiček  o  nářek  cti.    1503,   18.  listopadu. 

Katheřina  Peřinová  z  Košíně  pohnala  Annu  z  Sezemiček.  Viniti  ji  chce  z  nářku 
cti.  Vložen  puohon  léta  MDH^  v  pondělí  po  Novém  létě  [3.  ledna]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Peřinovú  s  jedné,  a  Annu  z  Sezemiček  s  strany 
druhé.  Kdež  ona  Peřinová  vinila  ji  Annu  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vypověděli :  Poněvadž 
jest  to  ona  Anna  sama  pravila  stojéci  před  JMti,  že  na  ni,  na  Katheřinú,  nic  zlého 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  51 

nevie,  a  že  jest  o  ní  nic  nemluvila,  z  té  příčiny  jí  Katheřině  ten  nářek  na  jejie  cti 
a  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R  ni.  ].  52.  a. 

1294. 

Mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  a  Tomášem  Horňateckým  o  pobrání  obilí.  1503,  18.  listopadu. 

Duchek  Šváb  z  Prahy  pohnal  Thomase  Horňatecského.  Vinil  jej  z  pobrání 
vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc. 

V  té  při  mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  puovodem  s  jedné,  a  Thomasem 
Horuatecským  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pobrání  vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli:  Poněvadž  oboje  strana,  puovod  i  pohnaný,  neprovedli,  by  toho  po- 
dacieho  tu  v  Chvatlině  v  držení  byli,  než  v  tom  se  na  dsky  táhnou:  z  té  příčiny 
tento  puohon  zdvihli  sů,  a  strany  aby  se  o  to  právem  hleděly  zemským.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatů  Alžbětu  léta  MDin^ 

R.  III.  1.  70.  b. 

1295. 

Mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  a  Mikulášem  Popelem  z  Vesce  o  pobrání   obilí.    1503, 

18.  listopadu. 

Duchek  Šváb  z  Prahy  pohnal  Mikuláše  Popele  z  Vesce.  Vinil  ho  z  pobrání 
vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc. 

V  té  při  mezi  týmž  Duchkem  Švábem  puovodem  s  jedné,  a  Mikulášem  Po- 
pelem z  Vesce  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  ho  vinil  z  pobrání  vobilé  v  Dolejší 
Chvatlině  etc,  a  obojí  se  na  dsky  táhli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  království  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami :  z  příčiny  té,  jako  nahoře  dotčeno,  tento  puohon  zdvihli  sú,  a  strany 
aby  sebe  též  právem  hleděly  zemským.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu  léta  MDITP. 

R.  ni.  1.  71.  a.    SroY.  nálezy  é.  1204  y  Archivu  Českém  XU.  na  str.  666  a  tuto  č.  1294. 

1296. 

Mezi  Janem  GhruBtenským  z  Malovar  a  radou  Menšího  města  Pražského  o  postavení  lidí 

z  Jenče  pro  skopáni  rybníků.  1503,  18.  listopadu. 

Jan  Chrustenský  z  Malovar  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Men- 
fieho  města  Pražského,  aby  lidi  své,  Řéhu  syna  Novákova,  Macuru,  a  Petra  Hoškova 
syna  z  Jenče,  postavili  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  rad- 
dami krále  JMti.    Vinil  je   z  toho,   že  mu  dva  rybníky  skopali,  jeden  větší  a  druhý 

7* 


52  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

menší,  nočně  zlodějsky.  Vložen  puohon  léta  MDIl®  v  středu  před  početím  Matky 
božie  [7.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Janem  Chroustenským  z  Malovai*  s  jedné,  a  mezí  lidmi  Málo- 
Stránskými  z  Jenče,  zejména  těmito:  Réhú  synem  Novákovým,  Macurů  a  Petrem 
Hoškem,  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil,  že  mu  dva  rybníky  skopali  nočně  a  zlodějsky 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  I  poněvadž  se  rybníkuov  skopání  dotýče  a  ten 
artykul  podle   svolenie  zemského  jest  za  moc  počten,  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan 

v 

Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  ten  puohon  zdvihli  sú,  a  aby  sebe  strany 
právem  hleděli  zemským.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  146.  b. 

1297. 

Mezí  Mikulášem  Cedwicerem  a  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  o  dluh  za  službu. 

1503,  18.  listopadu. 

Mikuláš  jinak  Nyckel  Czedwiczer  pohnal  Václava  Satanéře  z  Drahovic  a  na 
Hauenšteině.  Vinil  ho  z  Lti  kop  grošuov  českých  dluhu  jemu  za  jeho  službu  listem 
pod  jeho  pečetí  zapsaného,  tak  jakož  jeho  list  Satanéřuov  na  ten  dluh  učiněný  šíře 
ukazuje.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  první  středu  v  postě  [8.  března]. 

V  té  při  mezi  Nyklem  Cedvicarem  s  jedné,  a  Václavem  Satanéřem  z  Dra- 
hovic s  strany  druhé.  Kdež  týž  Cedvicar  vinil  jej  Satanéře  z  Lti  kop  grošuov  česlech 
dluhu  za  jeho  službu  listem  zuostalého  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
list  ten  na  ten  dluh  svědčící  ukázal.  Proti  tomu  on  Satanéř  pověděl,  že  jest  mu  on 
Cedvicer  řekl  ten  list  zase  vrátiti,  i  nevrátil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Václav  Satanéř  pohnaný  toho  ničímž 
dostatečně  neodvedl,  by  témuž  Cedvicarovi  toho  dluhu  v  puohonu  menovaného  dlužen 
nebyl,  ale  on  Cedvicar  to  dostatečně  provedl  listem  Satanéřovým,  v  kterémžto  listu 
toho  nestojí,  na  který  by  čas  on  Václav  jemu  těch  Lte  kop  grošuov  českých  dáti 
měl,  z  té  příčiny  aby  on  Václav  pohnaný  jemu  Nikloví  puovodovi  těch  Lte  kop 
grošuov  českých  dal  v  puohonu  dotčených,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  195.  b. 

1298. 

Mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  ukradenou  sukni.  1503,  20.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  Dorothy  Střiebrné,  městku  Starého  města 
Pražského.   Viniti  ji  chce  ze  rčenie,  kdež  jest  ho  řekla  z  té  sukně,  kteráž  jí  ukra- 


Nálezy  e  roku  1503  o  sv.  Martině.  53 

děna  byla,  nepohánět!  a  skrze  touž  sukni  k  nákladuom  nepřipravovati,  ale  to  že  jest 
zjinačila  a  tomu  rčení  svému  neučinila  dosti.  Vložen  puohon  létha  MDIIP  v  pondělí 
před  svatým  Františkem  [2.  října]. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  s  jedné,  a  Dorothou  Střiebrnou, 
měštkú  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  toho,  že  ho  řekla 
z  té  sukně,  kteráž  jí  ukradena  byla,  nepoháněti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 
věděli: Poněvadž  on  Chodaur  při  prvním  puohonu  jí  Dorothy  nevinil  z  toho  rčenie, 
by  ho  řekla  z  té  sukně  nepoháněti,  z  té  příčiny  ona  jemu  tu  dále  nic  povinovata 
nenie,  a  dává  se  jí  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  8.  a. 

1299. 

Mezi  Jindřichem  Donatem  z  Těchlovic  spolu  s  Janem  Vratislavem  z  Mitrovic  a  lidmi  páně 

Donínského  z  Dolanek  o  pych.  1503,  20.  listopadu. 

Jindřich  Donat  z  Těchlovic  a  Jan  Vratislav  z  Mitrovic  pohnali  Václava  a  Jana 
příjmí  Snětivý,  lidi  páně  Donínského  z  Dolanek.  Vinili  je  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  desieti  kop  grošuov  českých,  tu  kdež  sú  jim  lidi  mordovali  a  loupili  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Donatem  z  Těchlovic  a  Janem  Vratislavem  z  Mi- 
trovic s  jedné,  a  mezi  Václavem  a  Janem  příjmí  Snětivý,  lidmi  páně  Donínského 
z  Dolanek,  s  strany  druhé.  Kdež  týchž  páně  Donínského  lidí  pohnali  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých,  tu  kdež  sů  jim  lidi  mordovali  a  loupili  etc,  tak 
jakož  puohon  šíře  ukazuje.  Proti  tomu  on  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  to  pych  nenie, 
poněvadž  vinili  z  mordu,  z  loupeže,  i  zloděj  štva  [se]  dotýče.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  oni  puovodové  poháněli  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  a  při  tom  puohonu  dotýkali,  že  by  jim  jich 
lidé  byli  mordováni  a  zloupeni,  a  žádné  péče  že  sú  na  ně  neměli,  i  z  té  příčiny, 
poněvadž  se  mordu  a  loupeže  dotýče  a  že  to  pych  nenie,  JMt  ten  puohon  zdvihli 
sd.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  L  97.  a. 

1300. 

Mezi  Janem  z  Doudleb  a  Mikulášem  Holubem  z  Záchuma  o  pych  pro  urukování  zběhlého 

poddaného.  1503,  20.  listopadu. 

Jan  [z]  Doudleb  pohnal  Mikuláše  Holuba  z  Záchuma  a  v  Konářiciech.  Vinil  ho 
z  pychu   a  pro   ten  pych   z   Xti   kop   grošuov   českých,   že  jest   rozkázal  Balákovi, 


54  D.  XIII  Registra  soudu  Jcomorniho. 

rychtáři  svému  z  Stropnice,  aby  člověka  jeho  Doudlebova  honil  na  svobodné  silnici, 
Jakuba  kováře;  a  když  ho  na  grantiech  jeho  Doudlebových  postihl,  tu  jej  urukoval 
pod  pokutou  V  kop  grošuov  míšeňských ;  a  prve  naň  nikdy  nežaloval.  Vložen  puohon 
léta  MDIII®  v  pondělí  po  svatém  Abdonu   [31.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doudleb  s  jedné,  a  Mikulášem  Holubem  z  Záchuma 
s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Holuba  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov 
českých,  že  jest  rozkázal  Balákovi,  rychtáři  svému,  aby  člověka  jeho  honil  na  svo- 
bodné silnici  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  PH  tom 
pravě,  že  týž  Jakub  kovář  jeho  Doudlebuov  jest  dědičný  člověk.  A  na  to  také  svě- 
domí vedl.  Proti  tomu  Mikuláš  Holub  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  naň,  na  Ja- 
kuba, sáhl  a  jeho  honiti  kázal  jako  člověka  svého  dědičného,  kterýž  v  ty  časy  jeho 
byl  a  s  jeho  gruntu  se  stěhoval.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž 
on  Mikuláš  pohnaný  to  provedl,  že  ten  Jakub  kovář,  jsa  za  ním,  od  něho  se  pryč 
kradl,  když  jest  jej  honiti  kázal,  a  on  Doudleb  puovod  tomu  jest  neodepřel,  by  se 
týž  Jakub  s  gruntu  jeho  Mikulášova  nestěhoval,  a  také  i  to  mluvil  týž  puovod, 
že  se  o  toho  Jakuba  nesoudí  jako  o  člověka,  než  toliko  tudy,  že  by  chtěl  na  něm, 
na  Mikulášovi,  pokutu  pro  pych  mieti,  protože  jest  jej  na  jeho  grunthu  urukoval; 
i  z  té  příčiny  on  Mikuláš  pohnaný  jemu  Doudlebovi  tiem  pychem  povinovat  nenie 
a  dává  mu  se  za  právo.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  b. 

1301. 

Mezi  Janem  Pytlíkem  ze  Zvoleněvsi  a  Radslavem  z  Šebířova  pro  nedostiučinění  rukojemství. 

1503,  20.  listopadu. 

Jan  Pytlík  ze  Zvoleněvsi,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Rad- 
slava  z  Šebířova.  Vinil  ho  z  dosti  neučiněnie  rukojemstvie,  kdež  jest  slíbil  za  Jana 
Byšicského  z  Byšic  za  HI  a  puol  kopy  grošuov  a  VI  grošuov  vše  českých.  Vložen 
puohon  léta  MDHI"  v  středu  den  svatého  Františka  [4.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  Pytlíkem  ze  Zvoleněvsi,  měštěnínem  Starého  města 
Pražského,  s  jedné,  a  Radslavem  z  Šebířova  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Radslava 
vinil  z  dostineučinění  rukojemstvie,  kdež  slíbil  za  Jana  Byšicského  za  HI  a  puol 
kopy  grošuov  českých  a  VI  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazuje. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfensteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se 
on  Radslav  pohnaný  k  tomu  slibu  zná,  z  té  příčiny  aby  jemu  Pytlíkoví  těch  HI  a  puol 


NáUzy  z  roku  1503  o  st\  Martině.  55 

kopy   grošuov   a  VI   grošuov   českých   dal   od  dnešnieho  dne   ve   dvú   nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  148.  a. 

1302. 

Mezi  Petrem  z  Černého  Blata  a  Petrem  Holicským  ze  Šternberka  o  postavení  rychtáře  a  kon- 
šelů z  Uhlířských  Janovic  pro  nezatčení  dvou  bratří  podle  listu  zatykacího.  1503,  20.  listopadu. 

Petr  z  Černého  Blata  pohnal  pana  Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně, 
aby  lidi  své  z  Uhléřských  Janovic  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  krá- 
lovstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  zejména  tyto:  Čeňka  rychtáře,  Jánka  Pe- 
kárka, Jíru  řezníka,  Vávru  Havlici,  Jíru  Kuotka,  Martina  sladovníka,  Pavla  Tvrz- 
ského,  Jakuba  Mydláře,  Václava  krajčieho,  Martina  Pekelce,  Václava  Rázová,  Jana 
Pelhana  a  mistra  Ryndu.  Vinil  je  z  toho,  že  sů  [se]  podle  listu  zatykacieho,  kterýž 
jim  dodal,  Martina  a  Jana  bratří  z  Janovic  zatknuti  chtě  pro  nezaplacení  Xti  kop 
grošuov  českých,  tak  nezachovali,  tak  jakž  týž  list  zatykači  ukazuje,  a  to  v  tom,  že 
sú  mu  těch  dvu  bratří  nadepsaných  podle  znění  téhož  listu  zatykacieho  na  hrad  Pražský 
vydati  nechtěli.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  v  neděli  den  svatého  Lamperta  [17.  září]. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Černého  Blata  s  jedné,  a  mezi  lidmi  páně  Petro- 
vými  z  Šternberka  a  z  Leštna  dole  psanými  těmito  z  městečka  Uhléřských  Janovic, 
zejména:  Čeňkem  rychtářem,  Jankem  Pekárkem  a  jinými  v  puohonu  jmenovanými 
s  strany  druhé.  Kdež  je  on  Petr  vinil,  že  sú  se  podle  listu  zatykacieho,  kterýž  jim 
dodal,  Martina  a  Jana  bratří  z  Janovic,  zatknuti  chtě  pro  nezaplacenie  Xti  kop 
grošuov  českých,  tak  nezachovali,  jakž  ten  list  zatykači  ukazuje  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce 
pravili,  že  sú  tomu  všemu,  což  ten  list  zatykači  v  sobě  ukazuje,  dosti  učiniti  chtěli 
a  učinili,  a  nadepsané  bratří  Martina  a  Jana  jemu  vydati  chtěli,  ale  že  jest  jich  on 
Petr  puovod  vzieti  nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami, vyslyševše  puohon,  žaloby,  odpory,  list  zatykači  i  svědomí,  takto  o  tom  na- 
lezli: Poněvadž  on  Petr  puovod  k  tomu  se  dobrovolně  podvolil  a  k  druhému  roku 
o  to  stál,  a  při  tom  roku  pan  Petr  z  Šternberka  k  tomu  se  poddával,  jestliže  se 
čemu  prve  od  těch  jeho  lidi  z  Janovic  dosti  nestalo,  že  se  ještě  všemu  dosti  státi 
má,  pokudž  ten  list  zatykači  ukazuje,  a  on  Petr  puovod  toho  jest  od  pana  Petra  přijíti 
nechtěl,  než  žádal,  aby  je  vsázeli  a  je  drželi  až  do  zajtřie,  ježto  toho  list  zatykači 
v  sobě  neukazuje;  i  z  těch  příčin  oni  pohnaní  jemu  Petrovi  puovodovi  tu  tiem  nic 
dále  povinovati  nejsú.  Než  chce-li  on  Petr  puovod  dále  nadepsaných  Martina  a  Jana, 
na  kterýchž  jest  panským  předešlým  nálezem  právo  obdržal,  tím  listem  zatykacím  vi- 
niti, právo  mu  se  nezavierá.  StaJo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  237.  b.    SroY.  nález  e.  1084  y  Archiru  Českém  XII.  na  str.  473. 


56  D.  XlIL  Registra  soudu  komorního. 

1303. 

Mezi  Václavem  Roztockým  z  Teplé  a  Maudalenou  manželkou  m.  Prokopa  z  Habřiny  o  dluh. 

1503,  20.  listopadu. 

Václav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Mandalenu,  někdy  manželku  mistra  Prokopa 
z  Habřiny.  Vinil  ji  jakožto  mocnu  poručnicí  a  držitele  statku  téhož  mistra  Prokopa 
z  nedodánie  XIV  kop  groěuov  českých,  kterýchž  jemu  týž  mistr  Prokop,  manžel  její, 
jsa  jemu  Roztocskému  dvě  stě  kop  grošuov  českých  [dlužen],  nedodal.  Vložen  puohon 
léta  MDin®  v  středu  před  svatým  Kalixtem  [11.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Roztocským  z  Teplé  s  jedné,  a  Mandelenou,  někdy 
mistra  Prokopa  z  Habřiny  manželkou,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  Mandelenu  on  Roz- 
tocský vinil  jakožto  mocnu  poručuici  a  držitele  statku  téhož  mistra  Prokopa  z  ne- 
dodání XrV  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na 
to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Mandelena  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  toho 
dluhu  on  Roztocský  ničímž  podle  práva  neprovozuje,  žádajíc  JMtí  pánuov.v  tom  za 
opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšěí  hof- 
mistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyěevše 
puohon,  žalobu,  odpory  a  pře  líčení,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod 
toho  dostatečně  podle  puohonu  svého  neprovedl,  by  jemu  on  mistr  Prokop,  manžel 
nadepsané  Mandeleny,  co  dlužen  zuostal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jí  Mandeleně  za 
právo.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  UL  1.  285.  b. 

1304. 

Mezi  Jindřichem  Mičanem  a  bratřími  Sezemy  z  Ouštku  o  postavení  poddaného  pro  žhářství. 

1503,  21.  listopadu. 

Pan  Jindřich  Mičan  z  Roztok  a  z  Klinštcina  na  Vinařiciech  pohnal  pana 
Zdenka,  pana  Jana,  pana  Frydrycha  a  pana  Václava  bratří  Sezemuov  z  Ouštku  a  na 
Ouštku,  aby  člověka  svého  Jíru  Hoňka  ze  Tmaně,  jím  se  dobře  ujistieci,  jej  posta- 
vili před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti. 
Vinil  jej  jakožto  žháře,  kterýž  mu  statek  jeho  nešlechetně  s  svými  pomocníky  spálil. 
Vložen  puohon  léta  MDIH®  ve  čtvrtek  po  svatém  Lukáši  [19.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  Mičanem  z  Roztok  a  z  Klínšteina  s  jedné, 
a  panem  Zdeňkem,  panem  Janem,  panem  Frydrychem  a  panem  Václavem  bratřími 
Sezemy  z  Ouštku  s  strany  druhé.  Kteréžto  již  jmenované  bratří  on  pan  Jindřich 
Mičan  pohnal,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého 
a  raddami  krále  JMti  Jíru  Hoííka,  člověka  svého  ze  Tmaně,  že  ho  viniti  chce  z  žhář- 
stvie  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,   krále 


Nálezy  g  roku  1503  o  $v.  Martine.  67 

JMtí  raddami,  takto  o  tom  vypověděli  a  rozkázali:  Poněvadž  sú  téhož  Jíru  nade- 
psaní bratjfi  před  JMti  pány  postavili,  aby  menovaný  pan  Jindřich  Mičan  před  pur- 
krabí hradu  Pražského  stál  s  sestru  téhož  Jíry  i  s  jinými  se  všemi  potřebami,  když 
jim  týž  purkrabie  rok  a  den  položí,  a  což  jím,  týmž  purkrabí,  nalezeno  bude,  tak 
aby  se  zachovali.  A  pan  purkrabie  téhož  Jíru  má  hned  v  svú  moc  vzieti.  A  jestliže 
nadepsaní  bratří  budou  chtieti  při  tom  býti,  to  stuoj  při  jich  vuoli.  Stalo  se  v  úterý 
po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  96.  b. 


1305. 

Mezi  Burianem  Haléřem  a  Ctiborem  z  Bukovkj  o  pych.  1503,  24.  listopadu. 

Buryan  Haléř,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Ctibora  z  Bukuovky, 
prokurátora  komomíkuov  Pražských  u  desk  zemských.  Viniti  ho  chce  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  protože  jest  přišel  s  pacholky  a  s  syny  svými 
i  jinými  lidmi  do  domu  jeho,  a  psa  jeho  jemu  v  jeho  domě  pychem  jest  pacholku 
jednomu  vzieti  rozkázal.  Vložen  puohon  léta  MDTIP  ve  čtvrtek  před  svatů  Žofií 
[11.  května]. 

V  té  při  mezi  Buryanem  Haléřem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Ctiborem  z  Bukuovky,  prokurátorem  komomičím,  s  strany  druhé.  Kdež 
on  Haléř  vinil  jej  Ctibora  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých, 
že  mu  psa  jeho  v  jeho  domu  vzieti  rozkázal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Ctibor  odpieraje  pravil,  že  on  Haléř  viní 
jej  z  svého  psa,  že  by  mu  jej  v  jeho  Haléřově  domě  vzal,  ale  toho  že  neprovodí,  by  ten 
pes  jeho  byl,  ale  on  že  to  provodí,  že  jest  to  pes  jeho  Ctiboruov.  A  na  to  ukázal 
svědomí,  že  jest  jeho,  žádaje,  aby  v  tom  podle  práva  opatřen  byl.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Buryan  Haléř  puovod  k  tomu  se  podával,  aby  on  Ctibor  toho 
protah  dal,  až  by  s  tím  rozmluvil,  ktož  mu  toho  psa  schovati  dal,  a  jestliže  jeho 
bude,  že  mu  ho  chce  do  jeho  domu  poslati,  a  on  Ctibor  přes  takové  jeho  Haléřovo 
poddávání  jemu  Haléřoví  toho  psa  jest  vzal  z  domu  jeho  pychem;  z  té  příčiny  on 
Ctibor  pohnaný  jemu  Buryanovi  puovodu  tiem  pychem  a  tou  pokutou  v  puohonu 
měno  vanu,  to  jest  těmi  Xti  kopami  grošmi  českými,  jest  vinen,  a  ty  aby  jemu  dal 
od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  27.  a. 


ArchiT  Český  XIII.  8 


L 


58  D.  XIIL  Begistra  s^oudu  komorního. 

1306. 

Mezi  Bohuslavem  Kochcem  z  Utova  a  Heřmanem  z  Janovic  o  ujištění  se  Polákem  Smetesem 

pro  nářek  cti.  1503,  25.  listopadu. 

Bohuslav  Rochce  z  Utova  pohnal  Heřmana  z  Janovic  seděním  tudiež.  Viniti 
ho  chce  z  toho,  že  jest  se  Smetesem,  Polákem  a  drábem,  kterýž  té  chvíle  u  něho 
v  městečku  Janoviciech  byl,  nechtěl  ujistiti  na  jeho  Rochcovu  žádost,  kterůž  o  to 
k  němu  po  dobrých  lidech  učinil;  kterýžto  Smeteš  jeho  Rochce  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  haněl.  Protož  o  to  k  němu  hleděti  a  jej  z  toho  viniti  chce.  Vložen  puohon 
léta  MI)III®  v  první  středu  v  postě  [1.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Rochcem  z  Utova  s  jedné,  a  Heímanem  z  Janovic 
s  strany  druhé.  Kdež  jeho  Janovského  vinil  z  toho,  že  jest  se  nechtěl  Smetesem 
Polákem,  kterýž  ho  na  jeho  cti  haněl,  ujistiti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
A  na  to  ukázal  dobrých  lidí  svědomí.  Proti  tomu  Janovský  pohnaný  odpieraje  pravil, 
že  jest  již  ten  Smeteš  umřel,  a  že  on  nevie,  co  zaií  odpoviedati.  A  na  to,  že  jest 
umřel,  pokázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Rochce  puovod  nepohnal  jeho  Janovského,  aby  toho 
Smetesa  postavil  před  naj  vyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti,  že  jej  tu  z  nářku  cti  viniti  chce,  a  by  byl  pohnal  jeho  Janovského,  aby  jej  po- 
stavil, že  by  JMt  páni  věděli,  co  z  toho  učiniti.  A  poněvadž  jest  umřel  ten  Smeteš, 
že  jemu  Bohuslavovi  on  Janovský  tiem  povinen  nenie.  Ale  jakž  jest  koli  on  Rochce 
po  právu  šel  a  po  své  cti  stál  a  právem  své  cti  brániti  chtěl,  jakž  pak  koli  jemu 
Rochcovi  v  tom  omyl  se  stal,  že  jest  to  zřetedlně  znáti,  že  by  byl  ten  Smeteš  ne- 
umřel, že  by  on  po  své  cti  stál:  i  z  té  příčiny  jemu  Rochcovi,  poněvadž  po  své  cti 
stojí,  ten  nářek  toho  jistého  Smetesa  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  ani 
k  újmě  nenie.  A  škody  JMt  páni  mezi  stranami  zdvihají.  Stalo  se  v  sobotu  po  svaté 
Alžbětě  léta  MDIIP. 

R.  in.  1.  26.  b. 

1307. 

Mezi  Johannou  z  Krajku  a  Janem  Čejkou  z  Olbramovic  o  uškození  na  těle  jejímu  poddanému. 

1503,  25.  listopadu. 

Paní  Johanna  z  Krajku  pohnala  Jana  Čejku  z  Olbramovic.  Vinila  ho,  že  jest 
člověka  jejieho  dědičného  z  Brandeysa  jménem  Zuofalého  horku  medenicí  svévolně 
spálil,  a  tu  jest  jemu  na  jeho  zdraví  uškodil,  skrze  kterúžto  věc  a  bolest  k  tomu 
připraven  že  jest  újmu  na  svém  statku  a  jmění  vzal,  kterúž  XVte  kop  grošuov 
českých  pokládá.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  první  středu  v  postě  [1.  března]. 


Nálezy  z  roh*  1503  o  sv,  Martině.  59 

V  té  při  mezi  paní  Johanku  z  Krajku  s  jedné,  a  Janem  Čejku  z  Olbramovic 
s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  vinila,  že  jest  člověka  jejieho,  jménem  Zúfalého, 
horku  medenicí  svévolně  spálil  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázala 
svědomí.  Proti  tomu  on  Čejka  odpíraje  pravil,  že  ti  svědci  řeč  slyšenu  svědčí,  a  že 
se  neprovozuje,  by  on  to  učinil,  než  že  jest  to  učinil  a  toho  Zuofalého  spálil  Jan 
z  Witmberka,  kterýž  někdy  u  něho  u  čejky  pacholetem  byl.  A  na  to  téhož  Jana 
i  jiných  lidí  ukázal  svědomí,  kdež  pak  ten  Jan  sám  se  jest  k  tomu  seznal ;  a  nad  to 
pravil  a  vedl  svědomí,  že  ten  Zuofalý  za  to  spálení  vzal  od  Řepínského  úplatek. 
Zase  proti  tomu  poručník  paní  Johanny  puovoda  pověděl,  že  jest  on  Čejka  k  tomu 
účinku  a  spálení  se  znal  před  ní,  před  paní  Johanuú,  a  jí  prosil,  aby  mu  to  odpustila, 
že  jest  se  to  kumštem  stalo.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto 
nalezli:  Poněvadž  jest  ona  paní  Johanna  toho  dostatečně  neprovedla  podle  puohonu 
svého,  by  on  Jan  čejka  toho  Zuofalého  spálil,  z  té  příčiny  on  čejka  jí  paní  Jo- 
hanně  povinovat  tiem  nenie.  Než  chce-li  ona  paní  Johanna  koho  jiného  z  toho  vi- 
niti, právo  se  jí  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  a. 

1308. 

Mezi  Janem  z  Kříčova  a  Dorotou  Peštalkou  z  Eošíně  o  dluh.   1503,  25.  listopadu. 

Jan  z  Kříčova,  syn  někdy  Mikuláše  odtudž,  maje  léta  spravedlivá  králem 
JMtí  daná  a  vyplněná,  pohnal  Dorotu  z  Košíně.  Vinil  ji  jakožto  tu,  kteráž  jest  po 
pann  Pavlovi  z  Jenšteina  statek  vzala,  a  to  proto,  že  téhož  sirotka  on  pan  Pavel 
vzal  jest  Lte  kop  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDITI®  v  středu  den  sva- 
tého Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Kříčova,  majícím  léta  spravedlivá  etc,  puovodem 
8  jedné,  a  Dorotu  z  Košíně  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  ji  jakožto 
tu,  kteráž  vzala  po  panu  Pavlovi  z  Jenšteina  nebožtíku  statek,  a  to  proto,  že  on 
pan  Pavel,  vzal  jeho  Janových  Lte  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  vajpisy  z  desk  i  kvitancí,  kdež  týž  pan  Pavel  kvittuje 
z  přijaté  summy,  k  tomu  také  ukázal  i  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorota  pohnaná 
odpírajíc  pravila,  že  toho  platiti  jemu  Janovi  povinna  nenie,  táhnúci  se  na  nález 
a  rozsudek  o  to  prvnější.  Zase  proti  tomu  on  Jan  pravil,  že  se  táhne  po  Anně 
z  Bukuovky  na  těch  Lte  kop  grošuov  míšeňských.  A  na  to  ukázal  svědomí,  vajpis 
z  desk.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  od- 
pory, pře  líčení  i  vajpisy  z  desk  vyslyševše  nalezli :   Poněvadž  jest  to  on  Jan  ukázal 

8* 


i. 


60  D.  XIII.  Registra  soudu  komomiho. 

vajpisem  z  desk,  že  jest  on  pan  Pavel  tu  summu  vyzdvihl  a  potom  teprův  zápis  pro- 
pustil, a  ona  Dorotha  pohnaná  jest  jednou  nápadnicí  statku  téhož  pana  Pavla  a  toho 
jest  ničímž  neodvedla,  i  z  té  příčiny  aby  ona  Dorota  pohnaná  jemu  Janovi  puovo- 
dovi,  což  by  na  její  diel  jakožto  na  jednu  nápadnici  té  summy  přišlo,  dala  od 
dnešnieho  dne  ve  d^1i  nedělí  pořád  zběhlých.  A  zdá-li  se  jemu  Janovi  puovodovi 
k  komu  o  viece  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu   po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  b.    SroT.  nález  č.  1255  na  str.  30. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  létha  MD  čtvrtého. 

1309. 

Mezi  Dorotou  ze  Stříteže  a  Janem  Mrázem  z  Radimovic  o  vrácení  vozu  krytého. 

1504,  20.  dubna. 

Dorotha  z  Střieteže  pohnala  Jana  Mráza  z  Kadimovic.  Vinila  ho  z  nevrácení 
vozu  krytého,  kteréhož  mu  k  žádosti  jeho  puojčila,  a  jej  sedm  kop  grošuov  českých 
pokládá  ete. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Střieteže  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Mrázem  z  Ra- 
dimovic pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  nevrácení  vozu  krytého,  kteréhož 
mu  k  žádosti  jeho  puojčila  a  jej  YII  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož 
puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Mráz  odpíraje  pravil,  že 
jest  mu  ona  ten  vuoz  prodala  za  dvě  kopě  kapruov.  A  na  to  jejie  list  ukázal,  v  němž 
ona  seznává,  že  jest  ten  vuoz  od  ní  za  ty  dvě  kopě  kapruov  koupil.  Zase  proti  tomu  po- 
ručník  jejie  Dorotin  pověděl,  že  proti  tomu  nemluví,  by  ona  jej  neprodala,  toho  vozu, 
ale  že  jest  ho  on  Mráz  nezaplatil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  list  jejie  Dorotin  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  táž  Dorota 
pohnala  jej  Mráza  z  vozu  nevrácenie,  kterýž  sobě  VII  kop  grošuov  českých  pokládá, 
a  list  témuž  Mrázovi  o  témž  vozu  psala,  že  mu  jej  prodala  za  dvě  kopě  kapruov, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím  léta  MDIV^. 

R  ffl.  1.  71.  a. 

1310. 

Mezi  bratřími  z  Gutšteina  a  bratrem  jich  Kryštofem  o  položení  listu  královského. 

1504,  20.  dubna. 

Heynrjch,  Jetřich,  Jan  a  Wolf  bratří  z  Gutšteina  pohnali  Kryštofa  z  Gut- 
šteina, bratra  svého.  Vinili  ho  ze  rčenie,  kdež  jest  řekl  před  panem  Albrechtem 
z  Kolovrath,  v  ty  časy  hofmistrem  dvoru  krále  JMti  etc. 


i  <i 


Nálezy  z  roku  1504  o  Svátosti.  61 

V  té  při  mezi  panem  Hejurychem,  panem  Jetřichem,  panem  Janem,  panem 
Wolfem  bratrími  z  Gutšteina  s  jedné,  a  panem  Kryštofem  odtudž  z  Gutšteina,  bratrem 
jich,  s  strany  druhé.  Kdež  jmenovaní  bratřie  z  Gutšteina  paovodové  vinili  jej  pana 
Kryštofa,  bratra  svého,  ze  rčenie,  že  jest  řekl  před  panem  Albrechtem  z  Kolovrath, 
v  ty  časy  hofmistrem  dvoru  krále  JMti,  před  nebožtíkem  panem  Zdeňkem  Zbirožským 
z  Šternberka  a  před  Albrechtem  Rendlem  z  Aušavy,  prokurátorem  krále  JMti,  polo- 
žiti list  královský,  kterýmž  JMt  dvanácte  tisíc  kop  grošuov  míšeňských  zapisuje  na 
Heydensfeldn  a  na  Pemheymě,  že  oni  nadepsaní  bratří  k  tomu  listu  každý  k  svému 
díelu  právo  mají  tak  dobře  jako  on  pan  Kryštof  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje. 
Poněvadž  nadepsaní  bratří  z  Gutšteina  puovodové  v  svém  puohonu  tato  slova  polo- 
žili, že  jej  pana  Kryštofa  viniti  chtie  ze  rčení,  a  na  konci  puohonu  toto  přidali,  že 
on  pan  Kryštof  ten  list  královský  sobě  k  své  osobě  psáti  dal  a  ne  jim,  kdež  zřete- 
tedlně  znáti  jest,  že  ze  dvojí  věci  pohánějí:  i  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  po  Svátosti, 
jinak  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  116.  b. 

1311. 

Mezi  Janem  od  pěti  korun  v  Starém  městě  Pražském  a  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  o  dluh. 

1504,  20.  dubna. 

Jan  od  pěti  korun  v  Starém  městě  Pražském  obývající  pohnal  Petra  Kučeru 
z  Dřeňová.  Vinil  ho  ze  čtyř  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého.  Vložen  puohon 
léta  MD  třetieho  v  pátek  den  svatého  Pryma  [9.  června]. 

V  té  při  mezi  Jánem  od  pěti  korun  s  jedné,  a  Petrem  Kučeru  s  strany  druhé. 
Kdež  ho  vinil  Petra  on  Jan  ze  čtyř  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého  etc, 
tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpíraje  pověděl  a  žádal, 
aby  to  on  Jan  ukázal,  kdy  a  kde  mu  jest  těch  peněz  puojčil.  Tu  on  Jan  puovod 
ukázal  jest  listovní  svědomí .  pod  pečetí  Starého  města  Pražského,  v  kterémžto  listu 
Jan  Žiež,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  seznává,  že  jest  mezi  nimi  týmiž  stra- 
nami smlouvu  činil,  kdy  a  na  který  čas  on  Petr  témuž  Janovi  těch  čtyř  kop  gro- 
šuov českých  v}T)lniti  by  měl.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
žalobu  i  svědomí  i  odpor  vyslyševše  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  to  dostatečně 
provedl,  že  jest  mu  těch  čtyř  kop  grošuov  českých  on  Petr  Kučera  pohnaný  dlužen 
zuostal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo,  a  on  Petr  pohnaný 
aby  jemu  ty  čtyři  kopy  grošuov  českých  v  puohonu  dotčených  dal  od  dnešnieho 
dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  L  149.  a. 


L 


62  D'  Xin.  Registra  soudu  Jcomomfho, 

1312. 
Mezi  Štěpánem  Andělem  z  RonoYce  a  Petrem  Sekyrským  z  Voděrad  o  pych.  1504,  20.  dubna. 

Štěpán  Anděl  z  Ronovce  pohnal  Petra  Sekyrského  z  Voděrad.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kterýžto  pych  jemu  učinil,  proti  svolenie 
zemskému  člověka  mu  stíti  kázal  z  grunthu  jeho  Jakuba  Topiče  z  Přeloučí,  a  toho  na 
něho  nevznesl.  Vložen  puohon  léta  MD  prvnieho  v  sobotu  po  svatém  Havlu  [23.  října]. 

V  té  při  mezi  Štěpánem  Andělem  z  Ronovce  s  jedné,  a  Petrem  Voděradem 
z  Sekyřic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Anděl  vinil  jej  Petra  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  Lti  kop  grošuov  českých,  že  mu  člověka  jeho  Jakuba  Topiče  z  Přeloučí  proti  svo- 
lenie zemskému  stíti  kázal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  některých 
dobrých  i  také  obecních  lidí  ukázal  svědomí.  Při  tom  pravě,  že  jest  k  němu  Petrovi 
dobré  lidi  posielal  žádaje,  aby  jím  tiem  Topičem  nekvapil,  ale  že  jest  toho  na  něm 
dosieci  nemohl.  Proti  tomu  poručník  Sekerského  Jan  z  Dobřenic  odpíraje  dal  mlu- 
viti, že  ten  člověk  jeho  Anděluov  nebyl,  ale  že  jest  byl  nebožtíka  Jana  Zdechov- 
ského  dědičný  a  nikdy  nevyhoštěný  člověk  Markuov  syn  z  Zdechovic,  a  jiného  pána 
že  jest  neměl  až  do  téhož  Zdechovského  smrti,  a  po  smrti  jeho  Zdechovského  že 
jest  se  odtud  z  Zdechovic  vykradl  nočně  do  Přeloučí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při 
tom  dále  pravě,  že  jest  ten  Topič  byl  prve  člověk  nařčený,  a  když  jest  jemu,  Pe- 
trovi z  Oděrad,  člověka  jeho  zamordoval,  že  pro  ten  mord  soud  jemu  osadil  a  jej 
jakožto  mordéře  odsouzeného  stíti  kázal;  ale  z  žádného  pychu  že  jest  toho  neučinil. 
A  dále  pravie,  že  ten  člověk  několiko  dní  u  vazbě  seděl,  a  on  Anděl  že  jest  o  něho 
neposielal,  až  když  již  odsouzen  a  na  smrt  veden  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí  vyslyševše, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Anděl  puovod  k  němu  k  Sekerskému  neposlal 
a  nežádal  jeho  Petra,  aby  mu  ten  člověk  Topič  podle  práva  vydán  byl,  než  teprův 
poslal,  když  již  ten  Topič  odsouzen  byl,  a  žádal,  aby  jím  kvapeno  nebylo,  a  nežádal, 
aby  vydán  byl,  a  také  poněvadž  on  Petr  pohnaný  toho  Topiče  pro  jeho  zlý  a  zevný 
účinek,  pro  mord,  jal,  soud  mu  svými  i  jinými  lidmi  osadil  a  soudem  pro  svuoj  zlý 
skutek  on  odsouzen  jest:  i  z  té  příčiny  on  Petr  tu  nic  kvapně  ani  proti  právu  ne- 
učinil a  jemu  Andělovi  tiem  pychem  a  pokutou  v  něm  menovanou  nic  vinen  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  po  Svátosti,  jinak  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  264.  b. 

1313. 

Mezi  Vilémem  Henygarem  z  Žeberka  a  Burianem  Muckovskym  ze  Švamberka  o  položeni  listu. 

1504,  20.  dubna. 

Vilém  Henygar  z  Zeeberka  pohnal  pana  Buryana  Muckovského  z  Švamberka. 
Vinil  ho   z  toho,   že  toho  listu   na  XXX  a  pět  kop   grošuov  míšeňských  svědčícieho 


NáleBy  b  roku  1504  o  Svátosti.  63 

před  smlouvcemi  položiti  nechce  podle  rozkázání  panského  v  soudu  komorním  na  to 
učiněného.    Vložen  puohon  léta  MDIII^  ve  čtvrtek  po  svaté  Markétě  [20.  července]. 

V  té  při  mezi  Vilémem  Henygarem  s  jedné,  a  Buryanem  Muckovským  z  Švam- 
berka  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil,  že  toho  listu  na  XXXV  kop  grošuov  míšeňských 
svědčícieho  před  smlouvcemi  položiti  nechce  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě 
zavírá.  A  na  to  ukázal  nález  prve  na  to  učiněný  a  těch  smlouvcí  i  jiných  dobrých 
lidí  svědomí.  Proti  tomu  on  Muckovský  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  proti  tomu 
nikdy  nebyl,  by  toho  listu  na  tu  summu  svědčiecieho  před  týmiž  smlouvcemi  polo- 
žiti nechtěl,  a  že  jest  k  tomu  před  smlouvcemi  státi  chtěl,  ale  že .  jest  toho  pro 
nemoc  učiniti  nemohl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  jest  on  Buryan  Muckovský  pohnaný  toho  ničímž  neprovedl,  by  ne- 
mocen byl,  když  jest  měl  k  tomu  roku  od  smlouvcí  položenému  státi,  a  svědek  jeden 
jeho  Zdebor  z  Příčiny  seznává,  že  jest  k  tomu  roku  státi  nechtěl,  pravě,  že  sů  ty 
časy  přešly  a  že  se  držeti  chce  panského  nálezu  a  že  jemu  ani  Janovi  viece  se  o  tu 
věc  rovnati  nedá,  kdežto  se  zřetedlně  shledává,  poněvadž  jest  při  tom  času  státi 
nechtěl,  nevymlůvaje  se  ani  nemocí  ani  jaké  příčiny  pokládaje:  i  z  té  příčiny  aby 
on  Buryan  Muckovský  pohnaný  témuž  Henygarovi  puovodovi  před  nadepsaným  Zde- 
borem  jakožto  před  smlouvcím  list  dostatečný  na  XXXV  kop  grošuov  míšeňských 
položil  na  zchválení  téhož  Zdebora,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím. 

R.  nL  1.  286.  a.    SroT.  nález  č.  1207  v  ArchiYU  Českém  XII.  na  str.  658. 

1314. 

Mezi  Jitkou  z  Ghotče  a  Zdeůkem  Kačicí  z  Konic  o  dluh.  1504,  22.  dubna. 

Jitka  z  Ghotče  pohnala  Zdenka  Eačici  z  Konic.  Vinila  ho  z  dluhu  šesti  kop 
grošuov  míšeňských  a  dvou  grošuov  míšeňských,  kdež  jest  zaíi  dala  a  za  otce  i  za 
mater  jeho  Jednorožcové,  městce  Starého  města  Pražského.  Vložen  puohon  léta  MDIIP 
v  úterý  před  svatým  Mathůšem  [19.  září]. 

V  té  při  mezi  Jitku  z  Ghotče  s  jedné,  a  Zdeňkem  Kačicí  z  Konic  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  z  šesti  kop  a  ze  dvů  grošuov  míšeňských  za  něho  a  za  otce 
i  za  mater  jeho  Jednorožcové  daných  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  a  šíře  to  v  sobě 
zavírá.  A  na  to  již  jmenované  Jednorožcové  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Zdeněk 
pohnaný  odpieraje  pravil,  že  o  tom  dluhu  nic  nevie  a  jí  Jitky  že  jest  za  to  nikdy 
nežádal,  a  také  že  otec  jeho  v  svém  zřiezení  nic  o  tom  neporučil,  jsa  nemocen.  A  na 
to  některých  dobrých  lidí  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,   vyslyševše   s  obů  stranu  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:    Poněvadž  ona 


64  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

• 
Jitka  Jednorožcovou  to  provedla,  že  jest  ten  dluh  za  jeho  Zdeňkova  otce  dala, 
a  z  těch  také  svědkuov,  kteréž  on  Kačice  vedl,  dosti  zřetedlně  znáti  jest,  že  ten 
dluh  jí  Jitce  zaplacen  a  navrácen  nenie,  z  té  příčiny  dává  se  jí  Jitce  za  právo,  a  on 
Zdeněk  aby  jí  těch  šest  kop  a  II  grošuov  míšeňských  v  puohonu  menované  dal  ve 
dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  před 
svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  98.  a. 

1315. 
Mezi  Janem  Hroznatou  z  Vrtby  a  Šemianem  z  Radovesic  o  dostiučinění  smlouvě.  1504,  22.  dubna. 

Jan  Hroznat^i  z  Vrtby  pohnal  Šemiana  z  Radovesic,  na  Novém  městě  Pražském 
obývajícieho.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění  smlouvy,  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  řezanými  tvrzené,  v  tom,  kdež  jest  plat  zastaven  od  předkuov  jeho  Še- 
mianových  pánóm  Staroměstckým  na  lidech  v  Kyjích,  a  on,  pan  Hroznatá,  že  ten 
plat  má  vyplatiti,  k  kterémužto  platu  jemu,  panu  Hroznatovi,  dopomoci  má,  to  jest 
ke  dvěma  kopám  grošuov  míšeňských  platu  ročnieho  etc,  tak  jakož  táž  smlouva,  což 
se  téhož  platu  dotýče,  plněji  v  sobě  to  zavírá.  I  v  tom  se  jemu,  panu  Hroznatovi, 
od  téhož  Šemiana  neděje  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDHP  v  pondělí  u  vigiljí  sva- 
tého Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  Hroznatů  z  Vrtby  puovodem  s  jedné,  a  Šemianem 
z  Radovesic  pohnaným  s  strany  druhé,  kdež  téhož  Šemiana  vinil  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  že  mu  měl  ke  dvěma  kopám  grošuov  míšeňských  platu  na  lidech  v  Kyjích 
dopomoci  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  nato  on  pan  Hroznatá  tuž  ukázal  smlouvu, 
k  kteréžto  smlouvě  on  Šemian  pohnaný  seznal  se.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon  i  tu  smlouvu,  nalezli:  aby  on  Šemian 
jemu,  panu  Hroznatovi  puovodovi,  té  smlouvě  dosti  učinil,  pokudž  táž  smlouva  v  sobě 
zní,  a  to  konečně  do  dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  149.  b. 

1316. 

Mezi  Janem  Žibřidem  z  Mostku  a  Janem  Holubem  z  Záchuma  o  rčení  za  pych.  1504,  22.  dubna. 

Jan  Žibřid  z  Mostku  pohnal  Jana  Holuba  z  Záchuma.  Vinil  ho  ze  rčenie  tu, 
kdež  mu  řekl,  jestliže  se  zejména  ne|j]menuje  deset  kop  grošuov  českých  v  tom  ná- 
lezu, kterýž  mezi  nimi,  Žibřidem  a  jím  Holubem,  o  rybník  Hradištský  učiněn  jest, 
že  mu  řekl  XLti  kop  grošuov  dodati,  když  on  Holub  ten  nález  slyšeti  bude,  že  se 
ne[j]menuje  zejména  X  kop  grošuov  českých  v  tom  nálezu ;  jakž  ten  nález  uslyší,  že 


Nálezy  b  rohu  1504  o  Svátosti.  6& 

mu  hned  těch  XLti  kop  grošuoy  dodati  chce;  a  že  jest  mu  on  Žibřid  ten  nález  čísti 
kázal,  a  on  Holub  že  svému  rčení  dosti  neudělal  a  těch  XLti  kop  grošuov  jemu 
nedal,  tak  jakž  mu  řekl,  přes  nález  panský.  Vložen  pnohon  léta  MDIII^  v  pondělí 
u  vigiljí  svatého  Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  Žibřidem  z  Mostku  s  jedné,  a  Janem  Holubem  z  Zá- 
chuma  s  strany  druhé.  Kdež  on  Žibřid  vinil  jej  Holuba  ze  rčení,  že  mu  řekl  XLti 
kop  gro^ov  dodati,  jestliže  v  nálezu  panském  nestojí  zejména  X  kop  grošuov  českých, 
a  jakž  ten  nález  uslyší,  že  mu  hned  těch  XLti  kop  grošuov  dodati  chce;  a  že  jest 
mu  on  Žibřid  ten  nález  čísti  kázal,  a  on  Holub  že  jest  svému  rčení  dosti  neučinil 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  týž  nález  i  svědomí. 
Proti  tomu  on  Holub  pohnaný  odpíraje  pravil,  když  jest  jemu  Žibřidovi  podle  téhož 
nálezu  dával  těch  deset  kop  grošuov  českých,  kteréž  sů  vuobec  v  zemi  pro  pych 
nalezeny,  že  mu  jest  pří  tom  řekl,  aby  to  od  něho  vzal,  a  bude-li  nález  okazovati, 
že  by  mu  měl  co  viece  dáti,  že  mu  také  dá.  A  na  to  jest  také  ukázal  svědomí. 
Zase  proti  tomu  Žibřid  puovod  pověděl,  že  cožkolivěk  jeho  Žibřidovi  svědkové  sezná- 
vají,  že  jest  tak  v  pravdě.  A  na  to  ukázal  dva  svědky,  jednoho  Václava  Dvořecského 
a  druhého  Jana  Doudlebského,  kteříž  seznávají,  že  sů  slyšeli  to  od  Diviše  z  Doudleb, 
že  jest  v  pravdě  tak,  což  sú  jeho  Žibřidovi  svědkové  vyznali.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  nález,  odpory  i  svě- 
domí, takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Žibřid  puovod  to  dostatečně  provedl,  že 
jest  mu  on  Holub  pohnaný  řekl  těch  XLti  kop  grošuov  dodati,  jestliže  v  nálezu 
panském  nestojí  zejména  deset  kop  grošuov  českých,  i  z  té  příčiny  dávají  JMt  jemu 
Žibřidovi  puovodovi  podle  jeho  pruovodu  a  svědomí  za  právo,  a  on  Jan  Holub  po- 
hnaný aby  jemu  Žibřidovi  těch  XLti  kop  grošuov  v  puohonu  menovaných  dal  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Což  se  pak  toho  dotýče, 
kdež  jest  Jan  z  Pořešína  svědomí  dal  Holubovi  proti  němu  Žibřidovi,  kteréžto  svě- 
domí on  Žibřid  nařekl,  že  nemá  on  Jan  z  Pořešína  za  svědka  přijat  býti,  pravě,  že 
by  jej  Žibřida  jímal,  an  nan  žádné  péče  neměl :  i  to  nařčení  témuž  Janovi  ke  škodě 
nenie,  jestliže  po  své  cti  stane  a  z  toho  se  vyvede.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R.  in.  1.  149.  b.    SroT.  nHez  č.  1142  ▼  Archivu  Českém  XIL  na  str.  616. 

1317. 

Mezi  Ofkou  z  Bozkovíc  a  jejími  bratřími  z  Bozkovic  o  věno.  1504,  22.  dubna. 

Paní  Ofka  z  Bozkovic,  manželka  Václava  z  Duban,  pohnala  pana  Jindřicha 
a  pana  Jana,  bratří  svých  vlastních  odtudž  z  Bozkovic.  Vinila  je  z  nevydání  tisíc 
kop  grošuov  míšeňských,  tak  jakž  jsů  po  paní  Salomeně,  sestře  jejie,  vydali.  Vložen 
puohon  léta  MDIIP  v  pondělí  před  svatým  Vítem  [12.  června]. 

Afdiiv  Č««ký  XIII.  9 


66  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

V  té  pří  mezi  paní  Ofkú  z  Bozkovic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  panem 
Jindřichem  a  panem  Janem  bratřími  jejími  vlastními  odtudž  z  Bozkovic  s  strany 
druhé.  Kdež  je  vinila  z  nevydánie  tisíc  kop  grošuov  míšeňských,  tak  jakož  sů  po 
paní  Salomeně,  sestře  své,  vydali  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  uká- 
zala svědomie.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  jie  toho  věna  z  práva 
povinni  dáti  nejsú,  poněvadž  jsú  jie  nevdávali,  než  že  se  jest  k  tomu  pan  Jindřich 
dobrovolně  poddával,  že  to  chce  učiniti  a  věno  Dubanskému  po  ní  dáti,  jediné  aby 
Dubanský  proti  tomu  učinil  podle  obyčeje  a  práva  země  této;  a  nad  to  že  se  jest 
tyž  pan  Jindřich  podával,  že  chce  paní  Ofce  ty  penieze  dáti,  toliko  aby  opatřen  byl 
na  zchválenie  pánuov,  kteříž  v  soudu  zemském  sedají.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  pře  líčenie,  od- 
pory i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  nadepsaní  páni  pohnaní 
po  jedné  sestře  své,  kterůž  jsú  vdali,  pět  seth  kop  grošuov  českých  dali,  a  proti 
tomu  jest  zase  také  podle  práva  země  této  učiněno  a  věno  jejie  ujištěno;  i  chce-li 
on  Dubanský  jí,  paní  Ofce,  také  též  učiniti  podle  jich  podvolenie,  aby  proti  tomu 
také  též  učinil  a  udělal  a  jie  paní  Ofce  věno  jejie  proti  těm  pěti  stem  kopám  gro- 
šuov českých  také  ujistil  podle  práva  a  obyčeje  země  této.  A  když  to  učiní,  tehdy 
nadepsaní  páni  pohnaní  budou  povinni  podle  svého  podvolení  tomu  všemu  také  dosti 
učiniti  potud,  pokudž  sů  se  dobrovolně  podvolili.  Dali  památné.  Stalo  se  v  pondělí 
před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  222.  a. 

1318. 

Mezi  Janem  Řepou  z  Neveklova  a  Jiříkem  Karlíkem  z  Nežetíc  o  nářek  cti.  1504,  22.  dubna. 

v  té  při,  kdež  jest  Jan  Řepa  z  Neveklova  pohnal  pana  Jiříka  Karlíka  z  Ne- 
žetic  z  nářku  cti  do  soudu  komorního,  a  týž  pan  Jiřík  Karlík  také  zase  pohnal  jest 
téhož  pana  Jana  Řepu  k  soudu  zemskému  z  slov  duotklivých  na  jeho  dobré  pověsti. 
I  tu  my  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  a  s  přátely,  s  jich  obů  stran  k  nám 
přidanými,  ty  jsme  pře  mezi  nimi  slyšeli  a  vážili  a  je  rovnali  přátelskú  smlůvů. 
A  poněvadž  sů  na  nás  mocně  toho  přestali,  takto  mezi  nimi  vypoviedáme:  Najprv, 
kdež  jest  pan  Jan  Řepa  pohnal  pana  Jiříka  Karlíka  z  nářku,  i  proti  tomu  on  pan  Jiřík 
Karlík  odpíral  a  pravil  i  praví,  že  jest  jeho  pana  Řepu  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti 
nedotýkal,  a  že  k  žádné  škodě  nejsů  aniž  na  budůcí  čas  býti  mají.  Také  poněvadž 
jest  on  pan  Jan  Řepa  před  námi  pravil,  že  jest  jej  pana  Jiříka  Karlíka  žádnými 
duotklivými  slovy  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  nedotýkal  ani  dotýká,  a  také  jsme  my 
ta  slova  vážili,   kteráž  sú   mezi  nimi  byla,   i  listy,   kteréž  jest  pan  Jan  Řepa  panu 


Nálezy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  67 

Holicskému,  panu  Voticskému  a  panu  Jankovskému  psal;  i  tak  pravíme  i  vypovie- 
dáme:  že  ta  slova  páně  Janova  Řepová  mluvená  a  psaná  k  úrazu  cti  ani  dotýkání 
dobré  pověsti  panu  Jiříkovi  Karlíkovi  škodná  nic  nejsů  aniž  býti  mají  nynie  i  na 
budúcí  časy.  A  to  známe,  že  jsta  se  oba  dva  vždycky  zachovávali  a  zachovávají  jako 
na  dobré  vladyky  a  lidi  rytieřské  přísluší.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R  nL  str.  331  a.  sa  nápisem :  Begištra  památná  k  roku  Svátosti  MDIV^.  Smlouva, 

1319. 

Mezi  Dorotou  z  Yeletic  a  Annou  Sudlicovou  z  Ledeč  o  rčení.   1504,  23.  dubna. 

Dorotha  z  Veletic  pohnala  Annu  Sudlicovu  z  Ledeč.  Vinila  ji  z  toho,  že 
jest  řekla,  co  se  statku  dotýče,  kterýž  jest  jí  Anně  se  dostal  po  sirotku  nebožtíka 
Bohuslava  z  Veletic,  že  po  jejie  smrti  žádnému  jinému  ten  statek  býti  nemá  nežli 
jí  Dorotě  z  Veletic  a  dětem  jejiem  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Veletic  puovodem  s  jedné,  a  Annu  Sudlicovu  z  Ledeč 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  toho,  že  jest  řekla,  co  se  statku  dotýče, 
kterýž  jest  jí  Anně  se  dostal  po  sirotku  nebožtíka  Bohuslava  z  Veletic,  že  po  jejie 
smrti  žádnému  jinému  ten  statek  býti  nemá  nežli  jí  Dorotě  z  Veletic  a  dětem  jejiem, 
a  že  jest  ona  k  tomu  najpříbuznější  s  dětmi  svými  etc.  A  potom  proti  témuž  při- 
rčení  odcizila  týž  statek,  jakožto  svrchky,  krávy,  vovce,  koně,  vozy,  šaty  chodiecí, 
šuby  i  jiné  klenoty  a  nábytky  v  Nebovitech,  kteréž  sobě  táž  Dorota  pokládá  CCC 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomie, 
při  tom  se  nálezu  dokládajíc  předešlého,  prve  na  Nebovidy  učiněného.  Proti  tomu 
ona  Anna  pohnaná  odpierajíc  pravila,  že  jest  ji  ona  Dorota  pohnala  z  svrchkuov 
a  nábytkuov,  jakožto  krav,  vovec,  šatuov  chodiciech,  a  v  žalobě  své  vede  při  a  ji 
viní  z  statku.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  ona  Dorota  puovod  pohnala  jest  z  statku 
a  v  žalobě  pověděla  a  pravila,  že  ji  viní  z  svrchkuov  a  nábytkuov,  a  poněvadž  se 
ta  věc  dvojí,  že  z  statku  pohání  a  z  svrchkuov  viní,  z  té  příčiny  tento  puohon 
zdvihli  sů.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří  léta  MDIV^ 

R.  m.  1.  71.  b.    SroT.  nález  č.  996  v  Archivn  Českém  XI.  na  sir.  510. 

1320. 

Mezi  Dorotou  Stříbrnou  a  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopidlna  o  rčení.  1604,  [23.  dubna]. 

Dorotha  Střiebmá  od  Ptákuov,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala 
Zdeňka  Loučenského  z  Eopydlna.  Vinila  ho  ze  rčení,  kdež  jest  jí  řekl  XVn  a  puol 
kop  grošuov  českých  úroku  komomieho  zadržalého  na  čas  jmenovitý  dáti. 

9* 


68  D,  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Dorothů  Střiebrnú  od  Ptákuov,  měštků  Starého  města  Praž- 
ského, pnovodem  s  jedné,  a  Zdeňkem  Loučenským  z  Eopydba  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  ze  rčení,  kdež  jest  jí  řekl  XVn  a  puol  kop  grošuov  českých 
úroku  komorního  zadržalého  na  čas  menovitý  dáti,  a  tomu  rčení  neučinil  dosti  etc., 
tak  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
ěteina  na  Helfeněteině  etc,  najvyšěí  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  ta  věc  desk  dotýče,  ten  puohon  z  té 
příčiny  zdvihli  jsú,  a  strany  aby  sebe  v  tom  tiem  právem  hleděly,  kdež  příleží. 

R.  m.  1.  72.  A. 

1321. 

Mezi  Dorotou  z  Košínč  a  Kateřinou  z  Košínč  o  vydání  peněz  věnných.    1504,  23.  dubna. 

Dorotha  z  Koši  ně  pohnala  Katheřinu  odtudž  z  Košíně,  v  městě  Kolíně  obý- 
vající. Vinila  ji  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  vzala  od  nebožtíka  Ji- 
říka z  Přievor  na  věno  své,  kteréž  jest  měla  na  Sendražiciech.  Vložen  puohon  létha 
MDin®  v  úterý  po  svatém  Jeronýmu  [3.  října]. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  KeMně  s  jedné,  a  Katheřinou  odtudž  z  Košíně 
6  strany  druhé.  Kdež  táž  Dorota  vinila  ji  Katheřinu  z  padesáti  kop  grošuov  českých, 
kteréž  jest  vzala  od  nebožtíka  Jiříka  z  Přievor  na  věno  své,  kteréž  měla  na  Sen- 
dražiciech etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu 
ona  Kateřina  pohnaná  odpierajíc  pravila,  že  jest  ty  penieze  k  sobě  vzala,  ale  že  jsú 
ty  penieze  syna  jejieho  byly.  A  na  to  také  ukázala  svědomí.  Zase  proti  tomu  ona 
Dorota  puovod  pravila,  že  ty  penieze  ne  synu  svému,  ale  sobě  vzala  a  na  věno  své. 
A  na  to  ukázala  svědky.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hoftnistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  ona  Dorota  puovod 
dostatečně  provedla,  že  jest  ona  Kathehna  pohnaná  ty  penieze  k  sobě  přijala,  a  také 
k  tomu  se  jest  táž  Katheřina  sama  seznala,  že  jest  je  k  sobě  přijala  a  synu  svému 
že  jest  je  dala,  ale  toho  jest  ničímž  neprovedla,  by  je  synu  svému  dala :  i  z  té  pří- 
činy dává  se  jí  Dorotě  puovodovi  za  právo,  aby  ona  Katheřina  pohnaná  jí  Dorotě 
těch  padesáte  kop  grošuov  českých  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  1.  72.  a.    SroY.  nález  č.  1182  v  ArchiTU  Českém  Xn.  na  str.  640. 

1322. 

Mezi  Dorotou  z  Yilhartic  a  Janem  z  Yilhartic  o  zdrženi  smlouvy.  1504,  [23.  dubna] 

Dorotha  z  Vilhartic  a  z  Heršteina  pohnala  Jana  z  Vilhartic  a  na  Lomci.  Vi- 
nila ho  z  nezdržení  smlouvy,   že  jest  jí  měl  XLti   kop   grošuov  míšeňských  dáti, 


NáUgy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  G9 

i  nedal  jí  než  deset  kop  grošnov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDIIF  ve  čtvrtek 
po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezí  Dorothů  z  Vilhartic  s  jedné,  a  Janem  odtudž  z  Vilhartic 
s  strany  druhé,  kdež  ho  vinila  z  nezdržení  smlouvy,  že  jí  měl  dáti  XLti  kop  gro- 
šuov  míšeňských,  i  nedal  jí  než  deset  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpíeraje  pravil,  že  jest  té  smlouvě  jí  Do- 
rotě učinil  dosti  a  jí  těch  XLti  kop  grošuov  míšeňských  dal.  A  na  to  ukázal  kvi- 
tancí  pod  pečetmi  dobrých  lidí,  kdež  ona  Dorota  jej  z  těch  XLti  kop  grošuov  mí- 
šeňských kvituje.  Zase  proti  tomu  ona  Dorotha  puovod  pověděla,  že  jest  kvitancí 
na  tu  summu  udělala,  ale  že  jest  těch  XLti  kop  grošuov  míšeňských  od  něho  ne- 
vzala, než  toliko  X  kop  grošuov  míšeňských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteína 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  pruovody, 
nalezli:  Poněvadž  jest  toho  on  Jan  pohnaný  ničímž  neprovedl,  by  jí  Dorotě  před 
kým  těch  XLti  kop  míšeňských  dal,  a  také  kvitancí,  kteráž  jest  ukázal,  dokonalá 
nenie,  i  z  té  příčiny  JMt  páni  dávají  jí  Dorotě  za  právo,  aby  on  Jan  pohnaný  jí 
těch  XXXti  kop  grošuov  míšeňských  dodal  a  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú 
nedělí  pořád  zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  [v  úterý  den  sv.  Jiří]. 

R.  m.  1.  72.  b. 

1323. 

Mezi  Jindřichem  z  Nebilova  a  Janem  Merkllnským  z  Merklína  o  postavení  poddaného 

pro  nářek  cti.  1504,  23.  dubna. 

Jindřich  z  Nebielova  pohnal  Jana  Merklínského  z  Merklína,  aby  člověka  svého 
Jošta  z  Vidic  postavil  před  soudem  komorním.  Vinil  ho  z  nářku  ctí.  Vložen  puohon 
léta  MDn'  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nebielova  s  jedné,  a  Janem  Merklínským  z  Merklína 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Jindřich  pohnal  jeho,  aby  postavil  před  soudem  komorním  Jošta 
z  Vidic,  člověka  svého,  kdež  ho  viniti  chce  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
okazuje.  A  na  to  ukázal  vajpověď  pánuov  JMtí,  prve  na  to  učiněnu,  a  svědomí. 
Proti  tomu  on  Merklínský  odpíraje  pravil,  že  ten  Jošt  člověk  jeho  nenie  a  již  nebyl, 
když  ho  on  Jindřich  pro  něho  pohnal,  a  puohonem  že  ho  u  něho  nezastihl ;  a  dokudž 
jest  u  něho  byl,  že  jest  na  něm  nikdy  nežádal,  aby  ho  postavil.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu  a  s  obů  stranu  pře  líčení, 
odpory  i  svědomí,  takto  nalezli:  Poněvadž  jest  jeho  Jana  Merklínského  puohon  ne- 
zastihl, pokudž  týž  Jošt  jeho  byl,  z  té  příčiny  on  Jan  Merklínský  pohnaný  jemu 
Jindřichovi  puovodovi  tu  a  tiem  nic  povinovat  nenie;  ale  poněvadž  týž  Jindřich  Ne- 


70  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

bieloYský  po  své  cti  stojí,  že  ten  nářek  jemu,  témuž  Jindřichovi,  jeho  cti  ani  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  na  budúcí  časy  věčně.  A  JMt  páni 
mezi  stranami  škody  ústně  zdvihli  jsú.    Stalo  se  v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  in.  1.  97.  b.    SroT.  nález  č.  1252  na  str.  29. 

1324. 

Mezi  Jindřichem  z  Nové  Ysi  a  rychtářem  Miličínským  Štrábochem  o  postavení  člověka  pod- 
daného pro  zbití  služebníka  jeho.  1504,  23.  dubna. 

Jindřich  z  Nové  Vsi  a  z  Prčice  pohnal  Štrabocha,  rychtáře  z  Miličína,  aby 
člověka  svého  Outratu  z  Ješetic  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem  krá- 
lovstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  toho,  že  mu  služebníka  jeho 
Heřmana  z  Ješetic  zbil  a  zmordoval,  že  jest  od  toho  bití  umřel.  Vložen  puohon  léta 
etc.  ni®  ve  čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nové  Vsi  a  z  Prčice  s  jedné,  a  Václavem  Outratú 
z  Ješetic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jindřich  puovod  vinil  téhož  Outratu,  že  jest  mu 
služebníka  jeho  Heřmana  z  Ješetic  zbil  a  zmordoval,  že  jest  od  toho  bití  umřel 
etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Outrata 
pohnaný  odpíraje  pravil,  že  týž  Heřman  po  tom  zbití  chodil  několik  nedělí,  a  k  tomu 
že  se  s  ním  o  to  křesťansky  smluvil  a  smířil.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  s  obú 
stranu  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  toho  on  Jindřich  puovod  ničímž  do- 
statečně neprovedl,  by  on  Heřman  od  toho  zbití  umřel,  a  on  Outrata  to  jest  pro- 
vedl, že  jest  po  tom  zbití  ten  člověk  chodil  i  dělal,  i  z  té  příčiny  toho  se  nan 
na  Outratu  neshledává,  by  on  tiem  mordem  vinen  byl.  Ale  poněvadž  jest  on 
Outrata  jej  Heřmana  zranil,  a  k  tomu  se  jest  také  sám  týž  Outrata  seznal,  z  té  pří- 
činy JMt  páni  jej  Outratu  v  svú  kázeň  beru  a  jej  trestati  ráčí.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

B.  m.  1.  98.  a. 

1325. 

Mezi  Litvínem   z  Zahrádky  a  Kateřinou   z  Veletic  o  postavení  člověka   pro  vraždu. 

1504,  23.  listopadu. 

Litvín  z  Zahrádky  pohnal  Kathehny  z  Veletic  a  na  Brocně,  aby  člověka  svého 
Václava  Nelovce  z  Blochova  postavila  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie 
českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  mordu,  že  v  miemé  a  pokojné  zemi 
s  svými  pomocníky  otce  jeho  nevině  zamordoval.  Vložen  puohon  léta  MDHI®  ve 
čtvrtek  před  Zvěstovám'm  panně  Maryi  [23.  března]. 


Nálezy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  71 

V  té  při  mezi  Litvínem  z  Zahrádky  s  jedné,  a  paní  Katheřinů  z  Veletic 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Litvín  ji  paní  Katheřinů  pohnal,  aby  člověka  svého  Václava 
Nelovce  z  Blochova  postavila  před  nevyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti,  kdež  ho  vinil  z  mordu,  že  v  mírné  a  pokojné  zemi  s  svými 
pomocníky  otce  jeho  nevině  zamordoval  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Při  tom 
pravě,  že  jest  toho  člověka  při  času  svatého  Martina  minulého  nepostavila,  a  že  jest 
ho  on  neviděl.  Proti  tomu  ona  paní  Katheřina  pravila,  že  jest  téhož  Václava  posta- 
vila a  tomu  všemu  že  jest  dosti  učinila.  A  na  to  ukázala  dobrých  lidí  svědomí,  že 
se  jest  tak  v  pravdě  staJo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  jest  to  táž  paní  Katheřina  pohnaná  dostatečně  provedla,  že  jest 
téhož  Nelovce  před  pány  JMti  o  svatém  Martině  minulém  v  šranciech  měla  a  po- 
stavila, a  on  Litvín  puovod  tu  stoje,  pánuov  JMti  nežádal,  aby  jej  v  tom  opatřiti 
ráčili,  a  potom  ten  Nelovec  jí,  paní  Katheřině,  utekl:  i  z  té  příčiny  ona  paní  Ka- 
theřina jemu  Litvínovi  tu  a  tiem  nic  viece  povinna  nenie.  Dala  památné.  Stalo  se 
v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  m.  1.  181.  a. 

1326. 

Mezi  ZdeiUcem  Lvem  z  Rožmitálu  a  Johankou  z  Rožmitálu  o  nezdržení  smlouvy.  1504,  23.  dubna. 

Pan  Zdeněk  Lev  z  Rožmitálu  a  na  Blatné,  purkrabie  Karlšteinský,  pohnal  Jo- 
hanku odtudž  z  Rožmitálu.  Vinil  ji  z  nezdrženie  smlouvj'^,  mezi  nimi  učiněné  a  ce- 
dulemi vyřezanými  tvrzené,  v  tom,  že  jistota  na  summu  XXIII  seth  kop  grošuov 
míšeňských  v  té  smlouvě  menovaných,  když  by  je  od  téhož  pana  Lva  vyzdvihla,  má 
býti  k  věrné  ruce  položena,  o  kohož  by  se  týž  pan  Lev  a  ona  paní  Johanka  smlu- 
vili etc,  tak  jakož  smlouva  toho  artikule  to  v  sobě  šíře  zavírá.  Ale  tomu  ona,  paní 
Johanka,  podle  zněnie  téhož  artikule  neučinila  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIIF 
v  úterý  po  Novém  létě  [3.  ledna]. 

V  té  při  mezi  panem  Zdeňkem  z  Rožmitálu,  purkrabí  Karlšteinským,  s  jedné, 
a  paní  Johánků  odtudž  z  Rožmitálu  s  strany  druhé.  Kdež  týž  pan  Lev  vinil  ji  paní 
Johanku  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  v  tom,  že  jistota  na  summu  XXIII 
seth  kop  grošuov  míšeňských  v  té  smlouvě  jmenovaných,  když  by  je  od  téhož  pana 
Lva  vyzdvihla,  má  býti  u  někoho  k  věrné  ruce  položena  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
svědčí.  A  na  to  túž  ukázal  smlouvu  a  dal  čísti  artikul  v  puohonu  dotčený.  Ukázal 
také  i  nález  panský  prve  na  tu  smlouvu  učiněný.  Proti  tomu  Zbyněk  Běšín,  manžel 
a  poručník  nadepsané  paní  Johanky  pohnané,  ničímž  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,   vyslyševše  puohon,  žalobu  i  smlouvu,  nalezli:  Po- 


72  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

něvadž  jest  na  to  smlouva  prve  učiněna  a  k  tomu  také  i  rozsudek  v  soudu  komorním 
se  o  to  stal,  z  té  příčiny  aby  ona  paní  Johanka  podle  téhož  rozsudku  té  smlouyě 
dosti  učinila,  a  to  konečně  ve  dyú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  m.  1.  265.  a.    SroY.  náleiy  č.  1036  a  1087  ▼  AidÚTU  Českém  XI.  sir.  686  a  XII.  str.  476. 

1327. 

Mezi  Václavem,  sladovníkem  královským,  a  javorem  kláStera  Maltézského  Janem  z  Jablonné 

o  postavení  poddaného  pro  nářek  ctí.  1504,  23.  dubna. 

Václav,  sladovník  královský,  měštěnín  Menšieho  města  Pražského,  pohnal 
kněze  Jana  z  Jablonné,  převora  kláštera  Matky  boží  tudiež  v  Menším  městě  Pražském 
u  mostu,  aby  Kříže  pivovarníka,  poddaného  svého,  k  jeho  klášteru  příslušejícieho,  po- 
stavil před  nigvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti 
v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIIT  v  pondělí 
u  vigiljí  svatého  Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Václavem,  sladovníkem  královským,  měštěnínem  Menšieho 
města  Pražského,  s  jedné,  a  Křížem  pivovarníkem,  k  klášteru  Matky  boiie  tudiež 
v  Menším  městě  Pražském  příslušejícím,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  puovod  vinil 
jej  Kříže  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Při  tom  pravě,  že  jest 
ho  nazval  falešníkem,  že  jest  slady  falšoval.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
Kříž  pivovarník  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  jeho  Václava  falešníkem  nenazýval, 
než  toliko  že  jest  to  mluvil,  že  jsú  jeho  Křížový  falše  na  rathouz  nenosili,  jako  jeho 
Václavovy.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpory,  s  obů  stranu  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  toho 
svědkové  žádní  neseznávají,  by  naň  na  Václava  puovoda  jaká  faleš  uvedena  byla,  ani 
také  toho  vyznávají,  by  za  falešníka  kde  odsouzen  byl,  a  také  poněvadž  týž  Kříž 
nan,  na  Václava,  toho  nepraví;  i  z  té  příčiny  to  jemu  Václavovi  puovodovi  jeho  cti 
nic  ke  škodě  nenie  ani  býti  má  nynie  i  na  budůcí  časy  věčně.  A  páni  JMt  škody 
mezi  stranami  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R  m.  1.  286.  b. 

1328. 

Mezi  Václavem  Čáslavským  a  poručníky  sirotkův  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic  o  vráceni  bible. 

1504,  23.  dubna. 

Václav  čáslavský,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Václava  Hyndráka 
z  Habrová,  miestopísaře  královstvie  Českého,  a  Petra  Markolta  z  Tedražic,  poručníkuov 
sirotkuov  a  statku  nebožtíka  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic.  Vinil  je  z  toho,  že  mu 
nechtie  vrátiti  biblí,  kteréž  jest  on  Čáslavský  puojčil  nebožtíkovi  Janovi  z  Tedražic, 


Nálezy  a  rohu  1504  o  Svátosti.  73 

kterážto  biblí  šacuje  Lte  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDIQ^  v  středu 
před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Čáslavským,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  mezi  Václavem  Hyndrákem  z  Habrová,  miestopísařem  královstvie  Českého, 
a  Petrem  Markoltem  z  Tedražic,  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  z  Tedražic, 
s  strany  druhé.  Kdež  on  puovod  vinil  je  pohnané  z  toho,  že  mu  nechtie  vrátiti  biblí, 
kteréž  jest  on  Čáslavský  pójčil  nebožtíkovi  Janovi  z  Tedražic,  a  tu  biblí  že  sobě 
pokládá  Lte  kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  svědomí,  v  kterémžto  seznávají,  že  jsú  tu  biblí  s  střiebmými  puklami  v  domu 
téhož  nebožtíka  Mutrplosa  vídali,  ano  se  v  ní  vertovali.  Proti  tomu  Ctibor  z  Bu- 
kuovky  na  miestě  pohnaných,  jakožto  poručník  jich,  odpíraje  pravil,  že  on  Václav 
Hyndrák  i  on  Markolt  o  té  biblí  nic  nevědí,  a  také  že  on  Čáslavský  nebožtíka 
Mutrplosa  za  jeho  zdraví  nikdy  neupomínal  ani  z  ní  vinil,  též  také  ani  po- 
ručníkuov  statku  od  téhož  nebožtíka  Mutrplosa  učiněných,  jakožto  Adama  a  Jošta 
nebožtíkuov,  kteříž  po  jeho  Mutrplosově  smrti  několiko  leth  živi  byli,  až  teprův 
nynie  napomíná.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj vyšší 
hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
žalobu,  odpor  i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  svědkové  jeho  čáslavského  puovoda  vy- 
znávají, že  jsú  viděli  Adama  z  Bystřice  jakožto  jednoho  poručníka,  an  v  domě  téhož 
Mutrplosa  v  té  biblí,  z  kteréž  on  čáslavský  pohnal,  vertuje  se,  z  té  příčiny  aby  oni 
pohnaní  jemu  čáslavskému  tu  biblí  vrátili  anebo  tu  summu  v  puohonu  položenu,  to 
jest  těch  Lte  kop  grošuov  českých,  dali,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  L  287.  a. 

1329. 

Mezi  Klatovským  měšfanem  Václavem  Kulatou  a  konšely  městečka  Přeštic  o  postavení 

spoluměštky  pro  dluh  za  pivo.  1504,  23.  dubna. 

Václav  Kulatá,  měštěnín  města  Glatov,  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  mě- 
stečka Přeštic,  aby  spoluměštku  svú  Elšku  Vorlovu  vdovu  postavili  před  najvyšším 
panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ji  z  XV  kop 
grošuov  míšeňských  dluhu  za  pivo  jemu  zuostalého.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve 
čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Kulatou,  měštěnínem  města  Glatov,  s  jedné,  a  mezi 
Elškú  Vorlovú  z  městečka  Přeštic,  pro  kterážto  on  Kulatá  purgmistra  a  konšeluov 
téhož  městečka  Přeštic  pohnal,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Kulatá  vinil  ji  z  XV  kop 
grošuov  míšeňských  dluhu  za  pivo  jemu  zuostalého  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vypověděli :  Poněvadž 

ArckiT  ČeakýXin  10 


74  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

v  tom  mocném  listu  nadepsané  Elšky  Yorlové,  kdež  Přeštičští  měšfané  svým  listem 
vyznávají,  že  by  ona  to  před  nimi  vyznala,  že  Radslava  z  Šebířova  poračníkem  činí 
této  pře,  a  sama  svým  jménem  toho  nevyznává,  neb  měla  jest  sama  jménem  a  listem 
svým  takový  list  učiniti:  „Známo  činím  tiemto  listem,  že  činím  poručníka  na  zisk 
i  na  ztrátu,  "^  a  pečeti  nadepsaného  města  měla  žádati  toliko  na  svědomí ;  i  poněvadž 
jest  toho  neučinila  a  listem  sama  nevyznala  a  na  svědomí  pečeti  neprosila,  že  v  tomto 
listu  dosti  ku  právu  moci  nenie ;  neb  každý  má  to  vyznati,  že  moc  dává  před  soudem 
komorním,  ne  před  jinými  osobami,  jako  oni  nadepsaní  Přeštičští  vyznávají,  že  jest 
svrchu  dotčená  Eiška  Yorlova  před  nimi  toliko  vyznala:  i  z  té  příčiny  JMt  páni 
jemu  Kulatovi  podle  jeho  puohonu  dávají  za  právo.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý 
den  svatého  Jiří. 

R.  in.  L  287.  b. 

1330. 

Mezi  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  a  Václavem  z  Horňátek  o  nezdrženl  smlouvy. 

1504,  23.  dubna. 

Václav  Tvoch  z  Nedviedkova  pohnal  Václava  z  Horňátek  na  Struhařově.  Vinil 
ho  z  nezdržení  smlouvy,  kdež  jest  slíbil  za  Saldu,  člověka  svého,  že  mu  měl  rybník 
dodělati  v  témdni  po  svatém  Václave  nynie  minulém,  a  nezadělá-li  ho,  tehdy  že  mu 
má  dáti  za  to  XXti  kop  grošuov  českých  on  Václav  z  Horňátek  jemu  Tvochovi. 
Vložen  puohon  léta  MDHI  v  pátek  po  svatém  Františku  [6.  řQna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Tvochem  z  Nedviedkova  s  jedné,  a  Václavem  z  Hor- 
ňátek s  strany  druhé.  Kdež  on  Tvoch  vinil  jej  Václava  Struhařovského  z  nezdržení 
smlouvy,  kdež  jest  slíbil  za  Saldu,  člověka  svého,  že  mu  měl  rybník  dodělati  v  tém- 
dni po  svatém  Václave  nynie  minulém,  a  nezadělá-li,  že  mu  má  dáti  XXti  kop 
grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí a  smlouvu.  Proti  tomu  on  Václav  z  Horňátek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  ta 
smlouva  mezi  nimi  dokonalá  nenie,  a  jestliže  jest  ten  Salda,  člověk  jeho,  čemu  dosti 
neučinil,  že  ho  k  tomu  mieti  chce,  aby  učinil  dosti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  smlouvu  i  svědomí,  nalezli: 
Poněvadž  jest  on  Tvoch  dostatečně  provedl,  že  jest  s  ním  s  Václavem  z  Horňátek 
smlouvu  měl,  a  také  že  týž  Václav  toho  jest  zase  ničímž  neodvedl,  by  s  ním  Tvochem 
té  smlouvy  neměl;  z  té  příčiny  dávají  JMt  jemu  Tvochovi  za  právo,  tak  aby  on 
Václav  z  Horňátek  pohnaný  jemu  Václavovi  Tvochovi  podle  znění  též  smlouvy  tomu 
dosti  učinil,  a  to  ve  dvú  nedělí  od  dnešního  dne  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  1.  288.  a. 


Nálezy  e  rohu  1504  o  Svátosti.  75^ 

1331. 

Mezi  Václavem  Boztock^^m  z  Teplé  a  Junem  Šmerhovským  o  nářek  cti.   1504,  [23.  dubna]. 

Vádav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Jana  Šmerhovského,  měštěnína  Starého  města 
Pražského.  Vinil  ho  z  nářku  cti. 

V  té  při  mezi  Václavem  Roztocským  z  Teplé  s  jedné,  a  Janem  Šmerhovským 
měštěnínem  Starého  města  Pražského  s  strany  druhé.  Kdež  on  Roztocský  jej  Šmer- 
hovského vinil  z  nářku  cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli: Poněvadž  on  Roztocský  po  své  cti  stojí,  a  on  Jan  Šmerhovský  pohnaný  jsa 
pohnán  nestojí,  z  té  příčiny  ten  nářek  jemu  Václavovi  puovodovi  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  potomně.  A  on  Václav 
Roztocský  aby  se  k  němu  k  Janovi  Šmerhovskému  zachoval  podle  práva  a  zřie- 
zení  zemského. 

Item  léta  MD  čtvrtého  v  pátek  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října] 
vydán  jest  list  Václavovi  Roztocskému  z  Teplé  na  Jana  Šmerhovského  podle  práva, 
aby  stál  na  svatého  Martina  najprv  příštího  a  nápravu  aby  učinil  podle  práva  a  zřie- 
zenie  zemského. 

R.  m.  L  288.  a. 

1332. 

Mezi  Litvínem  ze  Zahi*ádky  a  robotn^^mi  lidmi  ze  zboží  Ploskovského  o  vraždu  otce  jeho. 

1504,  23.  dubna. 

Léta  božieho  láDIV^  v  úterý  na  den  svatého  Jiří  stala  se  jest  smlouva  mezi 
Litvínem  z  Zahrádky  z  strany  jedné  puovodem,  a  robotnými  lidmi,  rychtáři  i  těmi, 
kteříž  pohnáni  byli  z  zboží  Ploskovského,  přítomnými  i  těmi,  jenž  doma  zuostali, 
jakožto  pohnanými,  s  strany  druhé,  i  s  urozeným  Václavem  Adamem  z  Drahonic 
a  na  Ploskovicích  skrze  ctihodného  kněze  Jana  Žáka,  kostela  Lítoměřicského  děkana 
etc.,  v  právích  doktora,  a  urozeného  Viléma  Černína  z  Chudenic  a  Jiříka  z  Sebu- 
zína  a  v  Zelenkách  takováto:  Jakož  jest  vinil  lidi  svrchupsané  z  mordu  otce  svého 
a  ze  škod  svrchu  psaný  Litvín,  že  je  z  toho  ze  všeho  propouští  a  ovšem  prázdny 
činí,  věčně  i  na  budúcí  časy  jich  z  toho  viece  neviniti  ani  zpomínati  ani  dědicové 
ani  přátelé  jeho,  a  lidé  Adamovi  též  také  nemají  jemu  ani  dědicóm  na  věčné  i  bu- 
důcné  časy  ničímž  zlým  zpomínati,  než  mír  a  pokoj  s  obú  stran  křesťanský  zacho- 
vati mají,  jako  na  dobré  lidi  sluší.  A  také  se  jest  Litvín  přiznal  před  námi  svrchu- 
psanými  smlouvci,  že  s  Václavem  Adamem  o  otce  i  o  všecky  věci  konečnú  smlouvu 
má.  A  to  sobě  slíbili  věrně  a  právě  zdržeti,  jako  na  dobré  lidi  sluší. 

R.  m.  1.  331.  b.  SA  nápisem :  Begittra  památná  k  roku  SvátotU  MDIV^.  SniUmva.    SrOT.  náles  &  1326 
na  8tr.  70. 

10* 


76  D.  XUI,  Registra  soudu  kofnomího. 

1333. 

Mezi  Kateřinou  Jehňátkovou  a  Bernardinem  Vlachem  o  vydáni  majestátu  a  listft  na  dům. 

1504,  24.  dubna. 

Katheřina  JehĎátková,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  pohnala  Berniu*- 
dina  Vlacha,  vlastnieho  bratra  někdy  Anthonie  Vlacha  kupce,  kterýž  u  Jednorožce 
tu  v  Starém  městě  Pražském  bydlel.  Viniti  ho  chce,  že  jí  vydati  nechce  majestátu 
jejieho  ciesařského  i  jiných  jejiech  spravedlností  listovních,  jí  a  manželu  jejiemu  na 
duom  svobodný  tudiež  v  Starém  městě  Pražském,  v  němž  bydlí,  svědčíciech  a  témuž 
někdy  Anthoniovi,  bratru  jeho  Bemardinovu,  od  též  Jehňátkové  svěřených  a  k  věrné 
ruce  schovati  daných.  Vložen  puohon  létha  MDIII**  v  sobotu  den  Jedenácti  tisíc 
panen  [21.  října]. 

V  té  při  mezi  Jehnátkovú  Katheřinů,  v  Starém  městě  Pražském  obývající, 
puovodem  s  jedné,  a  Bernardinem  Vlachem  s  strany  druhé.  Kdež  táž  Katheřina  vi- 
nila jej  Bemardina  z  toho,  že  jí  vydati  nechce  majestátu  jejieho  ciesařského  i  jiných 
jejiech  spravedlností  listovniech  na  duom  jejie  svobodný,  v  němž  bydlí,  svědčíciech 
a  témuž  někdy  Anthoniovi,  bratru  jeho  Bemardinovu,  od  též  Jehňátkové  svěřených 
a  k  věrné  ruce  schovati  daných  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na 
to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  on  Bemardin  Vlach  pohnaný  odpieraje  pravil,  že 
to  věc  svěřená  nenie,  než  že  sú  ten  duom  ona  Katheřina  i  s  svým  mužem  Skůr- 
skému  i  čáslavskému  prodali  a  jím  naň  dobru  vuoli  udělali;  a  oni  dále  Skurský 
a  čáslavský  prve  menovanému  Anthoniovi  dobru  vuoli  na  ty  na  všecky  listy  učinili. 
A  na  to  ukázali  tu  dobru  vuoli  jejie  Jehňátkové  a  muže  jejieho.  Dále  ukázali  list 
ten,  v  kterémžto  listu  oni  Mikuláš  Skurský  a  Václav  Čáslavský  jemu  Anthoniovi  na 
všecky  listy  dobru  vuoli  dávají,  a  to  proto,  že  on  Anthonín,  jakožto  podpuorce  za 
ni,  za  Jehnátkovú,  k  ním  k  Skurskému  a  Čáslavskému  jda*)  do  Žíduov,  i  dal  za 
ně  Židu  puol  druhého  sta  kop  a  XXVU  kop  grošuov  míšeňských,  jakož  kvitancí  od 
Žida  učiněná  to  šíře  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory,  s  obů  stranu  pře  líčenie,  pruovody  i  svě- 
domí, takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Bemardin  Vlach  pohnaný  to  dostatečně 
pokázal,  že  ti  všichni  listové  svrchu  dotčení  i  dobrá  vuole  na  ten  duom  svobodný, 
v  němž  ona  Jehňátková  bydlí,  svědčící  nebožtíkovi  Anthoniovi,  bratra  jeho  Bemar- 
dinovu, řádně  a  dostatečně  přišli  sů,  a  on  Anthonín  v  svém  zřiezení  a  kšaftu  o  nich 
o  těch  listech  nikam  neporačil,  a  také  poněvadž  jejie  Jehňátkové  jeden  svědek  od  ní 
ukázaný  a  jeden  z  jeho  Anthoniových  poručníkuov,  Jiřík  od  Jednorožce,  to  seznal, 
že  on  Anthonín  poračil,  aby  ty  listy  často  dotčené  na  ten  duom  svobodný  svědčící 
oni  poračníci  vezmůce,  je  bratřím  jeho  Anthoniovým  vydali :   i  z  té  příčiny  on  Ber- 


Nále$y  $  roku  1504  o  Svátosti.  77 

nardin  pohnaný  jí  Jehňátkové  těch  listuov  v  puohonu  dotčených  vydati  povinen  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středa  po  svatém  Jiří. 

R.  nL  1.  62.  b.  *)  T  rokop:  jsa. 

1334. 

Mezi  Johannesem  ze  Skalice,  úředníkem  mince  od  Hory  Kutny,  a  klášterem  Sedleckým  o  vy- 
dání svěřených  peněz.  1504,  24.  dubna. 

Johannes  od  Hory  Euthny  pohnal  kněze  Klimenta,  opata  kláštera  Sedlce, 
i  všeho  téhož  kláštera  konventu.  Vinil  je  z  toho,  kdež  jest  dal  schovati  k  věrné 
ruce  knězi  Petrovi,  někdy  kaplanu  na  Vlaském  dvoře  u  Hory  Kuthny,  X  kop  grošuov 
českých,  a  v  tom  že  jest  týž  kněz  Petr  umřel,  a  statek  jeho  že  jest  k  tomu  kon- 
ventu a  k  klášteru  vzat,  tak  že  on  k  svému  přijíti  nemohl  a  nemuož.  Vložen  puohon 
léta  MDm^  v  neděli  před  svatým  Divišem  [8.  října]. 

V  té  při  mezi  Johannesem  od  Hory  Euthny  s  jedné,  a  mezi  knězem  Eli- 
mentem,  opatem  kláštera  Sedlce,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  Johannes  vinil  je  z  Xti  kop  grošuov  českých,  kteréž  někdy  k  věrné  ruce 
knězi  Petrovi,  kaplanu  na  Vlaském  dvoře,  schovati  dal,  a  v  tom  týž  kněz  Petr  že 
jest  umřel,  a  statek  ten  že  jest  k  tomu  klášteru  a  konventu  vzat  etc,  tak  jakož 
žaloba  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí  pod  pečetí  města  Hory  Euthny  ně- 
kterých osob.  Proti  tomu  jmenovaný  kněz  opat  a  konvent  pohnaní  skrze  poručníka 
svého  odpierajíce  pravili,  že  jest  prve  on  puovod  o  to  souzen  před  panem  minc- 
mejstrem,  a  tu  že  jest  před  ním  nic  nepokázal  ani  co  provedl,  by  témuž  knězi  Pe- 
trovi co  schovati  dal;  a  také  že  po  témž  knězi  Petrovi  žádných  peněz,  ješto  by 
témuž  Johannesovi  svědčily,  nalezeno  nenie,  a  že  sú  při  každých  penězích,  což  jich 
po  něm  zuostalo,  čí  sú  které  byly,  cedule  byly.  A  na  to  na  všecko  ukázali  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  od- 
pory, pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  téhož  kněze  Elímenta  opata  osm  kop 
grošuov  jím  Johannesem  bylo  tam  sstaveno  témuž  knězi  opatovi  a  zase  že  sú  pro- 
puštěny, a  svědkové  to  seznávají,  že  týž  kněz  Petr  na  smrtedlné  posteli  leže, 
o  žádných  penězích,  ješto  by  jeho  Johannesovy  puovodovy  byly,  žádné  zmienky  ne- 
učinil, a  čí  sú  které  penieze  byly,  že  jest  cedule  při  každých  byla,  a  žádné  cedule 
tu,  ješto  by  jemu  Johannesovi  svědčila,  nebylo :  i  z  té  příčiny  on  kněz  Eliment  opat 
i  jeho  konvent  jemu  Johannesovi  tu  a  tím  nic  povinovat  nenie.  Dali  památné.  Stalo 
se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  162.  a. 


78  D.  XIII.  Begistra  s<mdu  Tumu>mSho. 

1335. 

Mezi  bratřími  Dobeii  z  Yesec  a  konSely  a  obcí  mérta  Enina  o  jetí  a  Yéznéní  člověka  jejich. 

1504,  24.  dubna. 

Jan,  Jiřík,  Václav,  Jakub  a  Zygmund  Dobešové  bratří  vlastní  a  nedielní 
z  Yesec  na  Starém  Eníně  pohnal[i]  purgmistra,  konSeluov  i  vší  obce  města  Enína. 
Vinili  je  z  toho,  že  sú  jim  v  miemé  a  pokojné  zemi  za  řádu  a  za  práva,  na  ně  nic 
nevznezše,  jali  v  městě  svém  Pavla  Třeštivu  rychtáře,  člověka  jich  z  Starého  Enína, 
jej  vsadili,  vězeli  a  urukovali  svévolně  proti  všemu  řádu,  jim  téhož  člověka  pro- 
pustiti nechtěli  na  jich  slušné  poddávání.  Vložen  puohon  v  pondělí  na  Nové  léto 
[1.  ledna]  MDIV^ 

Mezi  Janem,  Jiříkem,  Václavem,  Jakubem  a  Zigmundem  bratřími  vlastními 
a  nedielnými  z  Vesec  s  jedné,  a  purgmistrem,  konSely  i  vší  obcí  města  Enína  s  strany 
druhé.  Edežto  nadepsaní  bratří  z  Vesce  puovodové  vinili  je,  purgmistra,  konšely 
i  všicku  obec  téhož  města  Enína,  že  sú  jim  v  miemé  a  pokojné  zemi  za  řádu 
a  práva,  na  ně  nic  nevznezše,  jali  v  městě  svém  Pavla  Třeštivu  rychtáře,  člověka 
jich  z  Starého  Enína,  jej  vsadili,  vězeli  a  ukovali  [sic]  svévolně  proti  všemu  řádu, 
jim  téhož  člověka  propustiti  nechtěli  na  jich  slušné  poddávání  etc,  tak  jakož  puohon 
to  v  sobě  šíře  zavierá.  A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  oni  Enínští  pohnaní 
odpírajíc  pravili,  že  paní  Markéta  z  Říčan  u  věně  svém  ten  statek  drží,  odkadž  ten 
Pavel  Třeštiva  jest,  a  to  věno  že  dskami  má,  krom  že  jest  nějaké  poručenství  smlouvu 
mezi  nadepsanými  bratřími  puovody  a  sebú  učinila,  ješto  jest  toho  proti  dskám  uči- 
niti neměla  a  nemohla,  nemajíc  toho  povolení  od  krále  JMti  ani  od  pánuov  JMtí 
z  plného  soudu ;  a  tudy  že  sú  svrchu  menovaní  bratří  poháněti  neměli,  než  ona  Mar- 
kétha,  a  že  pohánějí  z  cizí  pře;  a  naprosto  že  jsú  trojí  zmatek  učinili,  jedno, 
že  pohánějí  z  cizie  pře;  druhé,  že  pohánějí  všicku  obec,  ješto  obec  o  tom  nic 
nevěděla  a  nic  s  tiem  Činiti  neměla;  třetí  zmatek,  že  oni  Dobešové  podle  svého 
puohonu  nic  neprovozují ;  žádajíce  pánuov  JMtí  za  opatření.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  pře  líčení  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  ona  Markétha  věno  své  dskami  zemskými  má  a  toho  jest 
žádnému  z  desk  nepropustila,  a  milosti  sobě  té  na  králi  JMti  ani  paních  na  plném 
soudu  zemském  neuprosila,  aby  na  miestě  jejiem  poručníci  mohli  pohnati  a  pohony 
přejímati:  a  protož  nadepsaní  bratří  sú  tohoto  puohonu  podle  práva  učiniti  nemohli, 
a  z  té  příčiny  JMt  páni  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chce-li  je  Enínské  měšťany 
viniti,  komu  ta  věc  spravedlivě  náleží,  z  čeho,  právo  se  jim  nezavierá.  Dali  památné. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  162.  b. 


NálBBy  g  rohu  1504  o  Svátosti.  79 

1336. 
Mezi  Janem  z  Bysně  a  obcí  Slánskou  o  postavení  pacholka  pro  pych.  [1504,  24.  dubna.] 

Jan  z  Bysně  na  Malíkovících  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Slaného,  aby  postavili  před  soudem  komorním  pacholka  Pavlova  z  Trpoměch  jménem 
Pavla.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.,  protože  jest  sekal  dřieví  na  grunthu 
jeho,  práva  k  tomu  nemaje  ižádného. 

y  té  při  mezi  Janem  Malíkovským  z  Bysně  s  jedné,  a  Pavlovým  pacholkem 
z  Trpoměch  jménem  Pavlem  s  strany  druhé,  pro  kteréhožto  pohnal  purgmistra  a  kon- 
šeluov i  vší  obce  města  Slaného,  aby  téhož  Pavla  před  soudem  komorním  postavili. 
Kdež  ho  vinil  z  pychu  etc,  protože  jest  sekal  dříví  na  grunthu  jeho  Malíkovského, 
práva  k  tomu  nemaje.  Proti  tomu  on  Pavel  pacholek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
kdyby  byl  týž  Malíkovský  se  k  nim  Slánským  zachoval  podle  svolení  zemského 
a  k  nim  o  to  psal,  že  by  se  byli  k  němu  zachovali  podle  téhož  svolení  zemského. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpor  a  s  obú  stranu  pře  líčení,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  se  jest  on 
Malíkovský  podle  svolení  zemského  nezachoval  a  k  nim  o  to  přesekání  podle  téhož 
svolení  zemského  neposlal,  že  jemu  Malíkovskému  on  Pavel  tu  tiem  pychem  povi- 
novat nenie. 

umí.  153.  a. 

1337. 

Mezi  měštanem  Litoměřickým  Martinem  Ševcem  a  bratřími  Eamejckými  z  Pokratic  o  pych. 

1504,  24.  dubna. 

Martin  Švec,  měštěnín  města  Lithoměřic,  pohnal  Jindřicha  Eamajka  a  Jana 
Kamajka  bratří  z  Pokratic  seděním  tudiež.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  že  kdež  jest  on  Martin  svezl  víno  s  vinice  své  v  hrozniech 
k  dělání  do  lisu  Mikuláše  Kavína  tu  v  Pokraticiech,  a  když  víno  zděláno  a  již 
v  sudích  bylo,  tehdy  mu  ho  odtud  z  lisu  bráti  nedali.  Vložen  puohon  léta  MDIIP 
v  sobotu  den  Jedenácte  tisíc  panen  [21.  října]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Ševcem  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  mezi  Jindřichem 
a  Janem  Eamajky  bratřími  z  Pokratic  s  strany  druhé.  Kdež  již  menované  bratří 
on  Martin  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  vína 
jeho  od  Mikuláše  Eavína  z  lisu  bráti  nedali  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě 
zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že 
sú  tu  pychu  neučinili  žádného,  než  že  sú  to  víno  právem  sstavili  a  na  svých 
gruntiech  pro  desátek  jich,  a  že  sú  jeho  Martina  k  tomu  obsielali,  aby  tomu 
právu,  od  kteréhožto  práva  oni  sú  to  víno  sstavili,  stál,  ale  on  Martin  že  jest  k  tomu 
nestál.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,   najvyšší  hofmistr 


80  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

králoYStyie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor,  pře  líčenie  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  oni  pohnaní  toho 
vína  žádnu  mocí  ani  pychem  nebrali,  než  právem  že  sú  je  pro  desátek  sstavili, 
a  také  týž  Martin  toho  jest  neodpieral,  by  nadepsaným  pohnaným  tiem  desátkem 
z  toho  kusu  povinen  nebyl,  ani  toho  také,  by  od  téhož  práva  obsielán  o  to  k  roze- 
znání nebyl :  i  z  té  příčiny  svrchu  dotčení  Jindřich  a  Jan  bratří  pohnaní  jemu  Mar- 
tinovi puovodovi  tiem  pychem  povinni  nejsú.  Než  chtie-li  strany  oč  k  sobě  dále 
hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Dali  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  196.  a. 

1338. 
Mezi  Martinem  Sudou  z  Kunratic  a  děkanem  Litoměřickým  Janem  Žákem  o  nářek  cti.  1604, 24.  dubna. 

Martin  Suda  z  Kunratic  pohnal  kněze  Jana  Žáka,  doktora  v  práviech  a  dě- 
kana Lithoměřicského.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  v  pondělí  den  svatého  Brykcí 
[13.  listopadu  1503]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Sudů  z  Kunratic  s  jedné,  a  knězem  Janem  Žákem, 
doktorem  v  práviech  a  děkanem  Lithoměřicským  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  doktora 
vinil  týž  Suda  z  nářku  cti  pravě,  že  by  týž  doktor  pravil,  že  kto  by  neučinil,  jsa 
poručníkem,  inventáře  a  spisu  s  statku  movitého  i  nemovitého  a  počtu  by  činiti 
nechtěl,  že  ten  jako  podezřený  člověk  jest.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
kněz  Jan  doktor  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  bráně  pře  sirotkuov  nebožtíka  Stolen- 
ského  a  syna  jeho  najstaršieho,  kterýž  statek  má  pod  právem  Lithoměřicským,  že 
jest  tu  řeč  mluvil,  kterúž  svědci  Sudovi  vyznávigí,  ale  že  jest  toho  k  němu  k  Su- 
doví ani  o  něm  nemluvil,  nežli  vuobec,  užívaje  v  tom  práva  ciesařského  obecnieho. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšáí  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu, 
odpor,  pře  líčení  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  toho  svědkové  jeho  Su- 
dovi nevyznávigí,  by  týž  kněz  Jan  doktor  to  k  němu  k  Sudovi  mluvil,  tiem  jeho 
nařiekaje,  a  také  týž  kněz  Jan  doktor  že  jest  před  pány  JMtmi  sám  ústně  pověděl, 
že  jest  naň  na  Sudu  toho  nepravil  ani  praví,  i  z  té  příčiny  on  doktor  jemu  Sudoví 
puovodovi  tu  nic  podle  puohonu  jeho  Sudová  vinen  nenie,  a  také  jemu  Martinovi 
Sudovi  ten  nářek  jeho  cti  ani  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie  nynie  i  na  budúcí 
časy  býti  má.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  L  196.  a. 

1339. 

Mezi  Salomenou  z  Mečkova  a  rukojmími  za  manžela  jejího  Václava  o  rukojemství  za  věno. 

1504,  24.  dubna. 

Salomena  z  MeČkova,  vdova  po  někdy  Václavovi  z  Kasalic,  pohnala  Jana 
Vohništko   z  Vohnišfan,   Petra  Appolona  z  Skřivan,   Mikuláše  Bořitu  z  Kasalic  na 


NcUegy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  8Í 

Tajnci  a  Jiříka  z  Easalic.  Vinila  je  jakožto  rukojmie,  kdež  jsú  jí  slíbili  za  nebožtíka 
Václava,  manžela  jejieho,  za  věno  za  pnol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých;  ale 
tomu  nikojemstvie  nedbají  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDUP  v  středu  před 
svatým  Ealixtem  [11.  října]. 

V  té  při  mezi  Salomenou  z  Mečkova,  vdovu  po  někdy  Václavovi  z  Easalic, 
s  jedné,  a  mezi  Petrem  Appolonem  z  Skřivan  s  strany  druhé.  Edež  jej  vinila  podle 
jiných  spolurukojmí  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých,  že  jest  jí  za  tu  summu 
věnní  slíbil  etc.,  tak  jakož  puohon  naií  a  na  jiné  rukojmie  o  to  učiněný  to 
v  sobě  plněji  zavírá.  A  na  to  ukázala  jednoho  svědka  z  týchž  rukojmí,  kterýž  se- 
znává,  že  se  k  tomu  zná,  že  jest  slíbil  podle  jiných  rukojmí  svrchupsaných.  Proti 
tomu  on  Petr  Appolon  odpíraje  pravil,  že  se  v  tom  nepamatuje,  by  rukojmí  za  to 
věno  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenáteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  to  ona  Salomena  puovod  jedním  svědkem  Mikulášem  Bořitú 
provedla,  že  jest  za  to  věno  týž  Petr  sliboval,  a  on  Petr  toho  neodpíral,  by  nesli- 
boval, než  toliko  pravil,  že  se  v  tom  nepamatuje;  i  z  té  příčiny  aby  to  týž  Petr 
zpravil  na  zajtřie  svatého  Martina  najprv  příštieho  v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě 
Pražském  podle  práva,  že  jest  za  to  věno  nesliboval.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  256.  b. 

1340. 
Mezi  Eliškou  z  Podvině  a  Johannou  z  Tajné  o  nářek  cti.   1504,  24.  dubna. 

V  té  při,  kdež  Elška  z  Podvině  pohnala  paní  Johanny  z  Tayné  z  nářku  cti 
před  soud  komorní.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ráčili 
sú  oboje  strany  podati  na  smlouvu  přátelskú,  i  ráčili  sú  k  tomu  vydati  tyto  přátely : 
pana  Jindřicha  z  Hradce  etc.,  pana  Mikuláše  z  Hořic  etc.,  pana  Jana  z  Smiřic,  pana 
Mikuláše  ze  Žďáru,  pana  Mikuláše  Pecingara  z  Bydžína,  pana  Zigmunda  z  Ghmelic 
etc.,  takže  ti  svrchupsaní  ubrmané  sú  mezi  svrchudotčenými  stranami  vajpověď  mocnu 
a  konečnú  učinili  a  to  takovúto,  že  již  psaná  paní  Johanna  řekla  paní  Elšce :  Paní 
Elško,  kdež  si  mě  pohnala  z  nářku  cti,  i  pravím  já,  že  sem  tě  na  tvé  cti  nenaříkala 
aoi  naříkám,  než  ptala  sem  se  po  své  škodě;  i  když  ty  po  své  cti  stojíš  a  pravíš, 
že  tiem  vinna  nejsi,  já  tobě  toho  věřím  a  mám  tě  za  ctnú,  dobru  a  zachovalú  ženu, 
jako  tě  m^í  páni  a  jiní  dobří  lidé.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  nL  1.  831.  b.  za  nápisem:  lUgUtra  památná,  K  roku  Svátosti  MDIV^.  Smlouva. 

1341. 
Mezi  Kuňkou  Kroskovou  a  Jakubem  Krajsou  o  nářek  ctí.  1504,  25.  dubna. 

Kuňka  Kroskova,  městka  Menšieho  města  Pražského,  pohnala  Jakuba  Kraysu, 

ArckiT  Čeéký  XIII.  1 1 


I 


82  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

obyvatele  v  městě  Nymburce.  Viniti  ho  chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV^ 
v  pondělí  před  svatým  Ambrožem  [1.  dubna]. 

Tu  létha  MDIV®  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka  evangelisty  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  vypověděli:  Poněvadž  ona  Eunka 
puovod  k  svému  právu  stála  jest  po  své  cti  stojéci,  a  on  Jakub  Eraysa  po  třikrát 
volán  jsa  i  nestál,  z  té  příčiny  dávají  jí  Kunce  proti  témuž  Eraysovi  za  právo  stáné, 
a  že  jí  ten  nárok  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  ani 
býti  má  nynie  i  potomně;  a  ona  chce-li,  aby  se  k  témuž  Eraysovi  zachovala  podle 
práva  a  zřiezení  zemského. 

Létha  MDIV®  v  úterý  po  Jedenácte  tisíc  panen  [22.  října]  vydán  jest  list 
Eunce  Eroskové  na  Jakuba  Eraysu,  obyvatele  v  městě  Nymburce,  podle  práva,  aby 
stál  na  svatého  Martina  najprv  příštieho,  a  nápravu  aby  jí  učinil  podle  práva  a  zřie- 
zení zemského. 

R  m.  1.  52.  b. 

1342. 

Mezi  Eunrádem  z  Gr&nheimu  a  měStany  Knínskými  o  nářek  cti.  1504,  25.  dubna. 

Eunrád  z  Grynheimu  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Enína.  Viniti  je 
chce  z  jich  psaní  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  sobotu  před  svatým 
Řehořem  [9.  března]. 

V  té  při  mezi  Eunrádem  z  Grynheínu  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem 
a  konšely  města  Enína  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  on  Eunrád  vinil  je  Enínské 
z  jich  psaní  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  některé  listy, 
kteréž  sú  oni  Enínští  psali,  ukázal,  zvláště  o  tom,  že  by  jich  posla  katha  udělal. 
Proti  tomu  oni  purgmistr  a  konšelé  Enínští  odpierigíce  pravili,  že  sú  jeho  Eunráda 
na  jeho  cti  ani  psaním  svým  ani  nikterakž  nedotýkali,  než  on  Eunrád  že  jest  jim 
Enínským  psaní  své  učinil  hanlivé,  z  kteréhož  jej  časem  svým  viniti  chtie.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  s  obú 
stranu  pře  líčenie,  odpory  i  pruovody,  takto  o  tom  JMt  nalezli :  Poněvadž  on  Eunrád 
puovod  toho  nářku  na  ně,  na  purgmistra  a  konšely  Enínské  pohnané,  ničímž  dosta- 
tečně neprovedl  podle  práva,  by  ho  čím  na  jeho  cti  nařkli,  z  té  příčiny  oni  purg- 
mistr a  konšelé  Enínští  jemu  Eunrádovi  tu  nic  tiem  povinovati  nejsú.  Dali  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Jiří. 

R  m.  1.  63.  b. 


Nálezy  z  roku  1504  o  Svátosti.  83 

1343. 
Mezi  Janem  ze  Sovojevic  a  Václavem  Klusákem  z  Kostelce  o  nářek  cti.   1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Sovojevic  a  na  Novém  Stranově  pohnal  Václava  Klusáka  z  Kostelce 
a  na  Huorkách.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MD  prvnieho  v  sobotu 
po  svatém  Havlu  [23.  října]. 

Léta  MD  čtvrtého  v  pondělí  po  božím  křtění  [4.  ledna].  Jakož  sú  na  nás 
mocně  přestali,  na  Janovi  z  Šelmbergka  a  z  Kosti,  najvyšším  komorníku  královstvie 

v  

Českého,  na  Zdeňkovi  Lvovi  z  Rožmitála  a  z  Blatné,  najvyšším  purkrabí  Karl- 
šteinským,  z  pánuov,  a  z  vladyk  na  Albrechtovi  Rendlovi  z  Aušavy,  prokurátorovi 
krále  JMti,  a  některé  přátely  k  nám  vydavše  urozený  a  statečný  vladyka  pan  Jan 
z  Sovojevic  a  na  Novém  Stranově  s  jedné,  a  urozený  vladyka  Václav  Klusák  a  na 
Horkách  s  strany  druhé,  takto  my  svrchu  psaní  ubrmané  i  s  přátely  jich  mocně 
mezi  stranami  vypoviedáme:  Jakož  jest  Václav  Klusák  nadepsanému  panu  Janovi 
Stranovskému  psal  ceduli  pod  svým  sekretem,  v  ní  dotýkaje,  že  by  mu  se  zdálo 
o  nějakých  podvodích;  a  tu  pravil  pan  Václav,  že  na  pana  Jana  žádného  podvodu 
nepraví  ani  ví,  a  že  o  něm  jinač  nevie,  než  že  se  jest  na  své  cti  zachoval,  jako  na 
dobrého  člověka  sluší,  beze  všech  podvoduov.  A  tato  smlouva  má  ukázána  býti  před 
soudem  komorním.  A  tu  my  ubrmané  máme  žádati  pánuov  soudci  anebo  jeden  z  nás, 
aby  pan  Jan  byl  opatřen  na  své  cti  podle  toho  puohonu,  kdež  jest  pana  Václava 
pohnal  z  nářku  cti,  poněvadž  pan  Václav  nan  nic  zlého  nevie  a  nepraví.  I  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoSoodstr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  tuto  nadepsánu  smlouvu  mezi  svrchu  do- 
tčenými stranami  nadepsanými  pány  ubrmany  učiněnou  viděvše  a  jie  pováživše,  jí 
v  registra  komorní  památná  ráčili  sú  rozkázati  vepsati,  při  takové  smlouvě  a  vaj- 
povědi  jeho  pana  Stranovského  takto  opatřujíce,  že  ten  nářek  jemu  a  jeho  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie,  časy  bndúcí  a  věčně.  To 
zapsáno  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  ni.  1.  148.  b. 

1344. 

Mezi  Janem  Dubeckým  z  Dubce  a  Václavem  Firšicem  z  Nabdína  o  nářek  cti. 

1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Firšice  z  Nabdína.  Vinil  ho 
z  nářkn  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  úterý  před  svatým  Valentinem  [13.  února]. 

Tu  léta  božieho  MD  čtvrtého  v  středu  po  svatém  Jiří  Jan  z  Dubce  puovod 
k  svému  právu  stál  jest,  ale  Václav  Firšic  pohnaný  třikrát  volán  jsa  nestál  jest. 
Protož  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie českého,    se  pány   a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  jemu  Janovi  z  Dubce 

11* 


84  D.  XIII.  Registra  satidu  komorního. 

puovodovi  proti  témuž  Vádavovi  Firšicovi  dali  sú  za  právo  stáné.  A  ten  nárok  od 
téhož  Firšice  nenie  a  nemá  nadepsanému  Dubečskému  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti 
k  žádné  škodě  ani  újmě  býti  nynie  ani  na  budúcí  časy  potomnie.  A  on  Jan  Du- 
bečský,  chce-li,  aby  se  dále  k  svrchu  dotčenému  Václavovi  Firšicovi  zachoval  podle 
práva  a  zhezenie  zemského,  že  má  jemu  další  právo  nau  puštěno  býti.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  m.  1.  160.  b. 

1345. 

Mezi  Janem  z  Dubce  na  Průhonicích  a  Václavem  Firiicem  z  Nabdína  o  nářek  ctí  nebožky 

manželky  jeho.   1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Firšice  z  Nabdína.  Vinil  ho 
z  nářku  cti  nebožky  manželky  své.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  úterý  před  svatým 
Valentinem  [13.  února]. 

Léta  MDIV®  v  středu  po  svatém  Jiří  [24.  dubna]  Jan  .z  Dubce  puovod  na 
miestě  nebožky  manželky  své,  od  kteréž  nadepsaného  Václava  Firšice  pohnaného 
z  nářku  cti  viniti  chtěl,  ku  právu  stál  jest,  po  cti  manželky  své  stoje,  ale  on  Václav 
Firšic  nestál  jest,  třikrát  volán  jsa.  Z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí, 
krále  JMti  raddami,  dali  sú  a  dávají  témuž  Janovi  Dubečskému  na  miestě  prve 
dotčené  manželky  jeho  za  právo  stáné.  A  ten  nárok  od  téhož  Firšice  nenie  a  nemá 
býti  svrchu  dotčené  jeho  Dubečského  nebožce  manželce  na  její  cti  a  dobré  pověsti 
k  žádné  škodě  ani  újmě  nynie  ani  budúcí  časy  potomně  a  věčně.  A  on  Jan  Dn- 
bečský,  chce-li  jakožto  puovod  na  miestě  často  dotčené  nebožky  manželky  své,  dále 
k  svrchu  menovanému  Firšicovi  pohnanému  aby  se  zachoval  podle  práva  a  zřiezení 
zemského,  že  má  jemu  nau,  na  Firšice,  další  právo  puštěno  býti.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
den  svatého  Marka. 

Léta  MD  čtvrtého  v  úterý  před  svatým  Vítem  [11.  června]  vydáni  sú  Janovi 
z  Dubce  na  Václava  Firšice  z  Nabdína  listové  podle  práva  a  zřiezení  zemského,  aby 
stál  před  JMtí  pánem,  panem  ho&nistrem  naj  vyšším  královstvie  Českého  a  raddami 
krále  JMti  v  soudu  komorním  na  den  svatého  Martina  najprv  příštieho,  a  nápravu 
aby  podle  práva  učinil  etc.  podle  puohonuov  a  práv  stáných  nadepsaných. 

R.  in.  1.  150.  b.    SroY.  předcházející  nález  č.  1344. 

1346. 

Mezi  Janem  z  Bezejovic  a  Janem  Maceškou  z  Peclinova  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  krádež.  1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Bezejovic  pohnal  Jana  Macešku  z  Peclinova,  aby  člověka  svého,  Ma- 
tějova syna  z  Peclinova,  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem   královstvie  Če- 


Náleay  z  rohu  ló04  o  Svátosti.  85 

ského  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  toho,  že  jest  spolu  s  ji- 
nými tovaryši  svými  nočně  statek  pobral  zlodějsky  člověku  a  mlynáři  jeho  v  Mla- 
doviciech.    Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve  čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Bezejovic  s  jedné,  a  mezi  Matějovým  sjmem  z  Pe- 
clinova,  člověkem  Jana  Macešky,  pro  kteréhož  týž  Maceška  pohnán  byl,  aby  jej  po- 
stavil, s  strany  druhé,  že  on  Jan  z  Bezejovic  vinil  toho  člověka  z  toho,  že  jest  spolu 
8  jinými  tovaryši  svými  nočně  zlodějsky  statek  pobral  Člověku  a  mlynáři  jeho  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  list.  Proti  tomu  on,  Matějuov  syn, 
odpieraje  pravil,  že  tiem  krádežem  vinen  nenie,  a  že  v  tu  chvíli,  když  se  tén  krádež 
stal,  byl  na  diele.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  dále  pravě,  že  toho  krádeže 
on  Jan  z  Bezejovic  puovod  naň  ničímž  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli :  Po- 
něvadž jest  on  Jan  z  Bezejovic  puovod  ukázal  list,  v  kterémžto  listu  žádný  neme- 
nuje  se  zejména,  od  koho  jest  a  pod  čí  pečetí,  a  k  tomu  také  že  jest  nan,  na  Ma- 
tějova syna,  toho  krádeže  ničímž  neprovedl,  z  té  příčiny  jemu  Matějovi,  synu  jeho, 
cti  tu  nic  ke  škodě  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka 
evangelisty. 

R.  m.  1.  151.  a. 

1347. 

Mezi  Janem  z  Bezejovic  a  Bohunkem  z  Bedříchovic  o  postavení  lidí  poddaných  pro  krádež. 

1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Bezejovic  pohnal  Bohunka  seděním  v  Bedřichoviciech,  aby  lidi  své 
z  Bedřichovic,  Poláka  s  synem,  Bláhova  sjma  a  Tichého,  postavil  před  najvyšším 
panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním. 
Vinil  je,  že  sú  s  jinými  tovaryši  svými  nočně  pobrali  statek  zlodějsky  člověku  a  mly- 
náři jeho  v  Mladoviciech.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve  čtvrtek  po  svatém  Fran- 
tišku [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Bezejovic  s  jedné,  a  mezi  Polákem  s  synem  jeho, 
mezi  Bláhovým  synem  a  Tichým,  lidmi  Bohunkovými  z  Bedřichovic,  s  strany  druhé. 
Kdež  on  puovod  vinil  je,  že  spolu  s  jinými  tovaryši  svými  nočně  pobrali  statek  zlo- 
d^sky  člověku  a  mlynáři  jeho  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal 
list  nějaký.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  tiem  krádežem  vinni  nejsú, 
a  že  toho  krádeže  on  Jan  puovod  na  ně  neprovozuje  ničímž.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyěší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod  ukázal 
list,  v  kterémžto  listu  žádný  se  nemenuje  zejména,   od  koho  jest  ani  pod  čí  pečetí, 


86  D.  XIIL  Begistra  soudu  komomího. 

a  také  na  ně  týž  Jan  ničímž  neprovedl,  by  oni  tím  krádežem  vinni  byli,  z  té  pří- 
činy jim  pohnaným  nadepsaným  jich  ctem  tu  nic  ke  škodě  nenie.  Dali  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  in.  1.  161.  b.    SroY.  předcházející  nález  6.  1846. 

1348. 

Mezí  Martinem  Hamzou  z  Zábédovic  a  Janem  Škrheu  z  Petrovic  o  vydání  listů  bratra  jeho. 

1604,  25.  dubna. 

Martin  Hamza  z  Zábědovic  pohnal  Jana  Škrhu  z  Petrovic  z  nevydání  listuov 
bratra  jeho  vlastnieho. 

y  té  při  mezi  Martinem  Hamzú  z  Zábědovic  s  jedné,  a  Janem  Škrhou  z  Pe- 
trovic s  strany  druhé.  Kdež  jest  jeho  Martin  Hamza  pohnal  z  nevydánie  listuov 
bratra  jeho  vlastnieho  dielného  Bořka;  kdež  on  Škra  [sic]  tu  stoje  pravil,  že  jest 
jich  za  to  žádal  týž  bratr  jeho  na  smrtedlné  posteli,  aby  je  vydal  Zigmundovi  Škr- 
hovi,  strajci  svému,  a  pravie,  že  jsou  k  tomu  sirotci.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obě  strany,  takto  o  tom  ráčili  sú  roz- 
kázati: Poněvadž  se  ta  věc  sirotkuov  dotýče,  protož  aby  on  Jan  Škrha  ty  listy  po- 
ložil před  ouředníky  Pražskými,  a  strany  aby  zase  stály  na  den  svatého  Martina 
najprv  budúcieho,  a  tu  bude-li  kto  chtieti  k  tomu  jaké  právo  mieti  po  nadepsaném 
Bořkovi,  právo  se  jemu  nezavierá. 

Item.  Což  se  dotýče  Martina  Hamzy  a  Jana  Škrhy  a  Václava  Nejedlého 
z  Hradce,  aby  ty  listy  položili  před  ouředníky  Pražskými  i  hotové  penieze,  a  strany 
aby  zase  stály  na  zajtří  svatého  Martina;  a  jestliže  by  týž  Martin  Hamza  chtěl  ty 
listy  vyručiti  k  upomínání  pro  nějakú  potřebu,  že  to  bude  moci  učiniti,  než  zase 
vyupomínaje  aby  položil  ty  listy  aneb  hotové  penieze  před  týmiž  ouředníky  Praž- 
skými. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R  m.  1.  196.  b. 

1349. 
Mezi  obcí  Slánskou  a  Janem  z  Bysné  o  pych.   1504,  25.  dubna. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Slaného  pohnali  Jana  z  Bysně  a  na 
Malíkovicích.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  česli^ch,  pro- 
tože jest  jim  byl  zavázal  člověka  jich  šosovnieho  slibem  cti  a  vieru,  aby  mu  se 
stavěl,  jménem  Pavla  z  Trpoměch,  v  řádu  a  právu.  Vložen  puohon  v  sobotu  před 
svatým  Ambrožem  [30.  března]. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Slaného  s  jedné, 
a  mezi  Janem  z  Bysně   na  Malíkovicích   s  strany   druhé.     Kdež  ho  vinili  z  pychu 


Nálezy  g  rohu  1504  o  Svátosti.  87 

a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  Českých,  protože  jest  jim  zavázal  Člověka  jich 
šosovnieho  Pavla  z  Trpoměch  ctí  a  věrou  v  řádu  a  právě  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  on  Malíkovský  odpíraje  pravil, 
že  oni  Slánští  toho  pychu  podle  práva  ničímž  neprovozují,  a  že  toho  jich  svědomí 
neseznává,  by  on  Malíkovský  toho  jich  Člověka  zavazoval,  a  že  ten  člověk  praví,  že 
sám  neví,  kto  ho  tiem  slibem  zavazoval ;  ale  když  ten  člověk  na  jeho  grunthu  dřieví 
sekal,  že  jest  ho  zavázal  Peněk,  hajný  jeho,  bez  jeho  vědomí  a  vuole,  a  že  jest  on 
té  chvíle,  když  týž  člověk  zavázán  byl,  doma  nebyl.  A  na  to  také  ukázal  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  oni  Slánští  puovodové 
na  něho  na  Malíkovského  toho  pychu  v  puohonu  dotčeném  dostatečně  podle  práva 
neprovedli  sú,  z  té  příčiny  on  Malíkovský  pohnaný  jim  tím  pychem  nic  povinovat 
nenie.    Dal  památné.    Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka  evangelisty. 

R  in.  1.  238.  b.    SrOY.  nález  &  1836  na  8tr.  79. 

1350. 
Mezi  Vítem,  synem  Strakovým  z  Enína,  a  sousedy  Knínskými  o  nářek  cti.   1504,  25.  dubna 

Vít,  Strakuov  syn  z  Enína,  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Enína,  aby 
všecky  spolu  své  sousedy,  usedlé  hospodáře  z  města  Enína,  postavili  před  naj vyšším 
panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  krom 
Václava  Straky,  otce  jeho,  krom  Valše  krajčieho  a  krom  Blažka  hrnčíře  příjmí 
Směšného.  Vinil  je  všecky  z  nářku  cti,  krom  těchto  osob  tří  vymieněných. 

V  té  při  mezi  Vítem,  Strakovým  synem  z  Enína,  s  jedné,  a  mezi  všemi 
sousedy,  usedlými  hospodáři,  z  města  Enína  krom  Václava  Straky,  krom  Valše  kraj- 
čieho a  krom  Blažka  hrnčíře  příjmí  Směšného,  s  strany  druhé,  pro  kteréžto  všecky 
sousedy  on  Straka  purgmistra  a  konšeluov  Enínských  pohnal,  aby  je  postavili  před 
najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  ko- 
morním, že  je  všecky  vinil  z  nářku  cti,  krom  těch  tří  osob  vymieněných  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  mluvě,  že  by  jemu 
dávali  zrádce.  Proti  tomu  oni  Enínští  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  sú  ho  nehaněli 
ani  zrádci  mu  dávali,  a  že  to  jeho  svědkové,  kteréž  vedl,  neseznávají;  a  poněvadž 
podle  puohonu  svého  žádného  nářku  neprovozuje  podle  práva,  že  jest  on  Straka  ten 
puohon  učinil  na  zmatek,  žádajíce  JMti  v  tom  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  on  Vít  Straka  puovod  v  svém  puohonu  pohnal  jich  z  nářku  cti, 
vší  obce  Enínské  krom  tří  osob  nahoře  dotčených,   a  toho  nářku  niČímž  dostatečně 


88  D.  XIIL  Registra  satédu  komorního, 

• 

neprovedl  podle  svého  puohonu  a  podle  práva,  i  tudy  jest  ten  puohon  učinil  na 
zmatek.  A  protož  JMt  jej  Víta  v  svú  kázeň  berou.  Dali  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
po  svatém  Jiří. 

R  m.  1.  288.  b. 

1351. 

Mezi  Martinem  Hamzou  z  Zábědovic  a  Tychtou  z  JeStětic  o  dluh.   1604,  [25.  dubna]. 

Martin  Hamza  z  Zábědovic  pohnal  létha  MDIV^  Jana  Tychtu  z  Ještětic  a  na 
Hrádku  z  XVti  kop  grošuov  a  z  XV  grošuov  vše  českých  dluhu  nedoplaceného  etc. 
Tu  na  rok  jim  položený  týž  Martin  Hamza  puovod  stál,  ale  Jan  Tychta  pohnaný, 
tKkrát  volán  jsa,  k  svému  právu  nestál.  Z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  dali  sú  jemu  Hamzovi  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

Léta  MDVr  v  sobotu  po  svaté  Dorotě  [7.  února]  vydán  jest  list  zatykači 
Martinovi  Hamzovi  na  Jana  Tychtu  podle  tohoto  práva  stáného. 

R.  m.  1.  317.  b.  za  nápisem:  Stand  práva  k  roku  Svátosti  létha  MDIV^. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  pátého. 

1352. 

Mezi  Kašparem  Robenhauptem  z  Suché  a  Janem  Bélohlavem  z  Pořešína  o  nezdržení  smlouvy. 

1505,  12.  listopadu. 

Kašpar  Robenhaupt  z  Suché  pohnal  Jana  Bělohlava  z  Pořešína.  Viní  ho 
z  nezdržení  smlouvy  pečetmi  jich  tvrzené  etc. 

y  té  při  mezi  Kašparem  Robenhauptem  z  Suché  s  jedné,  a  Janem  Bélohlavem 
z  Pořešína  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Kašpar  téhož  Bělohlava  vinil  z  ne- 
zdržení smlouvy  peČetmi  jich  tvrzené  v  tom,  že  jest  mu  měl  statek  svuoj,  kterýž 
má,  i  také  statek  bratra  svého  ve  dsky  klásti  etc,  tak  jakož  týž  puohon  Šíře  v  sobě 
to  ukazuje.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu.  Proti  tomu  Jan  pohnaný  odpierige  pravil, 
že  jest  té  smlouvě  rád  chtěl  dosti  učiniti,  ale  že  bezelstně  nemohl,  protože  jest  statek 
ten  Přibíkovi  z  Pořešína  prve  dskami  zapsal,  a  propustiti  ho  sobě  nemohl.  A  pakli 
by  propustiti  chtěl,  že  toho  zápisu  propustiti  nemá,  leč  najprve  přede  všemi  věcmi 
očistil  by  dvuor  poplužní  téhož  Přibíka  před  věnem  Johanky,  manželky  jeho;  a  po- 
něvadž jest  ten  statek  prve  témuž  bratru  svému  zapsal,  již  jest  ho  jinému  klásti  ne- 
mohl, sám  jeho  nemaje.  Zase  proti  tomu  Kašpar  puovod  pověděl,  že  ta  Johanka  tu 
věna  žádného  dskami  nemá,  než  na  listech  aneb  jinou  jistotou.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém   z  Pemšteina  na  Helfenšteině   etc,   najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 


Nálezy  st  roku  1505  o  sv.  Martině.  89 

pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puolion,  žalobu  i  s  obú  stran  pře 
líčení,  odpory  i  pruovody,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  on  Jan  Bělohlav  k  tomu 
dobrovolně  seznal,  že  jest  tu  smlouvu  učinil,  z  té  příčiny  aby  té  smlouvě  jemu 
Kašparovi  dosti  učinil,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce- li 
kto  k  tomu  statku  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  v  středu  den  svatých 
pět  bratří  léta  MDV^ 

R.  m.  1.  64.  a. 

1353. 

Mezi  Mikulášem  Herolem  z  Trnce  a  Johannesem  ze  Skalice  o  dluh  za  Ovčáry. 

1505,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Herol  z  Tmče  pohnal  Johannesa  z  Skalice,  ouředníka  z  mince.  Vinil 
ho  z  osmdesáti  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jemu  Mikulášovi  zadržalého. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Herolem  z  Tmče  puovodem  s  jedné,  a  Johannesem 
z  Skalice,  ouředníkem  z  mince,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Johannesa  vinil 
z  LXXX  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jemu  Mikulášovi  zadržalého  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  to  zavírá.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpíraje 
pravil,  že  mu  jest  ten  dluh  zaplatil,  kterýž  dlužen  byl  za  Vovčáry.  A  na  to  ukázal 
kvitancí  i  svědomí  týž  Johannes,  že  jemu  ten  dluh  zaplatil  Nyklovi.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vj^slyševše  žalobu,  odpor  i  svědomí,  takto 
o  tom  JMt  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Nykl  dostatečně  ničímž  toho  neprovedl,  by  on 
Johannes  na  tu  summu  za  Ovčáry  co  dlužen  zuostal  jemu  Nyklovi,  a  on  Johannes  to 
jest  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  tu  summu  za  Vovčáry  vyplnil,  i  z  té  příčiny 
on  Johannes  jemu  Nyklovi  těmi  LXXXti  kopami  grošuov  českými  povinovat  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  den  svatých  pět  bratří. 

R.  m.  ].  197.  a. 

1354. 

Mezi  Aniiou  z  Drchlavy  a  bratrem  jejím  Janem  Vrbíkem  z  Tismic  o  odkaz.  1505,  13.  listopadu. 

Anna,  manželka  někdy  Jindřicha  z  Drchlavy,  pohnala  Jana  Vrbíka  z  Tismic. 
Viniti  jej  chce  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  jí  mátě  jejie  a  jeho  odkázala. 

V  té  při  mezi  Annu,  manželku  někdy  Jindřichovu  z  Drchlavy,  s  jedné,  a  Janem 
Vrbíkem  z  Tismic  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinila  z  padesáti  kop  grošuov  českých, 
kteréž  jest  jí  mátě  její  a  jeho  odkázala  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě  šíře  to  uka- 
zuje. A  na  to  jest  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  strana  druhá  odpierajíc  pravila,  že 
to  svědomie  jejie  Anny  se  nesrovnává.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,    krále 

ArchiT  Český  XIU.  12 


90  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

JMti  raddami,  slyševše  strany,  odpor  i  svědomí,  takto  JMt  nalézti  ráčili:  Poněvadž 
jest  ona  Anna  dostatečně  provedla,  že  jest  jí  mátě  jejie  těch  padesáte  kop  grošuov 
českých  odkázala,  i  z  té  příčiny  aby  jí  Anně  on  Jan  Vrbík  těch  padesáte  kop 
grošuov  českých  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

Item  Anna  puovod  vzala  na  Jana  Vrbíka  list  zatykači  v  středu  před  svatů 
Dorothů  [4.  února]  létha  MDVP. 

R.  in.  1.  8.  b. 

1355. 

Mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  vzatek  nábytků. 

1505,  13.  listopadu. 

Kněz  Baltazar  Mrzák  z  Miletínka  pohnal  Polixeny  z  Dobřenic.  Viní  ji,  že 
mu  na  dvoře  jeho  dědičném  v  Nové  Vsi  koně,  krávy  i  jiné  nábytky  pobrala,  poklá- 
daje sobě  ten  vzatek  puol  druhého  sta  kop  grošuov  Českých  etc. 

V  té  při  mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  puovodem  s  jedné, 
a  Polixenú  z  Dobřenic  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil,  že  jest  mu  na  dvoře 
jeho  dědičném  v  Nové  Vsi  koně,  krávy  i  jiné  nábytky  pobrala,  pokládaje  sobě  ten 
vzatek  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  to 
v  s  obě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  vajpis  z  desk,  v  kterémžto  vajpisu  stojí  o  nábytcích. 
Ukázal  také  i  svědomí.  Proti  tomu  poručník  Polixeny  pohnané  odpieraje  pravil,  že 
jest  ona  tu  nic  nebrala,  než  což  jest  jí  nebožtík  Bořek,  muž  jejie,  odkázal;  ale  on 
kněz  Baltazar  netoliko  své,  ale  i  jejie  Polixeny  věci  bral,  což  mu  se  zdálo,  pan- 
ského nálezu  o  to  nedočekav,  a  že  jest  mu  ona  toho  nehájila,  aby  bral,  jestliže 
k  čemu  spravedlnost  má.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyšly ševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  svědkové  jeho  kněze 
Mrzákovi  toho  neseznávají,  zač  by  ti  nábytkové  stáli,  kteréž  jest  ona  Polixena  tu 
brala,  i  z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtH 
svatého  Fabiána,  a  tu  což  on  kněz  Mrzák  před  týmiž  úředníky  provede  na  schvá- 
lení jich,  zač  jest  jemu  těch  nábytkuov  ona  Polixena  pobrala,  to  aby  jemu  ona  Po- 
lixena dala  od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
den  svatého  Brikcí. 

R.  m.  1.  27.  b. 

1356. 

Mezi  Sa lomenou  z  Mečkova  a  rukojmími  za  manžela  jejího  Václava  o  rukojemství  za  věno. 

1505,   13.  listopadu. 

Salomena  z  Mečkova  pohnala  Jana  Vohništku  z  Vohnišfan,   Petra  Appollona 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině.  91 

z  Křivan,   Mikuláše  Bořitu   z  Kasalic  a  Jiříka  odtudž   z  Kasalic,    že  její  rukojmie 
nic  nemají  ani  příjemce. 

V  té  při  mezi  Salomenú  z  Mečkova  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Vohništků 
z  VohnišťaĎ,  Petrem  Appolonem  z  Křivan,  Mikulášem  Bořitů  z  Kasalic  a  Jiříkem 
odtudž  z  Kasalic  pohnanými  s  strany  druhé  etc.  Kdež  na  pány  JMt  v  soudu  ko- 
morním vznášela  praviec,  že  jejie  rukojmie  nic  nemají  ani  příjemce;  kterýchž  ni- 
kojmie  přijímal  bratr  její  Salomenin.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofiní^tr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami:  Poněvadž  rukojmie  ani  příjemce,  jakož  ona  Salomena  praví,  nic  nemají,  z  té 
příčiny  toho  všeho  JMt  odkládají  bez  práva  pohoršenie  až  do  Svátosti  najprv  příští, 
a  ona  Salomena  vezmúc  list  od  úředníkuov,  podle  práva  toho  aby  obeslala,  kto  ten 
statek  drží,  kdež  jest  vznesena,  ke  dni  úternímu  po  suchých  dnech  postních.  A  tu 
což  jí  bude  pány  JMtí  a  vladykami  v  soudu  zemském  nalezeno,  při  tom  aby  se  za- 
chovala. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

R.  ni  1.  256.  a.    SroY.  nález  &  1339  na  str.  80. 

1357. 

Mezi  Matyášem  Libákem  z  Radovesic  a  Albrechtem  ze  Šternberka  o  nářek  cti. 

1505,  13.  listopadu. 

Mathyáš  Libák  s  panem  Albrechtem  z  Šternberka  dobrovolně  před  pány  JMtí 
do  soudu  komorního  se  na  tuto  dolepsanú  smlouvu  poddali: 

V  té  při  mezi  Mathiášem  Libákem  z  Radovesic  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Albrechtem  z  Šternberka  a  na  Zelené  Hoře  s  strany  druhé.  Jakož  sú  obojí  na  nás 
dobrovolně  a  mocně  přestali,  to  jest  na  panu  Vilémovi  z  Pernšteina  etc,  na  paních 
a  vladykách,  krále  JMti  raddách  soudu  komorního,  což  se  té  ruoznice  a  nesnáze, 
kdež  on  Libák  téhož  pana  Albrechta  z  nářku  cti  pohnal  k  soudu  zemskému,  dotýče. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  napřed  menovaný  s  nade 
psanými  pány  a  vladykami  etc.  podle  takového  dobrovolného  a  mocného  na  nich 
přestání  vyslyševše  to,  kdež  jest  pravil  pan  Albrecht  napřed  menovaný,  že  jest  slyšel, 
že  by  on  pan  Libák  hejtmanstvie  svému  a  šikovánie  při  té  bitvě,  kdež  luoni  v  Ba- 
vořích  u  falckrabie  byla,  dosti  neučinil,  tu  on  pan  Albrecht  ty  osoby,  od  kterýchž 
praví,  že  jest  tu  řeč  slyšel,  před  námi  v  soudu  komorním  postavil,  zejména  tyto: 
Martina  Vlčka  z  Úřečic,  Jana  Horáka  z  Jilemnice,  Jana  Holého  od  Hory,  Jiříka 
Holého  z  Hořovic,  Blažka  z  Dašic,  Martina  z  Radnic  a  Mikuláše  Kopystu  od 
Hory;  kteřížto  k  tomu  se  seznali,  že  sú  tu  řeč  takovú  o  Libákovi  panu  Albrechtovi 
pravili,  ale  že  sú  to  od  jiných  vuobec  slyšeli;  ale  od  sebe  na  něho  na  Libáka 
že  nic  nepraví,  než  toliko  vuobec  řeč  slyšenu.  Proti  kterýmžto  řečem  slyšeným 
a  vuobec  mluveným  ukázal  jest  Libák    mnohých    pánuov    znamenitých    rytieřských 

12* 


k 


92  D.  XIIL  Registra  souSm  Tcomomfíio. 

i  služebných  dobrých  lidí  svědomí,  kteříž  seznávají,  že  jest  on  Libák  vozy  šikoval, 
lidi  do  bitvy  vedl,  je  řiedil  a  při  té  bitvě  od  počátku  až  do  konce  byl,  všemu  dosti 
činil,  což  takovému  hejtmanu  v  takové  potřebě  příleží  učiniti.  I  takto  JMt  o  tom 
vypověděli:  Napřed,  kdež  jest  pan  Albrecht  pravil,  že  jest  řeč  slyšenu  slyšel,  a  po- 
něvadž ty  osoby  postavil,  kteříž  sú  tu  řeč  jemu  panu  Albrechtovi  o  Libákovi  pravili, 
z  takové  příčiny  týž  pan  Albrecht  tu  jest  řeč  s  sebe  svedl  nahoře  menovanými  oso- 
bami, a  tudy  jemu  Libákovi  podle  jeho  puohonu  o  ten  nářk  nau  na  pana  Albrechta 
učiněného  nic  povinovat  nenie.  A  svrchu  menované  osoby  před  soudem  stojíce  také 
jsů  pravily,  že  sú  nahoře  dotčené  řeči  z  slyšení  o  Libákovi  pravily,  ale  samy  z  sebe 
že  nan  nic  nepraví;  i  poněvadž  sami  z  sebe  nau  na  Libáka  tyto  osoby  nepravily 
jsú  a  nepraví,  než  toliko  z  obecné  slyšené  řeči  mluvily  sú,  to  on  Libák  od  nich 
přijíti  a  na  tom  přestati  má.  A  pak  poněvadž  Libák  nmoho  znamenitými  pány  rytieř- 
skými  i  jinými  dobrými  lidmi  služebnými,  kteříž  při  tom  a  v  té  bitvě  byli,  to  jest 
potřebně  a  dostatečně  provedl,  že  jest  tomu  a  takovému  hejtmanstvie  všudy  ve  všem 
jako  dobrý  člověk  a  dobrý  hejtman  dosti  učinil,  z  takových  příčin  ten  takový  nářek, 
jímž  jest,  jakož  se  nahoře  píše,  dotýkán  byl,  jemu  Libákovi  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  ujmě  nenie  a  býti  nemá  njnie  ani  na  budúcí  časy  věčně. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

R.  nL  1.  338.  a.  za  nápisem:  RegUtra  památná  k  roku  9V.  Martina  MDV^,  Smlouva, 

1358. 

Mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  a  Henrichem  z  Einsiedle  o  učinění  dosti  trhu. 

1505,  14.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  pana  Henrycha  z  Enzydle.  Vinil  ho  z  ne- 
učiněnie  dosti  trhu  mezi  nimi  učiněnému  v  tom,  že  on  Ambrož  koupil  u  pana  Hen- 
rycha čtyři  kopy  strychuov  ovsa  po  XIII  groších  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Henry chem  z  Enzydle  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  pana  Henrycha  viní  z  neučinění 
dosti  trhu  mezi  nimi  učiněnému  v  tom,  že  on  Ambrož  koupil  u  něho  pana  Henrycha 
čtyři  kopy  strichuov  ovsa  po  XHI  groších  míšeňských,  a  dvú  kop  ječmene  po  XI  groších 
míšeňských,  a  vostatek  toho  vobilé  měl  mu  dáti  dovézti,  i  toho  jest  neučinil  etc,  tak 
jakož  týž  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí,  kdež  seznává,  že  jest  pan 
Henrych  měl  dáti  znáti  jemu  Ambrožovi,  chce-li  ten  trh  držeti.  Proti  tomu  pan 
Henrych  odpieraje  pravil,  že  se  svědkové  s  puohonem  nesrovnávají,  a  že  těch  pade- 
sáte kop  grošuov  českých  ničímž  neprovozuje,  by  mu  je  dal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomie,  takto 
JMt  nalezli:   Poněvadž  jeho  Ambrožovi  svědkové  to  svědčí,   že  jest  jemu  měl  pan 


Náhisy  xř  roJm  1505  o  sv.  Martině.  93 

Henrych  některý  den  dáti  znáti,  chce-li  ten  trh  držeti,  a  toho  jest  ničímž  neprovedl, 
by  jemu  pan  Henrych  věděti  dal,  že  chce  trh  držeti,  i  z  té  příčiny  on  pan  Henrj  ch 
jemu  Ambrožovi  tiem  trhem  podle  jeho  puohonu  povinovat  nenie,  poněvadž  jest  mu 
nedal   věděti,  že   chce  trh  držeti.    Stalo  se   léta  MDV*^  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  8.  b. 

1359. 

Mezi  Bemardinem  Vlachem  a  Václavem  Jehňátkem  spolu  s  jeho  manželkou  Kateřinou  o  pych. 

1505,  14.  listopadu. 

Bemardin  Vlach  pohnal  Václava  Jehnátku  a  Katheřinu  manželku  jeho.  Vinil 
je  z  pychu  podle  práva,  a  to  z  takového,  kdež  posielal  k  nim  dobré  lidi,  aby  se 
jemu  z  domu  jeho  svobodného  vystěhovali  etc. 

V  té  při  mezi  Bernardýnem  Vlachem  s  jedné,  a  Václavem  Jehňátkú  a  Kathe- 
řinu, manželku  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  je  viní  z  pychu  podle  práva,  a  to  z  ta- 
kového, kdež  posielal  k  nim  dobré  lidi,  aby  se  jemu  z  domu  svobodného  vystěhovali, 
a  oni  jemu  toho  odpomi  jsú  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  to  v  sobě  plněji  zavierá. 
A  na  to  ukázal  svědomí,  kteřížto  seznávají,  že  sú  se  on  Václav  Jehíiátko  s  manželku 
8VÚ  zbraňovali  stěhovati  z  domu  toho.  Proti  tomu  on  Jehnátko  s  manželku  svú  od- 
pierajíc  pravili,  že  jest  je  poháněl,  nejsa  domu  toho  v  držení,  a  že  nesčekav  toho 
rozsudku,  kdež  mezi  sebú  puohon  mají.  A  na  to  ukázali  puohon.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany,  odpory  i  svědomí,  JMt  na- 
lézti ráčili:  Poněvadž  on  Bemardin  nikdy  domu  toho  v  držení  nebyl  a  přes  to 
z  pychu  pohání,  z  té  příčiny  on  Jehnátko  s  manželku  svú  jemu  Bemardinovi  tiem 
pychem  povinovat  nenie.  Než  chce-li  kto  k  tomu  domu  právo  mieti,  právo  mu  se 
nezavierá.  Stalo  se  léta  MDV®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  L  28.  a.    SroY.  nález  č.  1333  na  str.  76. 

1360. 

Mezi  Barborou  z  Vrchlabí  a  radou  mésta  Dvora  o  vydání  svrchků  bez  práva.  1505,  14.  listopadu. 

Barbora  z  Vrchlabí  pohnala  purgmistra,  konšeluov  i  vší  obce  města  Dvoru. 
Vinila  je,  že  sú  dali  svrchky  jejie  bez  práva  po  smrti  též  mateře  jejie  z  domu  vzieti 
tu  ve  Dvoře,  totižto  hotové  penieze,  klenoty,  šaty  chodící  i  lehací  etc. 

V  té'  při  mezi  Barboru  z  Vrchlabí  puovodem  s  jedné,  a  purgmistrem,  kon- 
šely i  vší  obcí  města  Dvoru  s  strany  druhé.  Kdež  je  Barbora  vinila,  že  sů  dali 
svrchky  jejie  a  mateře  jejie  bez  práva  po  smrti  též  mateře  jejie  z  domu  vzieti  tu 
ve  Dvoře,  totiž  hotové  penieze,  klenoty,  šaty  chodící  i  lehací  a  jejich  vlastních  peřin 
devět  etc.    JMt  pán,   pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 


-1-. 


94  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  vajsady 
a  privilegia  královská,  kteréž  oni  Dvorští  pohnaní  ukázali,  a  pilně  JMt  jich  pová- 
živše, takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  oni  Dvorští  podle  znění  týchž  privilegií 
pod  právo  slušejí  manské  Trutnovské,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihají.  Než 
chce-li  ona  Barbora  jich  Dvorských  na  tom  právě,  k  kterémuž  oni  Dvorští  slušejí, 
hleděti,  právo  se  jí  nezavierá.  Dali  památné.  Stalo  se  ut  supra. 

R.  m.  1.  28.  b. 

1361. 

Mezi  Eunrádem  z  GrUnheimu  a  Vondráčkem,  Haralovým  synem  z  Enína,  o  lov  na  cizích 

pozemcích.    1505,  14.  listopadu. 

Kunrád  z  Grynheymu  pohnal  Vondráčka,  Haralova  syna  z  Knína.  Vinil  ho, 
že  jest  lovil  na  gruntiech  jeho  svévolně  tenaty  zaječími,  a  pro  ten  lov  z  padesáti 
kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  pfí  mezi  Kunrádem  z  Grynheymu  puovodem  s  jedné,  a  Vondráčkem, 
Haralovým  synem  z  Enína,  s  strany  druhé.  Edež  on  Eunrád  vinil  téhož  Vondráčka, 
že  jest  lovil  na  gruntiech  jeho  svévolně  tenaty  zaječími,  a  pro  ten  lov  z  padesáti 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svě- 
domie  a  svolenie  zemské.  Proti  tomu  Ondráček  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  toho  on 
Eunrád  ničímž  neprovozuje,  by  on  Vondráček  na  jeho  Eunrádových  gruntiech  honil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu i  odpor,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Eunrád  pohnal  z  padesáti  kop 
grošuov  českých,  a  na  to  ukázal  svolenie  zemské,  kteréžto  svolenie  ukazuje,  že  ta 
pokuta  na  shon  ukazuje,  a  nepohání  z  shonu  než  toliko  z  lovu,  i  z  té  příčiny  on 
Ondráček  pohnaný  jemu  Eunrádbvi  těmi  padesáti  grošuov  kopami  Českými  povinovat 
nenie.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí  léta  MDV^ 

R.  ni.  1.  54.  a. 

1362. 

Mezi  Eunrádem  z  Griinheimu  a  měšfany  Enínskými  o  ukládání  o  život.    1505,  14.  listopadu. 

Eunrád  z  Grynheimu  pohnal  Václava  Janatova  syna,  ševče  Eubíka,  Zvěřinu, 
Eříže  mlynáře,  Václava  Votopila  mlynáře,  Václava  Randáka  tkadlce,  Jíru  Bielkova 
syna,  Matěje  Saláčka,  Matěje  Jakubova  syna,  Ducháčkova  vnuka.  Vinil  je  z  toho,  že 
sú  jej  honili  v  miemé  a  pokojné  zemi  etc. 

V  té  pH  mezi  Eunrátem  z  Grynheimu,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Jana- 
tovým  synem,  ševcem  Eubíkem,  Zvěrinů,  Eřížem  mlynářem,  Václavem  Votopilem  mly- 
nářem,  Václavem   Randákem  tkadlcem,  Jírů  Bielkovým   synem,    Matějem    Saláčkem 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině.  95 

a  Matějem,  Jakubovým  synem,  Ducháčkovým  vnukem  s  strany  druhé.  Kdež  jmeno- 
vaný Eunrád  vinil  je,  že  sů  jej  honili  v  mierné  a  pokojné  zemi  za  řádu  a  práva 
gnmtíech  jeho  na  vlastniech  a  jej  zamordovati  chtěli,  a  k  tomu  že  sú  mu  člověka 
jeho  zbili  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Eunrád  z  dvojí  pohání  věci,  zejména  [z  honění] 
a  z  mordu,  kdež  ta  věc  podle  zřiezenie  zemského  k  soudu  nepříleží  komomiemu; 
z  těch  pHčintento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí  léta  MDV^ 

R«  m.  L  69.  a.    SroY.  nález  č.  1342  na  str.  82. 

1363. 

Mezi  Johankou  z  Uorsic  a  Ješkem  z  Strojetic  o  pych.  1505,  14.  listopadu. 

Johanka  z  Horsic  pohnala  Ješka  z  Strojetic.  Vinila  ho  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  při  mezi  Johanku  z  Horsic  puovodem  s  jedné,  a  Ješkem  z  Strojetic 
s  strany  druhé.  Edež  ho  vinila  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých, 
že  jest  s  lidmi  svjTni  přišed  do  Terešova,  obstavený  a  odběhly  statek  pobral  člověka 
jejieho  dědičného  Mikuláše  Spikéře  z  Terešova,  jmenovitě  tři  vozy  žita  nemláceného 
a  dva  vozy  sena  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě  to  zavírá.  A  na  to  jest  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  on  Ješek  pohnaný  skrze  poručníka  svého  odpíraje  pravil, 
že  svědomí  jejie  Johanky  se  nesrovnává,    a  k  tomu  že  nenie  podle  práva.    Ukázal 

v 

také  svědomí,  kteréž  vyznává,  že  on  Ješek  jest  to  obilé  a  seno  od  téhož  Spikéře 
koupil  prve,  než  jest  se  s  gruntu  ten  Spikéř  vybral,  a  také  že  jest  to  koupil,  ješto 
jest  bylo  neobstaveno  to  obilé  i  seno.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení,  takto  sú  naleznuti 
ráčili:  Poněvadž  ona  Johanka  toho  jest  dostatečně  neprovedla,  by  on  Ješek  tu  jí 
jaký  pych  učinil,  i  z  té  příčiny  on  Ješek  jí  Johance  tiem  pychem  povinovat  nenie. 
Než  chce-li  ona  Johanka  jeho  Ješka  dále  čím  viniti,  právo  se  jí  nezavírá.  Stalo  se 
v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  !.•  163.  b. 

1364. 

Mezi  Václavem  Erálovským  z  Želetavy  a  poručníkem  jeho  Václavem  Vencelíkem  z  Vrchoviší 

o  rčení  dopomoci  k  penězům.  1505,  15.  listopadu. 

Václav  Erálovský  z  Želetavy  pohnal  Václava  Vencelíka  z  Vrchovišf.  Vinil 
ho  ze  rčení,  kdež  mu  jest  řekl,  že  má  spravedlnost  k  tisíci  zlatých  uherských  a  že 
mu  k  nim  chce  dopomoci. 


96  D,  XIIL  Registra  s(mdu  komorního. 

V  té  při  mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  pnovodem  s  jedné,  a  Václavem 
Vencelíkem  z  Vrchovišf  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  kdež  mu  jest  řekl, 
že  má  spravedlnost  k  tisíci  zlatých  uherských  a  že  mu  k  nim  chce  dopomocí  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A -na  to  ukázal  svědomí.  A  k  tomu  také  ukázal 
svědomí,  že  by  Vencelík  potom  mluvil,  aby  s  ním  on  Václav  soudu  nechal  a  hledal 
toho  na  něm  z  dobré  vuole,  že  by  mu  byl  pomohl  k  jeho  tisíci  zlatých  uherských, 
kteréž  jest  od  něho  vzal  Tulešicský,  druhý  jeho  poručník.  Proti  tomu  on  Vencelík 
odpíraje  pravil,  že  jest  mu  neřekl  dopomoci  těch  tisíc  zlatých.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. A  také  ukázal  proti  Andělovi  Zigmundovi  svědomí,  kdež  jest  týž  Anděl  svědčil, 
že  by  Vencelík  mluvil,  že  by  Královskému  chtěl  kjeho  tisíci  zlatých  dopomoci;  ale 
proti  Baršovu  neodpíral  svědomí,  než  pravil,  že  on  nesvědčí,  by  mu  řekl  dopomoci; 
než  kdyby  toho  na  něm  dobrovolně  hleděl,  že  by  mu  pomohl.  A  tudy  že  to  svědomí 
Baršovb  jemu  Vencelíkovi  ke  škodě  nenie  takovému  rčenie,  z  kteréhož  jej  Královský 
Václav  viní.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  žalobu,  odpor 
i  svědomí  vyslyševše,  nalezli:  Kdež  nadepsaný  Václav  Královský  puovod  pohnal 
a  vinil  ze  rčení,  že  by  mu  řekl  dopomoci  k  jeho  tisíci  zlatým  on  Vencelík,  a  Ven- 
celík pohnaný  svědomím  to  odvedl,  že  jest  neřekl  jemu  těch  tisíc  zlatých  dopomoci : 
z  té  příčiny  on  Vencelík  tiem  rčením,  z  kteréhož  ho  Královský  vinil,  že  by  mu  řekl 
dopomoci,  povinovat  nenie.  Ale  poněvadž  jest  Václav  Vencelík  pohnaný  (jakož  Zigmund 
Bareš  seznává)  řekl  a  takto  mluvil:  By  Václav  Královský  byl  se  mnů  soudu  nechal 
a  hleděl  toho  na  mně,  z  dobré  vuole  byl  bych  já  mu  pomohl  k  jeho  tisíci  zlatým, 
kteréž  jest  ode  mne  vzal  Tulešicský,  druhý  poručník,  a  takovému  Baršovu  svědomí 
on  Vencelík  neodepřel:  i  protož  chce-li  Václav  Královský  o  takových  tisíc  zlatých 
k  němu  Vencelíkovi,  poněvadž  jest  jeho  poručníkem  byl,  hleděti,  právo  mu  se  ne- 
zavírá. Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  289.  a.    SroT.  nález  č.  1265  na  str.  36. 

1365. 
Mezi  Petrem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Janem  o  dluh.    1505,  15.  listopadu. 

Petr  z  Pohnání  pohnal  Jana  odtudž  z  Pohnání.  Vinil  ho  z  toho,  že  dluhuov 
platiti  nechce,  kteréžto  dluhy  k  sobě  přijal  v  dielčí  ceduli  své. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Pohnání  pnovodem  s  jedné,  a  Janem  odtudž  z  Po- 
hnání pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  vinil  z  toho,  že  dluhuov  platiti 
nechce,  kteréžto  dluhy  k  sobě  přijal  v  dielčí  ceduli  své  etc,  tak  jakož  týž  puohon  to 
plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  dielčí  ceduli  mezi  nimi  učiněnu.  Proti  tomu 
strana  druhá  odpírajíc  pravila,  že  těch  dluhuov  platiti  povinna  nenie,  než  toliko 
dluhuov  otce  jich.  A  že  ceduli  toliko  přijal  na  statek  a  ne  na  dluhy.  A  na  to  ukázal 


NáUay  0  roku  1505  o  sv.. Martině.  97 

svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr králoYstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
JMt  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Jan  tu  dielčí  ceduli  od  svého  bratra  přijal  a  jí  užívá, 
a  když  jest  jemu  dávána  v  ty  časy,  zdálo-li  se  mu,  že  by  dluhuov  platiti  neměl,  jí 
jest  přijímati  neměl,  a  k  tomu  týž  Jan  toho  neprovedl,  by  ti  dluhové  potom  byli, 
když  sú  sobě  řekli,  aby  se  nedlužili:  i  z  těch  příčin  aby  on  Jan  ty  dluhy  platil, 
kteréž  sú  v  jeho  ceduli  dielčí  jemu  postaveny.   Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  L  239.  p.    SroY.  nález  č.  1279  na  str.  43. 

1366. 

Mezi  Dorotou  Eřížalovou  a  farářem  Jílovským  Václavem  o  rčení.  1505,  15.  listopadu. 

Dorotha  Eřížalové  dcera  z  Nového  města  Pražského  pohnala  kněze  Václava 
faráře  z  Jílového.    Vinila  ho  ze  rčení,   že  jest  jí  řekl  dáti  tři  sta  kop  grošuov  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  Křížalovú  dceru  z  Nového  města  Pražského  puovodem 
s  jedné,  a  knězem  Václavem,  farářem  v  Jílovém,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
vinila  ze  rčení,  že  jest  jí  řekl  dáti  CCC  kop  grošuov,  když  se  koli  vdá  etc,  tak 
jakož  šíře  tayž  puohon  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on 
kněz  Václav  pohnaný  pravil,  že  toho  ona  Dorota  ničímž  podle  práva  neprovozuje, 
by  jí  co  dáti  on  řekl;  než  kdyby  poručníkem  byl  statku  otce  jejieho,  že  by  jí  dáti 
chtěl.  A  také  že  tato  věc  k  tomuto  soudu  nepřísluší,  ale  k  městskému  právu.  A  tu 
ukázal  kšaft  Václava  Zvonaře,  otce  nadepsané  Doroty.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany,  odpory  i  svědomí  i  jich  s  obú  stran 
pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  ona  Dorotha  nevinila  jeho  kněze  Václava  z  statku 
ani  z  kšaftu  otce  svého,  než  toliko  ze  rčení,  že  jest  jí  řekl  tři  sta  kop  grošuov  dáti, 
když  by  se  vdala,  a  nejmenoval  odkud,  a  k  tomu  táž  Dorotha  naň,  na  kněze  Vá- 
clava, to  rčení  dostatečně  provedla:  i  z  té  příčiny  aby  on  kněz  Václav  jí  Dorotě 
svrchu  menované  těch  tři  sta  kop  grošuov  v  puohonu  menovaných  dal,  a  to  od  dne- 
šnieho  dne  ve  dvň  nedělí  pořád  zběhlých;  neb  se  tato  věc  městské  věci  nedotýče. 
Stalo  se  léta  MDV^  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDV®  v  pondělí  po  svatém  Ondřeji  [1.  prosince]  vydán  jest  list  zatykači 
Dorotě  Křižalové  na  kněze  Václava  etc  pro  dosti  neučiněnie  nálezu  tohoto  svrchupsaného. 

R.  m.  1.  73.  a. 

1367. 

Mezi  Kateřinou  z  Sobětic  a  bratrem  jejím  Václavem  z  Sobčtic  o  vydání  podílu  po  otci. 

1505,  15.  listopadu. 

Katheřina  z  Sobětic  pohnala  Václava  odtudž  z  Sobětic  Vinila  ho  podle  jiných 
jeho  bratří  z  nevydání  dvadcieti  kop  grošuov  českých  etc 

ArchiT  Četký  XIH.  18 


98  D,  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Sobětic  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  odtudž 
z  Sobětic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  podle  jiných  jeho  bratří  z  nevydání 
XX  kop  grošuov  českých  na  oddiel  jejie,  jí  po  otci  jejiem  spravedlivě  pHsIušejíciech. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helřenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  o  tom  takto  vypověděli : 
Protože  jest  táž  Katheřina  bratra  nepohnala  najstaršieho  zejména  ani  ho  v  listu  po- 
stavila puohonním,  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí 
léta  MDV^ 

R  m.  1.  69.  b. 

1368. 

Mezi  Ambrožem  Ghodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  rčení.  1505,  15.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  Dorothy  Stříbrné,  městky  Starého  města 
Pražského.  Vinil  ji,  že  přes  své  rčení,  kteréž  jest  skrze  Jindřicha  Zhudovského  uči- 
nila před  úředníky  Pražskými,  ustála  na  něm  v  kaple  Všech  Svatých  právo,  kdež  on 
za  to  právo  stál  etc. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte   s  jedné,   a  Dorothú  Stříbmů, 

0 

měštkú  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Jakož  ji  Dorothu  pohnánu  vinil, 
že  přes  své  rčenie,  kteréž  jest  skrze  Jindřicha  Zhudovského  učinila  před  úředníky 
Pražskými,  ustála  na  něm  v  kaple  Všech  Svatých  právo,  kdež  on  za  to  právo  stáné 
jí  Stříbrné  musil  dáti  IX  kop  grošuov  a  osm  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorotha  pra- 
vila, že  jest  se  ona  zachovala  podle  nálezu  úředníkuov  menších,  kdež  jsú  jí  nalezli, 
chce-li  viece  nad  padesáte  a  dva  grošuov  českých  co  od  něho  Chodaura  mieti,  to 
aby  zpravila  v  kaple\Všéch  Svatých  podle  práva.  A  což  svědkové  jeho  Chodaurovi 
seznávají,  že  to  seznávají,  ne  aby  ona  Dorotha  to  mluvila,  ale  jiní  od  ní.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor 
i  svědomí,  takto  JMt  nalézti  ráčili :  Poněvadž  on  Chodaur  to  jest  dostatečně  provedl, 
že  jest  ona  Dorotha  Stříbrná  skrze  Jindřicha  Zhudovského  to  mluvila,  že  na  tom 
dosti  mieti  chce,  což  jest  k  úřadu  dala,  a  že  za  viec  přísahati  nechce,  i  poněvadž 
jest  přes  své  přirčení  v  kaple  stála  a  tu  na  něm  právo  ustála,  a  on  Chodaur  na 
jejie  rčení  ubezpečiv  se  tu  nestál,  z  té  příčiny  aby  ona  Dorotha  jemu  Ambrožovi 
těch  ustalých  IX  kop  grošuov  českých  a  VIII  grošuov  českých  zase  dala  od  dnešního 
dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí  létha  MDV**. 

R.  in.  1.  9.  a.   SroY.  nálezy  č.  1195  ▼  Archiyu  Českém  Xn.  na  str.  550  a  &  1298  tato  na  str.  52. 


.-  1 


Náleey  z  roku  1505  o  sv.  Martini.  99 

1369. 
Mezi  Kateřinou  Peřinovou  z  Košinč  a  Burianem  ze  Sloupna  o  dluh.   1505,  17.  listopadu. 

Kateřina  Peřinová  z  Košině  pohnala  Buryana  z  Sloupna.  Vinila  ho  z  pade- 
sáti kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  za  něho  dala  Natanaelovi  Černínovi  etc. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Peřinovů  z  Košině  s  jedné,  a  Buryanem  z  Sloupna 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  za  něho 
dala  Natanaelovi  Černínovi,  kterýchžto  padesáte  kop  grošuov  českých  mátě  jeho  od 
téhož  syna  svého  vzala  u  Třeštíka  v  městě  Kolíně  nad  Labem  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  y  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Buryan  odpieraje 
pravil,  že  sú  to  penieze  jeho  byly,  a  že  je  ona  Katheřina  jemu  Natanaelovi  dala. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšěí  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyšly ševše  oboje  strany, 
nalezli:  Poněvadž  ona  Kateřina  to  v  svém  postavila  puohonu,  že  jest  zaň  za  svého 
syna  těch  padesáte  kop  grošuov  českých  jemu  Černínovi  dala  z  synových  peněz, 
z  té  příčiny  on  syn  její  pohnaný  Buryan  jí  Katheřině  těch  peněz,  z  kterýchž  ho 
pohánie,  povinovat  dáti  nenie,  poněvadž  jeho  prve  byly.  Stalo  se  léta  MDV^  v  pon- 
dělí po  svatém  Brykcí. 

R  IIL  1.  54.  b. 

1370. 
Mezi  Janem  z  Křlčova  a  Dorotou  Peštálkou  z  Košině  o  dluh.  1505,  17.  listopadu. 

Jan  z  Křiečova  pohnal  Dorothu  z  Košině.  Nález  toho  létha  MD  třetieho 
k  roku  svatého  Martina  učiněn  pány  JMtí,  na  kterýž  se  tento  dole  psaný  mezi 
týmž   Janem  a  Dorothů   z  Košině  ztahuje,   a  to  v  těchto  slovích   nalezli   JMt  etc: 

Jakož  jest  Dorotě  z  Košině  při  prvním  nálezu  rozkázáno,  aby  Janovi  z  Křl- 
čova dala,  což  by  na  její  diel  přišlo,  jakožto  na  jednu  nápadnici,  a  to  ve  dvú  nedělí 
od  toho  nálezu  pořád  zběhlých:  i  přišlo  jest  toho  dielu  jejieho  Vil  kop  grošuov 
českých  puol  XVta  groše  českého.  Kdež  pak  na  to  jest  vydala  již  puol  čtvrtý  kopy 
grošuov  českých,  a  ještě  přijde  jí  dáti  puol  čtvrté  kopy  grošuov  k  těm  puol  čtvrtá 
kopám  grošuom  českým,  to  aby  jemu  Janovi  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Jan  o  diel  Jiříka  Peštala  k  komu  hleděti,  právo  mu 
se  nezavierá.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDVn^  v  úterý  před  svatů  Mandelenú  [20.  července]  vydán  jest  list 
zatykači  Janovi  z  KříČova  na  Dorotu  z  Košině  pro  nezaplacení  dluhu  v  nálezu  tomto 
menovaného,  jakož  se  svrchu  píše. 

R.  m.  L  158.  b.  SroT.  nálezy  &  1266  a  1308  na  str.  30  a  69. 


13* 


100  D.  XIII.   Registra  soudu  komorního. 

1371. 

Mezi  Markétou  z  Kňovic  a  Mandalenou  manželkou  písaře  Viléma   Zuba  z  Laudšteiua 

o  vrácení  svěřených  skvostů.  1505,  17.  listopadu. 

Paní  Markétha  z  Knovic,  manželka  někdy  pana  Viléma  Zuba  z  Lanštaina, 
pohnala  Mandaleny,  manželky  Petra,  kterýž  u  téhož  pana  Zuba  písařem  byl.  Vinila 
ji  z  nevrácenie  pásu  stříbrného,  pozlaceného,  a  Ižic  stříbrných,  kterýchž  jí  v  tru- 
hlici svěřila. 

V  té  při  mezi  paní  Markethú  z  Kňovic,  manželku  někdy  pana  Viléma  Zuba 
z  Laušteina,  puovodem  s  jedné,  a  Mandelenú,  manželku  Petra,  kterýž  u  téhož  pana 
Zuba  písařem  byl,  s  strany  druhé.  Vinila  ji  z  nevrácení  pásu  střiebmého,  pozlace- 
ného, a  Ižic  stříbrných,  kterýchž  jí  v  truhlici  svěřila  a  jí  od  též  truhlice  klíče  dala. 
Kterýžto  pás  a  lžíce  ona  paní  Markétha  XX  kop  grošuov  českých  sobě  pokládá. 
A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  ona  Mandelena  odpírajíc  pravila,  že  jí  nic  od 
ní  od  paní  Markéthy  svěřeno  nebylo,  a  že  jest  ona  u  nie  paní  Markéthy  jakožto 
služebnice  byla  a  že  jest  z  té  truhlice  nic  nevzala;  než  když  jest  poslala  k  panně 
Kovářovské,  že  tehdáž  jest  některé  věci  z  té  truhlice  vzala  a  potom  zase  do  nie 
to  schovala.  A  na  to  jest  také  ukázala  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž 
ona  paní  Markéta  vinila  ji  Mandalenu  z  svěření  a  k  tomu  z  nevrácení  pásu  a  Ižic, 
a  toho  jest  ničímž  neprovedla,  ani  by  jí  čeho  svěřila  ani  že  by  jí  co  ona  Manda- 
léna  pobrala:  i  z  té  příčiny  ona  Mandalena  tiem  pásem  ani  těmi  Ižícmi  jí  paní 
Markétě  povinovata  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  197.  b. 

1372. 
Mezi  radou  Starého  města  Pražského  a  radou  Kutnohorskou  o  rušení  výsad.  1505, 17.  listopadu. 

Purgmistr  a  radda  i  všecka  obec  Starého  města  Pražského  pohnali  šeffmistruov 
a  rad[dy]  i  vší  obce  města  Hory  Kuthny.  Vinili  je  z  toho,  že  hostem,  kupcóm  v  městě 
svém,  jich  zboží  prodávati  proti  výsadám  jich  Staroměstských  dopouštějí. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  raddů  i  vší  obcí  Starého  města  Pražského 
puovody  s  jedné,  a  šeflFmistry,  raddou  i  vší  obcí  města  Hory  Kuthny,  pohnanými, 
s  strany  druhé.  Kdež  je  oni  Pražané  vinili  z  toho,  že  hostem,  kupcóm  v  městě  svém, 
jich  zboží  prodávati  proti  výsadám  jich  Staroměstských  dopúštějí,  kdež  skrze  to  ujmy 
město  jich  vzalo  na  puožitcích  jich  dvě  stě  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší hofmistr  královstvie  Českého,    se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami:   Po- 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině,  101 

Děvadž  se  ta  věc  majestátuov  a  výsad  dotýče,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli 
sú.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  289.  a. 

1373. 

Mezi  některými  kláštery  Pražskými  a  Dorotou  z  Stranová  o  nevydání  odkazů. 

1505,  17.  listopadu. 

Kněz  Wolfgang,  kardyan  kláštera  svatého  Jakuba  v  Starém  městě  Pražském, 
i  se  vším  téhož  kláštera  konventem  pohnali  Dorotu  z  Stranová.  Vinili  ji  jakožto 
mocnu  a  najvyšší  poručnici  statku  někdy  Markéty  ze  Lhoty,  kšaftem  též  Markéty 
učiněnu,  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  knězem  Wolfgangem,  kardyanem  kláštera  svatého  Jakuba 
v  Starém  městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  s  jedné,  a  Dorothů  z  Stra- 
nová s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinili  jakožto  mocnu  a  najvyšší  poručnici  statku  někdy 
Markéty  ze  Lhoty,  kšaftem  též  Markéty  učiněnu,  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých 
jim  od  též  Markéty  kšaftem  odkázaných  etc,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě 
ukazuje.  A  na  to  ukázali  též  Markéty  Hrozkové  kšaft.  Proti  tomu  ona  Dorotha  po- 
hnaná odpierajíc  pravila,  že  táž  Hrozková  poručila  jí  vydati  těch  X  kop  z  summy 
té,  kteréž  by  od  Jana  Škorně  vzala  a  kteréž  mu  ona  svěřila.  Ale  on  Škorně  že  jest 
jie  Dorotě  nedal,  ona  také  že  k  tomu  klášteru  těch  X  kop  nemá  odkud  dáti ;  a  také 
že  on  Škorně  praví,  že  jest  mu  táž  Hrozková  žádné  summy  nikdy  nesvěřila  ani  po- 
roučela, by  jí  Dorothě  vydati  měl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčení  a  svědomí,  takto 
o  tom  JMt  nalezli:  Poněvadž  ona  panna  Dorota  jest  mocnu  poručnici  od  nie  Hroz- 
kové učiněna,  a  ona  jest  Hrozková  to  v  svém  kšaftu  postavila,  že  jest  Škornovi  svě- 
řila sto  kop  míšeňských  bez  jedné  kopy  míšeňské,  i  poněvadž  jest  ona  Dorotha 
mocnu  poručnici  od  nie  Hrozkové  učiněna,  aby  toho,  což  jest  jemu  Skorůovi  od  nie 
Hrozkové  svěřeno  (jakož  týž  kšaft  ukazuje,  že  jemu  bylo  svěřeno),  hned  právem  na 
něm  na  Škornovi  dobývala  a  dobudůc,  aby  k  těm  klášteruom  svrchupsaným,  což  jest 
odkazovala,  také  vydala,  jestliže  by  vysoudila.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brj-kcí. 

Item  kněz  Šebestian  kláštera  svatého  Klimenta  pohnal  nadepsánu  Dorothu 
v  táž  slova  ut  supra.  Jednostaynay  rozsudek  pány  JMtí  na  to  učiněn  slovo  od  slova, 
jakož  se  svrchu  píše.  Týž  den  se  také  stalo  ut  supra. 

Item  kněz  Martin  kláštera  svatého  Thomase  na  Malé  Straně  týž  pohnal  i  nález 
na  Dorothu  častopsanú  slovo  od  slova  má,  jako  kněz  kardyan  kláštera  svatého  Jakuba. 
Týž  také  den  stalo  se. 


L 


102  D.  XUl.  Begistra  soudu  komorního. 

Item  kněz  Marek  od  Matky  boží  Sněžné  y  táž  slova  puohon  i  nález,  jako 
všickni  předpsaní  kněží  mají,  jehožto  slovo  od  slova  svrchu  psán  jest  mezí  knězem 
Wolfgangem  kardyanem  kláštera  svatého  Jakuba  a  Dorothú.  z  Stranová.  Stalo  se 
v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  289.  b. 

1374. 

Mezi  Vaňkem  z  Hnévčevsi  a  Prokopem  Otmarem  z  Holohlav  o  pobrání  dobytka  i  obilí  ze 

dvora  bratra  jeho.  1505,  17.  listopadu. 

Vaněk  z  Hněvčevsi  pohnal  Prokopa  Otmara  z  Holohlav.  Vinil  ho,  že  jest 
pobral  klisny,  krávy,  hříbata,  svině,  vozy,  vobilé  ze  dvora  nebožtíka  Mládka,  bratra 
vlastnieho  téhož  Vaňka. 

V  té  při  mezi  Vánkem  z  Hněvčevsi  puovodem  s  jedné,  a  Prokopem  Otmarem 
z  Holohlav  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil,  že  jest  pobral  klisny,  krávy,  hříbata,  svině, 
vozy,  vobilé  ze  dvora  nebožtíka  Mládka,  bratra  vlastnieho  téhož  Vaňka,  k  kterýmžto 
nábytkóm  a  vobilí  lepší  právo  a  spravedlnost  má  nežli  on  Prokop.  A  pokládá  to  po- 
brání od  téhož  Prokopa  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  zavírá.  A  na  to  jest  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Prokop  odpíraje 
pravil,  že  jeho  Prokopa  on  Vaněk  z  těch  věcí  v  puohonu  položených  přes  smlouvu 
pohnal,  a  také  že  toho,  z  čehož  ho  pohnal,  neprovozuje,  zač  by  to  stálo,  než  zhola 
to  šacuje  sám  za  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých,  žádaje  v  tom  podle  práva 
za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nqvyěší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Prokop  to,  z  čehož  ho 
on  Vaněk  pohnal,  koupil  od  Haléře  podle  jiného  statku  dědičně,  a  po  tom  koupení 
to  jest  pobral,  že  jest  to  dobře  učiniti  mohl,  a  z  té  příčiny  jemu  Vaňkovi  on  Prokop 
tiem,  z  čehož  ho  on  Vaněk  pohnal  a  vinil,  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Vaněk 
koho  z  toho  viniti,   právo   mu  se   nezavírá.    Stalo   se   v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  290.  b. 

1375. 

Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahonic  a  jeho  bratrem  Oldřichem  o  rušení  držby. 

1505,  [17.  listopadu]. 

Václav  Sathanéř  z  Drahonic  pohnal  Voldřicha,  bratra  svého,  odtudž  z  Drahonic. 
Vinil  jej  z  toho,  že  mu  dal  hajným  les  sekati,  v  louky,  lesy  a  v  štěpnice  mu  sahá. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahonic  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho,  odtudž  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  Voldřicha  vinil  prvním  puohonem,  že  mu 
dal  hajným  les  sekati,   a  druhým,   že  v  louky,   lesy  a  v  štěpnice  mu  sahá  etc.,  tak 


Nál&sy  g  rohu  1505  o  sv.  Martine.  103 

jakož  puohon  plněji  svědči.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  poněvadž  se  gruntuov  dotýče,  z  té  příčiny  JMt  ty  puohony  zdvihli  jsů. 

R  nL  1.  290.  b.    SroT.  nálezy  č.  1286,  1286  a  1289  na  str.  47.  a  48. 

1376. 

Mezi  Jiříkem  Yostrským  z  Sulevic  a  Zbyikkem  z  Chýš  spolu  s  Prokopem  KunSem  z  Lukovec 

o  rčení.  1505,  18.  listopadu. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Zbyňka  z  Chýš  a  Prokopa  Eunše  z  Lukovec. 
Vinil  je  ze  rčení,  tu  kdež  jsúce  u  téhož  Jiříka,  žádali  ho  za  sestru  jeho  etc. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Vostrským  z  Sulevic  s  jedné,  a  Zbyňkem  z  Chýš 
a  Prokopem  Eunšem  z  Lukovec  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  je  vinil  ze  rčení, 
tu  kdež  jsúce  [u]  téhož  Jiříka,  žádali  ho  za  sestru  jeho  a  praviece,  že  na  žádné 
skušenie,  než  k  pravému  manželství  Ješkovi  Píšfanskému  aby  ji  dal.  A  on  Jiřík  na 
takové  jich  přirčení  pověděl  jest,  že  ji  chce  dáti.  A  oni  z  takové  přátelské  odpovědi 
poděkovali,  a  s  tiem  jedouc  preč  pověděli,  že  to  dále  konati  se  bude.  Edež  skrze 
jich  nezdržení  pokládá  sobě  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož 
týž  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní 
odpírajíce  pravili  sú,  že  na  žádné  pokušení  k  němu  k  Yostrskému  nejezdili  sú,  ale 
na  žádost  Ješka  Píšťanského;  kterýžto  Ješek  jich  jest  obú  za  to  žádal,  aby  k  němu 
jeli  a  jeho  prosili,  aby  on  Ostrský  jemu  Ješkovi  sestru  svú  pannu  Mandelenu  za 
manželku  dal.  A  poněvadž  sú  to  Ješkovi  k  vuoli  a  k  žádosti  jako  příteli  svému  uči- 
nili, zdá  se  jim,  že  podle  toho  puohonu  jemu  Vostrskému  nic  vinni  nejsú.  A  na  to 
okázali  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpory,  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž 
oni  pohnaní  jezdili  v  poselství  od  nadepsaného  Ješka,  a  ne  svú,  ale  Ješkovu  řeč 
mluvili,  z  té  příčiny  oni  témuž  Vostrskému  puovodovi  nic  vinni  nejsú.  Než  chce-li 
on  Ostrský  k  komu  o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  léta  MDV®  v  úterý 
před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  98.  b. 

1377. 

Smlouva  na  sněme  obecním  uzavřená  s  Jiříkem  Všerubským  z  Gutšteina,  že  chce  ve  při  své 

8  knížaty  Míšeňskými  o  škody  ve  válce  vzaté  mocně  přestati  na  výpovědi,  kterou  soudcové 

zemští  spolu  se  stavy  zemskými  o  suchých  dnech  postních  učiní.    1505,  19.  listopadu. 

R.  nL  ].  332.  a.  sa  nápisem :  RegUtra  památná,  K  roku  ivatého  Martina  léta  MD  pátého.  Znění  bude 
QTeřejnéno  y  aktech  yeřejných  a  snémoTních  t  jiném  díle  ArchÍYU  Českého. 


104  D,  XIU.  Registra  soudu  komarního. 

1378. 

Obecný  nález  soudu  komorního,  že  o  čest  a  yraždu  má  se  k  soudu  zemskému  poháněti. 

1506,  19.  listopadu. 

Léta  MD  pátého  tato  paměť  zapsána  jest:  Což  se  ctí  a  morduov,  o  kteréž 
sú  se  sem  k  soudu  komornímu  ktožkoli  pohnali,  dotýče,  pán  JMt,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  toto  ráčil  rozkázati  registry  komorními  zapsati :  že  takové 
všecky  puohony  [a]  pře  k  soudu  zemskému  podle  obecnieho  zuostání  zemského  [se]  po- 
dávají, a  protož  všichni  puovodové  i  pohnaní  aby  tam  k  těm  přem  v  úterý  o  suchých 
dnech  postních  najprv  příštích  před  pány  JMtí  a  vladykami  v  soudu  zemském  stáli,  a  že 
jim  puohonové  i  svědomí  zde  registry  zapsaní  budu  dány  vypsány;  a  kteříž  jsú  po- 
klidy aneb  hojemstvie  brali,  tu  hned  mají  tam  slyšáni  býti  a  odpoviedati,  a  kteříž 
sú  ještě  pokliduov  aneb  hojemstvie  nevzali,  ti  budu  moci  tam  bráti.  Stalo  se  v  středu 
den  svaté  Alžběty. 

R.  m.  L  333.  b.  sa  nápisem:  Registra  památná,  K  reku  tvatého  Martina  MDV^, 

1379. 

Mezi  klášterem  Slovanským  a  obcí  Menšího  města  Pražského  o  plat  roční  z  krámů  masných. 

1505,  20.  listopadu. 

Kněz  Mathíáš  opat  kláštera  Slovanského  na  Novém  městě  Pražském  i  všecken 
téhož  kláštera  konvent  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Menšieho  města 
Pražského.  Vinil  je  ze  XIV  hřiven  střiebra  platu  ročnieho. 

V  té  při  mezi  knězem  Mathiášem,  opatem  kláštera  Slovanského  na  Novém 
městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  puovody  s  jedné,  a  mezi  purg- 
mistrem  a  konšely  i  vší  obcí  Menšieho  města  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  je  Malostranské  on  opat  vinil  ze  XIV  hřiven  střiebra  platu  ročnieho  ze  XIV 
krámuov  mastných  [sic]  jich  města  jim  opatu  a  konventu  každý  rok  vydávati  povinného 
etc,  jakož  žaloba  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  poněvadž  se  ta  věc  dědicstvie  a  platu  dotýče  dědičného,  z  té  příčiny  ten 
puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  se  strany  tiem  právem,  kdež  ta  věc  příležie,  hleděti, 
právo  se  jim  nezavírá.   Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  198.  a. 

1380. 

Mezi  klášterem  Slovanským  a  obcí  Menšího  města  Pražského  o  dědiny  a  úroky  ve  Větším 

JenČi.   1505,  20.  listopadu. 

Kněz  Mathiáš^  týž  opat  kláštera  Slovanského  na  Novém  městě  Pražském, 
i  všecken  téhož  kláštera  konvent  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Menšieho 


Nálezy  e  roku  1506  o  Svátosti.  105 

města  Pražského.    Vinil  je  z  toho,  že  jim  s  jich  dědin*)  a  úrociech  v  Větším  JenČi 
zmatek  činí. 

V  té  při  mezi  týmž  knězem  Mathiášem,  opatem  kláštera  Slovanského  na  Novém 
městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  puovody  s  jedné,  a  mezi  purg- 
mistrem  a  konšely  i  vší  obcí  Menšieho  města  Pražského  s  strany  drahé.  Kdež  je 
vinil  z  toho,  že  jim  s  jich  dědin*)  a  úrociech  v  Větším  Jenči  zmatek  činí  etc,  tak 
jakož  pnohon  nkaznje.  Ta  JMt  pán,  pan  VOém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami :  Po- 
něvadž se  platu  dotyce  a  dědin,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se 
ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  nL  1.  198.  a.  *)  Tak  y  rukopise.  Snad  má  státi :  na  jich  dédinách. 

1381. 

Ohlášení  se  Prokopa  KaneSe  z  Lukovce  na  sněme,  že  není  slibem  zavázán,  a  opatření  jeho 

na  poctivostí.    1505,  20.  listopadu. 

Jakož  jest  Prokop  řečený  Kaneš  z  Lukovce  se  ohlašoval  pravě,  že  by  ho 
došlo,  že  by  někteří  o  něm  pravili,  že  by  jej  javše  slibem  zavázali.  Kdež  pak  od- 
píraje tomu  týž  Prokop  na  sněmu  obecním  [pravil],  že  toho  nenie,  a  kto  to  naíí  praví, 
aby  se  ohlásil,  že  jemu  toho  odpierati  chce.  I  neohlásil  se  žádný  k  tomu.  Při  tom  žádal 
pánuov  JMtí  a  vladyk,  aby  jej  ráčili  v  tom  opatřiti.  Tu  páni  JMt  a  vladyky  takto 
o  tom  rozkázali  zapsati:  Poněvadž  se  jest  žádný  k  jeho  řeči  neohlásil  a  tomu  nic 
nemluvil,  že  jemu  Prokopovi  to  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  újmě  býti  nemá.  Stalo 
se  ve  čtvrtek  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  332.  b.  za  nápisem :  Begutra  památná.  K  roku  »v,  Martina  léta  MD  pátého, 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátosti  létha  MND  šestého. 

1382. 

Mezi  Jeronýmem  z  Kynastu  spolu  s  Mandalenou  z  Erašovic  a  Bořivojem  z  Donína  o  nezdr- 

žení  smlouvy.  1506,  25.  dubna. 

Jeroným  z  Eynestu  a  Mandelena  z  Erašovic  pohnali  pana  Bořivoje  z  Donína 
a  na  Vokoři.  Vinili  ho  z  nezdržení  smlouvy  někdy  panem  Benešem  z  Waytmille 
mezi  nimi,  panem  Bořivojem  a  mezi  nebožtíkem  Bohuslavem  z  Erašovic,  učiněné. 

V  té  při  mezi  Jeronýmem  z  Eynestu  a  Mandelenú  z  Erašovic,  man- 
želku jeho,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Bořivojem  z  Donína  a  na  Vokoři  po- 
hnaným s  strany  druhé.  Edež  oni  puovodové  vinili  jej  pana  Bořivoje  z  nezdrženie 
smlouvy,   někdy  panem  Benešem  z  Waytmille   mezi  ním,   panem  Bořivojem  a  mezi 

ArckiT  Četký  XIIL  14 


106  D.  XIIL  Registra  souduk  hamamího. 

nebožtíkem  Bohuslavem  z  Krašovic,  učiněné,  v  tom,  že  on  pan  Donínský  témuž  Bo- 
liuslavovi  služby  nezaplatil  za  celý  rok,  to  jest  puol  druhého  sta  grošuov  míšeňských, 
a  k  tomu  nedav  mu  čtvrt  léta  podle  zněnie  té  smlouvy  věděti,  stiskl  jej  z  zámku 
najatého,  z  Stráže  etc,  tak  jakož  týž  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  tu  smlouvu 
ukázali,  kšaft  někdy  Jiříka  z  Erašovic  a  krále  JMti  potvrzenie  na  ten  kšaft  učiněné 
pod  majestátem  královským.  Ukázal  také  i  některých  dobrých  i  jiných  obecných  lidí 
svědomí.  Proti  tomu  pan  Bořivoj  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jemu  Jeronýmovi  a  man- 
želce jeho  nic  povinovat  nenie,  a  to  z  těchto  příčin:  napřed  že  ten  kšaft  podle 
práva  dostatečný  nenie,  by  on  Jiřík  statek,  listu  mocnieho  nemaje  královského,  jej 
odkazovati  mohl,  a  že  on  Jiřík  z  Krašovic,  po  kterémž  oni  puovodové  chtie  právo 
a  spravedlnost  mieti,  zřiediv  jiný  statek  svuoj,  kterýž  po  Bohuslavovi  z  Krašovic 
otci  svém  měl,  žádné  zmienky  o  těch  puol  druhého  sta  kopách  míšeňských  v  smlouvě 
dotčených  neučinil,  a  že  jest  neměl  co  a  nemohl  odkazovati,  poněvadž  sám  tu  nic 
neměl  ani  otec  jeho.  Neb  otec  jeho  Bohuslav  nejsa  již  na  zámku  najatém  Stráži 
a  jsa  potom  několiko  leth  živ,  nikdy  jej  pana  Bořivoje  z  toho  dluhu  nenapomínal  ani 
on  Jiřík,  syn  jeho,  po  něm.  A  též  i  oni  puovodové  nemají  z  čeho  napomínati. 
A  jestliže  by  byli  měli  kterů  spravedlivost,  jakož  sú  neměli,  že  sů  to  všecko  pro- 
mlčali  podle  zřiezení  zemského.  Neb  jest  tomu  na  XV  leth,  a  v  těch  ve  všech 
letech  že  jest  jej  z  toho  žádný  nenapomínal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  a  s  obů  stran  pře 
líčenie,  takto  nalezli:  Poněvadž  on  Jiřík  z  Erašovic  kšaftující,  po  němž  nadepsaní 
puovodové  chtie  spravedlnost  mieti,  v  svém  kšaftu  a  zřiezení  těch  puol  druhého  sta 
kop  grošuov  míšeňských  nemenoval,  zejména  také  oni  puovodové  toho  sú  ničímž  ani 
žádným  svědomím  neprovedli,  by  ta  summa  od  něho  od  pana  Donínského  jemu  Bo- 
huslavovi zadržána  byla,  a  k  tomu  také  že  nadepsaný  Jiřík  jsa  několiko  leth  živ, 
z  té  summy  a  dluhu  jej  pana  Bořivoje  nikdy  nenapomínal  podle  práva:  z  těch. příčin 
on  pan  Bořivoj  pohnaný  jim  puovodóm  tu  nic  vedle  toho  puohonu  povinovat  nenie. 
Stalo  se  léta  MDVI^  v  sobotu  den  svatého  Marka  po  Svátosti. 

R.  m.  1.  154.  a. 

1383. 

Mezi  Janem  z  Dubce  a  konšely  města  Vyšehradu  o  vrácení  povozu  člověku  jeho  dědičnému 

staveného.  1506,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  pohnal  purkmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  hory  Vyše- 
hradu. Vinil  je  z  nevrácení  vozu  a  tří  koní,  kteréž  sú  člověku  jeho  dědičnému  Ma- 
tějovi, Jarošovu  synu  z  Vršovic,  na  svém  právě  tu  na  Vyšehradě  sstavili,  kterýžto 
vuoz  i  ty  tři  koně  on  Jan  sobě  XVte  kop  grošuov  pokládá. 


Nálezy  0  rohu  1506  o  Svátosti.  107 

V  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  kon- 
šely i  vší  obcí  města  hory  Vyšehradu  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež 
je  vinil  z  nevrácení  vozu  a  tří  koní,  kteréž  sú  člověku  jeho  dědičnému  Matějovi, 
Jarošovu  synu  z  Vršovic,  na  svém  právě  tu  na  Vyšehradě  sstavili,  kterýžto  vuoz 
i  ty  tři  koně  on  Jan  sobě  XV  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  týž 
puohon  plněji  to  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  listy,  kteréž  jest  jim  o  téhož  člo- 
věka psal,  jich  žádaje,  aby  mu  člověka  toho  nevězeli,  k  tomu  se  poddávaje,  že  od 
něho  spravedlivé  učiniti  chce,  bude-li  jej  mieti.  A  při  tom  pravě,  že  oni  jej  přes  to 
vždy  vězeli  svévolně,  nan  toho  prve  nevznesše.  Proti  tomu  oni  pohnaní  pravili  sú, 
že  sú  toho  obstavenie  neučinili  svévolně,  ale  na  žádost  Martina  formana,  a  také  že 
sú  nesstavili  člověka  jeho,  ale  člověka  královského  a  souseda  svého,  kterýž  jest 
grunth  koupil  za  králem  JMtí,  aby  jej  vosadil  aneb  vosedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  listy,  kteréž  ukázali, 
i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  jich  pohnaných  žádal,  aby  mu 
toho  člověka  s  tiem  statkem  obstaveným  vydali,  a  že  on  od  něho  spravedlivé  učiniti 
chce,  a  oni  pohnaní  přes  to  jej  vězeli,  prve  naň  jemu  nežalovavše  ani  toho  vznesše, 
z  té  příčiny  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo  se  podle  puohonu  dává,  tak  aby  strany 
před  úředníky  menšími  Pražskými  na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  příští  stály. 
A  tu  což  on  Jan  puovod  před  týmiž  úředníky  na  jich  zchválení  provede,  jakož  sobě 
ten  statek  obstavený  v  puohonu  svém  XV  kop  grošuov  Českých  pokládá,  a  těch  ne- 
provedl, to  oni  pohnaní  aby  jemu  Janovi  dali  od  próvodu  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  den  svatého  Marka. 

R.  m.  1.   154.  b. 

1384. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  ze  Starého  města  Pražského  a  některými  méšfany  Novoměstskými 

o  vydání  peněz  po  Jílkovi  Ryboví.  1506,  25.  dubna. 

Václav  Veselík  v  Starém  městě  Pražském  obýTající,  pohnal  Štěpána  Hunc- 
ladera,  Alikuláše  Michka,  Mikuláše  pernikáře  a  Jana  zvonaře,  měšťany  Nového  města 
Pražského.  Vinil  je  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Jílka  Ryby,  někdy  měštěnína 
téhož  Nového  města  Pražského,  z  nevydání  puol  XXVn  kopy  grošuov  českých  a  z  Xti 
grošuov  českých   dielu  na  téhož  někdy  Jílka  témuž  Veselíkovi  dáti  příslušejícieho. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem  v  Starém  městě  Pražském  obývajícím 
8  jedné,  a  mezi  Štěpánem  Huncladerem,  Mikulášem  Michkem,  Mikulášem  pemikářem 
a  Janem  zvonařem,  měšťany  Nového  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil 
jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Jílka  Ryby,  někdy  měštěnína  téhož  Nového  města 
Pražského,  z  nevydání  puol  XXVII  kopy  grošuov  českých  a  z  desieti  grošuov  českých 

li* 


108  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

dielu  na  téhož  někdy  Jílka  témuž  Veselíkovi  dáti  příslušejícieho  a  povinného  puol- 
druhého  sta  kop  grošuov,  kterážto  summa  jmenovanému  Veselíkovi  na  již  psaném 
Jílkovi  podle  jiných  jeho  spolupomocnících  přisouzena  jest  etc.,  tak  jakož  týž  puohon 
plněji  to  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  žádaje  pánuov  JMtí  za  spravedlivé  opatřenie  podle 
nálezu  prve  od  JMtí  učiněného.  Proti  tomu  Jan  zvonař,  jeden  z  nich  spolu  pohnaných, 
mluviti  dal,  že  on  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovat  nenie  z  příčiny  té,  že  on 
poručníkem  ani  držitelem  statku  jeho  Jílkova  nenie,  než  toliko  toho,  což  mu  od  téhož 
Jílka  jakožto  děda  odkázáno  a  od  poručníkuov  jeho  vydáno  jest,  prose  JMtí  pánuov 
v  tom  za  opatření.  Neb  jestliže  by  on,  nejsa  poručníkem,  dluhu  jeho  Jílkova  plátce 
býti  měl,  zdá  mu  se,  že  by  i  jiní,  jimž  jiný  také  statek  od  něho  od  Jílka  odkázán 
jest,  měli  také  pohnáni  býti.  Než  poněvadž  sů  mocní  od  téhož  Jílka  zřiezení  a  dskami 
učinění  poručníci  a  držitelé  jmenovaného  statku  jeho  i  s  panstvím,  že  by  ti  poručnící 
a  ne  on  Jan  to  zastůpiti  měli.  A  na  to  ukázal  vajpis  z  desk,  kdež  nadepsaný  Jílek 
poručníky  statku  svého  dělá.  Proti  tomu  Štěpán  Hunclader,  Mikuláš  Michek  a  Mi- 
kuláš pemikář  odpírqíce  pravili,  že  on  Jan  zvonař  má  statek  sobě  od  svrchu  meno- 
vaného  Jílka,  děda  svého,  odkázaný  podle  zněnie  kšaftu  od  téhož  Jílka  udělaného, 
a  z  té  příčiny  že  jest  povinovat  také  z  toho  statku  plátce  býti.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  se  všech  stran  pře 
líčení  a  nahlédše  pilně  v  to  zřiezenie  a  poručenstvie  téhož  Jílka  dskami  utvrzené 
a  je  pilně  váživše,  nalezli:  Poněvadž  se  z  toho  vajpisu  z  desk  ukázaného  zřetedlně 
ukazuje,  že  oni,  Štěpán  Huncledr,  Mikuláš  Michek  a  Mikuláš  pemikář  mocní  poru- 
čníci jsú,  a  jim  on  Jílek  častopsaným  všecken  statek  svuoj,  kterýž  na  zemi  měl,  od- 
kázal i  s  panstvím,  a  oni  takového  statku  držitelé  jsú:  z  té  příčiny  tíž  poručníci 
jemu  Veselíkovi  tou  summou  v  puohonu  menovanou,  kteráž  na  jeho  diel  přísluší,  to 
jest  puol  XXVn  kopy  grošuov  českých  a  Xti  grošuov  českých,  podle  prvního  JMtí 
nálezu  povinovati  sú,  a  tu  aby  jemu  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Chtie-li  pak  oni  poručníci  o  to  k  komu  právem  hleděti,  právo  se  jim  ne- 
zavírá. Stalo  se  v  sobotu  den  svatého  Marka. 

R  m.  1.  291.  a.    SroT.  nálezy  č.  1095,  1176  a  1251  v  ArchÍTU  Českém  XH  na  str.  488  a  537  a  tato 

na  str.  28. 

1385. 

Mezi  Oldřichem  hrabětem  z  Hardeku  a  Wolfem  Bisenberským  z  Janovic  pro  nevydání  listu 

zápisného.    1506,  [25.  dubna]. 

Voldřich  hrabie  z  Hardeku  etc.  pohnal  Wolfa  Ryzmberského  z  Janovic.  Vinil 
ho  z  nevydánie  listu  zápisného  na  Teplskú  silnici  a  na  clo  neb  majto  podle  smlouvy 
trhovnie. 


NáleBy  e  rohu  1506  o  Svátosti.  109 

V  té  při  mezi  panem  Voldřichem  hrábí  z  Hardeku  etc.  s  jedné,  a  Wolfem 
Ryzmberským  z  Janovic  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevydánie  listu  zápisného 
na  Teplskú  silnicí  a  na  clo  neb  majto  podle  smlouvy  trhovnic.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  strana  druhá  pravila,  aby  tu  smlouvu  týž  pan  Voldřich  pokázal, 
kteréž  jest  v  svém  puohonu  dotekl,  že  se  tu  z  té  smlouvy  shledá,  měl-li  by  mu  ten 
list  on  Wolf  Ryzmberský  položiti  čili  nic.  Proti  kteréžto  Wolfově  řeči  poručnik  páně 
Voldřichuov  pověděl,  že  té  smlouvy  nemá.  I  poněvadž  on  pan  Voldřich  k  soudu  při- 
stoupiv, té  smlouvy,  kteráž  v  svém  puohonu  pokládá,  neměl  a  nepokázal  jí:  z  té 
příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú. 

R.  m.  1.  292.  a. 

1386. 

Mezi  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  Viktorinem  ze  Všehrd  o  nářek  cti. 

1506,  27.  dubna. 

Bohuslav  Břekovec  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku  pohnal  mistra  Vi- 
ktorina  ze  Všehrd.    Vinil  jej,   že  jemu  Bohuslav[ovi]  psal,  že  by  práva  nectil  etc. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku 
s  jedné,  a  mistrem  Viktorinem  ze  Všehrd  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Bohuslav  jej 
Viktorina  vinil,  že  jemu  Bohuslav[ovi]  psal,  že  by  práva  nectil  etc,  tak  jakož  puo- 
hon plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  on  Bohuslav  ten  list,  kterýž  mu  on  Viktorin  mezi 
jinú  řečí  psal,  že  by  práva  nectil,  ukázal.  Proti  tomu  týž  mistr  Viktorin  pohnaný 
odpieriye  pravil,  že  s  ním  Břekovcem  puohon  a  při  před  soudem  zemským  má,  a  z  té 
pře,  kterúž  tam  před  soudem  zemským  mezi  sebú  mají,  ta  slova  sú  přišla,  že  jest 
mu  tak  psal,  že  práva  nectí;  a  k  těm  slovóm  a  psaní  že  se  zná  a  toho  nepři,  toho 
na  JMtech  on  Viktorin  žádaje,  aby  pri  puohonu  svém  a  při  soudu  zemském  zachován 
byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpor,  vypověděli:  Poněvadž  on  mistr  Viktorin  jsa  od  JMti  pánuov  tázán, 
chce-lí  jej  Břekovce  při  soudu  zemském,  když  ta  pře  přijde,  o  kterůž  jej  on  mistr 
Viktorin  tam  pohnal,  viniti  z  těch  slov,  že  by  on  Břekovec  práva  nectil,  a  on  mistr 
Viktorin  pověděl,  že  chce;  z  té  příčiny  JMt  toho  při  soudu  zemském  nechávají 
a  zuostavují.  A  poněvadž  nadepsaný  Břekovec  po  své  cti  stojí  i  puohon  sem  do 
soudu  komorního  o  to  učinil,  chtě  se  z  těch  slov  nadepsaných,  v  puohonu  položených 
a  jemu  od  téhož  mistra  Viktorina  psaných,  vyvoditi;  z  té  také  příčiny  jemu  Bo- 
huslavovi Břekovcovi  ta  slova  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  a  ujmě  nejsú 
a  býti  nemají,  dokudž  by  o  to  soudem  zemským  konce  nevzali.  A  JMt  škody  mezi 
nhni  zdvihají.  Stalo  se  létha  MDVI®  v  pondělí  po  svatém  Marku  evangelistovi. 

B.  m.  1.  29.  a. 


jti^". 


110  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1387. 

Mezi  BohuBlayem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  Viktorínem  ze  Yšehrd  o  nářek  cti.  1506,  27.  dubna. 

Bohuslav  Břekovec  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku  pohnal  mistra  Vikto- 
rina  ze  Všehrd.  Vinil  ho,  že  mu  on  mistr  Viktorin  psal,  aby  se  těmi  ujistil,  kteříž 
sú  v  stráži  stáli  u  Chlumu  v  Sosni  etc. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Břekovcem  s  jedné,  a  mistrem  Viktorinem  s  strany 
druhé.  Kdež  on  Břekovec  vinil  jeho  z  toho,  že  mu  on  mistr  Viktorin  psal,  aby  se 
těmi  ujistil,  kteříž  sú  v  stráži  stáli  u  Chlumu  v  Sosni,  pravě  v  témž  psaní  svém, 
že  on  Bohuslav  ty  jisté  dobře  zná  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  on  mistr 
Viktorin  jsa  od  JMtí  tázán,  chce-li  jej  o  tu  stráž  viniti,  a  on  pověděl:  dá-li  mu 
z  čeho  Břekovec  vinu,  že  mu  chce  odpoviedati  a  práv  býti;  pfí  tom  týž  Viktorin 
prose,  poněvadž  jest  to  psaní  prišlo  z  té  pře,  o  kterúž  on  Viktorin  s  ním  v  soudu 
zemském  činiti  má  a  jej  tam  pohnal,  aby  JMt  jej  pri  soudu  a  právu  zemském  zuo- 
staviti  ráčili.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčenie,  JMt  vypověděli  takto:  Poněvadž 
se  to  práva  vedení  pri  soudu  zemském  dotýče  a  o  to  tam  puohon  mezí  sebú  mají, 
z  té  pričiny  JMt  toho  pri  soudu  zemském  nechávají.  A  poněvadž  on  Břekovec  po 
své  cti  stojí  a  o  to  sem  do  soudu  komorního  puohon  učinil,  tak  JMt  vypověděli: 
že  ta  slova  v  puohonu  dotčená  a  jemu  Břekovcovi  od  téhož  mistra  Viktorina  psaná 
jemu  Břekovcovi  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  ujmě  nejsú  a  býti 
nemají,  dokudž  o  to  soudem  zemským  mezi  nimi  konce  nebude.  Škody  mezi  stranami 
JMt  zdvihají.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pondělí  po  svatém  Marku. 

R.  m.  1.  29.  a. 

1388. 

Mezi  Kateřinou  z  Mansdorfu  a  Benešem  Sekerkou  ze  SedČic  a  jinými  rukojmími  za  véno  její 

o  laikojemství.    1506,  27.  dubna. 

Kateřina  z  Mansdorfu  pohnala  Beneše  Sekerku  z  Sedčic,  Martina  Sudu  z  Kun- 
ratic a  Bohuslava  z  Kvietkova.  Vinila  je  ze  sta  kop  grošuov  českých  vedle  jich  za- 
psání etc 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Mansdorfu  puovodem  s  jedné,  a  Benešem  Sekerku 
z  Sedčic,  Martinem  Sudou  z  Kunratic  a  Bohuslavem  z  Kvietkova  pohnanými  s  strany 
druhé.  Kdež  táž  Katheřina  viní  je  pohnané  ze  sta  kop  grošuov  českých  vedle  jich 
zapsánie  někdy  za  manžela  jejieho  Mikuláše  z  Kopyst  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě 
plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázala  ceduli  smluvní,  mezi  ní  Katheřinú  a  někdy  Miku- 
lášem z  Kopyst,  jejíem  manželem,  mezi  nimi  učiněnu,  a  k  tomu  ukázala  dobrých 
lidí   svědomí.   Proti  tomu  pohnaní  odpierajíc  pravili,   že   o  dalším  rukojemstvie  ne- 


Nálezy  z  rolcu  1506  o  Svátosti.  111 

vědie,  než  že  sů  za  věno  rukojmie,  kteréž  jí  vyplněno  a  dáno,  tisíc  kop  grošuov 
míšeňských,  a  to  že  již  z  desk  propuštěno  jest,  a  dále  přes  to  že  nic  povinovati 
nejsú.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
svědomí  i  s  obů  stran  pře  líčení  a  pilně  v  svrchu  dotčenu  ceduli  nahlédše  smluvní, 
nalezli:  Ačkoli  ona  Eatheřina  puovod  cedulí  smluvní  svrchu  menovanú  i  také  svědky 
poněkud  provodí,  že  by  svrchu  dotčení  pohnaní  jí  Eatheřině  za  těch  sto  kop  grošuov 
českých  napřed  dotčených  rukojmie  byli,  ale  poněvadž  při  té  ceduli  smluvní  pečeti 
nenie,  a  ti  jejie  rukojmie  v  tom  svědomie  dokonce  se  nesrovnávají,  a  oni  pohnaní 
tomu,  by  rukojmie  vajše  nežli  za  věno  byli,  odpierají :  i  z  těch  příčin  aby  oni  pohnaní 
to  zpravili,  že  za  těch  sto  kop  grošuov  českých  často  psaných  a  v  té  ceduli  smluvní 
položených  rukojmie  nejsú,  a  to  v  pátek  o  suchých  dnech  lethničních  najprv  příštích 
v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě  Pražském,  tak  jakož  jim  JMtí  pány  rozkázáno  a  na- 
lezeno bude.  A  kterýžkoli  z  nich  to  zpraví,  ten  aby  placení  dielu  svého  prázden 
byl.  A  kterýž  by  nezpravil,  ten  aby  svuoj  diel  nan  příslušející  jí  Eatheřině  dal  od 
toho  dne  k  zprávě  položeného  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  létha  MDVF 
v  pondělí  po  svatém  Marku. 

R.  m  1.  55.  a. 

1389. 

Mezi  Jindřichem  z  Eostelce  a  Yostrovcem  Strachotou  z  Eralovic  o  nezdržení  smlouvy. 

1506,  27.  dubna. 

Jindřich  z  Eostelce  na  Tismicích  pohnal  Vostrovce  Strachotu  z  Eralovic. 
Vinil  jej  z  nezdrženie  smlouvy  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné  etc, 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Eostelce  na  Tismicích  puovodem  s  jedné,  a  Vo- 
strovcem  Strachotu  z  Eralovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  jej  Strachotu  týž  Jindřich 
vinil  z  nezdrženie  smlouvy,  dobrými  Udmi  mezi  nimi  učiněné,  v  tom,  že  toho  platu  ujieti 
nechce,  kterýž  jest  na  Chotěticích,  jmenovitě  VI  kop  grošuov  Českých  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  se  ta  věc  gruntuov  a  dědičného  platu  dotýče,  z  té  příčiny  JMt 
ten  puohon  zdvihli  sú.  A  JMt  mezi  stranami  škody  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pondělí 
po  svatém  Marku  evangelistovi. 

R.  ÚL  L  99.  b. 

1390. 

Mezi  Jindřichem  z  Béšin  a  Jindřichem  z  Březí  o  nevydávání  desátků  ze  dvorů  poplužních. 

1606,   27.  dubna. 

Jindřich  z  Běšin,  miestosudí  království  Českého,  pohnal  Jindřicha  z  Březí. 
Vinil  jej  z  nevydánie  desátkuov  ze  dvoruov  poplužních  v  Eoupi  a  Telčovicích  etc. 


112  D.  Xni.  Registra  soímíu  komomSho. 

V  té  při  mezí  Jindřichem  z  Běšin,  miestosadím  královstvie  českého,  puovodem 
s  jedné,  a  Jindřichem  z  Březí,  pohnaným  s  strany  drahé.  Kdež  jej  týž  Jindřich 
z  Běšin  vinil  z  nevydánie  desátknov  ze  dvoruov  poplužních  v  Koupi  a  v  Telčovicích 
etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  gruntuov  zemských  a  desátknov  dědičných 
dotýče,  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  ponděU  po  svatém  Marku  evangelistovi. 

R  m.  1.  99.  b. 

1391. 

Mezi  Jindřichem  z  Běšin  a  Jindřichem  z  Březí  o  nedávání  desátků  ze  vsí.  1506,  27.  dubna. 

Jindřich  z  Běšin,  miestosudí  královstvie  Českého,  pohnal  Jindřicha  z  Březí. 
Vinil  jej  z  toho,  že  lidé  jeho  ze  vsi  Koupě  a  z  Telčovic  a  z  Podruhlé  desátku 
nevydávají  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Běšin,  miestosudiem  království  Českého,  puovodem 
s  jedné,  a  Jindřichem  z  Březí  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho  on  Jindřich 
z  Běšin  vinil,  že  lidé  jeho  ze  vsi  Koupě  a  z  Telčovic  a  z  Podruhlé  desátku  nevy- 
dávají etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  desátknov  dědičných  dotýče,  z  té  příčiny 
JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.    Stalo  se  v  pondělí  po  svatém   Marku   evangelistovi. 

R.  m.  1.  100.  a. 

1392. 

Mezi  Pavlem  Malovcem  z  Pacova  a  Janem  z  Březí  o  pobrání  statku.  1506,  27.  dubna. 

Pavel  Malovec  z  Pacova  pohnal  Jana  z  Březí  a  v  Netvořících.  Vinil  jej  z  po- 
brání statku,  kterýž  sů  lidé  jeho  Pavlovi  vezli  knězi  Mikulášovi  Pacovskému,  jmeno- 
vitě zlatých,  grošuov  a  jiných  peněz  za  CCC  kop  grošuov  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Pavlem  Malovcem  z  Pacova  puovodem  s  jedné,  a  Janem  z  Březí 
a  v  Netvořicích  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Pavel  vinil  jej  Jana  z  pobrání 
statku,  kterýž  sú  lidé  jeho  Pavlovi  vezli  knězi  Mikulášovi  Pacovskému,  jmenovité 
zlatých,  grošuov  a  jiných  peněz  za  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských,  a  horských  peněz 
za  XIV  kop  grošuov  míšeňských,  kalich  střiebmý,  kterýž  téhož  kněze  stál  XXTTT  kop 
grošuov  míšeňských,  pušku  střiebmú  za  puol  XVn  kopy  grošuov  míšeňských;  item 
biblí  od  ruky  psaná  česká,  mšál  tlačený,  plátna  lněného  troubu  Lte  loket ;  item  pro- 
stěradla a  cejchy  z  peřiny,  ubrusy  stolní  a  ručníky  plátěnné  a  žita  IV  pytle,  k  kte- 
rémužto statku  on  Pavel  praví  se  spravedlnost  mieti  od  kněze  Mikuláše  nadepsaného 
danou,  kdež  jest  mu  právo  své  dal  k  témuž  statku  pobranému  etc.,  tak  jakož  puohon 


Náleey  0  rohu  1506  o  Svátosti.  113 

plněji  svědčí.  A  na  to  týž  list,  v  němž  mu  ty  věci  dává,  a  k  tomu  i  některá  svě- 
domí ukázal.  Proti  tomu  Jan  z  Březí  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  to  svědomí  s  puo- 
honem  v  ničemž  nesrovnává  a  že  těch  věcí  v  puohonu  menovaných,  by  mu  ty  od  něho 
od  Jana  tak  pobrány  byly,  ti  svědci  nemenují.  A  to  dání  jeho  knězovo  jemu  Malovcovi 
mocné  nenie;  neb  čehož  jest  kněz  neměl,  toho  jest  dáti  nemohl;  ale  že  jsou  to  věci 
zádušní,  kostelní  a  božské,  k  kostelu  Netvorskému  příslušející,  kteréhožto  kostela  on 
Jan  s  bratrem  svým  pán  poddací  jest;  a  ten  kněz  že  jeho  člověk  poddaný  a  farář 
byl,  a  jsa  tu  v  městečku  jeho  v  Netvořiciech  a  maje  vosadní  obecní  k  tomu  kostelu 
příslušející  klenoty  sobě  svěřené  a  poručené,  ty  jest  bez  vuole  a  vědomí  jeho  Jana 
jakožto  pána  svého  poddacieho,  i  také  té  vosady  odpuštěnie  nevzav,  počtu  jim  ne- 
učiniv, zlodějsky  pobrav,  pryč  vezl.  A  z  té  příčiny  on  Jan  témuž  knězi  jakožto  zlo- 
ději svému  v  zjevném  zlodějstvie  v  skutku  shledanému  a  zastiženému  na  silnici  odjal 
a  pobral,  a  to  že  jest  učinil  a  učiniti  mohl  právě,  slušně  a  spravedlivě.  A  nad  to 
nade  všecko  že  o  to  o  všecko  s  týmž  knězem  smlouvu  má  dokonalou,  a  po  té  smlouvě 
že  on  Malovec  tepruv  ty  věci  od  kněze  sobě  dané  má.  A  poněvadž  on  Malovec  věc 
smluvenu  k  sobě  přijal  a  z  ní  pohání,  zdá  se  jemu  Janovi,  že  ten  puohon  jest  na 
zmatek,  žádaje  pánuov  JMtí  v  tom  za  opatření.  Zase  proti  tomu  on  Malovec  puovod 
odpínge  pravfl,  že  ten  kněz  žádný  zloděj,  žádný  lotr  ani  ztracenec  a  na  cti  zmazaný 
nenie;  ale  jest  člověk  zachovalý,  poctivý  a  v  žádném  zlodějstvie  nikdy  neshledaný. 
A  ten  statek,  kterýž  od  něho  od  Jana  pobrán,  ne  tajně,  ale  zjevně  ve  dne  a  svo- 
bodně vézti  dal  k  svým  přátelóm,  a  potom  že  jest  tu  v  Netvořiciech  některý  čas 
byl;  a  ten  statek  že  jeho  knězuov  a  ne  kostelní  jest,  a  že  to  nenie  než  zastírání 
jeho  Malovcovy  spravedlnosti.  A  také  že  jest  se  o  ty  věci  smlůvati  již  nemohl,  po- 
něvadž již  byl  prve  ty  věci  jemu  Malovcovi  dostatečně  dal;  a  také  že  ta  smlouva 
od  téhož  kněze  s  nimi  s  Netvorskými  učiněná  ani  vyřezaná  ani  pečetmi  tvrzená  jest, 
a  dobrovolně  on  kněz  že  jí  neučinil.  Proti  kterýmžto  řečem  nadepsaný  Jan  pohnaný 
pověděl,  že  on  Malovec  holá  slova  mluví,  ale  že  nic  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoímistr  královstvíe  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  svědomí,  pře  líčenie,  odpory 
TydySevše  i  také  v  to  knězovo  dánie  jemu  Malovcovi  učiněné  nahlédše,  nalezli:  Po- 
něvadž on  Jan  z  Březí  pohnaný  svědomím  svým  to  dostatečně  provedl,  že  ten  kněz 
ICikuláš  před  dávními  léthy  to  mluvil  a  přiřekl  dobrovolně  jemu  Janovi  a  té  osadě 
Netvorské,  že  s  nimi  pracovati  a  tu  své  kosti  složiti  i  také  ten  statek,  kterýž  má, 
že  pří  tom  záduší  nechati  a  jemu  učiniti  chce;  z  toho  znáti  jest,  že  takového 
statku  svého  přes  to  své  přirčenie  dobrovolně  jemu  Malovcovi  dáti  nemohl :  a  protož 
on  Jan  pohnaný  jemu  Malovcovi  puovodovi  podle  jeho  puohonu  těch  věcí  v  témž 
puohonu  menovaných  vydati  a  navrátiti  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  po 
svatém  Marku  evangelistovi.  r.  m.  l  239.  b. 

AivUt  český  Xni  16 


114  D,  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1393. 

Mezí  Dépoltem  z  Lobkovic  a  Jakubem  Hupaufem  z  Milžan  o  nezdržení  smlouvy  o  Libčeves. 

1506,  28.  dubna. 

Děpolt  z  Lobkovic  pohnal  Jakuba  Hupaapha  z  Milzan.  Vinil  ho  z  nezdržení 
smlouvy  pod  dobrých  lidí  pečetmi  mezi  nimi  učiněné,  a  to  v  tom,  zač  by  kolivěk 
Libčeves  komu  chtěl  prodati  etc. 

y  té  při  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  s  jedné,  a  Jakubem  Hupaufem  z  Milzan 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nezdržení  smlouvy  pod  dobrých  lidí  pečetmi  mezi 
nimi  učiněné,  a  to  v  tom,  zač  by  kolivěk  Libčeves  komu  chtěl  prodati,  že  jest  měl 
naň  to  prve  vznésti,  chce-li  ji  on  pan  Děpolt  za  to  vzieti;  a  s  žádným  nedokoná- 
vati  bez  jeho  vuole.  I  tomu  jest  on  Hupauff  dosti  neučinil,  ale  prodal  tu  Libčeves 
jinému  za  pět  tisíc  kop  grošuov  míšeňských  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  y  sobě 
ukazuje.  A  na  to  touž  smlouvu  ukázal  a  svědomí,  při  tom  pravě,  že  jest  jemu  Hup- 
auffovi  viece  za  ten  statek  dával  a  dáti  chtěl,  nežli  jest  jej  on  Hupauff  prodal.  Proti 
tomu  on  Hupauff  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  k  té  smlouvě  zná,  a  že  jest  tomu 
všemu  rád  dosti  učiniti  chtěl  a  byl  by  učinil,  ale  že  jest  jím  panem  Popelem  to 
zrušeno,  kterýž  prve  než  on  z  té  smlouvy  vystoupil,  v  tom,  že  maje  mu  podle  též 
smlouvy  pět  set  kop  grošuov  českých  puojčiti  i  nepuojčil,  než  chtěl  jeho  vytrvati 
a  ustáti,  aby  mu  ten  statek  laciněji  dal,  nežli  mu  jiní  dávali.  A  také  že  jest  ta 
smlouva  mezi  nimi  neměla  trvati  nežli  do  svatého  Mathúše  od  té  smlouvy  najprv 
příštieho.  Proti  kteréžto  řeči  poručník  páně  Děpoltuov  pověděl,  že  jest  to  pan  Děpolt 
učiniti  a  jemu  těch  peněz  puojčiti  chtěl ;  ale  že  jest  mu  on  Hupauff  té  summy  ujistiti 
nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení,  na  to  i  smlouvu  s  svědomím  ohledavše  a  po- 
váživše, JMt  nalezli:  Poněvadž  v  té  smlouvě  to  zřetedlně  položeno  jest,  že  pan 
Děpolt  sobě  to  znamenitě  vymínil,  že  chce  toho  vuoli  mieti,  tu  smlouvu  držeti  do 
svatého  Mathúše  neb  nechati,  a  to  v  tom  času  jemu  Hupauffovi  věděti  dal,  a  to  jest 
on  pan  Děpolt  potřebně  a  dostatečně  provedl,  že  jest  se  podle  výminky  v  smlouvě 
položené  k  němu  k  Hupauffovi  zachoval,  jemu  v  tom  času,  než  svatý  Mathouá  minul, 
věděti  dal,  že  tu  smlouvu  držeti  chce :  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  panu  Děpoltovi 
za  právo.  Stalo  se  léta  MDVP  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  L  73.  b. 

1394. 
Mezi  Jiřím  z  Šanova  a  Albrechtem  HořeSovcem  z  Libošína  o  dluh  mrtvého  bratra.  1506,  28.  dubna. 

Jiřík  z  Šanova  pohnal  Albrechta  Hořešovce  z  Libošína.  Vinil  ho  z  nevrá- 
cení summy,  kterúž  jest  dal  za  Jana  Hořčici  z  Libošína,  bratra  jeho  nedíelného  etc. 


Nálezy  z  roku  1506  o  Svátosti.  115 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Šanova  s  jedné,  a  Albrechtem  Hořešovcem  z  Libo- 
sína.  Edež  ho  vinil  z  nevrácení  summy,  kterúž  jest  dal  za  Jana  Hořčici  z  Libošína, 
bratra  jeho  nedielného,  XIVti  kop  groánov  českých  etc.,  tak  jakož  pnohon  v  sobě 
plněji  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí  a  kvitanci.  Proti  tomu  poručník  pohnaného 
odpienýe  pravil,  že  on  dluhu  bratra  mrtvého  platiti  povinovat  nenie,  a  že  jest  byl 
bratr  jeho  dielný.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vy- 
slyševše  puohon,  žalobu,  svědomí  i  kvitanci  a  s  obu  stran  pře  líčení,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Jiřík  puovod  toho  dostatečně  neprovozuje,  by  on  Albrecht  s  nebožtíkem 
Janem,  bratrem  svým,  [nejdílen  byl,  a  Rybský,  poručník  Albrechta  pohnaného,  pravil, 
že  sú  bratří  dielní  byli  a  že  on  Albrecht  v  statek  ten  pozuostalý  po  něm  po  Janovi 
neuvázal  se  a  uvázati  nechce :  z  té  příčiny  on  pohnaný  jemu  puovodovi  tiem  dluhem 
v  puohonu  menovaným  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Jiřík  k  tomu  grunthu  a  statku 
po  něm  po  Janovi  Horčicovi  zuostalému  o  ten  dluh  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá. 
Stalo  se  léta  MDVI^  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

B.  m.  1.  99.  a. 

1395. 

Mezi  Janem  Yotloučkou  z  Hradčan  a  Bohuslavem  Yrchotou  z  Slatiny  o  dluh. 

1506,  28.  dubna. 

Jan  Votloučka  z  Hradčan  pohnal  Bohuslava  Vrchotu  z  Slatiny.  Vinil  ho  ze 
XXXti  kop  bez  puol  druhé  kopy  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  jemu  za  ztravu  a  za 
obrok  zuostalého. 

V  té  při  mezi  Janem  Votloučkou  z  Hradčan  s  jedné,  a  Bohuslavem  Vrchotu 
z  Slatiny  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  XXXti  kop  bez  puol  druhé  kopy  grošuov 
vše  míšeňských  dluhu  jemu  za  ztravu  a  za  obrok  zuostalého  etc.,  tak  jakož  týž 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  registra  jím  samým  sepsaná,  a  pravě, 
že  jest  tak  s  ním  sčetl  při  jeho  Vrchotově  přítomnosti  a  po  počtu  že  jest  tak  sepsal 
spravedlivě.  Proti  tomu  on  Bohuslav  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jemu  toliko  povi- 
novat nenie,  a  |e  jest  on  Votloučka  sám  sobě  psal,  co  jest  chtěl,  a  to  že  pruovod 
dostatečný  nenie;  než  což  by  mu  spravedlivě  dlužen  byl,  že  by  mu  rád  platiti 
chtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory,  nalezli:  Poněvadž  on  Vrchota  sám  pověděl,  že  dluhu  IXti  neb  Xti 
kopám,  by  jemu  Votloučkovi  dlužen  nebyl,  neodpírá,  i  ty  aby  on  Vrchota  jemu  Vo- 
tloučkovi  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Votloučka 
nad  to  viece  od  Vrchoty  mieti,  aby  obě  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími 
k  pmoYodu  stály  na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  příští,  a  což  tu  týž  Votloučka  na 

16* 


116  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

schválení  týchž  úředníkuov  provede,  to  aby  on  Vrchota  jemu  dal  od  pruovodu  ve 
dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  čehož  by  on  VotlouČka  neprovedl,  to  aby  zpravil 
v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě  Pražském  na  svatého  Martina  najprv  příštieho. 
Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe, 

R.  m.  L  155.  a. 


1396. 

Mezi  mčManem  Novoměstským  Jakubem  Pehemem  a  některými  měštany  Eada&skými  o  vyti- 
sknutí ze  statku  jeho.    1506,  28.  dubna. 

Jakub  Pehem,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Václava  Zoczara, 
Kašpara  Gleymara,  Martina  Czeymara  a  Anthonína,  měšťany  města  Kadaně.  Vinil  je 
z  toho,  že  sú  na  úřadě  konšelském  tu  v  Kadani  jej  z  domu  a  od  statku  jeho,  kterýž 
mezi  nimi  měl,  vytiskše,  všecken  statek  i  svrchky,  kteréž  tudiež  v  tom  domě  měl, 
sepsati  kázali. 

V  té  při  mezi  Jakubem  Pehmem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  mezi  Václavem  Zoczarem,  Kašparem  Gleymarem,  Martinem  Czeymarem 
a  Anthonínem,  měštany  města  Kadaně,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jakub 
puovod  vinil  je  pohnané  z  toho,  že  jsúce  na  úřadě  konšelském  tu  v  Kadaní,  jej 
z  domu  a  od  statku  jeho,  kterýž  mezi  nimi  měl,  vytiskše,  všecken  statek  i  svrchky, 
kteréž  tudiež  v  tom  domě  měl,  sepsati  kázali,  a  v  tom  jeho  vytištění,  když  mu  tu 
v  městě  beze  vší  spravedlivé  příčiny  býti  nedali,  zatiem  ten  jeho  duom,  i  což  v  něm 
bylo,  shořelo,  kdež  skrze  to  na  svém  statku  újmy  vzal  za  dvě  stě  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  vedl  svědomí.  Proti 
tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  on  toho  nikterakž  podle  puohonu  svého  ne- 
provozuje, by  mu  oni  statek  jeho  popisovali.  Než  k  tomu  se  znají,  že  jsú  při  tom 
byli  z  rozkázání  pána  svého,  pana  Jana  Hasysteynského,  že  sů  ten  statek  popisovali, 
kterýmžto  od  téhož  pana  Hasysteynského,  jakožto  jich  pána,  poručeno  bylo.  A  také 
že  sú  oni  z  domu  a  s  statku  jeho  jej  nevytiskli.  A  poněvadž  nic  neprovozuje  dosta- 
tečně, zdá  se  jim,  že  jest  ten  puohon  na  zmatek.  A  na  to  také  i^ázali  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpory, 
i  s  obú  stran  pře  líčení  vyslyševše,  JMt  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  dostatečně  toho 
neprovodí,  by  mu  oni  pohnaní  statek  jeho  popisovali,  jej  z  statku  vytiskli  aneb 
v  městě  býti  nedali,  a  oni  pohnaní  to  potřebně  a  dostatečně  svědomí[m]  pana  Jana 
Hasysteynského  i  některých  dobrých  lidí  to  odvedli,  že  sú  toho  neučinili,  nepopisovali, 
jeho  nevytiskJi,  než  toliko  že  sú  při  tom  z  rozkázání  téhož  pána  svého  pana  Hasy- 
steynského byli,  a  on  pan  Hasysteynský  k  tomu  ke  všemu  se  zná,  že  jest  jemu  Peh- 


NáUgy  B  rohk  1506  o  Svátosti.  U7 

movi  to  rozkázal;    i  z  těch  příčin  oni  pohnaní  jemu  Jakubovi  paovodovi  podle  jeho 
puohonu  tn  nic  vinni  nejsú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

B.  m.  L  165.  b. 

1397. 

Mezi  Janem  Leidichem  z  Čečelic  a  bratřími  z  HraSova  o  postavení  poddaného  člověka 

pro  pych.  1506,  28.  dubna. 

Jan  Leydych  z  Čečelic  pohnal  Jana,  Václava  a  Frydrycha  bratří  vlastních 
a  nedielných  z  Hrušová,  aby  člověka  svého  Samka  z  Čečelic  postavili  před  pány  JMtí 
v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  Českých. 

V  té  při  mezi  Janem  Leydychem  z  čečelic  s  jedné,  a  mezi  Janem,  Václavem 
a  Frydrychem  bratřími  vlastními  a  nedielnými  z  Hrušová  s  strany  druhé.  Kdež  týž 
Leydych  puovod  pohnal  již  menované  bratří,  aby  člověka  svého  Samka  z  čečelic 
postavili  před  pány  JMtí,  kdež  téhož  člověka  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  Jan  z  Hrušová 
před  JMtí  stoje  pověděl,  že  ten  člověk  poručníka  té  své  pře  učinil  jest  a  má  po- 
mčníka,  a  ten  že  na  miestě  jeho  k  té  při  odpoviedati  chce.  Proti  tomu  on  Leydych 
pověděl  a  prosil  pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  ten  člověk  podle  puohonu  po- 
staven nenie,  aby  JMt  jeho  opatřiti  ráčili.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  a  stran  pře  líčení,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  nadepsaní  bratří  z  Hrušová  jsúce  pohnáni,  aby  nadepsaného 
člověka  svého  Samka  postavili,  i  nepostavili  sú,  a  ten  člověk  nejsa  podle  puohonu 
postaven,  té  své  pře  poručníka  učinil,  ješto  jest  toho  učiniti  nemohl:  z  té  příčiny 
nadepsaní  bratří  z  Hrušová  pohnaní  jemu  Leydychovi  puovodn  tiem  pychem  a  puo- 
honem  a  pokutou  v  tém  pychu  položenou,  to  jest  Xti  kop  grošuov  českými,  [jsú]  vinni, 
a  tu  aby  jemu  Leydychovi  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých, 
poněvadž  sú  se  podle  puohonu  nezachovali.    Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  166.  a. 

1398. 

Mezi  Janem  z  Klenového  a  Janem  Čemajkovským  z  Círmperku  o  kladení  statku  ve  desky. 

1506,  28.  dubna. 

Jan  z  Klenového  pohnal  Jana  Čemaykovského  z  Cyrmperku.  Vinil  ho  z  toho, 
že  mu  statku  ve  dsky  klásti  nechtěl  podle  cedule  smluvní  mezi  nimi  učiněné. 

V  té  pH  mezi  Janem  z  Klenového  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Černaykovským 
2  Cyrmperku  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Čemaykovského  vinil  z  toho, 
že  mu  statku  ve  dsky  klásti  nechce  podle  cedule  smluvní  mezi  nimi  učiněné.    I  po- 


118  D.  XIIL  Registra  soudu,  komorního. 

něvadž  on  Čemaykovský  pohnaný  nedal  poračníkn  svému  listu  mocnieho  podle  práva 
a  dostatečného  k  nadepsané  pH,  z  té  příčiny  JMt  pán^  pan  Vilém  z  Pernáteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  dáviyí  témuž  Elenovskému  proti  napřed  menovanému  Janovi  čemay- 
kovskému  podle  jeho  puohonu  za  právo  stáné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R  m.  1.  166.  b. 

1399. 

Mezi  Markétou  z  Byšic  a  čtyřmi  rukojmími  o  dosti  neučinění  rukojemství  za  véno. 

1506,  28.  dubna. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  EaĚpara  z  Zhan,  Jiříka  z  Duban,  Mikuláše  z  Rachm- 
berku  a  Viléma  Ero.  Vinila  je  z  dosti  neučinění  rukojemstvie,  kdež  sú  slíbili  k  ruce 
jejie  za  věno^  kteréž  jest  jí  obvěnil  někdy  Hanuš  z  Dolan^  manžel  jejie. 

V  té  při  mezi  Markethú  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Kašparem  z  Zhan, 
Jiříkem  z  Duban,  Mikulášem  z  Rachmberku  a  Vilémem  Ero,  pohnanými  s  strany 
druhé.  Kdež  je  vinila  z  dosti  neučiněnie  rukojemstvie,  kdež  sú  slíbili  k  ruce  jejie 
za  věno,  kteréž  jest  jí  obvěnil  někdy  Hanuš  z  Dolan,  manžel  jejie,  šest  seth  kop 
grošuov  míšeňských  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  oni  k  tomu  puohonu 
odpoviedati  povinni  nejsú,  a  to  proto,  že  z  jejieho  Marketiného  svědomí  to  se  zře- 
tedlně  ukazige,  a  příjemce  věna  jejieho  že  se  k  tomu  seznávají,  že  sú  příjemci  byli 
a  rukojmie  přijali,  a  z  té  příčiny  že  sú  oni  příjemci  a  ne  ona  paní  Markéta  pohá- 
něti měli.  A  poněvadž  ona  pohnala  jest  z  cizí  pře,  že  jest  ten  puohon  učinila  na 
zmatek.  A  nad  to  pověděli  jsú,  že  jsú  naprosto  nic  neslibovali,  za  to  nikdy  žádáni 
nebyli  za  žádné  rukojemstvie^  aniž  jsú  při  tom  byli,  než  toliko  při  smluvách  jejich 
byli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor,  i  s  obú  stran  pře  líčenie,  k  tomu  i  svědomí,  JMt  takto  sú  nalezli: 
Poněvadž  ona  Markétha  to  dostatečně  těmi  příjemci,  kteříž  sú  na  miestě  jejiem  ty 
rukojmie  přijímali,  i  také  některými  dobrými  lidmi,  kteříž  sú  při  tom  byli,  provedla, 
i  z  té  příčiny  dávají  jie  Markétě  za  právo,  aby  tíž  rukojmie  jí  Markétě  těch  šest  seth 
kop  grošuov  na  míšeňsko  dali  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chtie-li  tíž  rukojmie 
k  komu  o  to  hleděti,    právo  se  jim  nezavírá.   Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

Léta  MDVnP  v  středu  před  svatým  Janem  Křtitelem  [21.  června]  vydán 
jest  list  zatykači  Markétě  z  Byšic  na  Viléma  Kro  pro  dosti  neučinění  nálezu  tohoto 
svrchu  psaného  dielu  nan  dáti  příslušejícieho. 

R  m.  ].  198.  b. 


NáHeay  z  roku  1606  o  Svátosti.  119 

1400. 

Mezi  Václavem  Bezdružickým  z  Kolovrat  spolu  s  kr.  sekretářem  doktorem  Augustinem  a  radou 
Starého  mésta  Pražského  o  postavení  Ja^ba  žida  Lounského  pro  vinu.  1506,  28.  dubna. 

Václav  Bezdružícský  z  Eolovrath  a  doktor  Angastyn,  krále  JMti  sekretář, 
pohnali  purgmistra  a  raddn  i  všecku  obec  Starého  města  Pražského,  aby  Jakuba 
žida  Lounského  tu  v  Starém  městě  Pražském  obýviýfcieho,  dobře  se  jím  ujistíce,  jej 
postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti  v  soudu  komorním,  že  jej  viniti  chtie  z  viny  a  pokuty  králem  JMtí  jim  na 
něm  dané  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Václavem  Bezdružicským  z  Eolovrath  a  doktorem 
Augustinem,  krále  JMti  sekretářem,  puovody  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  raddú 
i  vší  obcí  Starého  města  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  jmenovaní  puo- 
vodové  pohnali  jich  Staroměstských,  aby  Jakubem  židem  Lounským  tu  v  Starém 
městě  Pražském  obývajícím  dobře  se  ujistíce,  jej  postavili  před  najvyšším  panem 
hofinistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  že  jej  vi- 
niti chtie  z  viny  a  pokuty  králem  JMtí  jim  na  něm  dané  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Tu  oni  Pražané  stojíce  JMti  pánuov  v  tom  za  opatřenie  prosili,  po- 
něvadž dva  puovodové  pohnali  a  jeden  z  nich  toliko,  pan  Václav,  stojí,  a  doktor 
Augustin  nic,  zdá  se  jim,  že  jemu  samému  panu  Václavovi  k  té  při  odpoviedati  po- 
vinni nejsú.  E  kteréžto  řeči  pan  Václav  pověděl,  že  sám  od  sebe  stojí,  a  jsa  tázán 
od  JMtí  pánuov,  má-li  list  mocný  od  spolupuovoda  doktora  Augustina,  pověděl,  že 
sám  od  své  osoby  stojí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nahlédše  v  ten  puohon  i  také  v  svolenie  zemské :  Poněvadž  pan  Václav  ne  sám,  ale 
s  svým  spolupuovodem  svrchu  menovaným  Augustinem  jich  Pražan  pohnal  společně 
a  sám  toliko  od  své  osoby  stojí,  a  druhý  spolupuoirod  nestojí,  z  té  příčiny  tento 
puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  292.  a. 

1401. 

Mezi  Václavem  Čechem  z  Hradce  Králové  a  poručníky  sirotkův  po  Zdeňku  Chvalkovském 

z  Hustiřan  o  dluh.   1506,  28.  dubna. 

Václav  Čech,  měštěnín  města  Hradce  Králové,  pohnal  Bavora  Neznašovského 
z  Hustiřan  a  na  Neznašově,  Václava  Zárubu  z  Hustiřan  na  Třebovicích  a  Diviše 
z  Hustiřan,  poručníkuov  sirotkuov  a  statku  někdy  Zdeňka  Chvalkovského  z  Hustiřan. 
Vinil  je  ze  sta  kop  grošuov  a  z  XXXV  kop  grošuov  vše  českých,  kterúžto  summu 
nadepsaný  Zdeněk  Chvalkovský  u  něho  prolézal. 


í 


120  D-  XIIL  Begistra  soudu  komamSho. 

V  té  pH  mezi  Václavem  Čechem,  měštěnínem  města  Hradce  Králové,  puo- 
vodem  s  jedné,  a  mezi  Bavorem  Neznašovským  z  Hnstiřan  a  na  Neznašově,  Václavem 
Zámbú  z  Hnstiřan  a  na  Třebovicích  a  Divišem  z  Hnstiřan,  pomčníky  sirotknov 
a  statku  někdy  Zdeňka  Chvalkovského  z  Hnstiřan,  s  strany  dmhé.  Edež  je  vinil  ze 
sta  kop  grošuov  a  z  XXXV  kop  grošnov  vše  českých,  kterážto  snmmn  nadepsaný 
Zdeněk  Chvalkovský  u  něho  prolézal  etc.,  tak  jakož  pnohon  v  sobě  šíře  ukazuje. 
A  na  to  ukázal  list  pod  pečetí  někdy  Zdeňka  Chvalkovského,  k  tomu  také  i  některá 
svědomí  ukázal,  při  tom  pravě  týž  Čech,  že  oni  pohnaní  držíce  a  užívajíce  statku 
téhož  někdy  Zdeňka,  z  statku  jeho  dluhu  jemu  Čechovi  spravedlivého  zaplatiti  ne- 
dbají. Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  ta  věc  na  nebožtíka  Zdeňka 
Chvalkovského,  kteréhož  oni  statku  poručníci  a  držitelé  jsou,  [se]  nevztahuje  a  nic  ne- 
dotýče;  neb  s  něho  sňata  jest;  ale  že  jest  věc  Hanuše  Bučského,  a  on  Hanuš  že 
se  k  té  věci  zná.  A  poněvadž  on  cech  ničímž  neprovozuje,  by  mu  takovú  summu 
nebožtík  Zdeněk  povinovat  byl,  že  mu  oni  také  nejsú  povinovati  platiti.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  pnohon,  žalobu,  svě- 
domí i  pře  líčení  a  v  ten  list  nebožtíka  Zdeňka  nahlédše  a  jeho  pilně  pováživše, 
takto  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Čech  jeho  nebožtíkovým  Zdeňkovým  Chvalkovského 
listem  to  provedl,  že  se  týž  Zdeněk  fýmž  svým  listem  jemu  Čechovi  k  dluhu  znal 
a  že  mu  plátce  býti  chtěl,  a  pomčníkóm  statku  svého  poručil,  aby  mu  zaplaceno 
bylo,  že  jest  dluh  spravedlivý,  k  tomu  také  i  jinými  svědky  on  Čech  dluh  provedl, 
a  oni  pohnaní  dluhu  neodpírají:  i  z  té  příčiny  oni  pohnaní  jemu  Čechovi  sú  dluhem 
povinovati.  Ale  poněvadž  se  ten  dluh,  co  ho  jest  zejména,  neprovozuje  a  nejmenuje, 
z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  menšími  Pražskými  na  zigtří  svaté  Mar- 
kréty,  a  což  tu  on  Čech  toho  dluhu,  že  by  mu  on  nebožtík  Chvalkovský  Zdeněk 
spravedlivě  dlužen  zuostal,  před  týmiž  úředníky  provede  na  zchválení  jich,  to  oni 
pohnaní  jakožto  držitelé  jeho  statku  Zdeňkova  aby  jemu  dali  Čechovi  od  próvodu 
ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Chtie-li  pak  oni  pohnaní  o  to  k  komu  hleděti,  právo 
se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  292.  b. 

1402. 

Mezi  Matyášem  Libákem  z  Badovesic  a  pány  z  Gutáteina  spolu  s  Janem  z  Waitmile  o  dluh 

za  službu  u  fálckrabí.   1506,  28.  dubna. 

Mathiáš  Libák  z  Radovesic  pohnal  létha  MDV^  ve  čtvrtek  před  stolováním 
svatého  Petra  [20.  února]  pana  Heynrycha  z  Gutšteyna,  pana  Jana  z  Waytmille  na 
Chomutově  a  pana  Jetřicha  z  Gutšteyna  na  Chyšech  z  služby  jemu  u  falckrabie  JMti 
zuostalé,  totiž  tisíc  XXX  a  IV  zlatých  rýnských  etc.    Tu  na  rok  jim  položený  léta 


JVoZftřy  »  roku  1506  o  sv.  Martině.  121 

ut  snpra  v  úterý  den  svatého  Vitališe,  poněvadž  nadepsaní  pohnaní  k  svému  právu, 
třikrát  voláni  jsůce,  nestáli,  dáno  jest  jemu  Libákovi  puovodovi  za  právo  stáné. 
Dal  památné. 

R  in.  1.  818.  a.  za  nápisem:  Stoná  práva  k  roku  SvátoěU  létha  MDVP. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  šestého. 

1403. 
Mezi  Divišem  z  Poličan  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  rčení.   1506,  12.  listopadu. 

Diviš  z  Poličan  pohnal  Polixenu  z  Dobřenic.  Vinil  ji  ze  rčení,  kdež  mu  řekla 
dáti  Lte  kop  grošuov,  a  tomu  rčení  nedbá  učiniti  dosti  etc. 

V  té  při  mezi  Divišem  z  Poličan  puovodem  s  jedné,  a  Polixenu  z  Dobřenic 
s  strany  druhé.  Edež  ji  vinil  ze  rčení,  kdež  mu  řekla  dáti  Lte  kop  grošuov,  a  tomu 
rčení  nedbá  učiniti  dosti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal 
dobrých  lidí  svědomí,  žádaje  pánuov  JMtí  za  opatření.  Proti  tomu  Václav  z  Dědibab, 
poručník  Polixeny  pohnané,  odpierige  pravil,  že  mu  ona  tú  summú  povinna  nenie 
z  té  příčiny,  že  on  Diviš  toho  dostatečně  neprovozuje,  a  to  proto,  že  svědci  nejsů 
podle  práva  pohnáni,  a  také  že  sú  bratří  ti,  kteříž  svědčí,  nedielní,  a  k  tomu  dluhu 
že  se  ona  nezná  ani  ke  rčení.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli: 
Poněvadž  on  Diviš  puovod  to  rčení  svědomím  dostatečně  a  dobrými  lidmi  provodí, 
čeňkem  a  Bořkem,  bratřími  dielnými,  jakož  oni  sami  dielnost  svú  v  témž  svědomí 
seznávigí,  kteréž  sú  vedle  práva  učinili;  z  té  příčiny  ona  Polixena  jemu  Divišovi 
tiem  rčením  a  těmi  sty  [sic]  kopami  míšeňskými  aneb  padesáte  kopami  grošuov  českými 
podle  seznání  týchž  svědomí  jest  vinna,  a  ty  aby  jemu  Divišovi  dala  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  léta  MDVI^  ve  čtvrtek  den  pěti  bratří. 

Léta  MDVP  v  sobotu  před  svatým  Ondřejem  [28.  listopadu]  vydán  jest  list 
zatykači  na  Polixenu  z  Dobřenic  pro  nezaplacení  a  nedání  padesáti  kop  grošuov 
českých  podle  nálezu  tohoto  svrchu  psaného. 

R  m.  1.  74.  a. 

1404. 

Mezi  Václavem  Roztockým  z  Teplé  a  Václavem  z  Tezová  o  nevypraveni  rukojemství. 

1506,  12.  listopadu. 

Václav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Václava  z  Tezová.  Vinil  ho  z  nevypraveni 
rukojemstvie  padesáti  kop  grošuov  českých  věnných  nan  na  Roztocského  dáti  příslu- 
šejícieho.  Vložen  puohon  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu]  léta  MDIIP.  *) 

ArcUT  Čéaký  XUL  16 


I 


122  D.  XIIL  Registra  soudu  komamíko. 

V  té  pH  mezi  VácUvem  Roztocským  z  Teplé  puoTodem  8  jednej  a  VácUyem 
z  Tezová  g  strany  drahé.  Kdež  ho  vinil  z  nevypraveni  rokojemstvie  Ltí  kop  groSnov 
českých  věnných  naíi  na  Roztocského  dáti  přísloáejících  za  paní  Dorothu  jeho  Václa- 
vovu manželka,  že  mu  v  tom  rakojemstvie  státi  déle  nechce  etc.,  tak  jakož  puohon 
plní^ji  v  sohft  ukazuje,  žádaje  v  tom  JMtí  za  opatření.  Proti  tomu  on  pohnaný  po- 
věděl, že  tomu  rakojemstvie  neodpírá,  ale  zná  se  toliko,  že  jest  statek  svnoj  ra- 
kojmím  dal  a  že  ho  jej  Roztocského  nemá  čím  vypraviti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Perafiteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  odpor,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Václav  pohnaný  neodpírá,  ale  zná  se  k  tomu  dluhu  za  rakojemstvie, 
z  té  příčiny  aby  jej  Roztocského  z  těch  Lti  kop  grošuov  českých  v  puohonu  do- 
tčených a  z  toho  rakojemstvie  vyvadil,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  III.  1.  298.  a.  *)  v  rukop.  MDm«,  čti  MDV«. 

1405. 

Mezi  Václavem  Ďtrabochem  a  Vlaítkem  Petrovským  z  Vodérad  o  dluh.   1506,  12.  listopadu. 

Václav  Štraboch,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Vlaštka  Petrov- 
ského  z  Oděrad.  Vinil  ho  ze  XXXti  a  z  sedmi  kop  grošuov  českých  a  z  jednoho 
groSe  českého  jemu  spravedlivě  povinného  etc. 

V  té  při  mezi  Václavem  Štrabochem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Vlaštkem  Petrovským  z  Oděrad  s  strany  drahé.  Kdež  ho  vinil  ze  XXXti 
a  z  sedmi  kop  grošuov  českých  a  z  jednoho  groše  českého  jemu  spravedlivě  povinného, 
při  tom  pravě,  že  před  něktcrfm  létem  u  něho  u  Štrabocha  ztravu  měl,  tu  summu 
jemu  dlužen  zuostal.  A  na  to  ukázal  registra  jím  samým  sepsaná,  kdež  se  jest  s  týmž 
Petrovským  o  to  počítal,  přitom  toho  dotýkaje,  že  jest  mu  měl  na  to  list  udělati. 
1  neudělal.  A  na  to  ukázal  jednoho  svědka  Jana  Krusého.  Proti  tomu  on  Petrovský 
pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  svědomí  s  puohoncm  nesrovnává,  že  se  větší  summa 
v  puohonu  nežli  v  svědomí  menuje,  a  také  že  ta  registra  k  praovodu  dostatečná 
nejsú ;  že  jest  psal,  jak  mu  se  zdálo,  a  také  že  jedním  svědomím  provodí,  ješto  jeden 
svědek  jest  žádny  svědek,  a  také  že  toho  neprovodí,  by  se  s  ním  o  to  počítal.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Perašteina  na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí 
vyslx^ševáe,  nalezli:  Poněvadž  on  Štraboch  jedním  toliko  svědkem  a  ne  vedle  práva 
ani  dostatečně  provodí,  by  mu  on  Petrovský  tu  summu  v  puohonu  menovanú  dlužen 
byl  aneb  by  se  s  ním  o  to  sčítal;  z  té  příčiny  on  Petrovský  tu  jemu  Štrabochovi 
nic  povinovat  nenie.  Než  jakož  jest  toho  on  Štraboch  v  řeči  své  dotekl  skize  po- 
ručníka  svého,   že  jest  k  té  při  jich  svědkuov  pohnal  i  dohnal,  a  ti  že  sú  mu  ne- 


Nák0!f  B  rohk  1506  o  sv.  Martině.  123 

svědčili  podle  práva:  i  choe-lí  on  Štraboch  o  to  k  komn  hleděti,  právo  mu  se  ne- 
zavírá. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

B.  m.  1.  298.  b. 

1406. 

Mezi  Yádavem  Přechem  z  ČeStic  a  bratřími  Koci  z  Dobrie  o  postavení  člověka  poddanAio 

pro  pych.  1506,  12.  listopadu. 

Václav  Přech  z  Češtic  pohnal  Jindřicha,  Přecha  a  Petra  bratří  Kočí  (Koczy) 
z  Dobrše,  aby  člověka  svého  Jandu  postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  [pych  etc.] 

V  té  při  mezi  Václavem  Přechem  z  Češtic  s  jedné,  a  mezi  Jindřichem,  PK- 
bíkem  a  Petrem  bratřími  Eoci  z  Dobrše,  kterýchž  pohnal,  aby  člověka  svého  Jandu 
postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc., 
že  jest  mu  Člověka  jeho  Fencle  ze  Zdíkovce  zbil  a  zsekal  a  zmordoval,  příčiny  toho 
spravedlivé  nemaje  ižádné  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  Jindřich 
Eoc  jeden  z  nich  spolupohnaných  od  sebe  a  od  svých  bratří  stál  jest,  ale  člověka 
toho  v  puohonu  menovaného  vedle  puohonu  nepostavili  jsú.  V  kteréžto  věci  on 
Václav  puovod  žádal  jest  JMtí  pánuov  za  opatření  podle  práva.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  vypověděli:  Poněvadž  nadepsaní  bratří  jsúce 
pohnáni,  aby  toho  člověka  svého  Jandu  postavili,  i  nepostavili  jsú  a  se  podle  puo- 
honu nezachovali,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  puovodovi  proti  nadepsaným  bratřím 
pohnaným  za  právo,  tak  že  sů  oni  jemu  puovodovi  tiem  pychem  a  pokutou  v  něm 
již  menovanou,  to  jest  deseti  kopami  grošuov  českými,  vinni,  a  ty  aby  jemu  Václa- 
vovi oni  pohnaní  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m.  1.  294.  a. 

1407. 

Mezi  měStanem  Staroměstským  Janem  Ovčičkou  a  Václavem  z  Nehvizdek  o  základ  propadlý. 

1506,  13.  listopadu. 

Jan  Vovčička,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Václava  z  Nezhvizdek. 
Vinil  jej  z  desieti  zlatých  uherských  z  základu  přepadeného  etc 

V  té  při  mezi  Janem  Vovčičkú,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Václavem  z  Nezhvizdek  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  Xti  zlatých  uherských 
z  základu  přepadeného  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje,  při  tom  pravě, 
že  jest  ten  základ  se  tadyto  stal,  když  jest  některý  počet  ovec  on  Jan  puovod  od  něho 
od  Václava  koupil,  a  tu  že  on  Jan  Ovčička  pravil,  že  při  dokonání  toho  trhu  byla 

16* 


124  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

zmienka,  aby  bylo  horších  XXti  ovcí  vyvrženo  a  míesto  nich  XXti  jehenec  aby  bylo 
dostaveno.  A  Václav  pohnaný  pravil,  že  ta  zmienka  nebyla.  A  na  to  okázal  jest 
svědomí.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný  odpírige  pravil,  že  on  Ovčička  tn  nic  podle 
svého  puohonn  neprovozuje,  a  že  jest  ta  pře  prve  v  Starém  Městě  rozeznána,  kdež 
on  Václav  jej  Vovčičku  tam  v  Praze  vinil  z  toho.  A  těch  svědkuov,  kterýchž  jest 
tam  on  Vovčička  proti  němu  ožíval,  ty  svědky  že  zde  vede  z  registr  Staroměstských 
vypsané,  ješto  se  jemo  zdá,  že  by  to  očinil  na  zmatek,  žádaje  v  tom  JMti  za  opatření, 
poněvadž  jest  jich  sem  k  této  při  nepřipravil  podle  rádo.  To  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenáteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  poohon,  odpor  i  svědomí  vyslyševše,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Ovčička  poovod  to  svědomí  Staroměstských,  kteréž  jest  okázal,  nevedl 
jich  podle  práva  a  zřiezení  zemského,  z  té  příčiny  on  Václav  to  jemo  tiem  základem 
podle  jeho  poohono  nic  povinovat  nenie.  Stalo  se  létha  MDVI^  v  pátek  den  sva- 
tého  Brykcí. 

B.  m.  1.  167.  a. 

1408. 

Mezi  Janem  z  HroSova  a  Janem  Leidichem  z  Čecelic  o  postavení  člověka  pro  základ 

propadlý.  1506,  13.  listopado. 

Jan  z  Hrošova  pohnal  Jana  Leydycha  z  čečelic,  aby  člověka  svého  Šimůnka 
postavil.  Vinil  ho  z  Lti  kop  grošoov  českých  z  základo  propadeného  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Hrošova  s  jedné,  a  Janem  Leydychem  z  čečelic 
s  strany  drohé,  kteréhož  pohnal,  aby  člověka  svého  Šimůnka  postavil,  kteréhožto  člo- 
věka vinil  z  padesáti  kop  grošoov  českých  základo  propadeného,  to  kdež  jest  pod 
týmž  základem  on  Šimůnek  měl  jemo  Hroškovskémo  [sic]  na  čas  menovitý  postaviti  Vávro, 
knězova  čeledína  z  Čečelic.  I  neočinil  tomo  dosti  etc.,  tak  jakož  poohon  plněji 
v  sobě  okazoje.  A  na  to  okázal  svědomí.  Proti  tomo  on  Leydych  pohnaný  na  miestě 
člověka  svého  Šimůnka  odpíraje  pravil,  že  jest  on  Šimůnek  slíbil  jemo  za  téhož 
Vávro  na  takový  zpoosob,  že  jest  toho  Vávro  po  témdni  postaviti  měl  podle  vyro- 
čení  svého.  To  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany  i  jich  s  obů  stran  pře  Učení,  poohon,  žalobo  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on 
Hrošovský  na  téhož  Šimůnka  to  svědomí  dostatečně  provedl,  že  jest  za  toho  Vávro 
jemo  rokojmí  byl  pod  základem  svrcho  dotčeným,  že  jej  toho  Vávro  na  Čas  meno- 
vitý postaviti  měl  a  nepostavil,  a  on  Leydych  na  miestě  člověka  svého  toho  ničímž 
nedovedl,  by  rokojmí  nebyl  aneb  by  tomo  rokojemstvie  dosti  očinil;  z  té  příčiny 
dává  se  jemo  Hrošovskémo  poovodovi  proti  témož  Šimonkovi  za  právo,  tak  že  jest 
jemo   Hrošovskémo  tiem  základem,   to  jest  těmi   padesáti   kopami   grošoov  českými 


Nálesy  b  rohu  1506  o  sv.  Martině.  125 

v  puohonn  menovanými,  vinen,  a  ty  on  Šímůnek  aby  jema  Hrašovskému  dal  od 
dneánieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  týž  Šimůnek  o  to  dále 
k  komn  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pátek  den  svatého  Brykcf . 
Léta  MDIK^  v  pátek  na  Hromnice  [2.  února]  vydán  jest  list  zatykači  na  Ši- 
mňnka  z  čečelic  pro  Lte  kop  grošuov  českých,  jakž  v  nálezu  stojí  tomto. 

B.  m.  1.  167.  b.    Sroy.  náles  &  1897  na  str.  117. 

1409. 

Mezi  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  a  Jiřím  Bezdružickým  z  Kolovrat  o  nevrácení  svrchkftv 

a  věcí  hospod^U^ských.  1506,  13.  listopadu. 

Petr  Kučera  z  Dhenova  pohnal  pana  Jiříka  Bezdružicského  z  Kolovrat.  Vinil  jej 
z  nevrácení  svrchkuov  a  hospodářských  věcí,  jmenovitě  ze  čtyř  krav,  peřin  desieti  etc. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřienova  s  jedné,  a  panem  Jiříkem  Bezdru- 
žicským  z  Kolovrath  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Petr  Kučera  z  Dřienova  jej  pana 
Jiříka  Bezdružicského  vinil  z  nevrácení  svrchkuov  a  hospodářských  věcí,  jmenovitě 
ze  čtyř  krav,  peřin  desieti,  dětinské  čtyři  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě 
to  ukazuje.  Kteréžto  všecky  věci  nadepsané  a  v  puohonu  menované  Kučera  padesáte 
kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázal  týž  Petr  puovod  svědomí,  že  jest  pan 
Jiřík  toho  vzatku,  když  k  němu  s  dobrými  lidmi  chodil,  žádaje  na  něm,  aby  jemu 
ty  svrchky  navrátil,  neodpieral,  než  na  smlouvu,  kteráž  s  panem  Zdeňkem  má, 
ukázal.  Proti  tomu  on  Václav  z  Libčan,  mocný  poručník  pana  Jiříka  Bezdružicského 
pohnaného,  pravil,  že  smlouvu  s  pány  Zdenky  paní  Alžběta,  manželka  toho  pana 
Bezdružicského,  o  ty  svrchky,  kteréž  sů  v  Zalešanech  v  dvoře,  má  takovů,  aby  ty 
svrchky  všecky  při  již  menované  paní  zuostaly.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu  mezi 
nimi  učiněnu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc.,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčenie,  svědomí  i  tu  smlouvu  vyslyševše,  JMt  na- 
lezli: Poněvadž  pan  Jiřík  toho  pobrání  neodpíral,  i  z  té  příčiny  aby  strany  stály 
před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtřie  svatého  Fabiána  najprv  příštieho,  a  což 
by  tu  týž  Kučera  puovod  na  zchválenie  týchž  ůředníkuov  provedl,  to  aby  jemu  dal  on  pan 
Jiřík  od  pruovodu  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí. 

B.  m.  1.  241.  a. 

1410. 

Mezi  brathmi  zežďáru  a  nedílnými  strýci  Bohuslavy  Chotky  z  Vojnína  o  pych.  1506, 13.  listopadu. 

Žibřid  a  Mikuláš  bratří  vlastní  a  nedielní  ze  Žďáru  poháněli  Bohuslava  star- 
šieho  a  Bohuslava  Chotka  mladšieho  vlastní  a  nedielné  strajce  z  Vonína.  Vinili  je 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.  vložen  puohon. 


126  D.  XIII.  Begistra  soudu  kamamího. 

V  té  při  mezi  Žibřidem  a  Miknládem  bratřimi  ylastnáni  a  nediekými  ze 
Ždáru  s  jedné,  a  mezi  Bohuslavem  starším  a  Bohnslayem  Ohotkem  mladším  vlastiiími 
a  nedielnými  strajci  z  Vonína  z  drahé.  Kdež  je  poháněli  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  že  sú  člověka  jich  dědičného  a  nevyhoštěného  Hanuše,  Milmotlova  syna  ze  Ždáru, 
vězeli,  příčiny  k  němu  spravedlivé  nemajíce  ižádné,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  oni 
Ždárští  vedle  zřiezení  zemského  nezachovali  se,  a  dva  toliko  Chotky  pohnali  a  tře- 
tieho  jich  vlastnieho  a  nedielného  strajce  nepohnali,  a  také  poněvadž  oni  Ghoťkové 
na  společném  statku,  o  kterýž  dielní  nejsú,  téhož  jich  Žďárských  člověka  vězeli  sú, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí 
léta  MDVP. 

R.  m.  1.  248.  b. 

1411. 

Mezi  bratíími  z  Malejova  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  o  nevydání  svěřených  peněz. 

1506,  13.  listopadu. 

Václav,  Hynek  a  Jan  vlastní  a  nedielní  bratří  z  Malejova  pohnali  Mikuláše 
Karlíka  z  Nežetic.  Vinili  jej  jakožto  držitele  statku  někdy  Zdeslava  Jeníka  z  Mečkova, 
děda  jeho,  a  paní  Markéty  odtudž  z  Mečkova,  mateře  jeho,  a  to  z  nevydánie  XLti 
kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Václavem,  Hynkem  a  Janem  vlastními  a  nedielnými  bratřimi 
z  Malejova  s  jedné,  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  s  strany  druhé.  Kdež  nade- 
psaní bratří  jej  Karlíka  vinili  jakožto  držitele  statku  někdy  Zdeslava  Jeníka  z  Meč- 
kova, děda  jeho,  a  paní  Markéty  odtudž  z  Mečkova,  mateře  jeho,  a  to  z  nevydánie 
XL  kop  grošuov  českých,  kteréž  již  menovaný  Jeník,  děd  jeho,  od  Matěje  Stacha 
z  Malejova,  otce  nadepsaných  bratří,  k  věrné  ruce  k  sobě  přijal,  a  takové  penieze 
u  sebe  zachovav,  jim  jich  nevydal.  A  na  to  ukázali  některé  svědomie.  Tu  Mikuláš 
Karlík  pověděl,  aby  nadepsaní  bratří  to  provedli,  že  jest  on  toho  statku  v  držení, 
a  též  aby  to  svěření,  z  kteréhož  jej  Karlíka  ženou,  provedli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvy^ší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  Václav,  Hynek  a  Jan  bratří  nedielní 
puovodové  toho  ničímž  neprovozují,  by  on  Mikuláš  toho  statku  Jeníkova  v  držení 
byl,  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  oni,  Václav,  Hynek  a  Jan  puo- 
vodové, k  tomu,  ktož  toho  statku  po  Jeníkovi  jest  nápadník  a  za  ten  statek  bére, 
hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  294.  b. 


NcOegy  e  roku  1506  o  sv.  Martine.  127 

1412. 
Mezi  BohoslaTem  Yrehotou  z  Slatiny  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  rčení.  1506,  14.  listopadu. 

Bohaslay  Vrchota  z  Slatiny  pohnal  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinil  ho 
jakožto  držitele  statku  někdy  Bohunka  z  Adršpachu  z  tisíce  kop  grošuov  českých, 
kteréž  mu  týž  Bohunek  řekl  na  statku  svém  zapsati  na  Heřmanicech  i  na  tom  na 
všem,  což  k  tomu  přísluší  etc. 

y  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotú  z  Slatiny  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  Kostků  z  Postupic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Vrchota  jej  pana 
Kostku  yiní  jakožto  držitele  statku  někdy  Bohunka  z  Adršpachu  z  tisíce  kop  gro- 
šuov českých,  kteréž  mu  týž  Bohunek  řekl  na  statku  svém  zapsati  na  Heřmanicech 
i  na  tom  na  všem,  což  k  tomu  přísluší  k  Heřmanicem  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí,  dsky  a  list,  jímž  mu  týž  někdy  Bohunek  se  za- 
pisuje pod  svú  pečetí  a  jiných  dobrých  lidí  pečetmi  na  svědomí,  příříkaje  mu  tisíc 
kop  grošuov  českých  dáti.  Při  tom  toho  týž  Vrchota  dotýkaje,  že  rčení  to  jeho  Bo- 
hunko vo  jemu  Vrchotovi  učiněné  předešlo  jest  kladení  toho  statku  v  Heřmanicech, 
kteréž  pan  Kostka  drží.  Proti  tomu  poručník  páně  Januov  pohnaného  Zygmund  Bareš 
z  Kamenice  na  miestě  téhož  pana  Kostky  odpieraje  pravil,  že  on  pan  Jan  Kostka 
jemu  Vrchotovi  nic  povinovat  nenie;  neb  mu  nic  nepHřekl.  A  ten  statek  že  on  pan 
Jan  koujHl  a  zaplatil.  A  také  že  jest  podle  rčení  toho  motíi  jej  Bohunka  dobře 
právem  hleděti  za  jeho  životu ;  že  jest  nebožtíka  Bohunka  z  toho  rčení  hnal,  registry 
komorními  pohonnými  toho  dovozuje,  a  toho  že  jest  nezmeškal.  Tu  JMt  pán,  pan  VUém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  dsky  i  list 
ten  jeho  Bohunkuov,  v  němž  se  jemu  Vrchotovi  zapisuje,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on 
Vrchota  jej  nebožtíka  Bohunka  z  toho  rčení  pohnal  a  s  ním  o  to  rčení  za  jeho 
živností  právem  konce  nevzal,  a  pan  Jan  ten  statek  Heřmanice  s  jich  příslušenstvím 
koupil  i  zaplatil,  a  on  pan  Jan  jemu  Vrchotovi  nic  nesliboval  ani  přiříkal;  z  těch 
příčin  on  pan  Jan  pohnaný  jemu  Vrchotovi  za  jeho  za  Bohunkovo  rčení  těch  tisíc 
kop  grošuov  českých  platiti  povinovat  nenie.  Stalo  se  létha  MDVP  v  sobotu  na  zajtří 
svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  29.  b. 

1413. 

Mezi  Ctiborem  Arnoštem  z  Eestřan  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  pych  pro  věznění 

kmetičny  jeho.  1506,  14.  listopadu. 

Ctibor  Arnošt  z  Kestřan  pohnal  Václava  Adama  z  Drahonic.    Viniti  ho  chce 
2  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  etc. 


128  D.  XIIL  Eegistra  soudu  komorního. 

V  té  pH  mezi  Ctiborem  Arnoštem  z  Eestřan  s  jedné,  a  Václavem  Adamem 
z  Drahonic  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  pychn  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop 
grošuov  českých,  že  jest  mn  kmetičnu  jeho  řečenú  Dědičná  ze  vsi  Umbrechtic  vězel 
svévolně  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Adam  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  té  ženy  nikdy  nevězel  z  žá- 
dného pychu,  z  žádné  zlé  vuole  ani  všetečně,  než  toliko  že  jest  ji  vedle  jiné  své 
čeledi  nahoře  na  tvrzi  měl  přes  noc  v  světnici,  a  to  proto,  že  jest  se  na  škodu 
služebníka  svého  hrabě  ptal,  kterýžto  hrabě  toho  času  byl  puol  třetíeho  sta  zlatých 
ztratil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  se  to  z  svědomí  jeho  Adama  shledává 
zřetedlně,  že  ta  žena  Dědičná  sama  se  toho  domluvila,  aby  podle  jeho  čeledi  k  němu 
nahoru  šla,  toho  na  něm  na  Adamovi  se  domluvivši,  aby  v  podezření  nebyla,  a  tam 
v  světnici  a  ne  v  vazbě  byla :  tudy  a  z  té  příčiny  on  Adam  žádného  pychu  jest  ne- 
učinil a  jím  tiem  pychem  tu  jemu  Ctiborovi  vedle  jeho  puohonu  žádným  pychem 
povinovat  nenie.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R  m.  L  66.  b. 

1414. 

Mezi  Dorotou  ze  Zahrádky  a  Benešem  z  Sendražic  o  dluh.  1506,  14.  listopadu. 

Dorotha  z  Zahrádky  pohnala  Beneše  z  Sendražic.  Vinila  ho  ze  Čtyřidcieti  kop 
grošuov  českých,  kterýchž  mu  jest  mátie  jejie  puojčila,  a  ona  že  k  nim  právo  má  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Zahrádky  s  jedné,  a  Benešem  z  Sendražic  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  ze  XLti  kop  grošuov  českých,  kterýchž  mu  jest  mátie  jejie 
puojčila,  a  ona  že  k  nim  právo  má  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje. 
A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  Beneš  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  to  jejie 
svědomí  s  puohonem  nesrovnává,  zvlášť  v  summě,  že  jedni  viece  a  druzí  méně  té 
summy  jmenují;  než  proto  že  se  jako  dobrý  člověk  zná,  že  jest  mátie  jejie  jemu 
třidceti  kop  grošuov  Českých  pójčila,  ale  že  jest  jí  deset  kop  grošuov  Českých  po 
Holsovi,  služebníku  svém,  poslal  a  navrátil,  a  z  té  příčiny,  poněvadž  tato  ze  všech 
XLti  kop  grošuov  Českých  pohnala,  vajš,  než  on  dlužen  jest,  zdá  se  mu,  že  jej  po- 
hnala zmatečně ;  neb  on  některú  summu  již  menovaný  Beneš  mateří  její  na  ten  dluh 
dal  jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany, 
puohon,  žaloby  i  s  obú  stran  pře  líčení  a  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Dorota 
Zahrádková  puovod  té  summy  vedle  puohona  svého  dostatečně  neprovodí,  nenie  jí 
on  Beneš  tou  summou  povinen.  Než  poněvadž  on  Beneš  pohnaný  k  dluhu  též  Za- 
hrádkové se  ke  XXXti  kopám  grošuov  českým  znal,  ty  aby  on  Beneš  jí  Zahrádkové 


rT-"i^-> 


Nálessy  0  rohu  1506  o  sv.  Martině.  129 

dal  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Beneš  pohnaný  dále  o  to,  což  jest 
na  tu  summn  dal   nebo  puojčil,  k  tomu,  ktož  statek  jejie  bral,  hleděti,  právo  se 
jemu  nezavierá.  Stalo  se  léta  MDVI®  y  sobotu  po  svatém  Brykcí. 
R.  m.  1.  74.  b. 

1415. 

Mezi  Janem  z  Šontálu  a  Jetřichem  z  GutSteina  o  dosti  učinění  smlouvě.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  z  Šontalu  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutěteina.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  kdež  jest  mu  pannu  Dorothu  za  manželku  dal  a  menoval  mu  po  ní  sto 
kop  a  vajpravu  též,  jako  po  starší  sestře.  Tomu  neučinil  dosti  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Šontalu  s  jedné,  a  panem  Jetřichem  z  Gutšteina 
s  strany  drahé.  Edež  ho  vinil  z  dosti  neučiněnie  smlouvy,  kdež  jest  mu  pannu  Do- 
rotu za  manželku  dal  a  menoval  mu  po  ní  sto  kop  a  vajpravu  též,  jako  po  starší 
sestře.  Tomu  neučinil  dosti  etc,  tak  jako  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  poručník  páně  JetHchuov  odpírige  pravil,  že  mu  tu  nic  povi- 
novat nenie;  neb  ačkoli  on  pan  Jetřich  toho  statku  otce  jejieho  poručníkem  a  drži- 
telem byl,  a  řekl  po  ní  po  Dorotě,  též  jako  i  po  druhé  sestře,  dáti  sto  kop,  ale  po- 
něvadž jest  z  toho  napomínán  nebyl,  dokavadž  držitelem  statku  byl,  že  již  toho  uči- 
niti povinovat  nenie,  a  také  že  puohonem  v  držení  statku  toho  nenie  zastižen.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nejvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor, 
s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  poručník  páně  JetHchuov  na 
miestě  jeho  pana  Jetřicha  k  tomu  se  seznal  dobrovolně,  že  jest  řekl  on  pan  Jetřich 
po  této  Dorotě  dáti  též,  jako  i  po  její  sestře;  z  té  příčiny  on  pan  Jetřich  pohnaný 
aby  jemu  Janovi  puovodem  těch  sto  kop  podle  jeho  puohonu  i  vajpravu  tak  jako 
po  jejie  Dorotině  sestře  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Ghce-li  pak  on  pan  Jetřich  o  to  k  komu  dále  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se 
v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  167.  b. 

1416. 

Mezi  Janem  Hořanským  z  Lokte  a  Chomutovským  rychttf em  Bartlem  Arnoldem  o  nevrácení 

svěřeného  listu.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  Hořanský  z  Lokte  pohnal  Bartle  Amolta,  rychtáře  z  Chomutova.  Vinil 
jej  z  nevrácení  listu,  kterýž  jest  Barbora,  jeho  Hořanského  manželka,  dala  jemu 
k  věrné  ruce  schovati. 

V  té  při  mezi  Janem  Hořanským  z  Lokte  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Bartlem 
Amoltem,  rychtářem  z  Chomutova,  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  jej  vinil  z  ne- 

AidiiT  Český  Xm.  17 


130  ^*  ^^nz*  Registra  soudu  komorního. 

vrácení  listo,  kterýž  jest  Barbora,  jeho  Hořanského  manželka,  dala  jemu  k  věrné 
ruce  schovati  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Peru- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami :  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod  podle  puohonu  svého  toho  svěření 
neprovedl,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  ].  158.  b. 

1417. 

Mezi  Janem  Škorní  ze  Stranová  a  Staroměstským  měštanem  a  apatekářem  Mikuláiem 

o  nevydání  svěřených  peněz.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  Škorně  z  Stranová  pohnal  Mikuláše  apatekáře  od  Lilium,  měštěnína  Sta- 
rého města  Pražského.  Vinil  jej  z  nevydání  devieti  kop  grošuov  a  XXtí  grošuov 
vše  českých  Matějovi  a  Duoře  sirotkóm  jeho. 

V  té  při  mezi  Janem  Škorní  z  Stranová  puovodem  s  jedné,  a  Mikulášem 
apatekářem  od  Lilium,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  Mikuláše  vinil  z  nevydání  devieti  kop  grošuov  českých  a  XXti  gro- 
šuov vše  českých  Matějovi  a  Duoře  sirotkóm  jeho  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
v  sobě  ukazuje.  Tu  Mikuláš  apatekář  pohnaný  pověděl,  že  se  k  tomu  zná,  že  sů  mu 
ty  penieze  svěřeny,  a  jestliže  by  Buoh  těch  sirotkuov  smrti  neuchoval,  že  ví,  kde  je 
má  dáti.  Proti  kteréžto  jeho  apatekářově  řeči  on  Jan  Škorně  žádal,  aby  to  svěření 
provedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  se 
on  Mikuláš  apatekář  k  tomu  zná,  že  ty  penieze  těch  sirotkuov  má,  a  toho  ničímž 
neprovozuje,  aby  mu  svěřeny  byly:  z  té  příčiny  aby  ty  penieze,  to  jest  těch  devět 
kop  a  XXti  grošuov  vše  českých,  jemu  Škornovi  jakožto  těch  sirotkuov  pánu  vydal, 
a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  on  Jan  Škorně  aby  to 
tak  opatřil,  když  by  ti  nadepsaní  sirotci  k  létuom  přišli,  aby  jim  ty  penieze  vydal 
konečně.  Pak-li  by  nevydal,  že  oni  to  sem  na  pány  a  vladyky  do  soudu  komorního 
budou  moci  vznésti.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R  m.  1.  159.  b. 

1418. 

Mezi  Markétou  z  Elinšteina  a  Kateřinou  Smiřickou  z  Kolovrat  o  dluh.   1506,  14.  listopadu. 

Markétha  z  Elinšteina  a  na  Eokoříně,  dcera  někdy  pana  Jana  z  Elinšteina, 
pohnala  paní  Katheřinu  Smiřicskú  z  Kolovrat.  Vinila  ji  z  nezaplacení  XXV  kop  gro-. 
šuov  českých  dluhu  spravedlivého. 

V  té  při  mezi  paní  Markethú  z  Elinšteina  a  na  Kokoříně,  dceru  někdy  pana 
Jana  z  Klinšteina,  s  jedné,  a  paní  KatheKnů  Smiřicskú  z  Kolovrat  s  strany  druhé. 


:ki 


Nálezy  »  roku  1506  o  sv.  Martine.  131 

Kdež  ji  vinila  z  nezaplacenie  XXV  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jí  paní 
Smiřicské  od  někdy  téhož  Jana  z  Elinšteina  jí  puojčeného  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  kšaft  téhož  otce  svého.  Proti  tomu  poručník 
paní  SmiHcské  pravil,  že  ona  paní  Smiřicská  k  tomu  dluhu  se  zná,  že  jest  jí  on 
pan  Eokořín  těch  XXVta  kop  grošuov  puojčil,  ale  že  jest  jich  žádnému  neodkázal, 
že  ona  nevie,  komu  jich  dáti,  poněvadž  nezná,  komu  náležejí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofinístr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  kšaft  i  s  obů  stran 
pře  líčenie,  JMt  nalezli:  Poněvadž  poručník  paní  Smiřicské  na  miestě  jejím  k  tomu 
dluhu  se  zná  k  těm  XXVt[m]a  kopám  grošuov  českým,  a  ona  Markéta  puovod  to  týmž 
otce  své)io  kšaftem  provedla,  že  jí  ten  dluh  po  jejiem  otci  jako  dceři  jeho  spra- 
vedlivě náleží;  z  té  příčiny  aby  jí  paní  Markétě  ona  paní  Smiřicská  těch  XXVt[m]a 
kop  grošuov  českých  v  puohonu  menovaných  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  199.  a. 

1419. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  a  měšťanem  Novoměstským  Janem  Hájkem  o  vydání  peněz  po  otci. 

1506,  14.  listopadu. 

Václav  Veselík,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  pohnal  Jana  Hájka, 
měštěnína  Nového  města  Pražského.  Vinil  jej  z  puol  XIV  kopy  grošuov  českých 
a  z  pěti  grošuov  českých  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Vítovi,  otci  svém. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem,  v  Starém  městě  Pražském  obývajícím, 
s  jedné,  a  Janem  Hájkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  Hájka  vinil  z  puol  XTV  kopy  grošuov  českých  a  z  pěti  grošuov 
českých  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Vítovi,  otci  svém  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Hájek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  prve  on  Veselík 
jej  z  toho  pohnal  a  na  něm  právo  ustál;  a  ustáv  na  něm  právo,  z  toho  jej  druhé 
žene  jakožto  držitele  statku  po  otci  jeho.  Z  té  příčiny  zdá  se  mu,  že  ten  puohon 
má  býti  zdvižen,  žádaje  v  tom  JMtí  za  opatřeme.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on  Veselík  prve  z  té  summy  jej  Hájka  po- 
háněl jakožto  držitele  statku  po  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho  Janovu,  a  právo  na  témž 
Janovi  ostál,  a  přes  to  ustánie  opět  jej  pohnal  jakožto  držitele  statku  po  témž  otci 
z  první  summy,  poněvadž  strana  k  zdvižení  puohonu  mluví,  z  té  příčiny  ten  puohon 
zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  294.  b. 

17* 


132  D.  XTTT.  Registra  soudu  komorního. 

1420. 

Mezi  Oldřichem  Homberkem  z  Homberku  a  Václavem  Vencelíkem  z  YrchoviSt  o  dluh. 

1506,  14.  listopadu. 

Voldřich  Homberk  z  Homberka  pohnal  Václava  Vencelíka  z  Vrchovišť.  Vinil 
ho  z  dluhu  dvů  set  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  pH  mezi  Voldřichem  Homberkem  z  Homberka  s  jedné,  a  Václavem 
Vencelíkem  z  Vrchovišť  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dluhu  dvú  seth  kop  gro- 
šuov českých  summy  od  krále  JMti  jemu  Homberkovi  na  témž  Vencelíkovi  dané 
etc.,  ták  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Proti  tomu  poručníci  Václava  Vencelíka  po- 
hnaného žádali  za  opatření  pravíc,  že  nejsú  povinni  jemu  Homberkovi  odpoviedati 
z  té  příčiny,  že  on  toho  Homberk  dání  královského  dostatečně  neprovozuje.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí 
vyslySevše,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Homberk  toho  dání  královského  dostatečně 
neprovozuje,  i  z  té  příčiny  on  Vencelík  jemu  Homberkovi  odpoviedati  povinen  nenie. 
Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

B.  m.  1.  295.  a. 

1421. 
Mezi  Václavem  z  Polák  a  Prokopem  z  Jezvec  o  pobrání  svrchkA.   1506,  14.  listopadu. 

Václav  z  Polák  pohnal  Prokopa  z  Jezvec.  Vinil  ho  z  pobrání  svrchkuov, 
které  jest  pobral  po  paní  Barboře  mateři  jeho  v  Kadani  u  Fraytola. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Polák  s  jedné,  a  Prokopem  z  Jezvec  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  vinil  z  pobrání  svrchkuov,  které  jest  pobral  po  paní  Barboře  ma- 
teři jeho  v  Kadani  u  Fraytola  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukaziye.  Proti 
tomu  on  Prokop  pohnaný  odpíraje  pravil  jest,  že  jest  on  těch  svrchkuov  nebral,  než 
že  jest  je  ty  svrchky  sestra  jeho  pobrala.  A  k  tomu  on  Václav  puovod  se  jest  seznal. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu, odpor  i  svědomí,  JMt  nalezli :  Poněvadž  puovod  sám  se  k  tomu  seznal,  že  jest 
sestra  jeho  ty  svrchky  pobrala,  z  té  příčiny  pohnaný  jemu  puovodovi  těmi  svrchky 
povinen  nenie.  Než  chce-lí  on  puovod  k  komu  jinému  o  to  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  ni  1.  296.  b. 

1422. 
Mezi  Jihm  Wikhartem  z  Šanova  a  Janem  z  Babiteina  o  pych.  1506,  14.  listopadu. 

Jiřík  Wikharth  z  Šanova  pohnal  pana  Jana  z  RabSteina.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Štěpána  z  Králice  jíti  etc. 


.  (. 


Náiesttf  M  rohé  1506  o  sv.  Martině.  133 

y  té  pH  mezi  Jiříkem  Wikhartem  z  Šanova  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  z  Rabšteina  pohnaným  s  strany  drnhé.  Kdež  ho  vinil  týž  Wikharth  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Ště- 
pána z  Králice  jíti  pod  řádem  a  právem  etc,  tak  jakož  paohon  šíře  ukazaje.  Ta  on 
pan  Jan  pohnaný  k  tomu  pravil,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovat  nenie, 
a  to  proto,  že  jest  se  v  tom  k  němu  on  Jiřík  vedle  práva  nezachoval  a  k  němu 
neposlal,  že  jej  z  pychu  viniti  chce.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Jiřík  puovod  v  tom  se  k  němu  ku  panu  Janovi  podle 
zřiezenie  zemského  nezachoval,  co  se  pychu  dotýče,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt 
zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  [sic]  svatým  Brykcím. 

R.  HL  1.  100.  a. 

1423. 
Mezi  DiviSem  z  Doudleb  a  bratrem  jeho  Janem  o  vrácení  listu  trhového.  1506,  16.  listopadu. 

Diviš  z  Doudleb  pohnal  Jana  z  Doudleb,  bratra  svého,  o  list  trhový,  aby 
jemu  Divišovi  byl  zase  od  něho  vrácen  etc. 

y  té  při  mezi  Divišem  z  Doudleb  puovodem  s  jedné,  a  Janem  z  Doudleb, 
bratrem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  pohnal  o  list  trhový,  aby  jemu  Divišovi  byl 
zase  od  něho  vrácen  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazige.  Tu  on  Jan  po- 
hnaný k  tomu  se  seznal,  že  jest  ten  list  od  něho  od  Diviše  přijal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú 
stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  se  on  Jan  pohnaný  k  tomu  dobrovolně  zná,  že 
jest  ten  list  od  něho  přijal,  z  té  příčiny  aby  mu  jej  zase  vrátil  od  dnešnieho  dne 
ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  on  Jan  o  ten  list  k  komu  hleděti, 
právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  1.  75.  a. 

1424. 

Mezi  Dépoltem  z  Lobkovic  a  Václavem  z  Vrabí  o  pych  honěním  na  pozemcích  Dobříiských 

spůsobený.  1506,  16.  listopadu. 

Děpolt  z  Lobkovic  pohnal  Václava  z  Vrabí.  Vinil  ho  z  pokuty  padesáti 
kop  grošuov  českých  podle  zřiezení  a  svolení  zemského,  protože  jest  na  gruntiech 
jeho  Popelových  etc 

V  té  při  mezi  panem  Děpoltem  z  Lobkovic  puovodem  s  jedné,  a  Václavem 
z  Vrabí  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  vinil  Václava  z  pokuthy  Lti  kop 
grošuov  českých  podle  zřiezení  a  svolení  zemského,  protože  jest  na  gruntiech  jeho 


134  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

Popelových,  kteříž  k  Dobřieši  přieslušejí,  s  tenaty  honil  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  I  poněvadž  on  pan  Popel  zřetedlně  v  svém  položil  pnohonu,  že  jest  jmeno- 
vaný Václav  pohnaný  na  jeho  gruntiech  honil,  a  týž  Václav  odpoviedaje  pravil,  že 
ne  na  jeho  Děpoltových,  ale  na  svých  gruntiech,  ale  že  toho  zde,  pokudž  jest  jeho 
grunth,  nemá  čím  provoditi,  a  zde  se  o  grunthy  a  o  provozování  gruntuov  vedle 
zřiezení  zemského  nesoudí,  z  těch  příčin  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
feněteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDVP  v  pon- 
dělí před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  75.  a.    SroY.  nález  ě.  1125  v  Archivu  Českém  XIL  na  str.  604. 


1425. 

Mezi  Jindřichem  z  Slatiny  a  bratřími  z  Roupova  o  postavení  poddaných  ze  vsi  Lipnice  pro 

pych.  1506,  16.  listopadu. 

Jindřich  z  Slatiny  pohnal  pana  Jana  a  pana  Hynka  bratH  z  Roupova,  aby 
lidi  své  ze  vsi  Lipnice  postavili  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Slatiny  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Hynkem 
bratřími  z  Roupova  s  strany  druhé.  Kterýchž  pohnal,  aby  lidi  své  ze  vsi  Lipnice 
postavili,  zejména  tyto:  Michalce,  Barchu,  Šišku,  Křesťana,  Johana,  Václava  Chu- 
dolázka,  Pavelce  Hluzkovic  a  Brože.  Vinil  ty  lidi  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti 
kop  grošuov  českých,  že  sú  jej  jímali,  bíti  jej  i  zabiti  chtěli  etc.,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  ukazuje.  Tu  Daněk  Výšek,  jich  pánuov  Roupovských  služebník,  na  miestě 
týchž  lidí  z  Lipnice  ukázal  jest  list,  jímž  ho  tíž  lidé  k  této  při  poručníkem  děliýí, 
v  kterémžto  listu  oni  ti  lidé  takto  seznávají,  že  jakož  jest  nás  pohnal  Jindřich 
Vrchota  k  soudu  komomiemu,  že  tu  činíme  poručníka  mocného  Výška  nadepsaného. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení  i  ten  list  mocní,  nalezli:  Poněvadž  nadepsaní 
páni  z  Roupova  od  něho  od  Jindřicha  pohnáni  jsou,  aby  napřed  menované  lidi  své 
postavili,  i  nepostavili  sú  ani  listu  mocného  a  dostatečného  k  soudu  od  sebe  dali, 
než  ti  lidé  nejsúce  pohnáni  ani  postaveni,  činí  sobě  poručníka  mocného  k  té  při, 
v  témž  listu  dotýkajíce  těmi  slovy,  že  jakož  jest  nás  pohnal,  ješto  nejsú  a  nebyli 
pohnáni,  aniž  se  ten  puohon  na  ně,  ale  na  jich  svrchu  psané  pány  vztahuje,  aby  je 
postavili,  kdež  takový  jich  těch  lidí  list  dostatečný  a  podle  práva  nenie;  z  těch 
příčin  dává  se  jemu  Jindřichovi  podle  jeho  puohonu  proti  často  psaným  pánuom 
z  Roupova  za  právo  stáné,  tak  že  oni  páni  Roupovští  jemu  Jindřichovi  tiem  pychem 
a  pokutou  v  něm  měno  vanu,  to  jest  Xti  kopami  grošuov  českými,  sú  vinni,  a  ty  aby 


Nálezy  0  rohu  1506  o  sv.  Martině.  135 

jemu  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.    Stalo  se  v  pondělí  před 
svatů  Alžbětu  léta  MDVP. 
R.  m.  1.  100.  b. 

1426. 

Mezi  Jarošem  z  Tyništ  a  Hynkem  Štépaníckým  z  WaldSteina  o  nevrácení  ukradeného  sukna. 

1506,  16.  listopadu. 

Jaroš  z  Tynišf  pohnal  pana  Hynka  Stěpanicského  z  Walšteina.  Vinil  ho  z  ne- 
vrácení čtyř  postavuov  sukna,  kteréž  jest  zločincóm,  kteříž  ty  postavy  jemu  Jarošovi 
na  svobodné  královské  silnici  zlodějsky  pobrali,  ty  zločince  honě,  jim  je  odjal. 

V  té  při  mezi  Jarošem  z  Týnišť  s  jedné,  a  panem  Hynkem  Štěpanicským 
z  Walšteina  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nevrácení  čtyř  postavuov  sukna,  kteréž 
jest  zločincuom,  kteříž  ty  postavy  jemu  Jarošovi  na  svobodné  královské  silnici  zlo- 
dějsky pobrali,  je  ty  zločince  honě,  odjal,  kteréžto  postavy  čtyři  on  Jaroš  XL  kop 
grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  on 
Jaroš  pravě,  že  nějaký  Hazuka  zločinec  i  jiní,  kteříž  sú  ten  vzatek  učinili,  to  sů 
seznali  i  smrtí  zapečetili,  že  jest  jim  ty  postavy  odjal.  Proti  tomu  on  pan  Hynek 
odpínge  pravě,  že  to  svědomí  dostatečné  nenie;  jedno  že  jest  ne  vedle  řádu  přišlé, 
a  také  že  jest  to  proti  zřiezení  zemskému,  by  takový  lechký  člověk  a  zvlášť  zlo- 
činec jej  přesvědčiti  aneb  jej  na  jeho  cti  mazati  měl.  A  že  jest  on  těch  suken  ne- 
odjal  ani  při  tom  byl,  než  lidé  jeho  někteří  z  Jilemnice,  kteříž  sú  s  ním  s  Hazuku 
puotku  měli,  a  ti  že  kuoň  toliko  jeden  nalezli  bez  suken.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  8  obú  stranu  pře  líčení,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Jaroš  toho 
dostatečně  neprovedl,  by  on  pan  Štěpanicský  při  tom  honění  byl  aneb  že  by  ty 
postavy  sukna  odjal,  a  on  pan  Štěpanicský  to  potřebně  odvedl,  že  jest  toho  neučinil 
a  při  tom  těch  loupežníkuov  honění  nebyl,  než  lidé  jeho  zlodějuov  hledajíce,  kuon 
jeden  nalezli,  a  při  tom  že  jest  žádných  postavuov  nebylo,  a  ten  kuoň  že  jest  on 
zase  vrátil,  komuž  vrátiti  měl:  z  těch  příčin  on  pan  Štěpanicský  tu  jemu  Jarošovi 
puovodu  nic  povinovat  nenie.  Než  chce-li  se  on  Jaroš  po  své  škodě  ptáti  a  o  to 
k  komu  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  ni  1.  158.  b. 

1427. 

Mezi  Janem  z  Doudleb  a  Oldřichem  Mezenským  z  Mezného  o  nevrácení  listu  svěřeného. 

1506,  16.  listopadu. 

Jan  z  Doudleb  pohnal  Voldřicha  Mezenského  z  Mezného.  Vinil  ho  z  nevrá- 
cení listu  k  věrné  ruce  daného,  aby  mu  jej  přepsal  a  vyložil. 


136  D.  XTTT.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doudleb  s  jedné  a  Voldřichem  Mezenským  z  Mezného 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevrácení  listu  k  věrné  ruce  daného,  aby  mu  jej 
přepsal  a  vyložil  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  on  Voldřich 
k  tomu  se  znal,  že  jest  ten  list  od  ně^o  od  Jana  k  sobě  vzal,  ale  že  jest  mu  jej 
zase  vrátil.  Proti  kteréžto  jeho  řeči  on  Doudleb  pověděl,  aby  to  provedl,  že  mu  jej 
vrátil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor 
i  s  obů  stran  pře  líčení  vyslyševše,  nalezli:  Poněvadž  on  Voldřich  pohnaný  k  tomu 
dobrovolně  se  znal,  že  jest  ten  list  od  něho  od  Doudleba  přijal,  a  toho  neprovozuje, 
by  mu  jej  zase  vrátil,  z  té  příčiny  aby  ony  strany  zde  zase  stály,  a  tu  on  Voldřich 
aby  před  pány  JMtí  stál  na  den  Svátosti  najprv  budůcí,  a  to  zpravil,  že  jest  ten 
list  jemu  vrátil  Doudlebovi,  tak  jakož  mu  JMtí  rozkázáno  a  nalezeno  bude.  Stalo  se 
v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  169.  a. 


1428. 

Mezi   Pefxem  Kučerou  z  DMnova  a  bratřími  z  Šternberka  o  vytištění  z  dvora  Leían. 

1506,  16.  listopadu. 

Petr  Kučera  z  Dřienova  pohnal  pana  Ladslava,  pana  Jana  a  pana  Albrechta 
bratří  vlastních  z  Šternberka.  Vinil  je  jakožto  nápadníky  po  nebožtíku  panu  Zdeň- 
kovi, bratru  jich,  že  pan  Zdeněk  z  dvora  Lešan  jeho  nájemného  vytiskl. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřienova  s  jedné,  a  panem  Ladslavem 
a  panem  Janem  a  panem  Albrechtem  bratřími  vlastními  z  Šternberka  s  strany  druhé. 
Kdež  jej  pana  Ladslava  a  bratry  jeho  vinil  jakožto  nápadníky  po  nebožtíku  panu 
Zdeňkovi,  bratru  jich,  že  by  pan  Zdeněk  z  dvora  Lešan  jeho  nájemného  vytiskl 
Kučeru  proti  jeho  nájmu  a  smlouvě,  kterúž  jest  o  ten  dvuor  měl  s  panem  Janem 
z  Schelmberka,  najvyěším  komorníkem  královstvie  Českého,  a  s  panem  Felixem 
z  Fictum,  jakož  též  smlouvy  v  sobě  šíře  ukazují.  Kterýžto  Kučera  toho  vytištěnie 
újmy  na  svém  statku  tři  sta  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  ukazuje.  Tu  já,  Albrecht  Rendl  z  Aušavy,  prokurátor  krále  JMtí,  jakož 
sú  na  mne  obě  straně,  přidavše  ke  mně  po  dvú  přietelech,  mocně  přestaly,  vzavše 
raddu  s  panem  hofmistrem  JMtí  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  takto 
mezi  nimi  vypoviedám:  Poněvadž  on  Kučera  puovod  toho  ničímž  neprovedl  jest,  aby 
jej  pan  Zdeněk  z  toho  dvoru  vytiskl ;  i  z  té  příčiny  on  pan  Ladslav,  pan  Jan  a  pan 
Albrecht  bratří  jemu  Kučerovi  tiem  vedle  jeho  puohonu  povinni  nejsú,  a  chce-li  on 
Kučera  k  komu  jinému  o  to  hleděti,  právo  se  jemu  nezavírá.  A  tu  já  dobrovolně 
na  svrchu  psaných  paních  dosáhv,  ty  škody  mezi  nimi  zdvihám.  A  jakož  on  Kučera 


Náleey  g  rohu  1506  o  sv.  Martině.  137 

první  škody  měl  pánóm  dáti,  to  sem  také  na  svrchupsaných  paních  obdržel,  že  jemu 
Kačerovi  se  odpouštějí.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m  L  840.  b.    SroT.  nález  ě.  1264  na  str.  36. 

1429. 

Mezi  Zdeiikem  Loučenským  z  Kopidlna  a  Mikulášem  mladším  Trékou  z  Lípy  o  postavení 

rychtáře  Žlunického  pro  učinění  počtu.  1506,  16.  listopadu. 

Zdeněk  Loučeňský  z  Eopydlna  pohnal  Mikuláše  mladšieho  Trčku  z  Lípy  na 
Lichmburce,  aby  postavil  člověka  svého  Chlubna,  ze  Žlunic  rychtáře.  Vinil  ho,  že  jsa 
u  něho  u  Zdeňka  hajným  a  lesním  rok,  což  toho  lesu  smajtil,  počtu  mu  z  toho  neučinil. 

y  té  při  mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopydlna  s  jedné,  a  panem  Miku- 
lášem mladším  Trčkú  z  Lípy  a  na  Lichmburce  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  pana 
Trčku  pohnal,  aby  postavil  člověka  svého  Chlubna,  ze  Žlunic  rychtáře.  Vinil  ho  z  toho, 
že  jsa  u  něho  u  Zdeňka  hajným  a  lesním  rok,  což  toho  lesu  smajtil,  počtu  mu 
z  toho  neučinil.  Kterýžto  les  tak  smajcený  a  prodaný  on  Zdeněk  XV  kop  grošuov 
českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  poručník  páně 
Trčkuov,  Matěj  z  Rájového,  jsa  k  tomu  od  něho  od  pana  Trčky  s  listem  mocním 
vyslaný,  žádal  jest  na  miestě  jeho  za  hojemstvie.  Proti  kteréžto  řeči  on  Zdeněk 
puovod  žádal  JMtí  pánuov  za  opatření,  poněvadž  on  pan  Trčka  toho  Chlubnu  ne- 
postavil vedle  puohonu,  má-li  hojemstvie  bráti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  s  obú  stran  pře  líčenie,  nalezli:  Po- 
něvadž on  pan  Mikuláš  Trčka  podle  pohonu  se  nezachoval  a  toho  člověka  svého 
Chlubnu  vedle  znění  téhož  pohonu  nepostavil,  a  ten  člověk  také  nestál  ani  poručníka 
učinil;  z  těch  příčin  on  pan  Trčka  tu  jemu  Zdeňkovi  tiem  pohonem  a  summou 
v  puohonu  menovanou,  to  jest  těmi  XV  kopami  grošuov  českými,  vinen,  a  ty  aby 
jemu  Zdeňkovi  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Stalo  se 
v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  HL  L  256.  b. 

1430. 

Mezi  Zdeiikem  Loučeňským  z  Kopidlna  a  Mikulášem  mladším  Trčkou  z  Lípy  o  postavení 

lidí  poddaných  ze  Záhomic  pro  rukojemství.  1506,  16.  listopadu. 

Zdeněk  Loučeňský  z  Kopydlna  pohnal  Mikuláše  mladšieho  Trčku  z  Lípy, 
aby  postavil  lidi  své  Pšeničku  a  Vaňka  z  Záhomice,  že  je  ty  lidi  vinil  z  Xnti  kop 
grošuov  českých,  kdež  sú  mu  rukojmiemi  za  Matějíčka  z  Záhomice. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopydhia  s  jedné,  a  panem  Miku- 
lášem mladším  Trčkú  z  Lípy  s  strany  druhé.  Kdež  ho  pana  TrČku  pohnal,  aby  po- 

AichiT  Čctký  XIIL  18 


138  D.  XUl.  Registra  soudu  kamomfho. 

stavil  před  pány  JMtí  lidí  své  Pěeničku  a  Vaňka  z  Záhornice,  že  je  ty  lidi  vinil 
ze  Xnti  kop  grošuov  českých,  kdež  sou  mu  rukojmiemi  za  Matějíčka  z  Záhornice 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  poručník  jeho  páně  Trčkuov  Matěj  z  Rá- 
jového, jsa  k  tomu  od  něho  od  pana  Trčky  poslán  s  listem  mocným,  žádal  jest  na 
miestě  jeho  hojemstvie.  Proti  kteréžto  řeči  on  Zdeněk  puovod  žádal  JMtí  pánuov 
za  opatření,  poněvadž  on  pan  Trčka  těch  lidí  Pšeničky  a  Vaňka  vedle  puohonu  ne- 
postavil, má-li  hojemstvie  bráti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  strany  i  s  obů  stran  pře  líčení,  nalezli :  Poněvadž  on  pan  Mikuláš 
Trčka  podle  puohonu  se  nezachoval,  a  těch  lidí  svých,  Pšeničku  a  Vaňka,  vedle  znění 
téhož  puohonu  nepostavil,  a  ti  lidé  také  nestáli  ani  poručníka  učinili;  z  těch  příčin 
on  pan  TrČka  tu  jemu  Zdeňkovi  tiem  puohonem  a  summou  v  puohonu  menovanú, 
to  jest  těmi  Xllti  kopami  grošuov  českými,  vinen,  a  ty  aby  jemu  Zdeňkovi  dal  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  267.  a. 

1431. 

Mezi  měšCanem  Nymburským  Václavem  Lekšem  a  Zikmuddem  z  Doubravan  o  rčení. 

1506,  16.  listopadu. 

Václav  Lekeš,  měštěnín  města  Nymburka,  pohnal  Zigmunda  z  Doubravan. 
Vinil  jej  ze  rčenie  z  padesáti  kop,  kteréž  mu  řekl  dáti,  aby  on  Lekeš  na  se  vzal 
při  Václava  Hrádka. 

V  té  při  mezi  Václavem  Lekšem,  měštěnínem  města  Nymburka,  s  jedné, 
a  Zigmundem  z  Doubravan  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  rčení  z  Lti  kop,  kteréž 
mu  řekl  dáti,  aby  on  Lekeš  na  se  vzal  při  Václava  Hrádka,  kterůž  sů  oni  o  krávu 
mezi  sebů  měli  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  s  Václavem  Hrádkem 
konce  o  tu  při,  kteráž  jest  mezi  ním  Zigmundem  a  Hrádkem  byla,  ještě  nenie 
soudem,  a  že  jej  Hrádka  z  viece  viniti  chce.  A  při  tom  se  táhl  na  purgmistra  a  kon- 
šely Nymburské,  že  oni  toho  neseznají,  by  on  Zigmund  s  ním  s  Hrádkem  kdy  souzen 
byl,  než  toliko  že  jest  krávu  s  práva  vzal  od  Hrádka  k  žádosti  jich  Nymburských. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  odpor,  žalobu, 
puohon  i  s  obů  stran  pře  líčení,  na  to  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  všichni 
jeho  Lekšovi  svědkové  seznávají,  že  jest  on  Zigmund  mluvil,  před  kterým  chce 
soudem  on  Lekeš  tu  při  na  se  vzieti,  zemským-li,  komomím-li  čili  před  kterýmkoli 
jiným  soudem;    i  poněvadž  jest  on  Lekeš  neprovedl,  by  před  kterým  právem  tu  pK 


Nál&iy  g  rohk  1506  o  sv.  Mariině.  139 

na  se   vzal   vedle  práva:    z  té  příčiny   on  Zígmond  jemu  Lekšovi  těmi  Lti  kopami 
vedle  jeho  puohonu  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  1.  295.  b. 

1432. 

Mezi  dvěma  měšťany  Novoměstskými  a  Bohuslavem  Ghotkem  starším  z  Vojnína  o  nedopomožení 

práva  na  poddaného.  1506,  16.  listopadu. 

Václav  Straka  [a]  Petr  Pešata  pasieř,  měšťané  Nového  města  Pražského,  pohnali 
Bohuslava  Chotka  staršieho  z  Vojnína,  tu  v  Novém  městě  Pražském  obývajícieho. 
Vinili  jej  z  nedopomoženie  práva  na  člověka  jeho  Lukše  z  Záběhlic. 

V  té  při  mezi  Václavem  Straků  a  Petrem  Pešatů  pasieřem,  měšťany  Nového 
města  Pražského,  puovody  s  jedné,  a  Bohuslavem  Chotkem  starším  z  Vojnína,  tu 
v  Novém  městě  Pražském  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinili  z  nedopomoženie 
práva  na  člověka  jeho  Lukše  z  Záběhlic  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  uka- 
zuje. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  oni  puo- 
vodové  v  tom  se  podle  zřiezenie  zemského  nezachovali,  ale  jej  Chotka  samého  to- 
liko a  jiných  jeho  straycuov  nedielných  nepohnali,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  jsů.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  296.  a. 

1433. 

Mezi  Petrem  Sudou  z  Řenec  a  Alexiem  z  Ronšperka  o  nářek  chlapstvím.  1506,  17.  listopadu. 

Petr  Suda  z  Renec  pohnal  léta  MDVI  v  úterý  po  sv.  Františku  [6.  října] 
pana  Alexlho  z  Ronšperka  z  toho,  že  jest  jej  nařekl  na  jeho  vládyctvie  chlapstviem 
etc.,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  léta  MDVF  v  úterý  před  sv.  Alžbětu :  Poněvadž 
on  pan  Alexí  pohnaný  třikrát  volán  jsa  ku  právu  svému  nestál,  z  té  příčiny  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  dali  sů  jemu  Petrovi  puovodovi 
proti  témuž  Alexiovi  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

R.  m.  list  318.  a.  za  nápisem:   „Stáná  práva.  O  avatém  Martině  léta  MDVP". 

1434. 

Mezi  knězem  Janem  z  Vratu  a  Havlem,  poddaným  sirotkův  Jindřicha  ze  Šebířova,  o  orání 

a  posetí  dědin.   1506,  20.  listopadu. 

Kněz  Jan  z  Vratu  pohnal  Havla,  člověka  sirotkuov  někdy  Jindřicha  z  Šebířova. 
Vinil  jej  z  vorání  a  posetí  dědin. 

18* 


140  D.  Xm,  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  knězem  Janem  z  Vrata  paovodem  s  jedné,  a  Havlem  člověkem 
sirotkuov  někdy  Jindřicha  z  Šebířova  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Havla  vinil  z  vo- 
rání  a  posetí  dědin  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  tu  grunthu  a  dědin  dotyce, 
tento  puohon  JMt  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  168.  a. 

1435. 

Mezi  Ctiborem  z  Bukuovky  a  konventem  kláštera  Slovanského  o  zdržení  smlouvy.  1506. 

Ctibor  z  Bukuovky,  komorníkuov  desk  zemských  prokurátor,  pohnal  kněze 
Mathúše,  kláštera  Slovanského  opata,  i  všeho  téhož  kláštera  konventu.  Vinil  je  z  ne- 
zdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  etc. 

V  té  při  mezi  Ctiborem  z  Bukuovky,  komorníkuov  desk  zemských  proku- 
rátorem, puovodem  s  jedné,  a  mezi  knězem  Mathúšem,  kláštera  Slovanského  opatem, 
i  vším  téhož  kláštera  konventem  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  jest  je  on  Ctibor 
vinil  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné,  což  se  desieti  kop  grošuov  platu 
ročnieho  a  LI  strycha  obile  dotýče  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  tento  zdvihli  sú  puohon  z  příčiny 
té,  poněvadž  v  puohonu  plat  se  pokládá  roční,  ješto  to  k  soudu  nepřieleží  komor- 
niemu.  Stalo  se  léta  MDVI^ 

R.  HL  1.  69.  b. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  svatého  Martina  létha  MD  sedmého. 

1436. 

Mezi  Janem  Bechyní  z  Lažan  a  Mandalenou  z  Vrtby  o  postavení  poddaných  lidí  z  HrachoTÍ&C 

pro  pych.  1507,  13.  listopadu. 

Jan  Bechyně  z  Lažan  pohnal  Mandelenu  z  Vrtby,  aby  lidi  své  postavila  před 
pány  JMti  v  soudu  komorním,  zejména  tyto:  Havlíka  holomka  na  Waldeku,  Vaňka, 
Šimona  řečeného  kněze  z  Vések,  Vávru  Hrušková  syna,  a  Duchka  rychtáře  z  Hra- 
chovišť.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  Bechyní  z  Lažan  puovodem  s  jedné,  a  mezi  těmito 
dole  psanými  osobami  a  lidmi  paní  Mandeleny  z  Vrtby,  pro  kteréž  táž  paní  Man- 
delena,  aby  je  postavila,  pohnána  jest,  totižto :  mezi  Havlíkem  holomkem  na  Wal- 
deku.  Vánkem,  Šimonem  řečeným  kněz  z  Vések,  Vávrů  Hruškovým  synem,  a  Dnchkem 


Nálezy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  141 

rychtářem  z  Hrachovišť,  s  strany  druhé.  Kdež  je  jmenovaný  Jan  puovod  vinil  z  pychu 
a  pro  ten  pych  etc.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšSí  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vysly- 
ševše  puohon  i  odpor,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  mige  vlastnieho  nedielného 
bratra  léta  majícieho  a  toliko  sám  pohání,  ješto  vedle  zřiezení  zemského  měli  pohnati 
oba  dva,  z  té  příčiny  tento  puohon  JMt  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  L  159.  b.  za  nápisem:  „O  watim  Martini  léíha  MDVIP".  Poněyadž  z  r.  1507  není  jiných  ná- 
lezfty,  je  snad  tento  nález  omylem  datorán  k  tomu  roka  a  má  se  spíše  položiti  k  r.  ISOS,  14,  listopadu. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  létha  MD  osmého. 

1437. 

Mezi  ICateřinou  z  Žirovnice  a  Oldřichem  z  Waldeka  o  nevydání  svrchků.  1508,  6.  května. 

Eatheíina  z  Žirovnice,  manželka  Petra  z  Doudleb,  pohnala  Yoldřicha  z  Wal- 
deka a  v  Celnici.  *)  Viniti  ho  chce  z  nevydání  svrchkuov  a  nábytkuov  etc. 

V  té  při  mezi  Eatheřinú  z  Žirovnice,  manželku  Petra  z  Doudleb,  póvodem 
8  jedné,  a  Voldřichem  z  Waldeka  a  v  Celnici  *)  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
viní  z  nevydání  svrchkuov  a  nábytkuov,  tří  koní,  šatuov  chodiciech  a  lehaciech 
a  zbroje  i  jiných  věcí,  kteréž  jest  po  nebožtíkovi  Prokopovi  Eamarétovi,  bratru 
jejím  vlastním,  pobral,  práva  k  nim  nemaje.  E  kterýmžto  nábytkem  a  svrchkóm  ona 
Eatheřina  po  témž  bratru  svém  právo  a  spravedlnost  má,  tak  jakož  puohon  plněji 
ukazuje.  A  na  to  ukázala  milost  královského  obdarování,  kdež  statek  vedle  příbu- 
zenstvie  na  najbližšieho  připadati  má  etc.  Proti  tomu  on  Voldřich  z  Waldeka  odpie- 
raje  pravil,  že  jí  těch  svrchkuov  a  nábytkuov  vydati  povinovat  nenie,  protože  jest 
8  nebožtíkem  Prokopem,  jejiem  bratrem,  spolek  i  o  statek  i  o  svrchky  a  nábytky 
měl  dskami  vedle  práva.  A  na  to  ten  spolek  z  desk  ukázal.  Zase  proti  tomu  puovod 
pravila,  že  sú  se  byli  o  svrchky  a  nábytky  dělili.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj vyšší  hofinistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  JMt  takto  o  tom  nalezli:  Po- 
něvadž on  pohnaný  spolek  dskami  ukázal,  kterýž  na  statek  i  na  jich  svrchky  uka- 
ziqe,  ačkoli  sú  se  oni  o  svrchky  dělili,  ale  poněvadž  ten  spolek  z  desk  propuštěn 
nenie,  tudy  to  těch  svrchkuov  mezi  nimi  dělení  spolku  dskami  ke  škodě  nenie :  z  té 
přířiny  jí  puovodu  těch  nábytkuov  a  svrchkuov  vydati  povinovat  nenie.  Stalo  se  léta 
MDvill^  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

B.  in.  1.  66.  a.  *)  Nepochybně  má  se  čisti:  re  Yčelnici. 


142  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1438. 

Mezi  Jindřichem  z  Hodějova  a  MikuláSem  z  Eozého  o  rčení  dáti  konč.  1508,  6.  května. 

Jindřich  z  Hodějova  pohnal  Mikuláše  z  Eozého.  Vinil  jej  z  toho,  že  vzav  od 
něho  od  Jindřicha  kuoĎ  z  rayza  plesnivý,  kterýž  on  Jindřich  XX  kop  grošuov  českých 
sobě  pokládá  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Hodějova  puovodem  s  jedné,  a  Mikolášem  z  Ko- 
zého  s  strany  dnihé.  Kdež  on  Jindřich  jej  Mikuláše  vinil  z  toho,  že  vzav  od  něho 
od  Jindřicha  kuoň  z  rayza  plesnivý,  kterýž  on  Jindřich  XX  kop  grošuov  českých 
sobě  pokládá,  i  připověděv  mu  za  ten  kuoři  jiný  kuon  dáti,  kterýž  by  se  Jindřichovi 
u  něho  slíbil  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  on  Jindřich 
ukázal  svědomí  a  list,  kterýž  jemu  on  Mikuláš  píše,  kterýž  by  se  jemu  kuon  u  něho 
líbil,  že  by  jemu  Jindřichovi  jej  dáti  chtěl.  Proti  tomu  on  Mikuláš  odpíraje  pravil, 
že  jest  jemu  Jindřichovi  tak  dobrý  kuoĎ  dáti  chtěl,  jakož  jest  ten  byl,  kterýž  jemu 
týž  Jindřich  dal;  a  on  Jindřich  že  jest  ho  přijíti  nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  puohon,  odpor  i  s  obú  stran 
pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  aby  on  Mikuláš  pohnaný  jemu  Jindřichovi  puovodovi 
ten  kuoň  z  rayza  plesnivý  Šváb,  kterýž  se  jemu  Jindřichovi  líbil,  dal,  a  to  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  poněvadž  jest  to  on  Jindřich  podle 
svého  puohonu  a  listem  jeho  Mikulášovým  provedl,  kdež  jest  mu  připsal  kuon,  který 
by  mu  se  líbil,  dáti.  Pak-li  toho  koně  on  Mikuláš  nemá,  tehdy  aby  strany  před 
úředníky  Pražskými  menšími  stáli  na  zajtří  svaté  panny  Markéty  najprv  příští,  a  tu 
on  Jindřich  před  týmiž  úředníky  Pražskými  menšími  aby  provedl,  zač  jest  ten  kuoĎ 
Šváb  z  rajza  plesnivý,  který  mieti  chtěl,  stál.  A  což  před  týmiž  úředníky  provede, 
zač  jest  ten  kuon  stál,  to  aby  jemu  dal  též  ve  dvú  nedělí  od  toho  pruovodu  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  léta  MDVHP  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  ].  101.  a. 

1439. 

Mezi  Janem  z  Pairu  a  Jindřichem  Kladivou  z  Jistebna  o  rčení  dáti  koně.   1508,   6.  května. 

Jan  z  Payru  pohnal  Jindřicha  Kladivu  z  Jistebna.  Vinil  ho  ze  rčení,  tu  kdež 
jest  mu  řekl,  když  u  něho  v  službě  byl,  kuon  dáti  za  X  kop. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Payru  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  Eladivú 
z  Jistebna  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  tu  kdež  jest  mu  řekl, 
když  u  něho  v  službě  byl,  kuoň  dáti  za  deset  kop  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Kladivo  odpíraje  pravil, 
když  mu  on  Jan  deset  kop  dá,  že  mu  kuon  dá.    Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pem- 


Nálesty  z  rohu  1508  o  Svátosti.  143 

šteína  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Po- 
něvadž on  Jan  puovod  dostatečně  provedl,  že  on  Jindřich  Kladivo  řekl  mu  kuoň 
za  X  kop  dáti  a  ne  prodati,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  za  právo,  a  on 
Jindřich  aby  mu  podle  svého  rčení  kuon  dal,  kterýž  by  za  deset  kop  stál,  anebo 
deset  kop,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  konečně  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R  HL  1.  160.  a. 

1440. 

Mezi  Janem  Šubou  z  Humiian  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  nezdržení  smlouvy. 

1508,   6.  května. 

Jan  Šuba  z  Humhan  pohnal  Václava  Adama  z  Drahonic  a  na  Ploskovicích. 
Vinil  ho  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  že 
mu  měl  na  čas  měno  vitý  sto  kop  a  X  kop  grošuov  míšeňských  dáti. 

V  té  při  mezi  Janem  Šubú  z  Humňan  s  jedné,  a  Václavem  z  Drahonic  na 
Ploskovicech  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  že  mu  měl  na  Čas  menovitý  sto  kop  a  X  kop  gro- 
šuov míšeňských  dáti  etc.,  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  touž  smlouvu 
a  svědomí  ukázal.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný  odpíraje  pravil,  aby  to  provedl, 
že  jest  jemu  Šubovi  tomu  dosti  neučinil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteína  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlády kami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  odpor  i  svědomí 
i  smlouvu,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  on  Šuba  svědomím  i  smlouvu  provedl,  že  jest 
mu  on  Václav  těch  sto  a  X  kop  míšeňských  na  čas  jmenovitý  dáti  měl,  a  on  toho 
neodvedl,  by  mu  dal:  i  z  té  příčiny  aby  mu  on  Václav  pohnaný  tu  summu  již  me- 
novanú  a  v  puohonu  i  v  smlouvě  položenu,  to  jest  těch  sto  kop  grošuov  a  X  kop 
grošuov  míšeňských,  jemu  Šubovi  puovodovi  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  konečně  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

.    B.  HL  L  160.  b. 

1441. 

Mezi  Janem  Šubou  z  Humiian  a  Václavem  z  Drahonic  o  rukojemství  za  pobrané  svrchky. 

1508,  6.  května. 

Jan  Šuba  z  Humňan  pohnal  Václava  z  Drahonic.  Vinil  ho  jakožto  rukojmí 
za  hrábí  z  Muzluov,  služebníka  jeho,  a  to  v  tom,  kdež  jest  týž  hrabie  pobral  jemu 
Šubovi  XLti  strychuov  žita  a  jiné  svrchk)'. 

V  té  pří  mezi  Janem  Šubú  z  Humňan  s  jedné,  a  Václavem  z  Drahonic 
8  strany  druhé.  Kdež  téhož  Václava  vinil  jakožto  rukojmí  za  hrábí  z  Muzluov,  slu- 


144  D.  Xin.  Begistra  soudu  komorního. 

žebníka  jeho,  a  to  v  tom,  kdež  jest  týž  hrable  pobral  jemu  Šubovi  XLti  strychaov 
žita  a  jiné  svrchky  etc.,  tak  jakož  puohon  phiěji  nkazige.  Proti  tomu  on  Adam  od- 
píraje pravil,  že  on  Šuba  ničímž  dostatečně  neprovozuje,  by  týž  hrabie  ty  svrchky 
pobral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  slyševše  puohon,  ža- 
loba, odpor,  s  obú  stran  pře  líčení  a  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Šuba  puovod 
dostatečně  neprovedl,  by  nadepsaný  hrabie  jemu  ty  svrchky  pobral ;  z  té  příčiny  JMt 
jemu  Václavovi  dávají  za  právo,  a  on  Václav  že  jemu  Šubovi  vedle  jeho  puohonu 
nic  tu  povinen  nenie.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  161.  a. 

1442. 

Mezi  Václavem  Jebňátkem  z  Jilového  a  Mikulášem  Světlíkem  o  nevrácení  svěřených  klenotů. 

1508,  6.  května. 

Václav  Jehnátko  z  Jílového  a  Eatheřina,  manželka  jeho,  měštěnín  Nového 
města  Pražského,  pohnal  Mikuláše  Světlíka,  v  Starém  městě  Pražském  obývajícieho. 
Vinil  jej  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Bemardina  Vlacha,  vlastního  bratra  někdy 
Anthonína  Vlacha  kupce,  z  nevrácení  klenotuov  těchto  dole  psaných,  témuž  Antho- 
nínovi  od  nich  někdy  svěřených  a  k  věrné  ruce  schovati  daných:  pasu  střiebmého 
pozlaceného,  koflíku  střiebmého,  šesti  Ižic  stříbrných  a  věnce  perlového  s  jeho  přípravu. 

V  té  při  mezi  Václavem  Jehňátkem  z  Jilového  a  Kateřinu,  manželku  jeho, 
měštěnínem  Nového  města  Pražského,  s  jedné,  a  Mikulášem  Světlíkem,  v  Starém 
městě  Pražském  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  jakožto  držitele  statku  ne- 
božtíka Bemardina  Vlacha,  vlastního  bratra  někdy  Anthonína  Vlacha  kupce,  z  ne- 
vrácení klenotuov  těchto  dole  psaných,  témuž  někdy  Anthonínovi  od  nich  svěřených 
a  k  věmé  ruce  schovati  daných:  pasu  střiebmého  pozlaceného,  koflíku  střiebmého, 
šesti  Ižic  střiebrných  a  věnce  perlového  s  jeho  přípravu,  kteréžto  klenoty  nadepsaný 
Jehnátko  a  jeho  manželka  sto  kop  grošuov  Českých  pokládají  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  pravíce  tíž  puovodové,  poněvadž  nadepsaný  Světlík 
držitelem  statku  téhož  Bemardina  jest  a  před  úředníky  u  desk  se  znal,  že  statek 
jeho  Bemardinuov  u  sebe  má,  že  spravedlivě  jim  jich  klenoty  svrchu  dotčené  na- 
vrátiti povinovat  jest.  A  na  to  některá  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  Světlík  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  oni  puovodové  ničímž  toho  neprovozují,  by  on  co  statku  svěře- 
ného od  Bemardina  k  sobě  vzal,  ani  také  provedli,  by  co  Anthoniovi  svěřili,  aneb 
týž  Bemardin  aby  k  sobě  přijal  co  od  Anthonína,  a  že  on  naprosto  žádného  statku 
ani  Anthoniova  ani  Bemardinova  nemá;  ačkoli  před  úřadem  u  desk  se  seznal,  že 
Bemardinuov  statek  u  sebe  a  za  sebú  má,  ale  ten  že  jest  v  truhlici  na  rathouze 
v  Starém  městě  Pražském.  Při  tom  také  ukázal  svrchu  psaného  Bemardina  kvitancí. 


Nále^íf  ^  ^ohu  1508  o  Svátosti.  146 

y  kteréž  Bernardin  seznává,  co  nadepsaný  Světlík  s  svú  manželku  u  něho  kupeckých 
▼ěd  a  zač  koupil,  a  z  toho  ze  všeho  je  kvituje.  Zase  proti  tomu  puovodové  pravili 
jsú,  poněvadž  on  Světlík  ničímž  dostatečně  neodvozuje,  by  častopsaného  Bemardinova 
statku  viece  u  sebe  neměl,  krom  což  v  té  truhlici  bylo  a  což  od  něho  koupil :  chce-li 
a  smie-li  za  to  zprávu  vedle  práva  učiniti,  že  ho  viece  nemá,  že  jim  to  od  něho 
trpělivě  býti  má.  Proti  kterýmžto  slovuom  Světlík  pověděl,  poněvadž  to  kvitancí 
Bemardinovú  potřebně  odvozuje,  že  mu  zprávy  činiti  potřebie  nenie,  a  že  přes  to 
JMt  páni  naň  toho  dopustiti  neráčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  někdy  Antonín 
Vlach  a  kupec  k  tomu  se  jest  znal,  jakož  svědci  seznávají,  že  jest  od  Jehňátka  a 
manželky  jeho  statek  a  klenoty  od  nich  sobě  svěřené  k  sobě  přijal,  a  Bernardin 
Vlach,  bratr  jeho,  nápadníkem  a  držitelem  statku  jeho  Antonínova  byl,  a  Světlík 
před  úředníky  u  desk  se  seznal,  že  statek  Bemardinuov  za  sebú  má,  ale  že  jest  jej 
všecken  v  truhle  na  rathouz  dal,  a  také  týž  Světlík  kvitancí  od  něho  Bernardina 
pokázal,  že  s  svú  manželku  statek  jeho  vlastní  kupecký  koupil  a  zaplatil,  a  z  toho 
ze  všeho  kvitováni  jsú,  a  tito  puovodové  po  svém  statku,  Anthonínovi  svěřeném, 
právem  jdúce,  k  němu  k  Světlíkoví  hledí,  poněvadž  se  znal,  že  statek  jeho  Bemar- 
dinuov u  sebe  a  za  sebú  má ;  z  těch  příčin  aby  týž  Světlík  to  zpravil,  že  toho  statku 
Bemardinova  po  jeho  Bemardinově  ven  z  této  země  vyjití  nic  viece  neměl  a  nemá, 
krom  toho,  což  jest  v  té  trable  na  rathouz  dal,  a  to  v  pondělí  najprv  příští  v  hodin 
jedenácte,  tak  jakž  JMtí  pány  rozkázáno  bude.  Pakli  by  Světlík  toho  nezpravil, 
tehdy  zač  Jehňátko  s  svú  manželku  na  svrchu  psaný  čas  zpraví,  že  by  tíž  klenotové 
v  puohonu  menovaní  stáli,  to  aby  jim  on  Světlík  dal  ve  dvú  nedělí  od  zprávy  pořád 
zběhlých.  Což  se  pak  té  truhly  na  rathouz  dánie  dotýče,  chce-li  Jehňátko  s  svú 
ženu  právem  k  té  trable,  a  což  v  ní  jest,  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

Létha  MDVm^  v  pondělí  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu]  Mikuláš  Světlík 
pohnaný  učinil  jest  přísahu  podle  nálezu  tohoto  svrchu  psaného  těmito  slovy:  Na  tom 
přísahám  pánu  Bohu,  všem  svatým,  jakož  Václav  Jehňátko  a  Eatheřina,  manželka  jeho, 
vinili  mě  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Bernardina  Vlacha  z  nevrácení  klenotuov 
Y  jich  puohonu  na  mne  od  nich  učiněném  položených,  že  sem  toho  Bemardinova 
statku  po  jeho  Bemardinovú  ven  z  této  země  vyjetí  nic  viece  neměl  a  nemám  krom 
toho,  což  sem  v  té  trable  na  rathouz  dal.  Tak  mi  Buoh  pomáhaj  i  všickni  světí. 

R.  HL  L  296.  b.    SroT.  nálezy  &  1333  a  1359  na  str.  76  a  93. 


ArcUr  Čttký  XIII  ^9 


146  D,  XIII.  Begistra  soudu  komamího. 

1443. 

Mezi  Albrechtem  Hořeiovcem  z  Libo&ína  a  Markétou  z  Téchovic  o  rčeoí.  1508,  6.   května. 

Albrecht  Hořešovec  z  Libošína  pohnal  Markétu  z  Těchlovic,  manželka  někdy 
Petra  Kance,  léta  MDVI  v  úterý  na  den  sv.  Blažeje  [3.  února]  ze  rčenie,  kdež  jest 
mu  řekla  dáti  puol  věna  svého,  kteréž  má  na  Těchlovicích,  dvě  stě  kop  grošuov 
českých  etc,  jakž  puohon  plněji  svědčí.  Tu  léta  ut  supra  v  sobotu  před  sv.  Stani- 
slavem dáno  jemu  Albrechtovi  puovodovi  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

A  léta  MDX^  v  sobotu  den  sv.  Urbana  [25.  května]  vydán  jest  list  zatykači 
na  Markétu  z  Těchlovic  pohnánu  po  právu  stáném. 

R  m.  liat  318  b.  za  nápisem :  „Sianá  práva  k  roku  SvátotU  léiha  MDVUP". 

1444. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  spolu  s  Natanaelem  Černínem  z  Černína  a  Matějem 

Šaškem  z  Jaroměře  o  dostíučiněnl  smlouvě.  1508,  8.  května. 

Beneš  Sendražský  z  Sendražic  a  Natanael  Černín  z  Černína  pohnali  Matěje 
Šaška,  měštěnína  města  Jaromíře.  Vinili  ho,  aby  položil  tu  smlouvu,  mezi  nimi 
a  jím  Šaškem  učiněnu  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzenu,  kdež  sú  mu  sto  kop  grošuov 
českých  u  Martina  a  Bořka  bratří  z  Hrádku  zjednali  etc. 

y  té  při  mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  a  Natanaelem  Černínem 
z  Černína  puovody  s  jedné,  a  Matějem  Šaškem,  měštěnínem  města  Jaromíře,  pohna- 
ným s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní,  aby  položil  tu  smlouvu  mezi  nimi  a  jím  Šaškem 
učiněnu  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzenu,  kdež  sú  mu  sto  kop  grošuov  českých  u  Martina 
a  Bořka  bratří  z  Bb*ádku  zjednali,  a  těch  sto  kop  grošuov  českých  on  jim  měl  ujistiti 
kniehami  městskými  v  Jaromíři  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje  a  tak  jakož  táž 
smlouva  to  v  sobě  plněji  zavierá  etc.  Tu  on  Šašek  před  pány  JMtí  stoje,  k  tomu 
se  jest  seznal,  že  jest  té  smlouvě  dosti  neučinil;  ale  že  by  učinil  rád,  kdyby  to  na 
jeho  vuoli  a  moci  bylo;  než  že  to  schází  purgmistrem  a  konšely  Jaromířskými,  za 
kterýmiž  on  Šašek  statek  svuoj  má  a  jím  na  témž  statku  ujistiti  chtěl,  ale  že  oni 
toho  jemu  dopustiti  nechtěli,  prose  v  tom  JMti  pánuovi  což  se  jich  Jaromffských 
dotýče,  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nq'- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  on  Šašek  k  nadepsané  smlouvě  zná  a  neodpierá,  že  jí 
dosti  neučinil,  z  té  příčiny  aby  vedle  puohonu  jí  té  smlouvě,  tak  jakož  puohon  oka- 
zuje a  jakž  ta  smlouva  sama  v  sobě  zní,  dosti  učinil,  a  to  od  dnešníeho  dne 
ve  dvtt  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava  léta 
MD  osmého  etc. 

R.  m.  1.  30.  b. 


Nálepy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  147 

1445. 

Mezi  Kašparem  z  Zon  spolu  s  Nyklem  z  Rachmberka  a  Markétou  z  Byšic  o  rukojemství 

za  věno.  1508,  8.  května. 

Kašpar  z  Zon  na  Osece,  Nykl  z  Rachmberka  a  v  Janoyě  pohnali  Markéty 
z  Byšic.  Viní  ji  jakožto  držitele  a  nápadnici  dědin  a  statku  Hanuše  z  Dělen,  někdy 
manžela  syého,  aby  jím  počet  učinila  etc. 

y  té  při  mezi  Kašparem  z  Zon  na  Osece  a  Nyklem  z  Rachmberka  a  v  Ja- 
nově s  jedné,  a  Markétu  z  Byšic  s  strany  druhé.  Kdež  ji  viní  jakožto  držitele  a  ná- 
padnici dědin  a  statku  Hanuše  z  Dělen,  někdy  manžela  svého,  aby  jim  počet  učinila 
a  provedla,  kdy  a  kde  jest  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věnných  témuž 
Hanušovi,  manželu  svému,  dala  a  zaplatila,  poněvadž  sú  oni  nadepsaní  Kašpar  a  Nykl 
Rachmberk  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věna  jejíeho  Markétě  za  na- 
depsaného Hanuše  za  rukojemství  dáti  musilí,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  uka- 
zuje. Proti  tomu  pohnaná  odpoviedajíc  pravila,  že  těm  Kašparovi  a  Nyklovi  z  toho 
počtu  povinna  nenie  učiniti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčeníe,  JMt  nalezli:  Po- 
něvadž oni  puovodové  ji  z  toho  pohánějí,  aby  z  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov 
českých,  kteréž  po  sobě  dala  Hanušovi  z  Dělen,  manželu  svému,  počet  učinila,  i  jest 
o  to  věno  nalezen  konec  učiněný ;  i  z  té  příčiny  ona  Markléta  jim  puovoduom  počtu 
činiti  povinna  nenie.  Než  chtie-li  oni  puovodové  k  ní  anebo  k  komu  jinému  [hleděti] 
o  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věnných,  kteréž  sú  jí  Markétě  pohnané  za 
rukojemstvie  dali,  za  nebožtíka  Hanuše  z  Dělen,  manžela  jejieho,  právo  se  jim  neza- 
vierá.    Stalo  se  léta  MDVHF  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  in.  1.  56.  b.    SroY.  nález  &  1399  na  str.  118. 

1446. 

Mezi  Mandalenou  z  Vrtba  a  Elškou  Lešanskou  z  Lešan  o  nevráceni  peněz.  1508,  8.  května. 

Mandelena  z  Vrtba  pohnala  Elšku  Lešanskú  z  Lešan.  Vinila  ji  z  nevráceni 
XX  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Vrtba  puovodem  s  jedné,  a  Elškú  Lešanskú 
z  Lešan  pohnánu  s  strany  druhé,  kdež  ji  táž  Mandelena  vinila  z  nevrácení  XX  kop 
grošuov  českých.  Proti  tomu  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  nenie  k  tomu  puohonu 
povinna  odpoviedati  z  té  příčiny,  že  se  nepíše  z  Lešan  než  z  Čečelic,  a  ona  ji  po- 
hání z  Lešan.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  on  puovod  pohání  ji  pohnánu  odjinud,  než  se  ona  píše,  i  z  té 
příčiny  ona  pohnaná  nenie  povinna  k  tomu  puohonu  odpoviedati;   než  poněvadž  jest 

19* 


148  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

ona  pohnaná  puohon  k  sobě  přijala,  na  kterémž  nápis  svědčil  odjinud,  než  se  ona 
píše,  což  se  škod  dotýče,  aby  ona  pohnaná  o  suchých  dnech  letničních  najprv  bu- 
dúcích  na  hradě  Pražském  stála  a  o  ty  škody  panu  hofmistru  aby  JMti  připomenula, 
a  že  nadepsané  paní  pohnané  oznámí,  kterak  se  bude  mieti  o  ty  škody  zachovati, 
poněvadž  jest  ten  puohon  k  sobě  přejala,  ješto  se  ona  odtud  nepíše.  Stalo  se  v  pondělí 
den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  199.  b. 

1447. 

Mezi  Martinem  Laudátem  a  Fridrichem  Tetaurem  z  Tetova  o  nevydání  manželky. 

1508,  8.  května. 

Nález.  Martin  Laudát  v  Praze  obývající  pohnal  Frydrycha  Tetaura  z  Te- 
tova. Vinil  ho  Laudát,  že  mu  manželky  jeho  svévolně  vydati  nechtěl  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí  i  také  smlouvu.  Proti  tomu  on  po- 
hnaný odpíraje  pravil,  že  jest  jí  nebránil  vzieti  jim,  kohož  jest  po  ni  poslal.  A  na 
to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  puohon,  žalobu,  odpor,  s  obů  stran  pře  líčenie,  smlouvu  i  svědomí,  JMt  nalezli  : 
Poněvadž  on  Tetaur  manželky  jeho  nebránil  jest  vzieti,  a  to  provedl  svědomím,  i  ti, 
ktož  po  ni  jezdili,  také  tak  svědčili,  že  jim  jie  nebránil  vzieti  ve  dvoře;  a  k  tomu 
Tetaur  mluvil,  že  mu  jí  ještě  nehájí,  a  že  ona  v  Praze  i  jinde  bývá,  kdež  se  jí 
koli  zdá :  z  těch  příčin  on  Tetaur  tu  jemu  Laudátovi  nic  povinovat  nenie ;  než  Laudát 
aby  se  zachoval  k  ženě  své  vedle  rozumu  svého,  na  tu  smlouvu  prohlédaje,  kterfl  s  ní 
má;  a  on  Tetaur  aby  jí  jemu  nebránil  a  jí  proti  němu  nezastával  ani  choval.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  HL  L  200.  a. 

1448. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  pacholka  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Opi  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  všie  obce 
města  Kadaně,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti  Kašparova  Gleynarova  pacholka  jménem  Hanuše.  Vinil  ho 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

v 

v  té  při  mezi  Opiem  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  je  pohnal,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti  Kašparova  Gleynarova  pacholka  ménem  Hanuše.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 


Nál&sy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  149 

šteina  na  Helfenšteině  etc,  nevyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  podle  zfiezenie  zemského  ten  puohon 
(jakož  oni  to  provedli  sú)  dvě  neděli  napřed  před  Svátostí  jim  Eadaňským  dodán 
nenie,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého 
Stanislava. 

R.  m.  L  S82.  b. 

1449. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  nepropuštění  člověka  jeho  z  rukojemství. 

1508,  8.  května. 

Opi  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Kadaně.    Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  týmž  Opiem  z  Fictum  a  Kadaňskými  nadepsanými.  Jakož  jest 
je  týž  Opi  pohnal,  chtě  je  KadaĎské  všecky  viniti  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  protože  sú  mu  člověka  jeho  mistra  Jiříka  z  rukojemstvie  pro- 
pustiti nechtěli  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami :  Poněvadž  podle  zřiezenie  zemského  ten  puohon  (jakož  oni 
to  provedli  sú)  dvě  neděli  napřed  před  Svátostí  jim  Kadaňským  dodán  nenie,  z  té 
příčiny  JMt  tento  puohon   zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého   Stanislava. 

R.  m.  L  223.  a. 

1450. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  spolusouseda  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Oppl  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Kadaně,  aby  postavili  před  pány  v  soudu  komorním  Jiříka,  foytova  syna, 
spolusouseda  svého.   Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  týmž  Opplem  a  svrchu  psanými  Kadaňskými.  Kdež  jest  je  on 
Oppl  pohnal,  aby  postavili  přede  pány  v  soudu  komorním  Jiříka,  foytova  s}iia,  spolu- 
souseda svého,  kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  z  příčiny  napřed  po- 
ložené tento  puohon  zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

B.  m.  1.  228.  a. 

1451. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obci  města  Kadaně  o  postavení  pacholka  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Oppl  týž  z  Fictum  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  Kadaně,  aby  posta- 
vili pacholka  svého,  kterýž  u  nich  slouží,  jménem  Hanzle.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 


150  D.  XUI.  Registra  soudu  Jcomomího. 

V  té  při  mezi  týmž  Opplem  z  Fictum  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistFem 
a  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  pohnanými  s  strany  druhé.  Jakož  jest  je  pohnal, 
aby  postavili  pacholka  svého,  kterýž  u  nich  slouží,  ménem  Hanzle,  kdež  jej  vinil 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  niyvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  jim  Kadanským  ten  puohon  dvě  neděli 
před  Svátostí  vedle  zřiezenie  zemského  dodán  nenie,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  228.  b. 


1452. 

Mezi  Staroměstském  měštanem  Severinem  a  Matějem  Bílým  Knížetem .  z  Únhoitě  o  rčení. 

1608,  8.  května. 

Severin  z  Prahy,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Matěje  Bílého 
Eniežete  z  Ounhoště.  Vinil  ho  ze  rčení,  tu  kdež  týž  Severyn  byv  zaĎ  rukojmí 
k  Václavovi  z  Luženic,  [měštěnínu]  téhož  Starého  města  Pražského,  podle  jiných  dobrých 
lidí  za  padesáte  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Severynem  z  Prahy,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Matějem  Bflým  Kniežetem  z  Ounhoště,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze 
rčení  tu,  kdež  týž  Severín  byv  zaíi  rukojmí  k  Václavovi  z  Luženic,  měštěnínu  téhož 
Starého  města  Pražského,  podle  jiných  dobrých  lidí  za  Lte  kop  grošuov  českých  a 
s  nich  i  úrok  za  něho  dáti  musil  dielu  svého  jistiny,  úroka,  škod  i  prolézaného  XI 
kop  grošuov  a  puol  desátá  groše  vše  českých,  z  kteréhožto  rukojemstvie  týž  Matěj 
Bílý  Knieže  řekl  jest  jeho  svým  statkem  vyvaditi  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazige. 
A  na  to  ukázal  nález  z  registr  úřadu  purkrabského  a  svědomí  s  rathouzu  Pražského, 
jeho  dobrovolné  přirčení  i  také  svědomí.  Proti  tomu  on  Enieže  odpíraje  pravil,  že 
jest  prve  o  tu  při  rozsouzen,  a  k  tomu  že  to  svědomí  nenie  vedle  práva,  kteréž  on 
k  té  při  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nig- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on 
puovod  vedle  práva  neukázal  jest  svědomí  a  zřiezení  zemského,  které  k  soudu  ko- 
mornímu za  právo  přijímáno  bývá;  i  z  té  příčiny  on  Enieže  konečně  jemu  Severy- 
novi  těmi  XI  kopami  grošuov  českými  a  puol  desátá  grošem  českým  nenie  povinen, 
z  kterýchž  jeho  pohání.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  in.  1.  267.  a. 


NáíeBy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  151 

1453. 

Me2d  knčzem  Samuelem  z  Rysmburka  a  radou  města  Hradce  Králové  o  postavení  Ofky  pro 
vydání  pozůstalých  svrchkův  a  klenotft  po  Alšovi  z  Rysmburka.  1508,  8.  května. 

Kněz  Samuel  z  Rysmburka  pohnal  purgmistra  a  raddy  města  Hradce  Králové 
nad  Labem,  aby  postavili  Uršilu,  jinak  Ofku.  Vinil  ji  z  svrchknoT  a  klenotuov, 
kteréž  po  nebožtíku  panu  Alšovi  z  Rysmburka  zuostaly. 

y  té  pH  mezi  knězem  Samuelem  z  Rysmburka  s  jedné,  a  Uršilú,  jinak  Ofkú, 
pro  kteráž  on  kněz  Samuel  pohnal  měšfanuov  města  Hradce  Králové  nad  Labem, 
aby  ji  zde  před  soudem  postavili,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  svrchkuov  a  kle- 
notuoY,  kteréž  po  nebožtíku  panu  Alšovi  z  Rysmburka  zuostaly  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  poručník  jeho  puovoduov  žádal  JMtí  pánuov  za  prodlenie, 
aby  svědkuov  k  své  potřebě  mohl  poháněti,  a  že  svědkuov  pohotově  nemá.  Proti 
tomu  Ofka  pohnaná  pánuov  JMtí  prosila  v  té  věci  za  opatření  podle  práva,  poněvadž 
puovodem  jest,  že  by  měl  se  všemi  potřebami  hotov  býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  niyvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  pohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení, 
JMt  nalezli:  Poněvadž  on  puovod  ničím  jest  toho  neprovedl  podle  pohonu  svého, 
i  z  té  příčiny  jí  pohnané  dáviýí  za  právo,  že  mu  ničímž  tiem  povinovata  nenie  těmi 
svrchky  v  puohonu  položenými.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  1.  267.  b. 

1454. 

Mezi  Václavem  starším  Králickým  z  Krsovic  a  bratřími  Škrovady  o  slib  otce  jich. 

1508,  8.  května. 

Václav  starší  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Matěje  a  Davida  bratří  z  Škrovadu. 
Vinil  je  z  toho,  kdež  jest  on  Králicský  měl  smlouvu  s  Vilémem  z  Řenec,  tu  Prokop 
Škrovad,  otec  jich  nedielný,  jemu  slíbil  Králicskému  za  puol  XIII  kopy  grošuov  če- 
ských ruku  dáním  za  téhož  Viléma. 

V  té  při  mezi  Václavem  starším  Králicským  z  Krsovic  s  jedné,  a  mezi  Ma- 
tějem a  Davidem  bratřími  z  Škrovadu,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil 
z  toho,  kdež  jest  on  Králicský  měl  smlouvu  s  Vilémem  z  Řenec,  tu  Prokop  Škrovad, 
otec  jich  nedielný,  potom  slíbil  jemu  Králicskému  za  puol  XTTT  kopy  grošuov  českých 
ruku  dáním  za  téhož  Viléma,  a  tak  mu  slíbil,  aby  neměl  s  ním  s  Vilémem  nic  on 
Králicský  než  s  ním  s  Prokopem,  a  že  mu  ty  peníze  na  ty  roky  dány  budou,  jakož 
smlouva  ukazuje.  Kterúž  smlouvu  on  Králicský  měl  s  týmž  Vilémem  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu.  Proti  tomu  oni  Škro- 
vadové  odpíriyíc  pravili,  že  oni  s  ním  s  Králicským  nic  činiti  nemají,  a  sliboval-li 
jest  otec  jich  jemu  zač,  že  oni  toho   nevědie,  a  že  jest  otce  jich  měl,  ježto  na  dvě 


152  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

létě  nemocen  ležal,  že  jest  mohl  k  němu  o  to  dobře  hleděti;  než  oni  že  sú  mu  nic 
neslibovali,  a  tak  že  po  otci  syém  žádného  statku  nemají.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyšeyše  odpory,  strany  i  jich  pře  líčenie,  i  tu 
smlouvu  ohledavše,  nalezli:  Poněvadž  on  Králicský  puovod  toho  ničimž  neprovedl, 
by  oni  Škrovadové  jaký  statek  po  svém  otci  měli;  z  té  příčiny  oni  jemu  té  puol 
Xmtý  kopy  grošuov  českých  vedle  puohonu  za  svého  otce  dáti  povinni  nejsú.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  997.  b. 

1455. 

Mezi  Nymburským  měfitanem  Václavem  Lekšem  a  Zikmundem  Doubravcem  z  Doubravan 

o  rčení.  1508,  8.  května. 

Václav  Lekeš,  měštěnín  Nymburský,  pohnal  Zigmunda  Doubravce  z  Doubravan. 
Vinil  ho  ze  rčení,  kdež  jest  mu  on  Zikmund  řekl,  neobdržím-li  viece  na  Václavovi 
Hrádkovi,  než  k  čemu  mi  se  poddává,  že  jemu  Václavovi  dá  sto  kop. 

V  té  při  mezi  Václavem  Lekšem,  měštěnínem  Nymburským,  s  jedné,  a  Zig- 
mundem  Doubravcem  z  Doubravan  s  strany  druhé.  Kdež  puovod  vinil  ze  rčení,  kdež 
jest  mu  řekl  on  Zigmund  pohnaný,  neobdržím-li  viece  na  Václavovi  Hrádkovi,  než 
k  čemu  mi  se  poddává,  že  jemu  Václavovi  dá  sto  kop,  a  veda  neobdržal,  a  jemu 
Václavovi  sta  kop  nedal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  mu  to  Lekšovo  svědomí 
nic  ke  škodě  nenie  a  že  nenie  vedle  práva,  a  že  toho  ničimž  neprovozuje,  by  s  ním 
s  Zygmundem  o  tu  krávu  souzen  byl  a  ortelován.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  slyševše  odpor,  žalobu  i  svědomí,  JMt  nalezli :  Poněvadž 
on  Lekeš  dostatečně  toho  neprovedl,  by  on  Zigmund  na  kterém  právě  odsouzen  byl, 
a  také  oni  Nymburští  purgmistr  a  radda  svědomí  vedle  práva,  jakž  do  soudu  ko- 
morního přísluší,  nedali  sú,  z  té  příčiny  on  Zigmund  jemu  Lekšovi  podle  jeho  puo- 
honu těmi  sty  kopami  grošuov  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého 
Stanislava. 

R.  m.  1.  298.  a.    Srr.  nález  é.  1481  na  str.  138. 

1456. 
Mezi  Václavem  z  HobSovíc  a  jVnežkou  z  Čečelic  o  rčení.  1508,  8.  května. 

Václav  z  Hobšovic  pohnal  Anežku  z  Čečelic.  Vinil  ji  ze  rčenie,  tu  kdež 
jest  mu  řekla  pět  kop  grošuov  českých  dáti. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Hobšovic  puovodem  s  jedné,  a  Anežku  z  čečelic 
pohnánu  s  strany  druhé.    Kdež  ji  vinil  ze  rčenie,   tu  kdež  jest  mu  řekla  pět  kop 


Nálezy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  169 

grošnoY  českých  dáti  etc.,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  svědomí 
ukázal.  Proti  tomu  ona  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  se  ti  svědci  nesrovnávají  a 
svědčie  rozdielně,  a  žádný  svědek  že  toho  dostatečně  neseznává,  by  ona  paní  Anežka 
jemu  těch  pět  kop  grošuov  dáti  přiíiekala,  a  z  té  příčiny  že  mu  ona  tu  nic  povinovata 
nenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  svědci 
8  puohonem  nesrovnávají,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  pondělí 
den  svatého  Stanislava. 

um.].  298.  a. 

1467. 

Mezi  Jindřichem  LoučeDským  z  Kopidlna  a  bratrem  jeho  Zdeňkem  o  pobrání  svrchků. 

1508,  9.  května. 

Jindřich  Loučenský  z  Eopydlna  pohnal  Zdenka  Loučenského  odtudž,  bratra 
svého.    Vinil  jej  z  pobrání  svrchkuov  ze  dvora  v  Psinciech  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  s  jedné,  a  Zdeňkem  odtudž, 
bratrem  jeho,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pobrání  svrchkuov  ze  dvora 
v  Psinciech  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti 
tomu  on  Zdeněk  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  svědomí  puovodovo  s  puohonem  ne- 
srovnává, a  že  jest  jemu  Jindřichovi  nikdy  nebránil  těch  svrchkuov  vzieti  ani  bráti, 
a  že  jest  se  v  ně  nikdá  neuvazoval  ani  k  němu  o  ně  posielal,  aby  jemu  je  vrátil, 
a  že  toho  ničímž  neprovozuje  podle  puohonu  svého,  by  se  jemu  puovodovi  v  ty 
svrchky  uvázal,  než  že  jest  těch  svrchkuov  Sekerkoví  se  dvorem  v  Psincích  postůpil. 
A  na  to  ukázal  svědomí  a  zápis  dskami,  kterýž  svědčí,  aby  se  mohl  uvázati  s  jedniem 
komorníkem  v  dvuor  Psince  se  vším,  s  rybníky,  potoky  i  se  vší  zvolí,  což  k  tomu 
přísluší.  Proti  tomu  Jindřich  puovod  pravil,  že  mu  zápis  nesvědčí  s  svrchky,  a  že 
jemu  pobral  ryby  slovené  a  ssazené  z  kuchyněk,  a  že  je  některé  prodal,  a  že  jich 
těm  kupcuom  bráti  nedal.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc.,  n^'vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Po- 
něvadž ten  zápis  dskami  svědčí,  aby  se  v  zboží  on  Zdeněk  uvázal  a  v  rybníky, 
a  nesvědčí,  aby  se  uvazoval  v  svrchky,  aby  strany  stály  před  úředníky  menšími  Praž- 
skými desk  zemských  na  zajtří  svaté  Markéty  najprv  příští;  a  což  tu  Jindřich  před 
týmiž  ouředníky  provede,  že  jest  mu  on  Zdeněk  svrchkuov  pobral  a  preč  postůpil 
aneb  obrátil,  kam  se  jemu  zdálo,  což  jest  těch  svrchkuov  bylo,  jakož  pouhou  uka- 
zuje. A  zač  sú  stály,  což  by  ouředníci  přisoudili,  aby  on  Zdeněk  od  toho  přísudku 
ve  dvú  nedělí  jemu  Jindřichovi  dal  a  zaplatil.  Což  se  pak  ryb  těch  slovených  do- 
tyce, což  jich  Jindřich  před  uvázáním  Zdeňkovým  prodal  kupcóm,  a  Zdeněk  jim  jich 

AickiT  ČHký  Xm.  80 


154  Z).  XIII,  Begistra  soudu  kamamiho. 

bráti  nedal,  když  se  y  to  uvázal :  což  Jindřich  provede  před  týmiž  ooředníky,  zač  sú 
ty  ryby  stály,  kteréž  jest  prodal  před  uvázáním  Zdeňkovým,  což  tíž  ouředníci  přisoudí, 
zač  sú  stály,  aby  týž  jemu  zaplatil  od  rozsudku  ve  dvů  nedělí.  Než  kterýchž  jest 
on  Jindřich  ryb  byl  neprodal  před  uvázáním  Zdeňkovým,  že  k  těm  práva  nemá,  než 
Zdeněk  k  nim  právo  má  vedle  uvázání  svého.  A  což  se  lesních  a  loučních  peněz 
dotýče,  což  jest  kolivěk  toho  Jindřich  prodal  před  Zdeňkovým  uvázáním,  což  před 
ouředníky  provede,  to  také  Zdeněk  jemu  Jindřichovi  povinen  jest  dáti.  Stalo  se  léta 
MDVnP  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  1.  101.  b. 

1458. 

Mezi  Novoměstským  měštanem  Jiříkem  z  Kosíkova  a  bratřími  Saky  z  Bohuňovic  o  nedodání 

obilí.  1508,  9.  května. 

Jiřík  z  Eosykova,  města  Nového  Pražského  měštěnín,  pohnal  Jana,  Václava 
a  Vonše  Saky,  vlastní  a  nedielné  bratry  z  Bohuňovic.  Vinil  je  jakožto  syna  někdy 
Petra  Saka  z  Bohuňovic,  otce  jich,  z  nedodání  XIX  korcuov  ječmene  etc. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Eosykova,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
puovodem  s  jedné,  a  Janem,  Václavem  a  Vonšem  Saky,  vlastními  a  nedielnými  bratry 
z  Bohuňovic.  Kdež  je  vinil  jakožto  syna  někdy  Petra  Sakka  z  Bohuňovic,  otce  jich, 
z  nedodání  XTX  korcuov  ječmene  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal 
smlouvu.  Proti  tomu  Jan,  Václav  a  Voneš  pohnaní  pravili,  že  je  na  zmatek  pohání, 
pravíce,  že  z  cizí  věci  pohání,  a  že  ta  smlouva  na  Blažka  svědčí,  oč  on  pohání,  a  ne 
na  jich  otce.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  smlouvu,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on 
puovod  pohání  z  obilé  a  z  jiných  věcí,  jakož  puohon  v  sobě  ukazuje,  a  toho  jest 
neprovedl,  by  oni  pohnaní  jemu  tiem  vinni  byli;  i  z  té  příčiny  dává  se  pohnaným 
za  právo.  A  jakož  oni  pohnaní  pravili  sú,  že  z  cizie  věci  jich  pohání,  a  pravíce, 
že  by  z  té  příčiny  ten  puohon  byl  na  zmatek :  i  poněvadž  on  puovod  ukázal  smlouvu 
a  v  té  smlouvě  svědčí  mu  ty  věci,  o  kteréž  on  je  pohání;  i  nepohání  z  cizie  věci, 
než  z  své,  poněvadž  mu  v  smlouvě  svědčí  to:  i  z  té  příčiny  nenie  ten  puohon  na 
zmatek,  než  že  pohání  jiných  z  své  věci,  ješto  mu  oni  tiem  vinni  nejsú,  i  jest  to 
jiná  příčina.     Stalo  se  léta  MDVni®  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  HL  L  102.  a. 

1459. 

Mezi  Havlem  z  Bytězův  a  Petrem  Doubravským  o  rukojemství.  1508,  9.  května. 

Havel  z  Bytězóv  pohnal  Petra  Doubravského,  v  Praze  obývajícieho.  Vinil  ho 
z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských,  jemu  od  něho  spravedlivě  povinných  etc. 


Náleey  t  rohu  1508  o  Svátosti.  155 

V  té  při  mezi  Havlem  z  Bytězóv  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Doubravským, 
v  Praze  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  L  kop  grošuov  míšeňských 
jemu  od  něho  spravedlivě  povinných,  a  to  v  tom,  kdež  mu  za  již  menovanú  summu 
roků  dáním  slíbil  a  jistcem  se  udělal  za  syna  jeho  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  pohnaný  odpíriýe  pravil,  že  mu  ru- 
kojmí nenie,  že  svědomí  svědčí  na  sto  kop  a  na  deset  kop,  a  on  pohání  z  padesáti 
kop,  a  že  se  svědomí  nesrovnává  s  puohonem.  Proti  tomu  puovod  pravil,  že  tu 
summu  sto  a  deset  kop  má  mu  na  roky  platiti  za  to  rukojemstvie.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  jest  Havel  to  dostatečně  provedl,  že  jest  mu  on  Petr  ru- 
kojmí, a  rok  že  jest  přišel  k  placení  těch  padesáte  kop  grošuov,  z  kterýchž  ho  po- 
hání, z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  za  právo,  a  on  Petr  pohnaný  aby  mu 
těch  Lte  kop  grošuov  míšeňských  dal  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.     Stalo  se  léta  JVIDVni®  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

Léta  MDVin®  v  pátek  den  svatého  Prima  [9.  června]  vydán  jest  Havlovi 
z  Bytězuov  list  zatykači  na  Petra  Doubravského  pro  neplnění  summy  padesáti  kop 
grošuov  míšeňských  jemu  Havlovi  nálezem  (tiemto  svrchupsaným)  panským  přisouzených. 

B.  m.  1. 117.  a. 

1460. 

Mezi  Markétou  Jednorožcovou  a  Janem  z  Šternberka  o  dluh.  1508,  9.  května. 

Markéta  Jednorožcova,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  pana  Jana 
z  Šternberka  a  na  Bechyni.  Vinila  ho  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  pana  Zdenka, 
bratra  jeho,  z  pěti  kop  grošuov  a  ze  XIV  grošuov  vše  českých. 

V  té  při  mezi  Markétu  Jednorožcovu,  měštků  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  panem  Janem  z  Šternberka  a  na  Bechyni  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  jakožto 
držitele  statku  nebožtíka  pana  Zdenka,  bratra  jeho,  z  pěti  kop  grošuov  a  ze  XIV 
grošuov  vše  Českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomí 
a  registra  kupecská.  Proti  tomu  pohnaný  odpíraje  pravil,  aby  to  provedla.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor 
a  s  obů  stran  pře  líčení,  registra  kupecská  i  svědomí,  JMt  nalezli  a  takto  o  tom  vy- 
pověděli: Poněvadž  jest  ona  Markéta  ten  dluh  svrchu  psaný  dostatečně  provedla,  i  z  té 
příčiny  aby  jí  pan  Jan  dal  ten  dluh  svrchu  psaný  ve  H  nedělech  od  dnešnieho  dne 
pořád  zběhlých.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

B.  m.  1.  200.  a. 

20* 


156  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního, 

1461. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  spolusousedova  syna  pro  pych. 

1608,  9.  května. 

OppI  z  Fictum  a  na  Novém  Šomburce  pohnal  purgmistra  a  konšelnov  i  vší 
obce  města  Kadaně,  aby  postavili  Hanuše,  fojtova  syna,  spolusouseda  jich.  Vinil  ho 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Opplem  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  s  jedné,  a  purg- 
mistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  s  strany  druhé.  Kdež  on  Oppl  pohnal 
je  Kadanské,  aby  postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním  Hanuše,  foytova  syna, 
spolusouseda  jich,  kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  Če- 
ských etc,  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  vedle  práva  a  zřiezení  zemského  dvě  neděli  napřed 
před  Svatostí  puohon  nenie  jim  Kadanským  dodán,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt 
zdvihli  sú.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

Pán  JMt  s  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ráčili  rozkázati,  aby  Ka- 
danským relací  na  pana  Opple  vydána  po  zdviženie  tohoto  puohonu  nebyla  do  Suchých 
dní  najprv  příštích;  neb  se  to  odkládá  na  pány  JMt  do  soudu  zemského,  a  má  se 
vznésti  o  naučenie  stranám  bez  pohoršení  jich  práva.  Listu  se  nedodání  v  čas  dotýče. 
Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  1.  223.  b.    SroY.  nález  6.  1450  na  str.  149. 

1462. 

Mezi  Petrem  z  Hobšovic  a  Anežkou  z  Čečelic  o  vydání  schovaných  peněz.  1508,  9.  května. 

Petr  z  Hobšovic  pohnal  Anežku  z  Čečelic.  Vinil  ji  ze  čtyř  seth  kop  grošuov 
českých,  kdež   nebožka  paní  Machna  Tosová  jí  Anežce  k  věrné  ruce  schovati  dala. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Hobšovic  puovodem  s  jedné,  a  Anežku  z  čečelic 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  ze  čtyř  seth  kop  grošuov  českých,  kdež  ne- 
božka paní  Machna  Tosová  jí  Anežce  k  věrné  ruce  schovati  dala,  a  že  on  Petr  k  těm 
Čtyřem  stem  kopám  grošuov  právo  a  spravedlnost  má  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Anežka  pohnaná  odpírajíc  pra- 
vila, že  nic  viec  svěřeného  k  sobě  od  paní  Machny  Tosové  nepřijala,  než  sto  zlatých 
uherských,  pás  střiebmý  pozlacený,  XXTT  prstenuov  a  záponku.  A  na  to  ukázala 
svědomí  a  kšaft  též  paní  Machny  Tosové.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  puohon,  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  na- 
lezli: Poněvadž  ona  Anežka  pohnaná  ukázala  jest  kšaft  též  nebožky  Tosové,  v  kte- 


Nálepy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  157 

rémžto  kšaftu  jmenuje,  že  svuoj  yšecek  statek  řiedí  a  zejména  v  něm  menige,  co 
u  Leáanské  má,  a  že  jí  to  všecko  dáyá,  a  to  jest  ona  pohnaná  dostatečně  provedla, 
a  také  i  to  provedla,  že  sama  Tosová  pravila,  že  jí  nic  jiného  schovati  nedala,  než 
což  jest  zejména  v  kšaftu  menováno,  také  i  to  odvedla,  že  jí  těch  čtyř  seth  kop 
nikdá  k  věrné  ruce  sdíovati  nedala :  i  z  té  příčiny  ona  Anežka  pohnaná  jemu 
Petrovi  nic  povinovata  nenie.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

&  m.  L  241.  b.    ' 

1463. 

Mezi  Zdeňkem  Malovcem  z  Chýnova  a  mistrem  Strakonickým  Janem  z  Švamberka  o  postavení 

lidí  poddaných  z  Dráčova  pro  pych.  1508,  9.  května. 

Zdeněk  Malovec  z  Ghaynova  pohnal  pana  Jana  Strakonického  z  Švamberka, 
mistra  převorství  po  Čechách,  aby  postavil  lidi  své  Marše  Medka  a  Jakuba,  Michala 
Medka,  všecky  z  Dráčova.    Vinil  je  z  pychu. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Malovcem  z  Ghaynova  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  Strakonickým  z  Švamberka,  mistrem  převorstvie  po  Čechách,  s  strany  druhé. 
Kdež  ho  pohnal,  aby  postavil  lidi  své  Marše  Medka,  Jakuba,  Michala  Medka,  všecky 
z  Dráčova,  že  je  vinil  z  pychu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Při  tom  žádaje 
pánuov  JMtí  za  opatření,  že  jest  jednoho  z  těch  tří,  totiž  Michala  Medka,  nepostavil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on 
pohnán  jsa,  aby  všecky  tři  postavil,  a  on  nepostavil  než  dva;  i  z  té  příčiny  páni 
JMt  dáviýí  jemu  Zdeiikovi  za  právo  stáné  proti  témuž  Janovi  Strakonickému  o  toho 
jednoho,  kteréhož  jest  nepostavil.  A  těm,  kteříž  sú  postaveni,  dáno  jest  hojemstvie 
podle  práva.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

B.  m.  L  268.  a. 

1464. 

Mezi  Václavem  starším  Králickým  z  Ersovic  a  Janem  Svatbou  z  Otradovic  o  dluh  za  seno. 

1508,  9.  května. 

Václav  starší  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Jana  Svatbu  z  Otradovic.  Vinil  jej 
z  VI  kop  grošuov  bez  XX  grošuov  vše  českých  jemu  za  seno  spravedlivě  zuo- 
stalých  etc. 

V  té  při  mezi  Václavem  starším  Erálicským  z  Ersovic  puovodem  s  jedné, 
a  Janem  Svatbu  z  Otradovic,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  VI  kop 
grošuov  bez  XX  grošuov  vše  českých  jemu  za  seno  spravedlivě  zuostalých  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Jan  Svatba  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
jemu  dlužen  nic  nenie,  a  žádaje  toho,  z  Čehož  pohání,  aby  to  provedl.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 


168  Z>.  Xni.  Registra  soudu  tomamího. 

se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševáe  puohon,  odpor  i  jích  s  obů  stran 
pře  líčení,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  puoYod  toho  dostatečně  neprovedl,  i  z  té  pří- 
činy  dáyá  se  pohnanému  za  práyo.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  L  298.  b. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  osmého. 

1465. 

Mezi  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  a  Janem  Čabelickým  z  Soutic  o  nevydání  manželky  jeho 

Johanky.  1508,  13.  listopadu. 

Václav  Mírek  z  Solopisk  pohnal  Jana  čabelicského  z  Soutic,  aby  Johanku, 
manželku  jeho  Mírkovou,  dobře  se  ujistě,  ji  postavil  před  pány  JMtí  v  soudu  ko- 
morním, že  jej  Jana  vinil,  že  mu  již  menované  manželky  jeho  vydati  nechtěl  své- 
volně etc. 

V  té  při,  kdež  Václav  Mírek  z  Solopisk  puovod  pohnal  Jana  Čabelicského 
z  Soutic,  aby  Johankou,  manželkou  jeho  Mírkovou,  dobře  se  ujistě,  ji  postavil  před 
pány  JMtí  v  soudu  komorním,  že  jej  Jana  Čabelicského  vinil,  že  mu  již  menované 
manželky  jeho  vydati  nechtěl  svévolně,  pro  kteréžto  též  manželky  jeho  nevydání  on 
Mírek  ujmy  na  svém  statku  tisíc  kop  grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  ukazuje.  Při  tom  pravě,  poněvadž  ji  přechovává  a  vydati  mu  ji  nechtěl  na  po- 
slání dobrých  lidí,  aby  JMt  jej  Václava  v  tom  podle  práva  a  vedle  jeho  puohonu 
opatřiti  ráčili.  Proti  tomu  on  Čabelicský  při  Svátosti  minulé  odpíraje  pravil,  že  jí 
se  nebyl  povinovat  ujišťovati  ani  vydávati,  než  že  mu  jí  nebránil,  a  vedle  puohonu 
že  ji  staví  a  tomu  dosti  činí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyěší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  slyševše  puohon,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  JMt  nalezli:  Poněvadž 
stranám  bylo  při  Svátosti  až  dosavad  odloženo,  aby  se  všemi  potřebami  a  spravedl- 
nostmi na  tento  čas  zde  stály,  a  ona  Johanka  aby  to  provedla,  že  jest  ji  on  Václav 
manžel  její  vězel  a  o  hrdlo  jejie  ji  připraviti  chtěl,  a  z  takové  J)říčiny  že  s  ním 
býti  nechce ;  a  nynie  při  této  chvíli  již  rozkázáno,  aby  to  provedla,  a  ona  toho  ničímž 
neprovedla ;  a  Mírek  tu  před  JMtí  stoje  toho  žádal,  aby  mu  vydána  byla,  a  jsa  JMtí 
tázán,  nač  žádá  vydání  toho,  pověděl,  že  na  to  jako  manželky  své,  a  bude-li  se 
k  němu  jako  k  manželu  svému  zachovávati,  že  on  se  též  k  nie  zachovati  chce ;  i  po- 
něvadž ona  toho  s  ním  nebytí  ničímž  žádnu  příčinu  hodnú  neprovedla,  protož  aby 
ona  s  ním  jako  s  manželem  svým  byla,  s  ním  aby  hned  šla,  jeho  jako  manžela  svého 
poslušná  byla,  a  on  Mírek  aby  se  k  ní  tak,  jakž  jest  mluvil,  zachoval  jako  k  man- 
želce své,  jie  nevěze  ani  trápe  ani  na  její  zdraví  proto  předešlé  jejie  s  ním  nebytí 


^il^-^AriJ 


Nálezy  b  rohu  1508  o  $v.  Martině.  159 

sáhaje.  Pakli  by  přes  to  a  přes  své  rčení,  na  kteréž  jest  jí  rozkázáno  a  rozkazuje 
se  tiemto  nálezem  (jakož  napřed  dotčeno),  nezachoval  se  a  proti  tomuto  nálezu  učinil, 
tehdy  že  by  k  němu  jmieno  bylo  jako  proti  tomu,  kterýž  proti  panskému  nálezu 
svévolně  učinil.  Než  chce-li  on  neb  ona  z  předešlých  věcí  jeden  druhého  buď  du- 
chovním neb  světským  právem  viniti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den 
svatého  Brykcí. 

&  m.  L  298.  b. 

1466. 

Mezi  proboštem  Boleslavským  Yiktorinem  a  Mandalenou  z  Strašnic  o  nevydání  penéz  na 

opravu  kostela  manželem  jejím  slíbených.  1508,  13.  listopadu. 

Kněz  Viktorin,  probošt  Boleslavský,  pohnal  Mandalenu  z  Strašnic,  mocnu 
otcovskú  poručnici  sirotkuov  a  statku  někdy  Prokopa  z  Habřiny,  manžela  jejieho. 
Vinil  ji  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých,  kteréž  někdy  týž  Prokop  na  opravu 
domu  božieho  tu  v  Boleslavi  dáti  přiřekl. 

V  té  při  mezi  knězem  Yiktorinem,  proboštem  Boleslavským,  s  jedné,  a  Man- 
dělená  z  Strašnic,  mocnu  otcovskú  poručnici  sirotkuov  a  statku  někdy  Prokopa  z  Ha- 
břiny, manžela  jejieho,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  nevydání  Xti  kop  grošuov 
Českých,  kteréž  někdy  týž  Prokop  na  opravu  domu  božieho  tu  v  Boleslavi  dáti  přiřekl 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  některá  svědomí.  Proti  tomu  ona 
Mandalena  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  ona  o  tom  přiřiekání  nic  neví,  a  že  za  živ- 
nosti jeho,  nebožtíka  muže  jejieho,  maje  jej,  právem  jest  jeho  nenapomínal  ani  vinil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  králov- 
stvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyše  vše  strany  i  jich 
s  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  on  kněz  probošt  za  živ- 
nosti jeho  nebožtíka  z  toho  rčení  dobrovolného  nepohnal  a  právem  sobě  toho  rčení 
nedovedl,  z  té  příčiny  ona  Mandelena  jemu  knězi  proboštovi  těch  X  kop  grošuov 
vedle  toho  puohonu  povinovata  vydati  nenie.   Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brykcí. 

B.  m.  L  S99.  b. 

1467. 

Mezi  Benešem  z  Sendražic  a  Petrem  Víčkem  z  Slivna  o  postoupení  Malešova.  1508,  14.  listopadu. 

Beneš  z  Sendražic  pohnal  Petra  Víčka  z  Slivna.  Viní  jej  z  toho,  jakož  jest 
mu  on  Beneš  postoupil  Malešova  zámku  a  dvoru  s  některými  nábytky  a  ospy  k  uží- 
vání, tak  jakož  cedule  toho  postoupení  svědčí. 

V  té  při  mezi  Benešem  z  Sendražic  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Víčkem 
z  Slivna  pohnaným  strany  druhé.  Kdež  jej  viní  z  toho,  jakož  jest  mu  on  Beneš 
postoupil  Malešova  zámku  a  dvoru  s  některými  nábytky  a  ospy  k  uvázání,  tak  jakož 


160  D.  Xni.  Eegistra  soudu  komorního. 

cedule  toho  postoupen  ie  svědčí.  A  podle  znění  té  cedule  m%je  on  Yíěek  témuž  Be- 
nešovi zúplna  vrátiti,  s  čím  mu  on  Beneš  toho  postoupil  zámku,  nevrátil  mu  zase 
ospu,  zejména  žita  LX  korcuov,  ovsa  sto  korcuov  a  ječmene  jeden  korec,  kteréžto 
nevrácené  obilé  on  Beneš  XVte  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  on  Petr  Víček  před  JMtí  pány  stoje, 
žalobu  i  svědomí  jeho  Benešovo  slyše,  nic  tomu  neodepřel.  Z  té  příčiny  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  aby  on  Petr  Víček  jemu  BeneSovi 
puovodovi  to  obilé  v  puohonu  menované  aneb  těch  patnácte  kop  grošuov  českých 
v  témž  také  puohonu  dotčených  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí  léta  MDVím 

um.].  81.  a. 

1468. 
Mezi  Kateřinou  Sýkorkou  a  Jeronýmem  kupcem  z  Mostu  o  základ  přepadený.  1508, 14.  listopadu. 

Kateřina  Saykorka,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  Jeronýma  kupce 
z  Mostu,  na  Horách  Kutnách  obývajícieho.  Viní  ho  ze  sta  kop  z  základu  přepadeného  etc 

V  té  při  mezi  Kateřinu  Saykorkú,  měštkú  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Jeronýmem  kupcem  z  Mostu,  na  Horách  Kutnách  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  viní  ze  sta  kop  základu  přepadeného,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje, 
pravieci  při  tom,  že  ten  základ  tiemto  spuosobem  a  z  této  příčiny  stal  se,  že  on  Je- 
roným ji  z  dluhu  upomínal,  pravě,  že  mu  dlužná  jest ;  a  ona  pravila,  že  nenie.  A  na 
to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  Jeroným  odpieraje  pravil,  že  se  ti  Saykorčini  svěd- 
kové o  ten  základ  nesrovnávají  a  že  vedle  práva  nejsú  dostateční,  než  že  on  se 
k  tomu  základu  zná,  že  jest  se  mezi  nimi  stal,  a  také  že  mu  ona  jest  ještě  dvě 
kopě  míšeňské  dlužná.  A  na  to  ukázal  svá  registra  kupecská.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  etc,  takto  o  tom  vypověděli : 
Poněvadž  ta  pře  při  času  Svátosti  až  do  této  chvíle  odložena  byla,  aby  on  Jeroným 
ten  dluh  provedl,  i  neprovedl  jest  ničímž  dostatečně ;  a  jsa  od  JMtí  tázán,  zná-li  se 
k  tomu  vetunku,  pověděl,  že  zná:  z  té  příčiny  dává  se  jí  Saykorce  za  právo,  a  on 
Jeroným  aby  jí  těch  sto  kop  vedle  jejieho  puohonu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.    Stalo  se  léta  MDVHI®  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  67.  a. 

1469. 

Mezi  Jiříkem  Vikhartem  z  Šanova  a  Janem  z  Rabšteina  o  pych.  1608,  14  listopadu. 

Jiřík  Wikharth  z  Šanova  pohnal  pana  Jana  z  Rabšteina.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých. 


NáUzy  e  rohA  1508  o  sv,  Martine.  161 

V  té  při  mezi  Jiříkem  WikhaFthem  z  Šanova  puoYodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  z  Eabčteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuoy  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Štěpána  z  Králce 
jíti  pod  řádem  a  právem,  naň  na  téhož  Člověka  jeho  jemu  nic  nežalovav  etc.,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  pan  Jan  odpíraje  pravil,  že  jest  tu  pychu 
neučinil  žádného,  a  což  jest  mu  učiniti  kázal,  že  jest  to  dobře  učiniti  mohl,  neb  jest 
toho  člověka  Štěpána  na  svých  gruntích  a  na  škodě  své  zastihl,  že  jest  v  řece  jeho 
lovil  přes  zápověď,  a  jsa  zavázán,  aby  se  stavěl,  i  nestavěl  se.  A  na  to  také  ukázal 
svědomie.  Proti  tomu  puovod  pravil,  že  jest  ho  proto  jímati  neměl,  ale  právem 
z  toho  hleděti;  a  když  k  němu  o  toho  člověka  slal,  že  jest  mu  ho  vydati  nechtěl 
A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
Steině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli:  Kdež  Wikharth  k  němu  ku  panu  Janovi  posielal,  s  jeho  volí  jest 
ten  jeho  Wikharthuov  člověk  jat,  a  on  se  seznal,  že  s  jeho  volí,  a  ti  kteříž  od  něho 
od  Wikhartha  o  to  vysláni  byli,  toho  žádali,  aby  ho  propustil,  a  že  mu  on  Wikhart 
od  něho  chce  spravedlivé  učiniti;  a  on  pověděl,  že  by  jich  více  jímati  chtěl  na  svém; 
a  potom  také  on  Wikharth  k  němu  posielal,  aby  mu  ten  pych  napravil,  a  on  pan 
Jan  tu  odpověď  dal,  že  k  tomu  člověku  o  to  hleděti  nechce ;  i  poněvadž  on  Wikharth 
v  svém  prvním  poselstvie  žádal  toliko  toho  člověka  vydání  a  nepravil,  by  ten  člověk 
8  jeho  volí  v  tom  potoce  honil,  a  když  podruhé  poselstvie  o  něho  učinil,  tu  tepruv 
pravil,  že  s  jeho  volí  ten  člověk  lovil,  na  kterážto  řeč  on  pan  Jan  dále  k  tomu 
člověku  o  to  hleděti  nechtěl:  z  těch  příčin  nadepsaný  pan  Jan  jemu  Wikharthovi 
tíem  pychem  povinovat  nenie.     Stalo  se  léta  MDVin®  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  102.  b.    SroY.  nález  č.  1422  na  str.  132. 

1470. 

Mezi  Hans  Trojem  od  Hory  Kutny  a  Janem  Kostkou  z  Postupic   o  nezdržení  smlouvy. 

1508,  14.  listopadu. 

Hanstroj  od  Hory  Kuthny  pohnal  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinil  jej 
z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  dvě  stě  kop 
grošuov  a  devět  kop  grošuov  a  XXIE  grošuov  vše  českých  etc. 

Y  té  při  mezi  Hanstrojem  od  Hory  Kutny  s  jedné,  a  panem  Janem  Kostků 
z  Postupic  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Hanstroj  vinil  jej  pana  Kostku  z  nezdržení 
smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  dvě  stě  kop  grošuov  a  devět 
kop  grošuov  a  XXIH  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na 
to  ukázal  registra  kupecská.  Proti  tomu  poručníci  páně  Janovi  Kostkovi  pravili,  že 
pan  Jan  Kostka  na  tom  prve  byl,  cožkoli  on  Hanstroj  toho  dluhu  provede,  že  mu 
pan  Jan   dáti  neodpírá.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 

Arefchp  Č«ký  Xm.  81 


162  2).  Xin.  Begistra  soudu  komorního. 

najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  on  Hanztroj  puovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  panu  Ja- 
novi Kostkovi  po  Janovi  Ciplovi  ten  dluh  oznámil,  jakož  puohon  ukazuje  etc,  a  pan 
Jan  skrze  téhož  Ciplu  smlúvu  vzal,  aby  on  Honztroj  toho  dluhu  jemu  až  do  svatého 
Jiří  sčekal,  že  mu  jej  na  ten  čas  dáti  chce:  z  té  příčiny  dává  se  témuž  Trojovi  za 
právo,  tak  aby  on  pan  Kostka  jemu  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  téch 
dvě  stě  kop  grošuov  devět  kop  grošuov  a  XXIII  grošuov  vše  českých,  dal.  Stalo 
se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  117.  b. 

1471. 

Mezi  Ofkou  ze  Lhoty  a  Kateřinou  z  Nemysle  o  dluh.  1508,  14.  listopadu. 

Ofka  ze  Lhoty  pohnala  Kateřiny  z  Nemysle.  Vinila  ji  z  XVII  kop  grošuov 
míšeňských  a  ze  čtyř  zlatých  uherských,  kterýchž  jest  na  žádost  její  puojčila  Cti- 
borovi Arnoštovi  z  Kestřan. 

V  té  píi  mezi  Ofkú  ze  Lhoty  puovodem  s  jedné,  a  Kateřinu  z  Nemysle  po- 
hnánu 8  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  XVII  kop  grošuov  míšeňských  a  ze  čtyř 
zlatých  uherských,  kterýchž  jest  na  žádost  její  puojčila  Ctiborovi  Arnoštovi  z  Kestřan, 
a  za  ty  jí  táž  Kateřina  slíbila  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  táž  Kate- 
řina před  JMtí  stojéci  osobně  k  tomu  rukojemstvie  se  jest  seznala  a  tomu  neodepřela. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševSe  strany  i  jich  s  obů 
stran  pře  líčenie,  nalezli:  Poněvadž  se  táž  Kateřina  pohnaná  k  tomu  rukojemstvie 
dobrovolně  seznala,  aby  tomu  dosti  učinila  a  tu  summu  v  puohonu  položenu,  to  jest 
XVn  kop  grošuov  míšeňských  a  čtyry  zlaté  uherské,  aby  jí  Ofce  dala  od  dnešního 
dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  224.  a. 

1472. 

Mezi  Petrem  z  Pohnání  a  Vavřincem  Ševcem  z  Vodnan   o  svěřené  peníze  sirotčí. 

1508,  14.  listopadu. 

Petr  z  Pohnání  pohnal  Vavřince  Ševče  z  Vodůan.  Vinil  jej  ze  sta  kop  gro- 
šuov a  z  XXIV  a  puol  kopy  grošuov  a  z  XVin  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Pohnání  puovodem  s  jedné,  a  Vavřincem  Ševcem 
z  Vodnan  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  sta  kop  grošuov  a  z  XXTV  a  puol  kopy 
grošuov  a  z  XVIII  grošuov  vše  míšeňských  sirotčiech,  kteréž  má  od  nebožtíka  Me- 
telice z  Protivína,  někdy  člověka  jeho,  k  kteréžto  summě  peněz  on  Petr  z  Pohnání 
právo  a  spravedlnost  má  na  miestě  Anny  z  Protivína  jako  po  sirotku  svém  etc.,  tak 


Nálezy  s  roh*  1508  o  sv.  Martině.  163 

jakož  puohon  plněji  v  sobě  okazuje.  A  na  to  některá  ukázal  svědomí  a  dluhy  na 
ceduli  sepsané.  Proti  tomu  on  Vavřinec  odpíraje  pravil,  že  ti  svědkové  žádní  podle 
práva  nejsú,  a  že  jest  on  od  Metelice  peněz  žádných  k  sobě  nepřijal  a  nic  sirotčieho 
že  nemá,  a  že  on  Petr  toho  naň  ničímž  neprovozuje,  než  že  sú  některé  ty  dluhy  jiní 
brali,  ti,  kteříž  je  spravedlivě  bráti  měli,  jakožto  žena  jeho  Metelicova  po  smrti  jeho 
Metelicově.  A  na  to  ukázal  také  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  slyševše 
i  svědomí,  takto  vypověděli:  Poněvadž  on  Petr  puovod  podle  puohonu  svého  dosta- 
tečně neprovedl,  by  on  Vavřinec  pohnaný  tu  summu  v  puohonu  menovanú  po  tom 
Metelicovi  k  sobě  přijal,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Vavřincovi  za  právo,  a  že  tu  jemu 
Petrovi  podle  jeho  puohonu  nic  povinen  nenie.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  242.  a. 

1473. 

Mezi  Václavem  z  Boupova  a  Jetřichem  z  Gutšteina  o  dluh  na  pflegarství  hradu  Chebského 

zapsaný.  1508,  14.  listopadu. 

Václav  z  Roupova  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutšteina.  Vinil  jej  z  pěti  seth 
zlatých  rýnských,  kteréž  mu  měl  o  svatém  Havle  nynie  minulém  dáti  z  pflegu  ve 
Chbě,  kteréž  mu  jest  někdy  paní  Zygona  hrabinka  z  Ortmberka  na  témž  pflegu  od- 
kázala, diel,  kterýž  od  téhož  pana  Václava  on  pan  Jetřich  koupil  toho  pflegu. 

V  té  při  mezi  panem  Václavem  z  Roupova,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Je- 
třichem  z  Gutšteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  pana  Jetřicha  vinil  z  pěti 
seth  zlalých  rýnských,  kteréž  mu  měl  o  svatém  Havle  nynie  minulém  dáti  z  pflegu 
ve  Chbě,  kteréž  mu  jest  někdy  paní  Zigona  hrabinka  z  Ortmberka  na  témž  pflegu 
odkázala,  diel,  kterýž  od  téhož  pana  Václava  on  pan  Jetřich  koupil  toho  pflegu  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  list  páně  Jetřichuov,  kterýž  jemu 
píše,  a  v  tom  listu  stojí,  že  jemu  těch  pět  seth  zlatých  dáti  chce,  když  o  to  s  panem 
Wolfem  konec  vezme.  A  ukázal  svědomí  Vahancovo,  poručníka  té  pře,  kterýž  vyznal, 
že  o  tom  vie,  že  jest  to  pan  Jetřich  od  pana  Václava  koupil.  Proti  tomu  on  pan 
Jetřich  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  ta  věc  na  kšaft  paní  hrabinky  vztahuje  a  že 
se  dotýče  zápisu  a  že  ta  věc  k  tomuto  soudu  nepříleží,  a  s  panem  Roupovským  že 
o  tu  věc  smlouvu  takovú  má,  že  se  jest  pan  Václav  podvolil  těch  pět  seth  zlatých 
rýnských  při  panu  Jetřichovi  nechati  dotud,  dokudž  o  to  s  panem  Wolfem,  bratrem 
téhož  pana  Jetřicha,  konce  nevezme.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení, 
list  páně  Jetíichuov  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on  pan  Jetřich  svým  listem  k  dluhu 

21* 


k  .■" 


164  2>.  XUL  Registra  soudu  húmomího. 

se  zná.  k  těm  pěti  stem  zlatým,  že  je  chce  zaplatiti;  a  služebník  téhož  pana  Je- 
třicha  Vahance,  poničník  té  pře,  zná  se,  že  o  tom  vie,  že  jest  pan  Jetřich  pět  seth 
zlatých  u  pana  Václava  koupil ;  a  on  že  pan  Jetřich  toho  dostatečně  podle  práva  ne- 
provozuje, by  jemu  těch  pět  seth  zlatých  čekati  aneb  pH  něm  nechati  měl,  dokudž 
by  o  to  konce  s  panem  Wolfem  nevzal:  i  z  těch  příčin  dávají  jemu  puovodovi  za 
právo,  aby  on  pan  Jetřich  jemu  panu  Václavovi  od  dneška  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých  těch  pět  set  zlatých  rýnských  dal.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.   299.  b. 

1474. 

Mezi  Jindřichem  Kostelákem  z  Kostelce  a  Zdeňkem  Loučenským  z  Kopidlna  o  nezdržení 

smlouvy.  1508,  15.  listopadu. 

Jindřich  Kostelák  z  Kostelce  pohnal  Zdeiika  Loučenského  z  Eopydlna.  Vinil 
ho  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  učiněné,  na  kterýchž  jsú  s  obú 
stran  mocně  přestali,  o  summu  o  sedmmezcítma  kop  grošuov  bez  jednoho  XXXti  gro- 
šuov  vše  českých  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Kostelákem  z  Kostelce  s  jedné,  a  Zdeňkem  Lou- 
čenským z  Kopydlna  s  strany  druhé.  Jakož  jeho  puovod  vinil  z  nezdržení  smlouvy 
mezi  nimi  dobrými  lidmi  učiněné,  na  kterýchž  sú  s  obú  stran  mocně  přestali,  o  summu 
o  XXVn*  kop  grošuov  a  bez  jednoho  o  XXXti  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  ukazuje.  Tu  on  Zdeněk  pohnaný  před  pány  JMtí  stoje  tomu  jest  ne- 
odpieral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany,  JMt  nalezli :  Poněvadž  se  k  tomu  on  Zdeněk  dobrovolně  seznal,  že  jest  týž 
Jindřich  tu  summu  nadepsánu  a  v  puohonu  položenu,  totižto  XXVII^  kop  grošuov 
a  bez  jednoho  XXXti  grošuov  vše  českých  zaň  dal,  z  té  příčiny  aby  tomu  dosti  učinil 
a  jemu  touž  summu  v  puohonu  měno  vanu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  od  dnešnieho 
dne  aby  navrátil  a  dal.     Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  ni.  1.  lOS.  a. 

1475. 

Mezi  Janem  z  Hrušová  a  Janem  Leidichem  z  Čečelic  o  dosti  neučinéní   smlouvě. 

1508,  15.  listopadu. 

Jan  z  Hrušová  pohnal  Jana  Leydycha  z  čečelic.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  kteráž  jest  mezi  Hynkem  Vrabským  a  týmž  Janem  a  jím  Leydychem 
o  lidi  jich. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Hrušová  s  jedné,  a  Janem  Leydychem  z  Čečelic 
s  strany  druhé.    Kdež  ho  vinil  z  dosti  neučinění  smlouvy,  kteráž  jest  mezi  Hynkem 


Nálejsy  g  roku  1508  o  sv.  Martině,  165 

Vrabským  a  týmž  Janem  a  jím  Leydychem  o  lidi  jich,  o  položení  některých  věcí 
zase,  jakož  táž  smlouva  okazuje,  kteréž  jest  on  Hynek  dosti  učinil  od  svého  člověka, 
ale  že  on  Leydych  v  tom  kusu  té  smlouvě  dosti  nečiní,  kdež  Šimůnek  z  čečelic, 
člověk  jeho  Leydychuov,  měl  položiti  summu  Lte  kop,  i  nepoložil  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  ukazuje.  Na  to  ukázal  smlouvu.  Proti  tomu  on  Jan  Leydych  odpí- 
raje pravil,  že  jest  jím  ta  smlouva  ani  lidmi  jeho  nesešla,  a  že  jest  podle  té  smlouvy 
jezdil  i  lidem  svým  rozkazoval,  aby  se  té  smlouvě  dosti  stalo.  A  na  to  ukázal  list 
poselací,  kterýž  jest  jemu  Hruško vskému  ze  vsi  své  čečelic  psal.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  Hruškovský  jej 
Leydycha  žene  z  Lti  kop,  a  on  Leydych  k  tomu  se  sám  seznal,  že  člověk  jeho  má 
položiti  padesáte  kop,  protož  aby  on  Jan  Leydych  člověku  svému  Šimůnkovi  roz- 
kázal položiti  podle  puohonu  těch  Lte  kop,  a  to  konečně  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 
A  chce-li  zase  on  Leydych  koho  z  té  nezdrženie  smlouvy  viniti,  právo  se  jemu  ne- 
zavírá.   Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  161.  a.    SroY.  náleiy  6.  1397  a  1408  na  str.  117  a  124. 

1476. 

Mezi  Janem  Hasišteinským  z  Lobkovic  a  obcí  města  Slaného  o  pych.   1508,   15.  listopadu. 

Jan  Hasisteinský  z  Lobkovic  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Slaného.    Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Hasišteinským  z  Lobkovic  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Slaného  pohnanými  s  strany  druhé. 
Jakož  jest  je  Slánské  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  če- 
ských etc.,  tak  jako  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  oni  Slánští  pohnaní  odpíra- 
jíce pravili,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovati  nejsú,  poněvadž  on  pan  Jan 
vedle  zřiezení  zemského  k  nim  se  nezachoval  a  o  napravení  toho  pychu  neposlal, 
jakž  zřiezení  ukazuje  zemské.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  se  týž  pan  Jan  vedle  téhož  zřiezenie  zemského  o  napravenie  pychu 
učiněného  k  nim  k  Slánským  nezachoval,  tak  jakž  to  zřízenie  v  sobě  zní,  z  té  pří- 
činy JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  161.  b. 

1477. 

Mezi  Janem  z  Landšteina  a  Janem  Škvoreckým  z  Klinšteina  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  pych.  1508,  15.  listopadu. 

Jan  z  Landšteina  na  Tuchorazi  pohnal  pana  Jana  Škvorecského  z  Klinšteina, 
aby  postavil  před  naj vyšším  panem   hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 


166  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

JMti  člověka  svého  Duchka  Roubala,  krčmáře  z  Přišimas.     Vinil  jej  z  pychu  a  pro 
ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  z  Landšteina  na  Tuchorazi  puovodem  s  jedné, 
a  panem  Janem  Škvorecským  z  Elinšteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  po- 
hnal, aby  člověka  svého  Duchka  Roubala,  krčmáře  z  Přišimas,  postavil  před  naj- 
vyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  kdež  téhož  člo- 
věka vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami:  Poněvadž  se  on  puovod  vedle  zřiezení  zemského  o  napravení  pychu 
nezachoval,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  162.  a. 

1478. 

Mezi  Markétou  z  Slavíkova  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  nezdržení  smlouvy.  1508, 15.  listopadu. 

Markéta  ze  Slavíkova  pohnala  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinila  ho  z  ne- 
zdržení smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  LX  kop  a  VII  kop 
grošuov  českých  bez  některého  groše  etc. 

V  té  při  mezi  Markétu  z  Slavíkova  puovodem  s  jedné,  a  panem  Janem  Kostků 
z  Postupic  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  dobrými 
lidmi  vypověděné,  a  to  o  LX  kop  a  VII  kop  grošuov  českých  bez  některého  groše, 
kterúžto  summu  někdy  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr  jeho  páně  Januov  ne- 
dielný,  jí  Markétě  dlužen  zuostal  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to 
ukázala  svědomí.  Proti  tomu  poručníci  páně  Janovi  pohnaného  odpírajíce  pravili,  že 
se  ti  svědci  nesrovnávají,  a  že  o  to  potom  jiná  se  námluva  stala,  a  podle  té  posled- 
nější námluvy  že  jest  on  pan  Jan  chtěl  tomu  dosti  učiniti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj  vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  ona  paní  Markéta  puovod  to  provedla, 
že  Jan  Cipla  od  téhož  pana  Kostky  k  nie  vyšed,  aby  toho  dluhu  až  do  svatého  Jiří 
sčekala,  žádal,  že  jí  zaplaceno  býti  má,  a  ona  po  témž  Ciplovi  jemu  těch  dluhuov 
ceduli  sepsánu  dodala,  po  kteréžto  ceduli  dodání  pan  Jan  Kostka  ruku  dáním  jí  také 
přiřekl  ten  dluh  zaplatiti,  kdež  takové  jeho  páně  Janovo  přirčení  táž  Markéta  dosta- 
tečně provedla :  z  té  příčiny  jí  paní  Markétě  puovodu  dávají  za  právo,  a  on  pan  Jan 
Kostka  aby  jí  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  LXte  kop  a  Vil  kop  grošuov 
českých,  dal,  a  to  ve  dvú  nedělech  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  středu 
po  svatém  Brykcí. 

R.  III.  1.  200.  b. 


Náleey  0  rohu  1508  o  sv.  Martině.  167 

1479. 

Mezí  Petrem  Haléřem  z  Jíčinéysi  a  Václavem  Vrchlabský  z  Vrchlabí  o  rčení.  1508,  15.  listopadn. 

Petr  Haléř  z  Jičiněvsi  pohnal  Václava  Vrchlabského  z  Vrchlabí.  Vinil  ho  ze 
rčení,  tu  kdež  týž  Vrchlabský  řekl  mu  všichnu  spravedlnost  a  nápad  po  někdy  Ja- 
novi bratra  svém  nedieluém  dáti. 

V  té  při  mezi  Petrem  Haléřem  z  Jičiněvsi  s  jedné,  a  Václavem  Vrchlabským 
z  Vrchlabí  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  tu  kdež  týž  Vrchlabský  řekl 
mu  všicku  spravedlnost  a  nápad  po  někdy  Janovi,  bratra  svém  nedielném,  dáti  etc., 
tak  jakož  týž  paohon  v  sobě  plněji  okazuje.  A  na  to  okázal  svědomí.  To  on  Václav 
pohnaný  před  JMtí  stoje  nic  neodepřel,  toliko  pravě,  že  svého  svědomí  pohotově  nemá, 
á  Yokázal  svědka  jednoho.  To  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Petr  poovod  svým  i  jeho  Vrchlabského  svědomím  to  do- 
statečně provedl,  že  jest  mo  on  Vrchlabský  všicko  spravedlnost  a  nápad  po  Janovi 
bratro  svém  řekl  dáti;  z  té  příčiny  JMt  toto  při  na  úředníky  Pražské  menší  odklá- 
dají, a  strany  aby  před  týmiž  úředníky  ten  pondělí  po  svatém  Fabiano  a  Šebestiano 
najprv  bodúcím  stáli,  a  což  to  on  Petr  té  spravedlnosti  a  toho  nápado  po  témž  ne- 
božtíkovi Janovi  Vrchlabském  zaostalého  na  schválení  týchž  úředníkoov  provede,  to 
aby  jemo  on  Vrchlabský  dal  od  próvoda  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se 
v  středo  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  242.  b. 

1480. 
Mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopidlna  a  Janem  ze  Záp  o  vydání  peněz.  1508,  15.  listopadu. 

Zdeněk  Loučen ský  z  Eopydlna  pohnal  Jana  z  Záp.  Vinil  jej  ze  sta  kop  gro- 
SooY  českých  a  z  LXXXti  kop  grošoov  českých,  kteréž  jest  vzal  a  vyzdvihl  od  pana 
Mikoláše  mladšieho  Trčky  z  Lípy. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Loočenským  z  Eopydlna  s  jedné,  a  Janem  z  Záp 
s  strany  drohé.  Kdež  ho  vinil  ze  sta  kop  grošoov  českých  a  z  LXXX  kop  grošoov 
Českých,  kteréž  jest  vzal  a  vyzdvihl  od  pana  Mikuláše  mladšieho  Trčky  z  Lípy,  práva 
k  těm  penězóm  nemaje,  a  že  ty  penieze  jemu  Zdeňkovi  náležejí  etc.,  jakož  puohon 
plněji  okazuje.  A  na  to  okázal  vajpis  z  desk  a  svědomí.  Proti  tomo  Zápský  pohnaný 
pravil,  že  jest  ty  penieze  vzal  na  diel  Jindřicha  Loočenského,  bratra  jeho  Zdeňkova, 
a  že  on  Zdeněk  prodav  statek  (Slavostice  a  Žlonice)  svooj  pana  Trčkovi,  obeslav  on 
Zdeněk  své  rokojmie,  jim  ty  penieze  vydal.  A  na  to  také  okázal  svědomí.  To  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Zdeněk  póvod 


168  2>.  XIIL  Registra  sotidu  komorního. 

toho  vedle  puohonu  svého  neprovodí,  hy  týž  Jan  Zápský  jeho  penieze  vzal,  tudy 
jemu  on  Zápský  vedle  téhož  pohonu  nic  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Zdeněk 
dále  o  ty  penieze  k  komu  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém 
Brykcí. 

R.  m.  1.  258.  b. 

1481. 
Mezi  Otíkem  z  Veselíce  a  Vilémem  Eoutským  z  Koutů  o  rčení.   1508,  15.  listopadu. 

Votík  z  Veselíce  pohnal  Viléma  Eoutského  z  Eoutuov.  Vinil  jej  z  dosti  ne- 
učinění  rčení,  tu  kdež  podle  jich  s  obú  stran  svobodného,  dobrovolného,  společného 
podvolení  řekli  sú  sobě,  aby  každý  z  nich  panně  Kateřině  z  Skuhrova  sto  zlatých 
uherských  na  den  menovitý  dal. 

V  té  při  mezi  Votíkem  z  Veselíce  puovodem  s  jedné,  a  Vilémem  Koutským 
z  Koutuov  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dosti  neučinění  rčení,  tu  kdež 
podle  jich  s  obú  stran  svobodného,  dobrovolného,  společného  podvolení  řekli  sú  sobě, 
aby  každý  z  nich  panně  Kateřině  z  Skuhrova  sto  zlatých  uherských  na  den  meno- 
vitý dal,  a  on  Otík  že  jest  jie  panně  Kateřině  těch  sto  zlatých  uherských  poslal 
a  dal,  ale  on  Koutský  že  jest  jich  těch  sto  zlatých  uherských  jmenované  panně 
Katheřině  neposlal  a  nedal  a  tudy  takovému  svému  svobodnému  a  mezi  nimi  do- 
brovolně podvolenému  rčení  on  Koutský  neučinil  dosti  etc.,  tak  jakož  tayž  pohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Vilém  Koutský  odpíriye 
pravil  napřed,  že  se  ti  Votíkovi  svědci  nesrovnávají,  a  k  tomu  že  jest  puohon 
z  dvojí  věci,  jedno  ze  rčení  a  druhé  z  spolku,  a  nad  to  že  jest  ten  puohon  učinil 
proti  zřiezení  zemskému  a  na  zmatek,  protože  z  cizie  věci  a  ne  z  své  pohnal. 
A  jestliže  jest  on  Koutský  co  Katheřině  z  Skuhrova  přiřiekal,  jakož  jest  nepřiříekal, 
tehdy  že  jest  ho  táž  Katheřina  a  ne  on  Votík  pohnati  měla.  A  na  to  ukázal  to 
zřiezenie  zemské.  Toho  také  při  tom  dotekl,  že  jest  jí  Kateřině  některé  klenoty 
miesto  těch  zlatých  uherských  dal,  a  ona  že  jest  jich  přijíti  nechtěla;  ale  toho  jest 
neprovedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšSí  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany 
i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Votík  puovod 
svým  svědomím  to  dostatečně  provedl,  že  sú  sobě  to  rčení  učinili  dobrovolně,  a  že 
on  Votík  podle  toho  podvolenie  tomu  rčení  dosti  učinil  a  jí  Katheřině  z  Skuhrova 
těch  sto  zlatých  uherských  dal :  z  té  příčiny  a  podle  toho  jich  podvolení  on  Koutský 
tomu  rčení  dosti  učiniti  a  těch  sto  zlatých  uherských  dáti  jest  povinovat,  kdež  jest 
Votík  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  L  soo.  b. 


Nálegy  0  roku  1508  o  sv.  Martině.  169 

1482. 

Mezi  Ladslavem  ze  Šternberka  a  pány  z  Gutšteina  o  rukojemstyf.   1508,  15.  listopada. 

Pan  Ladslav  z  Šternberka  na  Bechyni,  najyyšší  komorník  královstvie  českého, 
pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina  léta  MDVin  v  středu  před  svatým  Janem  Křtitelem 
božím  [21.  června],  viniti  ho  chtě  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  panu  Heynrichovi 
z  Gutšteina,  bratru  jeho,  zan  a  za  pana  Jetřicha,  bratra  jeho,  za  rukojemstvie  daných  etc. 
Tu  léta  MD Vin°  v  středu  po  svatém  Brykcí :  Poněvadž  týž  pan  Kryštof  pohnaný  třikrát 
volán  sa  k  svému  právu  nestál,  dáno  jest  panu  Ladslavovi  puovodovi  proti  němu  za 
právo  stáné.    Dal  památné. 

Týž  pan  Ladslav  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutšteina  na  Chýšech  z  pěti  seth 
kop  grošuov  českých  za  rukojemstvie  daných.  Tu  léta  a  dne  ut  supra  dáno  panu 
Ladslavovi  puovodovi  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

R  in.  1.  318.  b.  za  nápisem:    ,,Stand  práva.  Kroku  tv.  Martina  léta  MDVUP.'' 

1483. 

Mezi  Albrechtem  Sendlem  z  Oušavy  a  Kryštofem  z  Gutšteina  o  rukojemství.  1508, 15.  listopadu. 

Albrecht  Rendl  z  Aušavy  pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina  a  na  Žebráce 
léta  MDVin  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  zan  za  rukojemstvie  daných.  Tu  létha 
a  dne  ut  supra  dáno  jemu  Rendlovi  proti  němu  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

R.  in.  list  319.  a.  za  nápisem:   Stáná  práva.  K  roku  tv.  Martina  léta  MDVIIP. 

1484. 

Mezi  Václavem  z  Olbramovic  a  Petrem  z  Pohnání  o  platnost  kšaftu  Jana  z  Pohnání. 

1508,  15.  listopadu. 

Jakož  Václav  z  Olbramovic  a  Petr  z  Pohnání,  kdež  sů  žádali  opatření  o  sirotky 
Jana  z  Pohnání  nebožtíka  a  [na]  pánu  JMti  a  raddách  krále  JMti  v  soudu  komorním 
přestali  sú  mocně  o  kšaft  téhož  někdy  Jana  z  Pohnání,  takto  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.  a  JMt  páni  a  vladyky  etc.  mezi  nimi  vypověděli: 
Poněvadž  nebožtík  Jan  neměl  jest  mocného  listu  královského  a  kšaft  jest  udělal  pod 
8VŮ  a  jiných  dobrých  lidí  pečetmi  nad  dětmi  svými,  nad  statkem  dědičným  a  zápisným 
poručníky  čině  nadepsaného  Václava  z  Olbramovic  i  jiné,  jakož  ten  kšaft  ukazuje, 
že  ten  kšaft,  což  se  poručení  dětí  jeho,  statku  gruntovního  dědičného  i  zápisného  do- 
tyce, že  moci  nemá,  a  toho  že  jest  učiniti  nemohl;  než  což  se  peněz  a  svrchkuov 
odkázání  tkne,  to  v  své  moci,  jakž  ten  Januov  kšaft  ukazuje,  zuostati  má:  protož 
nadepsaný  Václav  z  Olbramovic  s  jinými  spoluporučmTiy  aby  svrchupsanému  Petrovi 
z  Pohnání  děti  a  sirotky  jeho  nebožtíka  Jana  vydal  a  statku  všeho  aby  postoupil, 
tak  jakž  kšaft  ukazuje,  dědičného  i  zápisného,   a  to   od  dnešního  dne   ve  dvú  nedělí 

Arckhr  Čeiký  XIU.  28 


170  D.  XIII.  Registra  soudu  komomfíio. 

pořád  zběhlých.  A  on  Petr  aby  sirotkóm  statek  uničil  u  desk  vedle  práva.    Stalo  se 
v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  ni  1.  834.  a.  za  nápisem:  Regitlra  památná.  O  ivatém  Martini  létha  MD  oimého. 

1485. 

Mezi  Vilémem  Koutským  z  Koutův  a  kněžnami   Minsterberskými  o  půhon  k  svědomí. 

1508.  15.  listopadu. 

Vedle  těch  puohonuov,  kdež  Vilém  Koutský  z  Koutuov  pohnal  osviecených 
kněžen  a  paní,  paní  Katheřiny  rodilé  z  Sas  etc.  a  paní  Anny  kněžny  Minsterberské 
etc.  JMtí,  k  svědomí  listem  svým  JMtem,  co  by  mu  svědčiti  měly,  oznamuje  a  žá- 
daje, aby  mu  svědčily  na  Kateřinu  z  Skuhrova;  při  tom  JMt  kněžny  na  paních  JMtech 
žádajíce  za  opatřenie  vedle  práva,  praviece,  že  svědčiti  povinny  nejsů  to,  což  on 
na  JMtech  žádá,  poněvadž  táž  Kateřina  pohnána  nenie,  toho  dotýkajíce,  že  podle 
zřiezenie  zemského  žádný  k  svědomí  poháněti  nemá,  leč  prve  k  při  požene.  A  na 
to  zřiezení  zemské  ukázaly  jsou,  žádajíce  vedle  téhož  zřiezení  zemského  zachovány 
býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  JMtí  kněžen  žádost 
pováživše  a  v  to  svrchu  psané  zřiezení  zemské  pilně  nahlédše,  nalezli:  Poněvadž 
svrchu  menovaná  Kateřina  z  Skuhrova  nenie  pohnána  k  při,  a  Koutský  na  kněžnách 
JMti  žádá,  aby  na  touž  Katheřinu  svědčily,  i  podle  toho  zřiezení  zemského  JMt  jemu 
Koutskému  svědčiti  nejsú  povinny,  a  tudy  jest  on  Koutský  proti  tomu  zřiezení  zem- 
skému učinil,  že  jest  JMti  prve  k  svědomí  hnal  a  na  JMtech  svědomí  žádal,  nežli 
jest  často  psanú  Kateřinu  z  Skuhrova  k  při  pohnal.  A  protož  z  těch  příčin  JMtem 
kněžnám  on  Koutský  těmi  pokutami  v  tom  zřiezení  zemském  položenými  vinen,  to 
jest  každé  kněžně  JMti  po  Xti  kopách  grošuov  českých,  a  ty  aby  JMtem  dal  od 
dnešního  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých  i  s  škodami,  kteréž  JMt  kněžny  před 
úředníky  Pražskými  menšími  provedu,  tak  jakož  to  zřiezení  zemské  ukazuje  v  sobě  a  za- 
vírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  in.  1.  334.  a.  sa nápisem:  Be^istra památná,  O  svatém  Martini  MDVUP,  SroY.  nález  č.  1481  na  Btr.  168. 

1486. 
Mezi  Bohuslavem  Vrchotou  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  dluh.  1508,  16.  listopadu. 

Bohuslav  Vrchota.  Vedle  toho  nálezu,  kterýž  jest  v  předešlém  času  mezi 
Bohuslavem  Vrchotů  puovodem  a  panem  Janem  Kostků  z  Postupic  pohnaným  učiněn,  kdež 
týž  Vrchota  jej  pana  Jana  Kostku  jakožto  držitele  statku  někdy  Bohuiika  z  Adršpachu 
z  tisíce  kop  grošuov  českých  vinil,  kteréž  mu  týž  Bohunek  na  statku  svém  na  Heřma- 
nicech  řekl  zapsati  etc,  tak  jakož  ten  jeho  Vrchotuov  puohon  i  nález  na  to  učiněný 


Nálezy  g  rohu  1508  o  sv.  Martini.  171 

šíře  v  sobě  svědčí  a  zavírají.  Tu  týž  Vrchota  před  pány  JMtí  stoje  pravil,  že  by 
mu  se  v  tom  nálezu  nějaký  omyl  stal,  JMtí  žádaje,  aby  mu  ten  omyl  napraven  byl, 
v  tom  ten  omyl  ukazuje,  že  by  poručník  páně  Kostkuov  pravil,  že  jest  pan  Kostka  ten 
statek  koupil  a  zaplatil,  ale  toho  že  jest  ničímž  neprovedl.  Proti  tomu  poručník 
páně  Kostkuov  pověděl,  že  mu  se  na  miestě  páně  Kostky  podruhé  o  to  súditi  nenie 
potřebie,  a  by  se  měl  podruhé  súditi,  že  by  to  chtěl  a  mohl  provésti,  že  jest  ten 
statek  i  koupil  i  zaplatil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obu  stran  pře  líčení,  a  pilně  v  ten  první  nález  nahledše  a  roz- 
váživše, JMt  takto  vypověděli:  že  v  tom  předešlém  nálezu  žádný  se  omyl  nenalézá. 
Než  chce-li  on  Vrchota  o  to  k  komu  jinému  nežli  k  nadepsanému  panu  Kostkovi 
hleděti,  že  se  mu  tiem  prvním  nálezem  právo  nezavřelo.  A  potom  aby  se  to  žádnému 
na  budúcí  časy  nepřiházelo,  by  měl  nálezy  panské  omylem  dotejkati  a  toho  neprovoditi, 
že  by  se  to  žádnému  netrpělo,  ale  byl  by  bez  milosti  trestán.  Ale  to  se  nynie  Vr- 
chotovi  promíjí.     Stalo  se  léta  MDVIII  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  31.  a.    SroY.  nález  č.  1412  na  str.  127. 


1487. 

Mezi  Jiříkem  z  Kosíkova  měšťanem  Novoměstským  a  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  o  dluh. 

1508,  16.  listopadu. 

Jiřík  z  Kosykova,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Václava  Tvocha 
z  Nedvídkova.    Vinil  ho  z  sedmdesáti  kop  a  šesti  kop  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Kosykova,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jiřík  vinil 
jeho  pohnaného  z  sedmdesáti  kop  a  z  Víti  kop  grošuov  vše  míšeňských,  jemu  od  něho 
zuostalých  po  počtu  mezi  nimi  učiněném  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá. 
A  na  to  některá  ukázal  jest  svědomí.  Proti  tomu  on  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
mu  dlužen  nic  nezuostal  a  že  smlouva  učiněná  mezi  nimi  toho  neukazuje.  A  na  to 
ukázal  tu  smlouvu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor,  svědomí  a  v  smlouvu  pilně  nahledše,  takto  vypověděli:  Po- 
něvadž ta  smlouva  na  jiné  a  ne  na  ten  jich  počet  se  vztahuje,  a  on  Jiřík  puovod  to 
dostatečně  provedl,  že  jest  s  ním  s  Tvochem  počet  učinil  a  jemu  po  počtu  tu  summu 
dlužen  zuostal;  z  té  příčiny  JMt  jemu  Jiříkovi  dávají  za  právo,  a  že  jest  on  Tvoch 
jemu  tou  summou  v  puohonu  menovanú,  to  jest  LXXti  kopami  a  Víti  kopami  gro- 
šuov vše  míšeňskými,  povinovat.     A  ty  aby  dal  jemu  Jiříkovi  od  dnešnieho  dne  ve 

22* 


172  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního, 

dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  on  Tvoch  koho  podle  svrchu  psané  smlouvy 
z  čeho  viniti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém 
Brykcí  léta  MDVHP. 

B.  m.  L  104.  a. 

1488, 
Mezi  Hynkem  z  Waldšteina  a  lidmi  poddanými  bratří  z  Waldšteina  o  pych.  1508,  16.  listopadu. 

Hynek  z  Walšteina  a  z  Štěpanic  pohnal  lidi  pana  Jiříka,  pana  Zdeňka  a  pana 
Viléma  bratří  z  Walšteina  a  na  Bradlci,  zejména:  z  Jilevnice  (sic)  Jánka  rychtáře, 
Šafránka,  Thůmu,  Mráčka,  Matěje,  Jana  Kolaříka,  Provazníka,  Hmčíříka,  Divuočka 
a  z  Waltířic  Matějku  etc.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  každého  z  nich  z  de- 
sieti  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Hynkem  z  Walšteina  a  z  Štěpanic  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  lidmi  pana  Jiříka,  pana  Zdenka  a  pana  Viléma  bratří  z  Walšteina  a  na  Bradlci, 
zejména  těmito :  z  Jilevnice  Jankem  rychtářem.  Šafránkem,  Thůmú,  Mráčkem,  Matějem, 
Janem  Kolaříkem,  Provazníkem,  Hmčíříkem,  Divuočkem  a  z  Waltířic  Matějků,  s  strany 
druhé.  Kdež  on  puovod  vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  každého  z  nich  z  desieti 
kop  grošuov  českých.  Tu  kdež  sú  na  grunthy  svrchupsaného  pana  Hynka  Štěpanic- 
ského  zbrojně  vskoěili  a  do  domuov  a  do  zahrad  vskakujíce,  dvéře  ve  dvořiech  jeho 
vyráželi  a  jeho  lidi  jsú  bili  v  miemé  a  pokojné  zemi,  ano  práva  jdou,  an  na  ně 
žádné  péče  neměl  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Proti  tomu  nadepsaní  lidé  posta- 
vení odpírajíce  pravili,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinni  nejsú,  protože  ten 
puohon  několikeru  věc  rozdielnú  v  sobě  zavírá,  jedno  že  žene  jedniem  puohonem 
z  pychu  a  k  tomu  pro  jeden  pych  z  desíti  pokut,  druhé  kdež  dotýče,  že  sú  jeho  lidi 
bili  v  miemé  a  pokojné  zemi,  an  práva  jdú  a  na  ně  žádné  péče  neměl,  ješto  se  ta  slova 
viece  na  čest  nežli  na  pych  a  na  penieze  vztahují,  a  poněvadž  se  to  cti  dotýče,  že 
by  to  nemělo  zde  souzeno  býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí:  Poněvadž  on  pan  Hynek  pohání 
jedním  puohonem  z  desieti  pokut  a  druhé  že  dotýče,  že  mu  jeho  lidi  zbili  v  miemé 
a  pokojné  zemi,  an  práva  jdú,  a  že  péče  na  ně  neměl  žádné,  z  těch  příčin  JMt  ten 
puohon  zdvihli  sú.    Dali  památné.    Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  118.  a. 

1489. 

Mezi  Havlem  Doktůrkem  a  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  o  pych.   1508,  16.  listopadu. 

Havel  Doktuorek  z  Prahy  pohnal  Jindřicha  Loučenského  z  Kopidlna.  Vinil 
jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jej  zbil. 


Náleey  0  rohu  1508  o  av.  Martini.  173 

V  té  při  mezi  Havlem  Doktnorkem  z  Prahy  s  jedné,  a  Jindřichem  Loučen- 
sliTm  s  strany  drnhé.  Kdež  jej  Loučenského  vinil  z  pychn  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  že  jej  zbil  etc.,  jakož  puohon  svědčí.  Tu  on  Jindřich  po- 
hnaný pověděl,  že  mu  odpoviedati  povinovat  nenie,  poněvadž  k  němu  prve  podle 
zříezení  zemského  o  napravení  toho  pychu  se  nezachoval,  táhna  se  na  též  zřiezení 
zemské  a  JMtí  žádaje  za  opatřenie  podle  práva.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMtí  raddami :  Poněvadž  on  Havel  Doktuorek  podle  téhož  zřiezenie  zemského, 
o  napravení  pychu  učiněného,  tak  k  němu  k  Jindřichovi  se  nezachoval,  z  té  příčiny 
ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  118.  b. 

1490. 

Mezi  Mandalenou  z  Třibřích  a  Barborou  z  Ostrova  o  nevydání  odkazu.  1508,  16.  listopadu. 

Mandelena  z  TřibHch  pohnala  Barboru  z  Ostrova.  Vinila  ji  jakožto  držitele 
statku  někdy  Jana  Hlaváče  z  Třibřich  z  nevydání  Lti  kop  jí  Mandeleně  od  téhož 
někdy  Hlaváče  bratra  jejího  etc. 

V  té  při  mezi  Mandelenů  z  Třibřich  s  jedné,  a  Barboru  z  Ostrova  s  strany 
druhé.  Kdež  ji  Barboru  vinila  jakožto  držitele  statku  někdy  Jana  EQaváče  z  Třibřich 
z  nevydání  Lti  kop  jí  Mandeleně  od  téhož  někdy  Hlaváče,  bratra  jejieho,  na  smrte- 
dlné  posteli  vydati  rozkázaných  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  Barbora  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  ona  toho  statku  po- 
mčnice  žádná  nenie,  a  ač  jej  ten  statek  drží,  že  ho  nedrží  jako  poručnice,  ale  toliko 
že  jej  zpravuje  k  ruce  sirotka,  syna  někdy  EQaváče,  bratra  svého,  kteréhož  u  sebe 
chová,  a  že  týž  Hlaváč  jí  Barboře  peněz  vydati  neporučil,  a  což  jest  statku  peně- 
žitého po  Hlaváčovi  zuostalo,  toho  že  ona  nemá  a  že  leží  u  desk,  a  na  ten  že  se 
táž  Mandelena  táhne,  a  tudy  že  by  ona  Barbora  nerada  chtěla  co  sirotku  ke  škodě 
prosúditi;  poněvadž  jeho  toho  sirotka  ani  statku  jeho  poručnicí  nenie  nižádnú.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  ona  Mandelena  ji  Barboru  jakožto  držitele  statku  někdy 
Jana  EQaváče  vinila  a  toho,  by  držitelem  ona  byla,  neprovozuje,  a  táž  Barbora  že 
toliko  dvě  vsi  po  nebožtíkovi  Hlaváčovi  zuostalé  zpravuje  a  ostatek  statku,  na  kterýž 
se  právem  zemským  táž  Mandelena  táhne,  že  u  desk  jest,  i  z  té  příčiny  ona  Bar- 
bora jí  Mandeleně  tu  povinovata  nenie,  poněvadž  o  to  poručenstvie  a  o  ten  statek 
Hlaváčuov  u  soudu  zemského  jsů  v  puohonu.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  201.  b. 


174  D.  XIII.   Registra  s<mdu  komorního. 

1491. 

Mezi  Vilémem  Eoutským  z  Eoutův  a  Jiříkem  Vraždou  z  Eunwaldu  o  půhon  k  svňdomí. 

1508,  16.  listopadu. 

V  té  při,  kdež  Vilém  Koutský  z  Koutuov  pohnal  Jiříka  Vraždu  z  Eunwaldu 
k  svědomí.  Proti  tomu  on  Vražda  žádal  pánuov  za  opatření,  že  mu  listem  věděti 
dává,  aby  mu  svědčil  na  Eatheřinu  z  Skuhrova,  a  že  s  ní  nemá  žádné  pře  ani  puo- 
honu,  pravě,  že  mu  nenie  povinen  svědčiti,  táhna  se  na  zHezenie  zemské.  A  na  to 
ukázal  též  zřiezení  zemské.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vypověděli:  Poněvadž  on  Vilém  Eoutský  pohnal  jest  jej  Vraždu  k  svědomí  a  listem 
žádal,  aby  mu  svědčeno  bylo  proti  Eatheřině  z  Skuhrova,  nemaje  s  ní  s  Eateřinú 
žádného  puohonu,  i  z  té  příčiny  pohnal  jest  proti  svolení  zemskému  k  svědomí, 
a  tudy  on  Vražda  nenie  povinen  proti  nie  EateHně  svědčiti,  a  týž  Eoutský  povinen 
jest  jemu  Vraždovi  X  kop  grošuov  českých  dáti  podle  nálezu  obecnieho  ve  dvů 
nedělí  od  dnešního  dne  pořád  sběhlých.  Škody,  což  jich  provede  před  úředníky 
Pražskými  menšími  podle  téhož  zřiezení  zemského,  ty  jemu  jest  povinen  zaplatiti. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  834.  b.  za  nápisem:  Begutra  památná  k  roku  ivcUého  Martina  létha  MDVUP.  SroT.  nileiy 
č.  1481  a  1485  na  str.  168  a  170. 

1492. 

Mezi  Dorotou  z  Eošíně  a  Annou  Bohnickou  z  Strážnice  o  dluh.  1508,  17.  listopadu. 

Dorotha  z  Eošíně  pohnala  Annu  Bohnicskú  z  Strážnice.  Vinila  ji  z  nedodání 
tří  kop  grošuov  českých  podle  smlouvy,  Zigmundem  Baršem  z  Eamenice  mezi  nimi 
učiněné  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Eošíně  puovodem  s  jedné,  a  Annu  Bohnicskú 
z  Strážnice  s  strany  druhé.  Edež  ji  vinila  z  nedodání  tří  kop  grošuov  českých  podle 
smlouvy,  Zigmundem  Baršem  z  Eamenice  mezi  nimi  učiněné  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí  téhož  smlouvce.  Proti  tomu  Anna  Bohnicská 
odpírajíc  pravila,  že  ona  Dorota  toho  neukazuje,  by  jejie  Bohnicské  muž  jí  Dorotě 
co  dlužen  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše 
strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  ona  Dorotha  puovod 
Zigmundovým  Baršovým  svědomím  jakožto  mezi  nimi  o  tu  věc  smlouvčím  to  pro- 
vedla, že  jí  ona  Bohnicská  ty  tři  kopy  grošuov  českých  dáti  má,  ale  ne  pojednou, 
protož  aby  táž  Bohnicská  jí  Dorotě  tomu  učinila  dosti  podle  též  smlouvy,  týmž 
Baršem  mezi  nimi  učiněné.  Stalo  se  léta  MDVIII^  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  76.  b. 


Nálesty  0  roku  1508  o  sv,  Martine.  175 

1493. 

Mezi  Novoměstským  měšfanem  Jiříkem  Šrámkem  a  Vojtěchem  ze  Psář  o  dluh.   1508, 

17.  listopadu. 

Jiřík  Šrámek,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Vojtěcha  z  Psář, 
člověka  mistruov  veliké  koleje.  Vinil  ho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  puoj- 
čených  a  z  Xti  strychuov  ječmene. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Šrámkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Vojtěchem  z  Psář,  člověkem  mistruov  veliké  koleje,  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  vinil  z  Lti  kop  grošuov  míšeňských  puojčených  a  z  Xti  strychuov  ječmene  jemu 
Šrámkovi  na  témž  Vojtěchovi  od  někdy  Václava  sladovníka  kšaftem  odkázaných. 
A  na  to  ten  Václavuov  kšaft  ukázal.  Proti  tomu  on  Vojtěch  pohnaný  odpíraje  pravil, 
že  s  ním  s  Šrámkem  o  to  o  všecko,  z  čehož  jej  v  svém  puohonu  viní,  miesto  a 
rozsudek  má  mistry  z  veliké  koleje  a  některými  konšely  Staroměstskými.  A  na  to 
ukázal  ten  rozsudek.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  nalezli:  Poněvadž  se  jest  o  to  prve 
mezí  nimi  Šrámkem  a  týmž  Vojtěchem  rozsudek  stal,  že  JMt  toho  při  tom  rozsudku 
nechávají,  a  tu  on  Vojtěch  témuž  Šrámkovi  podle  jeho  puohonu  nic  povinovat  nenie. 
Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  103.  b. 

1494. 

Mezi  Janem  Kostkou  z  Postupic  a  mistrem  Jakubem  zlatníkem  z  Mostu  o  nevrácení  stříbra. 

1508,  17.  listopadu. 

Jan  Kostka  z  Postupic  pohnal  mistra  Jakuba  zlatníka  z  Mostu.  Vinil  ho  z  ne- 
vrácení stříbra,  z  kteréhož  sobě  dal  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr 
jeho  páně  Jánuov  vlastní  a  nedielný,  dělati  nálevku,  umyvadlo,  dva  koflíky. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Kostků  z  Postupic  s  jedné,  a  mistrem  Jakubem 
zlatníkem  .z  Mostu  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevrácení  stříbra,  z  kteréhož 
sobě  dal  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr  jeho  páně  Januov  vlastní 
a  nedielný,  dělati  nálevku,  umyvadlo,  dva  koflíky  a  jiná  střiebra,  kteréžto  stHebro 
týž  pan  Jan  pět  seth  kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázal  jednoho  svědka. 
Proti  tomu  on  mistr  Jakub  odpíraje  pravil,  že  to  střiebro,  z  kteréhož  ho  týž  pan 
Kostka  viní,  páně  Bohušovo  nebožtíka  nebylo,  aJe  že  jest  bylo  střiebro  královské 
a  z  mince  královské  že  jest  mu  dáno  bylo.  A  na  to  ukázal  svědomí  ůředníkuov 
z  mince.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon, 
odpory  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  to  on  mistr  Jakub 


■* . 


176  D.  Xni.  Registra  sov^  komorního. 

podle  práva  provedl,  že  jest  to  střiebro  jemu  z  mince  královské  dáno  a  královské 
bylo,  a  svědek  páně  Januov  toho  neseznává,  by  bylo  páně  Bohušovo  nebožtíka  anebo 
jeho  páně  Janovo,  z  té  příčiny  on  mistr  Jakub  jemu  panu  Janovi  Kostkovi  vedle 
jeho  puohonu  nic  povinovat  nenie.     Než  zdá-li  se  jemu  panu  Janovi  k  komu  jinému 

0  to  střiebro  hleděti,    právo  mu  se  nezavírá.     Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  162.  a. 

1495. 

Mezi  Janem  Hrabaní  z  Vlkanova  a  Janem  Erupým  z  Probluze  o  dluh  za  sukna*  1508, 17.  listopadu. 

Jan  Hrabané  z  Vlkanova  pohnal  Jana  Erupého  z  Probluze.  Vinil  jej  z  puol 
třináctý  kopy  grošuov  bez  šesti  grošuov  míšeňských  dluhu  spravedlivého,  kteréž 
jest  jemu  on  Jan  Erupý  za  sukna  dlužen  vostal. 

V  té  při  mezi  Janem  Hrabaní  z  Vlkanova  s  jedné,  a  Janem  Erupým  z  Pro- 
bluze s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  puol  XHItý  kopy  grošuov  bez  VI  grošuov 
míšeňských  dluhu  spravedlivého,  kteréž  jest  mu  on  Jan  Erupý  za  sukna  dlužen  vo- 
stal etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  registra  kupecská 
i  svědomí.  Proti  tomu  on  Jan  Erupý  pravil,  táže  se,  zná-li  se  k  té  ceduli,  kterýž 
jest  jemu  vydal  na  ty  dluhy  z  registr  vypsánu.    A  on  se  Hrabaně  k  tomu  seznal. 

1  mluvil  jest  on  Krupý  k  tomu:  Poněvadž  se  k  té  ceduli  zná,  pravě,  že  ten  dluh 
konec  má  a  že  jej  žine  [sic]  na  zmatek,  a  že  je  na  to  vzal  od  Vovčičky  XXti  kop 
a  vostatek  že  jest  mu  slíbil  dáti,  a  také  jeho  žádal,  aby  Hrabaně  to  provedl,  že  jest 
Krupý  jemu  za  haléře  dlužen  X  kop.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Hrabaně  v  své  ceduli 
postavil  to,  že  jest  vzal  od  Vovčičky  XXti  kop  míšeňských  a  vostatek  že  jemu  slíbil 
dáti,  i  poněvadž  je  on  Hrabaně  vod  Vovčičky  přijal  ten  slib,  že  mu  řekl  vostatek 
dáti:  i  z  té  příčiny  on  Krupý  nenie  povinen  Janovi  Hrabaňovi  těmi  XTTT  kopami 
míšeňskými  bez  VI  grošuov  míšeňských.  Než  chce-li  on  Hrabaně  k  Vovčičkovu  statku 
o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá,  poněvadž  Vovčička  sám  zase  slíbil  vostatek  dáti. 
Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

B.  JEL  1.  164.  a. 

1496. 

Mezi  Matoušem  postřihačem  z  Blatné  a  Apolonem  z  Jobec  o  dosti  neučinění  smlouvě. 

1508,  17.  listopadu. 

Mathouš  postřihač  z  Blatné  pohnal  Appolona  z  Jobec.  Vinil  ho  z  dosti  ne- 
učinění smlouvě,  Kunradem  z  Grynheymu  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  řezanými 
tvrzené,  že  mu  v  té  smlouvě  v  ničemž  neučinil  dosti. 


Náieisy  0  roku  1508  o  sv.  Martine.  •  177 

V  té  při  mezi  Mathúšem  postřihačem  z  Blatné  s  jedné,  a  Appolonem  z  Jo- 
bec  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dosti  neučinění  smlouvě  Kunradem  z  Grynhey- 
mu  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  řezanými  tvrzené,  že  mu  v  té  smlouvě  v  ničemž 
neučinil  dosti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  túž  smlouvu  ukázal. 
Proti  tomu  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  je  ty  penieze  byl  Mathoušovi  položil  a  že 
jest  je  s  jeho  volí  zase  vzal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  i  pilně  v  tu  smlouvu  nahlédše,  takto  JMt 
vypověděli:  Poněvadž  sú  oba,  puovod  i  pohnaný,  o  to  byli  na  Kunradovi  z  Gryn- 
heymu  přestali,  a  on  mezi  nimi  vypověděl,  aby  Appolon  jemu  Mathoušovi  těch  XVte 
grošuov  českých  vydával,  tak  jakož  první  smlouva  ukazuje,  anebo  aby  mu  pět  kop 
grošuov  míšeňských  u  pana  Lva,  najvyššieho  purkrabie  Pražského,  anebo  před  purg- 
mistrem  na  Blatné  na  právě  položil,  a  on  Mathouš  chtěl-li  by  je  vzieti  z  práva,  aby 
mu  je  ujistil,  kde  by  je  po  jeho  smrti  mohl  naleznuti:  z  té  příčiny  dává  se  jemu 
Mathoušovi  za  právo,  a  on  Appolon  aby  té  smlouvě  dosti  učinil  a  těch  XVte  grošuov 
českých  jemu  vydával  anebo  jemu  těch  pět  kop  míšeňských  položil,  tak  jakž  ta  první 
mezi  nimi  učiněná  smlouva  ukazuje.  A  což  jest  mu  koli  on  Appolon  těch  peněz  po 
XV  groších  českých  placení  zadržal,  ty  aby  jemu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběh- 
lých. Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1. 201.  a. 

1497. 

Mezi  Ofkou  z  Eunedorfu  a  Janem  Černčickým  z  Eácova  o  nevydání  odkázaných  svrchkův 

a  peněz.  1508,  17.  listopadu. 

Ofka  z  Kuncdorfu,   manželka  někdy  pana  Alše   Vřešfovskéhó   z   Rysmburka, 
pohnala  pana  Jana  Čemčicského  z  Eácova.  Vinila  ho  z  nevydání  svrchkuov  a  kleno 
tuov  a  peněz  hotových,    jí  od  již   menovaného  pana  Alše,   manžela  jejieho,    kšaftem 
odkázaných. 

V  té  při  mezi  Ofků  z  Eunedorfu,  manželku  někdy  pana  Alše  Vřešfovskéhó  z  Rysm- 
burka, s  jedné,  a  panem  Janem  Čemčicským  z  Eácova  s  strany  druhé.  Edež  ho 
vinila  z  nevydání  svrchkuov  a  klenotuov,  peněz  hotových,  jí  od  již  menovaného  pana 
Alše,  manžela  jejieho,  kšaftem  odkázaných,  menovitě  kalichu,  koflíku,  lžíce  střiebrné 
jedné,  XX^TT  zlatých  a  noble  [sic]  grošuov,  prstenuov  na  šňůře  s  turkusy,  rubíny, 
diamanty,  šuby  kuní  modrým  suknem  pošité,  peřin  sedmi  po  dvú  cíchou,  prostíradl, 
konví,  medenic,  moždíře,  mís  cínových  a  taléřuov  s  pouzdrem,  tak  jakož  kšaft  nade- 
psaného pana  Alše  to  v  sobě  plněji  zavírá.  Eteréžto  svrchky,  klenoty  a  hotové  pe- 
nieze on  pan  Aleš  u  svrchu  psaného  pana  Čemčicského  nechal,  a  ona  Ofka  je  dvě 
stě  kop  grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na 

ArchiT  Český  XHI.  23 


178  D.  XIII,  Registra  soudu  komomiho. 

to  ten  jeho  nebožtíkuov  páně  Alšuov  kšaft  i  také  některá  ukázala  svědomí.  Proti 
tomu  pan  Čemčicský  odpíraje  pravil,  že  se  její  Ofčini  svědkové  s  puohonem  nesrov- 
návají; neb  puohon  že  ukazuje  z  nevydání,  a  svědkové  svědčí  z  pobrání  těch  svrch- 
kuov  a  klenotuov,  a  také  že  se  píše  a  nazývá  Ofků,  aby  to  provedla,  a  že  jí  říkají 
Uršila,  a  k  tomu  že  se  na  ty  svrchky  a  klenoty  jiní  táhnu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  svědomí  i  na- 
před menovaný  páně  Alšuov  kšaft,  nalezli :  Poněvadž  to  ona  Ofka  dostatečně  provedla, 
že  ti  klenotové  v  puohonu  menovaní  jí  kšaftem  od  nebožtíka  pana  Alše  odkázáni  sú, 
a  že  je  nebožtík  týž  pan  Aleš  u  pana  Cemčicského  tu  v  Novém  Městě  měl,  a  že  jest 
on  pan  čemčicský  ty  klenoty  a  svrchky,  když  je  z  Nového  Města  vezli,  zase  na 
Nové  Město  vézti  kázal,  a  tomu  pan  Čemčicský  neodepřel :  i  z  té  příčiny  aby  on  pan 
Čemčicský  jí  Ofce  ty  klenoty,  svrchky  i  penieze  v  puohonu  položené  dal,  a  to  od 
dnešního  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  k  těm  svrchkuom,  klenotem 
a  penězóm  kto  jiný  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  224.  b. 

1498. 

Mezi  Václavem  Mandelíkem  z  Chrástu  a  Jakubem  rychtářem  z  Volanic  o  vydání  svěřených 

peněz.   1508,  17.  listopadu. 

Václav  Mandelík  z  Chrástu  pohnal  Jakuba  rychtáře  z  Volanic,  člověka  Jin- 
dřicha Kordule.  Vinil  jej  z  toho,  že  vzav  od  Jany  z  Volanic  sto  kop  a  XXTX  kop, 
kteréž  jest  jí  Janě  Jan  z  Jiřítoč,  bratr  jejie  a  jeho  Mandelíkuov  dědičný  člověk, 
k  věrné  ruce  schovati  dal. 

V  té  při  mezi  Václavem  Mandelíkem  z  Chrástu  puovodem  s  jedné,  a  Jaku- 
bem rychtářem  z  Volanic,    člověkem  Jindřicha  Kordule,    s  strany   druhé.     Kdež  jej 

vinil  z  toho,  že  vzav  od  Jany  z  Volanic  sto  kop  a  XXTX  kop,  kteréž  jest  jie  Janě 
Jan  z  Jiřítoč,  bratr  jejie  a  jeho  Mandelíkuov  dědičný  člověk,  k  věrné  race  dal  scho- 
vati, že  jest  ty  peníze  témuž  Jindřichovi  Kordulovi  vydal  etc.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Jakub  rychtář  z  Volanic  odpíraje  pravil,  že  jest  to  z  té  příčiny  uči- 
nil a  ty  peníze  jemu  Kordulovi,  pánu  svému,  vydal,  že  jest  tu  naději  měl,  že  by  ty 
penieze  sirotkuov  téhož  Kordule,  pána  jeho,  byly.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami:  Poněvadž  svědomí  jeho  Mandelíkovo  podle  práva  nenie, 
a  ten  Jakub  pohnaný  i  to  pověděl,  že  se  naděje,  že  penieze  sirotkuov  Kordulových 
jsú,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  301.  a. 


:  «i.    -tL  .1 


Nálezy  z  roku  1508  o  sv.  Martině.  179 

1499. 

Mezi  brati^ími  z  Nehvizdek  a  rukojmími  sestry  jích  Kateřiny  o  rukojemství  za  věno. 

1608,  18.  listopadu. 

Jan  z  Nehvizdek  a  Václav  bratr  jeho  odtudž  pohnali  Davida  z  Škrovadu, 
Václava  z  Chrástu,  Petra  Mléčného  z  Čeřenišť  a  Jana  z  Byzkovic.  Vinili  je  z  sedm- 
desáti a  pěti  kop  grošuov   vše    českých    věna  Katheřiny    z  Nehvizdek,    sestry  jich. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Nehvizdek  a  Václavem  bratrem  jeho  odtudž  s  jedné, 
a  Davidem  z  Škrovadu,  Václavem  z  Chrástu,  Petrem  Mléčným  z  Čeřenišť  a  Janem 
z  Byzkovic  s  strany  druhé.  Jakož  je  vinili  z  sedmdesáti  a  pěti  kop  grošuov  vše 
českých  věna  Katheřiny  z  Nehvizdek,  sestry  jich,  za  kteréžto  věno  nadepsaní  David, 
Václav,  Petr  a  Jan  slíbili  sú  nadepsaným  bratřím  a  rukojmie  se  zdělali,  aby  jí  Ka- 
theřině  to  věno  dali  podle  rukojemstvie  svého  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje. 
A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  oni  jí  tiem 
věnem  povinovati  nejsů,  poněvadž  ona  Katheřina  věno  své  dskami  dvorskými  od 
Matěje  z  Postřižína,  manžela  svého,  ujištěno  má.  A  na  to  vajpis  z  desk  dvorských 
toho  věna  ukázali  jsou.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
nigvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli:  Poněvadž  oni  pohnaní,  totiž  David  z  Ceřenišf,  Jan  z  Byzkovic  a  Václav 
z  Chrástu  slíbili  sú  jí  Katheřině  za  věno,  aby  jí  dostatečně  dskami  nebo  listem 
ujištěno  bylo,  i  poněvadž  ona  svého  věna  nemá,  jeho  neužívá  a  k  němu  nemuož,  aby 
tíž  pohnaní  nahoře  menovaní  tři  jí  Katheřině  diely  své  na  ně  příslušející,  totiž  každý 
z  nich  po  puol  osmé  kopě  grošuov  českých,  dali,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  ne- 
dělech  pořád  zběhlých.  A  chtie-li  oni  k  tomu  statku,  za  kohož  sů  slíbili,  hleděti, 
právo  se  jim  nezavírá.  Což  se  pak  Petra  Mléčného,  mana  královského,  dotýče,  toho 
aby  ona  jakožto  mana  hleděla  z  dielu  jeho  na  tom  právě,  k  kterémuž  týž  Petr  pří- 
leží.  A  chce-li  táž  Katheřina  o  ostatek  věna  dále  k  jiným  také  rukojmím  hleděti, 
právo  se  jí  nezavírá.     Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  162.  b. 

1500. 

Mezi  Johankou  z  Libošovic  a  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  o  nevydání  svěřeného 

statku.  1508,  18.  listopadu. 

Johanka  z  Libošovic  pohnala  Bohuslava  Břekovce  z  Ostromeče  a  z  Hrádku. 
Vinila  ho  z  svěřeného  statku,  kterýž  mu  dán  k  věrné  ruce  od  Kuňky  z  Mokřan,  že 
jí  ho  vydati  nechce  jakožto  dceři  její. 

V  té  při  mezi  Johanku  z  Libošovic  puovodem  s  jedné,  a  Bohuslavem  Bře- 
kovcem z  Ostromeče  a  z  Hrádku  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  svěřeného  statku, 
kterýž  mu  dán  k  věrné  ruce  od  Kuňky    z  Mokřan,   že  jí  ho  vydati    nechce  jakožto 

28* 


180  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

dceří  její  etc,  jakož  puohon  plněji  y  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  kšaft  mateře 
své.  Tu  Jan  Řiedlo  pohání  téhož  Břekovce  z  téhož  statku  a  svrchkuov,  svěřeného 
témuž  Břekovcovi  od  nadepsané  Kuňky.  A  na  to  také  ukázal  jiný  kšaft.  Proti  tomu 
on  Břekovec  pověděl,  že  se  k  tomu  zná,  že  mu  ten  statek  svěřen  a  že  mu  do  toho 
statku  nic  nenie,  a  komuž  kolivěk  nalezeno  bude,  aby  mu  jej  on  vydal,  že  se  v  tom 
chce  rád  tak  zachovati.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  a  kšafty  s  pilností  ohledavše,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Riedlo  ukázal  jest  starší  kšaft  svrchu  menované  Eunky  z  Mokřan,  než-li 
nadepsaná  Johanka^  a  poněvadž  ona  Eunka  první  kšaft  udělala  jemu  Riedlovu  otci 
a  jeho  dědicuom,  a  toho  kšaftu  nezměnivši,  jiný  kšaft  jí  Johance  udělala:  i  z  té  pří- 
činy on  Bohuslav  všecky  ty  svrchky  v  puohonu  menované  jemu  Riedlovi  podle  prv- 
nějšieho  toho  kšaftu  aby  vydal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběh- 
lých, a  jí  Johance  podle  jejieho  puohonu  a  podle  toho  poslednieho  kšaftu  vydati  po- 
vinovat nenie;  neb  ten  poslední  kšaft  mocný  nenie,  poněvadž  první  zrušen  nebyl. 
A  z  této  příčiny  tato  dva  puohony  v  jeden  tento  rozsudek  pojaty  sú,  poněvadž  obojí 
jeho  Břekovce  z  svěření  a  z  jednostajných  věcí  pohánějí.  A  což  komu  v  jeho  Riedlovu 
kšaftu  od  svrchu  psané  Eunky  svědčí,  tomu  aby  on  Riedlo  dosti  učinil  a  vydal,  tak 
jakž  ten  kšaft  ukazuje.     Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  in.  1.  163.  a. 

1501. 

Mezi  Johankou  ze  Skalky  a  Lidmilou  z  Bisenburka  o  vrácení  truhlice  po  Elišce  z  Chlumu. 

1508,  18.  listopadu. 

Johanka  z  Skalky  pohnala  Lidmilu  z  Rysmburka.  Vinila  ji  z  toho,  aby  po- 
ložila tu  truhlici  i  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  jest,  kteréž  jí  nechala  nebožka  panna 
Elška  z  Chlumu  etc. 

V  té  jpři  mezi  Johanku  z  Skalky  puovodem  s  jedné,  a  Lidmilú  z  Rysmburka 
pohnánu  s  strany  druhé.  Edež  ji  Lidmilu  pohnala,  aby  položila  tu  truhlici  i  s  tiem 
se  vším,  což  v  ní  jest,  kteréž  jí  nechala  nebožka  panna  Elška  z  Chlumu,  kterážto 
truhlice  byla  nebožky  panny  Machny  Skalicské,  a  to,  což  v  té  truhlici  jest,  pokládá 
sobě  táž  Johanka  tři  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje. 
Tu  Petr  Edulinec  na  miestě  Lidmily,  manželky  své,  stoje  pověděl,  že  jeho  ženě  do 
té  truhlice  nic  nenie,  než  že  jest  sstavena  od  pana  Trčky  v  Hradci.  Proti  tomu  ona 
Johanka  puovod  žádala,  aby  to  provedla,  že  jest  sstavena.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  ona  Johanka  jakožto  po  sestře 
své  vlastní  pohnala,  chtiec    k  té  truhlici    právo  mieti,  a  ona  pohnaná  nic  tomu  ne- 


NáLeey  §  roku  1508  o  sv.  Martině.  181 

odpírá,  by  táž  Johanka  k  tomu  práva  neměla,  a  toho  pohnaná  také  neprovedla,  by 
táž  truhlice  obstavena  byla;  z  těch  příčin  ona  pohnaná  jí  puovodovi  aby  tu  truhlici 
i  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  jest,  vydala,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  A  jestliže  kto  k  té  truhlici  a  což  v  ní  jest,  bude  chtieti  lepší  právo 
mietí  nežli  nadepsaná  Johanka  puovod,  že  se  mu  právo  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu 
před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  163.  b. 

1502. 

Mezi  Yoršilou  Veselíkovou  a  měšťanem  Novoměstským  Jnnem  Hájkem  o  vydání  dílu  po  matce. 

1508,  18.  listopadu. 

Uršila  Veselíková,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  pohnala  Jana  Hájka, 
měštěnína  Nového  města  Pražského.  Vinila  jej  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Ka- 
theřině,  mateři  jeho,  kterýž  se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  a  to 
z  XXVI  a  puol  kopy  a  z  Xti  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Uršilú  Veselíkovú,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  puovo- 
dem  s  jedné,  a  Janem  Hájkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  pohnaným 
8  strany  druhé.  Kdež  jej  vinila  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Katheřině,  mateři 
jeho,  kterýž  se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  a  to  z  puol  XXVH 
kopy  a  X  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  pozuostalého  na  někdy  Vítovi  Hájkovi,- otci 
jeho,  vedle  nálezu  v  komoře  krále  JMti,  kteréhožto  Víta  statku  nadepsaná  Kateřina, 
manželka  Vítova,  polovici  jest  měla,  a  po  smrti  jejie  napřed  psaný  Jan  Hájek  touž 
polovici  statku  k  sobě  jest  přijal  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  A  na  to 
ukázala  nález  a  svědomí.  Proti  tomu  on  Hájek  odpíraje  pravil,  že  jest  prve  nebožtík 
Veselík  z  toho  dluhu  pohnal  a  toho  že  jest  odsouzen.  A  na  to  předešlý  panský 
nález  ukázal.  A  poněvadž  ona  z  pře  odsouzené  pohnala,  zdá  se  mu,  že  jest  ten 
puohon  na  zmatek,  žádaje  JMtí  v  tom  za  opatření.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  i  předešlý 
nález,  JMt  vypověděli :  Poněvadž  ten  první  nález  na  túž  Katheřinu,  mater  jeho  Háj- 
kovu, neukazuje,  že  tohoto  pohonu  táž  Veselíková  neučinila  na  zmatek.  A  poněvadž 
ona  žene  jeho  Hájka  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Katheřině,  mateři  jeho,  kterýž 
se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  protož  aby  on  Hájek  jí  Veselíkové 
diel  ten,  kterýž  jie  Veselíkové  po  nadepsané  Katheřině  dáti  přísluší,  totižto  těch 
XXVI  a  puol  kopy  a  X  grošuov  vše  míšeňských  v  puohonu  menovaných,  dal,  a  to  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

V  pondělí  na  den  svaté  Barbory  [4.  prosince]  vydán  jest  list  zatykači  na 
Jana  Hájka,   měštěnína  Nového  města  Pražského,  létha  MDVHI^   puovod  Uršila  jej 


182  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

vzala  podle  nálezu  pány   JMtí    mezi   nimi    učiněného,    kdež  nález   o  tom  šíře  oka- 
zuje svrchupsaný. 

R  m.  1.  801.  a.    SroY.  nález  č.  1419  na  str.  181. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  svatého  Martina  létha  MD  devátého. 

1503. 

Mezi  Adamem  Rouzínem  ze  Bzí  a  Linhartem  Ekhartem  z  Ortvinovic  o  postavení  poddaného 

pro  pych.    1509,  12.  listopadu. 

Adam  Rouzín  ze  Bzíe  pohnal  Linharta  Ekharta  z  Ortvinovic,  měštěnína  města 
Budějovic,  aby  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami 
krále  JMti  postavil  člověka  svého  Vítka  z  Ortvinovic,  Ondrákova  syna.  Viniti  ho 
chce  z  pychu,  že  jest  jemu  Adamovi  člověka  jeho  Jánka,  Otepkova  syna  z  Poře- 
zanec  a  v  Huoře,  zsekal,  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých.  Vložen 
puohon  léta  MDVIIF  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Adamem  Rouzienem  ze  Bzí  puovodem  s  jedné,  a  Vítkem  z  Ort- 
vinovic, člověkem  Linharta  Ekharta  z  Ortvinovic,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  viní  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  kdežto  týž  Vítek  jemu  Adamovi  člověka  jeho 
Jánka,  Otepkova  syna  z  Pořezanec,  zsekal  etc,  tak  jakož  puohon  to  šíře  v  sobě 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  poručník  Linharta  pohnaného  od- 
pieraje  pravil,  že  jest  pro  tu  věc  on  Adam  toho  člověka  vězel,  a  má-li  to  obé  býti, 
aby  jej  i  vězel  i  z  pychu  poháněl  ?  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  Učenie  i  svědomí,  takto  o  tom  vy- 
pověděli: Poněvadž  on  Adam  puovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  týž  Vítek  jeho 
Adamova  člověka  Jana,  Otepkova  syna,  zbil,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Adamovi  za 
právo,  a  nadepsaný  Vítek  že  mu  tiem  pychem  a  pokutou  v  puohonu  menovanú  jest 
vinen,  a  tu  aby  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  kto  o  to  k  němu 
k  Adamovi  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  den 
svatých  pět  bratruov. 

R  m.  1.  9.  b. 

1504. 

Mezi  Kateřinou  z  Hlivojed  a  Jeronýmem  z  Skuhrova  o  postavení  krčmáře  pro  pych. 

1509,  12.  listopadu. 

Katheřina  z  Hlivojed  pohnala  Jeronýma  z  Skuhrova,  miestosudieho  královstvie 

v 

Českého,  aby  člověka  a  krčmáře  svého  Kubika   ze  vsi  Choteyšan  postavil  před  naj- 
vyšším panem   hofmistrem   královstvie    Českého    a  raddami    krále    JMti.     Vinila  ho 


Nálezy  e  roku  1509  o  sv.  Martině,  183 

z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jest  jí  na  svobodné  královské  silnici  koně  z  vozu 
vypřahal,  ji  mezi  koně  strkal,  kamením  na  ni  házel  z  ůmysla,  svévolně  a  všetečně, 
příčiny  toho  spravedlivé  nemaje  ižádné.  Puohon  vložen  léta  MDVIII®  v  sobotu  před 
svatým  Urbanem  [20.  května]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Hlivojed  puovodem  s  jedné,  a  Jeronýmem  z  Sku- 
hrova,  miestosudiem  královstvie  Českého,  kterýž  aby  Kubika,  krčmáře  ze  vsi  Cho- 
teyšan,  postavil,  pohnán  jest,  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  člověka  táž  Katheřina  viniti 
chtěla  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jest  jí  na  svobodné  královské  silnici  koně 
vypřahal.  Proti  tomu  poruční ci  pohnaného  odpierajíc  pravili,  že  jest  podle  práva 
o  napravenie  toho  pychu  neposielala,  žádajíce  pánuov  JMti  za  opatřenie.  A  Václav 
z  Payru  pověděl,  že  jest  list  posielal  slovem  jejiem.  Proti  tomu  zase  nadepsaní  po- 
ručníci  pověděli,  aby  to  provedl,  že  jest  posielal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Katheřina  podle  práva  a  zřizenie  zemského  o  napravenie  pychu  se  nezachovala  a  ne- 
posielala, z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihají.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX® 
v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  57.  b. 

1505. 

Mezi  Dorotou  z  Sudomíře  a  Maruší  z  Neprochftv  o  pych.  1509,  12.  listopadu. 

Dorotha  z  Sudomíře  pohnala  Maruši  z  Neprochóv  v  Snyčkovicích.  Vinila  ji 
z  pychu  a  pro  ten  pych  ^tc,  protože  opustivši  řád  a  právo,  pobrala  jest  jí  na  krá- 
lovské silnici  statek  jejie  svévolně  etc  Vložen  puohon  léta  MDVin°  v  pondělí  po 
svatém  Ky liánu  [10.  července]. 

V  té  při  mezi  Dorotu  z  Sudomíře  puovodem  s  jedné,  a  Maruší  z  Neprochóv 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jí  pobrala 
na  královské  silnici  statek  jejie  svévolně,  totižto  s  lože  šatuov  dvě  prostěradla  i  jiné 
rozličné  věci,  kteréž  jest  táž  Dorotha  na  voze  vezla  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě 
šíře  zavierá.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  ona  Maruše  odpírajíc  pravila 
že  jest  ona  Dorota  k  ní  o  napravení  pychu  podle  práva  neposielala,  než  tepruv  když 
ji  pohnala,  tepruv  o  napravenie  posielala ;  žádajíc  etc.  pánuov  JMti  za  opatřenie.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčenie,  žalobu 
i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  svědkové  Dorothy  puovoda  seznávají,  že  jest  po  puohonu 
ona  Dorotha  k  ní  k  Maruši  o  napravení  pychu  posielala,  z  té  příčiny  ten  puohon 
zdvihigí.  Stalo  se  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  [sic]  den  svatých  pět  bratruov.  Dala  památné. 

R.  m.  1.  76.  a. 


184  D.  XI 11.  Registra  soudu  komorního. 

1506. 
Mezi  Janem  z  Radce  a  Zikmundem  Číčem  z  Nemyčevsi  o  dluh.  1509,  12.  listopadu. 

Jan  z  Radce  pohnal  Zigmunda  Čieče  z  Nemyčevsi.  Vinil  jej  z  puol  drahého 
sta  kop  grošuov  českých  a  na  ty  penieze  z  úrokuov  ode  tří  leth,  kteréž  jest  jemu 
zuostal  dlužen  někdy  Václav  Čieč,  otec  téhož  Zigmunda;  a  měl  jest  jemu  je  před 
třmi  lety  zaplatiti,  a  toho  jest  otec  jeho  ani  on  Zigmund  neučinil  a  nezaplatil  až  po 
dnes.  Vložen  puohon  léta  MDVIII^  v  pátek  po  svatém  Jakubu  [28.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Radce  puovodem  s  jedné,  a  Zigmundem  čiečem 
z  Nemyčevsi  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Jan  vinil  jeho  Zigmunda  Čieče 
z  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  a  z  úrokuov  ode  tří  leth  na  těch  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  přišlých,  kteréž  jest  jemu  zuostal  dlužen  někdy  Václav 
čieč,  otec  řečeného  Zigmunda ;  a  týž  Václav  čieč  měl  jest  jemu  to  vše  před  třmi 
léthy  zaplatiti,  i  toho  jest  neučinil  a  nezaplatil.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  to  jeho  Janovo  svědomí  nesrovnává,  a 
také  že  on  Jan  věda,  že  nebožtík  jeho  Zigmunduov  otec  nemocen  jest,  jakož  jest 
ležel  dosti  dlůho,  nikdy  ho  z  toho  dluhu  nenapomínal,  a  on  Václav  Čieč  jiné  věci 
své  zHediv,  o  tomto  dluhu  žádné  zmienky  neučinil.  A  na  to  také  ukázal  některá  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich 
s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  svědomí  Jana  toto  v  sobě  za- 
vierá,  že  on  to  Jan  k  němu  k  nebožtíkovi  Václavovi  číčovi  v  jeho  nemoci  mluvil 
a  napomínal,  aby  mu  toho  dluhu  jistotu  udělal,  a  on  čieč  k  tomu  dluhu  se  znal 
pravě:  „Pomuož-li  mi  pán  Buoh  zhojiti  se,  chcif  jistotu  udělati  a  tvé  zaplatiti";  z  té 
příčiny  dává  se  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo.  A  on  Zigmund  pohnaný  aby  jemu 
Janovi  tu  summu  v  puohonu  měno  vanu,  to  jest  puol  druhého  sta  kop  grošuov  če- 
ských dal,  a  to  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
[sic]  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  164.  b. 

1507. 

Mezi  Janem  ze  Vchynic  a  Janem  Hroznatou  z  Vrtby  o  dluh.  1509,  12.  listopadu. 

Jan  ze  Vchynic  pohnal  pana  Jana  Hroznatu  z  Vrtba.  Vinil  jej  ze  čtyř  kop 
grošuov  českých  a  z  Víti  grošuov  dluhu  někdy  Zuzaně  řečené  Wolfova  pozuostalého, 
k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  Vložen  puohon  léta 
MDVin®  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Janem  ze  Vchynic  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Hroznatu 
z  Vrtba  pohnaným  s  strany  druhé.    Kdežto  on  Jan  vinil  jej  Hroznatu  ze  čtyř  kop 


NéHeBy  $  roku  1509  o  sv.  Martine.  186 

grošnov  českých  a  z  Víti  grošuov  dlaha  někdy  Zazaně  řečené  Wolfova  pozaostalého, 
k  kterémužto  dlaha  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  A  na  to  ukázal  4en  její 
Zuzanin  kšaft  a  registra  kupecská.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpírige  pravil,  že 
jest  jí  vše  zaplatil,  což  jest  jie  dlužen  byl,  a  že  jest  jie  nad  to  ještě  předal.  A  na 
to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  registra  kupecská,  kšaft  i  svědomie, 
nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  podle  registr  svých  kupecských  dostatečně  toho 
dluhu  neprovedl,  a  pan  Hroznatá  odpíraje  pověděl,  že  by  to  řéci  mohl,  že  zaplacen 
jest,  a  k  tomu  i  svědomím  dobrého  člověka  služebníka  svého  odvedl,  že  jest  zaplatil 
ten  dluh:  i  z  těch  příčin  dává  se  jemu  Janovi  pohnanému  za  právo,  a  že  tu  jemu 
Vchynskému  tiem  dluhem  v  puohonu  jmenovaným  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m.  L  165.  a. 

1508. 

Mezi  Janem  ze  Vchynic  a  Kateřinou  Sýkorovou  ze  Starého  města  Pražského  o  dluh.  1509, 

12.  listopadu. 

Jan  ze  Vchynic  pohnal  Katheřinu  Sýkorovu,  městku  Starého  města  Pražského. 
Vinil  ji  z  XXI  a  puol  kopy  míšeňské  dluhu  někdy  Zuzaně  řečené  Wolfova  pozuosta- 
lého,  k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  Vložen  puohon 
léta  MD  osmého  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  týmž  Janem  ze  Vchynic  puovodem  s  jedné,  a  Kateřinu  Sýko- 
rovu, měštkú  Starého  města  Pražského,  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil 
z  XXI  a  puol  kopy  grošuov  míšeňských  dluhu  někdy  Zuzaně,  manželce  jeho,  zuosta- 
lého,  k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  A  na  to  ukázal 
registra  jejie  Zuzaniny  kupecská  a  kšaft.  Proti  tomu  Sýkorová  pohnaná  odpírajíc 
pravila,  že  jí  tiem  dluhem  povinna  nenie,  že  registra  makulována  jsú,  a  jí  ten  dluh 
jest  zaplacen.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  registra  kupecská,  kšaft,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Sýkorová  samými  toliko  a  holými  slovy  odpírá,  svědomí  na  to  neukazujíc  ižádného, 
by  ten  dluh  zaplatila,  i  z  té  příčiny,  chce-li  ona  Sýkorka  toho  dluhu  v  puohonu 
menovaného  prázdna  býti,  aby  to  zpravila  před  pány  na  Svátost  najprv  příští,  že 
jest  zaplacen;  pak-li  by  zpraviti  nechtěla,  aby  ten  dluh,  to  jest  XXI  a  puol  kopy 
grošuov  míšeňských,  jemu  Vchynskému  dala,  a  to  ve  dvú  nedělech  pořád  po  zprávě 
zběhlých.  Stalo  se  léta  MDIX®  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  165.  a. 

AidiiT  Čétký  Xnt  24 


186  Z>.  XIll.  Registra  soudu  komornfíio. 

1509. 

Mezi  Mikulášem  Trčkou  mladším  z  Lípy  a  Janem  Bejchorským  z  RaSkovic  o  pych. 

1509,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na  Líchtmburce  pohnal  Jana  Baychorského 
z  Raškovic.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest 
mu  zbil  žida  jeho  Abrahama  z  Městce.  Vložen  puohon  léta  MDVIP  v  středu  den 
svatého  Michala  [29.  září]. 

V  té  pH  mezi  Mikulášem  Trčkú  mladším  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
Baychorským  z  Raškovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  nadepsaný  Mi- 
kuláš vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  zbil  žida 
jeho  Abrahama  z  Městce.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  Baychorský  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  to  svědomie  nenie  podle  práva,  že  jeden  svědek  nesvědčil  na 
kříži,  a  že  se  to  svědomie  nesrovnává,  a  jeden  svědek  žádný  svědek.  A  také,  kdež 
praví,  že  by  žid  Abraham  jeho  dědičný  byl,  že  toho  ničímž  neprovozuje,  a  že  jest 
to  věc  neobyčejná,  aby  o  žida  poháněno  býti  mělo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyšíce  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  žalobu 
i  svědomie,  nalézti  ráčili :  Poněvadž  on  Baychorský,  když  k  němu  o  napravenie  toho 
pychu  pan  Trčka  dva  dobrá  člověky,  Jana  Janovského  z  Sůtic  a  Jana  Chuchelského, 
posielal,  neodpíral,  by  toho  žida  nezbil,  než  řekl,  že  to  panu  Trčkovi  povie,  když 
v  Praze  bude,  ale  té  chvíle  nepověděl,  a  nynie  před  soudem  stoje  také  neodpíral,  by 
ho  nezbil:  z  těch  příčin  aby  on  Baychorský  to  vedle  práva  zpravil  na  den  Svátosti 
najprv  příští,  že  jest  toho  žida  nezbil,  chce-li  té  pokuty  na  pych  uložené  zbýti; 
pak-li  zpraviti  nechce,  tehdy  aby  jemu  TrČkovi  tu  pokutu  v  puohonu  měno  vanu,  to 
jest  těch  X  kop  grošuov  českých,  dal  od  zprávy  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  ko- 
nečně. Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pěti  bratruov. 

Létha  MDX®  v  sobotu  na  zajtří  Svátosti  [13.  dubna],  jinak  před  svatým  Ti- 
burcím,  vedle  puohonu  předešlého,  kdež  Mikuláš  Trčka  mladší  pohnal  Jana  Baychor- 
ského z  pychu  etc,  tak  jakož  nález  tento  nadepsaný  plněji  v  sobě  zavírá,  tu  Jan 
Baychorský  před  JMtí  stoje  od  zprávy  pustil. 

R.  m.  1.  202.  a. 

1510. 

Mezi  Mikulášem  Trčkou  mladším  z  Lípy  a  administrátorem  konsistoře  podobojí  Pavlem 

o  nepodržení  kněze  u  vězení.  1509,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na  Líchtmburce  pohnal  kněze  Pavla  admini- 
strátora, že  jest  k  sobě  přijal  kněze  Mikuláše  do  vězenie,  kterýž  jest  byl  farářem 
v    Městci    Heřmanově,   a  v  tom  vězenie  jeho  nedodržal  podle  žádosti  naň  vzložené. 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  187 

Kterýžto  kněz  Mikuláš  z  Městce  Heřmanova  vykradl  se  jest.  Kdež  sobě  pokládá  toho 
tajž  pan  Mikuláš  Trčka  ujmy  na  statku  dvě  stě  kop  grošuov  českých,  že  jest  se 
stala  lidem  jeho  skrze  to  jeho  vykrademe  kněze  Mikulášovo.  Vložen  puohon  léta 
MDVin®  v  pátek  u  vigiljí  Zvěstovánie  Matky  božie  [24.  března]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Trčkú  mladším  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  knězem 
Pavlem  administrátorem  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Mikuláš  Trčka  vinil  jej 
administrátora,  že  jest  k  sobě  přijal  kněze  Mikuláše  do  vězenie  a  v  tom  vězenie 
jeho  nedodržal  podle  žádosti  od  téhož  Mikuláše  Trčky  nan  vzložené.  A  na  to  ukázal 
některá  svědomie.  Proti  tomu  poručník  administrátoruov  na  miestě  jeho  administrá- 
torově odpíraje  pravil,  že  jest  to  puohon  přikrytý,  a  také  že  svědkové  jeho  Mikulá- 
šovi podle  práva  neseznávají,  žádaje  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyšíce  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie, 
nalezli :  Poněvadž  jeho  Trčkovi  svědkové  podle  práva  a  zřiezenie  zemského  nesvědčí, 
z  té  příčiny  dávají  jemu  administrátorovi  pohnanému  za  právo.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatých  pěti  bratruov. 

R.  m.  L  202.  b. 

1511. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Štěpánem  Střelou  z  Eokyc  o  rukojemství.    1509,  12.  listopadu. 

Mandelena  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželka  někdy  pana  Zdeňka  Medka 
z  Waldeka,  pohnala  Štěpána  Střelu  z  Rokyc.  Vinila  ho  z  puol  druhého  sta  kop 
ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho 
jí  od  něho  dáti  pHslušejícieho,  tu  kdež  jest  jie  vedle  jiných  dobrých  lidí  a  spolu- 
rukojmiech  slíbil,  jsa  rukojmí  za  nadepsaného  pana  Zdeiíka  Medka,  za  puol  osma  sta 
kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho.  I  tomu  dosti  učiniti  a  jie  plniti  dielu  svého 
prodlévá.  Vložen  puohon  léta  MDVin®  v  pátek  u  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele 
[23.  června]. 

V  té  při  mezi  Mandelenů  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeka,  puovodem  s  jedné,  a  Štěpánem  Střelů  z  Rokyc  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  z  puol  druhého  sta  kop  a  ze  XXX  kop  a  z  puol  osmy  kopy 
grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícieho,  tu  kdež 
jest  jí,  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí,  slíbil  za  nadepsaného  pana  Zdeňka 
Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho,  i  tomu  dosti  učiniti 
a  jie  plniti  dielu  svého  prodlévá.  Tu  on  Štěpán  před  JMtí  pány  stoje  tomu  ruko- 
jemstvie  neodpíral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  nej- 
vyšší hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli:   Poněvadž   on   Štěpán   pohnaný  k  tomu  rukojemství   se  zná,    z  té  příčiny  aby 

24* 


188  D.  XIII.  Registra  sMáu  komorního. 

tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  těch  puol  druhého  sta 
kop  a  puol  osmy  kopy  grošuov  míšeňských,  jie  paní  Mandeleně  dal,  a  to  ve  dvú  ne- 
dělí pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on  Štěpán  o  to  dále  k  statku  nadepsaného  pana 
Zdeňka  Medka  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět 
bratruov. 

R.  in.  L  203.  a. 

1512. 
Mezi  Markétou  z  Byšic  a  Zikmundem  z  Duban  o  rukojemství  za  véno.  1509,  12.  listopadu. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  Zigmunda  z  Duban  v  Lithvínově.  Vinila  jej  jakožto 
vlastnieho  bratra  nebožtíka  Jiříka  z  Duban,  po  kterémž  on  Zigmund  statek  vzal, 
a  to  z  toho,  kdež  jest  ona  Markétha  na  témž  někdy  Jiříkovi  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  míšeňských  nálezem  soudu  komorního  obdržala,  a  týž  Jiřík,  než  jie  Markétě 
tu  summu  vyplnil,  v  tom  umřel.  Protož  ona  k  němu  k  Zigmundovi  o  to  hledí,  a  že 
jest  jie  tou  summou,  těmi  puol  druhými  sta  kopami  míšeňskými  vinen,  poněvadž  jest 
po  témž  Jiříkovi  bratru  svém  statek  vzal.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v  úterý  po 
svatém  Diviši  [10.  října]. 

V  té  při  mezi  Markéthů  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Zigmundem  z  Duban  a  v  Li- 
tvínově pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  táž  Markétha  vinila  jej  Zigmunda,  jakožto 
bratra  vlastnieho  někdy  Jiříka  z  Duban,  po  kterémž  on  Zigmund  statek  vzal,  a  to  z  toho, 
kdež  jest  ona  Markéta  na  témž  někdy  Jiříkovi  puol  druhého  sta  kop  grošuov  mí- 
šenských  nálezem  soudu  komorního  obdržala,  a  týž  Jiřík,  než  jie  Markétě  tu  summu 
vyplnil,  v  tom  umřel.  A  protož  ona  k  němu  k  Zigmundovi  o  to  hledí,  že  jest  jie 
tou  summou,  těmi  puol  druhého  sta  kopami  míšeňskými,  vinen,  poněvadž  jest  po  témž 
Jiříkovi,  bratru  svém,  statek  vzal.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  on  Zig- 
mund pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  nebožtík  bratr  jeho  na  dvě  létě  po  rozsudku 
živ  byl ;  byl-li  jest  jie  co  vinen,  že  jest  ho  právem  hleděti  měla.  A  také  ten  statek, 
kterýž  jest  on  po  témž  bratru  svém  vzal,  že  jest  jej  na  dluhy  podle  jeho  pornčenie 
vydal.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli: 
Poněvadž  ona  Markétha  ukázala  předešlý  nález  mezi  nie  a  mezi  Jiříkem  nadepsaným 
a  mezi  jinými  rukojmiemi  o  věno  jejie  učiněný,  a  on  Zigmund  k  tomu  se  jest  znal, 
že  jest  statek  jeho  Jiříkuov,  bratra  svého,  k  sobě  přijal,  nejsa  toho  statku  poruční- 
kem  vedle  zřiezenie  zemského ;  z  té  příčiny  aby  on  Zigmund  pohnaný  všecken  statek, 
který  jest  koli  po  nadepsaném  bratru  svém  k  sobě  přijal,  před  úředníky  Pražskými 
menšími  položil  na  zajtří  svatého  Fabiána,  a  tu  aby  provedl,  že  toho  statku 
viece  k  sobě  nepřijal,  a  tiem  statkem,  pokudž  vystačiti  muož,    aby  jie  Markétě  dluh 


Náiesíif  š  rohu  1509  o  sv.  Martině.  189 

jejie  podle  puohonu  zaplatil.    Dala  památné.    Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět 
bratrnoy. 

R.  HL  L  204.  a.    Sroy.  nález  č.  1899  na  str.  118. 

1513. 

Mezi  MandalenoQ  z  Roztok  a  Vádavem  Litovským  z  Syinař  o  rukojemBtyí  za  věno. 

1509,  12.  listopadu. 

Paní  Mandelena  z  Roztok  pohnala  Václava  Litovského  z  Svinař.  Vinila  ho 
z  puol  drahého  sta  kop,  ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošnov  vše  míšeňských 
věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v 
pátek  a  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při  mezi  Mandelenú  z  Roztok  a  z  Elinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeku,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Lithovským  z  Svinař  po- 
hnaným s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  puol  druhého  sta  kop  a  ze  XXX  kop  a  z  puol 
osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího, 
tu  kdež  jest  jie  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí  shl)il  za  nadepsaného  pana 
Zdeňka  Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho,  i  tomu  dosti 
učiniti  a  jie  plniti  dielu  svého  zanedbává.  Tu  on  Václav  před  JMtí  stoje  tomu 
rukojemství  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvySší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  obů  stran  pře  líčenie,  nalezli:  Poněvadž  se  on  Václav  pohnaný  k  tomu 
rukojemstvie  zná,  z  té  příčiny  aby  tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  meno- 
vanú,  to  jest  těch  puol  druhého  sta  kop  a  XXX  kop  a  puol  osmy  kopy  vše  míšeň- 
ských paní  Mandeleně  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on 
Václav  o  to  dále  k  statku  nadepsaného  pana  Zdeňka  Medka  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m  1.  205.  a.    SroY.  nález  &  1611  na  str.  187. 

1514. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  o  rukojemství  za  věno. 

1509,  12.  listopadu. 

Mandelena  táž  z  Roztok  pohnala  Zdenka  Kladenského  z  Kladna.  Vinila  ho 
z  puol  druhého  sta  kop,  ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských 
věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího,  ut  supra.  Vložen  puohon  léta 
MDVILL  v  pátek  u  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeka,  puovodem  s  jedné,  a  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  po- 
hnaným s  strany   druhé.     Kdež  ho   vinila  z  puol   druhého   sta  kop  a  ze  XXX  kop 


190  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

a  z  puol  osmy  kopy  grošuoy  vše  míšeňských  yěnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti 
příslušejícího,  tn  kdež  jest  jí  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí  slíbil  za  nade- 
psaného pana  Zdenka  Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuoy  yše  míšeňských  yěna 
jejího,  i  tomu  dosti  učiniti  a  jie  plniti  dielu  syého  zanedbává.  Tu  on  Zdeněk  před 
JMtí  stoje  tomu  rukojemstvie  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Zdeněk  pohnaný  k  tomu  rukojemství  se  zná,  z  té  pří- 
činy aby  tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  menovanů,  to  jest  těch  puol  dru- 
hého sta  kop,  XXX  kop  a  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  jí  paní  Mande- 
leně  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on  Zdeněk  o  to  dále 
k  statku  nadepsaného  pana  Zdenka  Medka  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se 
v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  206.  b.    SroT.  předcházející  nálezy  č.  1611  a  1618  na  str.  187  a  189. 

1515. 

Mezi  radou  města  Písku  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  pych.  1509,  12.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Piesku  pohnali  Václava  Adama 
z  Drahonic.  Vinili  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých.  Kdež 
jest  tajž  Václav  jim  Jana  Ondrova  syna  z  Semnic,  člověka  jich,  v  své  vsi  v  Draho- 
nicích  vzav  a  do  svého  vězení  dav,  držal  jej  sobě  k  vuoli  v  svém  vězení  pychem 
přes  jich  žádost  a  propustiti  ho  nechtěl.  Vložen  puohon  léta  MDVIII®  v  neděli  den 
svatého  Abdona  [30.  července]. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Piesku  puovody 
s  jedné,  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinili 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  kdež  jest  tajž  Václav  jim  Pie- 
seckým  Jana  Ondrova  syna  z  Semnic,  člověka  jich,  v  vězení  držal  a  jeho  Ondru  na 
jich  Pieseckých  žádost  propustiti  nechtěl  etc,  tak  jakož  puohon  to  v  sobě  šíře  uka- 
zuje. A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  poručník  Adama  pohnaného  na  miestě 
jeho  Adama  odpíraje  pravil,  že  ten  Jan  Ondruov  syn  jemu  Adamovi  člověka  jeho 
dědičného  Burse  s  statkem  jeho  pryč  vykrásti  chtěl,  a  z  té  příčiny  že  jest  jej  do 
vězenie  svého  vzal.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  on  Adam  toho  člověka  Píseckých,  kterýž  z  nájmu  jeho  člo- 
věka vezl,  do  vězenie  vzal,  a  oni  Písečtí  žádali  na  něm,  aby  jim  toho  jich  člověka 
vydal,  a  byl-li  by  mu  co  ten  jich  člověk  vinen,  že  mu  od  něho  spravedlivě  učiniti 
chtie,  a  on  Adam  přes  to  toho  člověka  na  rukojmích  držel  a  po  dnes  drží:  z  té 
příčiny  jim  Píseckým   dává  se  za  právo,    že  on  Adam  tiem  pychem  jest  jim  vinen. 


Nálessy  §  rohu  1509  o  sv.  Martině.  191 

a  tu  pokutu  y  puohonu  menovanú,  to  jest  těch  X  kop  groáuov  českých,  aby  jim 
dal  ye  dyú  nedělí  pořád  zběhlých  a  čloyěka  jich  nadepsaného  z  rukojemstvie  hned 
propustil.  Než  chce-li  on  Adam  k  tomu  jich  Pieseckých  čloyěku  oč  hleděti,  práyo 
mu  se  nezayierá.  Stalo  se  ye  čtyrtek  [sic]  den  syatých  pět  bratruoy  léta  tisícieho 
pětistého  deyátého. 

R  m.  1.  243.  a. 

1516. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Čeňkem  Střelou  z  Rokyc  o  rukojemství  za  yěno.  1509. 12.  listopadu. 

Paní  Mandelena  z  Roztok  a  z  Elinšteina,  manželka  někdy  pana  Zdeňka 
z  Waldeka,  pohnala  čeňka  Střelu  z  Rokyc  létha  MDVni  y  pátek  u  vigiljí  syatého 
Jana  Křtitele  [23.  čeryna]  z  puol  druhého  sta  kop,  ze  XXY  kop  a  z  puol  osmy 
kopy  grošuoy  yše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jí  od  něho  dáti  příslušejícího  etc. 
Tu  na  rok  jim  položený  y  pondělí  den  syatých  pěti  bratruoy  léta  MDIX®  [12.  listo- 
padu] poněyadž  týž  Zdeněk  [sic]  pohnaný  třikrát  yolán  jsa  k  syému  práyu  nestál, 
z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofmistr 
králoystyie  českého,  se  pány  a  yladykami,  krále  JMti  raddamí,  dali  jsú  jí  paní  Man- 
deleně  proti  témuž  Zdeňkoyi  [sic]  za  práyo  stáné.  Dala  památné. 

R.  m.  1.  319.  a.  za  nápisem:  Stáná  práva  k  roku  avaUho  Martina  MDIX.  SroY.  nálesj  &  1611, 
1618  a  1614  na  str.  187  a  189. 

1517. 

Mezi  Čeňkem  Dašickým  z  Barchoya  a  Bohuňkem  Špínou  z  Jenišoyic  o  rčení.  1509,  13.  listopadu. 

Čeněk  Dašický  z  Barchoya  pohnal  Bohunka  Špínu  z  Jenišoyic  na  Šnakoyě. 
Viniti  ho  chce  ze  rčenie  tu,  kdež  jest  řekl  Martina  tesaře,  čloyěka  syého,  jemu 
čeňkoyi  zase  propustiti,  i  tomu  dosti  učiniti  prodléyá.  Vložen  puohon  létha  MDVIir 
y  sobotu  den  syatého  Jeronýma  [30.  září]. 

V  té  při  mezi  Čeňkem  Dašickým  z  Barchoya  puoYodem  s  jedné,  a  Bohuňkem 
Špínu  z  Jenišoyic  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jej  yiní  ze  rČenie,  tu  kdež  jest 
řekl  Martina  tesaře,  čloyěka  syého,  jemu  Čeňkoyi  zase  propustiti,  i  tomu  dosti  uči- 
niti prodléyá  etc.  A  na  to  ukázal  syědomí.  Proti  tomu  Bohunek  pohnaný  odpie- 
nýe  prayil,  že  Čeněk  toho  rčenie  podle  puohonu  syého  neproyozuje  dostatečně,  by 
mu  toho  Martina  tesaře  řekl  propustiti,  když  by  on  Čeněk  jej  mieti  chtěl.  Než  k  tomu 
se  zná,  že  jest  řekl,  kdyby  ho  koli  komu  propustiti  měl,   že  by  žádnému  ho  nepro- 

v 

pustil  nežli  jemu,  a  na  tom  že  jest  ještě  podnes,  aby  jej  jemu  Čeňkoyi  raději  než 
komu  jinému  propustil,  kdyby  jej  měl  propustiti;  ale  toho  úmyslu  že  nenie,  aby  jej 
chtěl  propustiti.  A  na  to  také  ukázal  syědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofmistr  králoystyie  Českého,  se  pány  a  ylady- 


iV* 


192  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  SYědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Bohunek  pohnaný  to  syědomím  proyedl,  že  jest  toho  človéka 
svého  Martina  neřekl  na  čas  menovitý  propuBtiti,  než  když  by  ho  měl  komu  pro- 
pustiti, že  by  jej  jemu  Čeňkovi  propustiti  chtěl;  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Bo- 
huňkovi  pohnanému  za  právo  a  že  mu  tiem  puohonem  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  léta  MDIX  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m  L  67.  b. 

1518. 

Mezi  Elškou  z  Jelče  a  Oldřichem  Popelem  z  Vesce  o  věno.  1509,  18.  listopadu. 

Elška  z  Jelče,  manželka  někdy  Václava  čejky  z  Olbramovic,  pohnala  Yoldřicha 
Popela  z  Vesce  na  Maloticích.  Vinila  jej  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých 
věna  jejieho,  za  kteréž  jest  týž  VoldHch  jí  slíbil,  když  jest  jí  za  téhož  Václava  čejku 
vdával,  že  ji  týmž  věnem  opatřiti  má.  Tomu  jest  dosti  neučinil.  Vložen  puohon 
léta  MDVni®  v  středu  den  svatého  Františka  (4.  října). 

V  té  při  mezi  Elškú  z  Jelče,  manželku  někdy  Václava  čejky,  puovodem 
s  jedné,  a  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  na  Maloticích  pohnaným  s  strany  druhé. 
Kdežto  táž  Elška  vinila  jej  Voldřicha  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých  věna 
jejieho,  za  kteréž  jest  tajž  VoldHch  jie  slíbil,  když  jest  jí  za  téhož  Václava  čejku 
vdával,  že  ji  tiem  věnem  opatřiti  má,  tomu  dosti  jest  neučinil.  A  na  to  ukázala  svě- 
domí a  vajpisy  z  desk.  Proti  tomu  on  Voldřich  Popel  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
to  jejie  Elščino  svědomie  dostatečné  nenie,  a  že  žádný  z  nich  nesvědčí  toho,  by  on 
ji  vdával.  A  dále  praví,  že  jest  jí  za  nic  nesliboval  ani  jest  měl  proti  čemu,  neb 
po  sobě  nic  nemenovala ;  a  nad  to  že  jest  to  sama  před  dobrými  lidmi  mluvila,  k  tomu 
se  znajíc,  že  jest  on  jí  nevdával  a  jie  za  nic  nesliboval.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obů  stran  pře 
líčení,  vajpisy  z  desk,  listy,  dobru  vuoli  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Voldřich 
dobrých  lidí  svědomím  to  provedl,  že  ona  Elška  za  živnosti  muže  svého  k  tomu  se 
znala  pravieci,  že  jest  jí  on  Popel  nevdával  ani  jí  zač  sliboval,  a  také  ona  Elška 
ničímž  toho  neprovedla,  by  co  po  ní,  když  se  vdávala,  jmenováno  a  dáno  bylo :  z  těch 
příčin  jemu  VoldHchovi  Popeloví  dává  se  za  právo,  a  že  jí  Elšce  tiem  puohonem  nic 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  ona  neb  má-li  k  komu  hleděti  o  to  dále,  právo  se  jí 
nezavírá.     Dal  památné.    Stalo  se  léta  MDIX  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  82.  b. 


Nálezy  z  rolcu  1509  o  sv.  Martině.  193 

1519. 

Mezi  Havlem  z  Kamenice  a  Dorotou  Pefitalkou  z  Eošině  o  dluh.  1509,  13.  listopadu. 

Havel  z  Kamenice,  páně  Mikulááuov  mladšieho  TrČky  z  Lípy  písař,  pohnal 
Dorothu  Peštalku  z  Košíně.  Vinil  ji  z  osmi  kop  grošuov  českých,  kterýchž  jest  jí 
pán  jeho,  pan  Mikuláš  Trčka,  puojčil  a  jemu  Havlovi  je  na  ní  dal  a  odkázal.  Vložen 
puohon  léta  MDVHI®  v  středu  den  svatého  Františka  [4.  října]. 

V  té  při  mezi  Havlem  z  Kamenice,  pana  Mikuláše  Trčky  z  Lípy  písařem, 
puovodem  s  jedné,  a  Dorothú  Peštalku  z  Košíně  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdežto 
tajž  Havel  vinil  ji  Dorotu  z  osmi  kop  grošuov  českých,  kterýchž  jest  jie  pán  jeho, 
pan  Mikuláš  Trčka  nadepsaný,  puojčil  a  jemu  Havlovi  je  na  nie  dal  a  odkázal  etc., 
tak  jakož  puohon  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Dorota  pohnaná  od- 
pírigíc  pravila,  že  jest  se  pro  ten  dluh  on  pan  Trčka  k  jejiemu  domu,  kterýž  v  městě 
Kolíně  měla,  připověděl,  že  ona  jemu  Havlovi  puovodovi  platiti  toho  dluhu  povinna 
nenie.  Zase  proti  tomu  on  Havel  pověděl,  že  jest  ten  duom  bez  jeho  páně  Trčkovy 
překážky  odevzdala  Tabítě  etc.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  pohnaná  ukázala  svědomie  konšeluov  města  Ko- 
lína, kteréž  seznává,  že  nadepsaný  pan  Trčka  připověděv  se  k  jejiemu  domu  tu  v  Ko- 
líně, v  tom  jie  dále  žádné  překážky  nečinil,  jí  jej  zase  propustil,  tak  že  jest  jej  ona 
volně  odevzdala:  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Havlovi  podle  jeho  puohonu  za  právo, 
a  ona  Dorota  aby  jemu  Havlovi  těch  osm  kop  grošuov  českých  v  puohonu  jmeno- 
vaných dala  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  sva- 
tého Brykcí, 

R.  m.  L  119.  a. 

1520. 

Mezi  Janem  Jakoubkem  z  Bezdědíc  a  radou  města  Berouna  o  sahání  v  soudní  moc  purk- 
rabího hradu  Pražského.  1509,  13.  listopadu. 

Jan  Jakoubek  z  Bezdědic  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Berouna,  že  sú  vzali  na  se  právo  listovnie,  kteréž  příleží  purkrabí  hradu  Pražského, 
kdež  týž  Jan  Jakoubek  byl  dlužen  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte,  ješto  jest  zah  byl 
podpnorcí  k  dobrým  lidem  za  sto  kop  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta 
MDVlil®  v  pondělí  u  vigiljí  Vzetie  Matky  božie  na  nebe  [14.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Janem  Jakoubkem  z  Bezdědic  puovodem  s  jedné,  a  mezi 
purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Berouna  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdežto 
týž  Jakoubek  vinil  je  Berounské,  že  sú  vzali  na  se  právo  listovní,  kteréž  příleží  panu 

ArehiT  český  Xm.  26 


194  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

purgkrabí  hradu  Pražského.  Kdež  týž  Jakoubek  byl  dlužen  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte, 
ješto  zan  byl  podpuorcí  k  dobrým  lidem  za  sto  kop  grošuoy  míšeňských  listem  pod 
pečetí  SYÚ,  z  kteréhožto  dluhu  podle  práva  on  Jakoubek  napomenut  nebyl.  Edež 
oni  Berounští  bez  téhož  Jakoubka  přítomnosti  jsú  zapsali  statek  jeho  Janovi  Cho- 
daurovi  z  Lokte,  a  on  Jakoubek  při  tom  nebyl.  Kteréžto  právo  vzavše  na  se  purkrabské, 
ješto  jim  nepříleželo,  připravili  jeho  o  statek,  kterýžto  statek  on  Jakoubek  měl  před 
městem  Berounem  ležící  na  dvoru  s  dědinami,  s  sadem,  s  vinicí.  Kterýžto  zápis 
učiněný  od  Berounských  jemu  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte,  aby  Jan  Chodaur  s  ním 
s  Janem  Jakoubkem  se  smlouval  do  roka,  a  oni  Berounští  nedočekavše  čtvrti  léta, 
statek  jeho  Jakoubkuov  dopustili  prodati  a  sami  při  tom  byli,  nemajíce  k  tomu  statku 
žádného  práva  prodávati.  A  tudy  jej  Jana  Jakoubka  o  nadepsaný  jeho  statek  při- 
pravili, kterýžto  statek  on  Jan  Jakoubek  za  čtyři  sta  kop  grošuov  českých  pokládá. 
A  na  to  některé  listy  a  svědomí  ukázal.  Proti  tomu  oni  Berounští  pohnaní  odpíra- 
jíce pravili,  že  on  Jakoubek  ničímž  toho  podle  puohonu  svého  neprovozuje,  by  oni 
jaké  právo  listovnie  na  se  vzali  aneb  že  by  jej  o  jeho  statek  připravili ;  ale  že  sú  jeho 
statek  dopustili  prodati  a  jej  Janovi  Chodaurovi  [zapsati],  to  že  sú  učinili  řádně  a  učiniti 
mohli  dobře,  jsúce  k  tomu  připraveni  právem  od  téhož  Chodaura,  a  že  jest  se  to 
s  jeho  Jakoubkovým  přivolením  a  při  jeho  přítomnosti  dalo.  A  na  to  ukázali  svě- 
domí a  nález,  mezi  již  menovaným  Chodaurem  a  jimi  Berounskými  učiněný,  i  také 
vajpisy  smluv  z  jich  městských  kněh  Berounských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení,  svědomí, 
nález  předešlý  i  vajpisy  smluv  z  kněh  Berounských,  nalezli:  Poněvadž  oni  Berounští 
pohnaní  to  provedli  dostatečně,  že  on  Jakoubek  při  prodávání  toho  statku  byl,  litkup 
pil,  a  také  nálezem  předešlým  mezi  Janem  Chodaurem  a  jimi  učiněným  to  provedli, 
že  jim  týmž  nálezem  rozkázáno  bylo,  aby  ten  jeho  Jakoubkuov  statek  jemu  Cho- 
daurovi svými  městskými  kniehami  zapsali,  ješto  sú  to  zapsánie  dobře  učiniti  mohli; 
protož  dává  se  jim  Berounským  pohnaným  za  právo,  a  že  tu  jemu  Jakoubkovi  nic 
povinni  nejsú.    Dali  památné.    Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1. 165.  b. 

1521. 
Mezi  Markétou  z  Chráněc  a  Felixem  Pertoltem  z  Mělnic  o  rčení.  1509,  13.  listopadu. 

Markétha  z  Chráněc,  manželka  Erazima  Šnoble  z  Plykšteina,  pohnala  Felixa 
Pertolta  z  Mělnic.  Vinila  ho  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  jie  řekl  sto  kop  dáti  míšeň- 
ských, i  tomu  rčení  nedbá  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDVin®  u  vigi^jí  sva- 
tého Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při,  kteráž  jest  mezi  Markéthú  z  Chráněc,  manželkou  Erazima  Šnoble,  puo- 


■  -^-ftL^ 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv,  Martině.  195 

Yodem  s  jedné,  a  Felixem  Pertoltem  z  Mělníc  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho 
YÍníla  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  jie  řekl  sto  kop  dáti  míšeňských,  ale  tomu  rčenie 
nedbá  učiniti  dosti  etc.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  Felix  Pertolt  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  se  y  tom  rčenie  nepamatige,  a  také  má-li  to  svědomí  přijato  býti^ 
poněvadž  některé  osoby  z  těch  svědkuov  sú  řádu  lehkého,  a  také  že  sú  všecko  ti 
svědci  osoby  duchovnie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Markétha  puovod 
to  dostatečně  provedla,  že  jest  jie  on  Pertolt  řekl  sto  kop  dáti  míšeňských,  a  on 
toho  rčenie  svědomím  neodvedl  ižádným,  by  neřekl  dáti,  z  té  příčiny  dává  se  jie 
Markétě  puovodovi  za  právo  podle  jejieho  puohonu.  Ale  poněvadž  ti  Marketini  svěd- 
kové času  toho  rčenie,  na  který  čas  jie  těch  sto  kop  řekl  dáti,  neseznáv^jí,  protož 
aby  jie  Markétě  on  Pertolt  těch  sto  kop  míšeňských  dal  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Pakli  by  dáti  nechtěl,  tehdy  aby  v  tom  času  v  těch  dvú  nedělech  jie 
těch  sto  kop  míšeňských  dostatečně  ujistil,  aby  ona,  kdyby  ho  Buoh  smrti  neuchoval, 
věděla,  kde  těch  sto  kop  grošuov  míšeňských  ve  dvú  nedělech  po  jeho  smrti  najíti. 
Dala  památné.     Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  203.  b. 

1522. 
Mezi  Markétou  z  Byfiic  a  Wolfgangem  z  Bachmberka  o  nesplnění  nálezu.  1509,  13.  listopadu. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  Wolfganga  z  Bachmberka  a  v  Janově  z  toho,  kdež 
jest  táž  Markétha  Viléma  Kro,  pastorka  nebožtíka  Nykle  z  Bachmberka,  po  rozsudku 
a  nálezu  panském  v  soudu  komorním  učiněném  pro  neplněnie  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  míšeňských  na  zbožie  a  grunthu  jeho  Nyklově  vedle  práva  zatkla,  tu  jest  se 
on  Zigmund  vedle  zněnie  téhož  listu  zatykacího  a  podle  práva  k  témuž  Vilémovi 
Kro,  pastorku  svému,  nezachoval.  A  protož  ona  Markéta  z  Byšic  k  němu  k  Wolf- 
gangovi o  to  hledí  a  jej  z  toho  jakožto  syna  a  dědice  svrchupsaného  Nykle  z  Bachm- 
berka vinila,  že  jie  tou  pokutou  vinen.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v  úterý  po 
svatém  Diviši  [10.  října]. 

V  té  při  mezi  Markétu  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Wolfgangem  z  Bachmberka 
a  v  Janové  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  táž  Markéta  pohnala  jej  Wolfganga  z  toho, 
kdež  jest  táž  Markéta  Viléma  Kro,  pastorka  nebožtíka  Nykle  z  Bachmberka,  po  roz- 
sudku a  nálezu  panském  v  soudu  komorním  učiněném  pro  neplněnie  puol  druhého 
sta  kop  grošuov  míšeňských  na  zbožie  a  grunthu  jeho  Nyklově  vedle  práva  zatkla, 
tu  jest  se  on  Nykl  vedle  zněnie  téhož  listu  zatykacieho  a  podle  práva  k  témuž  Vi- 
lémovi Kro,  pastorku  svému,  nezachoval.  A  protož  ona  Markéta  z  Byšic  k  němu 
Wolfgangovi  o  to    hledí  a  jej  z  toho  jakožto   syna  a  dědice  svrchupsaného  Nykle 


196  D.  XIII.  Registra  sondu  komorního. 

z  Rachmberka  vinila,  že  jie  tou  pokutou  vinen  jest.  A  na  to  ukázala  svědomie. 
Proti  tomu  Wolfgang  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  když  jest  Bemarth  Bayček  list  za- 
tykači na  Viléma  Kro  pastorka  do  Janova  přinesl,  prve  nežli  jest  ten  list  zatykači 
nebožtíkovi  otci  jeho  Wolfgangovi  dodán,  že  již  byl  nadepsaný  Vilém  Kro  pastorek 
pryč  odešel.  A  na  to  ukázal  také  svědomie.  Proti  kterémužto  svědomí  Markéta  puovod 
zase  odepřela  pravieci,  že  to  jeho  Wolfgangovo  svědomie  nenie  podle  zřiezenie  zem- 
ského. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany 
i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  to  svědomie,  kteréž  on 
pohnaný  ukazuje,  pod  města  Mostu  pečetí  jest,  a  ti  svědkové,  kteříž  v  tom  listu 
městském  položeni  jsú,  nejsú  jich  Mostských  spoluobyvatelé,  ale  jsú  jeho  Wolfgangovi 
lidé  z  Janova,  ješto  to  svědomie  nenie  vedle  zřiezenie  zemského;  a  ona  Markétha 
puovod  provedla  to  dvěma  dobrými  lidmi,  že  sů  toho  Viléma  Kro  pastorka  nebožtí- 
kovi Niklovi  Kachmberkovi,  jeho  Wolfgangovu  otci,  na  jeho  grunthu  ukázali,  a  on 
Nykl  nechtěv  naň  na  Viléma  skutečně  sáhnuti,  na  rychtáře  a  na  konšely  své  ukázal ; 
i  poněvadž  se  jest  tajž  Nykl  k  témuž  Vilémovi  podle  zněnie  listu  zatykacího  a  podle 
práva  skutečně  nezachoval:  z  té  příčiny  dává  se  jie  Markétě  za  právo,  tak  že  jest 
jie  on  Wolfgang  těmi  puol  druhého  sta  kopami  grošuov  míšeňských  v  puohonu  po- 
loženými vinen,  a  ty  aby  jí  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých. 
Než  chce-li  on  Wolfgang  o  to  k  komu  dále  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dala 
památné.  Stalo  se  léta  MDIX®  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  204.  b.  SroY.  nálezy  č.  1399  a  1445  na  str.  118  a  147. 

1523. 
Mezi  Zikmundem  z  Bezdědic  a  Jindřichem  z  Hudova  o  pych.  1509,  13.  listopadu. 

Zigmund  z  Bezdědic  pohnal  Jindřicha  z  Hudova.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro 
ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  Zigmundem  z  Bezdědic  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  z  Hu- 
dova pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Jindřicha  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  protože  mu  na  svobodné  královské  silnici  vypráhl  etc.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Jindřich  pravil,  že  jest  se  prve,  nežli  jest  pokuta  na  pych  právem 
uložena,  tato  věc  stala,  a  tudy  že  mu  se  zdá,  že  mu  tou  pokutou  povinovat  nenie. 
A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  puohon  a  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  se  jest  ta 
věc  prve,  nežli  jest  právem  pokuta  na  pych  uložena,  stala:  z  té  příčiny  dává  se 
jemu  Jindřichovi  pohnanému  za  právo,  a  že  jemu  Zigmundovi  podle  jeho  puohonu 
tou  pokutou  povinovat  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  [sic]  den  svatého  Brykcí. 

B.  in.  L  258.  b. 


Náiesiff  e  rohu  1509  o  sv.  Martině.  197 

1524. 
Mezi  Apolonou  Nožiřkou  a  Jetřichem  z  Gutfiteina  o  dosti  učinění  smlouvě.  1509,  14.  listopadu. 

Apolena  Nožieřka,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  pana  Jetficha 
z  Gutšteina  na  Ghýšech.  Vinila  ho  z  dosti  neučiněnie  smlouvy,  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  v  tom,  kdež  jí  každý  rok,  dokavadž  v  jeho  domě  na 
Hradčanech  byla  domovnicí,  měl  dávati  po  šesti  kopách  grošuov  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDVm^  v  středu  po  svatém  Brykcí  [15.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Apolonú  Nožieřkú,  měštkú  z  Starého  města  Pražského,  puo- 
vodem  s  jedné,  a  panem  Jetřichem  z  Gutšteina  s  strany  druhé.  Edež  ho  vinila 
z  dosti  neučinění  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené  v  tom, 
kdež  jí  každý  rok,  dokavadž  v  jeho  domě  na  Hradčanech  domovnicí  byla,  měl  dávati 
po  VI  kopách  grošuov  míšeňských,  i  již  jie  zadržal  za  puol  čtvrtá  léta,  kdež  toho 
přijde  zadrželého  dluhu  XX  kop  a  jedna  kopa  míšeňská.  A  na  to  ukázala  ceduli 
smlouvy  a  svědomí.  Proti  tomu  poručník  páně  Jetřichuov  pohnaného  na  miestě  jeho 
páně  Jetříchově  odpíraje  pravil,  že  on  pan  Jetřich  jie  Apoleně  tiem  dluhem  povi- 
novat nenie,  a  to  proto,  že  jest  některé  jeho  šaty  ztratila.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  svědomí,  odpor  i  smlouvu  a  jich 
s  obá  stran  pře  líčenie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Apolona  puovod  smlouvu  i  svědomí[m] 
ten  dluh  v  puohonu  menovaný  provedla,  a  poručník  páně  Jetřichuov  toho  neodvedl 
níčímž:  z  té  příčiny  dává  se  jí  Apoleně  podle  jejieho  puohonu  za  právo,  tak  že 
jest  jí  těmi  XXI  kopami  grošuov  míšeňskými  vinen,  a  ty  aby  jí  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých  dal.  Než  chce-li  on  pan  Jetřich  ji  Apolenu  z  čeho  viniti,  právo  se 
mu  nezavírá.  Dala  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  10.  a. 


1525. 

Mezi  Annou  z  Risenburka  a  Voršilou  jinak  Oíkou  z  Eunedorfu  o  právo  k  statku  pozůstalému. 

1509,  14.  listopadu. 

Anna  z  Rysmburgka  pohnala  Uršilu,  kteráž  se  menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú 
z  Eunczdorfu.  Vinila  ji  ze  XXXTTI  kop  a  z  XXti  grošuov  vše  Českých,  kteréž  jest 
dala,  práva  k  tomu  nemajíc,  za  statek,  kterýž  koupila,  ješto  ta  summa  nebožtíkovi 
panu  Alšovi  z  Rysmburka,  strajci  jejiemu  Anninému  vlastniemu,  náležela.  Vložen 
puohon  léta  MDVHP  v  středu  den  svatého  Lukáše  evangelisty  (18.  října). 

V  té  při  mezi  Annu  z  Rysmburka  puovodem  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž  se 
menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú  z  Eunczdorfu,  pohnánu  s  strany  druhé.    Edež  táž  Anna 


U-^      - 


198  D.  Xni.  Begkira  soudu  kotnomího. 

ji  Ofkn  vinila  ze  XXXTTT  kop  grošuov  a  ze  XX  grošuoT  vše  českých,  kteréž  jest 
dala,  práva  k  tomu  nemajíc,  za  statek,  kterýž  koupila,  ješto  ta  summa  nebožtíkovi 
panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejiemu  Anninému  vlastniemu,  náležela,  k  kteréžto 
summě  a  penězóm  nadepsaným  ona  Anna  z  Rysmburka  po  témž  panu  Alšovi  právo 
a  spravedlnost  má  lepší,  než  svrchupsaná  Ofka.  Proti  tomu  ona  Uršila,  kteráž  se 
Ofkú  menuje,  odpírajíc  pravila,  že  jie  Anně  tou  summou  v  puohonu  položenou  po- 
vinna nenie,  a  že  ona  k  tomu  i  k  jinému  statku  po  nadepsaném  panu  Alšovi  pozuo- 
stalému  právo  a  dokonalú  spravedlnost  má  jakožto  po  manželu  svém  řádně  oddá- 
vaným, kterýž  jí  statek  svuoj  řádným  kšaftem  podle  práva  města  Hradce  Králové 
tvrzeným  odkázal,  v  kterémžto  kšaftu  on  pan  Aleš  ji  ne  Uršilú,  ale  Ofkú  a  man- 
želku svú  jmenuje.  A  ona  týž  jeho  páně  Alšuov  kšaft  ukázala.  Zase  proti  tomu 
Annin  puovoda  poručník  na  miestě  jejiem  pověděl,  že  ona  Uršila  jinak  Ofka  nešlové 
Ofkú,  ale  Uršilú,  a  že  jest  prve  vždycky  Uršílou  slula  a  potom  tepruv  že  jest  sobě 
přezděla  Ofka.  A  poněvadž  jest  jí  pan  Aleš  jakožto  Ofce  a  ne  jako  Uršile  statek 
svuoj  kšaftoval,  že  ona  k  tomu  statku  tudy  práva  nemá,  poněvadž  jí  Uršila  a  ne 
Ofka  řiekají.  Ale  ona  Anna  že  k  tomu  statku  v  puohonu  jmenovanému  páně  Alšovu 
i  k  jinému  po  něm  zuostalému  právo  a  spravedlnost  má  příbuzenstvím.  A  na  to 
mnohá  ukázala  svědomie,  při  tom  též  i  rozsudek,  kterýž  jest  se  při  úřadu  purkrabstvie 
Pražského  z  naučenie  pánuov  JMtí  a  vládyk  z  plného  soudu  zemského  mezi  touž 
Annou  a  knězem  Mathiášem  a  Václavem  Donátem  stal,  také  ukázal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie,  jeho 
páně  Alšuov  kšaft,  svědomie  i  nález  purkrabský  a  pilně  toho  pováživše,  nalezli:  Po- 
něvadž jest  napřed  jmenovaná  Anna  svědomím  provedla  to  dostatečným,  že  jí  Ofce 
ne  Ofka,  ale  Uršila  řiekají,  a  také  nález  purgkrabský  z  naučenie  pánuov  z  plného 
soudu  zemského  učiněný  ji  Uršilou  býti  rozsoudil ;  i  z  těch  příčin  jí  Anně  JMt  dávají 
podle  jejieho  puohonu  za  právo,  a  že  ona  k  těm  penězóm  v  puohonu  menovaným  po 
nadepsaném  panu  Alšovi,  jakožto  strýci  svém,  příbuzenstvím  právo  a  spravedlnost 
má,  a  ty  aby  jí  ona  Uršila,  tu  summu,  to  jest  těch  XXXti  m  kop  grošuov  a  XXti 
grošuov  vše  českých  dala  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  poněvadž  jest  nebožtík  pan 
Aleš  jí  jakožto  Ofce  a  ne  jako  Uršile,  ješto  jí  Uršila  a  ne  Ofka  řiekajie,  kšaftoval 
a  odkázal.    Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDX^  v  pátek  [sic]  den  svatého  Ondřeje,  apoštola  božieho  [30.  listopadu], 
vydán  jest  list  zatykači  od  úřadu  Anně  z  Rysmburgka  svrchu  psané  na  Uršilú  jinak 
Ofku  z  Eunczdorfu  pro  dosti  neučiněnie  nálezu  panskému  etc,  jakož  se  nahoře  píše. 

R.  m.  1.  10.  b. 


■  ■  '  .  ^-t.  j 


Nálegy  e  rohu  1509  o  $v.  Martině.  199 

1526. 

Mezi  Annou  z  Risenburka  a  Voršilou  jinak  Ofkou  z  Euncdorfu  o  pobrání  syrchkův  a  klenotův. 

1509,  14.  listopadu. 

Anna  z  Rysmburgka  poháněla  Uršily,  kteráž  se  menige,  píše  a  nazievá  Ofkú 
z  Eunczdoríu.  Viniti  ji  chce  z  pobránie  svrchkuov  a  klenotuov  těchto  dole  psaných, 
kteréž  jest  po  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejím,  pobrala  etc.  Puohon  vložen 
létha  MD  osmého  o  svatém  Martině  [11.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Annu  z  Rysmburgka  puovodem  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž  se 
menuje,  píše  a  nazievá  Ofkú  z  Eunczdoríu,  pohnánu  z  strany  druhé.  Jakož  ji  Anna 
vinila  z  pobránie  svrchkuov  a  klenotuov  těchto  dole  psaných,  kteréž  jest  po  panu 
Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejím,  pobrala,  menovitě:  tn  pasy  stříbrné,  jeden  po- 
zlacený, tři  prsteny  zlaté  a  sekret,  kuní  šubu,  aksamitem  pošitú,  druhů  šubu 
sobolovu,  damaškem  pošitú,  kuní  šubu  nepošitú,  liščí  šubu  harasovú  i  jiných  šatuov 
a  hospodářských  věcí,  kteréžto  všecky  věci,  šaty,  svrchky,  klenoty  tak  od  nie  po- 
brané nadepsaná  paní  Anna  z  Rysmburgka  dvě  stě  kop  grošuov  českých  pokládá 
a  k  nim  po  svrchu  psaném  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  svém,  právo  a  spra- 
vedlivost má  lepší  nežli  ona  Uršila.  Proti  tomu  ona  Uršila,  kteráž  se  Ofkú  nazievá, 
odpierajíc  pravila,  že  ji  ona  Anna  z  těch  klenotuov  nespravedlivě  a  zmatečně  viní, 
poněvadž  prve  o  ně  rozsudek  a  nález  se  stal  mezi  knězem  Samuelem,  bratrem  jejím 
Anniným,  a  jí  Ofkú,  a  že  o  to  miesto  a  konec  má.  A  poněvadž  po  rozsudku  z  těch 
věcí  pohánie,  že  podle  zřiezenie  zemského  učinila  jest  ten  puohon  na  zmatek.  To  při 
tom  pravíc,  že  netoliko  nálezem  panským,  ale  i  kšaftem  nebožtíka  pana  Alše  z  Rysm- 
burgka, manžela  svého,  kterýž  jí  ty  klenoty  odkázal,  právo  a  spravedlnost  má.  A  na 
to  ten  předešlý  nález,  zřiezenie  zemské  i  ten  kšaft  ukázala.  Zase  proti  tomu  po- 
ručník  Anny  puovoda  na  miestě  jejiem  pověděl,  poněvadž  jeho  Alšuov  kšaft  a  od- 
kázánie  Ofce  a  ne  Uršile  svědči,  a  jí  neříkají  Ofka,  ale  Uršila,  tudy  že  k  těm  kle- 
notóm  práva  nemá,  a  prosoudil-li  jest  co  kněz  Samuel,  bratr  jejie  Annin,  že  ona 
Anna  tiem  vinna  nenie.  Proti  kterýmžto  slovóm  Uršila  jinak  Ofka  pověděla,  že  se 
ne  o  jméno,  ale  o  statek  soudí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  puohon,  odpor  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  předešlý  nález,  jeho 
páně  Alšuov  kšaft  etc.,  nalezli:  Poněvadž  z  těch  klenotuov  v  puohonu  jmenovaných 
kněz  Samuel  z  Rysmburgka,  její  Annin  puovoda  vlastní  bratr,  nadepsané  Uršily  jinak 
Ofky  prve  poháněl  a  jich  odsouzen  jest,  tak  jakož  nález  předešlý  o  to  učiněný  šíře 
ukazuje,  i  z  té  příčiny  JMt  ji  Uršilu  při  tom  prvnějším  nálezu  zuostavují  a  jie  proti 
puovodovi  za  právo  dávají.  Stalo  se  létha  MD  osmého  [sic]  v  středu  po  svatém  Brykd. 

B.  m.  L  11.  b.    Sroy.  náles  č.  1497  na  str.  177. 


i' 


200  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního, 

1527. 

Mezi  Benešem  z  Vranova  a  Zdislavem  ze  Žlunic  o  dluh.  1509,  14.  listopadu. 

Beneš  z  Vranova  pohnal  Zdislava  ze  Žlunic.  Edež  jest  mu  on  Beneš  puojčil 
dvě  stě  kop  grošuov  míšeňských  na  kupectví,  i  chce  jej  Zdislava  viniti  z  zuostalych 
a  jemu  od  něho  nedodaných  puol  druhého  sta  kop  grošuov  též  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDVUI  v  pátek  před  svatým  Havlem  [13.  října]. 

V  té  při  mezi  Benešem  z  Vranova  puovodem  s  jedné,  a  Zdislavem  ze  Žlunic 
pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Beneš  viní  jej  Zdislava  z  puol  druhého  sta 
kop  grošuov  míšeňských  zuostalych  a  nedodaných,  tu  kdež  jest  on  Beneš  jemu  Zdi- 
slavovi  puojčil  dvú  seth  kop  grošuov  míšeňských  na  kupectvie.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  Zdislav  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  mu  on  Beneš  těch  peněz 
nepuojčil,  než  že  jest  se  s  ním  složil  na  kupecstvie.  A  na  to  také  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor 
i  svědomie  a  obú  stran  pře  líčenie,  nalezli :  Poněvadž  svědci  obojích,  i  puovoda  i  po- 
hnaného, proti  sobě  na  odpor  sú,  z  té  příčiny  aby  on  Beneš  puovod  to  zpravil,  že 
jest  mu  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  míšeňských  jemu  Zdislavovi  puojčil,  a  to 
před  JMtmi  pány  a  vladykami  na  Svátost  najprv  příští,  tak  jakž  mu  bude  JMtmi 
rozkázáno.  A  jestliže  zpraví,  tehdy  aby  on  Zdislav  jemu  Benešovi  těch  puol  dru- 
hého sta  kop  grošuov  míšeňských  dal  od  zprávy  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Dal  památné.     Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

Letha  MDX®  v  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [10.  srpna]  Beneš  puovod  k  pří- 
saze nestál,  ale  Zdislav  stál  a  jest  zprávy  prázden. 

R.  m.  L  82.  a. 

1528. 

Mezi  Jakubem  z  Lestkova  a  Zikmundem  z  Lestkova  o  nevrácení  klenotů  svěřených. 

1509,  14.  listopadu. 

Jakub  z  Lestkova  pohnal  Zigmunda  z  Lestkova,  měštěnína  Starého  města 
Pražského.  Vinil  jej  z  nevrácení  klenotuor  jemu  od  něho  svěřených  etc.  Vložen 
puohon  léta  MOTUT  ve  čtvrtek  před  Početím  Matky  božie  [7.  prosince]. 

V  té  při  mezí  Jakubem  z  Lestkova  s  jedné,  a  Zigmundem  odtudž  z  Lestkova, 
měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho  vinil  z  ne- 
vrácení klenotuov  jemu  od  něho  svěřených,  menovitě  těchto:  jednoho  střiebra  pozla- 
ceného, jedné  čéšky  střiebmé,  šálce  střiebmého,  koflíku  fládrového,  Ižic  s  střiebrem 
XXXI  a  perlové  tkaničky,  ješto  ty  všecky  klenoty  svrchupsané  on  Jakub  pokládá 
sobě  sto  kop  grošuov  českých.    A  na  to  ukázal  svědomí  a  ceduli  jeho  Zigmundovou 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martini.  201 

ruku  psanú.  Proti  tomu  on  Zigmund  odpíraje  pravil,  že  to  klenotové  jeho  Jakubovy 
nejsú,  ale  že  sú  Zigmundovy,  nebožtíka  Joštova  syna,  kterýžto  Jošt  ty  klenoty  témuž 
synu  svému  leth  nemajícímu  jest  odkázal,  a  Zigmund  sirotek,  jeho  Joštuov  syn,, 
že  jest  je  sstavil.  A  na  to  také  svědomie  a  jeho  Joštuov  kšaft  ukázal.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého^ 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  lí- 
čení, svědomí  i  kšaft,  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  puovod  to  pokázal,  že  ti  klenotové 
v  puohonu  menovaní  jemu  Zigmundovi  pohnanému  od  něho  od  Jakuba  a  od  druhého 
spoluporučníka  svěřeni  sú:  i  z  té  příčiny  JMt  nalezli  a  rozkázali,  aby  on  Zigmund 
ty  všecky  klenoty  v  puohonu  dotčené  při  úřadu  desk  zemských  jemu  Jakubovi  po- 
ložil, a  to  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  a  ty  aby  při  úřadu  le- 
žely do  roka  pořád  zběhlého.  A  poněvadž  sirotek  před  JMtí  stoje  k  těm  klenotóm 
právo  se  mieti  ohlásil  podle  kšaftu  otce  svého,  i  chce-li  týž  sirotek  k  týmž  kleno- 
tuom  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavírá.  Pak-li  by  on  Zigmund  sirotek  v  tom  roce 
z  těch  klenotuov  nevinil  a  práva  že  by  šla,  tehdy  ti  klenotové  jemu  Jakubovi  po 
roce  zběhlém  od  úřadu  desk  mají  vydáni  býti.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  166.  a. 

1529. 
Mezi  Janem  z  Eounic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  věznění  bratra  Václava.  1509, 14.  listopadu. 

Jan  z  Kounic  řečený  Junek  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic.  Vinil  jej, 
že  mu  bratra  jeho  Václava  u  vězení  držel.  Vložen  puohon  léta  MDVIII®  v  středu 
před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Eounic  řečeným  Junek  puovodem  s  jedné,  a  Alšem 
Zručským  z  Chřenovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Jan  vinil  jeho  Alše, 
že  mu  bratra  jeho  u  vězení  držel  Václava  a  na  rukojmí  jeho  dáti  nechce,  aby  jej 
postavil  před  soudem  komorním,  a  z  čeho  témuž  bratru  vinu  dá,  že  jemu  má  před 
týmž  soudem  býti  práv.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Aleš  pohnaný  od- 
píraje pravil,  že  jest  ho  pan  Trčka,  jeho  Junkuov  pán,  poháněti  měl  a  ne  on.  Po- 
věděl také  i  to,  že  jest  jej  Václava,  bratra  Junkova,  proto  vězel,  že  jest  pan  Trčka 
jemu  Alšovi  také  vězel  člověka  jeho.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  oni,  Jan  puovod 
a  Václav  bratří,  sú  lidé  sedlští  a  gruntovní  páně  Trčkovi  a  ve  dskách  nemají,  že 
takoví  podle  zřiezení  zemského  poháněti  nemají;  z  té  příčiny  se  ten  puohon  zdvihá. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m  1.  166.  b. 

ArchiT  ittký  XIU.  26 


202  D.  XIII.  JSegistra  soudu  komorního. 

1530. 

Mezi  Janom  Mrakeiom  z  ČerníkoTic  a  Janem  z  Ersovic  o  nezdrženl  sndoayy. 

1509,  14.  liatopada. 

Jan  Mrakeš  z  Čemíkoyíc  pohnal  Jana  z  Ersovic  na  Lešanech.  Vinil  jej  z  ne- 
zdrženie  smlouvy  o  Duchoně  z  Lešan  a  o  Blažka,  syna  jeho.  Vložen  puohon  léta 
MDVm  o  sratém  Martině  [11.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Janem  Mrakšem  z  čemíkovic  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
z  Ersovic  na  Lešanech  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Mrakeš  vinil  jej  Jana 
z  Ersovic  z  nezdržení  smlouvy  o  Duchoně  z  Lešan  a  Blažka,  syna  jeho  Duchoňova, 
mezi  nimi  učiněné,  že  mu  na  čas  jmenovitý  měl  Xn  kop  grošuov  míšeňských  dáti, 
a  tomu  až  dosavad  jest  dosti  neučinil.  A  na  to  vedl  jest  svědka  Václava  z  Ghvo- 
jence,  miestopísaře  královstvie  Českého,  a  Víta  z  Radslavic  jakožto  smlúvce  mocné, 
na  kterýchž  sú  hýli  o  to  mocně  přestali.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoňnistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slySevše  puohon  i  svědomí,  takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  sú  na 
svrchupsaných  smlůvcí  byli  přestali,  a  nadepsaní  smlúvce  Václav  z  Chvojence  a  Vít 
z  Radslavic  to  ústně  před  JMtmi  pány  seznali,  že  jest  puohon  mezi  stranami  minuti 
měl,  a  on  Jan  pohnaný  jemu  Mrakšovi  VI  kop  grošuov  českých  dáti  měl :  i  z  té  pří- 
činy podle  té  smlouvy  a  výpovědi  aby  se  té  smlúvě  dosti  stalo  od  dnešnieho  dne  ve 
dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykct 

R.  m.  L  167.  a. 

1531. 

Mezi  Litmírem  z  Háje  a  Kateřinou  kněžnou  Mínsttberskou  o  postavení  poddaného  pro  zbití 

dvou  klisen.  1509,  14.  listopadu. 

Líthmír  z  Háje  pohnal  osvícenu  kněžnu  paní  Eateřinu  kněžnu  Minstrberskú, 
hrabinku  Eladskú  etc.  Jejie  Mt,  aby  Mathouška,  přikázaného  svého,  kterýž  jest  ve  vsi 
Jejie  Mti  u  člověka  jejieho  Jana  v  Hubově,  postavila  před  najvyšším  panem  hofmistrem 
královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  toho,  že  jest  mu  dvě  klimé 
jeho  zbil,  kteréžto  on  Lithmír  sobě  XH  kop  grošuov  Českých  pokládá.  Vložen  puohon 
léta  MDVni^  v  pondělí  den  svatého  Diviše  [9.  října]. 

V  té  při  mezi  Lithmírem  z  Háje  s  jedné,  a  Mathouškem  přikázaným  osviecené 
kněžny  paní  Eatheřiny  kněžny  Minstrberské  postaveným  strany  druhé.  Edežto  tigž 
Lithmír  vinil  jej  Mathouška  z  toho,  že  jest  mu  dvě  klisně  jeho  zbil,  kteréžto  on 
Lithmír  XH  kop  grošuov  českých  sobě  pokládá.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti 
tomu  on  Mathoušek  postavený  odpíraje  pravil,  že  těch  klisen  svévohiě  nepojal,  pravě, 
že  jest  jeho  Jan  Hrdlík  prosil,  aby  jemu  těmi  klisnami  šindel  vezl.  A  na  to  ukázal 
svědomie.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hof- 


Nálemy  b  roku  1609  o  sv.  Martině.  203 

mistr  králoYstyie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  paohon, 
odpor,  svědomí  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on 
Mathouš  postavený  svědomím  to  jest  provedl,  že  jest  Jan  Hrdlík  tn  vládl  a  hospo- 
dařil v  Petřichovicích,  a  za  to  jeho  Mathouše  žádal  i  těch  klisen  paojčíl,  aby  jemu 
ten  šindel  vezl :  i  z  té  příčiny  jemu  Lithmírovi  puovodu  tiem,  z  čehož  jest  jej  vinil, 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Lithmír  k  komu  o  to  dále  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  181.  b. 

1532. 

Mezi  Martinem  MajSnarem  a  Markétou  z  Ajtenburka  spolu  se  syny  Blažka  z  Velené  o  dluh. 

1509,  14.  listopadu. 

Martin  Mayšnar,  kožišník  a  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Mar- 
kétu z  Aytenburgka,  manželku  někdy  Blažka  z  Velené,  a  Víta,  Jana,  Václava  a  Zig- 
munda  vlastních  a  nedílných  bratří.  Vložen  puohon  léta  MDVm®  v  středu  před 
svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Mayšnarem,  kožišníkem  a  měštěnínem  Nového  města 
Pražského,  s  jedné,  a  Markétu  z  Aytenburgka,  manželku  někdy  Blažka  z  Veleně, 
a  Vítem,  Janem,  Václavem  a  Zigmundem,  vlastními  a  nedílnými  bratřími,  syny  téhož 
Blažka  z  Veleně,  držiteli  statku  téhož  Blažka,  s  strany  druhé.  Jakož  je  vinil  puovod 
ze  čtyř  kop  grošuov  bez  VI  grošuov  vše  českých  dluhu  jemu  Mayšnarovi  od  svrchu 
psaného  Blažka  za  kožešnické  věci  pozuostalého.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti 
tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  to  ^svědomie  Pražan  Novoměstských  nenie 
podle  práva,  při  tom  žádajíce  pánuov  JMtí  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  niy  vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,' krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  a  nahlédše 
v  svědomie,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Mayšnar  dvěma  svědky,  registry  komor- 
ními zapsanými,  pokázal,  že  jest  nebožtík  Blažek  ten  kožich  liščí  a  kuní  k  sobě  přijal ; 
z  té  příčiny  dávají  jemu  Mayšnarovi  za  právo  podle  jeho  puohonu,  a  oni  pohnaní 
aby  jemu  Mayšnarovi  tu  summu  v  puohonu  menovanů,  to  jest  čtyři  kopy  grošuov  bez 
Víti  grošuov  vše  českých,  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chtie-li 
oni  pohnaní  dále  o  to  k  komu  hleděti,  právo  jim  se  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  206.  a. 

1533. 

Mezi  Václavem  Roupovským  z  Roupova  a  Zikmundem  z  Lestkova  o  vydání  svěřených  peněz. 

1509,  14  listopadu. 

Václav  Roupovský  z  Roupova  pohnal  Zigmunda  z  Lestkova,  měštěnína  Starého 
města  Pražského.  Vinil  ho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  někdy  paní  Zygoně  hrabince 

26* 


204  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

z  Ortmbergka  příslušejících.     Vložen  puohon  léta  MDVIII®  ve  čtvrtek  před  svatým 
Havlem  [12.  října]. 

y  té  při  mezi  panem  Václavem  Roupovským  z  Roupova  puovodem  s  jedné, 
a  Zigmundem  z  Lestkova,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  pan  Václav  Roupovský  vinil  jej  Zigmunda  z  padesáti  kop  grošuov 
míšeňských,  někdy  paní  Zygoně  hrabince  z  Ortmbergka  příslušejících,  kteréž  jest  týž 
Zigmund  k  sobě  přijal  a  jich  těch  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  témuž  panu 
z  Roupova,  kterémuž  po  již  menované  paní  hrabince  spravedlivě  náležejí,  vydati 
nechce.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíriye  pravil, 
že  nebožka  paní  hrabinka  zřiezenie  řádné  a  kšaft  o  svém  statku  učinivši,  o  tomto 
dluhu  zmienky  neučinila  ižádné,  než  že  se  on  Zigmuud  k  tomu  zná,  že  jest  těch 
padesáte  kop  k  sobě  vzal  a  za  sebú  je  má,  ale  že  jest  dobře  učiniti  mohl  podle  té 
dobré  vuole,  kterúž  od  též  paní  hrabinky  na  list  hlavní  má.  A  na  to  ten  list  hlavní 
vyvážený  a  dobru  vuoli  na  ten  list  svědčící  ukázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčení,  svrchu  psaný  list  hlavní, 
dobru  vuoli  naň  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  pan  Václav  puovod  to  jest  dosta- 
tečně svědomím  provedl,  že  on  Zigmund  pohnaný  ku  paní  hrabince,  když  na  smrtedlné 
posteli  ležela,  přišel,  jie  prosil,  aby  mu  ty  peníze  odpustila,  a  ona  toho  učiniti  ne- 
chtěla, než  jemu  panu  Václavovi  je  dala,  a  tomu  svědomí  on  Zigmund  pohnaný  ne- 
odepřel; i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  panu  Roupovskému  puovodovi  podle  jeho 
puohonu  za  právo,  takže  on  Zigmund  jemu  těmi  Lti  kopami  grošuov  míšeňských 
v  puohonu  položenými  jest  vinen,  a  ty  aby  jemu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  802.  a.    SroT.  nález  &  1473  na  str.  168. 

1534. 

Mezi  Anežkou  z  Čečelic  a  Mandalenou  z  Vrtby  spolu  s  Václavem  z  Doubravice  o  dluh. 

1509,  15.  listopadu. 

Anežka  z  Čečelic  pohánie  paní  Mandalenu  z  Vrtby  a  na  Hořovicích  a  Václava 
z  Doubravice  na  Taynci.  Viniti  je  chce  jakožto  mocné  poručníky  a  držitele  statku 
nebožtíka  pana  Lithvína  z  £[linšteina  z  patnácti  kop  grošuov  českých  dluhu  jí  paní 
Anežce  od  téhož  někdy  pana  Litvína  zuostalého  etc.  Vložen  puohon  létha  MDVin^ 
ve  čtvrtek  před  svatů  Lidmilů  [14.  září]. 

V  té  při  mezi  Anežku  z  čečelic  puovodem  s  jedné,  a  paní  Mandelenú  z  Vrtby 
a  na  Hořovicích  a  Václavem  z  Dúbravice  na  Taynci  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdežto  táž  Anežka  viní  je,  paní  Mandelenú  a  Václava  svrchu  psané,  jakožto  mocné 
poručníky  a  držitele  statku  nebožtíka  pana  Litvína,  z  patnácti  kop  grošuov  českých 


Nálezy  z  roku  1509  o  sv.  Martine.  205 

dluhu  jí  paní  Anežce  od  téhož  někdy  pana  Litvína  zuostalého.  A  na  to  ukázala  svě- 
domie.  Proti  tomu  oni  pohnaní  pověděli  sú,  že  se  jim  zdá,  poněvadž  sirotci,  nebožce 
páně  Litvínovi  děti,  léta  mají  a  v  své  se  uvazují,  že  k  tomuto  puohonu  odpoviedati 
povinni  nejsú,  a  aby  o  to  hleděli  k  sirotkóm.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  HelfenSteíně  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  odpor  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Anežka  puovod  ten  dluh  provedla,  a  oni  pohnaní  dluhu  neodpierají  a  statku  sirotčieho 
ještě  v  držení  jsú  a  puohonem  v  držení  statku  sirotčieho  zastiženi  jsú:  z  té  příčiny 
aby  tomu  učinili  dosti  a  dluh  ten  v  puohonu  dotčený  XY  kop  grošuov  českých  jí 
Anežce  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  aby  dali.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  L  11.  b. 

1535. 

Mezi  Bohuslavem  Vrchotou  z  Slatiny  a  Václavem  Mouřenínem   z  Nebovid  o  dostiučinění 

smlouvě.  1509,  15.  listopadu. 

Bohuslav  Vrchota  z  Slatiny  pohnal  Václava  Mouřenína  z  Nebovid.  Viniti  ho 
chce  z  toho,  kdežto  on  Mouřenín  jeho  Bohuslava  jest  pohnal  před  úřad  purgkrabství 
Pražského  dvěma  puohony  etc.  Vložen  puohon  létha  MDD[  v  pondělí  den  svatého 
Řehoře  [12.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotú  z  Slatiny,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem 
Mouřenínem  z  Nebovid  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  on  Bohuslav  pohnal  a  vinil 
jej  Mouřenína  z  toho,  kdež  jest  on  Mouřenín  jeho  Bohuslava  pohnal  před  ouřad 
purgkrabstvie  Pražského  dvěma  puohony  pro  některé  summy,  jakožto  pak  ti  puohonové 
to  v  sobě  šíře  ukazují;  kdež  pak  týž  Bohuslav  s  týmž  Mouřenínem  smlouvu  jest 
učinil  vo  ty  summy  v  obou  puohonech  svrchu  psaných  položené;  kdež  on  Mouřenín 
na  tom  přestav  a  přes  tu  smlouvu  k  těm  puohonóm  jest  stál,  toho  učiniti  nemaje, 
a  na  témž  Bohuslavovi  jest  právo  ustál  před  úřadem  purgkrabským  k  těm  oběma 
puohonóm,  kdež  on  Bohuslav  pokládá  sobě  to  a  takové  ustálé  právo  padesát  kop 
grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Václav  Mouřenín  pohnaný 
odpieraje  pravil,  že  jest  s  ním  s  Bohuslavem  smlouvy  neměl  žádné  dokonalé;  než 
na  takový  zpuosob  se  s  ním  smlúval,  jestliže  by  mu  udělal  list  na  XVIII  kop  grošuov 
míšeňských,  a  to  do  dvú  nedělí,  a  jestliže  jemu  je  igistí,  že  té  summy,  kterúž  jest 
za&  dal  Piramovi  Kapounovi  od  Hory,  jemu  Bohuslavovi  pustiti  chce,  však  bez  práva 
svého  pohoršenie.  Ale  on  Vrchota  toho  jest  neučinil.  A  na  to  také  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie 
i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  to  Bohuslavovi  svědkové  někteří  vyznali,  učiní-li  Bohu- 
slav té  smlouvě  dosti  ve  dvú  nedělí,  že  on  Mouřenín  tu  smlúvu  držeti  chce,   však 


206  Z).  Xm.  Registra  8<mdiA  komorního. 

s  tú  výhradu  bez  práva  jeho  pohoršeme,  též  také  Mouřenínaov  svědek  také  jest  to 
vyznal,  a  on  Bohuslav  toho  jest  ničímž  nepokázal,  že  jest  té  smloavě  dosti  učinil: 
i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Václavovi  Mouřenínovi  za  právo,  tak  aby  se  práva  svého 
stáného  držal.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX^  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykd. 

R.  m  1.  82.  b. 


1536. 
Mezi  Ctiborem  z  Chřenovic  a  Petrem  Leptéjem  z  Heroltíc  o  rčení.  1509,  15.  listopadu. 

Ctibor  z  Chřenovic  pohnal  Petra  Leptěje  z  Heroltic  a  z  Vozárovic.  Viniti 
ho  chce  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  mu  řekl,  že  on  pro  Havla,  bratra  jeho,  kteréhož 
potom  pan  Václav  Popel  vysoudil,  žádné  škody  v  tom  nevezme  etc.  Vložen  puohon 
létha  MDIX®  v  středu  po  Zvěstovánie  Matky  božie  [28.  března]. 

V  té  při  mezi  Ctiborem  z  Chřenovic  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Leptějem 
z  Heroltic  a  z  Vozárovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Ctibor  viní  ho 
Leptěje  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  mu  řekl,  že  on  pro  Havla,  bratra  jeho,  kteréhož 
potom  pan  Václav  Popel  vysoudil,  žádné  škody  v  tom  nevezme,  prošiv  ho,  aby  jej 
Havla  neopouštěl,  ale  o  něho  aby  stál,  a  že  on  Havel  žádnému  člověčenstvie  nesli- 
boval, než  že  sobě  svobodný  jest.  Na  kteréžto  jeho  rčenie  on  Ctibor  ubezpečil  se 
a  o  téhož  Havla  na  jeho  přiřčenie  a  na  jeho  žádost  stál.  Ale  to  se  pak  jinač,  než 
jest  jej  on  zpravoval  a  jemu  přiříkal,  nalezlo,  a  skrze  to  týž  Ctibor  ujmy  na  svém  statku 
vzal,  [které  sobě]  XLH  a  puol  kopy  grošuov  XV  grošuov  vše  českých  pokládá.  A  na  to 
ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  mu  Ctiborovi  tiem 
puohonem  nic  povinovat  nenie,  a  to  tudy,  že  témuž  Ctiborovi  Havel  bratr  jeho  Petruov 
na  hradě  Pražském  k  soudu  byl  postaven,  a  on  Ctibor,  když  se  súditi  na  ten  čas 
neměl,  kázal  jest  jemu  Havlovi  na  Eambergk  a  tam  jest  jej  ctí  a  věru  zavázal,  a  on 
Havel  že  jest  mu  potom  pryč  ušel.  A  na  to  také  vedl  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českďio,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  odpor  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Petr  to  jest  provedl,  že  jest  Havel,  bratr  jeho,  jemu  Ctiborovi 
na  hradě  Pražském  k  soudu  postaven  byl,  a  Ctibor  nemaje  soudu  na  ten  čas  kázal 
mu  jíti  na  Eambergk  a  tam  jej  potom  ctí  a  věrou  zavázal,  a  tak  se  jest  z  toho  při- 
řčenie sám  vyvedl,  poněvadž  jest  jej  nad  to  přirčení  slibem  zavazoval :  i  z  té  příčiny 
on  Petr  Leptej  tou  pokutou  jemu  Ctiborovi  vinen  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  létha 
MDIX^  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  68.  a. 


Náleisy  z  roku  1509  o  sv.  Martině.  207 

1537. 

Mezi  HanuSem  Elbognerem  z  Chebu  a  bratřími  Šliky  z  Holejče  o  dluh.  1509,  15.  listopadu. 

Hanuš  Elbogner,  měštěnín  města  Chba,  pohnal  pana  Osmana,  pana  Pangracia 
a  pana  Albrechta  Šlikuoy  bratří  ylastoích  z  Holayče,  hrábí  Pasaunských  a  synuoy 
někdy  pana  Yáclaya  odtudž  Šlika  z  Holayče.  Vinil  je  z  nezaplacení  šest  set  zlatých 
a  XXXVI  zlatých.  Vložen  puohon  MDIX^  ye  čtyrtek  den  syatého  Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Hanušem  Elbognerem,  měštěnínem  města  Chba,  puoyodem  s  jedné, 
a  panem  Osmanem,  panem  Pangracím  a  panem  Albrechtem,  ylastními  bratřími  z  Ho- 
layče, pohnanými  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Hanuš  Elbogner  yinil  je  bratry  syrchu 
psané  etc.  z  nezaplacenie  šesti  seth  a  XXXVIti  zlatých  dluhu  jemu  Hanušoyi  od 
téhož  někdy  pana  Václaya  Šlika  otce  jich  sprayedliyě  zuostalého.  A  na  to  ukázal 
páně  Vádayuoy  Šlikuoy  list  hlayní,  kterýmž  se  i  syé  dědice  Jiříkoyi  kramáři,  měště- 
nínu města  Chba,  zapisuje.  Ukázal  také  list,  kdež  týž  Jiřík  kramář  syé  práyo  a  ten 
dluh  yzdáyá  Hanušoyi  Elbogneroyi  a  jeho  synóm  etc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofinistr  králoystyie  českého,  se  pány 
a  yladykami,  krále  JMti  raddami,  yyslyšeyše  strany  a  y  ty  listy  puoyodoyy  pilně 
nahlédše:  Poněyadž  puoyod  pokázal  jest  listy  podle  syého  puohonu,  ješto  ti  listoyé 
y  sobě  pokuty  na  ty  dluhy  držie  a  zayírají ;  i  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdyihají. 
Dali  památné.  Stalo  se  ye  čtyrtek  po  syatém  Brykcí. 

B.  m.  L  119.  a. 

1538. 

Mezi  Jakubem  z  Lestkoya  a  Zikmundem  z  Lestkoya  o  pobrání  yozů  a  koní. 

1509,  15.  listopadu. 

Jakub  z  Lestkoya  pohnal  Zigmunda  odtudž  z  Lestkoya  na  Ghyatěrubech.  Vinil 
ho  z  pobránie  yozů,  jednoho  krytého  a  čtyř  koní,  a  druhého  formanského  fasunku  též 
se  čtyřmi  koňmi,  kteréž  jest  na  syobodné  králoyské  silnici  pobral,  pacholky,  kteříž 
ty  vozy  yezli,  ctí  a  yěrou  zayázay,  aby  je  ty  yozy  i  s  koňmi  na  Chyatěruby  yedli 
a  dovezli.  Vložen  puohon  léta  MDVni^  ve  čtvrtek  před  Početím  Matky  boží  [7. 
prosince]. 

V  té  při  mezi  Jakubem  z  Lestkoya  puoyodem  s  jedné,  a  Zigmundem  odtudž 
z  Lestkoya  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jeho  puovod  vinil  z  pobránie  vozu  je- 
dnoho krytého  a  čtyř  koní  a  druhého  formanského  fasunku  též  se  čtyřmi  koňmi, 
kteréž  jest  na  svobodné  královské  silnici  pobral,  pacholky,  kteříž  ty  vozy  vezli,  ctí 
a  věrou  zavázav,  aby  je  ty  vozy  i  s  koňmi  na  Chvatěruby  yezli  a  dovedli,  ježto  on 
Jakub  se  na  téhož  Zigmunda  toho  nenadal.  Kteréžto  vozy  a  těch  osm  koní  jmeno- 
vaný Jakub  sto  kop  grošuov  českých  pokládá.   A  na  to  ukázal  svědomí.   Proti  tomu 


208  D.  XIII.  Begisira  solidu  komorního. 

Zigmund  pohnaný  pravil,  že  jest  jich  těch  koní  ani  vozuov  nebral  ani  pacholknov 
těch  zavazoval,  ale  že  jest  je  posel,  kterýž  od  pana  purkrabí e  Pražského  s  obranním 
listem  byl  poslán,  zavazoval,  a  ten  posel  jim  rozkázal,  aby  s  těmi  koňmi  a  vozy  zase 
na  Chvatěruby  jeli.  A  na  to  akázal  svědomí.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  niy vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  paohon,  odpor  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  puovod, 
poručník  téhož  Zigmunda,  toho  ničímž  neprovozuje,  by  to  jeho  koni  a  vozové  vlastní 
byli,  a  také  toho  jest  ničímž  nepokázal  vedle  práva,  by  týž  Zigmund  je  bral  a  zavazoval, 
než  to  jest  Zigmund  ukázal  a  dostatečně  provedl,  že  ten,  kterýž  jest  jel  s  obranním 
listem  od  pana  purkrabie,  že  těm  pacholkem  s  vozy  a  s  koňmi  kázal  jest  jetí  zase 
na  Chvatěruby,  a  tak  aby  jeho  Zigmunda  zmocnil  statku  podle  listu  obranního :  i  z  té 
příčiny  on  Zigmund  jemu  Jakubovi  tiem  puohonem  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  168.  a.    Stv.  nález  č.  1628  na  str.  200. 

1539. 

Mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabí  a  měšfanem  Staroměstským   Ondřejem  MěSečníkem 

o  navrácení  dvou  listů  zapečetěných.   1509,  15.  listopadu. 

Václav  Vrchlabský  z  Vrchlabí  pohnal  Vondřeje  Měšečníka,  Starého  města 
Pražského  měštěnína.  Vinil  jej  z  nevrácenie  dvú  listuov  zapečetěných,  kteréž  jest  jemu 
schovati  dal.  Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  před  svatým  Řehořem  [8,  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabie  puovodem  s  jedné,  a  Von- 
dřejem  Měšečníkem,  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  pohnaným  s  strany  druhé. 
Kdežto  jej  Vondřeje  pohnaného  vinil  týž  Václav  puovod  z  nevrácenie  dvú  listuov 
zapečetěných,  kteréž  jest  jemu  schovati  dal,  kteréžto  listy  pan  kancléř  psal,  jeden 
panu  Lvovi  niqvyššímu  purgkrabí  Pražskému,  a  druhý  panu  Janovi  Šumburkovi,  haj- 
tmanu  manstvie  Trutnovského,  o  některé  pilné  a  znamenité  potřeby  a  spravedlností 
jeho  Vrchlabského,  kterýchžto  listuov  on  Měšečník  svévolně,  tak  jakž  jest  je  od  něho 
přijal,  jemu  Vrchlabskému  zase  vrátiti  nechce.  Kteréžto  listy  on  Vrchlabský  pokládá 
sobě  XXV  kop  grošuov  českých,  při  tom  pravě,  že  jsů  ti  listové  jemu  Vrchlabskému 
potřební  byli,  a  že  mu  jich  svěřil  a  že  jich  otvierati  neměl.  A  na  to  ukázal  svědomie 
a  nález  pana  Lva,  najvyššieho  purkrabie  Pražského,  mezi  ním  Vrchlabským  a  týmž 
Měšečníkem  učiněný.  Proti  tomu  on  Vondřej  Měšečník  odpíraje  pravil,  že  jest  ty  listy 
k  sobě  přgaté  jemu  Vrchlabskému  kladl  a  jemu  je  vracoval,  a  on  Vrchlabský  týchž 
listuov  přijíti  nechtěl,  a  že  o  takové  o  všecky  věci  předešlé  s  ním  s  Vrchlabským 
smlouvu  má,  aby  sebe  o  ty  předešlé  věcí  nevinili  ani  se  z  nich  napomínali.  A  na  to 
ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  209 

stran  pře  Učenie,  nález  purkrabský  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  on  Vrchlabský  puovod 
některé  ukázal  jest  svědomí  neřádně  přišlé,  a  to  v  tom,  kdež  Václav  z  Payru  re- 
gistry purkrabskými  svědčil,  to  seznává,  že  jest  pacholek  jeho  Vrchlabského  k  Ondře- 
jovi nadepsanému  pohnanému  přišel,  a  tu  že  jest  k  němu  on  Ondřej  mluvil,  že  by 
jeho  pacholek  Ondřejóv  ty  Vrchlabského  listy  odevřel  bez  jeho  vuole;  a  týž  Václav 
z  Payru  v  listu  svého  svědomí  svědčí,  že  by  on  Vondřej  řekl:  Stěžka  sem  těch  li- 
stuov  sám  neodevřel,  a  tuším,  že  jest  je  pacholek  muoj  zřezal  aneb  ztrhal,  a  tak  se 
to  jeho  Payrovo  svědomí  dvojí  a  nesrovnává;  a  také  ti  listové,  pro  kteréž  on  Vrch- 
labský pohnal,  jemu  Vrchlabskému  jeho  spravedlnosti  nezavřeli  v  ničemž,  a  nenie 
znáti,  by  tudy  jeho  spravedlnosti  a  statku  co  k  ujmě  bylo:  i  z  těch  příčin  on  Von- 
dřej pohnaný  jemu  Vrchlabskému  tou  pokutou  v  puohonu  menovanú  vinen  nenie. 
A  jestliže  by  se  potomně  komu  to  přihodilo,  že  by  takově  aneb  k  tomu  podobně  svědčil 
a  s  tiem  k  soudu  přišel,  že  by  JMt  věděli  se  jak  k  takovému  mieti.  Dal  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  m  1.  302.  b. 

1540. 

Mezi  Bohunkem  Špínou  z  Jenifiovic  a  Janečkem  z  Jíkve  o  navrácení  ukradené  klisny 

8  dvěma  jejími  hříbaty  jeho  poddanému.  1509,  16.  listopadu. 

Bohunek  Špína  z  Jenišovic  pohnal  Janečka  z  Jíkvy.  Viní  ho  z  toho,  že  člo- 
věku jeho,  rychtáři  z  Litětin,  nechce  vrátiti  klisny  a  dvé  hříbat  od  nie. 

V  té  při  mezi  Bohunkem  Špínu  z  Jenišovic  s  jedné,  a  Janečkem  z  Jíkvy 
s  strany  druhé.  Jakož  jej  viní  z  toho,  že  člověku  jeho  rychtáři  z  Litětin  nechce  vrá- 
titi klisny  a  dvé  hříbat  od  ní,  kterážto  klisna  jest  témuž  rychtáři  z  Litětin  zlodějsky 
ukradena  a  u  téhož  Janečka  nalezena.  A  ji  tu  klisnu  s  těmi  hříbaty  pokládá  sobě 
dvadceti  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  ukázal  na 
to  svědomí.  Proti  tomu  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  pohání  z  klisny  a  ze  dvú  hříbat 
a  že  toho  ničímž  neprovodí,  by  jemu  hříbata  ukradena  byla,  než  toliko  klisna,  tudy 
že  by  ten  puohon  byl  zmatečný,  a  že  jest  ten  puohon  udělal  bez  potřeby,  poněvadž 
chtěl  jemu  vrátiti  tu  klisnu  bez  puohonu.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  on  jest  Bohunek 
klisnu  svú  u  něho  u  Janečka  nalezl,  kteráž  mu  ukradena  jest,  a  to  jest  provedl; 
a  on  Janček  se  k  klisně  zná,  ale  že  ji  neukradl,  ale  svobodně  koupil,  a  to  také  pro- 
vedl, že  ji  vrátiti  chtěl,  a  na  to  ukázal  také  svědomí;  i  poněvadž  ji  prve  tu  klisnu 
vrátiti  chtěl  a  kradenu  koupil,  aby  mu  ji  ještě  vrátil,  a  to  od  dneška  ve  dvú  ne- 
dělech  pořád  zběhlých.  A  poněvadž  Bohunek  neprovedl,  by  ta  hříbata  od  té  klisny 
byly,  že  on  Janček  jemu  ty  hříbata  vracovati  povinovat  nenie.    A  poněvadž  obojím 

ArciiiT  Četký  XUL  S7 


210  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

stranám,  puoyodovi  klisna  se  přisuzuje  a  pohnanému  hříbata,  z  té  příčiny  škody  mezi 
stranami  se  zdvihají.  Stalo  se  léta  MDIX^  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  L  31.  b. 

1541. 

Mezi  Vilémem  z  Pemšteina  a  Janem  Svitákem  z  Landšteina  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  kupování  kradených  věcí.  1509,  16.  listopadu. 

Bohuslav  Chrt  z  Ertína,  miestopurkrabie  Pražsky,  Ondřej  Skalský  z  Rati- 
boře a  mistr  Jan  z  Vrathu  etc.,  mocní  poručníci  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  dskami  zemskými  zapsaní,  po- 
hnali pana  Jana  Svitáka  z  Landšteina  na  Tuchorazi,  aby  člověka  svého  Jana  z  Chrástu, 
o  kteréhož  jest  mu  Bohuslav  Běškovec,  hejtman  Pardubský,  aby  se  jím  ujistil,  psal, 
postavil  před  soudem  komorním  a  raddami  krále  JMti.  Viniti  ho  chtějí  z  toho,  že 
jest  kupoval  kradené  věci  etc.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  středu  [sic]  na  den  sva- 
tého Havla  [16.  října]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína,  miestopurkrabí  Pražským,  On- 
dřejem Skalským  z  Ratiboře  a  mistrem  Janem  z  Vrathu,  Starého  města  Pražského 
kancléřem,  mocnými  poručníky  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  dskami  zemskými  zapsanými, 
puovody  s  jedné,  a  panem  Janem  Svitákem  z  Landšteina  na  Tuchorazi  pohnaným 
s  strany  druhé.  Kdež  svrchupsaní  poračníci  puovodové  pohnali  jej  pana  Jana  z  toho, 
aby  člověka  svého  Jana  z  Chrástu,  o  kteréhož  jest  mu  Bohuslav  Běškovec,  hejtman 
Pardubský,  aby  se  jím  ujistil,  psal,  postavil  před  soudem  komomím  a  raddami  krále 
JMti,  že  téhož  Jana  z  Chrástu  viniti  chtie  z  toho,  že  jest  kradené  věci  kupoval, 
sukna,  kteréž  sú  jeho  páně  z  Pemšteina  etc  lidem  z  Rychnova  loupežem  na  silnici 
pobrány,  kterážto  sukna  nadepsaní  pohánějící  sto  kop  grošuov  českých  pokládají.  Tu 
Jan  Hampl,  jeho  páně  Januov  z  Landšteina  pohnaného  poračník,  na  miestě  téhož 
pana  Jana  žádal  JMti  pánuov  za  hojemstvie.  Proti  tomu  puovodové  odpieriqíce  pra- 
vili, poněvadž  pan  Sviták  podle  puohonu  se  nezachoval  a  toho  člověka  svého  nepo- 
stavil, že  mu  hojemství  dáno  býti  nemá,  žádajíce  v  tom  JMti  za  opatřeme.  Zase 
proti  tomu  poračník  páně  Svitákuov  pověděl,  že  jest  ho  postaviti  nemohl,  poněvadž 
puohonem  u  něho  zastižen  nebyl,  a  že  jest  bezelstně  utekl.  Proti  kterýmžto  slovóm 
nadepsaní  puovodové  pověděli  sů,  že  jest  se  jím  byl,  tiem  Člověkem,  pan  Sviták  uji- 
stil, a  to  Bohuslavovi  Běškovcovi,  hejtmanu  na  Pardubicích,  připsal,  a  oni  na  to  uji- 
štění jej  pana  Svitáka  pohnali.  A  na  to  ten  jeho  páně  Svitákuov  list  ukázali.  Tu 
JMt  páni  a  vladyky,  kráJe  JMti  raddy,  slyševše  puohon,  odpor  pohnaného  i  ten  list 
od  pana  Svitáka  jemu  Běškovcovi  psaný,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  se  to  z  listu 
páně  Svitákova,  kterýž  Běškovcovi  připsal,  zřetedlně  shledává,  že  on  pan  Sviták  tiem 


/j 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  211 

svým  člověkem  se  ujistil,  a  nadepsaní  puovodové  na  to  jeho  páně  Svitákovo  připsání 
a  toho  člověka  jeho  ujištěnie  jej  pana  Svitáka  pro  postavenie  toho  člověka  pohnali, 
a  on  pan  Sviták  puohonu  dosti  neučiniv  a  toho  člověka  nepostaviv,  chtěl  jest  ho- 
jemstvie  bráti,  kdež  jest  toho  učiniti  nemohl,  a  také  jeho  páně  Svitákuov  prve  me- 
novaný  poručník  toho  jest  ničímž,  by  ten  člověk  bezelstně  utekl,  neprovedl :  i  z  těch 
příčin  dává  se  nadepsaným  puovodóm  podle  jich  puohonu  za  právo,  tak  že  jest  on 
pan  Sviták  tou  pokutou  v  puohonu  menovanú,  to  jest  těmi  sty  kopami  grošuov  če- 
skými vinen,  a  ty  aby  jim  dal  ve  dvú  nedělech  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých. 
Dali  památné.     Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.   33.  a. 

1542. 

Mezi  Jiříkem  Bradáčem  z  Domaňovic  a  Haškem  z  Wartmberka  o  nevydání  odkazu. 

1509,  16.  listopadu. 

Jiřík  Bradáč  z  Domaňovic  pohnal  pana  Haška  z  Watmbergka  a  na  Smidařích, 
držitele  statku  někdy  pana  Petra  odtudž  z  Watmbergka,  bratra  jeho,  z  toho,  kdež 
týž  pan  Petr  měl  jest  při  sobě  tisíc  zlatých  uherských  někdy  od  pana  Henyka  Ště- 
panicského  svěřených,  z  kterýchžto  pan  Henyk  poručil  jest  dáti  témuž  Jiříkovi  sto 
kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDVHI®  v  pátek  po  svatém  Yppolitu 
[18.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Bradáčem  z  Domaňovic,  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Haškem  z  Watmberka  a  na  Smidařích,  držitelem  statku  někdy  pana  Petra  odtudž 
z  Watmbergka,  bratra  jeho,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jiřík  Bradáč  vinil 
jej  z  toho,  kdež  týž  pan  Petr  měl  jest  při  sobě  tisíc  zlatých  uherských  někdy  od 
pana  Henyka  Štěpanicského  svěřených,  z  kterýchžto  pan  Henyk  poručil  jest  dáti 
témuž  Jiříkovi  sto  kop  grošuov  českých.  A  on  pan  Petr  jemu  jich  nedal,  z  nichžto 
týž  Jiřík  jej  pana  Haška,  držitele  statku  páně  Petrova,  vinil.  A  na  to  ukázal  jeho 
páně  Henykuov  kšaft  a  nebožtíka  pana  Petra  Bydžovského  list  pod  jeho  vlastní  pe- 
četí zapečetěný  a  svědomí.  Proti  tomu  pan  Hašek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  ten 
páně  Henykuov  kšaft  nenie  dostatečný  ale  neřádný,  a  také  že  svědomie  to  nenie 
podle  práva;  neb  některá  města  dávají  svědomí  od  lidí  cizích,  k  jich  právu  nepří- 
slušejících,  a  ti  že  na  pana  Haška  nic  neukazují.  A  také  že  svědčí  Jiříkovi  Zmeška- 
lovi  a  ne  jemu  Bradáčovi;  a  nad  to  že  jest  pan  Henyk  panu  Petrovi  nebožtíkovi 
vSecken  statek  svuoj  bez  výmienky  dluhem  dskami  zapsal.  A  poněvadž  sobě  v  tom 
zápisu  žádné  moci  a  vuole  nevymienil,  jesliže  jest  pak  co  dále  mimo  zápis  svuoj  od- 
kazoval, prvnieho  zápisu  nezrušiv,  že  to  moci  nemá  ižádné  podle  zřiezenie  zem- 
ského. A  na  to  ten  zápis  z  desk  i  zřiezenie  zemské  ukázal.  Naposledy  pak  i  toho 
dotekl,   že  ten  páně  Petruov  list  jest  promlčaný  a  moci  žádné  nemá,    poněvadž  mu 

27* 


212  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

již  Xni  leth  minulo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
v  jeho  páně  Henykuov  kšaft  a  páně  Petraov  list  nahlédše  i  všecka  svědomí  pilně 
vyslyševše,  nalezli :  Poněvadž  pan  Henyk  v  svém  kšaftu  položil,  že  jest  panu  Petrovi 
Bydžovskému  nebožtíkovi  svěřil  tisíc  zlatých  uherských,  a  z  těch  svěřených  zlatých 
nadepsanému  Bradáčovi  sto  kop  grošuov  českých  odkázal;  a  pan  Petr  listem  svým 
pod  svú  pečetí  k  tomu  dluhu  z  těch  svěřených  peněz  odkázanému  se  přiznává  a  za- 
platiti přiříká  a  v  tom  se  s  kšaftem  a  odkázáním  páně  Henykovým  srovnává,  kdežto 
on  pan  Henyk  to  odkázánie  jemu  Bradáčovi  z  těch  svěřených  peněz  dobře  učiniti 
mohl;  a  poněvadž  také  on  Bradáč  dvěma  provedl  svědky  z  pánuov,  že  jest  nebožtíka 
pana  Petra  za  jeho  živnosti  z  toho  napomínal  dluhu,  i  tudy  jest  práva  svého  k  tomu 
dluhu  odkázanému  nepromlčal:  protož  z  těch  ze  všech  příčin  dává  se  jemu  Jiříkovi 
Bradáčovi  podle  jeho  puohonu  k  těm  sto  kopám  grošuov  českým  za  právo,  a  ty  aby 
on  pan  Hašek  pohnaný  jemu  Bradáčovi  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX°  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  104.  a. 

1543. 

Mezi  Janem  Berkou  z  Dube  a  radou  města  Českého  Brodu  o  nevydání  statku  králem  daného. 

1509,  16.  listopadu. 

Pan  Jan  Berka  z  Dube  a  z  Drahobuze  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Brodu  Českého.  Vinil  je  z  nevydání  statku,  kterýž  jemu  král  JMt  dáti 
ráčil.  Vložen  puohon  létha  MDIX  v  úterý  před  svatým  Ambrožem  [3.  dubna]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Berků  z  Dube  a  z  Drahobuze  puovodem  s  jedné, 
a  purgmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Českého  Brodu  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  pan  Jan  vinil  je  Brodské  z  nevydánie  statku,  kterýž  jemu  král  JMt  dáti 
ráčil  i  jim  psáti,  aby  mu  vydán  byl,  tak  jakož  JKMti  dánie  to  v  sobě  plněji  zavírá; 
kterýžto  statek  pokládá  sobě  osm  seth  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  dánie 
krále  JMti.  Proti  tomu  Brodští  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  sů  ty  všecky  věci, 
kteréž  sú  tu  po  Anně,  kteráž  od  Jindřiška  zamordována  jest,  vydali  Tomkovi,  manželu 
jejiemu,  a  to  že  sú  z  rozkázánie  krále  JMti  i  také  na  žádost  krále  Polského  JMti 
učinili.  A  na  to  JMKské  pána  našeho  i  také  krále  Polského  [listy]  okázali.  Zase  proti 
tomu  poručník  póvoda  pověděl,  že  on  pan  Jan  puovod  na  to,  což  jest  Anniného  bylo 
a  již  vydáno,  netáhne  se,  než  na  to,  což  jest  po  tom  Jindřichovi  zločinci  a  po  jeho 
tovaryši  zuostalo  a  jest.  A  na  ty  po  témž  Jindřichovi  zuostalé  věci  ukázal  jest  ceduli 
sepsánu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  niqvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  ža- 
lobu, listy  královské,  nalezli :  Poněvadž  oni  Brodští  ty  zločince  tu  v  městě  svém  po- 


k^ 


Nálessy  g  rohu  1509  o  sv.  Martině,  213 

stihli,  neměvše  o  to  práce  ižádné,  a  král  JMt  to,  což  jest  týmž  zločincem  vzato, 
jemu  panu  Drahobozskéma  dáti  ráčil,  mimo  to,  což  sú  oni  Brodští  manželu  té  Anny 
zabité  navrátili ;  z  té  příčiny  oni  Brodští  aby  ty  všecky  věci,  kteréž  sú  koli  po  těch 
zločincích  zuostaly,  vydali  jemu  panu  Janovi  podle  dánie  krále  JMti,  a  to  od  dne- 
šnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých;  však  prve  aby  z  těch  věcí  zaplatili,  což 
sú  na  popravy  naložili.  Chce-li  pak  aneb  bude-li  chtieti  on  pan  Drahobuzský  nad 
to,  což  mu  vydadie,  viece  mieti,  to  aby  provedl  před  úředníky  Pražskými  menšími 
na  zajtřie  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  [1510,  21.  ledna],  a  což  tu  před  týmiž 
úředníky  na  jich  zchválenie  provede  těch  věcí  pozuostalých,  to  aby  oni  Brodští  jemu, 
panu  Drahobuzskému,  vydali  od  próvodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  167.  b. 

1544. 

Mezi  Matějkou  soukenníkem  z  Týna  na  Vltavě  a  Janem  z  Šternberka  o  postavení  služebníka 

pro  dluh.  1509,  16.  listopadu. 

Matějka,  soukenník  z  Tajná  na  Vltavě,  člověk  páně  Čabelicského,  pohnal  pana 
Jana  z  Štembergka  na  Bechyni,  aby  postavil  Ctibora,  služebníka  svého.  Vinil  ho 
z  toho,  totiž  z  XI  kop  grošuov  míšeňských  jemu  za  sukno  povinných.  Vložen  puohon 
léta  MDIX®  v  pátek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Matějků,  soukenníkem  z  Tajná  na  Vltavě,  s  jedné,  a  mezi 
Ctiborem,  služebníkem  pana  Jana  z  Štembergka,  pro  kteréhož  jest  jej  pana  z  Štern- 
berka on  Matějka  pohnal,  aby  jej  Ctibora  postavil,  s  strany  druhé.  Kdež  vinil  jej 
Ctibora  z  Xlti  kop  grošuov  míšeňských  jemu  za  sukna  povinných  etc.  Tu  pohnaný 
žádal  jest  pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  puovod  toho  dluhu  v  puohonu  polo- 
ženého ničímž  neprovozuje.  Proti  tomu  puovod  pověděl,  že  nemá  Čím  provozovati, 
poněvadž  svědci,  kterýchž  jest  pohnal  i  podle  práva  dohnal,  jemu  nesvědčili  jsú.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon  i  odpor  pohna- 
ného, nalezli:  Poněvadž  puovod  ničímž  toho  dluhu  neprovedl,  z  té  příčiny  dává  se 
pohnanému  za  právo,  že  jemu  puovodovi  tiem  dluhem  v  puohonu  dotčeným  nic  vinen 
nenie.  Než  chce-li  on  puovod  k  těm  svědkóm  hleděti,  kteříž  jemu  podle  puohonu  i  duo- 
honu  nesvědčili,  právo  se  jemu  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  1.  206.  a. 

1545. 

Mezi  Václavem  z  Polanky  a  radou  města  Tábora  o  postavení  spolusouseda  pro  dluh. 

1509,  16.  listopadu. 

Václav  z  Polanky  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  hory  Thábor, 
aby  svého  spoluměštěnína  Václava,  syna  někdy  Voldřicha,  jich  spolusouseda,  postavili 


^      r 


214  D.  XIIL  Registra  soudu  Jcomomiho. 

před  soudem  komorním.  Vinil  jej  jakožto  syna  a  držitele  statku  již  menoyaného 
Voldřicha,  otce  jeho,  ze  sta  kop  a  z  šedesáti  kop  grošuov  vše  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  po  Zvěstování  Matky  božie  [29.  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Polanky  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  synem 
někdy  Voldřicha,  měštěnína  Táborského,  postaveným  od  purgmistra  a  konšel  i  všie 
obce  téhož  města  Tábora,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Václav  z  Polanky 
vinil  jej  Václava  Voldřichova  syna  jakožto  držitele  statku  otce  jeho  ze  sta  kop 
a  z  šedesáti  kop  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  jemu  Václavovi  z  Polanky  od  téhož 
Voldřicha  rozkázáním  někdy  Hrona,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  spravedlivě 
povinného.  A  na  to  ukázal  list  hlavní  svědčící  někdy  Hronovi  od  Voldřicha,  otce 
Václava  pohnaného,  a  k  tomu  několikero  svědomí.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  to  svědomí  puovodovo  se  nesrovnává,  a  to  v  tom,  že  někteří 
svědkové  svědčí,  že  jest  nebožtík  Hron  puojčil  Voldřichovi,  pohnaného  otci,  zlaté 
uherské,  a  někteří  že  groše,  a  tak  že  se  ani  v  summách  nesrovnávají;  neb  někteří 
vyznávají,  že  jest  puojčeno  sto  zlatých  a  někteří  že  sto  a  šedesát  kop.  A  tak  to 
odkázánie  dostatečné  že  nenie,  poněvadž  kšaftem  řádným  odkázány  nejsú,  a  nad  to 
poněvadž  jest  věc  listem  puojčena,  a  to  list  promlčený  jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  líčenie,  list  hlavní,  svědomí 
a  odpor,  nalezli:  Poněvadž  on  Václav  puovod  to  jest  dvěma  svědky  dostatečně  pro- 
vedl, že  jest  on  nebožtík  Hron  jemu  Oldřichovi,  otci  pohnaného,  šedesáte  zlatých  uher- 
ských nad  listovní  dluh,  v  kterémž  sto  zlatých  uherských  dluhu  jest,  připuojčil  bez  listu, 
a  k  tomu  dluhu  týž  Voldřich  neodpíral,  než  toliko  žádal  za  prodlenie,  a  v  tom  neza- 
plativ dluhu  toho,  umřel :  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  k  těm  LXti  zlatým 
uherským  za  právo,  a  on  pohnaný  aby  mu  je  tak  dal  za  každý  zlatý  puol  kopy  grošuov 
českých,  jakož  svědci  vyznávají,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 
Než  což  se  těch  sto  zlatých  uherských  v  listu  hlavním  položených  dotýče,  poněvadž  jest 
věc  listovní,  sem  k  soudu  nepříslušející,  to  se  zdvihá.  A  chtie-li  se  strany  o  to  dále 
právem  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  L  303.  a. 

1546. 

Mezi  Václavem  Bradáčem  z  Toušené  a  Michalem  Slavatou  z  Chlumu  o  neuvéznění  zemského 

zhoubce.  1509,  16.  listopadu. 

Václav  Bradáč  z  Toušeně  pohnal  pana  Michala  Slavatu  z  Chlumu  a  z  Eošm- 
berka  na  Kostelci  z  toho,  že  jest  se  na  žádost  jeho  podle  zřiezenie  zemského  Janem 
Seredů  ze  Kšel,  psancem  zjevným  a  zhúbcí  zemským,  [neujistil].  Vložen  puohon  léta 
MDIX  v  pátek  den  svatého  Mathůše  evangelisty  [21.  září]. 


Nálegy  g  roku  1509  o  sv.  Martině.  215 

V  té  při  mezi  Václavem  Bradáčem  z  Toušeně  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Michalem  Slavatů  z  Chlumu  a  z  Košmberka  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž 
Václav  puovod  vinil  jej  pana  Michala  z  toho,  že  jest  na  žádost  jeho  Bradáčovu  a  podle 
zřiezenie  zemského  Janem  Šeredú  ze  Ešel,  psancem  zjevným  a  zhúbcí  zemským, 
podle  téhož  zřiezenie  zemského  neujistil,  kdež  pro  takové  téhož  Škeredy  neujištěnie 
vedle  práva  pokládá  sobě  on  Bradáč  čtyři  tisíce  kop  grošuov  českých.  Proti  tomu 
on  pan  Slavata  odpíraje  pravil,  že  kdyby  to  naň  provedeno  bylo,  že  by  to  byla  věc 
veliká  a  že  by  se  tu  jeho  cti  dotýkalo.  A  také  že  zřiezenie  zemské  ukazuje,  že  pro 
takové  věci  m^jí  se  před  soud  zemský  obsielati.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon  i  odpor:  Poněvadž  on  Bradáč  summu  peněžitú 
v  puohonu  položil,  a  v  právích  zemských  o  takové  věci  jinač  se  okazuje,  z  té  příčiny 
ten  puohon  zdvihli  jsů.     Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  303.  b. 


1547. 

Mezi  Novoměstským  měšťanem  Vítem  pemikářem  a  Staroměstským  měštanem  Jakubem 

kotlářem  o  nezdržení  smlouvy.  1509,  16.  listopadu. 

Vít  pernikář,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Jakuba  kotláře,  mě- 
štěnína Starého  města  Pražského.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  učiněné 
cedulemi  řezanými  a  pečetmi  jich  a  dobrých  lidí  s  obů  stran  tvrzené,  menovitě  v  ar- 
tikuli tomto,  kdež  podle  zněnie  nadepsané  smlouvy  on  Jakub  maje  s  téhož  Víta  plat 
úroční  bráti  podle  listu  výsadního,  kterýž  jest  stvrzen  před  zaražením  groše  českého 
za  krále  Jiřího,  jakož  nadepsaná  smlouva  to  šíře  v  sobě  a  ten  artikul  v  nie  dotčený 
ukazují.  A  on  Jakub  podle  stvrzenie  té  smlouvy  jeho  Víta  při  tom  zuostaviti  nechce. 
Vložen  puohon  léta  MDIX  v  sobotu  den  Narozenie  Matky  božie  [8.  září]. 

V  té  při  mezi  Vítem  pemikářem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Jakubem  kotlářem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdežto 
týž  Vít  vinil  jeho  Jakuba  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  cedulemi  řezanými  učiněné 
a  pečetmi  jich  a  dobrých  lidí  s  obů  stran  tvrzené,  ut  supra.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie, 
smlouvu  a  list  purchrechtní :  Poněvadž  se  grantovní  věci  dotýče,  z  té  příčiny  JMt 
páni  tento  puohon  zdvihli  jsů.  A  chtie-li  se  o  to  dále  strany  právem  hleděti,  to  se 
jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brjkcí. 

R.  m.  1.  804.  a. 


216  D.  XJU,  Registra  soudu  komomíko. 

Svědomí  k  roku  Svátostí  léta  MD  desátélio. 

1548. 

Mezi  Markyartem  KraseloYBkým  z  Kraseloya  s  jedné,  a  Václavem  Přechem  z  Češtíc  s  strany 

druhé.*)   1510,  22.  února. 

V  pátek  o  suchých  dnech  postních  MDX^  Pabeš  z  Češtíc,  slu- 
žebník páně  Přechuov  u.  p.  n.  k.  s.  t.**):  To  mi  v  paměti,  když  jsme  jezdili  na 
lov  se  panem  Přechem  na  velikú  zvěř,  i  táhli  sme  teneta  cestou  vozní,  ješto  jí  každý 
jede.  I  byla  na  ní  ňáká  niva,  a  oni  táhli  teneta  přes  tu  nivu.  Než  já  neviem,  čie 
jest.  Než  vázali  nám  oves  lidé  Kraselovští.  A  jakož  praví,  že  by  přišli  lidé  páně 
Markvartovi  o  ten  lov,  já  toho  v  paměti  nemám. 

Petr  kovář  z  Češtic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sme  vzali  hrsf 
ovsa  koňóm  s  pole,  čekajíc  ochozníka,  a  potom  jsme  táhli  jeden  kus  teneta  přes  ňákú 
nivu;  a  vázal  oves  na  té  nivě  pana  Kraselovského  člověk  sám  třetí.  A  my  jdouce 
před  vozem  i  odkládali  sme  hrsti  na  stranu,  aby  nepotlačili.  A  potom  sem  já  odběhl 
preč  od  nich  a  roznášel  sem  sochy. 

Václav  Koza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  pamětí,  že  když  sem  vezl  teneta, 
i  stáli  sme  na  silnici,  čekajíce  ochozníka,  i  vzali  jsme  trochu  ovsa  koĎóm  a  osekali 
sme  a  dali  sme  konóm.  A  byl  člověka  páně  Kraselovského.  A  sekali  sme  sochy 
v  jich  mezech.  A  když  sme  táhli  teneta,  vázali  sme  u  silnice  a  táhli  sme  přes  jednu 
nivu.  A  tu  člověk  páně  Kraselovského  vázal  na  té  nivě  oves.  Než  já  neviem,  čí  jest 
niva.  A  jeli  sme  přes  ni  a  přes  několik  hrstí  ovsa  přes  řady  i  skrze  pohanku. 
A  potom  sme  táhli  vše  po  strništi  okolo  lesu.  A  když  sme  dotáhli  všecka  teneta, 
stáli  s  vozem  na  strništi.  A  tu  jsme  několik  soch  utěli  a  nezabili  sme  nic. 

V  pátek  o  Svátosti  [12.  dubna].  Matouš  z  Krobočova,  páně  Pře- 
chuov Člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  svědomo,  že  některú  chvíli  přišel  jest 
ke  mně  Matěj  z  Blahotic  od  pana  Přecha,  pána  mého,  a  pověděl  jest  mi,  abych  s  ním 
šel,  abychme  nasekali  s  vuoz  soch,  že  jest  pán  rozkázal.  A  pověděl  mi  tak,  abychme 
sekali  v  lesích  Kraselovských,  že  jest  pán  rozkázal.  Ale  my  sme  toho  proto  učiniti 
nechtěli  pro  nesnáze.  Chtěli  sme  do  svých  lesuov  jeti.  I  našli  sme  pana  Sádlu  mla- 
dého na  silnici,  a  on  se  nás  ptal,  kde  chcem  jeti.  A  my  sme  jemu  pověděli:  Do 
svých  lesuov,  abychme  soch  nasekali.  A  on  nám  řekl:  „Nejezdte;  neb  tam  zvěř  stojL 
Jeďte  do  lesuov  Kraselovských.  Nebojte  se  žádného. "  A  kus  teneta  léčeli  pána  mého 
lidé  na  lesích  Kraselovských. 

R.  rv.  1.  A.  10  a  a  13  b. 


*)  Nadpisy  tyto  Tsaty  jsou  z  originálu;  tydaratel  toliko  datom  přídáTá. 
**)  Skratky  tyto  čtou  se :  Uiíiniv  pHsahu  na  křCsi,  svédííU  takto : 


Svédomí  *  rohu,  Svátosti  I  1510,  2 17 

1549. 

Mezi  Janem  Svojancyským  z  Bozkoyic  s  jedné,  a  Markvartem  Fryckem  z  Dalemiřic  a  na 

Zvolenovicích  8  strany  druhé.   1510,  26.  února. 

V  úterý  po  svatém  Matěji.  Jan  z  Lomnice  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  pan  Markvarth  Frycek  vzal  trojí  zbroji  zúplna  všicku  s  plechovicemi, 
s  helmeliny,  s  nákolenkami  na  tři  pacholky,  se  vším  což  k  úplné  zbroji  přísluší :  pod- 
pažníky  jedny,  dva  šorce  a  jeden  hever,  dva  meče,  jeden  končieř  a  druhý  šaršůn, 
dvě  sedle  plechové  a  dvě  jezdecké  a  třetí  mozkevské,  a  kuoň  z  rayza  plesnivý  a  dvoje 
střmeniště  nové  a  strmeny,  udidla,  pochvy  a  saydak  mozkevský. 

V  sobotu  před  svatým  Tyburcím  [13.  dubna].  Bernarth  z  Brna 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  pan  Markvarth  Frycek  vzal  zbroji  na  Skalách, 
přední  a  zadní  kus,  a  na  sebe  druhů  zbroji ;  potom  vzal  třetí  a  trojí  ormczayg  a  troje 
nákolenky  a  troje  plechovice,  kumfhaub  troje  a  dvě  sedla  plechové  a  jiezdvy  dvě, 
sedla  a  podpažníky,  a  šorc  a  střmeniště  dvoje  a  dva  popruhy  a  hever  a  meč  a  šaršoun, 
udidla,   saydaky  dva  a  sedlo   valaské  troje,    puol   obojku  a  kuon  z  rayza   plesnivý. 

B.  rv.  1.  A.  3  a. 

1550. 

Mezi  Barboru  z  Hostinného  s  jedné,  a  Haškem  Zvi^etickým  z  Wartmberka  s  strany  druhé. 

1510,  1.  března. 

V  pátek  po  svatém  Matěji.  Martin  Šejnoha  z  Králové  Hradce 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  mě  poslal  pan  Jiřík  Zmeškal  k  neboštíkovi 
panu  Petrovi  Bydžovskému  s  listy,  tu  když  list  přečetl  pan  Petr,  řekl  mi :  Pověz  tak 
panu  Jiříkovi  i  paní  Barboře,  manželce  jeho,  kterú  s  nimi  smlúvu  mám,  že  když 
v  Čechách  budeta  oba,  že  já  všemu  tomu  dosti  chci  činiti.  A  pověz  tak  panu  Jiří- 
kovi i  paní  Barboře  manželce  jeho,  ani  by  je  u  někoho  jiného  měli.  A  to  se  dalo 
před  samu  smrtí  téhož  pana  Petra  neboštíka. 

V  středu  před  svatým  Ambrožem  [3.  dubna].  Jan  z  Tvrdavy  u. 
p.  8.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  jezdil  z  Kozle  k  panu  Švíhovskému  na  Roudnici, 
i  prosil  mne  jest  pan  Jiřík  Zmeškal  a  paní  Barbora,  manželka  jeho,  abych  vzal 
8  sebú  list  ku  panu  Petrovi  Bydžovskému.  A  já  sem  vzal,  a  jeda  tudy  skrze  Bydžov 
i  dodal  sem  ho  panu  Petrovi.  A  pan  Petr  přečetši  list  i  pověděl  mi  ústně  takto: 
Pověz  tak  panu  Jiříkovi  i  paní  Barboře,  že  což  sem  jim  koli  přiřekl  a  s  nimi  smluvil, 
že  tomu  všemu  dosti  učiniti  chci  a  učiním,  ani  by  to  u  někoho  jiného  měli  na  úro- 
tíech,  téžť  u  mne  mohu  mí[ti].  A  když  pan  Jiřík  se  paní  Barboru  do  cech  přijedu, 
že  u  mne  své  v  cele  najdu,  a  já  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chci.  A  to  bylo  před 
samu  smrtí  neboštíka  pana  Petra  Bydžovského. 

B.  IV.  L  A.  12.  a. 

ArchiT  Čcdcý  XUI.  28 


218  D-  XllL  Registra  soudu  komorního. 

1551. 

Mezi  Řehořem  Hrubým  z  Jelenie,  obývajícím  v  domu  páně  Mrcanoviem,  a  knězem  Václavem 

farářem  Eostoloprtským  8  strany  druhé.  1510,  7.  března. 

Ve  čtvrtek  po  přenesení  svatého  Václava  MDX^  Kněz  Mathúš, 
děkan  Lounský,  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  uči- 
nil, s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  přijel  ke  mně  Řehoř  z  Jelenie  na  faru  do  Loun 
s  knězem  Janem  farářem  z  Radonic  a  žádali  mě,  abych  s  nimi  dojel  k  knězi  Václa- 
vovi do  Kostoloprth,  a  já  poněkud  zbraňoval  sem  se  tomu.  A  potom  k  jich  žádosti 
učinil  sem  to.  A  když  jsme  tam  přijeli,  tu  jest  Řehoř  prosil  kněze  Václava,  aby  mu 
puojčil  ňákých  peněz,  jmenovitě  sto  kop  grošuov.  A  kněz  Václav  řekl:  Ba,  já  s  to 
nemohu  býti.  A  potom  týž  Řehoř  prosil  jest  téhož  kněze  Václava,  aby  mu  puojčil 
L  kop  grošuov  českých.  A  já  s  knězem  Janem  z  Radonic  farářem  přimluvili  sme  se 
k  tomu,  a  on  nám  to  za  odpověď  dal:  Bych  měl  mnoho  mysliti  na  to,  pravím,  byť 
byly,  hned  bych  je  přinesl  a  hned  bychme  je  čtli  a  z  domu  mého  vzali  byste  je, 
ale  nemám.  Abych  pak  řekl,  že  nemám,  klamal  bych;  mám,  děkujíc  Bohu,  ale  u  přátel 
svých,  kterýmž  dobře  jimi  činím.  A  on  Řehoř  vždy  žádal,  aby  je  vyzdvihl,  a  že  jemu 
tím  mnoho  dobrého  učiní  a  jim  nic  neuškodí.  A  kněz  Václav  pověděl:  Budú-li  mi 
dány  aneb  budu-li  je  moci  vjzdvihnúti  jim  bez  škody,  muož  se  to  státi. 

Kněz  Jan  farář  z  Radonic  na  tu  přísahu,  kterúž  jest  biskupu  při  vzetí 
kněžství  svého  učinil,  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  Řehoř  z  Jelenie  přijel  ke  mně 
některé  časy  v  létě  a  udělal  se  mnů  zmienku  o  kněze  Václava,  faráře  Kostoloprth- 
ského,  že  slyší,  že  má  náké  penieze  a  že  rád  pro  lidi  dělá  v  jich  potřebu ;  a  já  sem 
jemu  řekl :  Já  to  znám  dobře,  že  penieze  má  a  také  pro  lidi  dělá  a  snad  i  pro  tebe 
učiní.  I  poradil  sem  mu,  aby  také  žádal  za  též  kněze  Mathúše,  faráře  Lounského,  aby 
s  námi  k  němu  práci  vážil.  A  když  sme  k  němu  přišli,  tu  jest  najprv  udělal  zmienku 
farář  Lounský,  a  já  potom  také  sem  pověděl  žádost  a  přímluvu  Lithoměřického  fa- 
ráře. A  potom  Řehoř  sám  svú  žádost  oznámil  a  prosil  ho,  aby  mu  puojčil  sto  kop 
grošuov  českých.  A  kněz  Václav  řekl :  že  nemohu  s  tak  velikú  summu  býti.  A  Řehoř 
ho  prosil  za  puol  druhého  sta  kop  míšeňských,  pak -li  nemuož,  ale  za  L  kop  grošuov 
českých.  A  kněz  Václav  pověděl :  že  nemám  jich  doma,  než  mám  je  u  přátel ;  a  bych 
je  měl  doma,  přinesl  bych  je  hned  a  četl  bych  je  a  vzali  byste  je  ode  mne.  A  potom 
opět  žádal  o  svatém  Havle,  aby  mu  puojčil.  A  kněz  Václav  řekl :  Budu-li  moci  v  tom 
času  to  učiniti  a  od  mých  přátel  je  vyzdvihnuti  bez  škody,  chci  to  učiniti. 

R.  IV.  L  A.  2.  a. 

1552. 

Mezi   Markétu  Nadřiencovú  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  Fabiánem  synem  Jindřichovým  odtud 

z  Lithoměřic  s  strany  druhé.    1510,  12.  března. 

V  úterý  den  svatého  Řehoře  MDX^  Martin  z  Německého  Brodu 


■MU 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1510.  219 

u.  p.  8.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byl  písařem  v  městě  Lithoměřiciech,  i  šel  sem 
k  rychtáři  z  rozkázání  pana  purgmistra  a  konšel,  a  v  ty  časy  otvieral  jest  Viktorin 
ruku  věrnu  Fabiánovi  z  těch  peněz,  kteréž  jest  přijal  Fabián  od  Markéty  Nadřien- 
cové.  A  bylo  jest  těch  peněz  summa  sto  kop  n  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeň- 
ských. A  těch  sem  já  čísti  pomáhal  a  po  vyčtení  té  summy  cedule  řezané  mezi 
nimi  já  sem  psal,  jakož  pak  cedule  řezané  to  v  sobě  šíře  ukazují. 

Martin  Krajek  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo  a  při 
tom  sem  byl,  když  Fabián  přišel  ku  paní  Markétě  NadHencové  a  žádal  jí,  aby  mu 
ruku  věmú  otevřela.  A  ona  přinesla  jest  náké  penieze;  ale  toho  neviem,  mnoho-li 
jich  bylo;  než  dala  je  Fabiánovi,  a  on  jest  je  od  ní  přijal.  A  s  tím  sem  já  šel  od 
nich  preč. 

[Po  straně].  WBXT  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  týž  Martin 
u.  p.  n.  k.  po  druhé  s.  t. 

Jan  Hloušek  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  sem 
se  k  tomu  trefil,  když  Fabián  vyčítal  penieze,  kteréž  přijal  od  Markéty  NadHencové, 
a  byl  s  ním  ňáký  druhý  přietel  jeho  od  Hory,  že  mu  jich  pomáhal  čísti.  A  potom 
je  Fabián  zapečetil  v  měšci  a  dal  je  panu  Viktorinovi,  a  potom  šli  s  nimi.  z  domu 
ven.  Tehdy  náký  Mathoušek  krajčí,  podruh  té  Markéty,  přimlúval  Markétě  o  ty  pe- 
nieze, že  jest  je  Fabiánovi  dala. 

[Po  straně].  M®DXI°  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  u.  p.  n.  k.  s. 
t.  po  druhé  v  táž  slova  jako  prve. 

Lidmila  z  Lithoměřic,  manželka  Jana  řezníka,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi 
v  paměti,  když  přišel  Fabián  sám  třetí  ku  paní  Markétě  NadHencové  žádajíce  jí,  aby 
jim  ty  penieze  vydala,  kteréž  sú  jí  svěřeny  od  jeho  mateře,  a  ona  zavolala  jest 
Elšky  krajčové,  kteráž  s  ní  ty  penieze  přijímala,  aby  s  ní  šla.  A  ona  se  na  ni  osukla 
řkúci:  Což  sama  nemuožeš  jíti?  A  v  tom  pHnesli  sů  ty  penieze  a  Čtli  je.  I  řekl 
jest  Pavel  od  Hory,  kterýž  s  Fabiánem  byl,  k  Mathůškovi  krajčiemu,  že  se  ta  summa 
nenalézá,  kterak  jest  je  on  spravoval.  A  on  řekl,  že  má  býti.  A  v  tom  žena  jeho 
Elška  řekla:  Což  tobě  do  toho  jest,  kpe,  však  tobě  nic  není  dáno  schovati,  než  nám. 
A  on  jí  zase  řekl:  Toběf,  ženo,  v  ííádra  puojde,  ty  zvieš!  A  v  tom  shromáždivši 
penieze  do  truhlice,  a  Fabián  sám  je  zapečetil,  i  šli  sů  s  ní  preč. 

[Po  straně].  MDXI®  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  po  druhé  u.  p. 
n.  k.  v  táž  slova  svědčila. 

Martha  Krajková  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti, 
když  jest  pfíšel  Fabián  sám  třetí  k  Markétě  NadHencové,  žádaje  jí,  aby  mu  věmú 
ruku  otevřela,  co  jest  jí  svěřeno  od  mateře  jeho,  a  ona  jest  řekla,  že  chce.  A  v  tom 
zavolala  Elšky,  kteráž  také  ty  penieze  přijímala,  aby  šli  a  vzali  je.  A  ona  se  na  ni 
osukla  řkúci:  Však  vieš  dobře,  kde  jsú.    Proč  jich  nevezmeš?    A  v  tom  pHnesli  sú 

28* 


220  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního. 

ty  penieze  a  étli  je.  I  řekl  jest  Pavel  od  Hory  k  Mathúšovi  krajéiemu,  muži  též 
Elšky:  Mathúši,  kterak  jest  to,  že  se  ta  summa  nenalézá,  o  které  si  nás  zpravoval? 
A  on  řekl,  že  má  býti.  A  v  tom  řekla  jest  Elška  k  Mathúškovi,  muži  svému:  Vy- 
jednaný kpe,  což  ty  se  o  to  staráš?  Však  tobě  nic  svěřeno  nenie,  než  nám.  A  on 
jí  zase  řekl :  Nu,  ženo,  jáf  netbám,  shledáš,  že  to  vše  v  tvá  nádra  puojde.  A  v  tom 
přečetše  ty  penieze,  vložili  je  do  truhlice  a  nesli  je  ku  panu  Viktorinovi. 

[Po  straně].  Podruhé  svědčila  MDXI®  feria  secunda  ante  Martini 
[10.  listopadu]  v  táž  slova. 

V  pátek  den  Svátosti  [12.  dubna].  Beneš  kovář  z  Lithoměřic 
konšel  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  králi  JMti  k  témuž  úřadu  učinil,  s.  t. :  To 
mi  v  paměti,  když  sem  držal  ouřad  rychtářství  tu  v  Lithoměřiciech,  tehdy  penieze, 
kteréž  jest  dal  Fabián  Viktorinovi  k  věrné  ruce,  Markéta  Nadřiencová  stavila  jest 
je  právem.  Potom  přišli  sů  do  plné  rady,  tu  jest  Fabián  žádal,  aby  mu  pan  Viktorin 
odevřel  ruku  věrnu.  Pak  purgmistr  a  radda- přimlúvali  se  k  Markétě,  aby  mu  ty 
penieze  propuštěny  byly.  A  ona  jest  to  učinila.  A  tu  jsú  jim  rozkázali,  aby  šli  na 
rychtu  a  tam  sobě  ty  penieze  dali.  I  tak  se  stalo.  A  těch  peněz  jest  bylo  sto  kop 
dvě  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeňských.  A  tu  jest  za  to  Fabián  přijal  a  pana 
Viktorina  z  věrné  ruky  propustil. 

Jan  Michalce  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  jakož 
ňáké  penieze  Markéta  Nadřiencová  dávala  Fabiánovi,  i  přečetli  je  a  bylo  jich  sto 
dvě  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeňských.  I  ptali  sú  se  Fabiána,  pHjímá-li  za  své. 
A  on  nechtěl,  než  velel  je  zase  schovati  Markétě  Nadřiencové,  až  by  ta  pře  konec 
vzala.  A  ona  jich  přijieti  nechtěla.  A  oni  sů  prosili  pana  Viktorina,  aby  ji  vzal 
a  schoval.  A  on  uzřev  mě,  řekl  mi:  Kmotře,  pones  ji  za  mnů.  A  já  vzav  i  nesl 
sem  ji  za  ním.  A  potom  po  některém  času  opět  sem  ji  vzal  od  pana  Viktorina  a  nesl 
sem  ji  na  rychtu. 

Hron  Slívka  z  Lithoměřic  konšel  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  králi 
JMti  k  témuž  úřadu  [učinil],  svědčil  takto:  To  mi  v  paměti,  kdy  mně  pan  purg- 
mistr obeslal  před  se  a  paní  Markéta  Nadriencová  tam  byla,  i  žádala  jest,  aby 
obeslán  byl  Mathůšek  krajčí  i  s  ženu  svú.  A  když  sú  přišli,  řekl  jest  purgmistr 
k  Mathúškově  ženě:  Elška,  jakož  pravíš  o  ňáké  summě  těch  peněz,  kteréž  jest  dala 
schovati  Jindrichová  Bečvářka  Markétě  Nadriencové,  čtla-li  si  je  čili  nečtla?  A  ona 
řekla :  [Nečtla.  I  otázali  se :]  Kterakž  tehdy  o  tak  veliké  summě  seznáváš,  poněvadž 
si  jich  nečtla?  A  ona  řekla:  Když  sme  truhlici  odmykali,  chtíce  vomáth  kupiti,  že 
nebylo  dvou  miessczau.  A  dále  táž  Elška  řekla  paní  Markétě:  A  tys  nás  prosila, 
abychme  tvému  muži  nepravili  o  těch  peněziech.  A  v  tom  Elška  řekla:  Když  mne 
k  tomu  právem  pfípravíš,  čeho  jsem  svědomá,  poviem.  A  paní  Markéta  jí  toho  všeho 
odpierala.  I  kázal  purgmistr  té  Elšce  vystúpiti.     Tehdy  purgmistr  kázal  pustiti  Ma- 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  221 

thůška,  muže  ElšČina.  I  otázal  se  purgmistr:  Mathůšku,  viděl-li  si  ty  penieze  ne- 
boštky  Jindřichové  Bečvářky?  A  on  řekl,  že  sem  neviděl.  I  řekl  mu  purgmistr: 
Kterakž  tehdy  seznáváš,  poněvadž  si  jích  neviděl  ?  A  on  řekl :  Žena  mi  pravila. 

Viktoryn  Nadřínec  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byl  obeslán  od  purgmistra, 
tehdy  Markéta  Nadřiencová  žádala  purgmistra,  aby  tázána  byla  Elška,  co  jest  těch 
peněz  bylo  aneb  6tla-li  je.  A  ona  odpověděla:  Neviem.  A  dále  řekla:  Však  vieš, 
Markéto,  když  sme  ornát  kupovali,  že  sem  řekla :  Kam  se  ty  dva  měšce  děly  ?  A  Mar- 
kéta řekla:  Mlč  s  tím,  Elško,  a  neprav  žádnému  ani  muži  mému.  A  v  tom  jí  Mar- 
kéta odpor  učinila.  I  řekla  Elška:  Nech  mě  s  pokojím;  však  viece  na  mně  nedo- 
sáhneš, leč  mě  k  tomu  právem  připravíš!  A  též  také  muž  její  Mathúšek  tázán  byl 
od  purgmistra,  viděl-li  jest  ty  penieze  aneb  byl-lis  při  poručenství.  A  on  pověděl: 
Neviděl  sem  ani  sem  byl  při  poručenství.  I  otázali  ho:  Od  kohos  tehdy  to  zvěděl? 
A  on  pověděl:  Žena  mi  má  pověděla. 

Prokop  Sokol  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    Když   sem  byl  obeslán 

■ 

od  purgmistra,  tehda  Markéta  Nadřiencová  žádala,  aby  byla  Elška  tázána,  mnoho-li 
jest  těch  peněz  bylo  aneb  čtla-li  si  je.  A  ona  řekla,  že  jich  nečtla.  Než  pravila  mi 
Jindřichova :  Avšak  vieš,  milá  Markéto,  když  sme  ten  vomát  kupovali,  žeť  sem  řekla, 
že  jest  těch  peněz  mělo  viec  býti  a  že  není  jich  dvů  měšcuov.  A  tys  mi  řekla:  Mlč, 
milá  Elška,  a  neprav  žádnému  ani  muži  mému.  A  ona  že  by  řekla,  že  nepoviem,  leč 
právem  k  tomu  připravena  budu.  A  potom  jí  vystúpiti  kázali  a  zavolali  muže  jejieho 
Mathúška  a  tázali  se  ho :  Mathúši !  Četl-lis  ty  penieze  ?  A  on  řekl :  Nečetl.  A  kterak 
pak  vieš,  co  jest  jich  bylo.  A  on  řekl:  Žena  mi  má  pověděla.  A  naposledy  řekl: 
Však  vám  nepoviem,  než  když  toho  potřeba  bude. 

Jan  Kudy  vid  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  byl  Mikuláš  Příbram 
purgmistrem,  obeslal  mě  a  tázal  se  před  námi  Elšky  z  žádosti  Markéty  Nadřiencové : 
Čtla-lis  ty  penieze?  A  ona  pověděla,  že  nečtla.  A  purgmistr  řekl:  Kterakž  pak 
pravíš,  že  jest  jich  viec?  A  Elška  řekla:  Když  sme  vomát  koupili,  i  brali  sme  pe- 
nieze za  vomát.  I  řekla  sem  paní,  že  tu  není  dvou  měšcou.  A  tys  mi  odpověďala, 
že  jsů  všecky,  co  jest  jich  nám  dáno  schovati.  A  povědělas  mi,  abych  toho  nepra- 
vila žádnému  ani  muži  mému.  Však  již  viec  nepoviem.  A  oni  jí  ven  kázali  vystúpiti. 
A  potom  pustili  tam  před  purgmistra  muže  jejieho  Mathúška.  I  optal  se  purgmistr: 
Mathůšku,  vieš-li,  co  jest  těch  peněz  bylo?  A  on  řekl,  že  neviem.  Ale  byUi  si  tu, 
když  jim  neboštka  Jindřichova  svěřovala  těch  p^něz  ?  A  on  pověděl :  Nebyl.  A  purg- 
mistr řekl:  Kterakž  to  tehdy  vieš.  A  on  odpověděl,  že  mi  to  má  žena  pravila. 

Bohuslav  Štětina  z  Lithoměřic  u.  p,  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  pamětí,  že 
sem  byl  při  tom,  když  paní  Markéta  Nadřiencová  propustila  penieze  z  práva  Fa- 
biánovi k  přímluvě  pánu[om]  purgmistróm  a  pánuom. 

R  rV.  1.  A.  4.  a.  a  18.  a. 


222  D.  XIIL  Registra  soudu  komomiJu). 

1553. 

Mezi  Johanku  Kapříkovu  z  Eonecchlumí  8  jedné,  a  Jindřichem  bratrem  jejím  odtadž 

z  Eonecchlumí  8  8tran7  druhé.   1510,  20.  března. 

V  středu  po  svaté  Gedrutě.  Katheřina  z  Konecchlumí  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  neboštka  paní  Katheřina,  mátie  paní  Johančina,  měla 
prstenuov  zlatých  XXVIP,  v  některých  bylo  kamenie  a  některé  bez  kamení;  a  ty 
sem  já  několikokrát  v  svých  ruku  mievala  za  ní  za  nebošky. 

V  pátek  den  Svátostí  [12.  dubna].  Jiřík  z  Konecchlumí  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  jakož  jest  Halama  dal  sto  kop  panu  Jindřichovi  Konec- 
chlumskému,  že  jest  se  o  ně  rozdělil  se  paní  Johanku  Kapříkovu,  sestru  svú.  A  pan 
Kapřík  vzal  jest  na  místě  paní  Johanky  manželky  své  L  kop  míšeňských,  a  pan 
Jindřich  bratr  paní  JohanČin  druhých  L  kop  míšeňských. 

Dorota  Němcova  vdova  z  Konecchlumí  u.  p.  a  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  neboštka  paní  Katheřina  Konecchlumská,  paní  Kapříkové  mátie,  měla  šubu 
kuní ;  ale  nepomním,  čím  byla  pošita,  šamlatem-li  čili  čím  jiným.  A  měla  plášf  hara- 
sový,  blány  králíkové  chřbetové  a  kožíšek  králíkový  podbříškový  harasem  pošitý,  a  druhů 
beránčí  šubku  odievací  a  sukni  čemu  harasovú  plátnem  podšitú  a  druhu  sukni  šerého 
sukna  zlú.  A  což  se  dotýče  šlojieřuov  a  roušek,  o  těch  já  nic  neviem,  krom  toho  Slo- 
jíře,  v  který  sme  ji  zavili  při  smrti,  a  roušku,  kterúž  mi  dal  pan  Jindřich,  syn  její. 

Anička  z  Konecchlumí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  neboštka 
paní  Katheřina  Konecchlumská  měla  šubu  kuní  černým  šamlatem  pošitú,  a  kožich  krá- 
líkový harasem  pošitý  podbříškový,  a  druhý  odievací  beránčí  plášť  harasový.  Blány 
a  roušky  také  měla,  ale  neviem,  kolik  jest  jich  bylo.  A  prsteny  sem  také  viděla,  ale 
neviem,  kolik  jest  jich  bylo.  A  tovarystvo. 

Jiřík  z  Slatiny  svědčil  takto :  Jakož  mě  pan  Kapřík  pohnal,  abych  mu  dal 
svědomie,  že  neboštka  paní  Katheřina  Konecchlumská  strhla  s  hrdla  prsteny  dcery  své 
Magdaleně,  a  to  beru  na  svú  vieru  a  na  svú  duši,  že  o  tom  nic  neviem.  Neb  sem  při 
tom  nebyl. 

R.  rV.  L  A.  11.  b.  a  17.  a. 

1554. 

Mezi  Barboru  z  Hostinného  s  jedné,  a  Haškem  Zvieřeticským  z  Wartmberka  s  strany  druhé 

J510,  3.  dubna. 

Vstředupřed  svatým  Ambrožem.  Martin  z  Horních  Branných 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  jest  neboštík  pan  Petr  Bydžovský  přyel  do 
Brannajch,  že  jest  dělal  smlúvu  s  služebníky  pana  Štěpanického,  že  což  jim  neboštík 
pan  Hynek  Stěpanický  odkázal  a  dal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce  a  dáti 
a  jim  v  tom  věrně  a  právě  učiniti. 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  I  1510,  223 

Jan  Kolář  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  E  tomu  sem  se  trefil,  když 
pan  Petr  Bydžovský  neboštík  dělal  smlůvu  s  služebníky  páně  Štěpanického  o  to,  což 
jim  kolivěk  neboštík  pan  Hynek  Štěpanický  dal  a  odkázal,  že  jim  v  tom  ve  všem 
věrně  a  právě  učiniti  chce  a  dáti,  což  komu  odkázáno. 

Bartoš  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  sem  se  k  tomu 
trefil,  nesa  ryby  s  Jiříkem  holomkem,  že  jest  přijel  pan  Petr  Bydžovský  neboštík  do 
Brannajch  a  dělal  smlúvu  s  služebníky  páně  Štěpanického  o  to,  což  jim  koli  pan 
Hynek  Štěpanický  odkázal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce  a  jim  dáti. 

Petr  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  neboštík  pan 
Petr  Bydžovský  přijel  do  Brannajch,    tu  jest   zavolal    služebníkuov   neboštíka  pana 

v 

Hynka  Štěpanického  a  smlúvu  s  nimi  udělal,  že  což  jest  koli  odkázal  aneb  dal  ne- 
boštík pan  Hynek,  že  každému  chce  tomu  dosti  učiniti  a  dáti  a  na  jeho  duši  že  nic 
nemiení  nechati.  A  potom  malý  Janek  přinesl  list  od  pana  Petra  na  tisíc  zlatých, 
a  pan  Petr  té  noci  umřel. 

Jiřík  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  neboštík  pan 
Petr  Bydžovský  přijel  k  Jírovi  Suchému  do  Brannajch  a  já  byl  také  tam  přišel  s  ry- 
bami, i  tu  jest  týž  pan  Petr  dělal  smlúvu  s  služebníky  pana  Hynka  Štěpanického, 
že  což  jest  kolivěk  neboštík  pan  Hynek  z  Walšteina  z  nich  kterému  co  odkázal,  že 
jim  tomu  všemu  dosti  chce  učiniti  a  dáti.  A  potom  Janek  malý  přinesl  list  od  nebo- 
štíka pana  Petra  na  tisíc  zlatých.  A  pan  Petr  byl  té  noci  umřel,  a  on  jej  ráno 
přinesl. 

Jan  Štylaruov  syn  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že 
když  neboštík  pan  Petr  Bydžovský  přijel  do  Branných,  i  obeslal  služebníky  páně 
Štěpanického,  aby  k  němu  přišli.  A  tu  s  nimi  smlúvu  udělal  o  to,  což  neboštík  pan 
Hynek  Štěpanický  jim  dal  a  odkázal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce. 

Vávra  ze  Dvoru  města  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  když  ne- 
boštík pan  Petr  Bydžovský  přijel  do  Branných,  a  já  sem  se  k  tomu  trefil,  když 
smlúvu  dělal  s  služebníky  páně  Henyka  Štěpanického,  že  což  jim  koli  neboštík  pan 
Henyk  komu  dal  a  odkázal,  že  jim  v  tom  věrně  a  právě  učiniti  chce,  a  na  jeho  duši 
nic  nemiení  nechati,  a  tomu  všemu  dosti  učiniti. 

R.  IV.  L  A.  12.  b.  a  14.  a. 

1555. 

Mezi  purgmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Prachatic  s  jedné,  a  Vilémem  z  Byčic  s  strany 

druhé.  1510,  8.  dubna. 

V  pondělí  po  svatém  Ambroži,  jinak  po  provodní  neděli.  Jan 
z  Jankovské  Lhoty  u  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  některý  čas  přijel 
sem  do  Prachatic,  a  toho  dne  oběsili  jich  pět  v  Prachaticiech,  a  já  sedě  s  hospoda- 


224  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

řem  svým  za  stolem  obědval  sem,  i  řekl  sem  mu:  AIq  ste  jich  potresktali.  A  on 
mi  řekl:  Bojím  se,  žeť  jich  bude  viec.  A  já  sem  řekl:  A  já  sem  tu  viděl  jednoho, 
ješto  mi  vzal  na  cestě  XVn  grošuov  českých,  a  řiekají  mu  švec  Kučera.  A[%  z  těch 
já  jeho  neupomínám.  A  potom  jej  toho  Kučeru  jali,  a  hospodář  ukázal  mi  jej  a  otá- 
zal se  mne:  to-li  jest  ten  Kučera.  A  já  sem  řekl:  Jest;  než  já  jemu  odpouštím 
a  z  nich  jeho  neupomínám,  co  mi  vzal. 

Feria  VI  ante  Tiburcii  [12.  dubna].  Prokop  Stropek  z  Prachatic 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Najprv  když  jest  dělal  u  mne  tejž  Kučera,  pro  kteréhož  pan  Vilém 
pohání  Prachaticských,  vzat  jest  ode  mne  do  vězenie,  a  já  sem  jemu  dával  ztravu, 
píti  a  jísti,  a  on  mi  slíbil  svú  čest,  svú  víru,  že  mi  zaplatí.  A  když  vyšel  z  vězenie, 
tu  sem  já  biřici  dal  za  něho  XX  grošuov  bílých.  A  on  potom  vzal  mi  rubáš,  košili, 
klobouk,  a  s  tím  mi  se  ukrad  pryč  bez  mé  vuole  a  vědomie.  I  tehdy  sem  ho  potom 
našel  v  Bavorově;  tu  sem  jej  chtěl  dáti  k  právu  téhož  městečka  Bavorova,  protože 
mi  pokradl  a  nešlechetně  udělal.  Vo  to  mám  smlúvu  s  ním  skrze  dobré  lidi  tu  v  tom 
městečku  Bavorově. 

Jan  Koudele  z  Bavorova  u.  p,  n.  k.  etc:  Najprve  svědom  sem  toho, 
že  Stropek  nalezl  Kučeru  u  mne,  vinníka  svého,  kterýžto  Kučera  dělal  jest  u  mne. 
I  tajž  Stropek  z  Prachatic  chtěl  ho  dáti  ku  právu.  Tehdy  sem  já  Stropka  prosil: 
Milý  tovaryši  a  milý  Stropku,  prosím  tebe,  učiň  to  pro  mne,  nedělaj  mu  té  hanby, 
že  já  chci  smluviti  vás,  vezma  druhého  souseda  k  sobě.  Tehdy  jest  Stropek  řekl: 
Chci  já  to  učiniti  pro  vás;  dajtež  mi  zaň  TÉ  kopy  míšeňské  bez  XX  grošuov  mí- 
šeňských. Tehdy  sme  smluvili,  že  na  dvou  kopou  bylo  přestáno.  I  slíbili  sme  zaň 
s  druhým  sousedem  z  Bavorova  Štěpsou.  Tu  jest  u  mne  voddělal  puol  druhé  kopy 
míšeňské,  a  potom  se  jest  ukradl  pryč.  V  tom  nám  udělal  nepravě  a  nešlechetně,  na 
svou  čest  nepamatuje. 

Bureš  z  Blánice  u.  p.  n.  k.  etc. :  že  svědom  sem  toho,  že  přišel  ke  mně 
Kučera  švec  s  druhým  člověkem  —  toho  druhého  člověka  já  neznám  —  po  svatém 
Havle  některý  den  brzo,  ptaje  se  mne,  mám-li  řeku  nájemnou,  abych  jim  ryb  prodal, 
že  je  poslal  Koudele  švec  z  Bavorova.  A  já  sem  jim  pověděl,  že  já  řeky  n^'emné 
nemám,  že  jest  mi  rok  přešel,  a  panu  Štěpánovi  Horčicovi  že  sem  ji  zase  pustil. 
I  povrhl  u  mne  klobouk  na  lavici,  a  já  sem  ten  klobouk  vzal.  Za  tiem  kloboukem 
byl  hřebík,  jako  by  se  s  šinu  s  kola  strhl.  Tehdy  sem  já  jemu  Kučerovi  řekl :  Když 
se  budem  chtíti  ženiti,  hřebík  najda  schová  za  klobouk.  A  on  Kučera  zase  řekl: 
Nezhřešil  pacholík  ještě;  nalezl  na  cestě  hřebík  i  schoval.  Tehdy  toho  času  Beneška, 
páně  Vácslavova  Bajčka  z  Čichtic  člověka,  obloupili  na  cestě.  Toho  já  neviem,  kto, 
než  ten  klobouk  poznal  sem  já  u  rychtáře  Eacka  v  Čichticích,  v  kterém  u  mne  Ku- 
čera byl  prve  a  kterýž  sou  ti  zlodějie,  kteříž  sou  jeho  Beneška  z  čichtic  obloupili, 
jemu  Beneškovi  lepší  vzavše  vrhli.     Tehda  potom  přišel  Kučera  po  některém  času, 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  1.  1510,  225 

řekl  mně :  Třeba-li  tě  bylo  tobě  toho  rozprávěti,  žes  u  mne  ten  klobouk  viděl.  A  já 
vodšel  sem  s  tou  řečí  do  Čichtic.  Tehdy  tam  v  Čichticích  mluvil  sem  před  Pavlem 
Zmučeným  z  Čichtic  takto,  že  u  mne  Kučera  švec  byl  a  že  mi  v  tom  za  zlé  má, 
že  sem  vo  tom  klobouce  pověděl,  A  on  Zmučený  Pavel  řekl  mi:  Kdyby  kdy  nač 
přišlo,  ty  by  musil  to  seznati.  A  já  sem  řekl,  že  já  chci  seznati,  a  za  to  chtěl  bych 
řéci,  že  jest  on  v  tom  klobouce  u  mne  byl. 

Mathůš  Po  vale,  rychtář  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  etc. :  že  svědom  sem 
toho,  že  přišel  ke  mně  Vondráček  krajčí  z  Netolic  a  prosil  mne,  abych  s  ním  šel 
k  Shajbalovi  Linhartovi  na  Bezděkov.  I  šel  sem.  A  tu  u  téhož  Shajbala  žádal  práva 
obstavenie  na  Kučeru  ševče,  abych  se  jím  ujistil.  A  já  sem  to  učinil  podle  jeho  žá- 
dosti. I  vinil  jeho  Kučeru  týž  Vondráček,  že  mu  vzal  kuši  a  kliky.  A  on  Kučera 
přede  mnú  se  k  tomu  seznal  a  v  tom  prosil  Ondráčka  krajčího,  aby  s  ním  vo  to 
smlúvu  vzal,  že  mu  chce  tu  kuši  i  kliky  zase  vrátiti.  A  Ondráček  svrchu  psaný 
jemu  řekl:  Jestliže  mi  kajm  uručíš,  chci  to  učiniti.  Nadepsaný  Kučera  řekl,  že  chce 
Shajbala,  u  kteréhož  dělal,  rukojmí  za  sebe  postaviti.  I  prosil  Shajhala  téhož,  aby 
zaĎ  slíbil.  A  on  to  učinil,  že  zan  slíbil.  Když  sú  se  přátelsky  smluvili  dobrovolně, 
já  sem  jeho  Kučeru  propustil  z  obstavenie. 

Linhart  Shajbal  z  Bezděkova,  předměstie  Strakonicského, 
u.  p.  n.  k.  etc. :  Svědom  sem  toho,  že  některé  létho  přišel  ke  mně  Vondráček  z  Ne- 
tolic napomínaje  Kučeru  z  kuše,  kterú  mu  ukradl,  žádaje  rychtáře,  aby  Kučeru 
k  tomu  držal,  aby  on  Kučera  tu  kuši  jemu  Vondráčkovi  vrátil  anebo  zaplatil.  Tehdy 
ten  Kučera  prosil  mne,  abych  jej  s  ním  s  Vondráčkem  vo  to  smluvil.  Tehdy  na  tom 
bylo  zuostáno,  aby  jemu  Vondráčkovi  tu  kuši  zaplatil  a  aby  dal  za  ni  IV  a  L  grošuov 
míšeňských.  A  já  sem  za  Kučeru  slíbil,  i  musil  sem  své  dáti;  neb  ten  Kučera  po- 
dělav u  mne  některú  neděli,  šel  pryč  a  vzal  mi  sukni  novů  vlčatou.  Tehdy  votec 
jeho  tkadlec  z  Jinína  prosil  mne,  abych  o  něm  o  Kučerovi  nechal  řečí,  že  mi  chce 
zaplatiti  za  syna  svého  Kučeru.  Potom  některý  čas  pan  Heřman  z  Češtic  smlúvu 
učinil  mezi  mnou  a  votcem  Kučerovým,  že  mi  to  zaplatil.  A  já  s  ním  s  Kučerů 
a  votcem  jeho  smlúvu  mám  a  jemu  toho  nezdvihám. 

R.  rV.  1.  A.  6.  a.  a  A.  8.  a. 

1556. 

Mezi  Kunátem  Pesíkem  z  Komárova  s  jedné,  a  Václavem  z  Lobkovic  s  strany  druhé. 

1510,  10.  dubna. 

V  středu  před  svatým  Tiburcím.  Kříž  z  Skařízska  u.  p.  n.  k.  s. 
t :  To  pomním  za  několika  pánuov,  za  pana  Jaroslava,  za  pana  Zdeňka,  za  pánuov 
Zelenohorských,  až  teď  pán  náš  pan  Pesík  koupil  tu  druhů  polovici  vsi,  slově  Ve- 
liký Kařez,   že  jest  nikda   za  těch  všech    pánuov  žádné  překážky  nebylo  na  lukách 

AichiT  Četký  XHI.  29 


226  D,  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

u  Velikého  Eařezu,  až  teď  nynie  za  pana  Václava  Popela.  Ten  dělá  překážku,  a  po- 
sekal mú  louku  mocí.  A  pán  náš  kázal  mu  vzieti  dva  koně  a  dvě  klise  a  dva  pa- 
cholky, ješto  trávu  brali  na  těch  lukách,  nemajíc  bráti.  A  ty  koně  vzali  na  Jarošově 
louce  a  na  Duchkově  a  na  Sobotkově,   na  páně  gruntiech. 

Duchek  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  jsú  nám  nikda 
žádné  překážky  nečinili  na  těch  lukách  u  Eařezu,  až  teď  nynie,  jakž  pán  náš  pan 
Pesík  koupil  od  pánuov  z  Šternberka,  pan  Václav  Popel  činí  nám  překážku  na  lukách, 
seče  trávy.  A  vzali  sme  mu  koně  i  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  trávu  brali 
na  páně  gruntiech. 

Jaroš  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  pomním  od  XVinti  let,  že  jsme  nikda 
žádné  překážky  neměli  od  žádného  na  lukách  u  Eařezu,  až  teď,  jakž  pán  náš  pan 
Pesík  koupil  to  od  pánuov  z  Šternberka.  Tu  pan  Václav  Popel  jal  se  nám  škodu  či- 
niti, trávy  sekati  mocí.  A  pán  náš  kázal,  abychom  mu  zajali  koně.  I  zajali  sme  mu 
je,  koně  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  brali  trávu  na  pána  našeho  gruntiech, 
kteréž  nám  oddal. 

Jan  Sobotka  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  jsme  nikda 
žádných  překážek  neměli  od  žádných  pánuov  na  těch  lukách  u  Eařezu,  až  teď  do- 
koupil nás  pan  Pesík,  pán  náš,  a  oddával  nám  louky,  ježto  uáký  rybník  dělá.  A  pan 
Václav  Popel  dělá  nám  v  tom  překážku  a  seče  nám  trávy  na  našich  lukách.  A  po- 
mním to  od  XVmti  let,  že  žádné  překážky  jsme  neměli  za  prvních  pánuov.  A  my 
sme  mu  zajali  vuoz  se  dvěma  koňmi  a  se  dvěma  klisami  a  se  dvěma  pacholky, 
ješto  trávy  brali  na  louce  Jarošově,  na  pána  našeho  gruntiech. 

Šimek  Mácha  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  pan  Pesík, 
pán  náš,  kázal  vzieti  panu  Václavovi  Popeloví  dva  koně  a  dvě  klise,  vuoz  se  dvěma 
pacholky,  ješto  trávu  sekli  na  lukách  pána  našeho  a  na  gruntiech  jeho  a  brali.  A  ty 
louky  koupil  jest  pán  náš  u  pana  Jaroslava  z  Šternberka.  Ty  louky  oddával  lidem 
svým,  a  drželi  je  od  XVIIIti  let  bez  překážky  každého,  až  teď  nedávno  pan  Popel 
jal  se  jim  v  těch  lukách  překážku  činiti. 

Martin  z  Eařezu  svědčil  podobně.  Matěj   z  Eařezu  sv.  p. 

Jakub  z  Eařezu  sv.  p.  Eodémek  z  Eařezu  sv.  p. 

Jakub  Pruochovec  z  Eařezu  sv.  p.     Bláha  z  Eařezu  sv,  p. 

Blažek  z  Eařezu  sv.  p. 

Havel  z  Eařiezka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  jsú  vzati  dva 
koně,  dvě  klise  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  sekli  na  lukách  trávy,  na  Ja- 
rošově, na  Duchkově  a  na  Sobotkově.     A  pán  náš  pan  Pesík  kupil  to  na  XVDI  let 

v 

od  pana  Jaroslava  z  Šternberka  a  oddal  nám  je.  A  my  sme  jich  byli  v  držení  ta 
všecka  léta  bez  překážky  každého  člověka,  až  teď  nedávno  jal  se  nám  v  tom  činiti 
překážku  pan  Popel  Zbirovský. 


Svédomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  227 

Matěj  z  Eařiezka  sv.  p.  Jan  z  Eařiezka  sv.  p. 

Vaněk  z  Eařiezku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  pán  náš  pan 
Pesík  kázal  nám  vzieti  dva  koně,  dvě  klise  a  dva  pacholky  s  vozem  na  lukách,  jefito 
sekli  trávu  na  páně  Pesíkových  gruntech  a  brali.  A  kupil  náš  pán  to  u  pana  z  Štem- 
beik:a  a  oddal  nám  ty  louky  za  naše,  ješto  byl  nám  zatopil  rybníkem ;  i  užívali  sme 
jich  od  leth  od  Xviilti  bez  překážky  všech  lidí.  A  nikda  nám  v  tom  žádný  nepře- 
kážel, až  teď  nedávno  pan  Popel  nám  v  tom  překážku  Činí. 

R.  rv.  1.  A.  6.  a. 

1557. 
Mezi  Maní  z  Lukavce  s  jedné,  a  Pavlem  z  Jemníka  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

V  středu  před  svatým  Tiburcí.  Pavel  Vaniš,  písař  pana  Vi- 
léma z  Pernšteina  etc.  JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  sem  k  žá- 
dosti Janovi  Buškovi  spisoval  náké  dluhy,  kteréž  kdo  byl  dlužen  Pavlovi  z  Jemníka, 
a  což  mu  zase  na  ty  dluhy  kto  dal,  též  sem  psal,  vše  k  žádosti  jeho.  A  protož  já 
se  k  své  ruce,  což  sem  sám  psal,  znám,  kromě  ve  třech  místech  bylo  jest  něco 
opravováno;  ale  toho  nemám  v  paměti,  já-li  sem  to  opravoval  čili  nic,  než  písma 
svého  nepřim,  kteréž  sem  psal. 

Jiřík  Vaniš  z  BohdánČe,  písař  pana  Viléma  z  Pernšteina  etc. 
JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  sem  Janovi  Buškovi  v  jeho  nemoci  psal 
ceduli  k  žádosti  jeho,  a  to,  což  jest  přijal  peněz  Pavla  z  Jemníka;  k  té  já  se  znám, 
že  jest  písmo  mé. 

Valentin,  písař  téhož  panaViléma  z  Pernšteina  etc.  JMti  z  Kru- 
mlova Moravského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  sem  psal  též  ňákú 
ceduli  Janovi  Buškovi  k  žádosti  jeho,  což  jest  peněz  přijímal  Pavlových  z  Jemníka, 
a  k  ní  se  já  znám  na  též  ceduli,  jakož  Pavel  Vaniš  psal. 

R.  IV.  L  A.  9.  a. 

1558. 

Mezi  Jiříkem  Šalomúnem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  mistrem  Václavem 
z  Pacova,  rektorem  učenie  Pražského,  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

K  roku  Svátosti,  feria  IV.  ante  Tiburcii.  Jan  od  Žáby,  mě- 
štěnín Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  seznal  t.:  Když  sme  přišli 
k  mistru  Václavovi  přímí  Pacovskému  do  veliké  koleje,  tehdy  Jiřík  Šalomún  mluvil 
k  němu:  Milý  mistře  Vácslave,  pohledali-li  ste  toho  kšaftu,  o  kterýž  sem  k  vám 
prve  chodil?  Mistr  Václav  pověděl,  že  sem  ho  ještě  nehledal;  než  stav  sě  jiným 
Časem,  pohledám  já  jeho;    jestližef  jej  najdu,   okážif  jej.    A  s  tiem  sme  odešli  pryč. 

29* 


228  D*  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

Bartoš  zlatotepec,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  n.  p. 
n.  k.  seznal  t. :  V  pondělí  den  svaté  Alžběty  požádal  jest  mne  Jiřík  Šalomůn,  abych 
s  ním  šel  do  velké  koleje  k  mistru  Václavovi  Pacovskému.  I  mluvil  jest  Jiřík  Ša- 
lomůn: Ctihodný  mistře  Václave!  Proto  sem  přišel  k  vám,  kdež  sem  vás  žádal  prve 
za  živnosti  bratra  vašeho,  mistra  Jakuba,  ne  jednu,  abych  mohl  slyšeti  nebožtíka 
mistra  Jana  Vlašimského,  švagra  mého,  tehdáž  faráře  Svatojindřiského,  kšaft  jeho 
vlastní  ruku  sepsaný,  kdež  ste  týž  kšaft  vzali  při  přítomnosti  mé.  I  nemohl  sem 
toho  na  vás  dosieci  až  dosavád ;  i  ted  ještě  prosím  jakožto  poručníka  spolu  s  bratrem 
tvým,  nebožtíkem  mistrem  Jakubem,  že  mi  jej  ukážete  a  že  mi  jest  toho  potřebie 
mé  dcerce.  Neb  ji  zpravují,  že  by  jie  tu  po  mateři  náleželo  něco;  neb  jest  matce 
jejie  byl  mistr  Jan  vlastní  bratr  a  že  jest  mně  byl  mluvil,  že  sem  tě  i  sestru  svů  i  s  dí- 
tětem dobře  opatřil.  I  řekl  mistr  Václav :  Tepruvs  procítil,  dlúhos  spal ;  coť  jest  tobě 
náleželo,  dalif  sme.  Řekl  Jiřík:  Dali  ste  mi  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět 
zlatých.  I  řekl  jest  mistr  Vácslav:  Daliť  sme  na  třidset  zlatých.  A  Jiřík  řekl:  Ne- 
dali ste  než  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět  zlatých.  I  řekl  mistr  Vácslav: 
Musím  takto  tobě  pověděti;  však  jest  k  tobě  dobré  vuole  neměl.  A  Jiřík  řekl: 
K  tomu  ste  vzali  truhlici  od  panie  Anny  Radlicové.  I  řekl  mistr  Vácslav,  že  sme 
nevzali  žádné  truhlice  a  o  tom  nic  neviem;  než  co  se  dotýče  kšaftu,  neviem,  kde 
jest;  chci  ho  pohledati;  a  některý  čas  stavíš  se  u  mne.  Potom  podruhé  s  ním  s  Ji- 
říkem přišel  sem  k  témuž  mistru  Vácslavovi,  a  byl  při  tom  Jan  od  Žab  a  Jan  od 
Strak.  To  jest  Jiřík  opět  mluvil  k  mistru  Václavovi:  Jakož  ste  mi  rozkázali,  abych 
o  ten  kšaft  se  u  vás  po  druhé  stavil,  již  sem  teď  přišel.  Tu  mistr  Vácslav  pověděl : 
Ještě  sem  jeho  nehledal ;  stav  se  u  mne  některú  jinů  chvíli.  Najdu-li  jej,  ukážif  jej. 

Jan   od   Strak,   měštěnín   Starého   města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 

v 

svědčil  jest  t. :  Když  jest  mne  požádal  Jiřík  Salomún  a  jiných  měšťan  některých,  abych 
s  ním  šel  do  koleje  veliké  k  mistru  Václavovi  Pacovskému,  i  mluvil  k  němu  Šalomún : 
Ctihodný  pane  mistře !  Z  té  příčiny  sem  k  vám  přišel,  co  se  dotýČe  kšaftu  mistra  Jana 
nebožtíka  faráře  Svatojindřišského,  švagra  mého,  že  bych  jej  rád  slyšal;  neb  mne 
lidé  zpravují,  že  by  mi  něco  v  tom  kšaftu  náleželo  anebo  dcerce  mé;  neb  je  vás 
poručníky  zdělal,  nebožtíka  mistra  Jakuba,  bratra  vašeho,  a  vás,  a  ten  kšaft  svů  ruku 
nebožtík  mistr  Jan  sepsal.  A  já,  když  jsem  byl  k  němu  přišel,  takto  jest  mi  po- 
věděl :  Milý  švagre,  rád  sem,  žes  ke  mně  přišel,  a  žef  sem  tebe  opatřil  i  s  manželku 
tvú  a  s  sestru  mú  i  s  dietětem,  co  se  tkne  z  hotového;  a  teď  sem  poctivé  mistry, 
mistra  Jakuba  a  mistra  Václava,  bratra  jeho,  poručníky  zdělal,  jimž  já  toho  věřím 
nade  všecky  lidi  smrtedlné,  že  se  oni  tak  zachovají,  jakž  sem  zřiedil,  I  řekl  jest 
k  němu  mistr  Václav :  Tepruvs  procítil,  dlůho  si  spal ;  což  tu  tobě  náleželo,  žeť  sme 
vydali.  A  Jiřík  k  tomu  řekl:  Dali  ste  mi  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět 
zlatých.  Éekl  mistr:  Daliť  sme  třidcet  zlatých.     A  on  Jiřík  řekl:  Nedali  ste  mi  než 


-  ■  ■*. ' 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  229 

pět  zlatých  a  puol  pátý  kopy  grošuov  starých.  Avčaktě  k  tobě  dobré  Tuole  neměl. 
A  mluyil  zase  Jiřík:  Vzali  ste  také  truhlici  od  panie  Anny  Radlicové.  A  on  mistr 
zase  řekl,  žeť  sme  žádné  truhlice  nevzali.  I  řekl  mistr:  Stav  se  některý  čas  o  ten 
kšaft,  ažf  ho  pohledám ;  neb  neviem,  kde  sem  jej  děl.  Potom  as  po  dvú  nedělí  přišel 
sem  s  ním  s  Jiříkem  k  němu  k  mistru  Václavovi  do  svrchnieho  pokoje.  Tu  jest 
mu  Jiřík  řekl:  Teď  sem  přišel  po  ten  kšaft,  již-li  ste  jej  nalezli.  A  mistr  řekl: 
JeStěf  sem  ho  nehledal. 

Feria  V.  ante  Tiburcii  [11.  dubna].  Anna  Radlická,  městka 
Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  etc.:  Svědomá  sem  toho,  když  mistr  Jan 
byl  farářem  u  svatého  Jindřicha,  dal  mi  truhlici,  a  když  jest  byl  nemocen,  tehda 
mne  zavolal  k  sobě  a  řekl  mi:  Milá  Anna,  nedávaj  té  truhlice  než  mistru  Jakubovi 
s  bratrem  jeho  mistrem  Václavem.  A  když  bylo  po  smrti  mistra  Jana,  tehdy  já  vy- 
dala sem  jim  truhlici. 

Štěpán  Černý  obývající  v  Starém  městě  Pražském  u.  p.  n.  k. 
8.  t. :  Já  jiného  nic  neviem  svědčiti,  než  které  sem  svědomie  dal  paní  Anně  dceři 
jeho  Jiříka  Šalomúna,  že  totéž  seznávám  jemu  Jiříkovi  Šalomúnovi.  Nechf  je  káže 
sobě  čísti;  stojí  napsáno  fol.  D.  b. 

R.  IV.  1.  C.  9.  a.  a  12.  b. 

1559. 

Mezi  Annu  dceru  Jiříka  Šalomúna  s  jedné,  a  mistrem  Václavem  Pacovským  a  mistrem 

Jakubem  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

štépán  černý,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  u.  p.  n.  k. 
s.  t :  To  mi  v  paměti,  že  jest  mě  žádal  Jiřík  Šalomún,  otec  paní  Anny,  abych  s  ním 
došel  k  svatému  Jindřichu  k  mistru  Janovi,  faráři  téhož  kostela.  A  bratr  byl  vlastní 
ten  farář  jeho  ženy,  ješto  byl  nemocen,  a  Jiřík  také  nemocen  byl  na  oči.  A  když 
sme  tam  přišli,  tu  sú  sobě  pozdravení  dali.  I  řekl  jest  mistr  Jan  k  Jiříkovi:  Milý 
švagre,  modl  se  za  mne  pánu  Bohu!  A  teď  oznamuji,  že£  sem  tě  dobře  opatřil 
statkem  i  s  tvú  manželku,  sestru  mú  milú,  i  s  tvým  dietětem.  A  teď  poručníky 
dělám  mistra  Václava  a  mistra  Jakuba  z  Pacova  oba  a  jim  věřím  nad  jiné,  že  vám 

^  tom,   což  jim  svěřil  sem  a  poručil,   věrně  a  právě  učiní;    a  což  sem  jim  poručil, 

7  všecky  věci  najdete  po  mé  smrti  u  paní  Anny  Radlicové. 

Anna  Radlická,  městka  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s. 

Svědomá  sem  toho,    když   mistr  Jan   byl  farářem  u  svatého  Jindřicha,    dal  mi 

hlici ;  a  když  jest  byl  nemocen,  tehda  mne  zavolal  k  sobě  a  řekl  mi :  Milá  Anna, 

ávaj  té  truhlice  než  mistru  Jakubovi  s  bratrem  jeho  mistrem  Václavem.   A  když 

^  po  smrti  mistra  Jana,  tehdy  já  vydala  sem  truhlici  jim,  týmž  mistruom. 


230  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

Jakub  pernikář,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  o.  p.  n. 
k.  8.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  mistr  Vácslay  PacoYský  s  nebožtíkem  svým  bratrem 
mistrem  Jakubem  brali  sú  statek  z  komnaty  nebožtíka  mistra  Jana,  kterýž  byl  fa- 
rářem u  svatého  Jindřicha. 

R.  IV.  1.  B.  12.  a.  a  D.  6.    SroT.  předcházející  svědomí  &  1658. 

1560. 

Mezi  Janem  Čabelickým  z  Soutic  s  jedné,  a  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  s  strany  druhé. 

1510,   11.  dubna. 

Ve  Čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Martin  z  Eouřima  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byl  žádán  od  Václava  Mírka  z  Solopisk,  abychom 
dojeli  na  Tayn  se  panem  Benešem  Mírkem  a  s  Jiříkem  Bočkem  ku  panu  Janovi 
čabelickému,  a  žádali  jeho  od  pana  Václava  Mírka,  aby  mu  manželku  jeho  vydal. 
A  on  nám  řekl,  že  já  jí  jemu  nehájím,  a  také  sem  po  ní  neposielal.  A  potom  ona 
přišla  do  světnice,  a  pan  čabelický  vstal  proti  ní  a  šel  k  ní.  I  ona  jej  objala  a  on 
ji  také.  A  v  tom  mu  cos  pošeptala  a  šla  hned  ven  z  světnice  do  komory,  a  on  za 
ní;  a  my  sme  se  jich  nemohli  dočekati,  a  hledali  sme  ji  a  ptali  sme  se  po  ní  i  po 
pánu,  i  nemohli  sme  jich  najíti.  A  on  purkrabie  poslal  k  nám,  chceme-li  doluov 
jíti,  že  chce  kázati  zámek  zamknuti.   A  my  jsme  šli. 

R.  IV.  L  A.  8.  b.    Srov.  nález  č.  1465  na  str.  158. 

1561. 

Mezi  Mikulášem  z  Jenišovic  s  jedné,  a  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  s  strany  druhé. 

1510,  11.  dubna. 

Ve  čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Martin  z  Křešic  u.  p,  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  sem  jezdil  se  panem  Mikulášem  z  Jenišovic  ku  panu  Vá- 
clavovi Mírkovi  na  Hranice.  I  tázal  se  pan  Mikuláá  pana  Mírka,  chce-li  svú  man- 
želku přijieti  do  svatého  Ondřeje.  A  on  řekl,  že  nechce  jí  pKjieti  prve  než  na  sva- 
tého Vondřeje. 

Marek  ze  Zvěřkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sem  přivezl 
paní  Johanku,  manželku  pana  Václava  Mírka,  na  Hranice  na  den  svatého  Vondřeje. 
I  stavěl  ji  muži  jejiemu  pan  Mikuláš  z  Jenišovic  a  za  ni  viec  státi  nechtěl  [ani]  slí- 
biti. A  potom  na  zajtří  pan  Mírek  kázal  jí  preč  jeti  a  vyprovodil  ji  s  bratrem  svým 
až  za  humna  za  dvuor. 

R.  IV.  1.  A.  11.  b.     SroT.  nález  &  1465  na  str.  158  a  předcházející  STédomí  5.  1560. 

1562. 
Mezi  Jaroslavem  z  Vřesovic  s  jedné,  a  Děpoltem  z  Lobkovic  s  strany  druhé.  1510, 11.  dubna. 

MDX°  ve  čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Beneš,  rychtář  z  Lib- 
čevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    To  mi  svědomo,  že  jest  pan  Děpolth  z  Lobkovic  mluvil, 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1510.  231 

když  sem  tam  přišel  s  Václavem  krčmářem  z  Libčevsi,  že  člověk  jeho  z  Bíliny 
jménem  Jan  zastihl  právem  téhož  Václava  krčmáře,  člověka  dědičného  pana  Jaro- 
slava z  Vřesovic,  na  právě  Bílinském,  nechf  o  to  s  ním  na  témž  právě  konec  vezme. 
I  nestal  se  žádný  konec  o  to  mezi  nimi  na  témž  právě.  A  dále,  že  pan  Jindřich 
z  Vřesovic  poddal  nás  panu  Jaroslavovi,  synu  svému,  a  já  napřed  a  konšelé  i  jiní 
lidé  odtudž  z  Libčevsi  slibovali  sme  Člověčenství  věrně  a  právě  pánu  našemu,  panu 
Jaroslavovi  z  Vřesovic.  A  což  se  dotyce  toho  Jana  z  Bíliny,  člověka  páně  Děpol- 
tova,  když  ho  pán  náš,  pan  Jaroslav,  v  Praze  nalezl  u  pana  Jana  z  Pibru  v  jeho 
domě,  ptal  se  ho,  čí  jest  a  koho  za  pána  má;  a  on  se  seznal  a  řekl,  že  jest  páně 
Popeluov  a  že  jeho  za  pána  má. 

Václav  krčmář  z  Libčevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sů 
mě  stavili  na  právě  na  páně  Děpoltově  Jan  z  Bíliny,  tu  jest  pan  Popel  pravil,  že 
jest  Jan  týž  jeho  člověk.  A  potom  pan  Jaroslav,  pán  muoj,  nalezl  ho  v  Praze 
u  pana  Jana  z  Pibru  před  jeho  světnicí  a  tázal  se  ho,  koho  za  pána  má,  a  on  řekl, 
že  pana  Děpolta  za  pána  má. 

Jan  z  Lahovic,  Člověk  pana  Viléma  z  Doubravské  Hory,  u.  p. 
n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sem  vyručil  krčmáře  Václava  z  Libčevsi  od  pana 
Popela  a  jsem  i  po  dnes  zaň  rukojmí.  A  jsem  také  toho  dobře  svědom,  že  týž 
Václav  krčmář  z  Libčevsi  jest  člověk  dědičný  páně  Jaroslavuov  z  Vřesovic,  a  dále 
že  v  Praze  nalezl  ho  pan  Jaroslav  téhož  Jana,  Člověka  páně  Děpoltova,  v  domu 
u  pana  Jana  z  Pibru,  a  ptal  se  ho,  koho  za  pána  má  a  Čí  jest.  A  on  řekl,  že  jest 
páně  Děpoltuov  Člověk  a  jeho  za  pána  má. 

Vaněk  Havránek  z  Libčevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že 
Václav  krčmář  Holý  z  Libčevsi  jest  dědičný  Člověk  páně  Jaroslavuov,  a  druhé  že 
pán  náš,  pan  Jaroslav,  našel  Jana  z  Bíliny  a  ptal  se  ho,  čí  jest  Člověk  a  koho  za 
pána  má.  A  on  pravil,  že  jest  člověk  páně  Děpoltuov  a  že  pana  Popela  za  pána  má. 
A  to  se  dalo  v  Praze  v  domu  u  pana  Jana  z  Pibru. 

R.  IV.  1.  A.  18.  a. 

1563. 

Mezi  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  s  jedné,  a  Jindřichem  Vojislavským  z  Vojislavic. 

1510,  11.  dubna. 

Feria  V  ante  Tiburcii.  Diviš  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  seznal  etc:  Což 
se  dotýče  poustky  Vonšovské,  sem  toho  svědom,  že  jest  se  panu  Voldřichovi  Popeloví 
žádný  nepřiznal  k  platu  ani  k  robotám,  a  s  lázně  v  Zásmuciech  také  žádný  se  ne- 
přiznal k  platu  ani  k  robotám,  též  také  s  Eožíškovské  poustky  nepřiznal  se  žádný 
k  platu  ani  k  robotám.  Co  se  dotýče  Eubky  z  Stráně  a  starého  rychtáře  z  Zásmuk, 
ti  odpierají  tomu,  že  sta  jim  dvě  slepice  připsány,  jednomu  jedna  a  druhému  jedna. 


232  D.  XIIL  Registra  soudu,  Icomomího, 

Z  Vršec  z  Jakubkovského  sídla  tu  se  také  žádný  nepřiznal  k  platu  ani  k  robotám. 
Z  Bečvář  to  jest  se  také  panu  Yoldíichovi  nepřiznal  žádný  k  platu.  Z  toho  místa, 
kde  jest  mlýn  byl,  tu  jest  se  také  žádný  nepřiznal  k  platu.  Když  jest  nás  pan 
Jindřich  propůštěl  z  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popelovi,  tu  jest  řekl  pan  Popel: 
Pane  Jindřiše,  tuto  se  nenalézají  lidé  podle  registr.  A  pan  Jindřich  řek:  že  já  to 
opatřím,  že  se  mají  najíti. 

Svatoš  Bubník  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc. :  Najprve  že  neslíbil  žádný 
člověčenstvie  s  Yonšovské  poustky,  s  lázně ;  také  k  poplatkóm  nezná  se  žádný  v  Zá- 
smucích  a  žádný  člověčenstvie  neslíbil,  s  měštiště  Eožíškovského  též  také  neslíbil 
žádný  člověčenstvie.  Pan  Jindřich  po  slepici  jim  připsal  Kubasovi,  Kubkovi  z  Stráně 
a  nenie  toho.  Z  Vršec  žádný  neslíbil,  také  s  poustky  s  té  z  Bečvář  také  neslíbil 
žádný,  s  Ryšanovské  poustky  a  se  mlayna  s  měštiště  neslíbil  žádný  člověčenstvie.  Řekl 
panu  Jindřichovi  pan  Voldřich :  jak  se  tito  lidé  nenalézají  ?  A  pan  Jindřich  Vojislavský 
řekl  takto:  že  já  to  opatřím  hned. 

Svatoš  Kořenek  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  neslíbil  žádný 
člověčenstvie  s  Vonšovské  poustky  panu  Voldřichovi  a  neseznal  se  žádný  k  platóm 
ani  k  robotám,  a  s  lázně  neseznal  se  žádný  k  platu  ani  k  robotám  a  neslíbil  člově- 
čenstvie panu  Voldřichovi ;  pak  s  měštiště  Eožíškovského  neslíbil  žádný  člověčenstvie 
a  k  platóm  ani  k  robotám  neseznal  se  žádný.  Dvě  slepici  připsány  sů,  Kubasovi  jedna 
a  Kubovi  z  Stráně  druhá,  a  oni  tomu  odpor  činie,  že  těch  slepic  nechtie  platiti  a  ne- 
mají. Z  Vršec  také  neseznal  se  žádný  ani  k  platóm  ani  k  robotám.  Z  Bečvárek  ne- 
slíbil žádný  člověčenstvie  s  sídla  Mikšova,  pak  s  mlýniště  neseznal  se  žádný  k  platu 
a  neslíbil  Člověčenstvie.  Při  vodstupování  pan  Jindřich  řekl  panu  Voldřichovi,  že  se 
mají  nalézti  lidé,    že  já  to  poručiem  Štěpánovi   ouředníkovi,    že  to   opatřeno  bude. 

Svatoš  z  Stráně  z  Zásmuk  sv.  p. 

Martin  zVršecu.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  svědom  sem  toho,  když  pan 
Jindřich  Vojislavský  propůštěl  nás  z  Člověčenstvie  panu  Voldřichovi,  tehdy  jest  pan 
Voldřich  pravil  panu  Jindřichovi  Vojislavskému,  že  neslíbil  s  Vonšovského  žádný  člo- 
věčenstvie ani  se  k  poplatkóm  seznal  ani  k  robotám ;  a  on  pan  Jindřich  řekl,  že  to 
opatřeno  bude,  aby  mu  člověčenstvie  bylo  slíbeno  s  toho.  I  nenie  toho.  S  lázně 
žádný  mu  člověčenstvie  neslíbil  ani  se  přiznal  k  robotám  ani  k  poplatkóm  s  Eožíškov- 
ského. Též  Kubkovi  z  Stráně  a  Kubasovi  přičinil  slepici  jednu  viece,  nežli  mělo  býti. 
V  Bečvářích  s  Mikšovského  pan  Jindřich  měl  panu  Voldřichovi  postaviti  člověka,  aby 
mu  člověčenstvie  slíbil,  i  nepostavil,  aniž  se  žádný  k  poplatkóm  znal.  Pak  v  Vlčích 
Dolech  se  mlayna  žádný  se  nevohlásil  k  poplatku,  v  Vršciech  s  Jakoubkovského  také  se 
žádný  nepřiznal  k  robotám  ani  k  poplatkóm.  Panu  Jindřichovi  v  Vršcech  vzdala  vdova 
Jakoubkovské[ho]  jménem  Housková,  a  on  pan  Jindřich  propustil  jest  ji  vodtud  s  dětmi, 
aby  se  opatřila,  kdež  muož,  a  mne  jest  k  nie  posielal,  přede  mnú  jemu  vzdala,  a  on 


SvědonU  k  rohu  Svátosti  1.  1510.  233 

přede  mnů  také  přijal  od  nie.  Potom  s  toho  grunthu  on  pan  Jindřich  pobral  všecko, 
koně,  dobytek,  vuoz  i  všecken  nábytek  a  hospodářštvie.  Před  tiein  prodajem  byl 
Vávra  na  tom  Hooskovském  siedle ;  potom  pan  Jindřich  Vojislavský,  když  se  stěhoval 
na  Hořepník,  vzal  jej  s  sebú,  a  vod  té  doby  pusto  stojí  to.  Potom  pan  Oldřich  řekl 
pann  Jindřichovi,  že  se  nenalézají  lidé  tuto  a  že  mi  neslíbil  žádný  člověčenstvie. 
A  pan  Jindřich  řekl,  že  bude  to  zpraveno  dobře.  Poručil  to  Štěpánovi  ouředníku, 
aby  to  zpravil.  I  nenie  zpraveno. 

Janček  kuchař  z  Vršec  u.  p.  n.  k.  etc. :  Najprve,  že  svědom  sem  toho 
a  byli  sme  při  tom  všickni,  že  pan  Oldřich  nemá  ani  platu  ani  robot  s  Vonšovského, 
s  poustky  s  té  ani  s  lázně,  s  Valšovských  poustek  také  platu  nemá  ani  robot.  Pravil 
Kuba  z  Stráně  a  Eubas,  že  jim  jednou  slepicí  jest  viece  připsáno.  Potom  když  Houska 
v  Vršcech  umřel,  pan  Jindřich  Vojislavský  pobral  s  toho  gruntu  všecko,  dobytek, 
ovce,  krávy,  koně,  vuoz,  plouh,  brány  i  žlab,  a  potom  manželku  téhož  Housky  pro- 
pustil s  sirotky  a  sám  kázal  ji  stěhovati  Klímovi  z  Zásmuk.  Též  také  v  Bečvářech 
s  Mikšova  siedla  poplatkové  sešli  pánu  našemu  všichni,  s  mlýniště  také  nemá  po- 
platkuov  žádných.  Pan  Voldřich  řekl  panu  Jindřichovi,  že  platové  a  roboty  tuto  ne- 
nalézají se.  A  on  pan  Jindřich  řek:  že  tvé  nezahyne  a  naleznu  se  poplatkové  aneb 
roboty  tvé.     A  Štěpán  ouředník  měl  zpraviti  to,  i  nezpravil. 

Mikuláš  Ročně  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  toho  sem  dobře 
svědom,  že  jest  přišel  posel  k  Mikšovi  z  Bečvar  od  pana  Jindřicha  Vojislavského, 
pravě,  že  mu  pan  Oldřich  Popel  nehájil  poplatkuov  platiti. 

Mikeš  z  Beč  várek  u.  p.  n.  k.  s.  etc:  Svědom  sem  toho,  že  když  pan 
Jindřich  poslal  svého  posla  ku  panu  Voldřichovi,  abych  já  na  tu  poustku  dosed,  mně 
se  to  nezdálo.  Pan  Voldřich  řekl:  Kdyžf  se  nezdá,  já  tě  nenutím;  poněvadž  se 
nezdá,  já  dám  odpověď  poslu.  Potom  také  brali  sme  z  Vršec  vovsy,  žlaby  i  jiné 
potřeby. 

Valenta  rychtář  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Najprve,  že  nenie  s  Von- 
šovské  poustky  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví,  též  také  s  lázně 
v  Zásmuciech  že  nenie  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví,  a  Eubas 
že  odpierá  panu  Voldřichovi  slepice  jedné,  též  i  Kuba  z  Stráně  otepřel  jest,  že 
neplatí  jedné  slepice  z  poustky  Jakoubkovské  panu  Oldřichovi  Popeloví,  a  že  ne- 
přiznali sů  se  k  platóm  ani  k  robotám  s  Vonšovského  siedla,  též  i  s  lázně  i  také 
8  Eožíškovského  siedla,  a  že  nenie  slibováno  člověčenstvie  s  té  poustky,  na  kteréž 
byl  Vávra  myslivec,  kteréhož,  když  grunt  prodal  pan  Jindřich,  vzal  ho  s  sebú  do 
Hořepníka.  Též  z  Mikšovského  siedla  z  Bečvář  nenie  slibováno  člověčenstvie,  s  mlý- 
niště také  nenie  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví.  Také  sem  toho 
svědom,    když  jest  pan  Jindřich  postupoval  lidi  panu  Voldřichovi,    že  jest  mu  řekl 

AicUt  český  XIU.  30 


234  D,  XlIL  Registra  soudu  komamfho. 

pan  Voldřich:  Tuto  se  nenalézají  lidé,  kteříž  by  měli  slibovati  člověčenstvie.  Pan 
Jindřich  jemu  tak  odpověděl :  Nestarajte  se  o  to,  že  já  poručím  teď  úředníkovi  Ště- 
pánovi, že  von  to  zpraví.  Také  sem  toho  svědom,  co  se  dotýče  poustky  Jakoubkovské 
v  Vršcích,  že  jest  pobral  pan  Jindřich  koně,  krávy,  vovce,  vuoz,  brány,  plouh 
a  vobilé,  což  bylo. 

R.  IV.  1.  C.  10.  a. 

1564. 

Mezi  panem  Děpoltem  z  Lobkovic  s  jedné,  a  Jaroslavem  z  Vřesovic  s  strany  druhé. 

1510,  11.  dubna. 

Feria  V  ante  Tiburcii.  Jan  Srb  z  Markyštorfu  u.  p.  n.  k.  s.  etc.: 
že  sem  přišel  k  rychtáři  Bílinskému,  aby  se  zachoval  vedle  práva,  i  sstavil  sem  svého 
vraha  Vácslava  Holého,  krčmáře  z  Libčevsi,  že  mi  jest  zabil  bratra  strýčeného  Ja- 
kuba. A  toho  času  neměl  sem  za  panem  Děpoltem  zakoupenie  žádného.  Byl  sem 
v  hospodách.  Potom  přišel  sem  do  Bíliny  do  jedné  hospody  a  tu  byl  sem  některý 
čas,  dokudž  mi  se  líbilo,  a  vodšel  sem,  když  mi  se  líbilo,  s  též  hospody  a  sloužil 
sem  u  dobrých  lidí,  kdež  mi  se  líbilo.  Potom  za  panem  Děpoltem  zakoupil  sem  sobě 
vinici  mezi  svatým  Martinem  a  mezi  vánoci  ten  čas.  Ještě  i  podnes  panu  Děpoltovi 
člověčenstvie  sem  nesliboval  a  nikděž  sem  neměl  ženy. 

Prokop  rychtář  z  Bíliny  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve,  že  přišel  ke  mně 
Srb  Jan  a  žádal  mne,  abych  se  zachoval  vedle  práva.  Při  tom  zstavil  jest  Vácslava 
Holého,  krčmáře  z  Libčevsi,  protože  jest  jemu  zabil  strýčeného  bratra  Jakuba,  a  na 
to  mí  stavné  dal.  Potom  žádal,  aby  byl  dán  na  rukojmie.  I  dal  sem  jej  na  rukojmie 
pod  padesát  kop.  A  tito  sú  rukojmie :  Vácslav  a  Pavel  z  Libčevsi,  vopět  Vácslav 
Havránek  a  Marek  ze  Všechlap.  Slíbili  sú  zaň,  a  když  zah  státi  nechtěli  ti  rukojmie, 
i  žádali  za  propuštěnie.  A  já  sem  je  propustil,  a  jiné  mi  rukojmie  hned  postavili, 
a  to  tyto :  Jana  bratra  svého  z  Lahovic  a  Marka  ze  Všechlap.  A  oni  též  zaň  slíbili 
pod  padesáte  kop.  A  ta  věc  stála  jest  až  do  sie  chvíle  a  k  konci  nepřišla ;  neb  sů 
to  měli  dobří  lidé  smluviti. 

Týž  Prokop  rychtář  pověděl:  že  jest  mi  to  vědomo,  že  jest  Jan  Srb 
pod  pánem  JMtí  panem  Děpoltem  neměl  nižádného  zakoupenie,  než  že  jest  byl  v  ho- 
spodách a  že  jest  dělal,  kdež  mu  se  nahodilo.  U  pana  Jiříka  Zelenka  sloužil  rok. 
Než  teprv  po  světlem  Martině  již  minulém  koupil  sobě  vinici  a  zavdal  za  ni  šest 
kop  míšeňských  dvě  neděli  před  vánoci;  a  že  jest  pacholek  svobodný  a  pánu  JMtí 
člověčenstvie  nesliboval  nikdy  ani  purgmistru  a  radě  města  Bíliny  jest  nečinil  přísahy. 

Feria  VI  ante  Tiburcii,  die  Reliquiarum  [12.  dubna].  Mikuláš 
Chlouba  z  Bíliny  u.  p.  n.  k. :  Najprve  že  toho  sem  svědom,  že  Jan  Srb  zakou- 
pení za  panem  Děpoltem  žádného  neměl,   než  byl   tu  hospodou  v  Bílině  a  dělal  ta. 


Svědomí  Je  roku  Svátosti  1.  1510.  235 

a  potom  slúžil  u  pana  Jiříka  Zelenka  rok.  Než  slyšel  sem,  že  sobě  koupil  vinici 
mezi  svatým  Martinem  a  vánoci  některý  ěas.  A  také  sem  slyšel,  že  panu  Děpoltovi 
člověčenstvie  nesliboval. 

Jíra  Psincovic  z  Bíliny  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  toho  sem  dobře 
svědom,  že  Jan  Srb  přišlay  do  města  Bíliny  dělal  u  lidí  a  tlouk  se  po  hospodách 
jako  svobodný  pacholek,  i  jinde  u  lidí  přespolních  dělal  jest.  Sloužil  u  pana  Jiříka 
v  Zelenkách  rok,  a  nikdá  jest  zakoupenie  neměl  za  panem  Děpoltem,  až  tohoto  roku 
mezi  svatým  Martinem  a  vánoci  slyšal  sem,  že  jest  sobě  vinici  koupil.  A  toho  sem 
také  svědom,  že  jest  panu  Děpoltovi  nikdá  člověčenstvie  nesliboval. 

Matěj  vovčák  s  předměstie  Bílinského  u.  p,  n.  k.  etc.:  že  svědom 
sem  toho,  že  Jan  Srb  z  Zálesie  tlouk  se  po  hospodách  a  že  pod  panem  Děpoltem 
nic  neměl,  než  tento  rok  že  sobě  koupil  vinici  pod  panem  Děpoltem  v  ty  časy  mezi 
svatým  Martinem  a  vánoci.  Tak  sem  slyšal,  a  že  panu  Děpoltovi  člověčenstvie  ne- 
slíbil, a  že  jest  byl  pacholek  svobodný  těch  všech  časuov,  a  že  sloužil  jest  u  pana 
Jiříka  Želenského  rok. 

K  IV.  L  C.  13.  a.     SroY.  svědomi  c.  1562  na  str.  230. 

1565. 
Mezi  Hanušem  z  Molkovic  s  jedné,  a  paní  Katheřinú  z  Kfeldu  s  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Kněz  Jan  farář  z  Lomnice  na  tu  přísahu, 
kteráž  jest  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  učinil,  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sem 
přišel  na  Skály  s  Hanušem  z  Molkovic,  tu  jest  Hanuš  napomínal  paní  Eatheřiny,  co 
jest  jemu  neboštík  pan  manžel  její  poručil,  aby  mu  dala.  A  paní  řekla,  že,  když  budu 
mieti  se  panem  Janem  místo  o  to,  chci  ráda  dáti. 

R.  IV.  1.  A.  16.  a. 

1566. 

Mezi  panem  Jiříkem  z  Walštayna  s  jedné,  a  Petrem  Škorní  z  Stranová  purkrabí  Yelíšským 

8  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Vaněk  Buchal  z  Železnice  u.  p.  n.  k.  s,  t.: 
To  mi  v  paměti,  když  přišel  posel  od  pana  Petra  Škorně  z  Velíše  na  Bradlec,  tu  mi 
jest  kázal  pán  vzieti  list  od  něho,  a  já  sem  vzal  a  dodal  sem  ho  pánu.  A  pán  mi 
rozkázal,  abych  mu  kázal  odpovědi  dočekati.  A  on  všed  k  vrátnému  do  jistébky 
i  čakal,  a  pan  Jiřík  kázal  svému  písaři  list  psáti  zase  jemu  purkrabí  Velíšskému. 
A  než  písař  list  napsal,  už  posel  ušel  preč,  nesečkav  odpovědi  ani  listu,  a  já  sem 
ho  hledal  i  v  krčmě  a  nemohl  sem  ho  najíti.  A  potom  sem  já  přinesl  zase  pánu 
list,  a  pán  jej  dal  písaři  a  kázal  mu,  aby  ho  dodal  po  některém  člověku  jeho  na  Velíš. 

80* 


236  D.  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

Bartoš  písař  z  Železnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  mě 
obeslal  pán  muoj  pan  Jiřík  z  Walšteyna,  abych  k  němu  šel  na  Bradlec,  a  když  sem 
šel,  potkal  sem  se  s  poslem,  kterýž  přinesl  bst  pánu  z  Velíše.  I  řekl  sem  mu :  Odkud 
jdeš?  A  on  řekl:  Z  Bradlce,  I  otázal  se  mne:  Ty-lis  písař?  A  já  řekl,  že  sem. 
A  já  řekl  mu:  Máš-li  odpověď?  A  on  pověděl:  Nemám.  I  řekl  sem  mu:  Poď  zase 
se  mnú;  viem,  že  mně  pán  káže  psáti  odpověď.  A  on  mi  řekl,  že  nepuojdu,  neb 
mi  nekázali  odpovědi  čakati.  A  když  sem  nahoru  ku  pánu  přišel,  kázal  mi  hned 
pán  psáti  list,  a  potom  mi  jej  dal  a  kázal  mi,  abych  jej  hned  po  některém  člověku 
jeho  poslal.     I  poslal  sem  jej  večer,  a  ráno  aby  mu  dodán  na  Velíš  byl. 

R.  IV.  1.  A.  16.  b. 

1567. 

Mezi  Blažkem  konvářem  z  Piesku  s  jedné,  a  Blažkem  příjmí  Hrábí  z  Muzluov  s  strany 

druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Jan  Rohle  z  Piesku  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toto 
mi  jest  dobře  v  paměti,  že  nynie  rok  při  Svátostech  stál  sem  podle  Blažka  konváře 
v  soudné  světnici  na  hradě  Pražském.  I  přišel  k  němu  k  Blažkovi  Hrabie  a  mluvil 
k  němu  takto :  Smieš-li  se  se  mnú  založiti,  oč  chceš,  že  tu  při,  kteráž  jest  mezi  vámi 
a  pánem  mým,  že  ji  prohřáté.  A  Blažek  konvář  odpověděl  jemu,  že  bohdá  nepro- 
hráme.  A  on  Hrabie  po  druhé  řekl  jemu :  Založ  se  se  mnú  a  jmenuj  sobě,  oč  chceš. 
A  Blažek  konvář  řekl  jemu:  Nechf  jest  o  kožich,  o  liščí  podbHškový.  A  on  Hrabie 
stáhl  k  němu  ruku  a  Blažek  konvář  také.  I  dali  sobě  na  tom  ruce.  I  řekl  Hrabie 
takto:  Nechf  jest  o  dobru  kuní  šubu  novů  slušnú.  A  Blažek  konvář  řekl:  Jdef. 
A  já  k  tomu  zavolal:  Šuby  z  Humňan.  A  řekl  sem  jemu  takto:  Slyš  tento  základ! 
A  on  pověděl:  Jaký  to  základ?  Teď  se  založili  o  kuní  šubu  dobru  novů,  Hrabie 
s  Blažkem  konvářem ;  a  oni  oba  se  k  tomu  přiznali  a  tak  pověděli,  že  jsme  založili. 
A  to  jest  tak  v  pravdě. 

Feria  III  post  Tiburcii  [16.  dubua].  Jan  Piruožek,  hospodář 
domu  pana  z  Pernšteina  etc,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  vědomo  a  v  paměti, 
když  sú  při  vyhráli  páni  Písečtí,  tehda  já  a  Blažek  konvář  do  soudné  světnice  veliké  šli 
sme.  Napomínal  jest  Blažek  konvář  Blažka  Hrábí  z  základu,  z  kunie  čuby  dobré. 
Von  Blažek  Hrabie  pověděl,  že  já  sě  v  té  věci  nepamatuji.  Konvář  Blažek  zase 
Blažkovi  Hrábí  odpověděl:  Kterak  se  nemáš  pamatovati,  však  jsň  byli  dobří  lidé 
při  tom?  Tehda  Blažek  Hrabie  opět  vodpověděl:  Jestliže  mne  bude  kto  pamatovati, 
že  já  chci  tobě  dáti.  A  to  bylo  po  svatém  Martině  některý  den. 

R.  IV.  L  A.  16.  a. 


Svédomi  h  roh*  Svátosti  I  1510.  237 

1568. 

Mezi  Janem  Yrchotou  z  Yrchotíc  8  jedné,  a  Jindřichem  z  Hodějova  s  strany  druhé. 

1510,  [12.  dubna]. 

Mikuláš  Liška  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mí  svědomo,  že  Vašek 
z  Křešic  stavil  Harovce  a  pravie,  že  mu  slíbil  za  puol  kopy  a  za  něco  viec.  I  uničili 
sú  oba  ku  právu,  Vašek  aby  nan  uvedl,  a  Harovec  aby  odvedl,  a  to  pod  V  kopami 
míšeňskými  každá  strana.  I  připrosili  sme  k  sobě  ze  dvů  práv  jiných  lidí,  z  Neveklova 
dvou  a  z  Sedlce  také  dvú.  A  když  byl  soud  osazen,  tu  jest  jim  podáno,  aby  se 
přátelsky  smluvili.  A  Vašek  z  Křešic  odpieral  a  pravil,  že  chce  právem  rozeznán 
býti.  A  když  jsú  rukojmie  obnovili,  tu  jest  Vašek  žaloval  na  Harovce  a  nemohl  naň 
nic  uvésti.  I  vostal  jest  křiv  proti  Harovcovi.  A  propadl  pánu  vinny  V  kop  míšeňských 
té,  kteréž  byl  uničil  proti  Harovcovi. 

Jan  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  Vašek  z  Křešic  stavil 
Jiraštu  pro  Harovce  na  právě  páně  Vrchotově  pro  XXXVI  grošuov  míšeňských. 
A  rychtář  jest  kázal  Vaškovi  uničiti  pod  V  kopami,  právě-li  jest  stavil,  a  tohoto 
Harovce  také  aby  odvedl  též  pod  V  kopami.  A  když  sme  právo  osadili,  požádali  sme 
pána  nitšeho,  aby  nám  přijednal  z  jiného  práva  viece  konšeluov.  A  pán  zjednal  nám 
čtyři:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  I  podávali  sme  jim  toho,  aby  se  o  to  přá- 
telsky smluvili.  A  Vaškovi  se  nezdálo,  než  chtěl  právo  trpěti,  co  mu  přinese.  A  když 
sú  k  soudu  přistúpili,  kázali  sme  rychtáři,  aby  rukojmie  obnovil.  I  stalo  se  tak.  Tu 
J8ů  opět  znovu  uničili  pod  V  kop,  A  když  jest  Vašek  vedl  při  proti  Harovcovi, 
i  nemohl  naň  nic  uvésti,  ostal  proti  němu  křiv,  a  panu  Vrchotovi  propadl  těch  V  kop, 
kteréž  uničil,  že  jest  právě  stavil. 

Jan  Vlček  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  Vašek  z  Křešic, 
člověk  páně  Hodějovského,  stavil  na  našem  právě  pro  XXXVI  grošuov  Jiraštu  ze  Lhoty 
pro  Harovce.  A  tu  rychtář  uručil  jest  je  pod  V  kop  s  obů  stran,  Vašek  aby  nan 
uvedl  a  Harovec  aby  odvedl.  A  když  sme  byli  požádali  pána  našeho,  aby  nám  z  jiného 
práva  přijednal  konšel  —  neb  nám  se  zdála  to  věc  obtížená  —  i  přidáni  jsú  nám 
čtyři  konšelé:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  A  když  jsme  soud  osadili,  že  nás 
bylo  XVI  konšel,  podali  sme  toho  stranám,  chtějí-li,  aby  se  radše  přátelsky  smluvili. 
A  Vašek  k  tomu  nechtěl  pHstúpiti,  než  chtěl  právo  trpěti,  co  mu  soud  přinese, 
a  Harovec  také.  A  když  jsú  k  soudu  přistúpili,  tu  jsme  kázali  rychtáři,  aby  rukojmie 
obnoveni  byli.  A  když  sú  opět  znovu  pod  týž  základ  uručili,  pod  pět  kop,  Vašek 
vedl  jest  při  proti  Harovcovi,  a  Harovec  mu  odpieral.  I  zdálo  se  nám,  že  Harovec 
měl  dostatečnější  svědomie  než  Vašek.  I  ostal  jest  Vašek  proti  Harovcovi  křiv  a  pánu 
propadl  vinnu  podle  práva  těch  pět  kop,  kteréž  byl  uručil. 

Mikuláš  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  Vašek  z  Křešic 


238  />.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

stavil  člověka  páně  Martinického  jménem  Harovce  pro  XXXVI  grošuov.  A  když  sů  se 

0  to  nemohli  srovnati,  že  Harovec  mu  odpieral,  že  ho  nepravě  stavil,  a  Vašek  pravil, 
že  právě.  I  uničili  sú  oba  ku  právu  pod  V  kopami  grošuov  míšeňských,  každý  zvlášf. 

1  prosili  sme  pána,  aby  nám  bylo  přidáno  konšel  z  jiného  práva.  I  pHjednal  nám 
pán  čtyři  konšely:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  A  když  sme  soud  osadili,  tu, 
než  k  soudu  přistúpili,  podali  sme  jim  toho,  aby  se  o  to  přátelsky  smluvili.  A  oni 
nechtěli,  než  chtěli  radše  právo  trpěti.  I  když  sú  ku  právu  přistúpili,  kázali  sme, 
aby  rychtář  rukojmie  obnovil.  A  když  se  tak  stalo,  tu  sú  proti  sobě  vedli  pře,  Vašek 
proti  Harovcovi.  I  nemohl  jest  na  Harovcovi  nic  mieti ;  neb  naň  nic  nemohl  dovésti. 
I  ostal  jest  Vašek  proti  němu  Harovcovi  křiv  a  pokutu  tú  propadl,  to  jest  pět  kop 
míšeňských  panu  Vrchotovi  ty,  kteréž  uničil  jest  ku  právu. 

Petr  Krbec  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  etc,  páně  Vrchotuov  člověk  etc,  svědčil 
takto :  Vašek  z  Křešic  obstavil  Jiraštu  ze  Lhoty  pro  šest  a  pro  půl  kopy  pro  Harovce, 
kdež  mu  Harovec  byl  rukojmí  Vaškovi,  tu  aby  vedl  nan,  právě-li  stavuje.  A  tu  jest 
naň  neuvedl,  by  právě  stavoval.  A  rychtář  ho  uručil,  právě-li  sstavuje,  pod  V  kopami 
grošuov  míšeňských,  a  právo  sme  jim  proto  vosadili.  I  nemohl  jest  naň  nic  uvésti, 
že  jest  křivě  sstavil.  I  propadl  Vašek  těch  pět  kop.  A  aby  se  jim  krátko  nestalo,  ze 
dvú  práv  sme  konšely  přijednali  k  tomu  soudu :  z  Neveklova  a  z  Sedlce.  I  byli  sme 
je  na  přátelskú  smlouvu  poddali,  a  oni  se  nesmluvili.  A  když  Vašek  vinu  propadl, 
tu  vinu  pán  jest  náš  pan  Vrchota  vzal. 

Petr  Vondra  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  etc:  Jest  mi  to  dobře  vědomo,  že 
jest  Vašek  obstavil,  Bíešického  pána  Jindřicha  člověk,  Jiraštu  ze  Lhoty  pro  Harovce, 
protože  jest  vinil  Harovce  pro  šest  a  pro  půl  kopy.  I  nemohl  jest  Vašek  Dvořák 
na  Harovce  nic  provésti,  proč  jest  ho  obstavil,  než  jež  obstavil  v  Janovicích  na  právě 
a  uručili  pod  pět  kop  grošuov  míšeňských.  I  soudili  sú  se  o  to  před  právem  v  Jano- 
vicích. A  když  sou  je  o  to  slyšali,  povolal  jest  rychtář  k  tomu  konšeluov  Janovských. 
A  když  je  vo  to  slyšali,  i  poddali  je,  chtí-li  se  o  to  přátelskú  smlúvú  smluviti 
I  nechtěl  k  tomu  přistúpiti  Vašek  Dvořák  a  řekl,  že  chce  právem  živ  býti.  I  musili 
rukojmie  obnoviti  pod  ten  základ  propadení  pánu  pod  V  kop  grošuov  míšeňských. 
I  vosadili  sou  vrch  práva,  aby  se  žádnému  krátko  nestalo,  z  Sedlce  dva  a  z  Neve- 
klova dva,  a  z  jednostajné  vůle  sou  rozsudek  pověděli.  A  XVI  jich  sedělo  na  tom 
soudě.  A  Vašek  jest  křiv  vostal,  že  nemohl  jest  nic  provésti  na  ně,  že  jest  Harovec 
hodné  svědomí  měl  a  lepší  než  Vašek.  A  Vašek  uručil  těch  pět  kop  a  propadl  je. 
A  Harovec  byl  též  po  V  kop  uručil  a  vostal  práv. 

Jan  Jeníček  z  Janovic,  člověk  páně  Vrchotuov,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Prosil  Vašek  z  Křešic  ouředníka  pána  mého  rychtáře,  aby  mu  sstavil  člověka  z  Radotína 
menem  Jana  Harovce,  vině  jej,  že  by  mu  přislíbil  za  někoho  za  kuoň.  A  on  mu 
odpíral  toho,   že  by   jemu  tím  vinen  nebyl.     I  když  přišlo  na  vrch  práva,  tehdy. 


Svědomí  Tc  roku  Svátosti  I  1510.  239 

když  měli  přistúpiti  k  soudu,  tehdy  nám  se  zdálo,  že  by  nám  ta  věc  obtížena  samým 
byla,  i  prosili  sme  svého  pána,  aby  nám  přidal  s  jiného  práva  konšeluov.  I  přidal 
nám  z  Sedlce  dva  a  z  Neveklova  dva,  aby  nás  bylo  se  tří  práv,  aby  se  mu  křivda 
nestala.  I  když  předstúpili  před  nás,  sedělo  nás  XVI,  jakož  řád  a  právo.  I  prosili 
sme  jich,  aby  se  o  to  smluvili.  A  oni  pověděli,  že  nechceme  než  právem  živi  býti. 
Tehdy  když  kázem,  aby  rychtář  rukojmie  obnovil,  a  oni  obnovili,  tehdy  Vašek  vedl 
svědomí  proti  Harovcovi.  A  Harovec  jemu  odpíral,  že  jest  měl  svědomí  hodnější. 
A  my  seznali  jeho  Harovcovo  svědomí  hodnější.  I  rozhodli  sme,  že  vinen  Vašek 
vostal  a  pánu  pět  kop  grošuov  míšeňských  propadl.  A  pán  se  mezi  nás  nachýlil  a  řekl : 
Mám-li  vzíti  čili  nic.  A  my  řekli:  Ty  máš  vůli  toho.  Vezmi  neb  mu  odpust.  Učiň, 
co  chceš. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [13.  dubna].  Václav  z  Janovic 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sme  jeli  do  Prahy  o  svatém  Martině  nynie 
minulém,  potkali  sme  Vaška,  člověka  páně  Hodějovského.  I  dal  pánu  „Dobré  jitro". 
A  pán  mu  řekl :  Vašku,  cos  na  mne  svědčil  ?  A  on  řekl :  Pane,  nesvědčil  sem  nynie 
nic,  než  což  sem  prve  svědčil,  to  najdete  tam.  A  pan  Vrchota  řekl  mu:  Vašku, 
pravil  mi  pán  tvuoj,  že  bych  já  tobě  přiřiekal,  že  já  z  tebe  té  vinny  nevezmu. 
Však  dobře  vieš,  když  jsi  se  se  mnú  radil  o  to,  řeklf  sem:  Raď  se  s  svým  pánem, 
však  máš  pána!  A  já  sem  tobě  nic  nepřiřiekal.  A  Vašek  řekl  jest:  Tak,  pane!  Já 
sem  skrze  vás  nic  neprosoudil  než  skrze  křivé  svědky.  A  víte  pane  dobře,  že  sů 
vaši  lidé  té  pře  mé  svědomí  byli  a  mně  nechtěli  pravdy  seznati.  A  pán  řekl:  I  co 
sem  já  v  tom  vinen  tobě? 

Pavel  z  Martinic,  člověk  a  ouředník  páně  Zdeňků  z  Vokrou- 
hlice,  u.  p.  n.  k.  etc:  že  obstavil  páně  Křešického  člověk  Vašek  z  Křešic  páně 
Zdeňkova  člověka  Jana  Harovce  z  Radotína,  že  by  mu  slíbil  za  člověka  páně 
Vrchotova  Matouše  Kolenáče  z  Janovic;  člověk  pána  mého  vodpor  činil  slibu  tomu, 
že  jest  neslíbil  za  člověka  Vrchotova.  A  von  přes  to  přes  všecko  jej  obstavil  v  Jano- 
vicích. I  tu  proved  před  právem  při  svú  Jan  Harovec,  že  jest  neslíbil.  I  byli  při 
tom  konšelé  se  dvou  práv  s  jiných,  s  páně  Repova  dva  a  s  páně  Popelová  dva, 
i  tu  v  Janovicích  rozeznali,  že  Jan  Harovec  neslíbil  za  Mathouše  Kolenáče,  člověka 
Vrchotova.  I  tu  člověk  pana  Křešického  Vašek  propadl  pět  kop  základu,  že  jest  uručil 
pod  pět  kop  na  člověka  Zdeňkova,  že  právě  sstavuje  Jana  Harovce.  I  těch  pět  kop 
položil  jest  panu  Janovi  Vrchotovi. 

Vavřinec  ze  Lhoty,  člověk  páně  Ctiboruov  Martinského, 
u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve,  že  vobstavil  člověka  páně  Zdeňkova  Jana  Harovce  Vašek 
z  Křešic  pro  šest  a  pro  puol  kopy  na  páně  Vrchotově  právě  v  Janovicích.  A  my 
sme  s  ním  stáli  s  Harovcem  proti  Vaškovi,    a  člověk  páně   Zdeňkuov  Jan  Harovec 


240  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

práv  zuostal  před  konšely.    Konšelé  jemu  Vaškovi  i  Janovi  Harovcovi  řekli,   aby  se 
přátelsky  smluvili,  že  jim  toho  přejí.  A  Vašek  nechtěl  než  na  právu  dosti  míti. 

K  IV.  1.  A.  20.  a.  a  B.  2.  a. 

1569. 

Mezi  Václavem  Přechem  z  Čechtic  s  jedné,  a  Burianem  a  Markvartem  bratřími  z  Kraselova 

8  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Bláha  z  Dřešína  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  když  pan  Přech  z  češtíc  honil  zvěř  na  lesiech  páně  Peršteinarových,  a  já 
stál  sem  v  ouvazku  teneta,  i  nezabili  sme  nic;  neb  zvěř  vyšla  ven  z  leče. 

Jan  z  Radešova  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  stála  zvěř  na  lesiech 
páně  Peršteinarových,  a  já  sem  byl  se  panem  Sádlu.  I  léceli  sme  teneta;  i  nezabili 
sme  nic ;  neb  se  zvieře  vyvalilo  z  teneta ;  a  pan  Přech  též  s  námi  lécel. 

Petr  Karas  z  Češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  nás  poslal 
pan  Přech  se  panem  Sádlu,  abychom  léceli  teneta  na  lesiech  páně  Peršteinarových 
cestou  svobodnou.  A  já  stál  sem  u  teneta.  I  uvalilo  se  zvieře  v  teneto,  a  já  ne- 
mohl sem  tak  skuoro  přispěti,  až  mi  se  zase  zvieře  vyvalilo  z  teneta;  než  proto 
sem  je  ranil. 

Bartha  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  pamětí,  že  nám  kázal  pán 
náš  pan  Přech,  abychom  teneta  léceli  na  lesiech  páně  Peršteinarových ;  neb  zvěř  stála 
na  nich  na  těch  lesiech.  I  léceli  sme  cestou  svobodnou.  I  uvalilo  se  zvieře  v  teneto, 
i  nemohli  přispěti,  až  se  zase  ven  vyvalilo. 

Václav  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  pan  Sádlo  obsel 
zvěř  na  lesiech  páně  Peršteinarových ;  i  prosil  pána  našeho  pana  Přecha,  aby  mu  lidí 
a  tenat  puojčil.  A  pán  náš  puojčil.  I  léceli  sme  teneta  cestou  svobodnou  na  týchž 
lesiech.  A  stál  sem  u  teneta.  I  nezabili  sme  nic ;  neb  se  zvieře  ven  vyvalilo  z  teneta. 

Šimon  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mí  svědomo,  že  sme  honili  zvěř  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových  se  panem  Přechem  a  se  panem  Sádlu;  i  nezabili  sme 
nic;  neb  se  zvieře  ven  vyvalilo  z  tenete.  A  léceli  sme  cestou  svobodnou. 

Mikuláš  Slávek  z  Češtíc  sv.  p. 

Vaněk  z  Stříedky  sv.  p. 

Vaněk  Hoden  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mí  svědomo,  že  zvěř  stála  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových,  a  já  šel  sem  se  psy  a  zapouštěl  sem  psy.  A  psi  hnali 
zvěř  až  do  tenat.  I  vyvalilo  se  ven  zvieře  z  teneta,  než  proto  bylo  raněno,  a  cestou 
svobodnou  sme  léceli. 

Benda  z  Češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mí  svědomo,  když  sú  obešli  zvěř  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových,  a  já  šel  sem  se  psy  a  zapouštěl  sem  psy  z  rozkázání 
Jana  Sáčka,  páně  Přechova  člověka. 


Svědomí  Ic  rohu  Svátosti  I  1610.  241 

Kříž  z  Češtic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  z  rozkázání  pána 
našeho,  pana  Přecha,  zapouštěl  sem  psy  na  lesiech  páně  Peršteinarových  na  zvěř;  neb 
v  nich  zvěř  stála, 

Jíra  Bašták  z  češtic  sv.  p.         Medek  z  Češtic  sv.  p. 

Šimon  z  Němčic  sv.  p. 

Mathúš  Kraysuov  syn  z  Němčic  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že 
z  rozkázání  pana  Přecha  zapouštěl  sem  psy  na  lesiech  páně  Peršteinarových.  A  zvěř 
běžela  k  tenatuom  a  uhodila  v  teneta.  A  potom  se  zase  ven  vyvalila.  A  tak  ne- 
zabili sme  nic. 

Mareš  z  Němčic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  zapouštěl  sem  psy 
na  lesiech  páně  Pemšteinarových,  neb  v  nich  zvěř  stála,  z  rozkázání  páně  Sádlová. 
A  psi  hnali  zvěř  až  k  tenatuom.  I  vyvalilo  se  zvíře  ven.  A  také  léčili  sme  cestou 
svobodnou.  I  nezabili  sme  nic. 

Matěj  z  Němčic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  z  rozkázání  pana 
Přecha  a  pana  Sádly  zapouštěl  sem  psy  na  zvěř  na  páně  Perštaynarových  lesiech; 
a  psi  hnali  zvěř,  až  uhodila  do  teneta,  a  potom  se  ven  vyvalila,  vše  na  těch  lesiech. 

Jan  Sáček  z  čabus  u.  p.  n.  k.  etc. :  Co  se  dotyce  toho  honu,  kterýmž 
jest  honil  pan  Přech  z  Češtic  zvěř,  svědom  sem  toho,  že  jest  nehonil  na  páně  Kra- 
silovského,  ale  že  jest  byla  zvěř  na  páně  Perštaynarově  gruntiech. 

R.  IV.  1.  6.  5.  a.    SroT.  STědomi  6.  1548  na  str.  216. 

1570. 

Mezi  Zigmundem  Čiečem  z  Nemyčevsi  s  jedné,  a  Vítem  písařem  páně  Černínovým  v  Hradci 

Králové  etc.    1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Bartoň  příjmí  Radoch  z  Hradce  Krá- 
lové u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  sem  brannaym  tu  v  Hradci,  a  Vít  dával 
mi  cajchy  formanuom  pro  clo,  a  já  bera  je  od  nich,  když  z  města  jeli,  a  penieze 
sem  od  nich  bral  od  formanuov,   kteříž  na  podměstí  jeli,   a  panu  Vítovi  sem  dával. 

Mařík  branný  z  Hradce  Králové  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo, 
že  pan  Vít  písař  bral  ode  mne  cajchy  i  penieze,  když  ke  mně  přišel  do  brány,  a  to 
ty,  kteréž  sem  od  formanuov  bral  s  vozu. 

Jan  Škrha  u.  p.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  v  paměti,  že  po  smrti  nebožtíka 
pana  Čieče  Vít  písař  bral  clo,  kterýž  přichází  od  formanuov,  i  jiné  duochody  ze 
mlýna.  A  potom  přijel  některý  čas  pan  Zigmund  čieč  do  Hradce  i  stál  u  mne. 
A  když  měl  preč  jeti,  poručil  mi  vepře,  kteříž  ve  mlýně  byli  z  Kováče  přihnané, 
—  a  bylo  jich  XI,  tu  vykrmeni  na  týmž  mlýně  — ,  abych  je  prodal.  A  já  sem  je  prodal 

ArchiT  Český  XIII.  31 


242  D.  XIIL  Begistra  sMdu  komorního. 

řezníkuom  naším.  A  Vít  písař  zvěděv,  že  sem  je  prodal,  nedal  jich  bráti.  A  tak  po- 
věděl: Nechf  Škrha  nerozkazuje,  nechť  já  rozkazuji;  neb  jest  mně  poručeno. 

Petr  obyvatel  na  Malé  Straně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mí  svědomo,  že 
Vít  písař  byl  ouředníkem  u  nebožtíka  pana  Václava  Číeče  až  do  jeho  smrtí,  a  že 
jest  k  sobě  penieze  přijímal  celné. 

R.  rv.  1.  B.  6.  b. 

1571. 

Mezi  Janem  Eamaykem  z  Pokratic  s  jedné,  a  Barboru  z  Harasova  s  strany  druhé. 

1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Johannes  písař  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Když  sem  byl  požádán  od  neboštíka  pana  Jindřicha  z  Pokratic,  když  kšaft 
dělal,  i  zkazil  jej;  a  potom  dělal  druhý  kšaft  a  něco  k  němu  viec  kázal  připsati, 
než  v  prvním  bylo.  I  zapsal  jest  paní  Barboře  věna  tři  sta  kop  míšeňských,  a  mocnu 
otcovskú  poručnicí  ji  udělal  statku  svého.  A  při  tom  oznámil  před  konšely  Litho- 
měřickými,  že  mateři  své  dlužen  LV  kop  míšeňských  a  že  jí  dal  puol  léta  napřed 
věděti,  že  jí  ty  penieze  chce  dáti  anebo  ten,  komuž  to  poručí.  A  že  jest  Jan  bratr 
jeho  při  tom  nebyl,  když  jest  druhý  kšaft  dělal. 

R.  rv.  1.  B.  7.  a. 

1572. 
Mezi  Alžbětu  z  iŤebska  s  jedné,  a  Janem  z  Eestřan  s  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Kryštof  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi 
v  paměti,  když  jest  v  Strakoniciech  hořalo,  tu  jest  pán  muoj  JMt  na  mne  zavolal: 
Kryštofe!  Vstaň  a  pohleď,  kde  to  hoří!  A  pán  také  za  mnú  vstal.  I  šli  sme  do 
hořejší  komory  a  nemohli  sme  znáti,  kde  hoří  aneb  u  koho.  A  potom  pán  JMt  šel  do 
čelední  světnice  a  potom  na  pavlač,  kde  hlásní  sedají,  a  tu  se  jich  ptal:  Mnedle, 
kde  to  hoří  aneb  u  koho?  I  pověděl  pan  Stomír:  Tak,  pane  milý,  hoří  stodola 
Vojtova.  A  potom  se  pán  po  druhé  ptal:  co  to  nad  ní  stojí  ještě.  A  Stomír  řekl, 
že  Bavorovského  stodola. 

Kryštof  Pepi  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když 
v  Strakoniciech  hořalo,  tu  jest  pán  muoj  JMt  šel  na  pavlač,  kde  hlásní  sedají,  a  já 
za  ním.  I  otázal  se  pán,  kde  to  hoří  a  u  koho.  A  Stomír,  páně  služebník,  řekl: 
Pane,  u  Vojta  stodola  hoří.  A  pán  řekl:  A  co  viec  stojí?  A  Stomír  řekl:  Pane, 
stodola  Bavorovského. 

Bernarth  Stomír  z  Tětětic:  To  mi  v  paměti,  když  sem  ležal  v  Strako- 
niciech na  zámku,  i  uslyšal  sem  hlas  aneb  křik  ňáký.  I  vstal  sem  a  šel  sem  na  pavlač, 
kde  hlásní  sedají,  a  našel   sem   tam  pána  starého  JMt.     I  otázal  se  mne  pán  JMt: 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1610.  243 

Stomíře,  kde  to  hoří  ?  A  já  sem  řekl :  Pane,  Vojtova  stodola.  A  pán  ráčil  Heci : 
A  co  to  stojí  na  straně?  A  já  řekl:  Páně  Bavorovského  stodola.  A  to  beru  k  své 
vieře  a  k  své  duši,  že  což  tuto  svědčím,  že  jest  tak  v  pravdě. 

Bárta  z  Strakonic,  ouředník  pana  Jana  Strakonického,  u.  p. 
n.  k.  etc. :  Najprve,  že  svědom  sem  toho,  když  hořelo  v  městečku  Strakonicích,  na 
zámku  jsa,  že  viděl  sem  to,  že  hoří,  ale  neviem,  čí  se  jest  najprv  zapálil  duom. 
Pověděl  Stomír,  pána  Strakonického  služebník,  když  se  ho  tajž  pán  Strakonický  otázal, 
kde  hoří,  a  on  řekl,  že  hoří  Vojtova  stodola,  souseda  Bavorovského. 

R.  IV.  1.  B.  7.  b.  a  8.  a. 

1573. 

Mezi  Jiříkem  Šedívkem  s  jedné,  a  Vrchotú  etc.  s  strany  druhé.    1510,  [12.  dubna]. 

Gregor  Šernéř  s  Malé  Strany  u.  p.  n.  k.  etc:  Jest  mi  svědomo,  když 
sem  stál  před  svým  domem  v  samý  večer,  tehda  přišel  Jiřík  Šedivek,  rychtář  toho 
času,  a  Ambrožka  s  Malé  Strany  s  ním,  a  vadili  se  s  Vrchotů  před  mým  domem. 
Neviem,    chtěli-li  sú  ho  zatknuti  čili  nic,    aneb    voč  sú  se  vadili.     Toho  nic  nevím. 

Michal  s  Malé  Strany  u.  p.  n.  k.  etc.:  že  jest  mně  bílý  groš  poslal 
Vrchota  po  Polákovi,  služebníku  svém,  na  víno  a  na  dobru  vuoli,  a  já  ho  vzíti  ne- 
chtěl; neb  sem  jak  živ  žádnému  z  peněz  nesvědčil,  než  čehož  sem  svědom,  to 
sem  seznal. 

Jan  Kostka,  vetešník  na  Malé  Straně  obývající,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Přišel  ke  mně  Polák,  služebník  Vrchotuov,  mluvě  tato  slova  Michálkovi:  zač  tebe 
pán  prosil  muoj,  aby  to  učinil;  a  teď  pán  muoj  groš  bílý  poslal  na  víno,  aneb  na 
dobru  vuoli.  A  povrh  ten  groš,  i  šel  pryč.  A  my  sme  po  pacholeti  poslali  mu  jej 
zase;  neb  sem  já  mu  ho  vzíti  nedal,  než  řekl  sem  mu,  aby  čehož  jest  svědom,  po- 
věděl bez  poplatku  jemu  Vrchotovi.  Přišed  zase  Polák,  služebník  Vrchotuov,  řekl: 
Michalko,  že  pán  chce  pro  tebe  učiniti,    začkoli  žádati  ho  budeš. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [13.  dubna].  Johanka  z  Světí 
u.  p.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  vyšla  ven  z  domu  svého,  uhlédala  sem 
Bohuslava  Vrchotu,  an  jde  z  svého  domku.  I  šla  sem  k  rychtáři  s  zatykačem,  chtiec 
jíti  po  právu,  a  žádala  sem  rychtáře,  aby  Bohuslava  Vrchotu  zatekl.  A  když  sme 
k  němu  šli,  řekl  jest  Bohuslav  Vrchota,  že  mám  za  sebú  holomka.  Tehdy  mi  rychtář 
řekl :  Nu,  co  chceš  činiti  ?  A  já  sem  řekla :  Bojím  se,  abych  nic  proti  právu  neučinila ; 
nechf  jde  ke  všem  čertuom!  A  bylo  jest  u  večer,  i  nechala  sem  ho  tak. 

R.  IV.  1.  B.  8.  a.  a  B.  9.  a. 


31* 


244  D,  XIII.   Registra  soudu  komorního. 

1574. 

Mezi  Křížkem  zlatníkem  [a]  hospodářem  Hilburkova  domu  z  Hradčan  8  jedné,  a  panem  Yá- 
cslavem  z  Drahonic  a  na  Ploškovicích  8  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Kateřina  z  Žatce  vdova,  obývajície 
v  Voboře  u.  p.  n.  k.  etc:  Toho  času,  když  sem  byla  u  Křižka,  zlatníka  na  Hrad- 
čanech, kuchařkou,  když  měl  bráti  se  z  domu,  který  má  na  Hradčanech,  pan  Václav 
Ploskovský  k  Rypskému  do  hradu  Pražského,  tehdy  pan  Křížek  puojčil  jemu  Čtyř 
peřin  a  dvou  polštářuov  a  dvou  prostěradl,  a  tří  mis  cínovajch  a  tří  taléřuov,  a  dvou 
ubrusuov  a  dvou  ručníkuov  a  dvou  konví  cínových.  Potom  když  sem  přišla  od  Křižka 
ku  panu  Vácslavovi  Ploskovskému,  chtěl  pan  Václav,  aby  mu  Křížek  puojčil  viece 
šatuov;  a  on  nechtěl.  A  potom  on  pan  Vácslav  šel  jest  s  Hrábí  služebníkem  svým 
k  Křížkovi  do  domu.  I  posadivše  se  s  ním  v  světnici,  poslal  pan  Václav  Jana,  slu- 
žebníka svého,  do  komory  Křížkovy,  a  on  Jan,  služebník  páně  Václavuov  Ploskov- 
ského,  z  rozkázánie  pána  svého  vzal  dvě  peřině  a  dva  polštáře  a  dvě  prostěradle 
a  dvě  podušky.  Pak  chodil  Křížek  zlatník  ku  panu  Václavovi  Ploskovskému  do  Ryp- 
ského  domu  na  hrad  Pražský  s  dobrými  lidmi,  mluvě  s  ním,  aby  šaty  jeho  zase  mu 
vrátil,  a  von  nechtěl.  Křížek  chtěl-li  jest  hosti  chovati,  musil  jinde  šatuov  vypójčovati 
a  musil  od  nich  platiti  vod  každého  lože  XH  grošuov  míšeňských  do  téhodne. 

Voršila  Kavková,  hospodyně  z  Chocholové  zahrady,  u.  p.  n.  k, 
etc:  Svědomá  sem  toho,  že  Křížek,  zlatník  z  Hradčan,  chodil  upomfnat  z  konví, 
z  taléřuov,  z  šatuov  a  z  mis  cejnových  pana  Vácslava  Adama  Ploskovského  do  domu 
páně  Rypského  na  hrad  Pražský. 

Blažej  Štaynraytr  zMuzlova,  služebník  páně  AdamuovzDra- 
h  o  n  i  c,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  vědomo,  že  Křížek  zlatník  puojčil  šatuov  ložních 
panu  Adamovi  Ploskovskému,  ale  neviem,  mnoho-li  či  málo;  než  ty,  kteréž  puojčil 
jemu,  byly  jsú  nic  dobrého,  strhané.  Co  se  dotajče  cínového  nádobie,  to  mi  jest  dobře 
vědomo,  že  jest  puojčil  pánu  mému  panu  Adamovi  dvú  konví  cínových,  jedna  v  pintu 
a  druhá  v  puol  pinty,  a  tři  mísy  cínové  a  tři  taléře  cínové ;  vo  jiných  věcech  já  neviem. 

R.  IV.  1.  B.  8.  b. 

1575. 

Mezi  panem  Albrechtem,  panem  Heřmanem  a  panem  Karlem  bratřími  z  Šumburka  8  jedné, 

a  panem  Janem  Šumburkem  s  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum  ante  Tiburcii.  Jiřík  z  Rokytníka, 
ouředník  na  Březně  etc,  u.  p.  n.  k.  etc.  seznal  takto:  že  sem  vydal  pět  seth 
kop  grošuov  na  miešensko  bez  deseti  kop  grošuov  míšeňských  panu  Janovi  Šumbur- 
kovi,  a  tu  summu  vydal  sem  jemu  z  Břězenského  zboží. 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  245 

Feria  V.  post  Tiburcii  [18.  dubna].  Jiřík  z  Lithoměřic  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  když  sme  dělali  počet  s  ouředníkem  na  Březně  pann 
Albrechtovi,  i  zečteno  jest,  že  pan  Jan  Šumburk  vzal  a  vyzdvihl  hotových  peněz 
pět  seth  kop  míšeňských  bez  X  kop  grošuov  též  míšeňských. 

R.  IV.  L  B.  17.  a.  a  C.  7.  b. 

1576. 

Mezi  panem  Jindřichem  z  Walšteina  s  jedné,  a  paní  Eatheřinú  z  Efeldu  s  strany  druhé. 

1510,  [12.  dubnaj 

Matěj  Halama  příjmím  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p. 
n.  k.  etc. :  Byl  sem  při  pánu  svém  při  mezení  gruntuov,  když  jsú  rozmezovali  grunthy 
pana  Jindřicha  Ješka  Svojanovského  a  pána  mého.  Byl  při  tom  pán  muoj  JMt,  pan 
Tomáš  hajtman  a  pan  Tristram  a  mnoho  jiných  dobrých  lidí.  Tu  se  jest  pán  ráčil 
otázati  na  panu  Thomasovi,  pana  Ješka  hejtmanu:  máš-liž  moc  toho  od  pána  svého 
toto  meziti.  I  pověděl  pan  Thomáš,  že  mám.  Tu  sou  šli  a  mezili  a  ukázali  k  stráni, 
na  dub  ukázavše,  i  šli  k  jednomu  kři  k  vrbě,  k  řece  mezíc.  Pan  Šťastný  ráčil  jest 
tu  mluviti  k  panu  Tomášovi:  Již-li  se  jest  tuto  dobře  rozmezilo?  A  pan  Tomáš  jest 
pověděl:  Pane,  jest  dobře;  toto  jest  grunth  pána  mého  JMti  a  toto  VMti.  Kdež  se 
jest  pán  nesoudil  o  tento  grunth,  ale  o  tento  se  soudil  a  jej  vysoudil  a  obdržel  jej. 
Tu  sú  ten  keř  osekali  obojí  lidé  a  znamenali.  Tu  sů  pak  odtud  šli  různo  spolu 
domuov.  Tu  jest  pán  ráčil  dáti  ten  grunth  Turnovským,  kterýž  jsú  rozmezili  lidem 
svým ;  tu  pak  z  toho  grunthu  pobrali  sú  nám  lidé  paní  Eatheřinini  pychem  a  kvaltem 
seno  lůni. 

Šimon  Bednář  z  předměstí  Turnovského,  člověk  páně  Šťast- 
ného, u.  p.  n.  k.  etc:  Byl  sem  na  té  louce  při  tom,  když  pán  muoj  tu  byl 
a  Thomáš,  ty  chvíle  hajtman  na  Skalách  u  pana  Svojanovského,  tak  že  sú  z  toho 
dubu^  kterýž  jest  od  staradávna  na  mezi,  okázali  k  tomu  kři  u  Jizery.  Také  se 
otázal  pán  náš:  Pane  Thomáš,  také-li  si  se  soudil  o  tento  kus?  A  on  pověděl  pan 
Thomáš:  Pane,  že  sem  se  o  tento  kus  nesoudil.  Ihned  sou  ten  keř  roztínali  na 
rbzno  a  znamenali,  i  jest  to  ještě  dobře  roztínání  znáti  a  rostlé  tak.  A  ihned  vod 
toho  křě  hledíc  na  ten  dub  natajkali  sú  vrbí  na  mezi.  A  to  se  stalo  za  života 
a  zdraví  pana  Jindřicha  Svojanovského.  A  vobec  toho  požívala  s  strany  páně 
Šťastného  a  prodávali  vrbí  i  seno,  a  jiných  lidé  pánóv  toho  sú  neužívali,  jediné  pána 
mého  pana  Šťastného  toho  času,  jak  se  přě  skonala.  Než  po  smrti  pana  Svojanov- 
ského pobrali  nám  pychem  lidé  páně  Svojanovského  seno  z  té  luky,  a  praví,  že  sů 
to  učinili  z  rozkázání  pánuov  a  ouředníkuov  svých. 

Říha  kuchař  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Edyž  sem  byl  s  pánem  svým  JMtí  na  těch  mezech  a  byl  při  tom  Thomáš,   hajtman 


246  D.  Xni.  Registra  soudu  komomiho. 

pana  Skalského  Ješka,  tu  na  Tomášovi  pán  votázkn  učinil :  Pane  Thomáš !  Také-Ii  se 
YO  tuto  louku  mou  soudil  a  vo  tůni  ?  Tehdy  jest  řekl  pan  Thomáš :  Pane  milý,  já  sem 
se  vo  vaše  nesoudil ;  neb  jest  to  vaše.  I  prosil  jest  pan  Thomáš  pána  našeho,  aby  nám 
tu  louku  dal  k  ůbci.  I  řekl  pán  jemu :  Však  sem  jim  dosti  dal.  A  pan  Thomáš 
tomu  řekl:  Pane,  víc-li  jim  dáte,  víc  vám  děkovati  budou.  I  potom  řekl  pán:  Nu, 
co  já  svým  lidem  udělám,  udělám  jim  jako  pán  tvou  příčinou.  Potom  nám  kázali  ji 
kliditi,  ješto  byla  zarostlá.  Tehdy  sme  ji  vysekali  a  vyklidili.  Nehájil  nám  toho 
žádný  ani  nám  které  zádavy  činil.  Potom  sou  ji  prodali  byli  na  ssečení,  žě  nehi^il 
tomu  člověk  žádný.  Až  teď  paní  Eatheřina  paní  Ješková  pobrala  nám  kvaltem 
a  mocí  to  seno  z  té  louky.  Potom  přišel  Jiřík  šafář,  kterýž  býval  na  Sviňanech. 
I  řekl  mně:  Kuchaři,  vy  již  nestojíte  za  nic,  co  vám  váš  pán  dá,  to  my  vám  zase 
pobéřěm.  A  já  sem  jemu  řekl  proti  tomu:  Neb  ste  nám  to  učinili  mocí  a  kvaltem, 
a  kdybychme  o  tom  věděli,  byli  bychom  se  s  ouředníky  svými  o  to  radili,  že  byste 
nám  brali  nebo  nebrali.  A  on  řekl:  Co  byste  tomu  byli  učinili?  Však  jest  nás 
bylo  víc  než  na  padesáth.  A  potom  sme  měli  míti  pomoc  od  jiných  dvú  pánóv. 

Mikeš  Kantuov  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Když  sme  byli  se  pánem  na  těch  mezech  a  pan  Thomáš  tu  také  byl,  a  tu  slově  ten 
grunth  na  farářství,  i  měli  vo  to  nesnáz  nějakú  s  páně  Ješkovými  lidmi,  že  to  na- 
říkali. Tehdy  pověděl  pán:  Vo  tento-li  kus  se  mnú  se  pane  Thomáš  chcete  súditi? 
Tehdy  pověděl  Thomáš:  že  já  se  nechci  vo  to  súditi,  co  pána  mého  není.  Tehdy 
potom  mezníky  sou  dělali  hned,  a  pán  pověděl,  že  bych  chtěl  víc  svého  ustupiti, 
než  bych  chtěl  křivdu  učiniti.  Tehdy  po  některém  času,  když  jest  byl  pan  Thomáš 
ouředníkem  u  pána,  tehdy  sou  jeho  sousedé  žádali,  aby  pána  žádal  za  ten  kus,  aby 
pán  jej  k  uobci  dal.  To  jest  pán  k  žádosti  lidem  svým  učinil,  žě  jest  ten  kus  jim 
dal.  A  sekali  potom  tu  trávu  na  té  louce.  Potom  sou  lidé  páně  Ješkovi  to  seno 
pobrali  kvaltem  a  pychem  z  rozkázání  ouředníka  pana  Trystrama.  Když  sme  k  nim 
mluvili,   proč  sú  to  učinili,   a   oni  pověděli,  že  sů  z  rozkázání  ouředníka  to  učinili. 

Jiřík  Pical  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Což  se  toho  dotýče,  když  sme  chodili  na  meze  s  pánem  JMtí  a  s  panem  Thomasem, 
i  když  byli  na  hranicech  u  dubu,  tu  sú  šli  k  vrbě  po  té  louce.  I  otázal  se  pán 
pana  Thomasa,  také-li  se  soudil  vo  tento  kus.  A  on  pověděl,  že  nic.  I  řekl  mu  pán : 
Nu,  pane  Tomase!  Vytýkajž  na  tu  vrbu  od  toho  dubu,  aby  meze  rozeznali.  I  sekal 
sám  pán  tu  vrbu  sekerku,  kteráž  na  mezi  stojí  proti  tomu  dubu  na  stráni.  I  tu  sú 
vytkli,  a  tu  sou  meze.  I  žádali  sme  pana  Thomasa,  aby  nám  pán  ráčil  to  dáti  a  za 
nás  přímluvu  ku  pánu  učiniti.  I  žádal  jest  od  nás  pána  a  přimluvil  se.  A  to  bylo 
za  pana  Jindřicha  Ješka  zdraví.  A  my  toho  užívali.  Pak  za  paní  Katheřiny  jest 
nám  tu  z  té  louky  pychem  seno  pobráno,  a  my  vo  tom  nevěděli.  A  byl  při  tom  pan 
Trystram,  když  sou  ty  meze  vytykovali. 


Svědomí  k  rolou  Svátosti  1.  1510.  247 

Jan  Tměný  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Byl  sem  ph  svém  pánu,  když  meze  rozdělovali  při  farářství  se  panem  Thomasem, 
a  pH  tom  byl  pan  Trystram,  tehdáž  pána  našeho  hajtman.  A  když  ty  meze  roz- 
dělili, tu  sú  nám  kázali  nátek  nasekati,  a  já  je  pak  vytýkal.  Tu  jest  pan  Šťastný 
otázal:  Dobře-li  je  tak,  pane  Thomase?  A  on  pak  schválil,  že  jest  dobře.  A  nikdy 
sem  se  vo  to  nesoudil,  co  jest  vašeho,  než  co  jest  pána  mého.  Toto  jest  pána  mého 
a  toto  jest  vaše.  A  když  sme  šli  domuov,  tu  jest  prosil  pan  Thomas  podle  nás  za 
tu  louku,  aby  nám  pán  tu  louku  dal.  A  tu  sou  nám  pychem  seno  pobrali  na  té  lúce 
a  vezli  to  seno  na  Fryczsstanské  zboží.  A  ti  lidé  byli  z  toho  zboží  Frycztaynského, 
a  vezli  to  seno  k  záduší  Hrušticskému.  Ale  to  přísluší  k  našemu  záduší. 

Jan  Šmika  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Slyšel  sem  nějaké  řeči  od  Martina  Moravka  z  Chutnovky,  když  již  to  seno  z  té  louky 
pod  Klíči  pobrali,  kteráž  nám  JMt  pán  dal.  Tehda  sme  my  řekli  jemu,  že  ste  nám 
pobrali  pychem,  kdež  sme  my  vo  tom  nic  nevěděli.  Kdybychom  věděli,  brali  byste 
neb  nebrali.  Tehdy  ten  Martin  Moravek  pověděl :  Kdybyste  nám  toho  hájili,  že  bychom 
vám  toho  hájili,  neb  nám  řekl  pan  Kunát  dáti  pomoc  z  Rohožce. 

Mathouš  kovář  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Když  sem  byl  se  pánem  vo  ty  meze  na  louce  pod  Klíči,  i  ukázali  na  stráni  na  jeden 
velký  dub,  vodtud  pak  přímo  šli  až  k  vodě.  I  rozťali  vrbový  keř,  a  tu  odtud  dělali 
nátky  po  té  louce.  A  potom  nám  paní  Katheřinini  lidé,  kteráž  měla  neboštíka  pana 
Jindřicha  Svojanovského,  pobrali  pychem  na  té  louce  seno. 

Ambrož  sladovník  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n. 
k.  etc :  Koupil  sem  tu  louku  na  zsekání  pod  Klíči  vod  obce  Turnovské  i  sklidil  sem 
ji  i  pobral.  Žádný  mi  nebránil.  A  jest  tomu  na  třetí  léto.  A  když  koupil  jiný 
lůni,  i  pobrali  jemu  s  ní  to  seno  pychem  paní  Katheřiny  lidé,  kteráž  ty  chvíle  na 
Skalách  byla. 

Vojtěch  Šašek  z  Turnova,  člověk  pana  Šťastného,  u.p.n.k.  etc: 
Šli  sme  za  pánem  JMtí  na  ty  meze  pod  Klíčem,  a  bylo  při  tom  mnoho  lidí,  byl  pan 
Thomas,  pan  Trystram.  Řekl  jest  pán  JMt  Thomasovi,  když  na  mezech  byli:  Pane 
Thomas!  Dobřě-li  tak  bude?  A  on  jest  řekl:  Ještě  maličko.  I  řekl  pán;  Milý  pane 
Thomas!  Což  jest  o  kus  země,  však  já  jí  při  sobě  nevážím  nic.  I  vzavši  pan  Šťastný 
jednu  sekyru  od  senníka,  i  tu  nátky  sám  sekal  ve  kři  vrbovém.  I  vzal  Václav  holič 
ten  prut  a  Tlučhoře  Jan  i  natýkali  ty  meze.  I  na  tom  se  v  dobré  vůli  rozešli.  I  pan 
Thomas  mluvil:  Pane  Jindřiše!  Tobě  jedna  a  druhá  strana  pánu  mému  jest.  I  ne- 
bylo v  to  saháno  nikdy  za  nebožtíka  pana  Jindřicha.  Než  za  paní  Katheřiny  tu  jest 
nám  pychem  pobráno  seno.  Já  sem  hajný  učiněn  nad  tú  lúkou  a  prodával  sem  prut 
i  seno,  a  nebylo  za  nebožtíka  pana  Jindřicha  Svojanovského  to  bráněno,  než  teď  za 


248  D.  Xm.  Registra  soudu  kamamího. 

paní  Eatheřiny.   Též  také   na  tu  tuoní,   kteráž  jest  v  té  louce,  není  nám  saháno  na 
ni  nikdá  po  té  smlouvě,  jakž  pán  JMt  učinil  tu  smlouvu  s  panem  Thomasem. 

Jan  Tlučhořě  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Byl  sem  při  tom,  když  jest  pan  Thomas  rozděloval  ten  grunth  s  panem  Šťastným, 
kterýž  jest  pod  Hruštickým  a  Turnovským  farářstvím.  I  znamenavše  dub  od  dubu 
až  k  Jizeře  na  vrbový  keř,  i  tu  jest  se  otázal  pan  Šťastný  pana  Thomasa,  hajtmana 
pana  Jindřicha  Skalského,  a  řekl  mu:  Pane  Thomase!  Dosti-liť  se  zdá  tobě  pod  ten 
keř  vrbový?  A  on  jest  pověděl,  že  mi  se  dosti  zdá.  A  tu  sú  nám  kázali  nátky  dě- 
lati, a  já  sem  jich  pomohl  sekati.  I  to  se  jest  tak  stalo.  A  když  JMt  ráčil  nás  da- 
rovati tím  kusem  k  přímluvě  pana  Tomasa,  když  u  něho  haytmanem  byl,  a  pán 
řekl :  Pane  Tomas !  Bude  to  mnoho.  A  on  řekl :  Více-li  jim  JMt  dáte,  více  vám  dě- 
kovati budu.  I  potom  sem  já  koupil  to  seno  na  tom  krunthu  a  sklidil  sem  je  i  v  kopy 
shrabal.  A  za  paní  Kateřiny  Ješkové  mladé  jest  mi  to  pychem  pobráno  a  jest  vezeno 
do  vsi  Rakous  na  Frycztaynské  zboží.  A  já  sem  je  tam  nalez  v  Rakousech  to  seno 
u  Jana. 

Tobiáš  Dobeš  z  Turnova,  páně  Šťastného  člověk,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Při  tom  sem  byl,  kdy  na  ty  meze  šel  pan  Thomas  s  panem  Šťastným.  Tu  sú  pHSli 
na  tu  louku,  i  ukázali  na  dub  v  stráni,  že  jest  to  meze.  I  stavěli  nátky  k  tomu 
dubu  stojící  pan  Jindřich  a  pan  Tomas.  I  potom  se  obrátil  pan  Jindřich  a  sekal 
vrbový  keř  a  řekl:  Potuďto  jest,  abyste  věděli.  Potom  nám  to  pan  Šťastný  dal  obci 
strany  své.  Potom  sou  to  seno  pobrali  z  té  louky  lidé  paní  Kateřiny  Svojanovské 
pychem  a  kvaltem. 

Jan  Vlásek  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Když  sem  byl  na  ženném  víně  u  koruny  a  Hasič  se  chlubil,  že  jich  bylo  padesáth, 
když  brali  mocně  seno  na  obecní  louce  pod  Klíči.  A  ten  člověk  jest  paní  Ješkové 
Svojanovské.  A  tak  pověděl,  kdyby  nám  těžko  bylo,  že  nám  měl  pan  Kunáth  dáti 
pomoc  z  Rohožce. 

Anthoš  z  Jenišovic  ze  vsi,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k. 
etc. :  Když  sem  se  příchozí  trefil  k  Halamovi  do  Turnova,  tehda  jest  tam  byl  Jiřík 
z  Nové  Vsi.  I  byl  s  ním  Říha,  kuchař  z  Turnova,  řezník.  Tu  jest  Jiřík  mluvil,  že 
sme,  páni  Turnovští,  vám  pobrali  seno.  A  řekl  Říha  kuchař :  Pobrali  ste  pychem  a  nám 
ste  znáti  nedali.  Kdybyste  nám  dali  znáti,  žeť  bychme  chtěli  toho  hájiti  s  ouře- 
dníkuov  našich  radou.  Pověděl  jest  Jiřík:  Tak  kterak  byste  toho  hájiti  chtěli,  však 
jest  nás  bylo  více  než  na  padesáth.  Potom  kdyby  nám  byla  jaká  toho  potřeba,  měli 
nám  dáti  pomoc  se  dvú  pánóv  zboží.  A  Říha  kuchař  oznámil  nám  to:  Buď  vám  to 
svědomo,  jak  Jíra  mluví.  Potom  Jiřík  řekl:  Však  vám  toho  potřebí  není,  však  se 
paní  o  to  s  pánem  súditi  nebude. 


Svědomí  h  roku  Svátosti  I  1510.  241? 

Jíra  Veselský  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k. 
9c:  Když  se  stala  votázka  na  středopostí  ten  den  na  Janovi  Hasičovi  z  Loktuš,  že 
sem  jemu  řekl,  že  ste  nám  vzali  seno  pychem.  A  on  řekl  zase:  Ba  vzali,  a  že  nás 
bylo  padesáte  a  měli  sme  několik  pavéz  a  devět  ručnic.  A  tu  nás  šikovali  jako 
k  bitvě,  strážného  vosadili :  kdyby  z  Turnova  chtěli  jíti  nám  ho  brániti ;  a  vozy  dva 
pohotově  sme  jměli.  K  tomu  Václava  Neřáda  poslali  sme  na  Rohozec.  A  když  po 
druhé  přišel,  že  řekl:  Jeďte  a  berte  seno  a  nebojte  se  žádného,  že  rozkázal  pan 
Kunáth,  a  bude-li  vám  těžko,  že  vám  dám  retuňk  ve  stu  neb  ve  dvou. 

Vácslav  Holič  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Když  sme  byli  na  té  louce  pod  Klíči  pod  Hrušticí,  i  byli  sou  tu  Rohozecští,  kdy  je 
postupovati  měl  člověk  páně  komomíkóv  zádušní  louky  pod  Klíči.  I  byl  při  tom  pan 
Cetenský  a  pan  Jiřík  purkrabie  Rohozecský.  Pan  Tomáš  tu  také  byl,  ouředník  páně 
Ješkóv,  aby  přijímal  tu  louku  od  něho,  a  pan  Tristram  byl  také,  našeho  pána 
hajtman.  I  šli  po  té  louce  pan  Tomas  a  pan  Trystram.  A  ptal  se  ho  pan  Trystram: 
Také-li  naříkáš  teď  pána  mého  grunth  ?  Pan  Thomas  k  tomu  pověděl :  O  ten  grunth 
se  pán  muoj  nikdy  nesoudil  a  nan  nesáhám  a  nenaříkám.  Potom  vyšli  na  tu  louku 
pán  náš  i  pan  Thomas,  tu  sů  sobě  ukazovali,  pokud  mezení  má  býti ;  od  hraního  dubu 
až  za  vrbový  keř  k  řece  samé  skuoro.  Dosti-li  to  bude,  pán  náš  se  jeho  ptal.  A  pan 
Thomas  řekl:  že  já  za  to  přijímám,  jest  za  spravedlivé.  I  tehdy  sou  hnedky  nátky 
učinili.  I  pověděl  tak  pan  Thomas:  Toto  jest  grunth  shořejší  pána  mého,  a  tento 
zdolej ší  váš,  pane  Šťastný.  Potom  když  sme  šli  do  farářství,  tu  pan  Tomas  z  prosby 
naší  přimlůval  se  ku  pánu  našemu,  aby  nám  to  ráčil  přidati  k  obci.  I  přidal.  A  když 
sem  se  přihodil  na  středopostí  letos  k  Veselskému,  a  lidé  páně  Jindřichovi  Ješkovi 
rozmlouvali,  [jjménem  Jan  Hasič  z  Loktuš,  o  to  seno  s  námi;  a  pověděl  tak,  když 
sme  se  jeho  tázali:  Proč  ste  nám  je  brali?  A  on  řekl,  že  nám  ouředníci  naši  kázali; 
[jjménem  Jan,  kterýž  jest  ouředníkem  tý  chvíle  byl  u  JMti  paní  Katheřiny.  I  řekl  sem 
jemu:  Bychme  to  byli  věděli,  že  nám  je  kvaltně  bráti  chcete,  byli  bychme  vám  ne- 
dali bráti.  A  on  nám  pověděl:  Kterak  byste  nám  jeho  hájili,  a  my  se  zbrojně  na 
to  byli  vypravili.  A  Neřád  přišed,  pověděl  jim :  Berte  to  seno !  bude-li  vám  kto  brá- 
niti, že  pan  Kunáth  dá  vám  pomoc  z  Rohožce.  A  to  seno  na  dva  vozy  pobrali 
a  vezli  je  na  Frycztaynské  zboží. 

Valentin  z  Bielého.  člověk  páně  Ješkóv  Svojanovského  na 
Skalách,  u.  p.  n.  k.  oc:  Což  se  tu  tajče  té  louky  pod  Klíči,  byl  sem  při  tom,  když 
na  té  louce  seno  brali  z  rozkázání  ouředníkóv  té  paní,  kteráž  po  nebožtíkovi  panu 
Svojanovském  vostala  na  Skalách,  a  vezli  to  seno  na  Frycztaynské  zboží.  A  chodil 
té  paní  k  nám  rychtář  z  Vesce,  jejím  slovem  přikazuje,  když  by  to  seno  brali, 
abychme  zbrojné  byli ;  a  zašlo-li  by  je  co,  abychme  hájili.  A  rychtář  kázal  nám 
pak  znapínati  a  hotovu  býti,  jako  bychom   se   měli  brániti.     A  tu  louku,   o  kteráž 

Archiv  Český  XIII.  32 


250  D.  XIIL  lleyistra  soudu  komorního. 

nesnáz  jest,  já  sem  ji  prodával  k  Hništickému  záduší  na  sečení,  a  byl  sem  ty  chvíle 
kostelníkem  v  tom  Hruštičkám  záduší.  Po  tři  léta  sem  ji  s  jinými  kostelníky  pro- 
dával, a  nepřekážel  nám  v  tom  žádný.  A  bude  teď  šest  let  o  svatém  Petře  letos, 
jak  sme  je  prodávali. 

Havel  z  Klokočí,  člověk  pana  Jana  Svojanovského,  u.  p.  n.  k. 
oc:  Přišel  ke  mně  rychtář  Pánek  z  Vesce,  abych  hned  šel  bez  meškání  do  Bělé, 
a  kterůž  mám  najlepší  zbroji,  tu  abych  vzal.  Tu  nám  se  kázal  sjíti  v  Bělé.  Pak 
když  sme  se  sešli,  tu  sme  šli  na  tu  louku  v  Kabeli.  I  kázal  nám  tu  státi:  Postůjte 
tu  maUčko,  mají  sem  dva  vozy  vyjeti  ze  zboží  Frycztaynského.  I  kázal  nám  kuše 
znapínati.  A  když  sme  kuše  znapínali,  tehda  nás  šikoval,  jestliže  by  kto  chtěl  nám 
toho  sena  brániti,  abychme  hájili.  A  nebojte  se  nic,  jestliže  nám  přijde  na  těžkou, 
žěf  jest  nám  řekl  pan  Kunáth  nás  v  tom  nevopúštěti.  A  když  to  seno  pobrali,  tehdy 
sme  šli  domov,  a  voni  také  s  ním  jeli. 

Blažek  rybář  z  Louzku,  člověk  paní  Boleslavské,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Jakož  sú  mně  veleli  bráti  seno  v  Kabeli  kostelníci  od  Hrušticského  záduší,  já  sem 
jeho  bráti  nechtěl,  než  viděl  sem,  že  sů  je  vezli  skrze  ves;  pak  vezli  je  k  Janovi 
do  luhu  na  zboží  Frycztanyské  [sic], 

Jan  z  Loktuše  přimí  Hasič,  člověk  páně  Svojanovského,  u.  p. 
n.  k.  oc:  Jakož  rychtář  z  Vesce  kázal  nám  na  seno  pod  Turnovem  na  louku,  šli 
s  námi  holomci  z  Skal.  Paní  Svojanovská  ty  chvíle  držala  zámek.  Když  sme  tam 
přišli,  tehdy  dva  vozy  přijely;  a  tu  sme  pak  stáli  s  kušemi  napatými  a  s  ručnicemi 
na  těch  lukách.  A  rychtář  nám  řekl,  jestliže  by  nám  jeho  hájili,  že  pan  Kunáth  dá 
nám  z  Rohožce  pomoc. 

Jiřík  Láník  z  Nové  Vsi,  člověk  pana  Jana  Svojanovského,  u. 
p.  n.  k.  oc:  Posláni  sme  byli  z  rozkázání  úředníka  rychtáře  z  Nové  Vsi  na  louky 
farářství.  Šli  sme  se  zbrojí.  A  byla  nás  ty  chvíle  v  držení  paní  Katheřina,  nebožtíka 
pana  Jindřicha  Svojanovského  paní.  I  brali  to  seno  Frycztaynského,  a  my  tu  stáli. 
A  když  je  pobrali  na  dva  vozy,  tu  sme  se  zšikovali  a  šli  sme  za  nimi,  a  kázali  nám 
napínati. 

Vácslav  Neřád  z  Nové  Vsi,  člověk  pana  Jana  Svojanovského, 
u.  p.  n.  k.  oc :  Když  sem  byl  k  záduší  Hrušticskému  kostelníkem,  byla  ta  louka  ne- 
božtíkovi panu  Jindřichovi  propuštěna  od  pana  komorníka  k  tomu  záduší;  neb  ji 
jeho  člověk  držel  některá  léta;  a  my  sme  ji  prodávali  po  tři  léta,  a  neřěk  nám 
žádný  nic  ani  nám  hájil.  Tak  tuším,  že  toto  bude  šestá  seč,  jak  sme  my  ji  držali. 
Pak  tuším  ve  čtvrtú  seč,  že  se  toho  chytil  pan  Šťastný,  pravě,  že  jest  jeho,  a  zsekli 
ji  kus  měšťané  z  Turnova;  a  kostelníci,  moji  tovaryši,  ptali  se  mne:  Komus  tu  louku 
prodal?  A  já  jim  řekl:  že  sem  neprodal  žádnému.  I  dal  sem  nahoru  na  Skály  vě- 
děti,  a  ouředníci   to   seno   pobrati   kázali.     A  byli   se   lidé   se  zbrojí  k  tomu   sešli. 


Svědomí  h  rohu  Svátosti  1.  1510.  251 

I  poslal  mne  hajtman  byl  prve  Skalský  na  Rohozecku  panu  Eunáthoyi  s  listem. 
I  poslal  po  mne  jiný  list  zase,  a  řekl  mi:  Nu,  vyjeduť  tam  mezi  vás,  a  bude- li  co, 
uedámf  se  tomu  sjíti.  A  to  seno  kázal  pan  Jan  bráti  hajtman,  když  paní  na  Skalách 
byla  vdova. 

R.  rv.  1.  B.  17.  b.— C.  2.  a. 

1577. 
Mezi  Jindřichem  z  Ledeč  s  jedné,  a  Janem  z  Ledeč  s  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

Feria  VL  Reliquiarum.  Jan  Hubáček  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc: 
Koupil  sem  s  povolením  pana  Jana  statek  od  sedláka  od  Kuchaře,  a  ten  jest  pan 
Jan  bratr  páně  Jindřichóv;  i  pójčil  mně  závdavku  pan  Jan  kopy  míšeňské.  I  udělal 
sem  tomu  vodpor:  Pane  milý!  Já  závdavku  nemám.  A  on  řekl:  Pójčím  já  tobě; 
i  pójčil.  A  poslal  mne  k  bratru  svému,  abych  mu  pověděl,  že  se  stěhuje.  A  on  řekl : 
Povězte  mu,  af  své  opatří.  A  on  řekl :  Pověztež  bratru  mému  zase,  af  se  nikam  ne- 
stěhuje, ale  tak  vopatruje  jako  prve.  I  pověděl  nám  pan  Jan:  Tak-li  jest  řekl?  A  my 
řekli:  Tak!  A  on  řěk:  Nu,  dětež  vy,  kam  se  vám  zdá.  A  vozové  stáli  na  dvoře; 
co  sou  pak  kladli  na  ně,  toho  já  nevím,  mnoho- li  čili  málo,  a  nevím,  kolik  jest 
jich  bylo.  A  pak  stěhoval  se  po  té  při  od  nás  jeden  Uher  na  páně  Janovy  grunthy. 

Jiřík  Drábek,  rychtář  z  Chvaloviček  u.  p.  n.  k.  seznal:  Toho  sem 
svědom,  že  jest  pan  Jan  rozkázal,  aby  Kuchař  prodal  Hubáčkovi,  a  poslal  pro  mne, 
abych  to  srovnal  mezi  nimi.  A  pan  Hájek  dal  závdavek.  Potom  když  poslal  nás  pan 
Jan  na  Poděbrady  s  druhým  ku  panu  Jindřichovi,  abychme  mu  pověděli,  že  se  stě- 
hovati chce  pryč,  aby  on  pan  Jindřich  svuoj  statek  opatřil.  A  pan  Jindřich  pověděl, 
že  jest  tu  více  hospodářem  byl,  aby  ještě  vlád  a  hospodařil.  A  když  sme  mu  to 
pověděli,  vrátivše  se  zase,  a  pan  Jan  nám  řekl:  Nu,  sousedé,  jdětež  pryč,  již  mně 
vás  víc  potřebí  není  nic.  A  my  šli  hned.  A  přyeli  z  Kovanic  s  vozy,  ale  nevím  co 
jsú  na  ty  vozy  brali,  ani  vím,  kolik  jest  jich  bylo. 

Matěj  Zaul  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc:  Toho  sem  svědom,  že  mě 
k  tomu  rychtář  povolal,  když  Kuchařovi  Hubáček  platil  za  dvořěc. 

Havel  Beran  z  Chvalkoviček  u.  p.  n.  k.  oc:  Když  nás  rychtář  v  ne- 
děli obeslal  dohromady,  i  přišel  rychtář  shůry  a  přinesl  kopu,  i  řekl  Hubáčkovi :  Ted 
Hájek  dal  závdavek,  a  ty  tomu  dosti  učiň;  cos  vod  Kuchaře  koupil,  to  drž!  Pakli 
by  neučinil,  toho  zvíš,  co  tě  potká. 

Vondráček  z  Chvalkovic  u.  p.  n.  k.  oc:  Viděl  sem,  žě  sů  panu  Janovi 
brali  ve  dvoře  tu  v  Chvalovicích  na  devět  vozuov;  ale  co  sú  na  ně  kladli,  toho 
nevím,  a  víc  nevím,  co  pravíte. 

Václav  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc:  Pán  náš  měl  Kuchaře,  pan  Jan  Chva- 
lovský,  i  prodal  ten  Kuchař  své  sídlo  sousedu  jinému,   že  jej   k  tomu   přiváděl  pan 

32* 


252  Z>.  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

Jan,  a  Jana  Hubáčka  k  tomu  měl,  aby  ten  závdavek  položil.  A  tuť  řekl,  že  ho  ne- 
mám. A  on  řekl,  že  tě  založím.  I  posílal  pán,  když  pan  Jan  ujel  do  Prahy.  A  on 
poručil  ten  závdavek  panu  Hájkovi.  I  poslal  pan  Hájek  v  neděli  pro  toho  člověka, 
když  pán  ujel  pryč,  aby  přišel,  a  ten  závdavek  vzal.  Nevzal  íoho  závdavku,  šel  zase 
a  řekl:  Nezdá  mi  se  toho  učiniti,  leč  pán  doma  bude  zase  z  Prahy.  A  s  tím  šel 
pryč.  A  pan  Hájek  po  rychtáře  poslal,  a  ten  poslal  po  něm  závdavek,  aby  z  nich 
žertuov  neměl;  a  rychtář  mu  dodal,  a  v  tom  jej  sousedé  přijali.  Viděl  sem,  že  pan 
Jan  z  Chvalovic  hnal  několik  vepřóv  do  Kovanic  k  rychtáři,  a  vzal  tři  koně,  vozy, 
korbice  a  vuoz  přikrytý. 

Vondrák  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc:  Pojal  pán  z  toho  dvora  z  Chva- 
lovic tři  koně  jíz[d]né  a  dva  vozy,  také  jeden  krytý  a  druhý  korbice.  A  když  po  něho 
s  vozy  přijeli,  také  sem  doma  nebyl;  a  rychtář  přines  závdavek,  když  sme  spolu 
byli  pohromadě,  a  dal  jej  Janovi  pravě,  že  mu  jej  dal  pan  Hájek,  aby  on  jej  zavdal 
Kuchařovi.  A  byla  toho  všeho  kopa  míšeňská. 

Mathiáš  Mach  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc:  Sem  toho  svědom,  že  jest 
prodal  grunth  sousedu  druhému.  Pak  neměl  ten  soused  závdavku,  i  puojčil  mu  jeho 
pan  Jan,  i  přinesl  jej  rychtář,  a  dal  mu  jej  pan  Hájek;  neb  pana  Jana  doma  nebylo. 
A  rychtář  jej  přinesl  do  hromady,  dal  jej  Hubáčkovi,  a  Hubáček  dal  jej  Kuchařovi, 
a  Kuchař  jej  vzal.  A  v  pondělí  kázal  jej  pan  Jan  odstěhovati  s  svými  klisnami. 
Pak  sem  já  umlátil  XXXti  korcuov  ječmena  s  druhým  tovaryšem  v  panském  dvoře, 
i  dali  jej  na  tluč.  A  potom  přijeli  z  Kovanic  a  brali  pana  Jana,  ale  nevím,  mnoho-li 
jest  vozóv  bylo. 

Jan  Hrubý  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc:  že  tři  koně  sou  vzati;  a  neměl 
jich  bráti  pan  Jan ;  a  dva  vozy,  jeden  pod  šperlochem  a  druhý  tak,  a  XXXti  korcóv 
ječmene  semena  mlátili.  Ty  vzal. 

Nita  Korunková  z  Chvaloviček  u.  p.  n.  k.  oc:  že  sem  viděla,  že  jest 
ze  dvora  z  Chvalovic  vyhnal  pan  Jan  vovce,  a  přečtla  sem  jich  XXXti  a  dvě,  a  vosm 
vepřóv,  a  husy  také  hnali,  ale  těch  nevím  kolik,  do  Kovanic  k  Kubcovi,  i  vovce 
k  němu  dohnali.  A  co  se  tkne  těch  vozóv,  kdy  pána  stěhovali,  já  sem  jich  devět  přečtla. 

R.  rv.  1.  c.  2.  a. 

1578. 
Mezi  Šťastným  z  Sluh  s  jedné,  a  Janem  z  Konárovic  s  strany  druhé.   1510,  [12.  dubna]. 

Kněz  Nykodem  z  Jitčína,  děkan  kraje  Rakovnického,  na  tu  pří- 
sahu, kterůž  učinil  při  počátku  svého  kněžství,  takto  seznal:  Toho  sem  svědom,  že 
sem  Jana  Saka  jednal  v  purkrabstvie  panu  Janovi  Zeušicskému.  I  zednal  se  on 
Suk  u  něho  tím  laciněji,   že  mu   měl   vyjednati  nějakú  věc  listovní   od  pana  Šfast- 


Svédomi  k  roku  Svátostí  1.  1510.  253 

iiého  Cidlinského.     A  potom   ke   mné   mluvil,   že   mu   tím   pan   Jan  prodlévá  podle 
svého  svolení,  a  že  jemu  chce  právem   potom  z  toho  hleděti. 

R.  IV.  1.  c.  8.  b. 

1579. 

Mezi  Křížem  mincířem  od  Hory  Kutné  s  jedné,  a  Yácslavem  Lysým  sladovníkem  z  Hradce 

Králové  s  strany  druhé  etc.   1510,  [12.  dubna]. 

Petr  mincíř,  měštěnín  na  Horách  Kutných,  na  tu  přísahu,  kterúž 
jest  učinil  králi  JMti  k  ouřadu  konšelskému,  seznal  takto:  Předstúpil  jest  Vácslav 
sladovník  před  konšely  mincířské,  žádal  jest  za  to,  aby  jemu  toho  přáli,  že  chce 
Křížoví  lun,  kterýž  měl  závadný,  učistiti  a  penězi  hotovými  vyplatiti,  kterýž  jest  byl 
zastaven  v  LXXti  kopách  grošuov  českých,  a  dluh,  kterýž  jest  byl  témuž  Vácslavovi 
povinovat  summy  sto  a  X  kop  grošuov  českých,  ty  jemu  odpustiti  na  takový  způsob, 
aby  již  Kříž  menovaný  zápis  učinil  na  témž  lůnu,  aby  moci  neměl  již  prodati  ani 
zastaviti,  než  užívati  jeho  do  svého  života;  než  po  smrti  jeho  aby  čistý  a  nezávadný 
pří  jeho  dětech  jakožto  při  dědicích  zuostal.  A  té  summy,  kterúž  jest  měl  ten 
Vácslav   sladovník  před   námi  položiti  ve  čtyřech  nedělích,  tomu  jest  dosti  neučinil. 

Vána  Děkan,  mincíř  a  měštěnín  od  Hory  Kuthny,  u.  p.  na  kříži 
i  seznal  oc:  Když  sem  byl  ty  časy  konšelem  mincířským,  předstoupil  jest  před  nás 
Vácslav  sladovník  z  Hradce  i  žádal  jest,  aby  jemu  přáli  toho,  aby  Křížoví  luon  vy- 
platil. Přitom  jest  oznámil,  že  jest  jemu  prve  dlužen  sto  a  X  kop  grošuov  českých, 
a  ty  mu  jest  odpustil,  a  ještě  že  mu  chce  dobře  učiniti,  že  mu  ten  luon  chce  vypla- 
titi, aby  mu  toho  přáli  zápisu  na  takový  zpuosob,  aby  Křížek  žádné  moci  toho  luonu 
zastavovati  ani  prodávati  neměl,  než  aby  na  něm  dělal  a  jeho  užíval  do  smrti  své, 
a  po  smrti  aby  dětem  jeho  Křížkovým  zuostal  čistý  a  nezávadný. 

Jíra  Kambálek,  měštěnín  z  Hory  Kuthny,  na  tu  přísahu, 
kterúž  učinil  k  ouřadu  konšelskému  králi  JMti  oc:  Pamatuji  se  v  tom, 
že  jest  předstúpil  před  pány  konšely  Vácslav  sladovník  z  Hradce  ptaje  se  Křižka: 
Co  si  mi  dlužen?  A  von  pověděl:  Devadesáth  kop  grošuov  českých.  A  cos  potom 
víc  vzal  ?  A  on  řekl :  vzal  sem  XXti  kop  grošuov  českých.  Pak  v  čems  luon  zastavil  ? 
Zastavil  sem  jej  v  LXXti  kopách  grošuov  českých.  Páni  konšelé,  ted  já  jemu 
chci  dobře  udělati,  že  jej  chci  jemu  vyplatiti.  Páni  konšelé  řekli:  Poněvadž  mu 
jej  chceš  vyplatiti,  aby  ve  dvú  nedělí  peníze  položil.  A  on  jest  prosil  pánóv  konšeluov, 
aby  mu  přidali  do  čtyř  neděl.  Páni  konšelé,  VMti  prosím,  že  mi  rozkážete  zápis 
učiniti,  aby  žádné  moci  neměl  prodati  ani  zastaviti  ani  nan  víc  peněz  vyzajímati, 
aby  byl  čistay  a  svobodnay,  a  na  něm  aby  dělal  a  užíval  jako  svého  vlastního  do 
své  smrti,  a  po  smrti  aby  dětem  jeho  Křížovým  vostal  dědičně. 

Mathouš  Lorek,  měštěnín  vod  Hory  Kuthny,  u.  p.  n.  k.  oc:  Jest 
mi  to  dobře  v  paměti :  Předstoupil  Vácslav  sladovník  z  Hradce,  pak  oznámil  to  před 


254  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

konšely  a  staršími:  Kříži,  že  si  mi  dlužen  devadesát  kop  grošnov  českých,  a  potom 
sem  XXti  kop  grošuov  českých  puojčil.  Pak  tak  mluvil :  Nu,  milý  Křížku,  tak  slyším, 
že  si  svuoj  luon  zavadil  v  LXX  kopách  grošuov  českých,  že  chci  k  tomu  učiniti 
prvnějšímu  dluhu  těch  LXXte  kop  grošuov  českých,  že  chci  vyplatiti  ve  čtyřech  ne- 
dělích tvuoj  luon  na  ten  zpuosob,  aby  ty  ho  neměl  moci  zastaviti  ani  prodati:  než 
ty   na  něm  dělaj  a  užívaj  ho  do  smrti  své,  a  po  tvé  smrti  aby  na  tvé  dítkj^  spadl. 

Jakub  Pašole,  měštěnín  vod  Hory  Kuthny,  u.  p.  n.  k.  s.  oc:  Co 
se  týče  toho  Vácslava  sladovníka  z  Hradce,  když  jest  předstúpil  před  pány  konšely 
mincířské,  oznamuje  dluh,  který  jemu  dlužen  Křížek,  najprve  devadesáte  kop  grošuov 
českých,  pak  potom  XXti  kop  grošuov  českých:  potom  oznámil  pánóm  končeluom, 
žádaje  jich,  že  sem  já  jemu  dobře  učinil,  ještě  jemu  chci  dobře  učiniti,  který  má 
luon  v  zástavě  v  LXXti  kopách  grošuov  českých,  že  já  mu  jej  chci  vyplatiti,  než 
aby  ho  on  užíval  a  na  něm  dělal,  a  té  moci  aby  neměl  zastaviti  žádnému  ani  pro- 
dati, než  aby  svú  živnost  na  něm  provodil;  v  tom  jestliže  jeho  Buoh  neuchová,  aby 
ten  luon  na  žádného  nespadl,  než  na  Křížkovy  děti.  A  tomu  jest  dosti  neučinil,  co 
řekl  před  pány  konšely.  A  měl  tomu  on  Vácslav  ve  čtyřech  nedělích  dosti  učiniti 
i  neučinil.  Více  v  paměti  nemám. 

Burian  Vrbíkus,  měštěnín  od  Hory  Kuthny,  na  tu  přísahu,  kterúž 
učinil  králi  JMti  k  ouřadu  konšelskému  dc:  Kdež  předstúpil  Vácslav  sladovník 
z  Hradce  před  konšely  mincířské,  když  jest  Křižka  napomínal  ze  sta  a  z  Xti  kop 
grošuov  českých,  kdež  se  jest  Křížek  znal  před  konšely  mincířskými,  tehdy  Vácslav 
sladovník  takto  pověděl:  že  chce  Křížovi  vyplatiti  v  LXXti  kopách  grošuov  českých 
luon  mincířský  na  takový  zpuosob,  aby  Kříž  neměl  moci  žádné  prodati  ani  zastaviti; 
než  do  své  živnosti  aby  užíval,  a  kdyby  ho  milý  Buoh  neuchoval  Kříže,  aby  na  děti 
Křížový  po  Křížově  smrti  spadlo.  To  je  byl  uprosil,  až  do  čtyř  neděl  aby  mu  peněz 
sčekali  pro  nebezpečenství.  I  neučinil  tomu  dosti. 

R.  IV.  1.  C.  4.  a. 

1580. 
Mezi  Jiříkem  z  Malšína  s  jedné,  a  KunSem  Černínem  s  strany  druhé.   1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  ante  Tiburcii.  Jan  Zajíček  z  Kolína  u.  p.  n.  k.  oc:  Svědom 
sem  toho,  že  sů  hráli  čemín,  pan  Sekerský  a  Jiřík  Peřina,  já  sem  pak  popisoval 
tu  hru;  napsal  sem  té  hry  já  sedmdesát  kop  grošuov  českých.  A  tu  sem  já  odšel 
pryč.  Neviem,  co  sů  oni  viece  hráli;  než  toho  sem  svědom,  že  nazejtřie  šli  a  na 
pana  Jiříka  Peřinu  žalovali  na  rathouze  přede  pány  v  Kolíně  pan  Sekerský  a  pan 
čemín,  viníce  ho  jeden  každý  z  padesáti  kop  grošuov  českých. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcí  [13.  dubna].  Jan  z  Nedvědic  u. 
p.  n.  k.  8.  t. :  To  mi  v  paměti,  jakož  pan  Čemín  pohání  pana  Jiříka  z  padesáti  kop 


SvédomS  h  roku  Svátosti  I  1510.  255 

grošuov  českých,  i  jest  tak  v  pravdě,  že  jsů  je  na  něm  vyhráli  s  nebožtíkem  panem 
Petrem  Sekerským  po  padesáti  kopách  grošuov  českých;  ale  hráli  na  křídu,  píšíc 
sobě,  a  v  kostky  hráli.  A  potom  pan  Černín  činil  naň  žalobu  pánuom  Kolínským. 
A  tu  já  již  neviem,  kterak  sú  je  páni  Kolínští  o  to  rozsůdili.  A  jest  tomu  okolo  Xti 
léth  aneb  Xlti. 

R.  IV.  1.  C.  13.  b. 

1581. 

Mezi  paní  Anežku  Lešanskú  z  Čečelic  s  jedné,  a  paní  Mandelenú  Lithvínovú  z  Vrtby  s  strany 

druhé.   1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  ante  Tiburcii.  Johanka  Marná  z  Hořovic  u.p.n.  k.  oc: 
Svědomá  sem  toho,  že  panie  Anežka  z  čečelic  neposlala  po  mně  žádných  peněz,  neto- 
liko těch  tří  kop,  kteréž  praví,  že  by  po  mně  poslala,  ale  ani  jiného  penieze  žá- 
dného jest  neposlala  jak  živa. 

Feria  III.  post  Omnium  Sanctorum  [5  listopadu].  MistrMartin 
z  Vlašimě  oc  na  tu  přísahu,  kterúž  učinil  biskupu  na  phjímánie  svého  kněžstvie, 
8.  t.:  že  jest  mi  to  v  paměti,  že  dala  mi  schovati  k  věrné  ruce  paní  Mandeléna 
Lithvínová  summu  peněz  a  jmenovala  sto  kop  grošuov  českých,  pak  úplně-li  čili  nic, 
toho  já  nevím;  a  z  rozkázánie  též  paní  Mandelény  poslal  sem  je  po  své  kuchařce 
ku  paní  Anežce  Lešanské  z  Čečelic. 

R  rv.  1.  C.  14.  a. 

1582. 

Mezi  Fabiánem  měštěnínem  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  Markétu  Nadřencovú  s  strany  dmhé. 

1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  ante  Tiburcii.  Pavel  Havránek  vod  Hory,  u.  p.  n.  k.  oc: 
že  jest  mi  to  dobře  vědomo,  když  jest  mně  žádal  Fabián  z  Lithoměřic,  abych  šel  s  ním 
ku  paní  Markétě  Nadřencové  též  také  z  Litoměřic,  i  mluvil  sem  k  nie  tato  slova: 
Paní  Markéto,  teď  jest  Fabián  přišel  a  žádá  tebe,  aby  jemu  dala  to,  což  jest  mátie 
Fabiánova  dala  tobě  k  věrné  ruce  schovati.  A  ona  jest  nás  krátce  odbyla  a  zapřela, 
že  nemám  jeho  nic.  Pak  po  druhé  mluvil  sem  k  nie  pěknými  slovy:  Milá  panie 
Markéto!  Však  von  jistu  zprávu  má  vod  dobrých  lidí,  že  jest  matka  jeho  tobě  dala 
summu  peněz  schovati  k  věrné  ruce.  A  ona  po  druhé  zapřela,  že  nemám  jemu  co 
vrátiti  a  nemám  jeho  nic.  I  po  třetí  mluvil  sem  k  nie  pěknými  slovy,  aby  se  naň 
na  Fabiána  rozpomenula  a  jemu  věrnu  ruku  otevřela.  I  šla  jest  po  té  řeči  ven 
a  na  Elšku,  poručnici  druhou,  kynula,  aby  za  ní  šla  ven,  a  vona  nešla  jest.  Přišedši 
zase  paní  Markéta  Nadřencová,  i  mluvila  jest  tato  slova:  Milý  pane  Pavle!  Jakož 
mne  žádáš,  aby  Fabiánovi  votevřela  věrnu  ruku,  mám  truhlici,  Buoh  vie,  neviem,  co 


256  Z).  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

jest  v  níe,  kamenie-li  či  penieze.  Tu  já  jemu  dáti  chci.  A  já  jsem  k  nie  řekl :  Jiné 
yiery  nemám  vo  tobě,  než  že  mu  v  tom  věrně  učiníš  jako  dobrá  žena.  A  s  tím  sme 
odešli  pryč.  Po  vobědích  když  sme  k  nie  zase  přišli,  vynesla  nám  truhlici  před  svět- 
nici, na  schodě  postavila  ji  i  otevřela  ji,  a  já  pohleděl  a  pozdvih  sem  některých 
měšcuov  a  pytlíkuov.  Pohleděv,  že  v  nich  dosti  málo  jest,  votázal  sem  se  jie:  byl-li 
jest  kto  při  tom  viece,  když's  toto  k  sobě  přijímala.  A  vona  pověděla:  že  jest  byla 
Elška,  kteréž  jest  také  poručeno  jako  i  mně.  A  já  přivolal  sem  k  tomu  Elšky,  jest-li 
toto  tak  včele,  jakož  ste  k  sobě  přijala.  A  ona  pohleděvši  na  to,  hned  jie  v  vuoči 
řekla:  že  nenie  tak  a  že  mu  nepravě  činíš,  a  že  jest  těchto  peněz  mnoho  ujato. 
A  vona  se  klela,  že  jest  ta  summa  v  cele,  kteriiž  k  sobě  přijala.  A  ona  jie  zase 
mluvila:  že  nenie  a  že  mu  křivdu  na  tom  činíš.  A  hned  paní  Markéta  Nadřencová 
k  tomu  řekla :  Poněvadž  tak  pravíš,  chci  mu  práva  býti ;  kdež  mne  na  kterémkolivěk 
právě  viniti  chce,  buď  před  králem  nebo  před  pány  zemskými.  A  vzavše  tu  truhlici 
do  světnice  k  nie,  vyňali  sme  summu  peněz  z  nie  a  před  vočima  jejíma  zečtli  sme  ji, 
a  nalezli  sme  té  summy  všie  mince  sto  kop  míšeňských,  puol  třetie  kopy  míšeňské 
a  XI  grošuov  míšeňských.  A  hned  jest  se  panie  Markéta  Nadřencová  votázala  Fa- 
biána: Přijímáš-li  za  dosti  to.  A  já  sem  k  nie  řekl:  Panie  Markétho,  že  nepřijímá 
za  dosti ;  neb  von  jistu  zprávu  má,  že  mnohem  viec  mělo  by  té  summy  býti.  A  skli- 
divše ty  peníze  do  té  truhlice  zase,  dali  jsme  ji  schovati  příteli  panie  Markéty  Na- 
dřencové.  A  nazajtřie  ráno,  když  sme  měli  pryč  jeti,  vobeslala  nás  ku  panu  purg- 
mistrovi  též  ptajíci  se,  přijímá-li  za  dosti.  A  já  sem  pověděl:  Pane  purgmistře  se  pány, 
že  nepřijímá;  neb  jistu  zprávu  má,  že  jest  mnohem  většie  to  summa  byla.  Za  zlé 
mu  neračte  míti,  že  von  se  chce  s  přáteli  svými  vo  to  raditi,  kterak  by  k  svému 
uhodil.  A  s  tiem  sme  vodjeli  pryč. 

R.  IV.  1.  C.  14.  b.    Srv.  sTědomí  c.  1552  na  str.  218—221. 

1583. 

Mezi  paní  Alenou  Machkovú   s   jedné,  a   panem   Mikulášem   Pecyngarem   s   strany   druhé. 

1510,   12.  dubna. 

Feria  VI.  ante  Tiburcii.  Jan  krajčí  z  Těnovic  u.  p.  n.  k.  oc:  že 
sem  toho  svědom,  že  nebožtík  Baleár  Pecyngar  poslal  kožich  kuní  paní  Aleně,  a  vona 
jest  jeho  vzíti  nechtěla,  že  se  jí  zdál  zlý.  Tehda  přijel  Baleár  Pecyngar  do  TěĎovic 
ku  panu  Cičovci,  kdež  panie  Alena  byla;  pověděl  jí  paní  Aleně,  že  má  vajmluvu, 
aby  jej  zase  vrátil  tomu,  vod  koho  jej  koupil.  Tehdy  já  dal  sem  kožich  ten  pacholku 
páně  Balcarovu.  Také  svědom  sem  toho,  že  mluvil  pan  Baleár  Pecyngar  ku  panie 
Aleně,  že  patnáct  kop  těch,  kteréž  sem  od  tebe  vzal,  zase  pošli  tobě.  Já  sem  toho 
dobře  svědom,  že  jest  jie  zase  nic  nedal. 

R.  IV.  L  C.  16.  a. 


Svědomí  h  rohu  Svátosti  1.  1610.  257 

1584. 
Mezi  knézem  Janem  nynie  y  Boleslavi  s  jedné,  a  mezi  panem  Zdeňkem  z  Prorubě  etc.  s  strany 

druhé.  1510,  12.  dubna. 

Feria  Ví.  ante  Tiburcii.  Vácslav  sladovník  z  Bezna  u.  p.  n.  k.  oc: 
Svědom  sem  toho,  že  pan  Zdeněk  z  Prorubě  přijal  kněze  Jana  na  faru  v  Bezně  do 
roka.  I  kněz  Jan  pHstúpil  jest  k  pěti  vepřem,  a  kdyby  ty  zbil,  měl  mu  jiných  pět 
vodstúpiti.  V  tom  roce  pan  Zdeněk  prodal  mu  bez  jeho  vuole  jednoho  hladovitého 
a  druhého  krmného  vepře,  a  víko  u  truhly  mu  zsekal,  chtěje  otevříti  tu  truhlu. 

Martin  Zeman  z  Bezna,  člověk  paní  Boleslavské,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Svědom  sem  toho,  že  když  kněz  Jan  vodjel  do  Boleslave,  pan  Zdeněk  z  Prorubě 
lidem  svým  rozkázal,  i  mně  také,  aby  klíče  vod  domu  kněžského  vzali  a  jej  zamkli. 
Mně  rozkázal,  a  já  sem  to  učiniti  musil,  abych  na  faru  dohlédl  a  vopatroval,  aby 
nic  nezahynulo.  Když  se  kněz  zase  vrátil,  tehdy  mne  kněz  Jan  tayž  vinil  ze  sta 
korcuov  ovsa.  K  tomu  já  sem  tak  pravil  i  ještě  pravím,  že  tomu  neodpírám,  aby  ho 
sto  korcuov  nebylo,  když  jest  bylo  po  žniech,  než  některý  čas  vo  masopustě  sta 
korcuov  ho  nebylo,  nežli  to,  co  v  registra  sem  napsal.  A  jakož  mne  viní  z  desieti 
korcuov  hrachu,  neodpírám,  aby  ho  s  deset  korcuov  nebylo.  Já  sem  kázal  čtyři 
korce  umlátiti,  a  vostatek  v  stodole  byl.  Když  se  kněz  Jan  zase  vrátil,  tehdy  jest 
jej  vymlátil.  Dal  sem  tři  korce  Matějovi  mlatci  v  dluhu,  kterémuž  kněz  Jan  byl 
dlužen,  že  na  faře  tay  Matěj  mlatec  nechtěl  dělati,  leč  mu  to  zapraveno  bude,  a  čtvrtý 
nahoru  sem  kázal  nésti  na  duom  kněžský.  Z  toho  jest  jedla  čeleď  kněžská,  až  se 
kněz  Jan  zase  vrátil.  Viní  mne  z  masa  kněz  Jan  pravě,  že  ho  za  X  bílých  bylo. 
čeledí  v  tom  domu  kněžském  strávil  sem  jej.  Viní  mne  z  sádla  za  XV  bílých 
grošuov.  Nalezl  sem  já  sádla  mísu  v  domu  kněžském,  to  jest  bylo  z  vepře  vobecního ; 
dal  sem  jej  přepustiti,  nalil  sem  z  něho  dva  hrnce,  menší  sem  vymastil  čeledi  a  větší 
sem  dal  knězi  Janovi,  když  se  zase  vrátil.  Viní  mne  z  másla;  nalezl  sem  já  hrnec  jeho, 
co  by  mohlo  býti  ve  kbel ;  ale  v  něm  bylo  méně  než  puol  hrnce  toho.  Viní  mne  z  sla- 
nin za  šest  bílých  grošuov.  čeleď  je  snědla  v  témž  domu  kněžském,  a  vostatek  dal 
sem  dceři  kněze  Janově.  Dali  sů  jemu  knězi  Janovi  kostelníci  polet  masa  jiného. 
Viní  mne  ze  tří  korcuov  sladu.  Piva  sem  kázal  s  něho  navařiti  čeledi  do  domu 
kněžského.  Vostalo  ho  puol  druhého  sudu,  když  se  kněz  Jan  zase  vrátil.  Viní  mne 
z  oužitku  dvou  krav  vobecních,  kteréž  sem  prodal  s  volí  kněze  Janovou.  Viní  mne 
z  toho,  že  sem  koňmi  těmi  kněžskými  dělal.  Pan  Zdeněk  rozkázal,  aby  sladovníkovi 
dvakrát  do  lesa  jeli,  Janečkovi  třetie.  Viní  mne  z  želé,  z  hub  a  z  soli  pravě,  že 
sem  věrtel  soli  vytrávil.  Nesmiem  za  to  řéci,  abych  jie  s  věrtel  vytrávil;  než  hub 
puol  věrtele  sem  strávil,  také  želé  za  věrtel  se  ho  mohlo  stráviti,  vše  v  tom  domě 
kněžském.  Sladovnílc  praví,  že  želé  ve  čbeřích  nosili  kněžská  čeleď,  když  se  měl  kněz 
Jan  pryč  stěhovati.  A  čisté  želé  bylo. 

Archiv  Český  XIII.  38 


253  D.   XllI.   Registra  soudu  komorního, 

Jakub  Sugdol  z  Bezna,  člověk  páně  Zdeňkuov,  u.  p.  n.  k.  oc:  že 
sem  byl  kostelníkem  za  kněze  Jana  i  za  jiných  prvních  kněží.  Vydávali  sme  s  dru- 
hým kostelníkem  Mikšem  též  z  Bezna  mešné  roucho  a  jiné  potřeby  kostelnie.  Když 
se  měl  hnouti  kněz  Jan  vodtud  z  Bezna,  tehda  nám  vydal  všeckny  věcí  zase,  kteréž 
sme  my  mu  vydali,  a  na  tom  nám  právě  udělal  jako  poctivý  kněz,  kromě  korteny 
nedostává  se  jedné ;  ale  já  ani  Mikeš  té  korteny  sme  mu  nevydávali.  Když  se  již  byl 
kněz  Jan  z  Bezna  vystěhoval,  nemohl  jest  na  některých  lidech  míti  desátku  svého, 
i  pro  tu  věc  zstavil  mne  v  Boleslavi  právem,  a  já  stavěl  sem  se  jemu  knězi  Janovi 
několikrát,  až  potom  pán  muoj  pan  Zdeněk  nedal  mi  se  viece  stavěti.  Vzal  sem 
penieze  kněze  Janovy  od  lidí  z  roboty,  kteříž  měli  jemu  knězi  Janovi  žieti,  a  na 
tom  sem  mu  věrně  udělal. 

R.  rV.  1.  C.  16.  a. 

1585. 

Mezi  Vácslavem  Jehnátkií  z  Tulejova  s  jedné,  a  Jiříkem  Jiskní  z   Únětic  s  strany  druhé. 

1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  ante  Tiburcii.  Dorota  s  Nového  Města  Pražského 
šlojířnice  u.  p.  n.  k.  s.  oc:  že  byla  sem  se  paní  Annu  Jehuátkovů  stArů  s  šlo- 
jíři  v  Hradišti;  pak  sem  s  ní  jela  do  Uherského  Brodu.  Tu  Tobiášek  v  tom  Brodě 
Uherském  upomenul  Václava  Jehňátku  ze  sta  zlatých  uherských  a  z  jedenásti,  kteréž 
mu  byl  dlužen.  Tu  Anna  Jehňátková  v  Brodě  Uherském  jemu  Tobiáškovi  zaplatila 
všecken  ten  dluh,  z  kteréhož  Tobiášek  Vácslava  Jehňátku  upomínal  po  ty  dva  jar- 
marky, a  Vácslav  Jehíiátko  jest  z  toho  dluhu  propuštěn  a  jemu  Tobiáškovi  dlužen 
nic  nezuostal.  A  také  Václav  Jehnátko  napomenul  Tobiáška  z  listu,  a  on  mu  ho 
nedal,  než  tak  mu  řekl :  Když  přijedeš  zase  sem  do  Uherského  Brodu,  žeí  list  vrátím, 
neb  ho  zde  nynie  nemám. 

R.  IV.  1.  C.  16.  a. 

1586. 

Mezi  Janem,  Vácslavem  a  Fridrichem  bratřímí  z  Hrušová  s  jedné,  a  Janem  Zápským,  Pavlem 
z  Adrspachu  a  Mikulášem  z  Měžetíc  s  strany  druhé.  1510,  [12.  dubna]. 

Jan  Holý  z  Přívor,  člověk  pánuov  z  Hrušová,  u.  p.  n.  k.  oc:  Naj- 
prve  že  z  rozkázánie  pana  Jana,  pana  Vácslava  a  pana  Fridricha  z  Hrušová,  pánuov 
svých,  já  a  Martin  také  z  Přívor  byli  sme  dáni  panu  Janovi  Byzkovskému  ku  po- 
moci, a  dali  sme  s  panem  Janem  Byzkovským  panu  Václavovi  Vrabskému  za  zbožie 
Všetatské  šest  set  kop  míšeňských  na  tento  zpuosob,  že  pan  Václav  Vrabský  měl 
svésti  věno  panie  Markéty,  páně  Haškovy  manželky,  z  Vrabí.  I  nesvedl;  a  měl  list 
dáti  udělati   vot   vydánie  peněz   ve  dvou  nedělech  na  se  a  na  těch  šest  set    I  slí- 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  269 

bili  za  to  pan  Jan  Zábský,  pan  Pavel  z  Adršpachu  a  pan  Pavel  z  Měžetic.  Tu  sme 
s  Martinem  z  Přívor  byli  při  tom,  když  sú  slibovali  panu  Janovi  Byzkovskému.  Při- 
jímal  je  Jan  Byzkovský  k  ruce  páně  Janově  Hrušovského  a  bratří  jeho.  Dán  vajpis 
panu  Vácslavovi  Vrabskému  jeden  vod  pana  Jana  Byzkovského  a  druhý  panu  Thoma- 
sovi, který  sedá  u  desk.  Kdyby  se  trefil  ten  list,  který  měl  pan  Vácslav  Vrabský  na 
se  a  na  těch  šest  set  udělati  s  tiem  vajpisem,  aby  jej  pan  Thomáš  přijal.  Pak  že 
jest  pan  Vácslav  Vrabský  na  se  listu  neudělal,  nepřijal  ho ;  neb  neměl  co  pan  Thomáš. 

Martin  z  Přívor,  člověk  pana  Jana  Hrušovského,  u.  p.  n.  k,  oc: 
Najprve  že  sem  byl  poslán  do  Prahy  ku  panu  Janovi  Byzkovskému  z  rozkázánie 
pana  Jana  Hrušovského  i  bratří  jeho,  když  jest  pan  Jan  Byzkovský  sjel  do  Prahy 
k  žádosti  pana  Jana  Hrušovského,  aby  položil  summu  panu  Vácslavovi  Vrabskému, 
jmenovitě  šest  set  kop  na  míšeňsko,  a  to  na  takový  zpuosob,  aby  pan  Vácslav 
očistil  a  sved  věno  panie  Markétě,  manželce  pana  Haška,  s  zbožie  Všetatského,  kteréž 
jest  koupil  od  pana  Jana  Hrušovského  i  bratří  jeho.  Pakli  by  toho  neučinil,  aby  na  těch 
šest  set  a  na  se  list  udělal  konečně  vot  vydánie  peněz  ve  dvou  nedělích.  A  tito  sů 
za  to  rukojmie:  pan  Jan  Zábský,  pan  Pavel  z  Adršpachu  a  pan  Mikuláš  z  Nežetic. 
A  tu  jest  je  přijímal  pan  Byzkovský  pana  Jana  Hrušovského  k  ruce  i  bratří  jeho. 
Viděl  sem  dvě  notule,  když  sou  dávány  byly,  panu  Vácslavovi  Vrabskému  jedna 
a  druhá  panu  Thomasovi  u  desk ;  jestliže  by  se  trefil  ten  list  od  pana  Václava  s  tou 
notulí,  kterú  jest  měl  pan  Thomáš,  aby  pan  Thomáš  ten  list  od  pana  Václava  přijal. 
I  nepoložil  pan  Vácslav  Vrabský.  A  jakož  sme  byli  v  Praze  při  kladení  těch  šest 
set,  jsou  tomu  dvě  letě;  neb  jest  to  bylo  ten  pátek  před  svatým  Mikulášem. 

R.  rV.  1.  C.  16.  b. 

1587. 

Mezi  paDem  Jiřím  Berkou  z  Dube  s  jedné,  a  Bartoškem,  měštěDÍnem  Starého  mésta  Pražského 

od  Modré  růže,  s  strany  druhé.  1510,  [12.  dubna]. 

Jakub  ouředník  z  Dube  u.  p.  n.  k.  oc:  že  jest  mi  to  dobře  vědomo, 
když  sem  šel  se  pánem  svým,  panem  Jiřím  Berkou,  k  Bartoškovi  k  Modré  ruoži, 
měštěnínu  Starého  města  Pražského,  že  jest  tu  pán  s  ním  vo  duom  tržil,  a  on  Bar- 
tošek jemu  jej  ukazoval,  pokoje  i  maštel.  Tu  pán  muoj  pověděl,  že  jest  maštel  velmi 
těsná,  a  že  nemohu  než  tři  koně  státi.  I  pověděl  jemu  tajž  Bartošek,  že  muožete, 
pane,  sobě  maštel  větší  postaviti  vedle  této  zdi ;  neb  jest  mé  puol  a  páně  Perštein- 
ského  puol;  jedné  hleďte,  abyste  toho  vokna  nezastavěli.  A  také  jest  mi  to  dobře 
vědomo,  když  jest  mne  pán  poslal  s  služebníkem  druhým  Janem  Zaykou,  abychom 
Bartoškovi  peníze  za  duom  dali,  jestliže  jest  jej  vysvobodil,  pokud  jest  pánu  prodával ; 
tu  sem  přijel  do  Prahy  s  již  jmenovaným  služebníkem,  i  prosil  sem  Václava  Dryzny 
s  Nového   města  na  Příkopě   a  Vácslava  Franka  z  Železné  ulice  na  Starém  městě 


260  D*  XIII.  Registra  8(A/kdAk  komorního. 

z  rozkázánie  páně,  aby  se  mnú  a  s  Janem  Zaykou,  služebníkem  páně,  šli  na  rathooz 
Staroměstský.  I  tu  sme  vzali  peníze  u  Franka  y  Železné  ulici,  kteréž  pán  dal  scho- 
vati, co  měl  dáti  za  ten  duom.  I  když  sme  na  rathouz  přišli,  prosil  sem  Vácslava 
Dryzny,  aby  tu  potřebu  pověděl,  co  se  tkne  vo  ten  duom,  před  panem  purgmistrem 
a  před  pány  konšely  Starého  města  Pražského.  I  tu  jest  mluvil  Vácslav  Dryzna: 
Pane  purgmistře  a  páni  konšelé!  Ráčil  pán  poslati  služebníky  své  a  ráčil  nás  za  to 
žádati,  abychom  s  nimi  stáli  a  penieze  za  ten  duom  jemu  Bartoškovi  dali  na  miestě 
páně.  Račte  nám  to  pověděti,  vysvobodil-li  jest  jej  tak,  pokudž  jest  pánu  prodával. 
A  purgmistr  se  pány  pověděl,  že  ještě  nenie  vysvobozen.  A  my  sme  pověděli,  že  mu 
pán  déle  v  trhu  nestojí. 

Pan  Zayka  z  Bosyně,  služebník  pana  Jiřího  Kurovodského, 
u.  p.  n.  k.  oc:  že  jest  mi  to  dobře  v  paměti,  když  jest  pán  muoj  ráčil  duom  ku- 
povati u  Bartoška,  měštěnína  Starého  města  Pražského,  u  Modré  ruože,  i  ráčil  pán 
s  Bartoškem  mluviti,  že  jest  duom  těsnaj  a  maštel  že  jest  velmi  těsná,  že  nemohu 
v  nie  než  tři  koně  státi.  Tehda  Bartošek  tajž  tak  pověděl,  že  jest  páně  Peršteinského 
puol  zdi  a  mé  puol,  že  sobě  při  té  zdi  množte  maštal  postaviti,  krom  jedné  vokna 
abyste  nezahradili.  A  to  jest  mi  také  v  paměti,  když  mě  pán  muoj  s  ouředníkem 
Jakubem  do  Prahy  poslal  k  Václavovi  Dryznovi,  Nového  města  Pražského  měštěnínu, 
a  k  Frankovi,  měštěnínu  Starého  města  Pražského,  do  Železné  ulice,  tu  nám  pán 
náš  ráčil  rozkázati  vzíti  penieze  sto  kop  grošuov  českých.  I  šli  sme  s  ouředníkem 
Jakubem  páně  z  Dube,  požádavše  Václava  Dryzny,  měštěnína  Nového  města  Praž- 
ského, a  Václava  Franka,  Starého  města  Pražského  měštěnína  z  Železné  ulice,  a  vzali 
sme  od  Václava  Franka  peníze  sto  kop  grošuov  českých.  I  mluvil  jest  Václav  Dryzna 
na  miestě  páně  a  udělal  otázku  na  pániech,  již-li  jest  Bartošek  ten  duom  pánu  vy- 
svobodil. A  páni  sú  pověděli,  že  ještě  nic.  A  my  sme  pověděli,  poněvadž  jest  ho 
nevysvobodil,  aby  Bartošek  svuoj  duom  zase  přijal,  že  pán  jemu  v  tom  trhu  více 
státi  nebude. 

Vácslav  Dryzna,  rychtář  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 
00 :  že  jest  mi  to  dobře  v  paměti,  když  přijel  ouředník  Jakub  pana  Jiřího  Kuro- 
vodského a  Zayka,  i  žádali  sú  mne,  abych  s  nimi  šel  k  Frankovi  do  Železné  ulice, 
měštěnínu  Starého  města  Pražského,  abychme  vzali  sto  kop  grošuov  českých.  I  vzavše 
peníze  šli  sme  s  nimi  na  rathouz  Staroměstský,  a  šel  s  námi  Vácslav  Franěk,  a  žá- 
dali sú  mne  již  jmenovaní  služebníci  páně,  abych  potřebu  pověděl  na  miestě  pána 
jich.  I  učinil  sem  votázku  na  pániech:  ten  duom,  kterýž  jest  pan  Jiří  Kurovodský 
koupil,  jest-li  tak  svoboden,  jak  jest  jej  JMt  pán  koupil  s  tiem,  s  čímž  mu  jej 
prodával,  s  těmi  zdmi,  kteréž  sú  JMti  pana  hofmistra  s  jedné  strany  a  z  druhé  strany 
Severyna  z  Korábovského  domu.  Tehdy  sú  páni  ráčili  pověděti,  že  nenie  svobodný. 
A  my   na  miestě  pána  JMti  řekli   sme,   poněvadž   nenie,   že  pán  jemu  Bartoškovi 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  261 

v  tom  trhu  nestojí,  aby  své  prodal,  komu  chce.  A  Bartošek  při  všech  řečech 
těch  stál  jest. 

R.  rv.  1.  C.  17.  a. 

1588. 

Mezi  Vácslavem  Yencelíkem  z  VrchoviSí  s  jedné,  a  Janem  Šmerhovským  s  strany  druhé, 

měšténínem  Starého  města  Pražského.   1510,  12.  dubna. 

Feria  Ví.  in  die  Reliquiarum.  Jan  Nosek,  ouředník  pana 
Vencel  íka,  u.  p.  n.  k.  oc:  že  jest  mi  to  vědomo,  že  pan  Jan  Šmerhovský  přijel  k  nám 
do  Žerovnice  na  pána  mého  zámek  s  knězem  děkanem  nebožtíkem  Svatomírem 
a  s  mistra  Prokopovým  synem  z  Starého  města  Pražského  a  s  Hovorkou  s  Pelřimova 

v 

měštěnínem.  Pan  Jan  Šmerhovský  s  jinými  přátely  svými,  s  kterými  na  zámek  páně 
přišel,  s  knězem  děkanem  a  již  předpověděnými  lidmi,  žádal  jest  pána  mého,  aby  mu 
vinici  propustil  v  tisíci  kopách  míšeňských.  A  pán  toho  učiniti  nechtěl,  že  to  možná 
věc  nenie,  než  aby  mu  dal  sto  kop  grošuov  českých  za  ty  náklady,  kteréž  jest  na 
ni  činil,  na  ten  zpuosob  že  mu  ji  pustí  se  všemi  oužitky. 

Vácslav,  fišmaystr  páně  Vencelíkuov,  u.  p.  n.  k.  oc:  Přijel  jest 
Jan  Šmerhovský  s  knězem  děkanem  nebožtíkem  Svatomírem,  s  synem  nebožtíka 
mistra  Prokopa,  měštěnína  Starého  města  Pražského,  a  s  Václavem  Hovorků,  měštění- 
nem z  Pelřimova.  Přinesli  s  sebů  listy  přímluvčie  a  prosili  pana  Václava  Vencelíka, 
aby  Janovi  Šmerhovskému  pustil  vinici  v  tisíci  kopách.  Ale  pán  jest  tomu  otepřel, 
že  toho  učiniti  nechce,  než  tak,  jestliže  by  mu  dal  dvě  stě  kop  míšeňských,  že  by 
mu  pustil  i  s  oužitky.  Šmerhovský  jest  k  tomu  přistúpiti  nechtěl,  a  s  tím  sů  se  rozjeli. 

Henrych  Paur  z  Lauffu,  probieř  na  Žerovnici,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Některý  čas  minulý  přijel  kněz  děkan  nebožtík  Horský  Svatomír  a  nebožtíka  mistra 
Prokopa  syn  z  Starého  města  Pražského  a  Vácslav  Hovorka,  měštěnín  z  Pelřimova, 
Jan  Šmerhovský  z  Starého  města  někdy  měštěnín.  Tu  Jan  Šmerhovský  přinesl  pří- 
mluvcích listuov  několik  od  měst  i  od  pánuov.  Tu  se  i  kněz  děkan  s  jinými  vedle 
toho  pHmlúvali,  aby  pan  Vácslav  Vencelík  pustil  Janovi  Šmerhovskému  vinice  v  tisíci 
kopách  míšeňských,  kterýchž  jemu  Janovi  Šmerhovskému  byl  puojčil  na  ty  vinice. 
Tu  jest  jemu  pan  Vácslav  Vencelík  řekl :  To  chci  učiniti  pro  přímluvu  těch  dobrých 
lidí,  jestliže  mi  dáš  k  mým  tisíci  kopám  muoj  náklad,  kterýž  sem  na  ty  vinice  na- 
ložil. Chcif  postúpiti  i  s  oužitkem ;  neb  jest  dosti  vína  na  nich.  A  on  řekl :  Já  s  to 
býti  nemohu.  Pan  Vácslav  řekl :  Nenie  mi  možné  jinače  to  učiniti.  Na  tom  sů  se  roz- 
jeli. Potom  když  sme  přijeli  do  Prahy,  tu  Jan  Šmerhovský  sám  třetí  přišel  ku  panu 
Vácslavovi  do  jeho  hospody  na  Malů  Stranu,  prose  jeho  taymiž  slovy,  jakož  se 
svrchu  píše,  aby  ty  vinice  v  těch  tisíci  kopách  míšeňských  postoupil.  Tu  mu  pan 
Vácslav   řekl:    Jest   mi  nynie   peněz  potřeba.   Daj   mi   hotových   tisíce  kop,  chcií  ji 


262  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního. 

s  oužitkem  postúpiti.  A  daj  mi  ty  penieze  zítra.  A  on  řekl :  Děkigi  VMti,  chci  to  uči- 
niti nazajtřie,  prose,  aby  mu  čekal  do  zajtřie.  Pan  Vácslav  k  tomu  svolil.  Potom  po- 
zajtří  poslal  jest  mne  k  němu  Janovi  Šmerbovskému,  aby  mu  ty  peníze  dal,  že  mu 
jich  třeba.  Pakli  mu  jich  nedá,  že  musí  na  lichvu  jinde  vzieti,  a  potom  že  jich  ne- 
vezmu. Potom  Jan  Šmerhovský  po  několika  dnech  poslal  ku  panu  Vácslavovi.  aby  ně- 
koho s  ním  poslal,  aby  peníze  přijímal,  že  jemu  Šmerbovskému  pan  Pecyngar  chce 
tisíce  kop  puojčiti.  Odpověděl  mu  pan  Vácslav :  Poněvadž  mi  jich  nedal,  když'8  řekl, 
já  jich  nechci  přijieti ;  neb  sem  je  již  jinde  na  Uchvu  vzal ;  již  já  vinice  jako  své  opatřím. 

R.  IV.  1.  C.  18.  a. 

1589. 

Mezi  Matějem  Břiezsk^m  z  Žatce  s  jedné,  a  Jiříkem  Boršem,  měštěnínem  Starého  města 

Pražského,  s  strany  druhé.  1510,  13.  dubna. 

Sabbato  ante  Tiburcii  MDX®.  Barthoš  Starý  rychtář,  měštěnín 
Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  oc:  Jiného  nic  neseznávám  než  to,  kdež 
měl  XXXti  kop  míšeňských  bez  dvou  nebožtík  Perníček  Kašparových ;  když  jest  pak 
umřel  Kašpar,  poručil  mi,  abych  je  vyzdvihl  jeho  dětem  od  Pemíčka.  I  když  umřel 
Perníček,  vyzdvihl  sem  ty  peníze  z  raddy  těch  XXXti  kop  bez  dvú,  ješto  je  dlužníci 
byli  jeho  Pemíčkovi  kladli,  kteříž  mu  dlužni  byli  od  zbarvení  suken. 

Mathouš  Komín,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 
oc:  Byl  mi  nebožtík  Perníček  dlužen  XIV  kop  míšeňských  groSuov.  I  když  umřel, 
přípověď  sem  učinil  na  peníze,  kteréž  Mancipal  jemu  nebožtíkovi  dlužen  vostal.  A  ty 
peníze  dány  byly  z  raddy  mně  po  jeho  smrti. 

Uršila  Sokolova,  městka  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 
oc:  To  já  seznávám,  že  sú  mně  z  raddy  u  nás  v  Starém  městě  Pražském  dali  za 
nebožtíka  Perníčka  XXXti  dvě  kopě  a  XXti  grošuov  na  míšeňsko,  kteréžto  peníze 
vostal  mi  byl  za  alaun  a  za  vinštíř  dlužen.  A  udělala  sem  byla  přípověď  na  XXti 
kop  u  pana  Pikhartha,  a  u  Cikady  na  VI  kop,  a  vostatek  z  jeho  statku  nebožtíkova 
mě  doplatili  podle  přípovědi.  I  prosili  mne  měšťané  dva,  abych  něco  navrátila  tomu 
pacholátku,  kteréž  po  něm  po  Perníčkovi  vostalo,  že  mu  statku  nic  nepozůstalo  po 
jeho  otci  Perníčkovu.  I  dala  sem  mu  Xllte  kop  míšeňských  z  toho  svého  dluhu. 

Ve  čtvrtek  den  svatého  Valentina  [14.  února]  Pavel  Vopice, 
měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n,  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo, 
že  má  mátie  odkázala  po  smrti  své  mým  dětem  XXVm  kop  grošuov  míšeňských. 
A  ty  penieze  přijal  jest  byl  neboštík  Jan  Perníček,  a  potom  po  Pemíčkově  smrti 
vydal  je  Jiřík  Boreš  Bartošovi  Starému  rychtáři. 

V  pondělí  po  svatém  Tiburcí  [15.  dubna].  Samuel  soukeník 
z   Poříčí,   měštěnín   Nového   města  Pražského,   u.   p.  n.  k.  s.  t.:    To  mi 


.4 


Svédomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  263 

v  paměti,  že  sem  k  žádosti  Matěje  Břízského  stál  s  ním  na  rathůze  Staroměstském, 
a  žádal  mě,  abych  od  nich  pověděl  před  panem  purgmistrem  pro  jich  potřebu.  A  já 
sem  mluvil  před  pány  v  raddě  tato  slova:  Pane  purgmistře  i  páni  milí!  VMti  prosí 
Matěj  z  Zátce,  abyste  jej  ráčili  v  jeho  dluhu  opatřiti  podle  vašich  soused.  A  pan 
purgmistr  pověděl,  že  nemáme  z  čeho  i  svých  souseduov  opatřiti;  než  ptajte  se  na 
penieze  a  doptáte-li  se  čeho,  dajte  pánuom  znáti. 

Svatoš  Perníček,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Co  se  dotyce  těch  čtyř  kop,  kteréž  mi  jest  Boreš  dal  z  rozkázání  pánuov 
Staroměstských,  ty  sem  já  vzal  od  Borše  Jiříka. 

Ve  čtvrtek  den  svatého  Valentina  [14.  února].  Jan  Šípař, 
měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když 
sem  stál  v  raddě  na  rathůze  Staroměstském  s  Matějem  Břízským  z  Žatce  o  uáké 
penieze,  že  byl  puojčil  Matěj  Břízský  neboštíku  Janovi  Perníčkovi,  a  Boreš  s  Eucz- 
bachem  pověděli  sů,  že  bychom  rádi  dali,  kdyby  bylo  z  čeho. 

Mikuláš  Nos,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  [sv.  p.]. 

Brykcí,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  [sv.  p.]. 

K  IV.  1.  A.  1.  a. 

1590. 

Mezi  Václavem  Donátem  z  Těchlovic  s  jedné,  a  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína,  místopurkrabí 

Pražským,  s  strany  druhé.  1510,   13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Vícemil  z  Tuboz  u.  p.  s.  t.:  To 
mi  v  paměti,  když  sů  měli  puotku  u  pana  purkrabie  Václav  Donát  se  panem  Bohu- 
slavem z  Ertína,  purkrabí  hradu  Pražského,  radil  jest  pan  Bohuslav  paní  Anně 
z  Rysmburku,  aby  od  puohonu  pustila.  A  když  sů  stáli  před  panem  purkrabí,  i  řekl  mu 
pan  Václav  Donát :  Co  jí  to  radíš  ?  však  se  jediné  hanířem  obieráš.  A  on  pan  Bohu- 
slav zase  řekl  jemu:  Ty  se  sám  hanířem  obieráš.  A  Přínský  řekl:  Neobierám,  než 
obierám  se  jako  dobrý  člověk  a  lépe  než  ty.  A  to  se  stalo  na  sieni  u  pana  purkrabie. 

R.  IV.  1.  A.  14.  b. 

1591. 

Mezi  Janem  Strachotú  z  Královic  s  jedné,  a  Heřmanem  z  Rychnova  s  strany  druhé 

1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Jan  Jermek  z  Bránic  u.  p. 
8.  t.:  To  mi  dobře  vědomo,  že  pan  Heřman  Rychnovský  kupil  plodu  u  pana  Jana 
Strachoty  jednu  kopu  po  X  groších  českých.  I  vzal  ho  LXXXI  kop,  vše  po  X  groších 
českých,  a  nedal  mu  za  ně  nic. 

Simon  z  Uostrova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    To   mi   svědomo,    že  pan   Heřman 


264  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Rychnovský  kupil  plodu  u  pana  Strachoty  LXXXI  kop  po  X  groších  českých  a  nedal 
mu  zaň  nic. 

R.  IV.  L  B.  8.  a. 

1592. 

Mezi  Václavem  Žlabecským  z  Chlumce  s  jedné,  a  Martinem  Mečieřem  z  LithomčHc  s  strany 

druhé.  1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Rychtář  z  Křešic  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sem  vzal  osm  žejtlíkuov  vína  z  Nučnic  k  dolévce  a  od 
paní  Eautské  také  osm  žejtlíkóv.  A  to  jsme  víno  XVI  žejtlíkóv  vlili  do  těch  tří 
suduov  vína  po  obstavení.  Kteréž  bylo  obstaveno  od  Martina  od  Mečieře  Žlabeckému. 

R.  IV.  1.  B.  8.  b. 

1593. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  s  jedné,  a  Janem  Černčickým  z  Kácova  s  strany  druhé. 

1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Eatheřina  z  Králové  Hradce 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  jest  paní  Saloména  kupila  dvuor  u  pana 
Ealvacha,  i  jezdila  jest  ku  panu  Janovi  čemčickému  a  napomínala  jeho  z  věna. 
A  pán  jest  jí  řekl:  Já  ho  tobě  nemohu  vydati,  neb  jest  věno  tvé.  Neb  kdybych 
já  je  tobě  vydal,  snad  bych  je  musil  podruhé  dáti. 

Jiřík  Kalvach  z  Seče  u.  p.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  neboštík  Bavor 
z  Veselíce  kupil  u  mne  dvuor,  i  řekl  mi  penieze  zaručiti  panem  černčickým.  A  když 
sem  přijel  na  Nové  Město  ku  panu  černčickému,  tu  mi  jest  pán  odpor  učinil  a  pravě, 
že  mu  se  toho  učiniti  nezdá,  a  že  dědictví  nenie,  a  že  nechci. 

Václav  Nejedlý  z  Hradce  konšel  na  tu  přísahu,  kterúž  sem  králi 
JMti  učinil,  s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  neboštík  pan  Bavor  Veselický  kupil  dvuor 
u  pana  Jiříka  Ealvacha,  i  řekl  jemu,  že  to  chce  spravovati  Ealvachovi  panem  čern- 
čickým. A  prosil  mě  pan  Ealvach,  abych  s  ním  ku  panu  čemčickému  jel,  a  že  on 
pan  čemčický  měl  Ealvachovi  na  to  jistotu  udělati.  A  pan  čemčický  pověděl,  že 
mi  se  toho  nezdá  učiniti.  A  s  tím  sme  jeli  preč.  Neb  jest  řekl,  že  to  dědictví  nenie. 

Jan  písař  z  Nového  Města  páně  Černčického  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  jest  dobře  v  paměti,  že  sem  já  tu  ceduli  psal,  kterúž  má  pan  Beneš  Sen- 
dražský,  v  níž  jsú  zapsáni  rukojmie,  kteříž  byli  za  neboštíka  pana  Bavora  Veselíc- 
kého  ku  panu  Černčickému,  jak  ta  cedule  pana  Benešova  vysvědčuje,  že  se  k  tomu 
přiznávají.*) 

R.  IV.  1.  B.  4.  a.  *)  STédomi  Jana  písaře  je  smřežoTáno,  a  po  strané  k  néma  připsáno :  nKemá 
6ten  býti'' 


Svědomí  k  roku  SvcUosti  1.  1510.  266 

1594. 

Mezi  panem  Dépoltem  z  Lobkovic  8  jedné,  a  Janem  Vratislavem  z  Mitrovic  s  strany  druhé. 

1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Blažek  z  Štěpánova  u.  p.  n.k. 
s.  t. :  Když  byl  jat  Jíra  na  Dobříš,  ješto  chodil  po  myslivosti  na  lesiech  Dobříšských, 
člověk  páně  Yratislavuov  ze  Lhoty,  s  ručnicí,  i  znal  se  takto :  že  já  podle  myslivosti 
choditi  musím,  a  nemám  od  pána  svého  služby  žádné,  než  toliko  to,  což  zastřelím, 
dá  mi  od  toho.  A  při  tom  se  také  znal,  že  zastřelil  jednu  laň  u  poušti.  A  potom 
když  byl  dán  na  Chlumec  do  vazby,  když  i  dal  jest  jednu  kopu  grošuov  českých 
Jíra,  tehdy  jest  hned  z  vazby  puštěn. 

Fabián  z  Dobříše  [sv.  p.]. 
Mathůš  z  Dobříše  [sv.  p.]. 
Řehoř  z  Knína  [sv.  p.]. 

Jan  rychtář  z  Drašetic,  páně  Špitálského  člověk,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Svědom  sem  toho,  když  sme  chodili  s  Vávrou  z  Borotic  po  lesie  páně  Špitálského, 
uslyšeli  sme,  ano  na  druhé  cestě  hadrují  se  ouředník  Dobříšský  Němec  s  Jírou 
HlavĎovým  ze  Lhoty.  Němec  jemu  řekl:  Vystříhal  sem  tě  z  toho  dávno,  aby  ne- 
chodil viece  na  myslivost,  aby  toho  prázden  byl.  A  on  jest  pověděl :  že  já  jíti  musím, 
když  mi  pán  velí.  Tehdy  Jíra  mne  a  Vávry  z  Borotic  prosil,  když  viděl,  že  ho  chce 
vzieti  do  vězenie  na  Dobříš,  abychme  ho  vyručili.  A  ouředník  ho  na  rukojmie  dáti 
nechtěl.  Pak  ouředník  páně  Děpoltuov  Němec  vzal  mu  ručnici  a  tesák,  a  v  tom 
ved  ho  na  Dobříš.  A  on  Jíra  prosil  mne,  abych  pověděl  votci  a  Maštovi,  aby  ku 
panu  Janovi  Vratislavovi  šli  do  Mníšku  a  pověděli,  že  jest  jat,  aby  jej  pán  vypravil. 
Podržavše  ho  na  Dobříši,  vedli  ho  na  Chlumec. 

Vávra  z  Borotic  rychtář  u.  p.  n.  k.  oc:  Svědom  sem  toho,  když  sme 
chodili  po  lese,  vopatrujíce  les  panu  Špitálskému,  našli  sme  Jíru,  páně  Vratislavského 
člověka,  an  jej  ouředníci  Děpoltovi  jali  a  ručnici  mu  vzali.  I  prosil  nás  Jíra,  páně 
Vratislavuov  člověk,  abychme  zaň  slíbili.  A  nám  se  toho  nezdálo  učiniti.  Potom  prosil 
rychtáře  Jana  z  Drašetic,  aby  poslal  k  Maštovi  a  k  votci  téhož  Jíry,  aby  jej  vy- 
jednali a  pánu  dali  znáti,  že  jest  jat  na  Dobříš.  Ouředník  Němec  páně  Děpoltuov 
řekl  Jírovi:  Žeť  sem  říkal,  aby  po  lesiech  nechodil,  než  aby  toho  prázden  byl. 
Jíra  jemu  votpor  udělal,  že  musím  choditi,  že  mi  pán  velí. 

Sabbato  ante  Tiburcii.  Kříž  Němec  z  Druhlic,  ouředník 
1  e  s  u  o  v  D  o  b  ř  í  s  k  ý  c  h  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  vědomo,  jak  sem 
v  ouřadě,  že  Vratislav  ze  Mníšku  nehonil  okolo  poustevníkuov  s  tenaty  na  lesích 
Dobříských,  a  také  jest  mi  to  dobře  v  paměti,  že  Jíra  ze  Lhoty,  člověk  Vratislavuov, 
chodil  po  myslivosti.  I  mluvil  sem  já  s  ním  v  Kníně,  aby  nechodil.    Potom  sem  jej 

ArchÍT  Český  XIII.  84 


266  />.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

našel,  an  chodí  po  myslivosti.  I  vzal  sem  jej  na  Dobříš  s  ručnicí  z  rozkázánie  pána 
svého  JMti.  A  potom  sem  k  němu  mluvil :  Máš-li  jakú  službu  od  pána  svého  ?  A  on 
pověděl,  že  nemá,  než  což  zastřelím,  vod  toho  mi  zaplatí.  A  také  jest  mi  to  dobře 
vědomo,  že  jest  chodil  vod  votce  svého  ze  Lhoty  na  myslivost  na  lesy  Dobříské. 

Filip  ouředník  z  Oubenic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  v  paměti,  že 
ode  XL  let  sů  nehonili  vokolo  poušti  zvěři  tu  ze  Mníšku.  Postihl  mne  pak  Jíra  ze 
Lhoty,  páně  Vratislavuov  člověk,  jeda  z  Prahy,  i  pověděl  mi,  že  bych  raděj  své 
věci  hledal  než  myslivosti ;  neb  služby  od  pána  svého  nemám,  než  což  zastřelím,  vod 
toho  mi  zaplatí. 

V  pondělí  po  svatém  Tiburcí  [15.  dubna].  Řehoř  písař  Do- 
bří šský  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jakož  sem  vzal  od  listu  II  groše  česká,  kterýž  sem  psal,  aby 
hned  Jíra  puštěn  byl,  kterýž  jest  byl  na  Chlumci  u  vězení,  když  jest  ta  kopa  grošuov 
dána  Blažkovi,  ouředníku  na  Dobříši.  Ty  dva  groše  česká  vzal  sem  bez  povolenie 
pána  svého  i  Blažka  ouředníka.  A  když  hned  na  zajtřie  po  novém  léthě  ten  den, 
teď  rok  minul,  Jíra  člověk  páně  Vratislavuov  seděl  u  vězení  na  Dobříši. 

Němec  Kříž  z  Druh  li  c  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  v  paměti, 
že  sem  Jíru  člověka  Vratislavova  na  den  Nového  létha,  rok  minul  již  tomu,  jal 
na  myslivosti  na  lesiech  Dobříšských. 

R.  IV.  1.  B.  10.  a.  a  13.  a. 

1595. 

Mezi  Janem  z  Kamenné  Lhoty  s  jedné,  a  Janem,  Kristoforem  a  Šfastným  nedielnými   bra- 

třími  z  Oudimé  etc.  s  strany  druhé.  1510,  13.  dubna. 

Sabbato  ante  Tiburcii.  Tuoma  rychtář  z  Kasanic,  páně  Heř- 
manuov  z  Bohdanče  člověk,  u.  p.  n.  k.  oc:  Prosil  mne  a  Petra,  páně  Svad- 
buova  člověka  přikázaného,  Jan  z  Kamenné  Lhoty,  abychom  s  nimi  šli  před  pana 
Svadbu  na  Zbraslavice.  Tu  na  Zbraslavicích  stala  se  smlúva  mezi  Janem  z  Kamenné 
Lhoty  s  jedné,  a  Kristoforem  a  Šťastným,  nedielnými  bratřími  z  Oudimě,  s  strany 
druhé,  a  že  pohnal  Kristof  Jana  z  Kamenné  Lhoty  pro  třidseti  vajstavkuov,  které 
vysekal  v  Dalíku  lesu  Kristoforovém  a  Šťastného  z  Oudimé.  A  na  Zbraslavicích  na 
zámku  páně  Svadbově  smluvili  se  vo  to,  aby  třidceti  nechal  zase  vajstavkuov  mladých 
dubových.  Potom  prosil  Jan  z  Kamenné  Lhoty  mne  Thuomy  z  Kasanic  a  Petra 
Ptáčka,  páně  Svadbova  přikázaného  člověka,  a  Mathouše  z  Krasonovic,  abychom  s  ním 
šli  do  toho  lesu  Dalíku,  nalezlo-li  by  se  to,  což  se  na  Zbraslavicích  smluvilo.  I  na- 
lezlo se  jest  třidseti  dubových  vajstavkuov  a  nad  to  ještě  dvadceti  viece. 

Petr  Ptáček  z  Vlkové,  člověk  páně  Svadbuov,  u.  p.  n.  k.  oc:  Že 
svědom  sem  toho,  co  se  smlúvy  tkne  té,  kteráž  se  stala  mezi  Janem  z  Kamenné 
Lhoty  a  s  Žíšovským   před  panem  Svadbou  na  Zbraslavicích   vo  vajstavky   dubové, 


Svédomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  267 

že  třidcet  vajstavkuov  Jan  z  Kamenné  Lhoty  měl  nechati  Žíšovským.  I  nechal,  i  ještě 
viece  dvadcíti,  přivolal  k  tomu  mne  a  Thuomy  z  Easanic  a  Mathouše  z  ErasoĎovic 
YO  svědomie,  abychme  seznali  to,  jest-lí  necháno  třídcetí  vajstavkuov. 

Mathouš  z  Malovid,  člověk  svobodný,  u.  p.  n.  k.  oc:  Svědom  sem 
toho.  že  Jan  z  Kamenné  Lhoty  prosil  mne,  abych  s  jinými  vyšel  na  majto  Žíšovské. 
V  tom  majtě  nalezlo  se  třidseti  vajstavkuov  mladých  dubových  a  nad  to  ještě  viece 
dvadset  jiných. 

R.  IV.  1.  B.  11.  a. 

1596. 

Mezi  pauem  Wolfem  z  Gutšteina  s  jedné,  a  panem  Dépoltem  z  Lobkovic  s  strany  druhé. 

1510,  13.  dubna. 

Sabbato  ante  Tiburcii.  Vácslav  hutník  z  Žebráka,  člověk  krá- 
lovský, u.  p.  n.  k.  oc:  Jest  mi  to  dobře  svědomo,  že  u  Hrádku  u  Zálužie  pro  clo 
brali  páni  Kukšteinové  i  jiní  páni  koně,  vozy  s  vobilím,  když  kto  projel  clo.  I  já 
sem  také  z  rozkázánie  panie  hrabinky  Zyguny  Její  Mti  bral  koně  s  vozem  i  s  ječ- 
menem, to  dobře  pamatuji  vod  let  vot  dvadcíti. 

Burian  z  Žebráku,  člověk  krále  JMti,  u.  p.  n.  k.  oc:  To  jest  mi 
dobře  vědomo,  že  jest  bráněna  a  vosazena  bayvala  silnice  u  Hrádku  Zálužského, 
kdyby  kto  projel  clo,  tudy  že  jemu  pobrali  na  hrad  Žebrák  koně,  vozy  s  vobilím; 
a  to  v  paměti  mám  vod  pětimecítma  leth. 

R.  rv.  1.  B.  12.  a. 

1597. 

Mezi  Albrechtem  z  Yřesovic  s  jedné,  a  panem  Dépoltem  z  Lobkovic  s  strany  druhé. 

IĎIO,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tyburcí.  Venci  z  Habrovic,  člověk 
páně  Oboječkuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  Vít  ze  Všebořic,  člověk 
páně  Albrechtuov,  kupil  jest  v  naší  vsi  v  Habroviciech  ovec  za  devět  kop  míšeňských 
v  bílém  dni. 

Jiřík  z  Šebořice,  člověk  Ottuov  Gelbluov  v  Hrbovicích,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Přijel  haytman  páně  Popelóv  z  Bíliny  do  Šebořice  do  dvoru  k  šafářovi. 
I  řekl  ten  haytman:  Ukažte  mi  ty  vovce!  A  on  ukázal.  A  ten  haytman  řekl:  Nu, 
milý  šafáři,  ty  vovce  žádného  znamení  nemají;   ty  vovce  pána  mého  nejsú. 

Urban,  člověk  páně  Ottuov  Gelbluov  z  Hrbovic,  u.  p.  n.  k. 
s.  t:  Přijel  byl  haytman  z  Bíliny  páně  Popeluov  do  Šebořic  do  dvoru,  i  vohlédá 
vovce.  Tehdy  řekl,  že  ta  vovce  žádná  pána  mého  není. 

Matěj  vovčák  z  předměstí  Teplického,  člověk  páně  Děpoltuov, 
u.  p.  n.  k.  oc:     Takto  se  stala  škoda  pánu  našemu  Popeloví.     A  já  sem  toho  času 

84* 


268  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního, 

byl  holomkem  u  pana  Popela  ten  čas,  když  se  jemu  škoda  stala  na  vovcech.  Tebdy 
jest  nás  poslal  pán  s  panem  Janem  haytmanem.  I  přijeli  sme  tu  k  Vítovi  do  Šeboíic, 
ptajíce  se  po  páně  vovcech.  A  on  pověděl  tak,  že  sem  já  koupil  vovce  od  vovčáka. 
Tehdy  pověděl:  Děte  do  vovčína  a  pohledle,  sou-li  pána  vašeho  které.  Tehdy  sme 
šli,  i  našli  sme  jích  šest  a  XL  těch  vovec,  kteréž  jest  našemu  pánu  vzal  a  nočně 
se  ukradl.  Když  sme  ven  vyšli,  tehdy  sme  mu  řekli,  aby  ty  vovce  navrátil  pánu 
našemu.  Tehdy  on  řekl:  Tak  mně  se  nezdá  toho  učiniti.  Tehda  mu  pověděl  pan 
haytman  hned  takto  zase :  aby  těch  ovec  neutrácel  nikam,  leč  se  páni  vo  to  některak 
smluví.  Tehdy  on  pověděl  takto:  Kdy  ten  vovčák  přijde,  že  já  chci  vašemu  pánu 
dáti  znáti,  panu  Popeloví,  a  že  já  těch  peněz  jemu  nevydám,  kteréž  sem  jemu  po- 
zuostal,  že  sem  já  za  půl  osmy  kopy  je  koupil  od  něho,  i  čtyři  kopy  sem  jemu  dal 
a  půl  čtvrtý  kopy  jemu  sem  zuostal. 

R.  IV.  1.  B.  9.  b.  a  17.  a. 

1598. 

Mezi  Vilémem  z  Byčic  s  jedné,  a  purkmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Prachatic. 

IĎIO,  13.  dubna. 

V  sobotu  po  Svátosti.  Jan  Rosa  z  Jinína  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Poslal 
mne  pan  Vilém,  pán  muoj,  s  Tuomú  sousedem  mým  do  Prachatic  s  listem  k  purk- 
mistru, —  a  ty  časy  Vratislav  byl  purkmistrem,  Hatláků  syn  —  kterýž  psal  jim 
pán  muoj  o  Květoně,  člověka  svého.  I  tuto  dal  nám  odpověď  tayž  purkmistr:  Jakož 
nám  pán  váš  píše  o  Květoně,  abychme  jej  z  vězenie  pustili,  povězte  tak  pánu  svému, 
že  se  chcem  o  to  s  pánem  naším  raditi  a  chcem  pánu  vašemu  po  svém  poslu  od- 
pověď dáti.  Také  jest  mi  to  vědomo,  že  tayž  Květon  rodil  se  v  Miloňovicích  pod 
panem  Chmelíkem;  neb  jest  on  toho  v  držení  byl,  a  já  sem  témuž  KvětoĎovi 
kmotrem.  Taky  jest  mi  otec  Květouuov  pravil,  že  sou  Prachatičtí  Květoně  u  vodě  vězili. 

Tuoma  z  Jinína  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Poslal  mne  pan  Vilém  s  Janem  Bosů 
do  Prachatic  s  listem.  I  dali  sme  ten  list  purgmistru,  a  on  nám  tuto  odpověď  dal: 
Povězte  pánu  svému,  jakož  nám  píše  o  Květoně  Kučeru,  abychme  jeho  pustili  z  vě- 
zenie, chcem  se  o  to  raditi  s  pánem  svým  a  dáme  pánu  vašemu  odpověď  po  svém 
poslu.  Také  jest  mi  to  vědomo,  že  se  jest  Kučera  v  Miloňovicích  rodil  za  pana 
ChmeUka,  a  otec  jeho  podnes  sedí  v  Jiníně  na  gruntu  pána  našeho;  a  votec  jeho 
Kučera  pravil  nám,  že  by  jeho  syna  vězili  Prachatičtí  u  vodě. 

Zdeněk  Malovec  z  Chaynova  na  Witmberce,  najvyšší  písař 
královstvie  Českého,  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  králi  JMti  i  vší  zemi  učinil,  s.  t. : 
To  mi  v  paměti,  když  byl  sjezd  v  Piesku,  tu  jest  Vilém  z  Byčic  přišel  ku  panu 
z  Bozmberka  JMti,    žádaje  JMti,  žě  mu  Prachatičtí  člověka  vsadili,    aby  mu  puštěn 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  269 

byl.  A  pan  z  Rožmberka  JMt  pověděl :  Milý  pane  Viléme,  chd  se  na  tu  yěc  zeptati, 
jaká  jest  to  věc,  a  když  zviem,  chciť  na  to  odpověď  dáti. 

R.  IV.  I.  G.  6.  b.  a  B.  7.  b.    SroT.  gTédomí  5.  1666  na  str.  228. 

1599. 

Mezi  Eristofem,  Šfastným  a  Janem  [bratiPími  z  Oudimč]  s  jedné,  a   Janem  z  Kamenné  Lhoty 

s  strany  [druhé].  1510,  [13.  dubna]. 

Jan  Svadba  z  Otradovic  oc:  Jest  mi  to  svědomo,  že  jest  měl  vystaviti 
Jan  z  Kamenné  Jjohoty  XXXti  vajstavkóv  bratřím  z  Oudimě,  a  hajný  jich  Žíšovských 
při  tom  býti  měl,  aby  je  vyznamenal. 

R.  IV.  L  C.  6.  a.     SroT.  STědomí  &  1696  na  str.  266. 

1600. 

Mezi  Víškem  z  Veselice  s  jedné,  a  Janem  Čemčic  z  Kácova  s  strany  druhé.  1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Kateřina  z  Králové  Hradce, 
Jiřík  Kalvach  z  Seče  a  Vácslav  Nejedlý  z  Hradce  konšel  [svědčili 
skoro  slovně  tak,  jako  pod  č.  1593  na  str.  264]. 

K  rV.  1.  C.  7.  a.    Na  listé  C.  8.  STědomi  tato  po  druhé  jsou  sapsána. 

1601. 
Mezi  Jindřichem  z  Běšin  s  jedné,  a  Apolonem  z  Žehobec  s  strany  druhé.   1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tyburcí.  ]\fatěj  z  Bělčic  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
To  mi  v  paměti,  že  na  den  svaté  Maří  Magdaleny  nynie  minulé  jsú  zabiti  v  Homo- 
syně  dva  člověky  panu  Apolonovi.  A  to  jest  vědomo  tomu  všemu  městečku  Bělčic 
i  té  vsi  Homosyně,  a  tomu  všemu  kraji  jest  to  vědomo.  A  o  těch,  ktož  sú  je  zbili, 
až  do  dnešnieho  dne  nic  nevieme.  A  ten  den  na  Velikú  Matku  boží  nynie  minulu 
[15.  srpna]  šla  Lída  Vrabcova  preč,  a  od  té  chvíle  nic  o  ní  nevieme. 

Matěj  z  Bělčic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  ten  den  na  svatů 
Maří  Magdalenu  Vrabec  s  rychtářem  oba  z  Hornosyna  zamordovali  sú  dva  člo- 
věky panu  Apolonovi,  a  udělavše  to,  i  šli  preč,  a  od  té  doby  o  nich  nic  nevieme. 
A  to  jest  svědomo  tomu  městečku  i  té  vsi  i  tomu  všemu  kraji.  A  sama  Vrabcova 
šla  preč  na  Velikú  Matku  boží,  a  od  té  chvíle  o  ní  nic  nevieme. 

Matúš  z  Bělčic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  na  den  svaté  Maří 
Magdaleny  nynie  minulé  zamordováni  jsú  dva  člověky  páně  Apolonova  od  Vrabcova 
syna  a  od  rychtáře  tu  ze  vsi  Hornosyna.  A  ten  den  hned  šli  preč  a  neviděl  jich 
žádný.  Ale  to  jest  svědomo  tomu  městečku  i  té  vsi  i  tomu  kraji  všemu.  A  Vrabcova 
žena  Lída  šla  preč  na  Velikú  Matku  boží  nynie  minulu. 

Jan  z  Hornosyna  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,   že  jsú  zamordováni 


270  D.  XIIL  Begistra  sotulu  komorního, 

dva  člověky  panu  Apolonovi  od  Vrabcova  syna  a  od  rychtáře.  A  to  jest  tomu  všemu 
kraji  vědomo.  A  ti,  kteříž  je  zmordovali,  ušli  preč.  A  od  té  doby  nic  o  nich  ne- 
vieme.  A  Lída,  žena  Vrabcova,  také  ušla  preč  na  Velikú  Matku  boží.  A  od  té  doby 
nic  o  ní  nevieme.  A  to  jest  tomu  městečku  všemu  vědomo  i  kraji. 

R.  rV.  1.  C.  19.  b. 

1602. 

Mezi  Vilémem  Koutským  z  Koutuov  s  jedné,  a  Zigmundem  Baršem  z  Eamenice  s  strany 

druhé.  1510,  18.  dubna. 

Sabbato  ante  Tiburcii.  Mikuláš  z  Eladerub  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To 
mi  svědomo,  když  sú  se  sjeli  u  Michala  v  Tayně  pan  Vilém  Koutský  a  pan  Zigmund 
Bareš,  i  tu  jest  otázku  učinil  pan  Vilém,  co  se  písaře  páně  Baršova  dotyce:  Nu, 
pane  Barši,  poněvadž  se  k  němu  znáš,  chceš-li  mi  jej  postaviti  před  pány  Jich  Mtí 
a  vladykami  na  hradě  Pražském?  A  tu  jej  pan  Bareš  řekl  postaviti  před  pány  Jich 
Mtí  na  hradě  Pražském.   A  na  tom  se  rozešli. 

Václav  Bazek  z  Nebovid:  Jest  mi  to  dobře  vědomo,  že  pan  Vilém 
Eoutský  páně  Zigmundova  Barše  Petra  z  Lithomyšle  písaře  vsaditi  kázal  před  ně- 
kterým časem  do  šatlavy  v  Starém  městě  Pražském.  A  to  beru  k  své  vieře  k  své 
duši,  že  jest  to  v  pravdě. 

R.  IV.  1.  G.  21.  a.  a  D.  3.  b. 

1603. 

Mezí  Johanku  z  Světí,  méštkú  Menšieho  města  Pražského,  s  jedné,  a  Dorotou,  Pehmovú  dceru 

z  Nuremberka,  s  strany  druhé.  1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  JiříkŠedívek  zMaléStrany^ 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  držel  rychtářství  na  Malé  Straně, 
přišla  jest  ke  mně  paní  Johanka  Soumarová,  zpravující  mě,  kterak  by  svého  zlo- 
děje a  čeledína,  kteráž  jí  pokradla,  tu  našla  na  Malé  Straně,  žádajíc,  abych  ji 
právem  vzal.  A  já  šel  s  ní  až  k  bráně,  i  vzal  sem  ji  a  kázal  sem  jí  pacholku 
vésti  do  vězení.  A  ona  mě  prosila  velikú  prosbu,  abych  mluvil  se  paní  Johanku, 
aby  jí  nedávala  do  šatlavy,  aby  jí  nesvlékla  starostová.  A  já  sem  zavolal  paní  Jo- 
hanky a  mluvil  sem  k  ní:  Poněvadž  se  ona  s  tebú  chce  smluviti  a  tvú  škodu  na- 
praviti a  nepřít,  proč  by  toho  neučinila?  I  šla  jest  paní  Johanka  i  ta  jistá  Duora 
do  domu  mého  ke  mně.  Tu  ji  vinila  přede  mnů.  Najprv  pravila,  že  jí  vzala  hotových 
peněz  jednu  kopu  grošuov;  a  k  té  se  jest  znala.  A  sukni,  čepec,  roušky;  a  ona  se 
k  tomu  ke  všemu  znala  přede  mnú.  I  udělala  jest  počet  s  ní,  sčetši  to  všecko  na 
penieze,  bez  některého  groše  málo  VI  kop.  Ale  toho  v  paměti  nemám,  bez  kolika 
grošuov.  A  ta  jest  chtěla,  aby  jí  uručila.  I  neměla  kým.  I  proto  jest  vzata  do 
kázně.  A  potom  se  vyručila,  a  já  ji  dal  na  rukojmie. 

R.  IV.  1.  o.  21.  b. 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1510.  271 

1604. 

Mezi  panem  Burianem  z  Švamberka  s  jedné,  a  Jiříkem  z  Kolovrath  8  strany  druhé. 

1510,  13.  dubna. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím.  Přech  z  Police  u.  p.  s.  t.:  To 
mi  v  pamětí,  když  jsem  byl  ouředníkem  u  pana  Buriana  Labuti  a  když  sme  přijeli 
do  Prahy,  ješto  měl  pojímati  dceru  páně  Košáteckého,  pannu  Elšku,  i  jednáno  bylo 
skrze  pana  Mikuláše  a  mne,  aby  nětco  pan  Košátecký  jmenoval  po  dceři  své. 
A  pan  Jetřich  nebožtík  pověděl,  že  pan  strýc  nemá  co  po  ní  dáti.  A  já  sem  řekl: 
Kterak  by  to  bylo,  milý  pane,  poněvadž  ste  dali  panu  Švihovskému  po  druhé  sestře 
tři  sta  kop  grošuov  českých,  čím  by  pak  toto  bylo?  Však  jest  toto  také  jeho  dcera. 
A  nebožtík  pan  Jetřich  řekl:  Pan  Košátecký  jest  nic  nedal,  než  my  přátelé  řekli 
sme  je  dáti  panu  Švihovskému  těch   tři   sta  kop,    a   vezme   od   nás   neb   nevezme! 

v 

Tehda  jest  řekl  pan  Jetřich  neboštík :  Gemu  se  to  pan  Burian  brání,  ana  bude 
mieti  za  tisíc  kop  šatuov  a  klenotuov.  A  tak  se  ta  věc  dokonala,  žě  pan  Košátecký 
dal  se  panem  Jetřichem  panu  Labufovi  dceru  svú,  a  pan  Labuf  šel  na  zajtří  po 
zdávání  ke  dskám  a  zapsal  jí  na  svém  statku  puol  druhého  tisíce. 

R.  IV.  1.  D.  1.  a. 

1605. 

Mezi  Jiříkem  z  Kosíkova  s  jedné,  a  Markétu  z  Libčic  s  strany  druhé.     1510,  [13.  dubna]. 

Jan  Meč,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Jest  mi  to  dobře  vědomo  a  v  paměti  mám,  když  jest  byl  Zigmund  z  Bezdězic  ne- 
mocen, a  prosil  mne  Jiřík  z  Kosíkova,  abych  s  ním  šel  k  Zigmundovi  z  Bezdězic. 
I  šel  sem,  a  tu  jest  on  Zigmund  přede  muú  vyznal  v  nemoci  své  leže,  že  jest  panie 
Markétha  z  Libčic  dlužná  Jiříkovi  z  Kosíkova  třidseti  kop  míšeňských  a  jednu  kopu 
bez  osmi  grošuov  bílých.  A  dala  mu  Jiříkovi  na  to  V  kop  míšeňských  bez  devieti 
grošuov  alb.  Tu  sem  já  také  při  tom  byl ;  neb  jest  ty  penieze,  těch  V  kop  míšeňských 
bez  IX  grošuov  bílých,  poslala  po  Zigmundovi  z  Bezdězic  jemu  Jiříkovi  z  Kosíkova. 

R.  IV.  1.  D.  1.  b. 

1606. 

Mezi  Albrechtem  z  Vřesovic  na  Gayersperce,  a  Dépoltem  z  Lobkovic.     1510,  [13.  dubna]. 

Heynrych  Hanušuov  Glacuov  vovčák  u.  p.  n.  k.  t.  oc:  Sem  toho 
jistotně  a  dobře  svědom,  že  Jorg  vovčák  před  léthy,  již  na  štvrté  létho  [j]de,  jsa  u  pana 
Děpolta  na  Bielině  ovčákem,  když  jest  od  něho  odšel  z  Bieliny,  vzal  jest  sebů  své 
vlastní  vovce,  kteréž  jest  za  své  penieze  koupil  od  heytmana  Teplicského,  a  ještě 
mu  za  ně  jednu  kopu  a  XII  grošuov  dlužen  zuostal.  S  těmi  ovcemi  přibral  se  a  vehnal 
je  do  pana  Voboječkovy  vsi  do  Habrovic  k  Francovi,  a  to  že  se  stalo  s  volí  jiných 


272  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

sousedóv.  A  tu  je  u  něho  měl  čtyři  dni  a  prodal  jest  je  všecky  Vítovi  ze  Všebořic. 
Potom  pan  Děpolt,  když  již  ty  vovce  prodány  byly  tomu  Vítovi,  poslal  jest  k  němu 
k  Vítovi  heytmana  svého  z  Bieliny  na  ohledání.  A  on  ohledav  ty  ovce  pověděl:  Nenie 
to  žádná  vovce,  která  by  pána  mého  byla.  A  těch  všech  ovcí,  kteréž  toho  Jirka 
vovčáka  byly,  bylo  jich  XLV.  A  ty  všecky  jmenovanému  Vítovi  prodal. 

Mates  Hykš  z  Habrovic,  Januov  Voboječkuov  člověk,  u.  p.  n. 
k.  oc:  Já  jiného  svědom  nejsem  než  toho,  když  jest  Jorg  vovčák  z  Bieliny  přihnal 
k  nám  ovce,  toho  já  neviem,  čí  sú  byly,  jeho-li  čili  jiného.  Byly  sú  tu  u  nás  ve  vsi 
na  tři  dni  a  všecko  byly  bielé.  Tu  třetí  den,  mám  za  to,  hnal  jest  je  z  naší  vsi 
k  sobě  Vít  do  Všebořic  páně  Kysperského  člověk,  a  Jorg  vovčák  pomáhal  je  hnáti. 
Ale  koupil-li  je  Vít  ty  vovce  čili  nic,  toho  já  neviem;  neb  sem  při  tom  nebyl;  než 
slyšal  sem,  že  je  o  ně  tržil. 

R.  IV.  1.  D.  8.  a.    SroT.  STědomí  č.  1697  na  str.  267. 

1607. 

Mezi  Bohuslavem  z  Benešova  s  jedné,  a  Kristofem  z  Hermštorfu  s  strany  druhé.  1510, 14.  dubna. 

Dominico  Tiburcii.  Kněz  Jakub,  farář  z  Kruhu,  na  ten  závazek, 
který  učinil  biskupu  při  přijímání  svého  kněžstvie,  svědčil  takto :  Jest  mi  to  vědomo, 
když  na  ztravě  sem  byl  u  pana  Václava  Tomše,  pergmajstra  starého,  že  často  mezi 
Bohuslavem  z  Benešova  a  mezi  Kristofem  z  Hermštorfu  zmienky  bývaly  vo  Nelžejo- 
vice.  Tehdy  jest  Kristof  říkal  Bohuslavovi:  že  já  nežádám  viece  nic  od  tebe,  než 
svých  osm  set,  a  kterýchž  sem  vzal  nad  to  sto  kop  vod  Petra  z  Popovic,  že  já  jich 
nežádám  a  chci  je  zase  jemu  rád  dáti,   když   budu  mieti  zase  svých  osm  seth  kop. 

Feria  IV.  post  Tiburcii  [17.  dubna].  Martin,  služebník  páně 
pergmistruov,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byl  služebníkem  u  pana  Kryštofa 
z  Hermštorfu,  když  jest  byl  týž  Kryštof  puojčil  peněz  na  Nelžejovice  Bohuslavovi 
osm  seth  kop  míšeňských,  a  týž  Bohuslav  měl  sto  kop  u  Petra  z  Popovic,  i  řiekával 
Kryštof  tak  Bohuslavovi:  Když  já  koli  budu  mieti  svů  summu,  kterúž  sem  za  tě 
dal,  tehdy  já  tobě  tvých  sto  kop  zase  dám;  neb  já  tvého  nic  nežádám. 

Feria  V.  post  Tiburcii  [18.  dubna].  Václav  Tomš,  starý  perg- 
mistr,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest 
dobře  v  paměti,  když  jest  u  mne  trávil  některý  čas  Kryštof  z  Hermštorfu  s  Bohu- 
slavem z  Benešova,  i  bývala  mezi  nimi  zmienka  o  Nelžejovice,  i  řiekal  Kryštof  Bohu- 
slavovi, že  sem  dal  za  tu  poustku  za  Nelžejovice  osm  seth,  an  za  to  nestojí.  A  Bohuslav 
mu  řekl:  Všakť  sem  zdal  sto  kop  na  Petrovi  z  Popovic  viece.  A  Kryštof  řekl  zase 
Bohuslavovi :  Ptaj  kupce  s  jedné  strany  a  já  z  druhé ;  přijdu-li  já  zase  k  svým  osmi 
stuom  anebo  svým  jist  budu,  že  já  tobě  těch  sto  kop  zase  vrátím,  kteréž  sem  vzal 
od  Petra  z  Popovic;  a  tvého  nic  nežádám. 

R.  IV.  1.  B.  11.  b. 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  273 

1608. 

Mezi  Apolonem  z  Žehobec  s  jedné,  a  Jindřichem  z  Běšin  s  strany  druhé.    1510,  14.  dubna. 

V  neděli  den  svatého  Tiburcí.  Řieha  mlynář,  člověk  pana 
Zdenka  Malovce  9C  pod  Leletici,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když 
sem  šel  do  Lnář,  i  sešel  sem  se  s  rychtářem  Březským,  a  on  mi  řekl:  Poď  se  mnú 
k  Vrabci,  prosím  tebe,  jest  mi  nětco  dlužen.  A  když  sme  tam  přišli,  uzřeli  sme, 
ana  pláče  nevěsta  jeho,  a  starý  Vrabec  seděl  svěsiv  hlavu  smuten.  I  řekl  jim:  Co 
se  to  děje,  že  pláčete?  A  starý  Vrabec  řekl:  Zle  se  stalo.  Zabil  rychtář  z  Homo- 
syna  Havla  kožišnika  a  Selíka,  a  muoj  syn  dědka.  A  já  sem  řekl :  Milý,  kteraks  toho 
v  svém  domu  dopustil,  aby  se  to  stalo?  A  on  řekl  starý  Vrabec:  Nebyl  sem  při 
tom,  spal  sem.  A  týž  Vrabec  řekl:  A  když  Selíka  zabil,  i  hnal  na  nebožtíka  kožiš- 
nika s  oštípem.  A  on  ho  prosil  pro  Buoh,  pro  Matku  boží,  aby  ho  nezabíjel :  Dávám 
se !  A  on  mu  řekl :  Takový  z  kurvy  synu  nešlechetný,  nechci  na  tě  mieti  viece  péče 
ani  na  tvélio  pána.  I  promrštil  jej  oštípem,  až  jej  k  stěně  přitkl.  A  dieru  sem  viděl 
v  stěně.  A  co  se  dotýče  mlýna  páně  rytieřova,*)  slyšel  sem,  že  sú  mu  mlýn  vy- 
brali, ale  neviem  kto. 

Petr  rychtář  z  Březí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  sem  se 
potkal  s  Řiehou,  an  jde  do  Lnář,  prosil  sem  ho,  aby  se  mnú  šel  k  starému  Vrab- 
covi, že  mi  nětco  dlužen.  A  když  sme  tam  přišli,  uzřeli  sme,  ana  jeho  nevěsta  pláče. 
I  řekl  sem:  Co  se  vám  stalo,  že  jste  tak  smutni?  A  Vrabec  starý  řekl:  Což  máme 
veselí  býti  ?  Zle  se  stalo.  I  otázal  sem  se,  co.  Zabil  rychtář  kožišnika  a  Selíka,  a  muoj 
syn  dědka,  nešťastný  lotr.  A  Řieha  řekl :  Zle  ste  udělali,  že  ste  takového  mordu  do- 
pustili. A  Vrabec  řekl:  Já  sem  spal,  než  kožišník  se  dával  rychtářovi.  A  ukazoval 
nám  starý  Vrabec  dieru  v  stěně,  ješto  toho  kožišnika  promrštil  oštípem  k  stěně. 
A  také  mi  to  svědomo,  že  mlýn  panu  rytieřovi  vybit,  ale  neviem  kto. 

R.  rv.  1.  B.  12.  b.  *)  PŮTodné  SelikoTa,  ale  přeškrtnuto.   —   Snr.  STědomi  č.  1601  na  str.  269. 

1609. 

Mezi  Oíkou,  jako  ji  Uršilú  pohánějí,  s  jedné,  a  Anuú  z  Rysmburgka  s  strany  druhé. 

1510,  [14.  dubna]. 

Václav  Nejedlý  z  Hradce  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  svědomo,  že 
paní  Oíka  měla  list  na  L  kop  grošuov  českých  na  pana  Jindřicha  Donáta,  a  ten  list 
panie  Ofce  samé  svědčil.  I  ležala  jest  u  mne  tiem  listem. 

Jan  Evka,  služebník  pana  Černčického,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Eterú 
ceduli  pan  Přimskay  dal  mně,  že  já  se  v  tom  nepamatuji  a  neviem,  co  jemu  svědčiti. 

R.  rv.  1.  B.  14.  a.  Srv.  náleiy  6.  1525  a  1526  na  str.  197  a  199. 

ArchW  Četký  XIII.  35 


274  D.  XlII.  Begistra  saiAdu  kotnomiho, 

1610. 

Mezi  purgmistrem  a  konšely  i  yšie  obce  města  Kadaně  s  jedné,  a  panem  Janem  Hasišteinským 

z  Lobkovic  B  strany  druhé  oc.  1510,  14.  dubna. 

V  neděli  den  svatého  Tiburcí.  Fenczel  Eeslar  z  Kadaně  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  svědomo,  že  když  by  kterýkolivěk  zločinec  smrt  zaslúžil,  že  jsú 
jej  páni  Kadaňští  trestali  sami;  neb  jsú  moc  měli  a  mají,  kromě  ktož  by  násile 
udělal  panně  a  palič  byl  a  falešnú  minci  dělal,  ty  je  pán  sám  trestal.  A  co  se  pří- 
sahy dotejče,  to  mi  tak  svědomo  jest,  že  najprve  přísahají  panu  Janovi  Hasistein- 
skému  a  jeho  dědicnom  na  ínístě  krále  JMti,  a  potom  pnrgmistru  a  konšelnom  i  všie 
obce  města  Kadaně.  A  také  jsem  slyšel  od  některých,  kteří  jsů  tu  prve  nežli  já,  že 
jsú  páni  Kadaňští  s  plné  rady  své  vždycky  od  staradávna  VIII  přísežných  a  XXIV 
sapii  sadívali  pro  obecné  dobré.  A  co  se  jakéhožkoli  sněmu  aneb  sjezdu  dotyce  do 
jiných  měst  královských,  že  jsú  páni  Kadaňští  vždycky  podle  nich  jeli,  kdežkolivěk 
potřebí  bylo,  a  to  vedle  měst  královských,  jakož  od  staradávna  bývalo. 

Nikl  Heller  z  Kadaně  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  jsem  slyšel 
od  otce  svého,  že  páni  Kadaňští  sami  trestali  zločincuov,  krom  tří,  totižto  ktož  by 
násile  pannám  udělal,  pálil  a  falešnú  minci  udělal,  ty  je  pán  JMt  sám  trestal.  A  také 
to  jsem  slyšel  od  otce  svého,  co  se  přísahy  dotejče,  že  jsú  najprv  pánu  přísahu  uči- 
nili a  jeho  dědicnom  na  místě  krále  JMti,  a  potom  pnrgmistru  a  konšelnom  i  všie 
obce  města  Kadaně.  A  což  se  Vin  a  XXIV  přísežných  dotýče,  ty  páni  Kadaňští 
sami  sadili.  A  což  se  sjezduov  dotejče  neb  sněmuov,  tu  také  vždycky  od  staradávna 
podle  jiných  měst  královských  jezdili,  když  jim  kolivěk  dáno  bylo  věděti. 

Nikl  Klaucz  z  Kadaně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  páni  Ka- 
daňští vždycky  sami  trestali  zlých  lidí  a  zločincuov.  A  což  se  přísahy  dotejče,  tu 
vždycky  najprv  pánu  JMti  a  jeho  dědicnom  přísahu  udělali  a  potom  všie  obci  města 
Kadaně.  A  také  jsem  slyšel  od  otce  svého,  že  co  se  těch  VIII  a  XXIV  přísežných 
dotejče,  tu  páni  Kadaňští  je  sami  sadívali  po  témž  dni  po  přísaze,  a  že  s  tím  pán  nic 
neměl  činiti.  A  co  se  sněmuov  aneb  souduov  dotejče,  když  jim  kolivěk  bylo  dáno 
věděti,  že  vždycky  jezdívali  podle  jiných  měst  královských  vedle  starodávnieho  obyčeje. 

Johanu  Borz  z  Kadaně  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  páni  Ka- 
daňští vždycky  sami  moc  měli  a  mají,  kteřížto  by  to  zaslúžili,  krom  těch  tří,  ktož 
by  násile  panně  udělal,  druhé  ktož  by  vohněm  pálil,  třetí  falešnú  minci  udělal,  ty 
tři  zlé  skutky  pán  sám  trestal  na  místě  královském.  Druhé,  co  se  přísahy  dotejče, 
tu  vždycky  najprv  pánu  JMti  a  dědicnom  jeho  přísahu  činili  na  místě  královským, 
a  potom  konšelnom  i  všie  obce  města  Kadaně.  Třetie  když  pán  JMt  novů  raddu 
obnovuje,  podle  starodávnieho  obyčeje,  potom  najprvnější  neděli  purgmistr  a  radda 
dá  zvolati    všecku   obec,    tu   sobě   volí   těch   VIII   a   XXIV   k   obecnému    dobrému 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  275 

Čtvrté  když  jesti  kolivěk  král  JMt  je  obeslal  aneb  země,  žé  jsú  vždycky  jeli  k  sněmům 
a  k  souduom  kdežkoli  podle  jiných  měst  královských  vedle  starodávního  obyčeje. 

Walten  Noerl  z  Kadaně  a.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  páni  Ea- 
daňští  vždycky  sami  moc  měli  a  mají  trestati,  kteříž  by  toho  zaslúžili,  krom  těch 
tří  kusuov:  ktož  by  násile  panně  udělal,  druhé  ktož  by  vohněm  hubil  neb  pálil, 
třetí  ktož  by  falešnú  minci  dělal;  ty  tři  zlé  skutky  od  pána  jsú  trestány  na  místě 
královským.  Druhé  mi  svědomo,  co  se  přísahy  dotejče,  tu  páni  Kadaňští  vždycky 
najprv  pánu  JMti  a  dědicuom  jeho  přísahu  činili  na  místě  královským,  a  potom 
konšeluom  i  všie  obce  města  Kadaně.  Třetí  mi  svědomo,  když  pán  JMt  novů  raddu 
obnovuje  neb  sadí  podle  starodávnieho  obyčeje,  potom  hned  najprvnější  neděle  potom 
purgmistr  a  radda  dá  provolati  a  zvoniti  na  všecku  obec.  Tu  sobě  volí  Vin  a  XXIV 
přísežných  k  obecnému  dobrému  tomu  městu,  čtvrté  jest  mi  svědomo,  když  je  ko- 
livěk král  JMt  aneb  země  obeslali  k  sněmu  aneb  k  soudu  aneb  kdežkoli,  že  jsú  vždycky 
jeli  podle  jiných  měst  královských  vedle  starodávnieho  obyčeje. 

Eristof  Erausyanek  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Tomas  Wiszenmilner  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Mottes  Eybenstecker  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Erharth  Eromer  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Baltazar  Jeseň  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Jakub  Hezlar  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Mottes  Fogeler  z  Eadaně  [sv.  p.]. 
Mottes  Tupaur  z  Eadaně  [sv.  p.]. 

Mottes  Fechter  z  Eadaně  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  páni 
EadaĎští  vždycky  moc  měli  a  mají  trestati  ty,  kteříž  by  toho  zaslůžili,  krom  těch 
tří  kusuov,  totižto  ktož  by  násile  panně  udělal,  druhé  ktož  by  vohněm  pálil  a  hubil, 
třetí  ktož  by  falešnú  minci  dělal,  ty  tři  zlé  skutky  od  pána  JMti  trestány  jsú  na 
místě  královským.  A  také  mi  svědomo,  co  se  přísahy  dotejče,  že  tu  páni  Eadaňští 
vždycky  najprv  pánu  JMti  a  JMti  dědicuom  přísahu  učinili  na  místě  královským 
a  potom  konšeluom  i  všie  obce  města  Eadaně.  A  také  mi  to  jest  svědomo,  když 
pán  JMt  novů  radu  obnovoval  neb  sadil  vedle  starodávnieho  obyčeje,  a  to  vždycky 
jednu  v  roce,  potom  hned  najprvnější  neděli  po  tom  sazení  té  raddy  tehdy  purg- 
mistr a  radda  dali  zvoniti  a  provolati  na  všecku  obec,  na  chudého  i  bohatého,  tu 
samí  sobě  volili  těch  VIII  přísežních  a  XXIV  k  obecnému  dobrému  tomu  městu. 
A  také  mi  vědomo,  když  jsú  kolik  pánuov  Eadaňských  král  JMt  aneb  země  obe- 
slali k  sněmu  aneb  k  soudu  aneb  kdežkoli  do  kterého  města,  že  jsú  vždycky  je- 
zdívali neb  jeli  vedle  jiných  měst  královských  vedle  starodávnieho  obyčeje. 

K  IV.  1.  D.  13.  a.— D.  16.  a. 

36* 


276  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního, 

1611. 

Mezi  Bavorem  z  Hustieřan  8  jedné,  a  Václavem  Donátem  z  Tčchlovic  s  strany  druhé. 

1510,  15.  dubna. 

V  pondělí  po  svatém  Tiburcí  MDX®.  Havel  z  Habřiny  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  paní  Markéta,  sestra  pána  mého,  pana  Bavora  z  Hustieřan, 
prosila  jest  téhož  pána  mého  pana  Bavora,  aby  jí  lidi  puojčil  a  vozuov  šesti  s 
koňmi  i  s  klisnami.  A  pán  puojčil.  I  jeli  sme  na  Přím,  i  brali  sme  truhly,  svršky, 
peřiny  i  jiné  potřeby.  A  jest  tomu  na  X  let.  A  to  jsme  vezli  na  Neznašov,  a  tu 
jest  sobě  to  vše  zamkla  v  komoře  své. 

Štěpán  z  Habřiny    [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  A.  1.  a. 

1612. 
Mezi  Martinem  Pehmem,  kupcem  z  Malé  Strany,  s  jedné,  a  Janem  Škorní.    1510,  15.  dubna. 

V  pondělí  po  Svátosti.  Gregor  šerméř  z  Malé  strany  u.  p.  n.  k. 
s,  t. :     To  mi  svědomo,    že  jest  mne  Martin  Pehm  prosil,    abych   s  ním  šel  k  Škor- 

v 

ůovi,  abychme  sě  tázali  o  těch  patnádct  kop,  kteréž  jest  J^n  Škorně  vzal  na  rathauze 
Malostranském ;  a  měl  za  groš  dáti  bílých  peněz  jemu  Martinovi,  neb  již  dotčené  pe- 
nieze  byly  sú  groše.  A  Martin  chtěje  míti  peniezy  ty,  napomenul  Jana  Škorni  z  nich. 
A  Škorně  jemu  pověděl:  Dal  sem  je  Zígovi  ševci,  a  on  Zíga  řekl  jest  je  tobě  dáti. 
Martin  Pehm  zase  odpověděl,  že  Zíga  mně  nic  nedal.  Tehdy  Jan  Škorně  řekl :  Podtaie 
k  němu  Zígovi  ševci.  I  šli  sme,  já.  Škorně  a  Martin  Pehm,  a  ns^lezli  sme  ho 
u  Ambrožky  na  Malé  Straně  v  světnici.  Tehdy  Škorně  řek  jemu  Zígovi:  Proč  si 
Martinovi  těch  patnásti  kop  nedal?  Zíga  jemu  žádné  odpovědi  nechtěl  dáti  před  námi. 
Jan  Škorně  řek  Zígovi:  Znáš-li  sě  k  tomu,  že  sem  já  tobě  těch  patnácte  kop  dal? 
A  on  nic  neodpověděl.  A  my  s  tím  šli  pryč.  Potom  Škorně  přišed  na  Malostranský 
rynk,  řekl:  Chtěl  mne  Zíga  v  nětco  uvésti,  ale  já  toho  bohdá  neučiním. 
R  rv.  1.  D.  6.  a. 

1613. 

Mezi  panem  Haškem  Zvieřetickým  z  Wartmberka  s  jedné,   a  panem  Janem  Lickem  z  Rysm- 

burka  s  strany  druhé.  1510,  16.  dubna. 

V  úterý  po  svatém  Tiburcí.  Jan  z  Wartmberka  s.  t.:  To  mi  v  pa- 
měti, že  sem  vzal  summy  po  manželce  své  od  nebožtíka  pana  Petra  Bydžovského 
neb  puol  pátá  sta  kop  neb  pět  set  kop  grošuov  českých;  toho  nepamatuji  dobře. 
Než  já  sem  mu  na  to  řádnú  kvitancí  udělal.    A  to  beru  k  své  vieře  a  na  mú  duši. 

R.  rv.  1.  B.  14.  b. 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  1.  1510.  277 

1614. 
Mezi  Mikulášem  z  Jenišovic  s  jedné,   a  Václavem  služebníkem  z  Solopisk  s  strany  druhé. 

1510,  16.  dubna. 

V  úterý  po  svatém  Tyburcf.  Beneš  Mírek  z  Solopisk  s.  t.:Když 
jest  byla  přisouzena  manželka  Václava  Mírka  z  Solopisk  ten  pondělí  po  svatém 
Martině,  tu  jest  ji  hned  doluov  pojal.  A  když  bylo  v  zámku,  tu  jest  poslala  po 
Mikuláše  z  Jenišovic,  aby  za  ni  slíbil  k  muži  jejiemu,  žě  se  jemu  postaví  na  den 
jmenovitý.  Tu  jest  za  ni  slíbil  Mikuláš  z  Jenišovic  k  Václavovi  Mírkovi  z  Solopisk 
na  postavení  do  dvú  neděl  jmenovitě  a  pod  tři  sta  kop  grošuov  českých.  A  potom 
když  již  slíbil,  rozčítal  sobě,  kdy  se  dostanu  ty  dvě  neděle,  a  pravil  jest,  že  to 
bude  na  svatého  Vondřeje.  A  Václav  Mírek  řekl:  Já  neviem,  kdy  bude  svatého 
Vondřeje;  než  tak,  jakož's  mi  slíbil  do  dvú  neděl,  učiň  tomu  dosti.  A  potom  když 
bylo  dole,  chodil  sem  po  ni,  aby  přišla  k  muži  svému  do  hospody  k  Hrbkovi,  Tu 
sů  k  ní  mluvili  přátelé  muže  jejieho,  aby  se  muži  svému  zachovávala  věrněji  nežli 
prve,  aby  se  již  jeho  nic  nebála  a  tresktání  žádného  pro  ten  odchod,  že  jest  pány 
JMtmi  a  nálezem  jich  v  tom  slušně  opatřena,  že  se  muž  tvuoj  podle  nálezu  toho  k  tobě 
tak  jistě  zachová.  A  ona  jest  řekla,  že  to  chce  ráda  učiniti.  A  také  sem  při  tom  byl, 
když  jest  ji  stavěl  pan  Mikuláš  panu  Václavovi  Mírkovi  na  hraniciech.  Tu  jest  k  němu 
mluvil  Václav  Mírek:  Tieži  se  tebe,  pane  Mikuláši,  před  těmito  dobrými  lidmi, 
chceš-li  mi  ten  základ  dáti,  kterýž  si  mi  propadl,  tři  sta  kop  grošuov  českých,  žes 
mi  manželky  mé  nepostavil,  tak  jakž  si  slíbil  ve  dvú  nedělí,  čili  nic?  Neb  já  tebe 
z  něho  napomínati  budu  právem,  poněvadž  si  mi  tomu  dosti  neučinil,  neb  já  ji  od 
tebe  nynie  nepřijímám.  A  on  jest  tak  pověděl:  Dámf  na  to  odpověď,  až  se  poradím 
s  přátely.  Tu  jest  s  ní  muž  její  tu  noc  ležal.  A  také  jest  při  tom  prosila  manželka 
Václavova  Mírkova  muže  svého,  aby  jí  odpustil  hned  zase  jeti  s  mateří.  A  při  tom  jest 
prosila  i  jiných  dobrých  lidí  za  přímluvu  k  muži  svému,  že  zase  hned  přijede,  což 
sobě  jediné  šathy  své  vezme.  A  on  jest  jim  tak  odpověděl:  I  nechť  jede!  A  potom 
když  sem  jel  ku  panu  Janovi  Čabelickému  na  Tayn,  aby  ji  vydal  muži  jejímu  podle 
zřízení  zemského  a  pánuov  JMtí  nálezu,  a  pan  Čabelický  tak  jest  pověděl:  Já  jí 
jemu  nehájím  a  po  ni  sem  k  němu  neposielal.  Potom  jest  se  mnú  mluvila  tajně,  pro- 
seci  mne  za  to,  abych  se  přimluvil  k  muži  jejiemu,  aby  od  pana  Cabelického  vzal 
pět  aneb  šest  seth  kop  grošuov  za  ty  škody,  kteréž  jest  skrze  ni  muž  její  vzal.  A  já  sem 
jí  tak  pověděl:  Já  na  to  vyslán  nejsem,  abych  já  tebe  prodával,  než  na  to,  aby  se 
mnú  domuov  jela  hned.  A  tak  sem  jí  řekl:  Viem,  že  by  se  k  tomu  pan  Čabelický 
neseznal,  by  to  chtěl  učiniti,  že  ty  to  klamáš.  A  ona  jest  tak  řekla:  Zavolajte  ho 
sem,  zviete,  že  se  k  tomu  sezná.  A  potom  sem  ho  zavolal  a  o  to  sme  tu  spolu 
mluvili,  a  pan  Čabelický  jí  řekl :  Kdyby  bylo  okolo  padesáti  kop,  ještě  bych  něco  řekl, 
ač  bych  za  padesáth  kop  mohl  několik  fasunkuov  kurev  kupiti.  A  tu  sem  já  jí  řekl : 


278  D.  XHL   Registra  soudu  komorního. 

A  ty  vždycky  jedno  šaydy  strojíš ;  však  sem  to  pověděl,  že  sem  na  to  nepřijel,  abych 
tebe  prodával.  Než  stroj  se  hned  a  poď  se  mnú  doluov!  A  ona  se  strojila  a  mne 
prosila,  abych  jí  odpustil,  aby  pána  požehnala,  aby  mi  dal  ty  šaty,  kterých  jest  mi 
nadělil.  Potom  když  měla  se  mnú  doluov  jíti,  žehnala  pána  a  objala  jest  jej  a  cos 
sobě  spolu  šeptali.  A  potom  řekla,  že  puojde  po  roušku  do  sklepu.  I  šla  jest,  a  pan 
čabelický  hned  za  ní,  a  tu  tam  oba  zuostala.  A  potud  sem  se  jí  a  pána  doptati  ne- 
mohl na  žádném.  A  purkrabie  k  nám  poslal,  chceme-li  doluov  jíti,  že  hned  zámek 
zamkne.  A  my  sme  šli  hned  doluov  z  zámku. 

R.  rv.  1.  D.  4.  a.  Syědomí  to  je  zmřežoYáno,  a  po  straíié  poinamenáno :  ^Non  terminatam''.  SroY. 
nálei  &  1466  Btr.  168  a  SYědomí  &  1560  a  1661  8tr.  280. 

1615. 

Mezi  Václavem  Andělem  z  Ronovce  s  jedné,  a  Pavlem  Choltickým  z  Oujezda  s  strany  druhé. 

1510,  16.  dubna. 

Feria  III.  ante  Georgii.  Václav  nádenník  v  Semíně  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Když  sem  byl  u  pana  Václava  Anděla  na  Benešovicích,  chodil  sem  mu  po 
myslivosti.  Potom  pan  Pavel  Choltický  potkal  mě  na  svých  lukách,  tázal  se  mne, 
odkud  sem.  Já  sem  pověděl,  že  sem  z  Benešovic  od  pana  Václava  Anděla.  Tu  jest 
mi  ptáky  pobral  a  slibem  mne  zavazoval.  Ihned  ten  den  stavěl  sem  se  na  Cholticích 
s  Přeloučským  rychtářem  a  jinými  sousedy  odtudž  z  Přeloučí.  Tu  jest  mluveno  bylo 
ku  panu  Pavlovi,  aby  mě  propustil.  A  on  mě  propustiti  nechtěl,  až  podruhé  sem  mu 
se  stavěl  v  neděli.  Tu  jest  ho  doma  samého  nebylo,  než  úředník  na  jeho  místě.  Tu 
jest  pan  Diviš,  bratr  jeho  páně  Pavluov,  stál,  když  mě  úředník  na  jeho  páně  Pavlově 
místě  propouštěl.  I  řekl  jest  týž  pan  Diviš:  Však  jest  on  jej  ruku  dáním  zavazoval, 
také  ty  jej  ruku  dáním  propusť.  I  propustil  mě  ruku  dáním. 

R.  IV.  1.  K  28.  b. 

1616. 

Mezi  Mikulášem  mladším  Trčkou  z  Lípy  oc  s  jedné,  a  panem  Vilémem  Švihovským  z  Ryzm- 

berka  [se]  strany  druhé.  15 10,  20.  dubna. 

V  sobotu  po  svatém  Tiburcí.  Laurin,  služebník  páněTrčkuov, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  jest  přišel  posel  od  pana  Viléma  Švihovského 
z  Ryzmberka  s  listem  královským  na  Lichumburk  ve  čtvrtek  u  vigiljí  svatého  Pavla 
a  Petra  večer,  kdež  v  tom  listu  královském  stojí,  že  pan  Vilém  pána  mého  viniti 
chce  z  nevydání  Lazara  žida  Roudnického. 

R.  rv.  1.  C.  6.  b. 


Nálezy  k  roku  1510  o  Svátosti.  279 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátosti  létha  MD  desátého. 

Tito  z  pántwv  v  sovdu  sedSli: 

Pan  Vilém  z  PemSteina  na  HelfenSteinS  oc,  najvySSí  hofmistr  krdhvstine 
Českého,  pan  Jem  Novohradský  z  Kolovraih,  pan  Jam  z  Šternberka^  pan  Jiřík 
KonopiStský  z  Šternberka^  pan  Bohuslav  z  Švamberka,  pan  Jaroslav  z  Šellenherka, 
pan  Břetislav  Šrnhovský  z  Ryzmberka,  pan  Hynek  Bořita  z  Martinic*)  pan  Václav 
Popel  z  Lobkovic. 

Tito  z  vhdyk  v  soudu  sedéli: 

Tobiáš  z  Sulevic,  purkrahie  KarUteinský,  Jan  Svadha  z  OtradoviCj  Bohuslav 
Chrt  z  Ertína,  purkrahie  hradu  Pražského,  Bohuslav  Břekovec  starší  z  Ostromeče, 
Jan  Bepa  z  Nevekhva,  Beneš  Castolar  z  Hořovic,  Václav  Vrabský,  Voldřich  Mor 
lovec  z  Chaynova,  Mathiአ Libák  oc  prokurátor,  Václav  Zdrvba  z  Hustiřan,  Vilém 
Doubravský,  Štépán  Andél  z  JRonovce,  Václav  Lithovský  z  Svinař,  Mikuláš  Pe- 
czyngar  z  Bydiína,  Diviš  ŽeuŠický  z  Nestajova,  Zigmund  Zápský  z  Záp. 

R.  m.  1.  12.  a;  84.  a;  60.  a;  76.  b;  86.  a;  105.  a;  168.  b;  206.  b;  225.  a;  243.  b;  259.  a.  a  304.  b. 
*)  V  posledním  zápisn  dodáno:  „krále  LadTÍka  JMtí  dvoru  mariálek". 

1617. 

Mezi  Annou  z  Rysinburka  a  Uršilou  z  Eoncdorfu  o  nevydání  svrchkův  a  peněz.  1510,  10.  dubna. 

Anna  z  Rysmburgka  poháněla  Uršily,  kteráž  se  menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú 
z  Kunczdorfu.  Viniti  ji  chce  z  nevydánie  svrškuov,  klenotuov  a  peněz  hotových  oc. 
Vložen  puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  u  vigiljí  svatého  Bartholoměje  [23.  srpna]. 

V  té  při  mezi  paní  Annu  z  Rysmburgka  puovodem  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž 
se  menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú  z  Kunczdorfu,  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  viní 
z  nevydánie  svrchkuov,  klenotuov  a  peněz  hotových,  kteréž  jest  vyzdvihla  od  pana 
Jana  Černčicského  z  Kácova  po  nálezu  panském,  jmenovitě  kalich,  koflík,  lžíci  stří- 
brná jednu,  dva  a  třidceti  zlatých  a  nóbl  groše,  prsteny  na  šuuoře  s  turkusy,  rubíny, 
diamanty,  šubu  kuní  modrým  suknem  pošitú,  peřin  sedm  po  dvú  cíchau,  prostěradla, 
konve,  medenice,  moždíře,  mísy  cínové  a  taléře  s  pouzdrem  oc,  tak  jakož  týž  nález 
plněji  a  šíře  v  sobě  zavírá.  K  kterýmžto  svrchkóm,  klenotem  a  penězóm  hotovým 
nadepsaná  Anna  po  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strýci  svém,  právo  a  spravedlnost 
má  lepší  nežli  ona  Uršila,  a  pokládá  je  sobě  dvě  stě  kop  grošuov  českých.  Proti 
tomu  Uršila  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  o  ty  svrchky,  klenoty  a  peníze  v  puohonu 
jmenované  rozsudek  předešlý  pánem  JMtí  ona  paní  Anna  má.  A  na  to  týž  rozsudek 
ukázala.  Dále  pravila,  kdož  by  maje  o  nětco  rozsudek,  poháněl  z  toho  podruhé,  že 
ten  puohon   učiní  na   zmatek.     A  na  to  zřiezenie  ukázala  zemské,    při  tom  pánuov 


280  Z).  XlII.   Registra  soudu  komorního, 

JMtí  žádající  zachována  býti.  Proti  tomu  zase  paní  Anna  z  Rysmburgka  pravila,  že 
o  tyto  věci  v  puohonu  menované  nikda  rozsudku  jest  neměla,  než  o  jiné,  kteréž 
obvlášf  v  témž  předešlém  rozsudku  položeny  jsú,  a  že  tito  svrchkové,  klenotové 
i  penieze  v  témž  předešlém  puohonu  postaveny  nejsů  a  nebyly,  a  že  je  z  nich  jí 
nevinila  ani  poháněla.  A  na  to  týž  nález  ukázala.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  takto 
o  tom  vypověděli:  Poněvadž  ona  Anna  puovod  ty  svrchky  v  puohonu  jmenované 
osobuje  sobě  právem  bratra  svého  kněze  Samuelovým,  a  týž  kněz  Samuel  prve  jest 
týchž  svrchkuov  odsouzen :  i  z  té  příčiny  jí  Ofce  dává  se  za  právo.  Stalo  se  v  středu 
před  svatým  Valerianem. 

R.  m.  1.  14.  b.    SroY.  nálezy  č.  1497,  1525  a  1626  a  SYědomí  0.1609  na  str.  177,  197,  199  a  273. 

1618. 

Mezi  Kateřinou  z  Sulic  a  JiDdřichem  Amchou  z  Borovnice  o  rčení.  1510,  10.  dubna. 

Katheřina  z  Sulic  pohnala  Jindřiclia  Amchu  z  Borovnice  a  na  Svojšicích. 
Vinila  jej  ze  rčenie,  a  to  takového,  že  jest  jí  řekl  sto  kop  těch  dáti  oc.  Vložen 
puohon  léta  MDIX°  v  sobotu  po  svatém  Františku  [6.  října]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Sulic  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  Amchú 
z  Borovnice  na  Svojšicích  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinila  ze  rčenie,  kdež 
jest  jí  řekl  sto  kop  těch  dáti,  když  statku  Mlíkovic  postupoval  sirotku,  kterýchžto 
sto  kop  grošuov  míšeňských  jí  odkázal  oustně  nebožtík  Jiřík  Voděradský  z  Hrušová, 
manžel  jejie,  před  dobrými  lidmi.  A  tomu  rčení  nadepsaný  Amcha  dosti  učiniti  ne- 
chce. A  na  to  ukázala  svědomie,  a  při  něm  žádala  zachována  býti.  Proti  tomu  on 
Amcha  odpieraje  pravil,  že  ona  Katheřina  podle  svého  puohonu  nic  neprovozuje,  a  že 
jinač  pohánie  a  jinač  provozuje.  A  také  že  toho  neprovodí,  by  nebožtík  Jiřík  Vodě- 
radský, manžel  jejie,  jí  těch  sto  kop  odkázal,  a  že  jest  jí  on  Amcha  nic  nepřiřiekal. 
A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  obů  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  ona  Katheřina 
puovod  to  jest  dostatečně  provedla,  že  on  Amcha  svrchu  psaný  jie  Kateřině  těch  sto 
kop  grošuov  míšeňských  dáti  řekl:  i  z  té  příčiny  dává  se  jí  Katheřině  za  právo, 
aby  tajž  Jindřich  Amcha  často  psané  Katheřině  těch  sto  kop  grošuov  míšeňských  od 
dneška  ve  dvú  nedelech  pořád  zběhlých  dal.  A  chce-li  on  Amcha  o  těch  sto  kop 
k  komu  hleděti,  právo  se  mu  nezavierá.  Dala  památné.  Stalo  se  létha  MDX*  v  středu 
před  svatým  Valerianem. 

R.  III.  1.  60.  b. 


Nálezy  z  rohu,  1510  o  Svátosti.  281 

1619. 

Mezi  Jiříkem  Jiskrou  z  Únětic  a  Sebastiánem  z  Waitmile  o  postavení  úředníka  pro  dluh. 

1510,  10.  dubna. 

Jifík  Jiskra  z  Unětic  pohnal  pana  Sebastiana  z  Waytmille  na  Mostském  hradě, 
aby  služebníka  a  úředníka  svého  Václava  Jehnátko,  jím  se  ujistě,  postavil  před  naj- 
v}'šším  panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  ze 
sta  zlatých  a  z  jedenácti  zlatých  vše  uherských.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  sobotu 
po  svatém  Jiří  [28.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Jiskru  z  Unětic  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Je- 
hňátkem,  pro  kteréhož  pan  Sebastian  z  Waytmille  pohnán  jest,  aby  jej  postavil, 
s  strany  druhé.  Jakož  on  Jiskra  téhož  Jehnátko  vinil  ze  sta  a  Xlti  zlatých  vše 
uherských  dluhu  někdy  Tobiášovi  Jiskroví,  bratru  jeho  Jiříkovu  vlastniemu  a  nediel- 
nému,  spravedlivě  povinného,  k  kterémužto  dluhu,  těm  sto  a  XI  zlatým  uherským,  on 
Jiřík  po  již  menovaném  Tobiášovi,  bratru  svém,  právo  a  spravedlnost  má  oc,  tak 
Jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Václav  Jehnátko 
pohnaný  pravil,  že  neodpírá  tomu,  by  jemu  Tobiášovi  někdy  té  summy  dlužen  nebyl ; 
ale  že  jest  týž  Tobiáš  ten  dluh  na  Anně,  mateři  jeho  Jehuátkově  manželce,*)  přejal 
a  na  nie  o  ten  dluh  přestal;  a  táž  Anna,  mátie  jeho  Jehňátkovy  manželky,  že  ten 
dluh  jemu  Tobiášovi  zaplatila,  a  že  jest  on  Thobiáš  list,  kterýž  jest  [měl]  na  tu  summu 
toho  dluhu,  měl  vrátiti  jmenované  Anně.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí 
nalezli:  Poněvadž  on  Václav  Jehnátko  to  svědomím  pokázal,  že  je  ten  dluh  v  puo- 
honu  menovaný  jeho  ženy  mátie  Anna  svrchu  psaná  zaplatila,  i  z  té  příčiny  on 
Jehnátko  jemu  Jiříkovi  Jiskroví  tiem  dluhem  vedle  jeho  puohonu  povinovat  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  ni  1.  107.  &.    SroT.  SYédomí  i.  1585  na  str.  258. 
*)  Cti :  na  Anně,  mateři  jeho  (Jehňátkovy)  manželky. 

1620. 

Mezi  Janem  Lickem  z  Risenburka  a  Haškem  Zvířetickým  z  Wartemberka  o  nevrácení  peněz. 

1510,  10.  dubna. 

Pan  Jan  Licek  z  Rysmburgka,  syn  někdy  pana  Mikuláše  Licka  odtudž  z  Rysm- 
burka,  pohnal  pana  Haška  z  Watmbergka  a  na  Bydžově.  Vinil  ho  jakožto  držitele 
statku  nebožtíka  pana  Petra  z  Wartmbergka,  bratra  svého,  z  nevrácení  dvů  seth 
zlatých  oc.    Vložen  puohon  léta  MDIX  den  svatého  Vavřince  [10.  srpna]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Lickem  z  Rysmburka,  synem  někdy  pana  Miku- 
láše Ldcka  odtudž  z  Rysmburka,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Haškem  z  Wartmbergka 
na  Bydžově  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  vinil  jej  jakožto  držitele  statku  někdy 

ArchiT  Čeilcý  XIII.  36 


282  *  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního 

pana  Petra  z  Wartmbergka,  bratra  jeho,  z  nevrácenie  dvú  seth  zlatých  vše  uherských, 
a  dvů  zlatých  rýnských,  kteréž  jest  již  menovaný  pan  Petr  z  Wartmbergka  od  Vá- 
clava z  Chvojence,  úředníka  desk  zemských,  vyzdvihnuti  kázal;  kterúžto  summu 
zlatých  on  pan  Petr  jemu  panu  Janovi  Lickovi  vrátiti  povinovat  byl  podle  smlouvy 
mezi  paní  Elškú,  mateří  jeho  páně  Janovů,  a  jinými  jeho  páně  Janovými  poručníky 
otcovskými  učiněnou  [sic]  oc,  tak  jakož  táž  smlouva  to  v  sobě  plněji  zavírá.  A  na  to 
ukázal  svědomie  a  smlouvu  mezi  poručníky  nadepsaného  sirotka  z  Rysmburgka  uči- 
něnou. Proti  tomu  on  pan  Hašek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  věc  známá,  že 
jest  nebožtík  pan  Petr,  jeho  páně  Haškuov  bratr,  dvě  stě  zlatých  a  XVte  zlatých 
uherských  a  dva  zlatá  rýnská  u  desk  položil,  ale  že  jest  jej  potom  nebožtík  pan 
z  Šellenberka  z  poručenie  jeho  páně  Petrova  vyzdvihl;  ale  by  to  zlatí  sirotčí  byli, 
že  toho  žádné  svědomie  neukazuje,  ale  že  sú  snad  jeho  páně  Petrovi  byli;  a  tudy 
že  se  jemu  panu  Haškovi  zdá,  že  jemu  panu  Lickovi  tou  summou  podle  puohonu 
jeho  povinovat  nenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyšly- 
ševše  puohon,  odpor  i  svědomí  a  smlouvu  svrchu  dotčenu  nalezli:  Poněvadž  on  pan 
Jan  Licek  puovod  svým  svědomím  dostatečně  provedl,  že  ta  summa  v  puohonu  meno- 
vaná  těch  dvě  stě  a  XVte  zlatých  uherských  a  dva  zlatá  rýnská,  kteréž  byl  pan 
Petr  k  sobě  vzal,  jeho  páně  Lickovy  puovodovy  jsů;  z  té  příčiny  dává  se  jemu  puo- 
vodovi  k  té  summě  zlatých  podle  jeho  puohonu  za  právo,  a  on  pan  Hašek  aby  mu 
těch  dvě  stě  zlatých  uherských  a  XVte  zlatých  uherských  a  dva  zlatá  rýnská  dal 
ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  před  svatým  Tiburcím. 

R.  in.  1.  170.  a.    SroY.  svědomí  &  1618  na  str.  276. 

1621. 
Mezi  Janem  Lickem  z  Risenburka  a  Haškem  z  Wartmberka  o  nevydání  peněz.  1510,  10.  dubna. 

Pan  Jan  Licek  tajž  z  Rysmburka  pohnal  pana  Haška  z  Wartmbergka;  vinil 
ho  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  pana  Petra  z  Wartmberka,  bratra  jeho,  z  ne- 
vydánie  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX 
v  pátek  den  svatého  Vavřince  [10.  srpna]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Lickem  z  Rysmburgka  s  jedné,  a  panem  Haškem 
Bydžovským  z  Watmberka  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  jakožto  držitele  statku  ne- 
božtíka pana  Petra  z  Wartmberka,  bratra  jeho,  z  nevydánie  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  českých,  kteréž  jest  po  nebožtíku  panu  Mikulášovi  Lickovi,  otci  jeho  páně 
Janovu,  vyupomínal  a  k  sobě  přijal,  k  kterýmžto  puol  druhého  sta  kopám  grošuov 
českým  on  pan  Jan  právo  a  spravedlnost  má  podle  smlouvy,  mezi  paní  Elškú  ma- 
teří páně  Janovů  a  mezi  jinými  jeho  páně  Janovými  poručníky  otcovskými  učiněnou 
[sic]  oc,   tak  jakož  táž  smlouva  to  v  sobě  plněji  zavírá.     A  na  to   ukázal   svědomie 


^v 


Nálezy  z  rohu  1510  o  Svátosti.  283 

a  smlouvu,  kterúž  sú  otcovští  téhož  sirotka  poručníci  mezí  sebú  učinili;  ukázal  také 
ceduli,  kdež  paní  Elška,  spolu  poručnice  sirotčí  a  mátie  puovoda,  dluhy  sirotčie 
oznamuje.  Proti  tomu  pan  Hašek  pohnaný  pravil,  že  on  to  páně  Hořicského  i  také 
její  paní  Elščino  svědomie  zamítá  a  dostatečné  že  nenie,  a  to  proto,  že  jsúce  po- 
ručníci sirotčí  tak  dobře  jako  nebožtík  pan  Petr,  jeho  páně  Haškuov  bratr,  byl, 
i  dávají  na  pana  Petra  již  na  mrtvého  svědomie,  ješto  pan  Hořicský  již  od  sirotka 
z  poručenstvie  kvitován,  a  paní  Elška  vkročivši  v  statek  sirotčí  a  jsúci  držitelem 
statku  jeho,  a  což  slyším,  že  i  s  sirotkem  se  spolčila,  statku  toho  a  viece  nežli  si- 
rotek užívá,  i  dávají  na  pana  Petra  na  umrlého  spoluporučníka  svědomí;  kdež  pan 
Hašek  ničehéhož  svědom  nenie,  než  což  se  doptává,  a  že  jest  věc  vědomá,  že  pan 
Petr  nebožtík  z  těch  peněz,  kteréž  byl  k  sobě  přijal,  na  sirotčí  potřeby  vydával, 
a  také  že  jiným  ničímž  nan  na  pana  Haška  a  nebolito  na  nebožtíka  pana  Petra 
žádnými  kvitancími  ani  jiným  svědomím  neprovozují,  než  jí  mateři  sirotčí,  ale  sama 
o  sobě  což  jest  přijala,  nic  nesvědčí.  A  že  by  to  věc  byla  veliká,  by  pan  Hašek  na 
miestě  sirotka  měl  dluhy  platiti  na  takové  svědomí  bez  počtu,  že  by  statkem  si- 
rotkuov  bratra  svého  bezpečen  nebyl.  A  nad  to  i  toto  pověděl,  poněvadž  ti  svědkové 
k  prvnie  při  jsúce  pohnáni,  že  i  k  druhé  svědčí,  ješto  jest  to  upHemo  proti  řádu 
a  na  zmatek,  prose  v  tom  ve  všem  JMtí  pánuov  za  opatřenie.  Zase  proti  tomu 
puovod  dal  mluviti,  že  z  té  summy,  což  jest  nebožtík  pan  Petr  z  těch  dluhuov  si- 
rotčích vyupomínal  a  k  sobě  přijal,  panu  Janovi  Březenskému  pět  seth  kop  grošuov 
českých  vydal,  a  vostatek  summy  vyupomínané  že  jest  u  pana  Petra  zuostalo  tak 
zůplna,  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  s  obú  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  pan  Jan 
Licek  puovod  podle  svého  puohonu  toho  dostatečně  neprovozuje,  by  nebožtík  pan 
Petr,  jeho  páně  Haškuov  bratr,  tu  summu  v  puohonu  dotčenu  vyupomínal  aneb 
k  sobě  přijal:  z  té  příčiny  on  pan  Hašek  jemu  panu  Lickovi  puovodovi  tou  summú, 
těmi  puol  druhého  sta  kopami  grošuov  českými,  vedle  tohoto  puohonu  povinovat 
nenie.  A  poněvadž  poručníci  jeho  páně  Lickovi  živi  jsú,  chce-li  on  pan  Licek  k  nim 
oč  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá.  A  chtie-li  dále  tíž  poručníci  k  komu  oč  hleděti, 
právo  se  jim  také  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  m  1.  170.  b.     Srov.  sTědomí  c.  1613  na  str.  276. 

1622. 

Mezí  Janem  Černčickým  z  Kácova  a  Benešem  z  Sendražic  o  rukojemství  za  věno.  1510, 10.  dubna. 

Pan  Jan  z  Kácova  a  na  Novém  Městě  pohnal  Beneše  z  Sendražic.  Vinil  ho 
jakožto  jednoho  rukojmí  jeho  dielu,  kdež  jest  za  věno  slíbil  za  Bavora  z  Veselíce 
za  sto   kop   grošuov  a  XXV  kop   grošuov   českých,   kteréž  jest  urukoval   Salomeně 

36* 


284  D.  XIIL  Registra  sowdu  komorního 

z  Radovesic.    A  on  pan  Jan  z  Kácova  jest  příjemci  na  jejím  miestě  jeho  rukojmí. 
Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  středu  před  svatým  Divišem  [3.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  z  Eácova  puovodem  s  jedné,  a  Benešem  z  Sen- 
dražic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  jako  jednoho  rukojmí  jeho  dielu, 
kdež  jest  za  věno  slíbil  za  Bavora  z  Veselice  za  sto  kop  grošuov  a  XXV  kop 
grošuov  českých,  kteréž  jest  urukoval  Salomeně  z  Radovesic.  A  on  pan  Jan  z  Ká- 
cova jest  příjemci  na  jejím  miestě  jeho  rukojmí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Beneš  pohnaný  odpíraje  pravil,  poněvadž  jediného  jeho  žene,  a  viec  rukojmí  jest 
a  jich  nežene,  že  se  svědkové  nesrovnávají  v  tom,  kolik  jest  rukojmí,  a  také  že  týž 
puovod  summy,  což  by  se  na  jeho  Beneše  z  Sendražic  pohnaného  diel  dostalo,  v  puo- 
honu  nepoložil.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfensteině  oc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  z  příčin  před- 
pověděných tento  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  před  svatým 
Valerianem. 

R.  m.  1.   171.  b.    SroT.  svédomí  6.  1693  na  str.  264. 

1623. 

Mezi  Janem  z  Kácova  a  Víškem  z  Veselice   o  rukojemství  za  véno.    1510,  10.  dubna. 

Pan  Jan  z  Kácova  a  na  Novém  Městě  pohnal  Víska  z  Veselice.  Vinil  ho 
jako  j  ednoho  rukojmie,  jakož  nahoře  psáno  stojí.  Vložen  puohon  létha  MDIX®  v  středu 
před  svatým  Divišem  [3.  října].  Též  tento  puohon  jest  také  zdvižen  pro  příčiny 
svrchupsané  jako  i  první. 

R.  in.  1.  171.  b.    SroY.  předcházející  nález  6.  1622  a  STédomí  č.  1600  na  str.  269. 

1624. 

Mezi  Janem  z  Kácova  a  Vilémem  z  Veselice  o  rukojemství  za  věno.  1510,  10.  dubua. 

Pan  Jan  z  Kácova  tayž  pohnal  Viléma  z  Veselice.  Vinil  ho  ut  supra.  Vložen 
puohon  léta  MDIX®  v  středu  před  svatým  Divišem  [3.  října].  Zdvižen  také  též  pro 
ty  příčiny  svrchu  psané,  kteréž  při  tom  puohonu  prvním,  kdež  týž  pan  Jan  pohnal 
pana  Beneše  z  Sendražic,  položeny  jsú. 

R.  m.  1.  172.  a.    SroY.  nálezy  o.  1622  a  1623. 

1625. 

Mezi  Mikulášem  Trčkou  mladším  z  Lípy  a  nejv.  mincmistrem  Bernartem  z  Waldšteina  o  dosti- 

ttčinění  slibu.  1510,  10.  dubna. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na  Lichtmburce  pohnal  pana  Bernartha 
z  Waldšteina  oc,  najvyššího  mincmaystra  královstvie  Českého.  Vinil  ho  z  toho^  jakož 
jest  byl   nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  námluvu   učinil   o  les  Sauský   s  týmž  panem 


Nálezy  z  roku  1610  o  Svátosti.  286 

Trčkú,  aby  maycen  nebyl.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  den  svatého  Fran- 
tiška [4.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Mikulášem  Trčkú  mladším  z  Lípy  a  na  Lichtmburce 
puovodem  s  jedné,  a  panem  Bernarthem  z  Waldšteina  oc  pohnaným  s  strany  druhé. 
Kdežto  týž  pan  Mikuláš  vinil  jej  pana  Bemarta  z  Waldšteina  z  toho,  jakož  jest  byl 
nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  námluvu  učinil  o  les  Sauský  s  týmž  panem  Trčkú,  aby 
maycen  nebyl,  že  jest  se  měl  týž  pan  Bemart  k  tomu  skutečně  přičiniti  a  to  zjednati, 
aby  to  jemu  panu  Trčkovi  napraveno  bylo,  a  to  beze  všeho  fortele  rukou  dáním 
slíbil  jest  on  pan  mincmajstr  učiniti.  Ale  po  častém  napomínání  ještě  se  jest  tomu 
dosti  nestalo,  kdež  nadepsaný  pan  Trčka  to  sobě  dvě  stě  kop  grošuov  českých  po- 
kládá. A  na  to  ukázal  smlouvu,  kterúž  s  panem  kancléřem  má  a  s  panem  Bernartem 
z  Waldšteina.  Proti  tomu  on  pan  Bernart  odpíraje  pravil,  že  k  tomu  se  zná,  že  jest 
se  řekl  k  králi  JMti  skutečně  přičiniti  a  zjednati;  ale  poněvadž  v  té  smlouvě  to 
položeno  nenie,  do  kterého  času  by  to  jednati  neb  zjednati  měli,  a  také  poněvadž 
on  pan  Trčka  toho  lesu  majtiti  neměl  a  majtil,  že  jest  z  té  příčiny  zjednati  nemohl. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykarai,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  odpor, 
smlouvu,  takto  o  tom  vypověděli :  Poněvadž  on  pan  Bernarth  pohnaný  k  té  smlouvě 
se  zná,  aby  tomu  vedle  puohonu  toho  dosti  učinil  konečně  mezi  nynějším  časem 
a  svatým  Martinem  najprv  příštím.  Pakli  by  toho  pro  tu  příčinu,  kterúž  jest  pan 
Bernarth  oznámil,  zjednati  nemohli  na  králi  JMti,  tehdy  aby  oboje  strana  na  den 
svatého  Martina  najprv  příštího  před  pány  JMti  v  soudu  komorním  stáli  a  tu  aby 
pokázali  to,  že  jest  pan  Trčka  les  ten  majtil.  A  tu  JMt  páni  strany  slyšíce,  v  tom 
se  spravedlivě  k  nim  mieti  ráčie.  A  jakož  Václav  Řepnice  na  miestě  páně  kancléřově 
ohlásil  se  a  pověděl,  že  takováž  pře  jest  jeho  páně  kancléřova  s  ním  s  panem  Trčkú 
puovodem,  protož  též  strany  oboje  zde  v  soudu  komorním  před  JMti  pány  aby  na 
ten  čas  stály,  a  tu  JMt  strany  slyšíce,  k  nim  se  také  spravedlivě  mieti  ráčie.  Dal 
památné.  Stalo  se  v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  m.  1.  209.  b. 

1626. 

Mezi  Pavlem  z  Jemníku  a  Máňou  z  Lukavce  o  vrácení  úroků.  1510,  10.  dubna. 

Pavel  z  Jemníku  pohnal  Máni  z  Lukavce.  Vinil  ji  z  toho,  že  mu  úrokuov 
přišlých  navrátiti  nechce,  kteréž  jest  k  sobě  nebožtík  Bušek  muž  jejie  přijímal.  Vložen 
puohon  létha  MDIX°  v  středu  den  svatého  Jana  stětí  [29.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Pavlem  z  Jemníku  puovodem  s  jedné,  a  Máni  z  Lukavce  po- 
hnánu s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  toho,  že  mu  úrokuov  přišlých  navrátiti  nechce, 
kteréž  jest  k   sobě   nebožtík   Bušek,    muž  jejie,    přijímal  na  summy  jeho    Pavlovy 


286  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

v  hlavních  listech  položené,  kteréžto  listy  byl  jemu  Buškovi  k  věrné  ruce  schovati 
dal,  ješto  těch  úrokuov  přišlých  na  již  dotčené  listy  svěřené  pokládá  sobě  pět  set 
kop  grošuov  českých.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše 
obů  stran  pře  líčení  oc:  Poněvadž  se  i  po  listech  i  po  svědciech  shledává,  že  jest 
viece  osob  těch,  kteří  po  něm  po  Buškovi  z  Hodkova  statek  jeho  pozuostalý  brali, 
nežli  nadepsaná  Máňa  pohnaná,  a  on  puovod  pohnal  ji  Máni  samu  toliko,  z  té  příčiny 
ten   puohon  zdvihli   sú.   Dala   památné.  Stalo  se  v  středu   před  svatým  Valerianem. 

R.  m  1.  243.  b.    SroY.  SYědomí  &  1567  na  str.  227. 

1627. 

Mezi  Pavlem  z  Jemníku  a  Máňou  z  Lukavce  o  vrácení  některých  listfi.  1510,  10.  dubna. 

Pavel  z  Jemníku  pohnal  Máni  z  Lukavce.  Vinil  ji  jakožto  držitele  statku  po 
někdy  Janovi  Buškovi  z  Hodkova,  muži  jejím,  z  nevrácení  dvú  listuov,  kšaftu 
a  dobré  vuole.  Vložen  puohon  léta  MDIX^  ve  středu  den  Stětie  svatého  Jana  [29.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Pavlem  z  Jemníku  puovodem  s  jedné,  a  paní  Manou  z  Lu- 
kavce pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Janovi 
Huškovi  z  Hodkova,  muži  jejím,  z  nevrácenie  dvú  listuov,  kšaftu  a  dobré  vuole,  ješto 
on  Pavel  týž  kšaft  a  dobru  vuoli  jemu  nebožtíkovi  Buškovi  k  věrné  ruce  schovati  dal, 
když  ven  z  země  jeti  měl;  kterýžto  kšaft  a  ta  dobrá  vuole  nadepsanému  Pavlovi 
svědčí  od  někdy  Katheřiny,  Křížanovy  dcery  z  Hrádku,  kterýmžto  kšaftem  a  tou 
dobrou  volí  jemu  svuoj  statek  oddala,  ješto  toho  kšaftu  a  té  dobré  vuole  nevrácenie 
pokládá  sobě  pět  set  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  svědomie,  žádaje  při 
témž  svědomí  opatřen  býti.  Proti  tomu  Máňa  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  ona  dr- 
žitelem statku  nebožtíka  Buška  manžela  svého  nenie,  a  jestliže  jest  co  statku  po 
témž  manželu  svém  vzala,  že  sú  jiní,  jimž  nalézalo,  také  statek  jeho  Buškuov  po- 
zuostalý brali,  a  ti  že  sú  také  od  téhož  Pavla  puovoda  měli  pohnáni  býti,  a  žě  jest 
ona  toho  listu  a  té  dobré  vuole  nikda  k  sobě  nepřijímala.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  i  po  listech  i  po  svědciech  shledává, 
že  jest  viece  osob  těch,  kteříž  po  něm  po  Buškovi  z  Hodkova  statek  jeho  pozuostalý 
brali,  nežli  nadepsaná  Mána  pohnaná,  a  on  Pavel  puovod  ji  Mánu  pohnal  samu  to- 
liko, z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  IIL  L  244.  a.    SroY.  předcházející  nález  &  1626. 

1628. 

Mezi  Petrem  Gnínským  Trachem  z  Proch  a  Kunátem  Pesíkem  z  Komárova  spolu  s  Votíkem 
z  Šlovic  a  Kateřinou  z  Rakovníka  o  vydání  peněz  a  věcí  stříbrných.  1510,  10.  dubna. 

Petr  Gnínský  Trach  z  Proch  pohnal  Kunathu  Pešíka  z  Komárova,  tudíž  Vo- 


Nálezy  z  rohu  1510  o  Svátosti.  287 

tíká  z  Šlovic  a  Kateřinu  z  Rakovníka,  manželku  někdy  Jiříka  z  Násile,  hejtmana  na 
hrádku  Křivoklátu.  Vinil  je  z  nevydánie  šesti  seth  kop  grošuov  českých  oc.  Vložen 
puohon  léta  MDIX°  v  středu  den  svatého  Ambrože  [4.  dubna], 

V  té  při  mezi  Petrem  Gnínským  Trachem  z  Proch  puovodem  s  jedné,  a  Ku- 
náthem  Pesíkem  z  Komárova,  tudiež  Votíkem  z  Šlovic  a  Katheřinú  z  Rakovníka, 
manželku  někdy  Jiříka  z  Násile,  hejtmana  na  hrádku  E3ivoklátu,  poručníky  statku 
nebožtíka  Jiříka  z  Násile,  hejtmana  na  hrádku  Křivoklátu,  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  Petr  vinil  již  menované  z  nevydánie  šesti  set  kop  grošuov  českých,  z  šesti 
koflíkuov  střiebmých  pozlacených  s  přikry vadly,  z  XXIV  Ižic  střiebmých,  kteréžto  věci 
jemu  náležejí  Petrovi,  a  k  nim  právo  a  spravedlnost  má  po  Katheřině  Tuchořské 
z  Řešetářova,  sestře  vlastní  někdy  Macka  odtudž  z  Rešetářova,  a  to  dáním  již  me- 
nované Katheřiny,  jakožto  dánie  jejie  to  v  sobě  plněji  zavírá;  kteréžto  penieze 
a  klenoty  svrchu  psané  on  Macek  nadepsanému  Jiříkovi  z  Násile  k  věrné  ruce  dal 
schovati;  kteréžto  klenoty  krom  těch  šesti  seth  kop  grošuov  českých  napřed  měno- 
váných  svrchu  dotčený  Petr  dvě  stě  kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázal 
dánie  též  Katheřiny  z  Tuchořic.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  toho 
on  puovod  ničímž  nepokazuje,  by  Katheřina  sestra  Mackova  byla,  ani  toho  pokazuje, 
by  jí  to  Macek  dal;  a  také  on  Pesík  a  Otík  pohnaní  pravili,  že  poručníci  žádní 
nejsú  od  Jiříka  z  Násile  učiněni,  než  toliko  k  raddě  jsú  přidáni  k  Katheřině  z  Ra- 
kovníka. A  na  to  ukázali  kšaft  nebožtíka  Jiříka  z  Násile.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  také  s  obů  stran  pře  líčenie, 
kšaft,  kdež  tiem  kšaftem  se  doličuje,  že  oni  Kunáth,  Pesík  a  Votík  z  Šlovic  poru- 
čníci nejsú,  než  toliko  k  raddě  přidáni  jie  Katheřině  z  Rakovníka:  i  z  té  příčiny 
JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Než  zdá-li  se  jemu  Petrovi  puovodovi  o  to  k  Kathe- 
řině z  Rakovníka,  manželce  někdy  Jiříka  z  Násile,  jakožto  mocné  poručnici  statku 
a  dětí  již  menovaného  Jiříka  z  Násile  hleděti,  právo  se  jemu  nezavierá.  Dala  pa- 
mátné. Stalo  se  v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  m.  1.  244.  b. 

1629. 

Mezi  Zdislavem  ze  Žlunic  a  Benešem  Mírkem   z  Solopisk  o  rukojemství  za  dluh. 

1510.  10.  dubna. 

Zdislav  ze  Žlunic  pohnal  Beneše  Mírka  z  Solopisk.  Vinil  ho  z  nedodánie  tří 
kop  grošuov  českých  dielu  jeho,  za  kteréž  jest  rukojmí  za  Bohuslava  Vlka  z  Vít- 
kova někdy  k  Matějovi  ze  Žlunic  a  k  Janovi  z  Rutnbergka.  Vložen  puohon  léta 
MDIX*^  v  středu  po  svatém  Diviši  [10.  října]. 

V   té   při   mezi   Zdislavem  ze  Žlunic  puovodem  s  jedné,  a  Benešem  Mírkem 


288  D.  XlIL  Registra  soudu  komorního. 

z  Solopisk  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nedodánie  III  kop  grošuov 
českých  dielu  jeho,  za  kteréž  jest  rukojmí  za  Bohuslava  Vlka  z  Vítkova  někdy 
k  Matějovi  ze  Žlunic  a  k  Janovi  z  Rutnbergka,  k  kterýmžto  třem  kopám  grošuov 
českým  nadepsaný  Zdislav  právo  a  spravedlnost  má  po  jichž  *)  menovaných  Matějovi 
a  Janovi.  A  na  to  ukázal  kšaft  jeho  Jana  z  Rotnbergka,  kdež  jemu  puovodovi  všecek 
statek  svuoj  movitý  i  nemovitý  dává  a  odkazuje,  a  také  list  na  týž  dluh  ukázal,  a  puovod 
k  dluhu  se  zná  a  neodpírá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  on  Beneš  pohnaný  k  dluhu  se  zná  a  neodpírá,  z  té  příčiny  aby 
jemu  puovodovi  ty  tíí  kopy  grošuov  čeSkých  v  puohonu  menované  dielu  jeho  dal, 
a  to  od  dnešního  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se 
v  středu  před  svatým  Valerianem. 

R.  m.  1.  260.  b.     *;  Čti :  již. 

1630. 
Mezi  bratHmi  z  Chýš  a  Kateřinou  z  Tuchořic  o  rčení.  1510,  10.  dubna. 

Václav  a  Jindřich  vlastní  a  nedielní  bratří  z  Chýš  a  z  Egrberka,  mocní 
poručníci  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  z  Chýš  a  z  Egrberka,  bratra  jich,  pohnali 
KatheHnu  z  Tuchořic.  Vinili  ji  ze  rčenie,  a  to  takového,  že  jest  řekla  před  lidmi 
statku  svého,  kterýž  má  při  dětech  a  sirotcích  pozuostalých  po  nadepsaném  Janovi 
z  Chýš,  někdy  muži  5vém,  nechati.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  sobotu  po  svatém 
Vavřinci   [11.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  a  Jindřichem  vlastními  a  nedielnými  bratry  z  Chýš 
a  z  Egrberka,  mocnými  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  z  Chýš  a  z  Egr- 
berka, bratra  jich,  puovody  s  jedné,  a  Katheřinú  z  Tuchořic  pohnánu  s  strany  druhé. 
Kdež  ji  vinili  ze  rčenie,  a  to  takového,  že  jest  řekla  před  lidmi  statku  svého,  kterýž 
má  při  dětech  svých  a  sirotcích  pozuostalých  po  nadepsaném  Janovi  z  Chýš,  někdy 
muži  svém,  nechati  a  od  nich  jeho  neodtrhovati  ani  komu  jinému  téhož  statku  dá- 
vati, i  tomu  rčení  dosti  učiniti  zanedbává;  kteréžto  rčenie  nadepsaní  puovodové  po- 
kládají tisíc  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázali  svědomie.  Proti  tomu  pohnaná 
odpírajíc  pravila  napřed,  že  oni  puovodové  mají  bratra  třetieho  nedielného,  a  po- 
něvadž třetí  bratr  jich  také  nepohánie,  zdá  se  jie,  že  k  tomuto  puohonu  odpoviedati 
povinna  nenie;  a  dále  že  ti  jich  puovoduov  svědci  ani  sami  s  sebú  ani  s  puohonem 
se  nesrovnávají;  a  k  tomu,  jakož  pohnali,  že  jest  řekla  statek  při  sirotcích  nechati, 
kterýž  po  panu  Janovi  někdy  manželu  svém  má,  že  toho  oni  puovodové  neprovozují 
ničímž,  by  ona  po  témž  panu  Janovi  jaký  statek  měla,  a  naprosto  že  nemá  po  něm 
statku  žádného,  a  věno  že  statek  nenie,  a  tudy  že  jim  puovodóm  nic  povinovata  nenie. 
Tu  JMt  pán,   pan    Vilém   z   Pernšteina   na  Helfenšteině  oc,    najvyšší   hofmistr   krá- 


NcUeay  b  rohu  1510  o  Svátosti.  289 

loTstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  s  obú  stran 
pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  oni  puovodové  toho  rčenie  podle  puohonu 
svého  neprovozují,  z  té  příčiny  ona  Katheřina  pohnaná  jim  Václavovi  a  Jindřichovi 
puovodóm  tiem  rčením  povinna  nenie.  Dala  památné.  Stalo  se  v  středu  před  svatým 
Valerianem. 

R.  m.  1.  806.  b. 

1631. 
Mezi  bratřími  z  Eraselova  a  Václavem  Přechem  z  Češtic  o  honění  velké  zvěři.  1510, 11.  dubna. 

Buryan,  Jindřich  a  Jan,  Václav,  Markvart,  Zdeslav  a  Mikuláš  vlastní  a  ne- 
dielní  bratři  z  Kraselova  pohnali  Václava  Příška  z  Češtic  tudiež  seděním.  Viniti  ho 
chtie  z  honu  a  pro  ten  hon  z  padesáti  kop  grošuov  českých  podle  zřiezenie  zem- 
ského, že  jest  proti  témuž  zřiezení  zemskému  zvěř  velikú  honil.  Vložen  puohon  léta 
MDIX°  ve  čtvrtek  po  svatém  Diviši  [11.  října.]. 

V  té  při  mezi  Buryanem,  Jindřichem,  Janem,  Václavem,  Markvartem,  Zdeslavem 
a  Mikulášem  vlastními  a  nedielnými  bratřími  z  Kraselova  puovody  s  jedné,  a  Vác- 
lavem  Příškem  z  Češtic  tudiež  seděním  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  oni  bratři 
vinie  ho  Příška  z  honu  a  pro  ten  hon  z  padesáti  kop  grošuov  českých  podle  zřie- 
zení zemského,  že  jest  proti  témuž  zřiezení  zemskému  zvěř  velikú  honil  na  lesiech 
jejich  Kraselovských,  povolenie  k  tomu  od  nadepsaných  bratří  z  Kraselova  nemaje  ni- 
žádného. A  na  to  ukázali  svědomie  a  zřiezenie  zemské.  Proti  tomu  on  Václav  Příšek 
pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  jich  puovoduov  svědkové  v  svém  svědomí  nesrovná- 
vají, a  že  jest  on  Příšek  nehonil  na  gruntích  Kraselovských,  než  na  Perštainarových 
gruntích.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na 
Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  puohon,  odpory  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto  nalézti 
ráčili:  Poněvadž  oni  bratří  Kraselovští  to  jsů  dostatečně  provedli,  že  on  Václav 
Příšek  na  jich  gruntích  Kraselovských  zvěř  jest  honil  a  k  tomu  před  některými  do- 
brými lidmi  se  seznal  sám  k  tomu,  z  té  příčiny  dává  se  jim  bratřím  za  právo, 
tak  aby  týž  Václav  Příšek  jim  bratřím  Kraselovským  těch  padesáte  kop  grošuov 
českých  v  puohonu  jmenovaných  od  dneška  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  dal.  Dali 
památné.   Stalo  se  ve  čtvrtek  den  [sic]  svatého  Valeriana. 

R.  m.  1.  35.  a.  SroT.  STědomí  6.  1548  a  1569  na  str.  216  a  240. 

1632. 

Mezi  Novoměstským  měšťanem  Janem  Zvon  arem  z  Kostela  a  Ctiborem  z  Chřenovic   o  dosti- 

učinění  slibu.  1510,  11.  dubna. 

Jan  Zvonař  z  Kostela,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Ctibora 
z   Chřenovic.   Vinil   ho   z   dosti  neučinění  slibu,   kdež  jest  slíbil  za  Vaňka  rychtáře 

Archir  Český  XIII.  87 


290  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

a  konšely  i  všecku  obec  městečka  Eanoberku  a  za  osadnie  za  summu  za  pět  a  XLti 
kop  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  před  svatým  Divišem 
[4.  Hjna]. 

V  té  při  mezi  Janem  Zvonařem  z  Kostela,  měštěnínem  Nového  města  Praž- 
ského, puovodem  s  jedné,  a  Ctiborem  z  Chřenovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto 
vinil  jej  Ctibora  z  toho,  že  jest  slíbil  za  Vaňka  rychtáře  a  konšely  i  všicku  obec 
městečka  Kamberku  a  za  osadnie  za  summu  za  pět  a  XLti  kop  .grošuov  míšeňských, 
za  kteroužto  summu  koupili  u  nadepsaného  Jana  zvon,  a  ten  měli  v  plném  roce 
pořád  zběhlém  platiti  podle  smlouvy  cedulemi  řezanými  mezi  nimi  učiněné  a  jeho 
Ctiborovu  pečetí  tvrzené.  I  nenie  mu  XXI  kop  a  Xti  grošuov  vše  míšeňských  dodáno. 
A  on  Ctibor  slíbiv  za  to,  tomu  dosti  učiniti  zanedbává,  tak  jakož  puohon  pilněji 
svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Ctibor  pohnaný  k  tomu 
slibu  i  dluhu  se  zná,  z  té  příčiny  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo  dávají,  aby  témuž 
Janovi  on  Ctibor  ten  dluh  těch  XXI  kop  a  X  grošuov  vše  míšeňských  nedodaných 
od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých  dal  a  zaplatil.  Dal  památné.  Stalo 
se  ve  čtvrtek  den  [sic]  svatého  Valeriana. 

R.  m.  1.  172.  a. 

1633. 

Mezi  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  a  Vilémem  Koutským  z  Koutův  o  pych  pro  vsazení 

služebníka  do  šatlavy.    1510,  11.  dubna. 

Zigmund  Bareš  z  Kamenice  pohnal  Viléma  z  Koutuov.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  oc,  že  jest  mu  dal  služebníka  a  písaře  jeho  vsaditi  do  šatlav5% 
Vložen  puohon  léta  MDIX  v  úterý  den  svatého  Havla  [16.  října]. 

V  té  při  mezi  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  puovodem  s  jedné,  a  Vilémem 
z  Koutuov  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  oc,  že 
jest  mu  dal  služebníka  a  písaře  jeho  vsaditi  do  šatlavy,  jemu  naň  prve  nic  neža- 
lovav.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Vilém  z  Koutuov  pohnaný  odpíraje 
pravil,  že  jest  prve  o  túž  věc  pohnán  byl,  a  na  ten  předešlý  puohon  dal  se  s  ním 
s  Vilémem  v  smlouvu,  a  z  té  příčiny  se  jemu  zdá,  že  jest  k  němu  o  ten  pych  po 
druhé  měl  poslati.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše 
s  obú  stran  pře  líčenie:  Poněvadž  on  Zigmund  Bareš  tomu  jest  neodepřel,  aby  na 
předešlý  puohon  s  ním  s  Vilémem  k  smlouvě  se  nepoddal,  a  ten  se  jest  poddáním 
z  toho  vyvedl,  a  potom  když  jest  smlouva  se  nedokonala,  jeho  Viléma  Koutského  se 
nedotázal,  chtěl-li  by  mu  ten  pych  napraviti,  tak  jakož  jest  k  němu  Vilémovi  k  té  při 


Nálezy  e  roku  1510  o  Svátosti*  291 

předešlé  posielal,  a  přes  to  jej  pohnal,  takové  dotázky  k  němu  neučiniv  ani  poselstvie  : 
z  té  příčiny  páni  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den 
[sic]  svatého  Valeriana. 

R.  IDL  1.  260.  a.  SroT.  STědomí  &  1606  na  str.  270. 

1634. 

Mezi  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  a  Mikulášem  z  JeniSovic  o  základ  přepadený. 

1510,  11.  dubna. 

Václav  Mírek  z  Solopisk  pohnal  Mikuláše  z  Jenišovic  a  na  Křešicích.  Vinil 
jej  ze  tří  set  kop  grošuov  českých  základu  přepadeného.  Vložen  puohon  léta  MDIX 
v  sobotu  před  svatým  Řehořem  [10.  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  puovodem  s  jedné,  a  Mikulášem 
z  Jenišovic  na  Křešicích  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  tří  set  kop 
grošuov  českých  základu  přepadeného  proto,  kdež  vyručil  od  něho  Johanku  z  Ko- 
chanova, manželku  jeho  Mírkovu,  pod  tů  summú,  aby  mu  ji  zase  postavil  ve  dvů 
nedělí;  i  tomu  jest  neučinil  dosti,  a  jie  tak,  jakž  jest  jie  vyručil,  na  ten  čas  nepo- 
stavil. A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Mikuláš  pohnaný  pravil,  že  se  k  tomu 
zná,  že  jest  ji  tu  Johanku  pastorkyni  svú  od  téhož  Mírka  vyručil  pod  ten  základ 
tři  sta  kop  grošuov  českých  na  čas  určitý,  a  jmenovitě  aby  mu  ji  na  den  svatého 
Ondřeje  [30.  listopadu]  postavil  a  dovezl;  ale  že  jest  tomu  všemu  dosti  učinil  a  ji 
na  ten  den  postavil.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomie 
nalezli:  Poněvadž  on  Mikuláš  pohnaný  to  dostatečně  provedl,  že  jest  tu  Johanku 
jemu  Mírkovi  na  den  jmenovitý  podle  svého  vyručení  postavil,  zejména  na  svatého 
Ondřeje,  a  tomu  dosti  učinil,  z  té  příčiny  že  tu  on  Mikuláš  pohnaný  jemu  Mírkovi 
puovodem  tiem  základem  těmi  třmi  sty  kopami  grošuov  českými  podle  jeho  puohonu 
povinovat  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den  [sic]  svatého  Valeriana. 

R.  m.  1.  307.  a.    SroT.  nález  6.  1465  na  str.  158  a  STědomí  &  1560,  1561  a  1614  na  str.  230  a  277. 

1635. 
Mezi  Uršilou  z  Kocňovic  a  nejv.  kancléřem  Albrechtem  z  Kolovrat  o  pobrání  peněz. 

1510,  11.  dubna. 

Uršila  z  Kocňovic  léta  MDX®  v  pondělí  po  svaté  Kedrutě   [18.  března]   po- 

v 

hnala  pana  Albrechta  z  Kolovrath  oc,  najvyššieho  kancléře  královstvie  Českého,  že 
jest  jí  pobrati  rozkázal  puol  čtrnáctý  kopy  grošuov  a  XV  grošuov  vše  českých  v  Pa- 
střižíně  *)  oc.  Tu  na  rok  jim  položený  létha  ut  supra  ve  čtvrtek  na  den  [sic]  svatého 
Valeriana  dáno  nadepsané  Uršile  puovodovi  proti  témuž  panu  kancléři  pohnanému 
za  právo  stáné.  Dala  památné. 

R.  m.  1.  319.  b.  za  nápisem:  Stáná  práva  k  roku  Svátosti  MDX^,    *)  Cti:  Postfilíné. 

37* 


292  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního, 

1636. 

Mezi  Wolfem  z  Újezdce  a  Wolfem  Dobrohostem  z  Ronšperka  o  dluh.  1510,  11.  dubna. 

Wolf  z  Újezdce  a  v  Racovech  léta  MDX®  v  středu  o  suchých  dnech  postních 
před  svatým  Petrem  na  stolici  vsazenie  [20.  února]  pohnal  pana  Wolfa  Dobrohosta 
z  Ronsperku  z  padesáti  kop  grošuov  bez  tří  kop  grošuov  vše  míšeňských  oc.  Tu 
dáno  Wolfovi  puovodovi  proti  témuž  Dobrohostovi  za  právo  stáné  léta  MDX®  ve 
čtvrtek  den  [sic]  svatého  Valeriana. 

R.  in.  L  809.  b.  sa  nápisem:  Stáná  práva  k  roku  8váto$U  MDX^, 

1637. 

Mezi  Anežkou  Lešanskou  z  Čečelic  a  Petrem  z  HolSovic  o  bezprávné  vyzdvihnutí  peněz 

z  mince.  1510,  13.  dubna. 

Anežka  Lešanská  z  Čečelic  poháněla  Petra  z  Holšovic.  Viniti  jej  chce  z  pěti- 
mezcítma  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  z  mince  královské  u  Hory  vyzdvihl,  práva 
k  nim  nemaje  oc.    Vložen  puohon  létha  MDIX  v  sobotu   po  Hromnicech  [3.  února]. 

V  té  při  mezi  Anežku  Lešanskú  z  Čečelic  puovodem  s  jedné,  a  Petrem 
z  Holšovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní  z  XXV  kop  grošuov  českých,  kteréž 
jest  z  mince  královské  u  Hory  vyzdvihl,  práva  k  nim  nemaje,  k  kterýmžto  XXVma 
kopám  grošuov  českých  táž  Anežka  Lešanská  lepš^e  právo  a  spravedlnost  má,  nežli 
on  Petr,  a  to  kšaftem  jí  Anežce  od  někdy  Markléty  z  Hlubině  svědčícím  oc,  jakož 
týž  kšaft  v  sobě  plněji  zavírá.  A  na  to  již  menované  Markléty  kšaft  Starého  města 
Pražského  i  některá  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  Petr  pohnaný  odpieraje  pravil, 
že  jest  těch  XXV  kop  na  miestě  manželky  své  od  Hory  vzal  ne  sám  svů  mocí,  ale 
jakožto  posel  na  miestě  jejím.  A  také  že  ona  Anežka  Lešanská  žádného  práva  ani 
spravedlnosti  k  těm  penězóm  nemá  podle  zněnie  majestátu  krále  JMti,  kteréhož 
připiš  ukázala  jest  nadepsané  Markéty.  Neb  táž  Markléta  nemohla  jest  té  summy 
odkazovati  sama  proti  znění  svrchupsaného  majestátu,  poněvadž  po  Michalovi,  bratru 
Kedrutiném,  na  ni  na  Kedrutu  jakožto  na  sestru  nápadem  diel  Michaluov  připadl 
jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteiué  oc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon  a  s  obú 
stran  pře  líčenie,  odpory,  kšaft  i  připiš  majestátu  krále  JMti,  takto  o  tom  nalézti 
ráčili :  Poněvadž  majestát  krále  JMti  na  dluh  svědčil  jest  spolu  Markétě  a  Michalovi, 
synu  jejiemu,  a  ona  Markléta  přebyla  jest  Michala,  syna  svého,  a  potom  kšaftem 
podle  práva  Starého  města  Pražského  tu  jsúci  a  obývající  o  statku  svém  zřiezenie 
jest  udělala  a  dala  paní  Anežce,  což  se  jí  zdálo,  a  Kedrutě  dceři  své  též,  což  se  jí 
zdálo,  a  on  Petr  pohnaný  zdvihl  jest  XXV  kop  grošuov  českých  z  mince  na  ten 
majestát  nahoře  dotčený,  a  nepokázal   přede  pány,   aby  ona  Kedruta  aneb   on  Petr 


.u 


Nálezy  z  roku  1510  o  Svátosti.  293 

k  tomu  majestátu  a  dluhu  kterů  spravedlnost  měli,  z  té  příčiny  dává  se  jí  Anežce 
za  právo  o  těch  XXVma  kop  grošuov  českých,  z  kterýchžto  jest  pohnala  a  provedla, 
že  jest  jí  on  Petr  vyzdvihl,  a  těch  XXV  kop  grošuov  českých  aby  jí  Anežce  týž 
Petr  dal  od  dneška  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on  Petr  po  man- 
želce své  Kedrutě  k  nim  k  těm  XXV  kopám  grošuov  českých,  kteréž  jest  Auežka 
po  svrchu  psané  Marklétě  k  sobě  přijala,  kterú  spravedlnost  mieti,  právo  se  mu  ne- 
zavierá.  Stalo  se  léta  MDIX°  [sic]  v  sobotu  před  svatým  Tiburcím. 

R.  m.  ].  14.  a.  za  nápisem:  K  roku  Svátosti  MDX9, 

1638. 

Mezi  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína  a  Václavem  Donátem  z  Těchlovic  o  slova  hanlivá. 

1510,  13.  dubna. 

Bohuslav  Chrt  z  Ertína  pohnal  Václava  Donáta  z  Těchlovic.  Viniti  ho  chce 
z  slov  hanlivých,  tu  kdež  jest  k  němu  tato  mluvil  slova:  Hanuzuješ  a  hanuzem  deš, 
a  že  sem,  jak  sem  živ,  viece  na  to  pamatoval,  co  dobrému  příleží,  nežli  ty.  Vložen 
puohon  léta  MDVIU®  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu  [18.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Vác- 
lavem Donátem  z  Těchlova  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Donáta  viní  z  slov 
hanlivých,  tu  kdež  jest  k  němu  tato  mluvil  slova:  Hanuzuješ  a  hanuzem  deš,  a  že 
sem,  jak  sem  živ,  viece  na  to  pamatoval,  co  dobrému  příleží,  nežli  ty  oc,  tak  jakož 
puohon  v  sobě  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  Donát  pohnaný  pravil, 
že  tomu  a  těm  slovóm  neodpierá,  že  jest  ty  slova  k  němu  mluvil,  že  hanuzuje,  ale 
to  že  jest  učinil  z  lítosti  statku  svého,  a  to  v  tom,  že  on  Bohuslav  od  Anny  z  Rysm- 
burka  puohony  na  jeho  Donátovu  manželku  bral,  a  potom  radil  jí,  aby  od  těch  puo- 
honuov  pustila.  Dále  nadepsaný  Bohuslav  puovod  pověděl,  poněvadž  on  Donát  k  těm 
svým  slovóm  se  zná,  že  se  také  dále  i  k  tomu  znáti  bude,  že  jest  jej  hanuzem  dotýkal ; 
a  pravie,  že  tomu  nevěří,  by  on  Donát  netoliko  viece  pamatoval,  což  dobrému  pří- 
leží, ale  že  ani  tolik  nepamatuje,  co  dobrému  přísluší,  jako  on  Bohuslav.  A  na  to 
také  některá  vedl  svědomie,  prose  v  tom  JMtí  pánuov  za  opatřenie  podle  práva,  po- 
něvadž se  jeho  cti  dotýče.  Zase  proti  tomu  on  Donát  odpieraje  pravil,  že  to  muož 
svú  duší  zapečetiti,  že  se  v  tom  nepamatuje,  by  ho  těmi  dotýkal  slovy  o  té  dobrotě, 
jakž  svědci  vyznávají,  a  poněvadž  se  jeho  dobré  pověsti  a  cti  dotýče,  ješto  jest  se 
tomu  nynie,  by  tiem  měl  dotýkán  býti,  nenadal,  že  se  on  z  toho,  což  naň  týž  Bohuslav 
vede,  tu  kdež  příleží,  poctivě  vyvésti  chce;  a  což  se  Jana  Třebešovského  jeho  svě- 
domí dotýče,  že  jest  tu  on  Donát  nic  neučinil,  což  by  učiniti  neměl.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  odpory  a  jich  s  obů 
stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Bohuslav  v  svém  puohonu  položil, 


294  D.  XIII.   Registra  8(mdu  komorního. 

že  jej  Donáta  chce  viniti  z  slov  hanlivých,  a  potom  v  své  řeči  mlnvil,  že  se  tu  cti 
a  dobré  pověsti  jeho  znamenitě  dotýče,  žádaje  JMtí  pánuov  v  tom  na  své  cti  za 
spravedlivé  opatřenie  podle  práva :  i  by  byl  on  Bohuslav  na  těch  sloviech  podle ' 
puohonu  svého  stál,  byli  by  JMt  páni  věděli  jej  v  tom  jak  opatřiti  vedle  jeho  puo- 
honu  spravedlivě.  Ale  poněvadž  jest  mluvil,  že  se  tu  jeho  cti  a  dobré  pověsti  vy- 
soce dotýče,  žádaje  na  své  cti  za  opatřenie  podle  práva,  a  zřiezenie  zemské  zřiedilo,  že 
o  čest  před  soud  zemský  se  hnáti  a  rozsuzovati  mají,  z  těch  příčin,  chtie-li  se  o  to 
před  soudem  zemským  viniti,  práva  se  jim  nezavierá.  Než  poněvadž  on  Bohuslav 
po  své  cti  stojí,  že  jemu  ta  slova  v  puohonu  tomto  položená  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  k  ujmě  ani  škodě  nejsú.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Tiburcím. 

R.  ni  1.  36.  a.    SroY.  SYědomí  č.  1690  na  str.  263. 

1639. 
Mezí  bratirími  z  Údimě  a  Janem  z  Kamenné  Lhoty  o  dostíučinění  výpovědi.  1510, 13.  dubna. 

Jan,  Kryštof  a  Šťastný,  vlastní  a  nedíelní  bratří  z  Oudimě,  pohnali  Jana 
z  Kamenné  Lhoty  a  v  B^raseiiovicích.  Vinili  ho  z  dosti  neučiněnie  vajpovědi  urozeným 
vladykú  Janem  Svadbů  z  Otradovic  mezi  nimi  učiněné  v  tom,  kdež  týž  Jan  z  Ka- 
menné Lhoty  posekal  jim  v  jich  lese  XXXti  vajstavkuov.  Vložen  puohon  léta  MDIX® 
v  neděli  před  svatým  Valentinem  [11.  února]. 

V  té  při  mezi  Janem,  Kryštofem  a  Šťastným  puovody,  vlastními  a  nedielnými 
bratřími  z  Oudimě,  s  jedné,  a  mezi  Janem  z  Kamenné  Lhoty  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinili  z  dosti  neučiněnie  vajpovědi,  urozeným  vladykú  Janem  Svadbú 
z  Otradovic  mezi  nimi  učiněné,  v  tom,  kdež  týž  Jan  z  Kamenné  Lhoty  posekal  jim 
v  jich  lese  XXXti  vajstavkuov,  a  miesto  těch  zase  jiných  vajstavkuov,  když  jich  les 
majtil,  kterýž  od  nich  koupil,  měl  jím  nechati  také  XXXti,  i  nenechal.  Kteréžto 
vajstavky  pokládají  sobě  nadepsaní  bratří  pět  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázali 
svědomie,  při  tom  pravíce,  že  jest  netoliko  těch  XXXti  vajstavkuov  vedle  smlouvy 
nenechal,  ale  že  jest  i  znamenané  vajstavky,  kteříž  znamenáni  byli,  posekal.  Proti 
tomu  on  Jan  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  tomu  všemu  podle  zněnie  smlouvy 
dosti  učinil  a  že  ještě  i  nad  těch  XXXti  vajstavkuov  nechal  XXti  vajstavkuov  více. 
A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  této  pře  odkládají  až  do  svatého  Martina  najprv  příštieho,  na  takový 
zpuosob,  aby  pan  Svadba  jakožto  smlouvce  ty  věci  všecky  a  vajstavky  vohledal, 
a  bude-li  moci,  konec  o  to  mezi  nimi  učinil,  a  oni  vedle  jeho  rozeznáme  v  tom  aby 
se  zachovali,  a  strana  straně  v  čem  by  vystoupila,  aby  straně  druhé  nevajstupně 
napravila.    Pakli  by  jím  Svadbú   o  to  srovnáni  nebyli,   tak  jakož  již  dotčeno,  tehdy 


Nálezy  z  roku  1510  o  Svátosti.  295 

strany  aby  zase  zde  před  JMtí  pány  stáli  se  všemi  potřebami  svými  na  čas  svrchupsaný, 
a  svědomie  obojí  strany  zde  se  schovati  má.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Tiburcím. 

R.  m.  L  169.  a.  SroY.  STédomí  &  1596  a  1699  na  str.  266  a  269. 

1640. 

Mezi  Ondřejem  od  Dubu  a  Benešem  Vojtěchem  z  Jivovice  o  rčení.  1510,  13.  dubna. 

Ondřej  od  Dubu  pohnal  Beneše  Vojtěcha  z  Jivovice.  Vinil  ho  ze  sta  kop 
grošuov  českých,  kteréž  jemu  řekl  dáti  po  Barboře,  dceři  své  a  manželce  jeho  On- 
dřejově. Vložen  puohon  léta  MDVIIF  v  pátek  den  svatého  Floriana  [5.  května]. 

V  té  při  mezi  Ondřejem  od  Dubu  puovodem  s  jedné,  a  Benešem  Vojtěchem 
pohnaným  z  Jivovice  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  sta  kop  grošuov  českých, 
kteréž  jemu  řekl  dáti  po  Barboře,  dceři  své  a  po  manželce  jeho  Ondřejově  oc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Tu  před  JMtí  on  Beneš  stoje  k  tomu  se  znal,  že  jest  těch 
sto  kop  grošuov  českých  po  jmenované  Barboře,  dceři  své,  řekl  dáti,  toliko  žádaje, 
aby  on  Ondřej  ji  Barboru  dceru  jeho  opatřil  podle  řádu  zemského.  Zase  proti  tomu 
on  Ondřej  pověděl,  chce-li  jej  on  Beneš  z  čeho  viniti,  že  má  právo  před  sebú.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  obě  strany  vyslyševše,  nalezli: 
Poněvadž  se  k  tomu  rčení  on  Beneš  zná,  aby  tomu  rčení  svému  učinil  dosti  a  jemu 
Ondřejovi  puovodovi  aby  těch  sto  kop  grošuov  českých  v  puohonu  ínenovaných  dal  ve 
dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li  o  toho  věna  ujištěnie  on  Beneš  k  témuž 
Ondřejovi  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Tiburcím. 

R.  m.  1.  226.  a. 

1641. 

Mezi  Zikmundem  z  Lestkova  a  Jakubem  z  Lestkova  o  vydání  dvou  šub.     1510,   13.  dubna. 

Zigmund  z  Lestkova  pohnal  Jakuba  z  Lestkova.  Vinil  ho  ze  dvú  šub  ne- 
božtíka Jana  Jošta  oc.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  ve  čtvrtek  před  Početím  Matky 
božie  [7.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Zigmundem  z  Lestkova,  puovodem  s  jedné,  a  Jakubem  odtudž 
z  Lestkova  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  dvú  šub  nebožtíka  Jana 
Jošta  odtudž  z  Lestkova,  otce  svého,  z  jedné  kuní  černým  damaškem  pošité  a  z 
druhé  hranostajové  šarlatem  pošité,  jemu  Zigmundovi  po  témž  otci  jeho  spravedlivě 
příslušejících.  Kteréžto  šuby  on  sobě  pokládá  XLti  kop  grošuov  českých.  A  na  to 
ukázal  svědomie.  Proti  tomu  Jakub  pohnaný  pravil,  že  sů  ty  šaty  jemu  se  po  nebo- 
žtíku  Joštovi  dostaly  jakožto  po  bratru  jeho  vlastním  a  nedielném,  a  všecky  věci  že 
jsů  měli  spolu,  a  také  že  jest  on  Zigmund  o  to  prve  k  němu  před  puohonem  neposielal. 


296  D.  XIII,  Registra  8(Mdu  komorního. 

Tu  JMt  pán  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  yladykami  krále  JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  líčenie 
i  svědomie  nalezli:  Poněvadž  on  Jakub  pohnaný  toho  ničímž  neprovedl,  by  nebožtík 
Jošt  byl  bratr  jeho  nedielný,  a  on  Zigmund  to  provedl,  že  ty  šaty  a  šuby  byly  jsů  Joštovy 
otce  jeho:  z  té  příčiny  aby  on  Jakub  ty  šuby  v  puohonu  menované  jemu  Zigmun- 
dovi  tak  dobré,  jak  jest  je  po  smrti  téhož  Jošta  k  sobě  přijal,  navrátil  a  to  od  dnešnieho 
dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Pakli  by  tak  dobrých,  jakéž  jsů  tehdáž  byly, 
nenavrátil,  tehdy  aby  před  úředníky  Pražskými  menšími  stáli  na  zajtřie  svaté  panny 
Markéty,  a  což  tu  on  Zigmund  před  týmiž  úředníky  na  jich  schválenie  na  ten  čas 
provede,  zač  sů  tehdáž  ty  šuby  stály,  to  on  Jakub  aby  jemu  Zigmundovi  dal  od 
próvodu  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před 
svatým  Tiburcím. 

R.  m.  ].  260.  a.    SroY.  náleiy  o.  1528  a  1638  na  str.  200  a  207. 

1642. 

Mezi  Vilémem  z  Byčic  a  radou  města  Prachatic  o  pych.  1510,  13.  dubna. 

Vilém  z  Byčic*)  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  Prachatic. 
Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta 
MDIX  v  středu  před  svatým  Řehořem  [7.  března]. 

V  té  při  mezi  Vilémem  z  Byčic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem 
a  konšely  i  vší  obcí  města  Prachatic  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  deseti  kop  grošuov  českých,  protože  sů  mu  člověka  jeho 
Květoně  z  Gnína  svévolně,  dokudž  se  jim  zdálo,  vězeli,  jemu  Vilémovi  na  téhož  jeho 
člověka  prve  nic  nežalovavše  ani  mu  toho  vězení  příčiny  oznámiti  chtěli.  Při  tom  tajž 
Vilém  pravie,  že  jest  sám  k  nim  k  Prachaticským  do  jich  města  s  dobrými  lidmi 
jezdil,  jich  se  ptal,  proč  toho  jeho  člověka  a  z  které  příčiny  vězie,  žádaje  jich, 
aby  mu  příčinu,  proč  jej  vězí,  oznámili;  pakli  se  jim  toho  učiniti  a  příčiny  ozná- 
miti nezdá,  aby  mu  jej  vydali,  a  nad  to  že  se  i  k  tomu  poddával,  jestliže  je  co  týž 
jeho  člověk  vinen,  aby  mu  zevnú  smrt  učiniti  dali,  že  ho  zastávati  nechce  v  ničemž ; 
ale  to  všecko  jeho  poddávání  že  jest  od  nich  opovrženo  a  nic  plátno  nebylo,  než 
přes  to  prese  všecko  toho  člověka  vězeli  ani  na  rukojmie  jej  dáti  chtěli  a  jej  tudy 
o  toho  člověka  připravili  a  jej  zahnali.  A  na  to  vedl  svědomie.  Proti  tomu  Pracha- 
tičtí  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  sů  tu  pychu  neučinili  žádného  a  že  jemu  Vilémovi 
tiem  nic  vinni  a  také  sami  svoji  že  nejsů,  než  že  pána  mají,  pana  z  Rozmbergka, 
a  že  jsů  z  poručenie  téhož  pána  svého  učinili,  kterýž  jim  rozkázal,  aby  lidi  pode- 
zřené zdvihali.  A  na  to  téhož  pana  z  Rožmberka  list  i  také  některá  ukázali  svědomí. 
Zase  proti  tomu  puovod  Vilém  pověděl,  jestliže  jest  ten  jeho  člověk  co  učinil,  že 
jemu  do  toho  nic  nenie  a  nezastává  ho  v  ničemž;   než  poněvadž  sů  jej  vězeli,  pří- 


Nálezy   z  roku  1^10  o  Svátosti,  297 

činy  jemu  toho  oznámiti  nechtiece,  a  v  tom  se  k  němu  Vilémovi  podle  zřiezení 
zemského,  kteréž  o  zločincích  zřiezeno,  nezachovali,  že  jsú  jemu  tiem  pychem  vinni. 
A  na  to  již  dotčené  zfiezenie  zemské  ukázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddarai,  slyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svědomie 
a  zíiezenie  zemské,  nalezli :  Poněvadž  pan  z  Rožmberka  svým  psaním  k  tomu  se 
seznává,  že  jest  jim  Prachatickým  jakožto  svým  poddaným  rozkázal,  kdež  by  lidi  po- 
dezřelé přezvěděli,  aby  je  zdvihali,  a  on  Vilém  puovod  podle  zřiezenie  zemského 
v  tom  k  němu  ku  panu  z  Rožmberka  se  nezachoval,  s  jeho-li  volí  oni  Prachatičtí 
toho  ševče  jeho  Vilémova  člověka  vězeli,  než  přes  to  je  Prachatické  pohnal;  z  té 
příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Než  chce -li  on  Vilém  k  témuž  panu  z  Rožm- 
berka hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Dali  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Tiburcím. 

R.  in.  1.  304.  b.  SroT.  STědomí  &  1556  a  1598  na  str.  22ft  a  268.  *)  SloYO  z  Bycic  (Biczici)  mfiie 
86  tuto  i  jinde  také  z  Buxie  iísti. 

1643. 
Mezi  Bedřichem  z  Doupova  a  Žibřidem  ze  Ždáru  o  pych.  1510,  15.  dubna. 

Bedřich  z  Doupova  pohnal  ŽibHda  ze  Žďáru  a  ve  Žďáře.  Viniti  ho  chce 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  mu  člověka  jeho  Víta 
z  městečka  Vilémova  zbil  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX^  v  úterý  před  přenesením 
svatého  Václava  [27.  února]. 

V  té  při  mezi  Bedřichem  z  Doupova  puovodem  s  jedné,  a  Žibřidem  ze 
Žďáru  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Bedřich  viní  jej  Žibřida  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  mu  člověka  jeho  Víta  z  městečka 
Vilémova  zbil,  jemu  nan  prve  nežalovav.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Žibřid  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  mu  to  svědomie  ke  škodě  nenie,  poněvadž  ti 
svědci,  kteříž  o  tom  bití  svědčí,  sú  v  té  při,  a  že  se  jich  tu  tak  dobře  jako  toho 
Víta,  pro  kteréhož  on  Bedřich  pohnal,  dotýče,  a  že  jest  on  Žibřid  toho  člověka  nebil, 
a  svým  vědomím  že  jest  ho  nikdy  neviďal  ani  ho  zná,  a  že  by  to  chtěl  svú  duší 
zapečetiti.  A  jestliže  jest  tak  zraněn,  jako  ti  někteří  svědci  seznávají,  že  jest  jej  on 
Bedřich  měl  zde  postaviti  a  to  bití  a  rány  okázati,  prose  v  tom  JMtí  pánuov  za  opa- 
tření. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  a  jich 
s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Bedřich  to  jest  dostatečně 
provedl  podle  svého  puohonu,  že  jest  člověk  jeho  zbit,  a  on  Žibřid  Žďárský  toho 
jest  ničímž  podle  práva  neodvedl,  aby  člověka  jeho  nebil;  z  té  příčiny  dává  se 
jemu  Bedřichovi  puovodovi  za  právo,  a  že  on  Žibřid  jemu  Bedřichovi  tiem  pychem 
i  pokutou  na  pych  uloženu,  to  jest  Xti  kopami  grošuov  českými,  jest  povinen.  A  ty 

Archiv  Český  XIII.  88 


298  D.  XIIL  Registra  soudu  komamiho. 

aby   on  Žďárský  jemu  Bedřichovi   dal   od   dnešnieho   dne  ve   dvú    nedělech    pořád 
zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX^  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  34.  b. 

1644. 

Mezi  Bohuslavem  Vrchotou  z  Slatiny  a  rychtářem  Malostranským  Jiříkem  Šedívkem  o  pych. 

lólO,  15.  dubna. 

Bohuslav  Vrchota  z  Slatiny  pohnal  Jiříka  Šedivka  měštěnína  Menšieho  města 
Pražského,  někdy  rychtáře  téhož  města,  z  pychu,  kdež  jest  on  jsa  rychtářem  toho 
času,  pychem  svým  za  ním  běžel,  chtě  ho  jíti  oc.  Vložen  puohon  léta  MDEř® 
v  středu  po  svatém  Brykcí  [14.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotů  z  Slatiny  puovodem  s  jedné,  a  Jiříkem 
Šedívkem,  měštěnínem  Menšieho  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní 
z  pychu  a  pro  ten  pych  oc,  že  jsa  rychtářem  tudiež  v  Menším  městě  Pražském 
toho  času,  pychem  svým  za  ním  běžel,  chtěje  ho  jieti,  volav  nan,  státi  mu  kázal, 
a  slibem  jej  chtě  zavázati,  znaje  to,  že  jest  doluov  odpuštěn  s  hradu  Pražského  od 
pana  purkrabie  podle  práva,  i  holomka  jest  s  ním  svého  byl  poslal  pan  purkrabie, 
kteréhož  jest  on  dobře  viděl,  a  přes  to  prese  všecko  třel  nan  pychem,  toho  uči- 
niti nemaje  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Proti  tomu  on  Šedivek  odpieraje  pravil,  že  jest  toho  sám  z  sebe  neučinil  a  pychu 
tu  neudělal  žádného.  Než  jsa  toho  času  rychtářem  tu  na  Malé  Straně,  na  žádost 
Johanky  Ambrožové,  městky  Menšieho  města  Pražského,  kteráž  na  téhož  Vrchotu 
jemu  Šedívkovi  od  úřadu  purkrabstvie  Pražského  list  zatykači  dala,  učinil  jest 
to,  a  v  tom  se  vedle  práva  a  zněnie  listu  zatykacieho  k  témuž  Vrchotovi  zachovati 
chtěl.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  ličenie  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  Še- 
divek sám  z  sebe  ani  z  jaké  svévolnosti  nan  na  Vrchotu  nesáhal,  než  jakožto  v  ty 
časy  města  Malé  Strany  rychtář  podle  povinnosti  úřadu  svého  a  vedle  práva  listu 
zatykaciho  k  němu  se  zachovati  chtěl,  ale  slyše  od  holomka  úřadu  purkrabského, 
že  on  Vrchota  od  úřadu  téhož  purkrabstvie  Pražského  doluov  odpuštěn,  hned  od 
něho  pustil  a  dále  nan  nesáhal,  i  tu  jest  týž  Šedivek  pychu  neučinil  žádného,  a  z 
té  příčiny  jemu  Vrchotovi  tiem  pychem  ani  pokutou  na  pych  uloženou  podle  jeho 
Vrchotova  puohonu  povinovat  nenie.  Než  jakož  jeho  Šedívkovi  někteří  svědci  se- 
znávaji  a  jej  Vrchotu  tiem  dotýčí,  že  on  Vrchota  dvěma  z  těch  svědkuov  po  svém 
pacholku,  aby  mu  svědčili,  penieze  posielal,  i  chce-li  se  on  Vrchota  z  takového  do- 
týkánie  a  nařiekánie  vyvésti,  že  jest  mu  Vrchotovi  potřebie  v  tom  se  opatřiti.  Dal 
památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  86.  a.     SroT.  svédomí  č.  1573  na  str.  243. 


Nálezy  »  rohu  1510  o  Svátosti.  299 

1645. 

Mezi  Bohuslavem  Yrchotou  z  Slatiny  a  rychtářem  Malostranským  Jiříkem  Šedfvkem  o  pych. 

1510,  15.  dubna. 

Bohuslav  Yrchota  z  Slatiny  pohnal  Jiříka  Šedivka,  měštěnína  Menšieho  města 
Pražského,  z  pychu,  kdež  jest  byl  rychtářem  v  témž  Menším  městě  Pražském  toho 
času,  kdež  jest  jemu  jal  pychem  svým  Řehoře  pacholka.  Vložen  puohon  léta  MDIX^ 
v  středu  po  svatém  Brykcí  [14.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotú  z  Slatiny  puovodem  s  jedné,  a  Jiříkem 
Šedívkem,  měštěnínem  Menšieho  města  Pražského  dc.  Kdežto  on  Bohuslav  Vrchota 
viní  jej  Šedivka  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  kdež  jest 
byl  rychtářem  v  témž  městě  Pražském  toho  času,  kdež  jest  mu  jal  pychem  svým 
Řehoře  pacholka  a  čeledína  jeho  a  jej  vsaditi  chtěl  do  vazby  a  potom  slibem 
zavázal,  a  na  něho  na  Vrchotu  toho  jest  nevznesl,  kdež  jest  toho  učiniti  neměl.  A  na 
to  ukázal  svědomie  Václava  z  Payru  a  některakého  Pavla  z  Pochenšteinu.  Proti 
tomu  on  Šedivek  odpieraje  pravil,  že  jemu  to  Václavovo  Payrovo  svědomie  nic  ke 
škodě  nenie  z  příčiny  té,  že  na  téhož  Václava  stal  se  jest  nález  předešlý  zde  v  soudu 
komorním,  že  jest  svědomí  dal  neřádně  přišlé.  A  na  to  týž  předešlý  nález  ukázal. 
A  dále  že  nesvědčí  nan  než  jediný  svědek.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie  i  ten  předešlý  nález  a  svědomie, 
nalezli :  Poněvadž  ten  prve  dotčený  nález  naň  na  Payro  se  vztahuje,  že  jest  svědomie 
dal  neřádné,  tak  jakož  ten  nález  šíře  ukazuje,  a  týž  Václav  Payro  JMtem  pánóm,  kudy 
ten  neřád  toho  svědomie  jim  Václavem  přišel,  neoznámil  a  s  sebe  nesvedl,  i  tudy 
to  jeho  Payrovo  svědomie  se  nepřijímá:  a  z  té  příčiny  nadepsaný  Šedivek  jemu 
Bohuslavovi  Vrchotovi  tiem  pychem  a  pokutou  podle  téhož  Vrchoty  puohonu  povi- 
novat nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  Dl.  1.  36.  b. 

1646. 

Mezi  Dorotou  z  Košíně  a  Václavem  Badimským  z  Slavkova  o  rčení.  1510,  15.  dubna. 

Dorotha  z  Košíně  pohnala  Vácslava  Radimského  z  Slavkova.  Vinila  ho  ze 
rčení,  tu  kdež  jest  jí  řekl  pět  set  kop  grošuov  dáti  oc.  Vložen  puohon  léta  MDX^ 
den  svatého  Řehoře  [12.  března] 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Košíně  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Radimským 
z  Slavkova  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  ho  vinila  ze  rčení,  tu  kdež  jest  jí  řekl 
pět  set  kop  grošuov  dáti  a  jistotu  dostatečnú  na  to  dáti,  aby  toho  dobýti  mohla. 
I  tomu  prodlévá  učiniti  dosti  oc.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Václav 
pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  puohon  její  nesrovnává  s  svědomím,  a  že  jinač  svědčí, 

88» 


300  D.  XIIL   Registra  sotidu  komorního, 

než  paohon  ukazuje,  a  tudy  že  jest  ten  puohon  na  zmatek;  a  také  poněvadž  on 
strajce  má  nedielné,  že  jest  i  strajcuoy  jeho  poháněti  měla,  poněvadž  nedielní  jsú. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteína  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  králov- 
stvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře 
líčení,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  ona  Dorota  puovod  těch  pěti  seth  kop 
grošuov  v  puohonu  dotčených  ničímž  neprovozuje  podle  svého  puohonu  dostatečně, 
i  z  té  příčiny  on  Vácslav  Radimský  jí  těmi  pěti  sty  kopami  grošuov  povinen  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  in.  1.  77.  a. 

1647. 

Mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  a  Bohuslavem  z  Kunwaldu  o  vydání  daných 

svrchkův.  1510,  15.  dubna. 

Jindřich  Loučenský  z  Kopidlna  pohnal  pana  Bohuslava  z  Kunwaldu  a  na  Dra- 
žících. Vinil  ho  z  toho,  že  jest  jemu  dal  za  své  živnosti  léta  MDVIP  v  sobotu  u  vigilii 
panny  Marie  na  nebe  vzetie  [14.  srpna]  v  přítomnosti  Martina  páně  Bibršteinova  úřed- 
níka na  Charvatcích,  v  přítomnosti  jiných  dobrých  lidí,  všech  svrchkuov  polovici. 
Vložen  puohon  léta  MDVIII^  v  středu  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Bohuslavem  z  Kunwaldu  na  Dražicích  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jindřich 
vinil  jej  pana  Bohuslava  z  toho,  že  jest  jemu  dal  za  své  živnosti  léta  MDVII"  v  so- 
botu u  vigilii  panny  Marie  na  nebe  vzetí  [14.  srpna]  v  přítomnosti  Martina,  páně 
Bibršteinova  úředníka  na  Charvatcích,  v  přítomnosti  jiných  dobrých  lidí,  všech  svrchkuov 
polovici,  klenotuov,  nábytkuov,  kteréž  má  na  zámku  Dražicích  a  ve  dvoře  pod  zámkem 
Dražicským  i  na  poli  i  jinde,  kdež  by  i  na  čemž  by  koli  shledány  a  jakými  by  koli  jmény 
menovány  mohly  býti,  i  hotové  penieze,  nic  nevymieňuje,  krom  klenotuov  zádušních, 
krom  tří  krav,  krom  děl  a  prachuov  a  šípuov ;  kterýchžto  peněz  toho  času  hotových 
devět  seth  zlatých  uherských,  puol  pátá  sta  kop  grošuov  českých  a  pět  kop  grošuov 
českých  shledalo  se  jest,  kteréž  jest  měl  u  Závise  Sulka  z  Hrádku,  hajtmana  hradu 
Pražského,  u  Haydara  kupce  v  Praze,  a  u  sebe  sám  doma.  Item  dal  mi  na  Feli- 
xovi v  Starých  Benátkách  puol  devátý  kopy  grošuov  českých  a  X  grošuov  vše 
českých,  a  na  Obsáhlovi  člověku  svém  v  Cilci  puol  osmnáctý  kopy  grošuov  českých 
ůrokuov  zadržalých.  Ale  tomu  dání  pan  Bohuslav  Dražicský  odpírá  a  prodlévá  učiniti 
dosti.  Kterýchžto  svrchkuov  a  klenotuov  i  nábytkuov,  kteréž  tehdáž  na  jeho  páně 
Bohuslavově  zboží  byly  sů,  krom  hotavých  peněz  svrchu  menovaných  nadepsaný 
Jindřich  Loučenský  pokládá  sobě  tu  polovici  svrškuov  a  klenotuov  puol  čtvrtá  sta 
kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  pan  Bohuslav 
z  Kunwaldu   pohnaný   odpíraje  pravil,  že  toho  dánie  on  Loučenský  neprovozuje  do- 


Nálexy  »  rohu  1510  o  Svátosti.  301 

statečně,  a  také  že  toho  svědkové  jeho  neseznávají  bez  prostředku,  aby  mu  ty 
svrchky  dal,  než  když  by  se  paní  Barboru,  manželku  svú  a  dceru  téhož  pana  Dražíc- 
ského,  byl,  že  těch  svrškuov  jemu  Jindřichovi  Loučenskému  dáti  jest  nemohl,  po- 
něvadž jest  je  prve  dskami  synu  svému  a  po  smrti  syna  svého  Mikulášovi  Vanšurovi 
z  Řehnic  zapsal.  A  na  to  ukázal  tajž  vajpis  z  desk.  Zase  proti  tomu  on  Loučenský 
pověděl,  že  jest  on  pan  Bohuslav  ty  svršky  jemu  Loučenskému  dobře  dáti  mohl, 
poněvadž  zápis  synu  jeho  a  Vanšurovi  tepruv  po  smrti  pana  Bohuslava  ukazuje.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obů 
stran  pře  líčenie  i  z  desk  vajpis,  nalezli :  Poněvadž  on  Loučenský  toho  dánie  a  těch 
svrchkuov  i  nábytkuov  dostatečně  podle  puohonu  svého  neprovedl,  a  dskami  zápis 
téhož  pana  Bohuslava  jest  předešlejší  toho  dánie,  kteréž  synu  svému  a  po  smrti  téhož 
syna  svého  nadepsanému  Vanšurovi  z  Řehnic  dává,  i  ten  zápis  JMt  v  své  moci 
zuostavují,  a  z  těch  příčin  on  pan  Bohuslav  tu  jemu  Jindřichovi  těmi  svršky  a  kle- 
noty podle  puohonu  povinovat  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX^  v  pondělí 
po  svatém  Tiburcí. 

R.  III.  1.  105.  b. 

1648. 

Mezi  Janem  Zabniským  ze  Všechlap  a  Janem  Bazickým  ze  Vchynic  spolu  s  jinými  šesti 
rukojmími  za  otce  jeho  o  vydáni  peněz  za  statek  utržených.  1510,  15.  dubna. 

Jan  Zabruský  ze  Všechlap  pohnal  Jana  Razicského  ze  Vchynic,  Buška  z  Su- 
levic,  Heralta  z  Sulevic,  Jireka  z  Polensk,  Jana  Ledvidského  *)  z  Chánova,  Zigmunda 
z  Nezpečova  a  Laytolta  Kozelku  z  Hřivic.  Vinil  je  z  toho,  že  sů  statek  jeho  prodali 
po  otci  jeho,  jsůce  rukojměmi  za  jeho  Zabruského  otce  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX 
v  středu  po  svatém  Řehoři  [14.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  Zabruským  ze  Všechlap  puovodem  s  jedné,  mezi  Janem 
Razicským  ze  Vchynic,  Buškem  z  Sulevic,  Heraltem  z  Sulevic,  Jirekem  z  Polensk, 
Janem  Hedvicským  *)  z  Chánova,  Zigmundem  z  Nezpečova  a  Jiříkem  Leytoltem  z  Hřivic 
pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil  z  toho,  že  sú  statek  jeho  prodali  po  otci 
jeho,  jsúce  rukojměmi  za  jeho  Zabruského  otce,  i  zuostalo  jest  při  nich  sto  kop  grošuov 
míšeňských,  kterýchžto  sto  kop  oni  rukojmie  puojčili  sú  na  ourok,  komuž  se  jim 
zdálo,  a  jemu  Zarubskému*)  jich  vydati  nechtie  i  s  těmi  ouroky  na  tu  summu  při- 
šlými, kteréžto  jistiny  i  s  ouroky  pokládá  sobě  on  Zabruský  puol  třetieho  sta  kop 
grošuov  míšeňských.  Tu  oni  pohnaní  před  JMtí  pány  zejména  tito  stojiece:  Jirek 
z  Polensk,  Jan  Hedvicský  *)  z  Chánova,  Zigmund  z  Nezpečova,  k  tomu  se  seznali,  že  sú 
statek  jeho  Zabruského  otce  prodávali,  a  penieze,  kteréž  nad  dluh  zbyly,  menovitě 
sto   kop  grošuov  míšeňských,  k  sobě  přijavši,  nebožtíkovi  Václavovi  Sulevskému  jich 


302  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

puojčili  na  ourok ;  ale  že  sú  jich  jemu  Zabruskému  puovodovi  proto  vydati  nechtěli, 
že  má  sestru  živu  neodbytů.  Proti  tomu  on  Zabruský  puovod  pověděl,  poněvadž  se 
již  menovaní  pohnaní  k  těm  penězóm  znají,  aby  mu  je  jako  sirotku  po  otci  jeho 
vydali  i  s  úrokem  na  tu  summu  v  těch  letech  přišlým.  Tu  JMt  pán  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  odpory  a  s  obů  stran  pře  líčení,  na- 
lezli :  Poněvadž  napřed  menovaní  pohnaní  Jirek  z  Polensk,  Jan  Hedvicský  *)  a  Zigmund 
z  Nezpečova  k  tomu  se  znají,  že  sú  ty  penieze  těch  sto  kop  grošuov  míšeňských, 
kteréž  po  dluzích  jeho  Zabruského  otce  zuostaly,  k  sobě  přijali  a  jich  jemu,  jakož 
se  napřed  píše,  Václavovi  z  Sulevic  nebožtíkovi  puojčili,  aby  jemu  témuž  Zabruskému 
puovodovi  je  vydali,  a  to  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých,  i  s  úroky 
na  tu  summu  přišlými.  Což  se  pak  Buška  a  Heralta  z  Sulevic  spolu  s  nimi  pohna- 
ných dotýče,  poněvadž  tomu  odpírají,  pravíce,  že  jsů  těch  peněz  podle  jiných  ru- 
kojmí nepuojčovali,  a  on  Zabruský  toho  také  na  ně  na  dva  neprovedl,  by  je  ty  pe- 
níze k  sobě  přijali  aneb  je  puojčovali,  že  jich  jemu  Zabruskému,  což  by  z  té  summy 
napřed  dotčené  na  ně  příležalo,  platiti  povinni  nejsú.  Než  chtie-li  svrchu  menovaní 
Jiřík,  Jan  a  Zigmund  aneb  který  z  nich  k  nim  Buškovi  a  Heraltovi  napřed  dotčeným 
aneb  k  komu  jinému  oč  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se 
v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  in.  1.  169.  b.    *)  Místo  Ledvidikj  i  Hedvickj  nepochybné  má  se  5ísti  Ledwckjj  (po  Ledvicích),  a  Za- 
rtihskj  psáno  mylné  místo  Zabruskj  (po  Zabrnšanech). 

1649. 
Mezi  Janem  Vratislavem  z  Mitrovic  a  Dépoltem  z  Lobkovic  o  pych.  1510,  15.  dubna. 

Jan  Vratislav  z  Mitrovic  a  na  Mníšku  pohnal  Děpolta  z  Lobkovic  a  na  Bí- 
lině. Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  protože  mu 
služebníka  a  člověka  jeho  Jíru  jíti  a  vsaditi  kázal.  Vložen  puohon  léta  MDIX  den 
svatého  Řehoře  [12.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  Vratislavem  z  Mitrovic  na  Mníšku  puovodera  s  jedné, 
a  Děpoltem  z  Lobkovic  a  na  Bílině  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  protože  mu  služebníka  a  člověka  jeho  Jíru 
jíti  a  vsaditi  kázal,  na  něho  jemu  Janovi  Vratislavovi  prve  nic  nežaloval  a  vy- 
dati ho  nechtěl  podle  zříezenie  zemského.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
Děpolt  z  Lobkovic  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  se  ten  jeho  Vratislavuov  člověk 
sám  k  tomu  znal,  že  jest  z  rozkázánie  téhož  Vratislava  pána  svého  střielel  tu  na 
lesiech  Dobříšských  zvěř,  a  že  od  pána  svého  jiné  žádné  služby  nemá  než  tu,  což 
zabie,  že  mu  od  toho  pán  jeho  dává.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se   pány   a  vladykami,   krále   JMti  raddami,  slyševše  s  obú  stran  pře  líčení,  odpory 


NálěJStf  0  rohu  1510  o  Svátosti.  303 

i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Vratislav  puovod  to  dostatečně  provedl,  že  ten 
myslivec  jeho  služebníkem  byl  a  že  mu  službu  určenu  dával,  a  k  tomu  jeho  páně 
Děpoltovo  svědomie  seznává,  že  ten  jeho  Vratislavuov  služebník  z  poručenie  a  roz- 
kázání jeho  Vratislavova  jakožto  pána  svého  po  myslivosti  chodil,  a  také  to  on 
Vratislav  provedl,  že  mu  on  pan  Děpolt  toho  jeho  Vratislavova  člověka  a  služeb- 
níka na  jeho  psaní  i  také  rozkázánie,  kdež  k  němu  ku  panu  Děpoltovi  o  něho 
a  o  napravenie  pychu  podle  práva  posielal,  vydati  nechtěl,  než  předse  jej  vězel 
a  pustiti  nechtěl,  až  mu  kopu  grošuov  dal;  z  těch  příčin  dává  se  jemu  Vratislavovi 
puovodovi  podle  jeho  puohonu  za  právo,  tak  že  on  jest  pan  Děpolt  jemu  Vratislavovi 
tím  pychem  a  pokutou  v  něm  položenu,  to  jest  těmi  Xti  kopami  grošuov  českými, 
vinen,  a  ty  aby  jemu  Vratislavovi  dal  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  in.  1.  172.  b.    SroT.  SYédomí  č.  1694  na  str.  266. 

1650. 

Mezi  Janem  ze  Vchynic   a  Barborou  ze  Starého  města  Pražského  o  dluh.    1510,  15.  dubna. 

Jan  ze  Vchynic  pohnal  Barboru  obývající  v  Starém  městě  Pražském  u  Pre- 
fátuov.  Vinil  ji  z  puol  pátý  kopy  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDIX** 
v  pondělí  před  Zvěstováním  Marie  Matky  boží  [19.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  ze  Vchynic  puovodem  s  jedné,  a  Barboru  obývající 
v  Starém  městě  Pražském  u  Prefátuov  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  puol  pátý  kopy 
grošuov  míšeňských  dluhu  někdy  Zuzaně  Wolfové,  manželce  jeho  Janově,  zuostalého, 
k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  již  měno  váné  Zuzany.  A  na  to 
ukázal  registra  kupecská.  Proti  tomu  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  jest  jie  nebožce 
Wolfové  všecko  zaplatila  a  že  by  mohla  za  to  zpraviti,  a  že  jest  byla  na  tři  léta 
živa,  že  jest  jie  z  toho  nikdá  nenapomínala.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  Vchynský  ničímž  jiným 
toho  dluhu  neprovedl  jest,  než  toliko  samými  registry  kupecskými,  i  z  té  příčiny  ten 
puohon  zdvihli  sú.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  178.  a. 

1651. 

Mezi  Ofkou  z  Kuncdorfu  a  Janem  Čemčickým  z  Kácova  o  vydání  svrchkŮT. 

1510,  15.  dubna. 

Ofka  z  Kuncdorfu  pohnala  pana  Jana  Čemčického  z  Eácova  a  na  Novém 
Městě.  Vinila  ho  z  nevydánie  svrchkuov  těch  dole  psaných.  Vložen  puohon  léta 
MDIX  v  středu  po  svatém  Řehoři  [14.  března]. 


804  D.  XIII.  Registra  soudu  komomiho. 

V  té  při  mezi  Ofkú  z  Kuncdorfu  puovodem  s  jedné,  a  panem  Janem  Čem- 
čickým  z  Kácova  a  na  Novém  Městě  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  ona  Ofka 
vinila  jeho  pana  Jana  Čemčicského  z  nevydánie  svrchkuov  těchto  dole  psaných :  zápony 
v  čemém  tafiFatu,  páteře  korálového  s  pižmem  pozlaceným,  dva  kameny,  jeden  zelený, 
druhý  brunátný,  peniez  vjražený  na  střiebře,  pléšek  stříbrný,  kost  jednorožcovu, 
čechly  tři  kmentový,  dva  koberce,  jeden  bílý,  druhý  žlutý,  dvě  čepice  kuní,  dva 
punthy,  jeden  kuní,  druhý  labutí,  kniežky  paterý,  váček  kupecký,  měšec  s  pasem,  dvě 
truhlice,  jedna  okovaná  a  druhá  větší  okovaná,  stolice  s  puklami,  kotlíkové  tři,  dva 
kotrkaly,  pavézka,  dřevce,  hever,  svícen  měděný,  kožené  polštářové  čtyři,  dva  pra- 
choví, podušky  čtyři,  jedno  prostěradlo,  cedule  na  dluhy  v  truhlici,  a  v  těch  ce- 
dulech  dluhuov  jest  XXIX  kop  grošuov  míšeňských  a  jeden  zlatý,  židle  veliká,  stolové 
tři,  lože  tři,  medenice  vyražená,  pancíře  dva,  prsten  s  žlutým  kamenem,  dvě  kuše,  dva 
hevery,  kteréžto  věci  jí  Ofce  kšaftem  po  nebožtíkovi  panu  Alšovi  z  Rysmburka  nále 
zejí,  a  je  sobě  padesáte  kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázala  jeho  páně  Alšuov 
kšaft  a  svědomí.  Proti  tomu  pan  Jan  Černčicský  odpíraje  pravil,  že  jest  předešlému 
nálezu,  kdež  ho  táž  Ofka  byla  také  z  některých  svrchkuov  pohnala,  dosti  učinil,  a  což 
jest  svrchkuov  v  puohonu  tom  menováno  bylo,  ty  že  jest  jí  Ofce  vydal,  a  což  jest  ne- 
bylo jmenováno,  toho  že  jest  za  sebů  nechal,  a  to  proto,  by  dluhové  lidem  jeho  páně 
Čemčicského  od  pana  Alše  zuostalí  zaplaceni  byli,  kteréž  jim  nebožtík  pan  Aleš  dlužen 
vostal.  Dále  pravie,  že  takových  věcí  u  sebe  pozuostalých  neosobuje  ani  jich  kořisťujé 
sobě,  jediné  aby  páni  JMt  ráčili  jej  v  tom  opatřiti,  aby  od  jiných  potomně  k  němu  panu 
Janovi  o  to  hledíno  nebylo,  poněvadž  paní  Anna  z  Rysmburgka  praví  se  k  tomu  také 
právo  mieti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran 
pře  líčenie  oc  i  svědomie.  nalezli:  Poněvadž  on  Černčicský  tomu  jest  neodepřel,  by 
jí  Ofce  těch  svrchkuov  a  klenotuov  v  puohonu  menovaných  vydati  nechtěl,  toliko 
žádaje  za  opatřenie  JMtí  pánuov,  aby  od  žádného  z  nich  potom  viněn  nebyl,  po- 
něvadž jest  od  paní  Anny  z  Rysmburgka  pro  ně  také  pohnán :  i  z  té  příčiny  aby  on 
pan  Jan  jí  Ofce  puovodovi  ty  svrchky  podle  jejího  puohonu  vydal  od  dnešního  dne 
ve  dvú  nedélech  pořád  zběhlých  na  takový  zpuosob,  aby  ona  Ofka  ty  dluhy,  což 
jest  nebožtík  pan  Aleš  svrchu  menovaný  lidem  jeho  páně  Janovým  spravedlivě 
dlužen  zuostal,  zaplatila,  však  tak,  což  těch  dluhuov  tíž  páně  Janovi  lidé  tam 
v  kraji  před  dobrými  lidmi  dvěma  nebo  třemi,  na  kteréž  by  se  svolili,  na  jich 
schválenie  provedou:  pakli  by  tam  v  kraji  tomu  dosti  se  nestalo,  tehdy  takoví  lidé 
aby  před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtřie  svaté  panny  Markéthy  najprv 
příští  stáli  a  před  týmiž  úředníky  takové  dluhy  provedli,  a  což  tu  těch  dluhuov 
na  týchž  úředníkuov  schválenie  ti  lidé  provedou,  ty  aby  jim  ona  Ofka  od  pruovodu 
ve  dvú    nedělech    pořád    zběhlých    dala.     A    chce-li  pak  paní  Anna  z  Rysmburgka 


Nálezy  »  rohu  1510  o  Svátosti.  305 

aneba  kto  jiný  k  ní  k  Ofce  o  takové  klenoty  dále  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá. 
A  JMt  páni  škody  mezi  stranami  zdvihli  sú.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po 
svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  225.  b.    SroT.  nález  č.  1497  na  str.  177. 

1652. 

Mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabí  a  Hynkem  z  Waldšteina  o  pych  jetím  pacholka  na 

silnici  královské  spůsobený.  1510,  15.  dubna. 

Václav  Vrchlabský  z  Vrchlabí  pohnal  pana  Hynka  z  Waldšteina  a  z  Ště- 
panic.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých.  Vložen 
puohon  léta  MDIX  v  pátek  před  svatým  Řehořem  [9.  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabie  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Hynkem  z  Waldšteina  a  z  Štěpanic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Václav 
Vrchlabský  vinil  jej  pana  Hynka  z  pychu,  kdež  jest  jemu  pacholka  jeho  jménem  Jana 
Holého  pychem  svým  na  silnici  svobodné  královské  jal  a  na  téhož  Vrchlabského  toho 
jest  nevznesl,  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Proti  tomu  pan  Hynek  pohnaný  pravil,  že  nenie  k  tomu  puohonu  odpoviedati  po- 
vinovat, poněvadž  svědkové  podle  práva  nejsú  k  tomu  připraveni.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  nahlédše  v  svědomie,  že  to  svědomie  nesvědčí 
podle  práva,  i  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se 
v  pondělí  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  305.  b. 

1653. 

Mezi  Alenou  z  Norimberka  a  Dorotou  z  Norimberka  o  rukojemství.  1510,  16.  dubna. 

Alena  z  Normberka,  manželka  někdy  Hanuše  Lamprechta  z  Mostu,  obyvatele 
na  Horách  Kutnách,  poháněla  Dorothu  z  Normberka,  vlastní  dceru  nebožtíka  Hanuše 
Pehma  z  Normberka.  Viniti  ji  chce  jakožto  držitele  statku  téhož  někdy  Hanuše 
Pehma,  otce  jejieho,  z  patnácti  seth  zlatých  ze  XXXti  zlatých  vše  rýnských,  z  jede- 
nácti šilinkuov,  puol  čtvrtá  haléře  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  neděli  před 
Zvěstováním  Matky  božie  [18.  března]. 

V  té  při  mezi  Alenu  z  Normberka,  manželku  někdy  Hanuše  Lamprechta 
z  Mostu,  obyvatele  na  Horách  Kutnách,  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Dorothú  z  Norm- 
berka, vlastní  dceru  nebožtíka  Hanuše  Pehma  z  Normberka,  pohnánu  s  strany  druhé. 
Kdež  táž  Alena  viní  ji  Dorothu  jakožto  držitele  statku  téhož  Hanuše  Pehma,  otce  je- 
jieho, z  patnácti  seth  zlatých  ze  XXXti  zlatých  vše  rýnských,  z  XI  šilinkuov  puol 
čtvrtá  haléře.   Kdež  již  menovaný  Pehm  byl  rukojmí  za  Kašpara  Sumberka,  měště- 

ArcJiir  Čeiký  XIII.  39 


306  D.  XIII.    Registra  s(mdu  komorního. 

Dína  z  Frayberku,  Hanušovi  Šenkovi  na  dostánie  počtu  za  summu  napřed  jmeno- 
vánu ;  ale  tomu  rukojemství  on  Pehm  dosti  neučinil,  k  kteréžto  summě  peněz  napřed 
jmenované  nadepsaný  někdy  Hanuš  Lamprecht  právo  a  spravedlnost  měl  od  Jana 
Šenka,  syna  svrchu  jmenovaného  Hanuše  Šenka,  sobě  danou.  E  kteréžto  dále  spra- 
vedlnosti a  právu  k  těm  svrchupsaným  penězóm  a  summě  ona  Alena  napřed  meno- 
vaná  právo  a  spravedlnost  má  po  svrchupsaném  Hanušovi  Lamprechtovi,  manželu 
svém,  jeho  dáním,  jakož  pak  jeho  Lamprechtovo  dánie  pod  pečetí  šefmistruov  a  raddy 
na  Horách  Euthnách  to  v  sobě  šíře  a  plněji  zavírá.  A  na  to  ukázala  listy  některé 
šefmistruov  a  raddy  od  Hory  Kuthny  pod  jich  města  pečetí.  Proti  tomu  Dorotha 
pohnaná  odpierajíc  dala  mluviti:  poněvadž  ona  Alena  puovod  ji  Dorothu  jakožto 
držitele  statku  nadepsaného  Hanuše  Pehma,  otce  jejieho,  pohání,  aby  to,  že  jest  dr- 
žitelem statku  téhož  Pehma,  provedla,  a  že  se  jí  zdá,  že  odpoviedati  povinna  nenie, 
leč  to  pokáze.  I  tu  jest  napřed  jmenovaná  Alena  puovod  ukázala  vajpis  z  desk, 
kdež  prve  jmenovaný  Hanuš  Pehm,  jejie  Dorothin  otec,  klade  duom  svuoj,  kterýž 
na  hradě  Pražském  má,  Janovi  synu  svému,  a  jestliže  jest  ten  Jan  syn  jeho  i  také 
Václav,  syn  jeho  Januov,  umřel,  tehdy  ten  duom,  kterýž  tayž  Hanuš  na  hradě 
Pražském  má,  na  svrchu  psanú  Dorothu  a  na  jejie  děti,  kteréž  má,  připadnuti  má  oc, 
jakož  ten  zápis  plněji  v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  9C,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  těch  všech  věcí  i  také  zápisu  svrchu  psaného  Hanuše  Pehma  dskami  uči- 
něného pováživše,  nalezli:  Poněvadž  Alena  puovod  ji  Dorothu  jakožto  držitele  statku 
otce  jejieho  pohání,  ješto  jejím  Dorothiným  dětem  svrchupsaný  zápis  z  desk  tak 
dobře  jako  jí  Dorothě  svědčí,  jestliže  jest  Jan,  bratr  její,  umřel,  a  táž  Dorotha  děti 
některé  má,  ježto  již  létha  mají  spravedlivá,  a  často  psaná  Alena  puovod  ji  Dorothu 
samu  toliko  pohnala  a  ne  jejích  dětí:  z  těch  příčin  JMt  tento  puohon  zdvihají. 
Stalo  se  léta  MDdesátého  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  12.  b. 

1654. 

Mezi  měšťanem  Staroměstským  Bartošem  od  Modré  rfiže  a  Jiřím  Berkou  z  Dube   o  nezdr- 

žení  smlouvy.  1510,  16.  dubna. 

Barthoš  s  rynku  od  Modré  ruože,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal 
pana  Jiřího  Berku  z  Dube  a  na  Beršteině.  Vinil  jej  z  nezdrženie  smlouvy  mezi 
nimi  učiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  a  to  v  tom,  kdež  jest  od  téhož  Bar- 
thoše  duom  jeho  u  Modré  ruože  [koupil]  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  středu 
den  svatého  Ambrože  [4.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Barthošem  od  Modré  ruože  s  rynku.  Starého  města  Pražského 
měštěnínem,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Jiříkem  Berků  z  Dube  a  na  Beršteině  po- 


Nále£y  z  roku  1510  o  Svátosti.  307 

hnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jej  vinil  on  Barthoš  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi 
nčiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  a  to  v  tom,  kdež  jest  od  téhož  Bartoše 
duom  jeho  u  Modré  ruože  v  nadepsaném  Starém  městě  Pražském  za  dvě  stě  kop 
grošuov  vše  českých  koupil,  litkup  na  to  pil  a  ve  dvú  nedělech  od  trhu  učiněného 
pořád  zběhlých  jemu  sto  kop  grošuov  českých  zavdati  měl  oc,  tak  jakož  táž  smlouva 
mezi  nimi  učiněná  to  v  sobě  plněji  a  šíře  zavierá,  i  tomu  až  dosavad  neučinil  dosti 
9C,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  ceduli  smluvní  trhovů  řezanú 
a  svědomie  i  také  listy  některé  mezi  nimi  sobě  psané.  Proti  tomu  on  pan  Jiří  po- 
hnaný odpieraje  pravil,  že  tomu  neodpierá,  že  jest  ten  duom  u  něho  u  Barthoše 
koupil  na  takový  zpuosob,  což  jest  měl  on  Barthoš  s  kterým  sousedem  co  činiti 
o  stavení  při  témž  domu,  že  jest  to  měl  osvoboditi  jemu  panu  Jiřímu,  aby  v  tom 
překážky  on  pan  Jiří  neměl  nižádné.  Ale  poněvadž  jest  toho  Barthoš  neučinil  a  ne- 
osvobodil,  tudy  jest  jemu  panu  Jiřímu  v  tom  trhu  státi  se  nezdálo,  a  v  tom  že  se 
jest  Staroměstské  raddě  skrze  služebníky  své  oznámil  a  opověděl,  že  mu  toho  trhu 
držeti  nezdá  se,  a  Bartošek  aby  ten  duom  prodal,  komu  se  mu  zdá  a  vidí.  A  na 
to  také  svědomie  ukázal.  A  v  té  smlouvě  že  jest  jím  panem  Jiříkem  nic  nesešlo. 
Tu  JMt  pán.  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie, 
trhovú  ceduli  smluvní,  odpory  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  pan  Jiří  psanie  své 
k  němu  k  Barthošovi  učinil,  v  tom  psanie  se  jeho  dotazuje,  věděti  chtě,  chce-li  mu 
on  Barthoš  v  tom  trhu  státi,  a  Barthoš  jemu  zase  odpisuje,  že  státi  chce :  z  té  pří- 
činy dává  se  Barthošovi  podle  té  cedule  smluvnie  trhové  o  svrchu  psaný  duom 
mezi  nimi  učiněné  za  právo,  tak  aby  on  pan  Jiří  v  tom  trhu  a  smlúvě  stál  a  jemu 
Barthošovi,  jakž  ten  trh  podle  zněnie  té  smlouvy  ukazuje,  učinil,  a  to  ve  dvú  ne- 
dělí pořád  zběhlých,  dosti.  Chce-li  pak  on  pan  Jiří  jej  Barthoše  na  tom  právě,  k  kte- 
rémuž on  Barthoš  přísluší,  z  čeho  viniti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  ].  37.  a.    SroY.  svédomí  c.  1587  na  str.  259. 

1655. 
Mezi  Dorotou  z  Košíně  a  bratřími  z  Ronova  o  nevydání  odkazu.  1510,  16.  dubna. 

Dorotha  z  Košíně  pohnala  pana  Jiřího  [a]  pana  Viktorina  vlastních  bratří  z  Ro- 
nova. Vinila  je  z  nedodánie  XL  kop  grošuov  bez  tří  kop  grošuov  vše  českých. 
Vložen  puohon  léta  MDIX  v  pondělí  po  Zvěstování  Matky  božie  [26.  března]. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Košíně  puovodem  s  jedné,  a  panem  Jiřím  a  panem 
Viktorinem  bratřími  z  Ronova,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  táž  Dorota  vinila 
již  jmenované  bratry  z  nedodání  XLti  kop  grošuov  bez  tří  kop  grošuov  vše  českých, 
kteréž  jí  Dorotě  na  bratřích  nadepsaných  od  někdy  pana  Pavla  z  Jenšteina  kšaftem 

89* 


308  D.  XIII.  Registra  sovdu  komorního. 

odkázány  jsú  oc,  tak  jakož  tyž  jeho  páně  Pavluov  kšaft  to  v  sobě  plněji  zavírá 
Proti  tomu  on  pan  Yiktorín  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  k  tomu  puohonu  odpovie- 
dáti  povinen  nenie,  poněvadž  jest  pohnán  s  bratrem  svým  společně  jednostajnými 
slovy,  ješto  jest  toho  ona  Dorotha  učiniti  neměla,  aby  jich  společně  pohnala,  po- 
něvadž oni  bratří  svrchu  psaní  dielní  jsú,  a  také  že  ona  Dorota  s  nebožtíkem 
panem  Jiřím  smlúvu  měla  a  k  té  se  sama  zná.  A  na  to  ukázal  kvitancí.  A  zHe- 
zenie  zemské  jest,  ktožkoli  pohání  přes  smlúvu,  že  ten  puohon  na  zmatek  učiní.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčení, 
nalezli:  Poněvadž  ona  Dorota  pohnala  obú  bratrů,  totiž  pana  Jiřího  a  pana  Yikto- 
rina  z  Ronova,  jednostajnými  slovy  a  majíci  smlúvu  prve  před  puohonem  s  panem 
Jiřím ;  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  úterý 
po  svatém  Tiburcí. 

R.  III.  1.  76.  b. 

1656. 

Mezi  Divišem  Boharynským  z  Hrádku  a  Martinem  Hamzou  z  Zábědovic  o  nezdržení  smlouvy. 

1510,  16.  dubna. 

Diviš  Boharynský  z  Hrádku  pohnal  Martina  Hamzu  z  Zábědovic  a  v  Plo- 
tištích.  Vinil  ho  z  nezdržení  smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě  on  Diviš  měl  napřed  z  dielu 
jeho  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  den  Božieho  těla  [7.  června]. 

V  té  při  mezi  Divišem  Boharynským  z  Hrádku  s  jedné,  a  Martinem  Hamzú 
z  Zábědovic  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nezdržení  smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě 
on  Diviš  měl  napřed  z  dielu  jeho  a  jiných  strýcuov  jeho  vzieti  sto  kop  grošuov 
českých  na  tom  listě,  kterýž  jest  měl  nebožtík  Prokop  Prdlák  na  Vaňka  Dohalského, 
kdež  jest  to  byl  dluh  jeho  Diviše  Boharynského,  tak  že  jest  on  Hamza  diel  svuoj 
od  něho  na  ten  list  úplně  proti  smlouvě  vzal  a  přijal,  a  té  smlouvě  dosti  neučinil. 
A  na  to  touž  smlouvu  ukázal.  Při  tom  on  Diviš  mluvě,  poněvadž  jest  týž  Hamza 
k  té  smlouvě  pečeť  svú  také  přitiskl,  že  tu  naději  má,  že  tomu  učiní  dosti  oc. 
Proti  tomu  Martin  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  se  toho  nau  na  Diviše  nenadal 
jako  na  strýce  svého,  by  s  ním  jedniem  Divišem  Poličanským  [měl]  jednati,  aby  na- 
vrátiti měl  jeho  diel.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše obú  stran  pře  líčení  i  smlouvu,  nalezli :  Poněvadž  on  Martin  Hamza  své  pečeti, 
kterúž  jest  k  té  smlouvě  přitiskl,  neodepřel,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Divišovi  za 
právo,  tak  aby  on  Martin  té  smlouvě  učinil  dosti  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  ne- 
dělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li  jej  Diviše  z  čeho  viniti,  právo  mu  se  nezavírá. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  77.  b. 


Nálezy  z  rohik  1510  o  Svátosti.  309 

1657. 

Mezi  Divišem  Boharynskym  z  Hrádku  a  Bořkem  z  Poličan  o  nezdrženl  smlouvy. 

1510,  16.  dubna. 

Diviš  Boharynský  z  Hrádku  pohnal  Bořka  z  Poličan.  Vinil  ho  z  nezdrženie 
smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě  on  Diviš  měl  napřed  z  dielu  jeho  a  jiných  strýcuov  jeho 
vzieti  sto  kop  grošuov  českých  na  tom  listě,  který  jest  měl  nebožtík  Prokop  Prdlák 
oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  den  Božieho  těla  [7.  června]. 

V  té  při  mezi  Divišem  Boharynskym  z  Hrádku  puovodem  s  jedné,  a  Bořkem 
z  Poličan  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nezdržení  smlouvy,  tu  kdež 
jest  sobě  on  Diviš  měl  napřed  z  dielu  jeho  a  jiných  strýcuov  jeho  vzieti  sto  kop 
grošuov  českých  na  tom  listě,  kterýž  jest  měl  nebožtík  Prokop  Prdlák  na  Vaňka 
Dohalského,  kdež  jest  to  byl  dluh  jeho  Divišuov  Boharynského,  tak  že  jest  on 
Bořek  diel  svuoj  od  něho  na  ten  list  úplně  proti  smldvě  vzal  a  přijal,  a  té 
smlouvě  dosti  neučinil.  A  na  to  touž  smlúvu  ukázal.  Při  tom  on  Diviš  mluvě,  po- 
něvadž jest  týž  Bořek  k  té  smlúvě  pečeť  svú  také  přitiskl,  že  tu  naději  má,  že 
tomu  učiní  dosti.  Proti  tomu  on  Bořek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  se  tomu 
nan  na  Diviše  nenadal  jako  na  strýce  svého,  by  s  ním  s  jedniem  Divišem  Poličan 
ským  [měl]  jednati,  aby  navrátiti  měl  jeho  diel.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  líčení  i  smlouvu,  nalezli:  Poněvadž  on 
Bořek  své  pečeti,  kterúž  jest  k  té  smlúvě  přitiskl,  neodepřel;  z  té  příčiny  dává  se 
jemu  Divišovi  za  právo,  tak  aby  on  Bořek  smlouvě  učinil  dosti,  a  to  od  dnešnieho 
dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li  jej  Diviše  z  čeho  viniti,  právo  se 
mu  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

B.  III.  1.  78.  a.    SroT.  předcházející  nález  č.  1666. 

1658. 

Mezi  DÍTišem  Boharynskym  z  Hrádku  a  Čeňkem  z  Poličan  o  nezdržení  smlouvy. 

1510.  16.  dubna. 

Diviš  Boharynský  z  Hrádku  pohnal  Cenka  z  Poličan.  Vinil  ho  z  nezdržení 
smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě  on  Diviš  ut  supra.  Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek 
den  Božieho  těla  [7.  června]. 

V  té  při  mezi  Divišem  Boharynskym  z  Hrádku  s  jedné,  a  Čeňkem  z  Poličan 
8  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nezdržení  smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě  on  Diviš  měl 
napřed  z  dielu  jeho  a  jiných  strýcuov  jeho  vzieti  sto  kop  grošuov  českých,  na  tom 
listě,    kterýž  jest  měl  nebožtík  Prdlák  na  Vaňka  Dohalského,  kdež  jest  to  byl  dluh 

v 

jeho   Divišuov   Boharynského,   tak  že  jest  on  Čeněk  diel  svuoj  od  něho  na  ten  list 
úplně  proti  smlúvě  vzal  a  přijal,  a  té  smlúvě  dosti  neučinil.     A  na  to  touž    smlúvu 


310  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

ukázal.  Při  tom  on  Diviš  mluvě,  poněvadž  jest  týž  Čeněk  k  té  smluvě  pečeť  svů 
také  přitiskl,  že  tu  naději  má,  že  tomu  učiní  dosti.  Proti  tomu  on  čeněk  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  jest  se  tomu  naň  na  Diviše  nenadal  jako  na  strýce  svého,  by 
s  ním  s  jedním  Divišem  Poličanským  jednati  měl,  aby  navrátiti  měl  jeho  diel.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie 
oc  i  smlouvu,  nalezli:  Poněvadž  on  Čeněk  své  pečeti,  kteráž  jest  k  té  smlůvě  při- 
tiskl, neodepřel;  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Divišovi  za  právo,  tak  aby  on  čeněk  té 
smlúvě  učinil  dosti,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li 
jej  Diviše  z  čeho  viniti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  po 
svatém  Tiburcí. 

B.  m.  1.  78.  a.    SroY.  předcházející  nálezy  &  1656  a  1657. 

1659. 

Mezi  Divišem  Boharynským  z  Hrádku  a  Janem  Nepolyským  z  Záchrašfan  o  nezdržení  smlouvy. 

1610,  16.  dubna. 

Diviš  Boharynský  z  Hrádku  pohnal  Jana  Nepolyského  z  Záchrašťan.  Vinil 
ho  z  nezdržení  smlouvy,  tu  kdež  jest  sobě  Diviš  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX^  ve 
čtvrtek  den  Božieho  těla  [7.  června]. 

V  té  při  mezi  Divišem  Boharynským  z  Hrádku  s  jedné,  a  Janem  Nepolyským 
z  Záchrašfan  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nezdrženie  smlouvy,  tu  kdež  jest 
sobě  on  Diviš  měl  napřed  z  dielu  jeho  a  jiných  strýcuov  jeho  vzieti  sto  kop  gro~ 
šuov  českých  na  tom  listě,  kterýž  jest  měl  nebožtík  Prokop  Prdlák  na  Vaňka 
halského,  kdež  jest  to  byl  dluh  jeho  Divišuov  Boharynského,  tak  že  jest  on  Jan 
Nepolyský  diel  svuoj  od  něho  na  ten  list  úplně  vzal  proti  smlouvě  a  přijal,  a  té 
smlúvě  dosti  neučinil.  A  na  to  touž  smlúvu  ukázal.  Při  tom  on  Diviš  mluvě,  po- 
něvadž jest  týž  Nepolyský  k  té  smlúvě  pečeť  svú  také  přitiskl,  že  tu  naději  má, 
že  tomu  dosti  učiní.  Proti  tomu  on  Nepolyský  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  se 
tomu  naň  na  Diviše  nenadal  jako  na  strýce  svého,  by  s  ním  s  jedním  s  Divišem 
Poličanským  jednati  měl,  aby  navrátiti  měl  jeho  diel.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  a  smlouvu 
oc,  nalezli:  Pon^ěvadž  on  Nepolyský  své  pečeti,  kterúž  jest  k  té  smlúvě  přitiskl,  ne- 
odepřel, z  té  příčiny  dává  se  jemu  Divišovi  za  právo,  tak  aby  on  Nepolyský  té 
smlúvě  učinil  dosti,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li 
jej  Diviše  z  čeho  viniti,  právo  se  mu  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  po 
svatém  Tiburcí. 

R.  in.  1.  78.  b.    SroT.  předcházející  nálezy  &  1656—1658. 


Nálety  $  rohu  1510  o  Svátosti.  311 

1660. 

Mezi  Fabiánem  z  Litoměřic  a  radou  města  Litoměřic  o  postavení  spoluměštky  Markéty  Na- 

dřencové  pro  nevydání  peněz  jí  svěřených.  1510,  16.  dubna. 

Fabián  z  Lithoměřic,  syn  nebožtíka  Jindřicha  Bečváře,  pohnal  purgmistra 
a  konšeluov  i  všie  obce  města  Litoměřic,  aby  postavili  Markétu  Nadřencovú,  spolu- 
měštku  svú.  Vinil  ji  z  nevydánie  tří  seth  kop  grošuov  míšeňských;  kterážto  summu 
těch  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských  jí  svěřila  někdy  Mandelena,  jeho  Fabiánova 
mátie,  a  ona  Nadřencová  nadepsánu  summu  svěřenu  k  sobě  přijavši,  témuž  Fabiánovi 
ji  vrátiti  nechce. 

V  té  při  mezi  Fabiánem  z  Lithoměřic,  synem  nebožtíka  Jindřicha  Bečváře, 
puovodem  s  jedné,  a  Markétu  Nadřencovú,  spoluměštkú  téhož  města  Lithoměřic,  pohnánu 
s  strany  druhé.  Jakož  týž  Fabián  vinil  ji  Markétu  z  nevydánie  tří  seth  kop  grošuov 
míšeňských,  kterážto  summu  těch  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských  jí  svěřila  někdy 
Mandalena  jeho  Fabiánova  mátie,  a  ona  Nadřencová  nadepsaná  summu  svěřená 
k  sobě  přijavši,  témuž  Fabiánovi  jí  navrátiti  nechce.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Proti  tomu  Markéta  Nadřencová  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  poněvadž  jeho  Fa- 
biánovi svědkové  seznávají,  že  ne  samé  Nadřencové  toliko  svěřeno  bylo,  ale  podle 
nie  Elšce  z  Oustie,  jakož  jejie  Elščin  muž  vyznává,  že  jest  tolikéž  ženě  jeho  jako 
Nadřencové  svěřeno  bylo,  prosiece  v  tom  JMtí  pánuov  za  opatřenie,  poněvadž  Elšce 
tolikéž  svěřeno  bylo  jako  Nadřencové,  že  jí  on  Fabián  zanechal,  aby  mu  svědčila, 
a  tuto  pohnal,  aby  jemu  z  toho  ze  všeho  práva  byla  sama,  a  že  jest  to  jedna  chytrost, 
aby  ona  dobrá  žena  Nadřencová  jemu  z  toho  všeho  sama  práva  byla,  poněvadž 
jest  druhé  tak  mnoho  svěřeno  od  té  nebožky  Fabiánovy  mateře  jako  Nadřencové. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  to 
dostatečně  nalézá,  že  jest  Elšce  z  Oustie  podle  Markléty  Nadřencové  ta  summa, 
z  kteréž  ji  on  Nadřencová  Fabián  z  Litoměřic  žene,  a  on  Fabián  z  toho  svěření 
nepohání  Elšky  než  samé  Nadřencové;  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli.  Dala  pa- 
mátné. Léta  MDX^  v  áterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  III.  1.  86.  b.    SroT.  STédomí  č.  1552  a  1582  na  str.  218  a  255. 

1661. 

Mezi  bratrími  Koci  z  Dobrše  a  mezi  nejv.  mistrem  převorství  Janem  ze  Švamberka  o  slib 

za  věno.   1510,   16.  dubna. 

Jindřich,  Jan,  Přibík  a  Markvart  bratří  Koczové  z  Dobrše  pohnali  pana 
Jana  ze  Švamberka  na  Strakonicích,  najvyššieho  mistra  převorstvie  po  Čechách.  Vi- 
nili jej  z  toho,  že  jest  jim  bratřím  slíbil  za  věno  za  nebožtíka  Alše  z  Vidhoštic. 
Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  pátek  po  svatém  Bonifáci  [8.  června]. 


312  D.  XIII,  Registra  8(mdu  komorního, 

V  té  při  mezi  Jindřichem,  Janem,  Přibíkem  a  Markvartem,  bratřími  Eoci 
z  Dobrše  puovody  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Švamberka  na  Strakonicích,  najyyšším 
mistrem  převorstvie  po  cechách,  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jej  vinili,  že  jest 
jim  bratřím  slíbil  za  věno  za  nebožtíka  Alše  z  Yidhoštíc,  toho  času  purkrabí  na 
Volyni,  za  kteréhož  Alše  jsú  oni  svrchu  menovaní  bratři  sestru  svú  vdali  Eatheřinu, 
a  po  též  sestře  dali  dvě  stě  zlatých  rýnských,  a  ona  sestra  jich  k  nim  nadepsaným 
bratřím  o  to  věno  právem  hledí  jakožto  toho  jejieho  věna  příjemcím.  Proti  tomu  puohonu 
pan  Jan  pohnaný  odpíraje  pravil :  Poněvadž  čtyři  pohnali  společně  jedním  puohonem. 
tři  stojí  a  čtvrtého  nevidím,  YMtí  prosím  v  tom  za  opatření,  mám-li  tomu  puohonu 
odpoviedati.  Mně  se  zdá  podle  práva,  že  jim  odpoviedati  povinen  nejsem.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  všickni  čtyři:  Jindřich, 
Jan,  PHbík  a  Markvarth  bratří  Kočové  pohnali  společně  jedniem  puohonem  jeho 
pana  Jana  z  Švamberka  a  nestojí  než  tři,  a  Jan  spolupuovod,  čtvrtý  bratr  jich,  ne- 
stojí, z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sů.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  úterý 
po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  106.  a. 

1662. 

Mezi  Jindřichem  Vojislavským  z  Vojislavic  a  Oldřichem  Popelem  z  Vesce  o  nevydání  peněz. 

1510,  16.  dubna. 

Jindřich  z  Vojislavic  pohnal  Voldřicha  Popela  z  Vesce  na  Zásmucích.  Vinil 
jej  z  puol  třetího  sta  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  dáti  jemu  Jindřichovi  měl 
při  svatém  Havle  minulém.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  úterý  před  svatým  Markem 
[24.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Vojislavic  puovodem  s  jedné,  a  Voldřichem  Po- 
pelem z  Vesce  na  Zásmucích  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  puol  tře- 
tího sta  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  dáti  jemu  Jindřichovi  měl  při  svatém 
Havle  minulém,  a  tomu  jest  dosti  neučinil  až  dosavad  oc,  tak  jakož  puohon  plněji 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Voldřich  pohnaný  odpíraje  pravil, 
že  jemu  to  svědomie  nic  ke  škodě  nenie,  poněvadž  ti  svědkové  nic  jiného  nesezná- 
vají  než  to,  že  jsú  byli  k  němu  Popeloví  posláni,  chce-li  mu  dodati,  co  mu  řekl  dáti ; 
ale  toho  neseznávají,  by  on  Popel  k  tomu  se  před  nimi  znal,  že  by  ty  penieze  dáti 
měl,  a  také  ničímž  toho  naň  neprovozuje,  by  je  jemu  dáti  měl,  a  oč  jest  mezi  nimi 
ruoznice,  že  sú  o  to  s  obú  stran  na  panu  Zdeňkovi  Malovcovi  a  na  panu  Zárubovi 
mocně  přestali.  A  na  to  smlouvu  ukázal.  Zase  proti  tomu  on  Jindřich  puovod 
pověděl,  že  jest  jemu  Popeloví  věřil,  pokud  dobrý  dobrému  věřiti  má,  tu  naději 
maje,  že  mu  tomu  učiní  dosti;  a  také  že  sú  před  smlúvcemi  stáli,  a  oni  že  sú  jim 
o  to  konce  neučinili,  a  tudy  že  jest  nevěděl  jinudy  toho  dobývati  nežli  právem.  Tu 


Nálegíf  8  rohu  1510  o  Svátosti.  3ia 

JMt  p4n,  pan  VUém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  p4ny  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  s  obů  stran  pře  líčenie, 
svědomí  i  svrchu  dotčenu  smlúvu,  nalezli:  Poněvadž  nález  obecní  to  zřetedlně  uka- 
ziye,  ktož  na  smlúvcích  přestává,  že  tomu  smlouvce  dosti  učiniti  a  je  rozeznati  mají ; 
a  smlouva  tato  mezi  ním  puovodem  a  pohnaným  učiněná  to  zjevně  ukazuje,  že  na 
panu  Zdeňkovi  a  na  panu  Zárubovi  obě  straně  o  to  mocně  přestaly,  a  jestliže  by 
jich  tu  smluviti  nemohli,  že  mají  se  pány  raddu  a  naučenie  vzieti,  a  což  jimi  bude 
vypovědieno,  že  sobě  držeti  mají  oc,  tak  jakož  táž  smlouva  ukazuje:  protož  aby 
strany,  totiž  puovod  i  pohnaný,  napřed  menovaných  smlúvcí  hned  žádali,  aby  jim 
rok  složíce,  konec  a  výpověď  mezi  nimi  učinili,  a  nebudú-li  jich  ti  smlouvce  o  to 
moci  srovnati,  tehdy  aby  sě  se  pány  na  plném  soudu  zemském  neb  komorním  o  to 
radili  a  konec  a  miesto  stranám  o  to  učinili.  A  JMt  škody  mezi  stranami  zdvihli 
sú.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  UL  1.  106.  b.    SroT.  STédomí  &  1663  na  str.  281. 

1663. 

Mezí  Mikulášem  z  Robous  spolu  s  Anežkou  z  Nového  Dvoru  a  Janem  Smajkalem  z  Libovice 

o  nezdržení  smlouvy.  1510,  16.  dubna. 

Mikuláš  z  Robous  a  Anežka  z  Nového  Dvoru  pohnali  Jana  Smajkala  z  Libo- 
vice. Vinili  ho  z  nezdrženie  smlouvy,  kterúž  jest  učinil  s  Suzanú  z  Říčan,  vdovu 
někdy  po  Votíkovi  z  Bysně,  vo  to,  kdež  táž  Suzana  nechala  jest  u  téhož  Jana 
Smaykala  puol  pátá  sta  kop  bez  dvú  XXX  kop  grošuov  míšeňských  ve  zprávě  do 
tří  leth  a  do  XVIII  nedělí,  kdež  týž  Jan  zpravuje  statkem  svým  dskami  zemskými 
statek,  kterýž  jest  ona  Zuzana  Lounským  prodala  a  ve  dsky  kladla,  a  nad  to,  než 
by  ta  léta  vyšla,  jestliže  by  jie  potřebie  bylo  prve  peněz,  že  jie  chce  vydati  do  pa- 
desáti kop  grošuov  českých.  Kdež  pak  tak  jest  učinil,  že  prve  do  těch  tří  leth 
a  XVIII  neděU  vydal  jest  jie  LXXXV  kop  míšeňských,  a  táž  Zuzana  ostatek  té 
summy  peněz,  totiž  dvě  stě  kop  grošuov  českých  bez  puol  čtvrté  kopy  grošuov 
českých,  vedle  zuěnie  smlouvy  dala  jest  listem  svým  a  dobru  volí  pod  pečetí  svú 
a  jiných  pánuov  a  dobrých  lidí  pečetmi  na  svědectvie  svrchu  dotčeným  Mikulášovi 
a  Anežce  jeho  Jana  Smajkala  nahoře  menovaného  napomínati  a  svého  dobývati 
a  učiniti,  jakž  by  se  jim  zdálo  a  líbilo;  a  za  to  on  Mikuláš  a  Anežka  Zuzaně  za* 
psali  se  listem  hlavním  pod  jich  pečetmi  a  s  rukojměmi  vydávati  X  kop  grošuov 
českých  úroku  a  platu  ročního  až  do  živnosti  jejie,  a  to  v  puol  druhém  stu  kopách 
grošuov  českých.  Kdež  pak  často  psaný  Jan  Smaykal  po  vyjití  těch  tří  leth  a  XVIII 
neděli  v  častopsané  smlouvě  jmenovaných  ostatku  summy  nadepsané  jim  Mikulášovi 
a  Anežce  vydati  a  vyplniti  nechce  i  podnes.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  sobotu 
po  svatém  Jakubu  [28.  července]. 

ArchiT  Český  XIII.  40 


314  D.  Xni.  Registra  s^du  komorního. 

V  té  pH  mezi  Mikulášem  z  Robous  a  Anežku  z  Nového  Dvoru  puovody 
s  jedné,  a  Janem  Smajkalem  z  Libovice  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinili  z  nezdržení 
smlouvy,  kterúž  jest  on  Smaykal  učinil  s  Zuzannú  z  Říčan,  vdovu  někdy  po  Votí* 
kovi  z  By  sně,  kdež  táž  Zuzanna  nechala  jest  u  téhož  Jana  Smaykala  puol  pátá  sta 
kop  a  bez  dvú  XXXti  kop  grošuov  míšeňských  ve  zprávě  do  tří  leth  a  do  XVIII 
nedělí,  a  táž  Zuzanna  ostatek  té  summy,  totiž  dvě  stě  kop  grošuov  českých  bez  puol 
čtvrtý  kopy  grošuov  českých,  dala  jest  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá. 
A  na  to  ukázali  smlouvu  a  dobru  vuoli  od  nie  Zuzanny  učiněnou  a  některá  svědomie. 
Proti  tomu  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jim  tiem  puohonem  vinen  nenie,  poněvadž 
jej  z  cizí  věci  viní,  že  on  Smajkal  s  ním  s  Mikulášem  žádné  smlouvy  nemá  ani 
s  ženu  jeho,  než  s  Zuzanu.  I  kdyby  jí  té  smlúvě  on  Smajkal  dosti  neučinil,  že  ona 
by  jeho  měla  z  toho  poháněti  a  viniti  a  ne  tito  puovodové,  jakož  pak  jich  svědkové 
nesvědčí,  než  jie  Zuzaně,  a  tak  nan  na  Smaykala  nic  neprovozují  podle  svého  puo- 
honu,  neb  by  to  věc  byla  proti  právu;  poněvadž  v  té  smlouvě  toho  dotčeno  nenie, 
kdyby  kto  tuto  smlouvu  s  jejie  Zuzaninú  dobrou  volí  měl,  aby  z  toho  tak  napomí- 
nati a  viniti  mohl  jako  ona  sama.  I  zdá  se  jemu  Smajkalovi,  poněvadž  nau  podle 
toho  puohonu  nic  neprovozuje  a  z  cizí  věci  jej  viní,  že  jest  ten  puohon  na  zmatek, 
prose  pánuov  JMtí  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  9c,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie,  smlouvu,  dobru  vuoli,  odpory  i  svědomie, 
takto  o  tom  vypověděli :  Poněvadž  se  to  z  té  smlouvy,  kteráž  mezi  Zuzannú  z  Říčan 
a  Janem  Smajkalem  nadepsaným  učiněna  jest  zřetedlně  ukazuje,  že  táž  Zuzana  ne- 
chala u  téhož  Smajkala  ve  zprávě  puol  pátá  sta  kop  a  bez  dvú  XXX  kop  grošuov 
míšeňských  v  jeho  Smajkalově  moci  za  tři  létha  a  za  XVIII  nedělí,  a  týž  Smajkal 
jie  Zuzanně  dobrovolně  se  podvolil  z  těch  puol  pátá  sta  kop  a  bez  dvú  XXX  kop 
grošuov  míšeňských,  kteréž  u  něho  ve  zprávě  položeny,  jie  na  jejie  potřeby  vydati, 
jakož  jest  pak  jie  Zuzaně  vydal  pět  a  LXXX  kop  grošuov  míšeňských,  a  ostatek  té 
summy,  to  jest  dvě  stě  kop  grošuov  bez  puol  čtvrtý  kopy  grošuov  vše  českých, 
vedle  zněnie  smlouvy  dala  jest  listem  svým  a  dobru  volí  nadepsanému  Mikulášovi 
a  jeho  ženě  puovodóm  jej  Smaykala  upomínati  a  toho  dobývati,  tak  jakž  smlouva 
i  ta  dobrá  vuole  jejie  Zuzanina  šíře  ukazuje;  kdež  týž  Mikuláš  a  jeho  žena  podle 
té  dobré  vuole  od  též  Zuzany  jim  dané  to  dobře  učiniti  a  jej  Smajkala  upomínati 
a  dobývati  mohli,  a  on  Smajkal  toho  neodvedl,  by  té  summy  pozuostalé,  což  jie  on 
Smajkal  jí  Zuzaně  vydal,  u  sebe  neměl:  i  z  těch  příčin  dávají  jim  puovodóm  za 
právo,  tak  že  jim  on  Smajkal  tou  summou  v  puohonu  dotčenu  a  u  něho  pozuostalú, 
to  jest  těmi  dvěma  sty  kopami  grošuov  bez  puol  čtvrtý  kopy  vše  českými,  jest 
povinen,  a  ty  aby  jim  puovodóm  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dali  památné. 
Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí.  r.  hl  207.  a. 


Nálezy  z  roku  1510  o  Svátosti.  316 

1664. 

Mezi  městkou  NoYomčďtskou  Martou  SelíkoYou  a  Dorotou  z  Norímberka  o  dluh. 

1510,  16.  dubna. 

Martha  Selíkova,   městka  Nového  města  Pražského,  pohnala  Dorotu  z  Norm- 

herka,  manželku  Jana  Erysostoma  z  Hostouně,  držitele  statku  po  někdy  Janovi  Peh- 

movi  z  Normberka,  bratru  jejím.    Vložen  puohon  létha  MDIX  v  pondělí  po  Zvěsto- 

vánie  Matce  božie  [26.  března]. 

V  té  při  mezi  Marthů  Selíkovú,  měštkú  Nového  města  Pražského,  puovodem 
s  jedné,  a  Dorothú  z  Normberka,  manželku  Jana  Erysostoma  z  Hostouně,  pohnánu 
s  strany  druhé.  Kdežto  ona  Marta  vinila  ji  Dorothu  jakožto  držitele  statku  po  někdy 
Janovi  Pehmovi  z  Normberka,  bratru  jejím,  ze  XXti  kop  grošuov  českých  dluhu  jí 
Martě  od  téhož  někdy  Jana  Pehma  spravedlivě  zuostalého.  Proti  tomu  ona  Dorota 
pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  toho  statku  po  Janovi  Pehmovi  ona  sama  v  držení 
nenie,  a  že  tak  dobře  dětem  jejím  ten  statek  svědčí  jako  jí,  žádajíc  toho,  podle 
prvnieho  nálezu  aby  ji  páni  JMt  ráčili  zachovati,  mezi  ní  Dorothú  a  Alenu  z  Norm- 
berka učiněného.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Po- 
něvadž ona  Martha  Selíkova  nepohnala  jest  dětí  nadepsané  Dorothy,  než  pohnala  jí 
Dorothy  samé,  a  zápis  svědčí  dskami  jí  Dorotě  i  dětem  jejím  spolu,  a  děti  jejie  Do- 
rothiny  některé  léta  mají  spravedlivá:  i  z  té  příčiny  tento  puohon  se  zdvihá.  Dala 
památné.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  208.  b. 

1665. 

Mezi  nejv.  písařem  Mikulášem  z  Hořic  a  Divišem  z  Hrádku  o  dluh.  1510,  16.  dubna. 
Mikuláš  z  Hořic,  najvyšší  písař  královstvie  Českého,  pohnal  Diviše  z  Hrádku 
na  Boharyni.    Vinil  ho  jakožto  držitele  statku  po  někdy  knězi  Baltazarovi  Mrzákovi 
z  Miletínka  z  LXXti   kop   grošuov   míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  úterý 
před  svatým  Vítem  [12.  června]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  z  Hořic,  najvyšším  písařem  královstvie  Českého, 
puovodem  s  jedné,  a  Divišem  z  Hrádku  na  Boharyni  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil 
jakožto  držitele  statku  po  někdy  knězi  Baltazarovi  Mrzákovi  z  Miletínka  z  LXXti 
kop  grošuov  míšeňských  dluhu  pravého  a  spravedlivého  od  nadepsaného  kněze  Bal- 
tazara Mrzáka  lidem  jeho  páně  Hořického,  zejména  Pavlovi  jinak  Pavelkovi  a  Me- 
lichovi  vlastním  bratřím  a  synóm  někdy  Bartoši  z  Nové  Vsi  pozuostalých,  kte- 
rýchžto LXX  kop  grošuov  míšeňských  nadepsaný  Diviš  jakožto  držitel  statku  me- 
novaného  kněze  Baltazara  dáti  zanedbává  jim  Pavelkovi  a  Melichovi  až  po  dnes. 
A  na  to  ukázal   svědomie.   Proti  tomu  on  Diviš  pravil,  že  s  některými  lidmi,  kteříž 

40* 


316  D,  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

se  na  ty  grunthy  připovídali,  smlúvu  má,  kromě  jednoho  člověka  páně  HořícskéhO; 
a  že  i  tomu,  jestliže  jest  co  spravedlivě  povinovat,  dáti  neodpírá.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomie, 
nalezli :  Poněvadž  on  Mikuláš  to  dostatečně  jest  provedl,  že  jest  to  dluh  jeho  lidí 
v  puohonu  menovaných  spravedlivý,  totižto  LXX  kop  grošuov  míšeňských,  a  on 
Diviš  pohnaný  toho  dluhu  jest  ničímž  neodvedl,  z  té  příčiny  jemu  puovodovi  dává 
se  za  právo,  tak  že  on  Diviš  jeho  puovodovým  lidem  v  puohonu  menovaným  tiem 
dluhem  v  puohonu  dotčeným,  těmi  LXXti  kopami  míšeňskými,  jest  povinovat,  a  ty 
aby  tajmž  lidem  od  dneška  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých  dal  a  zaplatil.  Chce-li 
pak  kto  dále  k  těm  penězóm  spravedlnost  mieti,  právo  se  mu  nezavírá.  Dal  pa- 
mátné. Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  209.  a. 

1666. 

Mezi  Zdeňkem  ze  Švamberka  a  Balcarem  z  WidrSperku  o  dostiučinění  zápisu.  1510,  16.  dubna. 

Pan  Zdeněk  z  Švamberka  na  Přimdě  pohnal  Balcara  z  Widršperku  v  Sou- 
míři.  Vinil  jej  z  dosti  neučiněnie  zápisu,  kterýž  jest  učinil  někdy  Lorenc  a  Jiřík 
z  Widršperku,  syn  téhož  Lorence.  Vložen  puohon  léta  MDLÍ®  v  pátek  po  svatém 
Marku  [27.  dubna]. 

V  té  při  mezi  panem  Zdeňkem  z  Švamberka  na  Přimdě  puovodem  s  jedné, 
a  Balcarem  z  Widršperku  v  Soumieři  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  pan 
Zdeněk  vinil  jej  Balcara  z  dosti  neučiněnie  zápisu,  kterýž  učinil  někdy  Lorenc 
a  Jiřík  z  Widršperku,  syn  téhož  Lorence,  předkové  jeho  Baltazarovi,  témuž  panu 
Zdeňkovi,  dědicóm  a  budůcím  jeho  oc.  A  na  to  ukázal  vajpis  Lorence  z  Widršperku 
pod  jeho  a  jiných  dobrých  lidí  pečetmi,  kdež  se  ten  Lorenc  i  své  dědice  zavazuje 
jemu  panu  Švamberkovi  a  dědicuom  jeho  služby  činiti,  dokavadž  toho  zámku  Přimdy 
v  držení  sú.  Proti  tomu  Baleár  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  to  věc,  ješto  se 
na  grunth  vztahuje  a  služby  manské  dotýče,  a  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  po- 
vinovat nenie,  žádaje  v  tom  pánuov  JMtí  za  opatřenie  podle  práva.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  líčenie,  odpory,  svě- 
domí i  ten  list  nadepsaný:  Poněvadž  ten  list  Widršpergeruov  to  v  sobě  zavírá,  že 
oni  Widršpergerovi  ty  dědiny  osvoboditi  mají,  kdež  z  toho  znáti  jest,  že  se  tu  věci 
gruntovnie,  svobodné  neb  manské  dotýče,  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sů.  Dal 
památné.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém   Tiburcí. 

R.  m.  1.  269.  b. 


Nálexy  b  rohu  1510  o  Svátosti.  317 

1667. 

Mezi  Václavem  Jehňátkem  z  Tulejoya  spolu  s  manželkou  jeho  Kateřinou  a  radou  Starého 

města  Pražského  o  nevydání  truhly.  1510,  16.  dubna. 

Václav  Jehňátko  z  Tulejova  a  Katheřina  manželka  jeho,  městka  Nového 
města  Pražského,  pohnali  purgmistra  a  raddy  i  vší  obce  Starého  města  Pražského, 
aby  tu  truhlu  i  s  tiem,  což  v  ní  bylo,  kteráž  někdy  Bemardinova  Vlacha  byla,  a  tak, 
jakž  jest  ji  tu  truhlu  po  jeho  Bemardinovu  z  této  země  odjezdu  jim  Staroměstským 
Mikuláš  Světlík  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  tehdáž  bylo,  na  rathouz  dal,  položili  před  soudem 
komorním.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  pondělí  po  Zvěstování  Matky  božie  [26.  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Jehňátkem  z  Tulejova  a  Katheřind  manželku  jeho, 
puovody  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  Starého  města  Pražského 
pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  sú  je  Pražany  pohnali,  aby  tu  truhlu  i  s  tiem, 
což^  v  ní  bylo,  kteráž  někdy  Bemardinova  Vlacha  byla,  a  tak,  jakž  jest  ji  truhlu 
po  jeho  Bemardinovu  z  této  země  odjezdu  jim  Staroměstským  Mikuláš  Světlík 
s  tiem  se  vším,  což  y  ní  tehdáž  bylo,  na  rathouz  dal,  položili  před  soudem  ko- 
momím,  že  oni  Václav  Jehňátko  i  s  svú  manželku  k  té  truhle  i  k  tomu,  což  v  ní 
tehdáž  bylo,  právo  a  spravedlnost  mají  lepší  než  kto  jiný,  a  to  sobě  sto  kop  grošuov 
českých  pokládají.  Proti  tomu  oni  Staroměští  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  by  tu 
trablu  Bemardinovu  jemu  Václavovi  Jehnátkovi  s  jeho  manželku  byli  rádi  vydali, 
kdyby  jim  možné  a  pHležité  bylo;  ale  že  jsů  osadní  kostela  Matky  božie  před 
Týnem  tu  tmhlu  obstavili,  pravíce  tíž  osadnie  se  lepšie  právo  než  kto  jiný  k  prve 
psané  trahle  i  k  tomu,  což  v  ní  bylo  tehdáž,  mieti.  A  na  to  ukázali  svědomí.  Zase 
proti  tomu  puovodové  pravili,  že  jim  puovodóra  spravedlivě  to  náleží  podle  nálezu 
prve  o  tu  věc  mezi  nimi  puovody  a  mezi  Mikulášem  Světlíkem  učiněného,  žádajíce 
při  tom  nálezu  zachováni  býti.  A  na  to  ten  nález  předešlý  ukázali  sú.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  a  jich  s  obú  stran  pře 
líčenie,  svědomie  i  ten  předešlý  nález,  nalezli:  Poněvadž  Staroměští  praví,  že  by  ta 
truhla  s  tiem,  což  v  nie  jest,  na  jich  právě  obstavena  byla,  a  také  poněvadž  i  puo- 
vodové i  ti,  o  kterýchž  praví,  že  jsú  tu  truhlu  obstavili,  obyvatelé  měst  Pražských 
jsú,  z  té  příčiny  aby  purgmistr  a  radda  Starého  města  Pražského  jim  stranám  o  tu 
věc  rozsudek  učinili  spravedlivý,  a  to  mezi  časem  nynějším  a  svatým  Martinem 
najprv  příštím.  Pakli  by  v  tom  času  toho  neučinili,  tehdy  strany  aby  zde  před  JMtí 
pány  na  den  svatého  Martina  najprv  příštieho  se  všemi  potřebami  a  spravedlnostmi 
zase  stály,  a  tu  že  JMt  jim  o  to  miesto  a  konec  ráčí  učiniti  spravedlivý.  Dali  pa- 
mátné. Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  305.  b.    SroT.  nálesy  i.  133.%  1359  a  1442  na  str.  76,  93  a  144. 


318  D.  XTTL  Registra  soudu  komorního. 

1668. 

Mezi  Václavem  proboštem  ze  Zhoře  a  Oldřichem  ze  Dvorce  spolu  a  Jindfíchem  Sudlicí  z  Jí- 
vo vice  o  rukojematví.  1510,  16.  dubna. 

Václav  probošt  ze  Zhoře  pohnal  Voldřicha  ze  Dvorce  tudiež  seděním  a  Jin- 
dřicha Sudlici  z  Jivovice  a  v  čížkrajcích.  Vinil  je  jakožto  rukojmie  za  Beneše  Voj- 
těcha z  Jivovice,  tu  kdež  sú  mu  rukojmie  za  téhož  Beneše.  Vložen  puohon  léta 
MDIX®  v  pondělí  před  Zvěstováním  Matky  božie  [19.  března], 

V  té  pH  mezi  Václavem  proboštem  ze  Zhoře  puovodem  s  jedné,  a  Voldřichem 
ze  Dyorce  a  Jindřichem  Sudlicí  z  Jivovice  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  týž 
Václay  yinil  jakožto  rukojmie  za  Beneše  Vojtěcha  z  Jivovice,  tu  kdež  jsú  mu  rukojmie 
za  téhož  Beneše,  že  on  Beneš  té  smlouvě,  kteráž  mezi  ním  proboštem  a  jím  Benešem 
učiněna  a  cedulemi  vyřezanými  stvrzena  jest,  dosti  učiniti  a  jemu  proboštovi  ve  dsky 
klásti  měl  statek  svuoj  a  právo  své,  tak  jakož  táž  smlouva  ukazuje;  i  tomu  se  nestalo 
dosti,  pro  kteréžto  tomu  rukojemstvie  dosti  neučinění  on  probošt  sobě  tři  sta  kop 
grošuov  českých  pokládá.  Tu  rukojmie  v  puohonu  měno  vání  Voldřich  ze  Dvorce, 
Jindřich  Sudlice  z  Jivovice,  slyšíc  puohon,  seznali  se  k  tomu  rukojemství.  I  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  strany  vyslyševše,  nalezli :  Poněvadž 
tíž  rukojmie  seznali  se,  že  sú  rukojmie  Václavovi  proboštovi  puovodovi  tak,  jakž  ta 
cedule  smluvnie  řezaná  v  sobě  zavírá ;  protož  dává  se  jemu  puovodovi  za  právo,  tak 
aby  tomu  rukojemstvie  podle  již  jmenované  cedule  řezané  od  nich  pohnaných  dosti 
se  stalo  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se 
v  úterý  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  306.  a. 

1669. 

Mezi  Janem  Sezemou  z  Ústí  a  Václavem  Dědibabským  z  Keloik  o  vypravení  z  rukojemství 

za  věno.  1510,  17.  dubna. 

Pan  Jan  Sezema  z  Oustí  léta  MDIX^  v  sobotu  po  svatém  Františku  [6.  října] 
pohnal  Václava  Dědibabského  z  Eelnik,  že  ho  z  rukojemstvie  vypraviti  nechce,  kdež 
jest  zaň  rukojmí  za  téhož  Václava  za  věno  za  puol  druhého  sta  kop  grošuov  mí- 
šeňských. Tu  léta  MDX®  v  středu  před  svatým  Jiřím  dáno  témuž  panu  Sezemovi 
puovodovi  proti  témuž  Dědíbabskému  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

R.  IIL  1.  319.  a.  la  nápisem :  Stoná  práva  k  roku  Svátosti  iíDX*, 

1670. 

Mezi  Štastným  Sekyrkou  z  Sedčic  a  Václavem  Dědibabským  z  Kelnik  o  vypravení  z  ruko- 
jemství za  věno.  1510,  17.  dubna. 

Šťastný  Sekyrka  z  SedČic  pohnal  léta  a  dne  ut  supra  téhož  Václava  Dědi- 


Nálezy  »  roku  1510  o  Svátosti.  319 

babského  též  z  pnol  druhého  sta  kop  grošuov  míšeňských  a  dáno  jemu  proti  němu 
za  právo  stáné.  Dal  památné. 

R.  nL  1.  819  b.  sa  nápisem:  Stáná  práva  k  roku  SwUošti  MDX*,  SroT.  předcházející  nález  &  1669. 

1671. 
Mezi  Annou  z  Risenburka  a  Uršilou  z  Kuncdorfu  o  peníze  sdódóné.  1510,  18.  dubna. 

Anna  z  Rysmburgka  poháněla  Uršilu,  kteráž  se  nazlevá  a  píše  Ofkú  z  Euncz- 
dorfu.  Viniti  ji  chce  z  padesátí  kop  grošuoy  českých,  kterážto  summu  táž  Uršila 
přijala  od  JindKcha  Donátha  z  Těchlovic  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  sobotu 
před  XI  tisíc  panen  [20.  října]. 

V  té  při  mezi  Annu  z  Rysmburgka  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž  se  nazievá  a  píše 
Ofkú  z  Kunczdorfii,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  viní  z  padesáti  kop  grošuov  českých, 
kterúžto  summu  táž  Uršila  přijala  od  Jindřicha  Donáta  z  Těchlovic  jakožto  jistce  na 
list  hlavní,  kterýž  jest  svědčil  někdy  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  a  táž  paní  Anna  praví 
se  lepšie  právo  mieti  a  spravedlnost  než  nadepsaná  Uršila  k  těm  padesáti  kopám 
grošuov  českých  po  témž  někdy  panu  Alšovi  jakožto  po  strýci  svém  vlastním.  A  na 
to  ukázala  nález  od  úřadu  purkrabského,  kterýž  jest  učiněn  z  naučenie  pánuov  JMtí 
soudu  zemského,  a  druhý  nález  soudu  komorního.  Dále  praviec,  že  k  těm  padesáti 
kopám  grošuov  českých  právo  má  a  spravedlnost  tudy,  poněvadž  jest  pan  Aleš  ne- 
božtík  jí  kšaftoval  jakožto  Ofce.  Ale  ona  Anna  provedla,  že  jí  ne  Ofka,  ale  Uršila 
řiekají,  proséc  pánuov  JMtí  za  opatřenie.  Proti  tomu  Uršila  jinak  Ofka  pohnaná  od- 
pírajíc pravila,  že  sú  ty  peníze  páně  Alšovy  nebyly,  a  jestliže  sú  byly,  ať  to  pro- 
vozují. Dále  pravieci,  ač  mi  toho  potřeba  nenie,  že  já  to  před  VMtí  pokáži,  že  sú 
to  peníze  mé  byly,  ne  Alšovy.  I  ukázala  na  to  svědomie.  Zase  proti  tomu  Anna 
puovod  pokázala  registra  purkrabského  nálezu,  kdež  Ofka  pohnala  kněze  Samuele 
z  Rysmburka,  v  kterémž  nálezu  zřetedlně  stojí,  že  ten  list  na  padesáte  kóp  grošuov 
českých  nebožtíkovi  Alšovi  z  Rysmburka  a  jí  Ofce  svědčí,  žádajíc  pánuov  JMtí  za 
opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvj'šší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  slyševše  obu 
stran  pře  líčenie  i  svědomie  a  v  nálezy  pilně  nahledše,  v  první,  kterýž  jest  se  stal 
najvyšším  panem  purkrabí  Pražským  z  naučenie  pánuov  a  vladyk  soudu  zemského, 
a  v  druhý  nález,  kterýž  se  zde  v  soudu  komorním  stal  mezi  nadepsaným  puovodem 
i  pohnánu,  nalezli :  Poněvadž  se  to  z  obú  nálezuov  soudu  komorního  i  purkrabského 
shledává,  že  jí  Ofce  ne  Ofka,  ale  Uršila  říkají,  a  tíem  jménem  Ofka  těch  obojích 
pří  jest  odsouzena,  z  té  příčiny  dává  se  jí  Anně  z  Rysmburgka  za  právo  proti  ní 
Uršile  podle  jejieho  puohonu,  že  jest  jí  těmi  padesáti  kopami  grošuov  českých  po- 
vinna, a  ty  aby  jí  dala  ona  Uršila  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 
Stalo  se  léta  MDIX^  [sic]  ve  čtvrtek  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  ].  13.  a.  SroT.  nálezy  č.  1497, 1626, 1626  a  1617  a  STédomí  c.  1609  na  8tr.  177, 197,  199,  273  a  279. 


320  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1672. 

Mezi  Janem  Leidichem  z  Čečelic  a  Janem  HruSovským  z  HruioYa  o  dosti  neučinéní  smloayě. 

1510,  18.  dubna. 

Jan  Leydych  z  čečelic  pohnal  Jana  Hrušovského  z  Hrušová  a  v  Přívorách. 
Vinil  ho  z  dosti  neučiněnie  smlouvy  panem  Albrechtem  z  Kolovrat,  niývyšším  kan- 
cléřem královstvie  Českého,  mezi  nimi  učiněné.  Vložen  puohon  léta  MDEL®  v  sobotu 
před  jedenácti  tisíc  panen  [20.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  Leydychem  z  čečelic  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
Hrušovským  z  Hrušová  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dosti  neučiněnie 
smlouvy  panem  Albrechtem  z  Kolovrat,  najvyšším  kancléřem  královstvie  českého, 
mezi  nimi  učiněné,  že  mu  on  Hrušovský  k  té  smlouvě  v  ničemž  neučinil  dosti  tak 
a  potud,  jakž  jest  týž  pan  kancléř  mezi  nimi  smluvil  a  vypověděl,  jakož  táž  smlúva 
v  sobě  šíře  a  plněji  zavírá.  A  té  smlouvy  dosti  neučiněnie  pokládá  sobě  LXte  kop 
grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  list  od  pana  kancléře  JMti,  v  kterémžto  listu  týž 
pan  kancléř  oznamuje,  že  jest  mezi  nimi  smlouvu  učinil.  Proti  tomu  on  Jan  Hrušovský 
odpíraje  pravil,  že  on  Jan  Leydych  ten  puohon  bezpotřebně  a  na  zmatek  učinil,  po- 
něvadž nic  neprokazuje  ini  smlouvy  ini  toho,  což  v  smlouvě  psáno  stojí.  Při  tom 
týž  Hrušovský  túž  smlúvu  pokázal  a  pověděl,  že  jest  té  smlúvě  i  tomu  všemu  v  též 
smlúvě  položenému  dosti  učinil,  při  tom  JMtí  žádaje  za  opatřenie.  Proti  tomu  on 
Leydych  pověděl,  že  by  to  on  Jan  Hrušovský,  což  mluví,  provoditi  měl,  že  jest  té 
smlúvě  dosti  učinil;  ale  že  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteiua  na 
Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  Leydych  puovod  podle  puohonp  svého  toho 
jest  ničímž  neprovedl,  aby  jemu  on  Hrušovský  té  smlouvě  v  puohonu  menované 
dosti  neučinil,  i  z  té  příčiny  ten  puohon  on  Leydych  na  zmatek  jest  učinil.  A  pro 
takový  zmatek  JMt  pán  se  pány  a  vladykami  jej  Leydycha  v  svú  kázeň  berou.  Dal 
památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  178.  a.  SroT.  nálezy  &  1897,  1408  a  1475  na  str.  117,  124  a  164. 

1673. 

Mezi  Matějem  Břeským  z  Žatce  a  Jiříkem  Boršem  soukeníkem  z  Starého  města  Pražského 

o  dluh.  1510,  18.  dubna. 

Matěj  Břeský  v  Žatci  obývající  pohnal  Jiříka  Boráe  soukeníka,  měštěnína 
Starého  města  Pražského,  mocného  poručníka  sirotka  a  statku  někdy  Jana  Pemíčka, 
barvíře  suken  a  měštěnína  Starého  města  Pražského.  Vinil  jej  ze  sta  kop  grošuov 
a  z  jedné  kopy  grošuov  vše  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDES®  v  středu  před 
svatů  Lucií  [12.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Matějem  Břeským,  v  městě  Žatci  obývajícím,  puovodem  s  jedné. 


NáUay  z  rohu  1510  o  Svátosti.  321 

a  Jií*íkein  Boršem,  soukeníkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  mocným  po- 
ručníkem  sirotka  a  statku  někdy  Jana  Pemíčka,  barvíře  suken,  měštěnína  Starého 
města  Pražského  s  strany  druhé.  Kdežto  vinil  jej  Borše  ze  sta  kop  grošuov  a  z  jedné 
kopy  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  spravedlivého  jemu  Matějovi  od  téhož  někdy 
Jana  Pemíčka  povinného.  A  na  to  téhož  Perníčka  kšaft  ukázal  i  také  některá  svě- 
domie.  Proti  tomu  on  Jiřík  Boreš  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  se  v  tom  poručenství 
Boreš  podle  kšaftu  zachoval,  když  jesti  on  Matěj  jej  Borše  s  jinými  spoluporučníky 
na  rathouz  Staroměstský  on  Břeský  puovod  ku  právu  připravil  a  tam  jej  vinil  i  jiné 
poručníky,  že  jemu  dluhu  zaplatiti  nechtie,  kterýž  mu  nebožtík  Perníček  dlužen  ostal. 
Tu  on  Boreš  s  jinými  poručníky  oznámil,  že  jemu  Břeskému  nemají  odkad  zaplatiti, 
poněvadž  statku  Pemíčkova  tak  nmoho  nemohlo  jest  postačiti  pro  předešlé  přípovědi, 
kteréž  dlužníci  na  jeho  statku  měli,  než  toliko  jim  sedm  kop  zuostalo.  A  na  to  že 
jim  Staroměští  rozsudek  učinili.  A  na  to  ukázal  týž  rozsudek,  při  tom  žádaje  pánuov 
JMtí,  aby  zachován  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie,  svědomie,  jeho  Perníčkuov  kšaft  a  Staroměstský 
rozsudek  mezi  týmž  Matějem  puovodem  a  poručníky  jeho  Pemíčkovými  učiněný, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Jiřík  Boreš  polmaný  ukázal  jest  rozsudek  Staro- 
městských, kterýžto  rozsudek  takto  znie:  Poněvadž  jest  viec  peněz  nezuostalo  Per- 
níčkových  než  těch  sedm  kop,  ty  on  Matěj  aby  vzal,  a  nad  to  doptal-li  by  se  viece 
týž  Matěj  statku  Pemíčkova,  že  mu  dopomoci  chtie  k  ostatku  toho  dluhu;  i  z  té 
příčiny  on  Jiřík  Boreš  jemu  Matějovi  těmi  sta  kopami  a  jednu  kopů  povinovat 
nenie.  Než  doptá-li  se  on  Matěj  toho  statku  Pemíčkova  co  viece, .  k  tomu  chce-li 
právem  hleděti,  tu  kdež  ta  věc  k  kterému  právu  příleží,  právo  mu  se  nezavírá. 
A  také  chce-li  nadepsaný  puovod  oč  k  nim  svrchu  menovaným  Staroměstským  kon- 
šelem hleděti,  také  se  mu  právo  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po 
svatém  Tiburcí. 

R.  ni.  1.  208.  a.    Srv.  STédomí  č.  1689  na  str.  262. 

1674. 
Mezi  Martinem  Hamzou  z  Zábědovic  a  Divišem  z  Hrádku  o  rčení.  1510,  18.  dubna. 

Martin  Hamza  z  Zábědovic  pohnal  Diviše  z  Hrádku  a  na  Boharyni.  Vinil  ho 
ze  rčenie,  že  jest  mu  řekl,  že  synuov  svých  z  toho  vynímati  nechce.  Vložen  puohon 
léta  MDIX®  v  sobotu  před  svatým  Havlem  [13.  října]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Hamzú  z  Zábědovic  puovodem  s  jedné,  a  Divišem 
z  Hrádku  a  na  Boharyni  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  rčenie,  že  jest 
jemu  řekl,  že  synuov  svých  z  toho  vynímati  nechce,  kterýchž  sme  jemu  sto  kop 
grošuov   českých   dáti   měli  z  toho   listu,  kterýž   sme  na  pana  Vaňka  Dohalského 

Aichiv  Čeiký  XIII.  41 


322  D.  XIII.   Registra  soudu  komorního. 

8  jinými  strýci  i  s  ním  i  s  syny  jeho  společně  měli  po  nebožtíkovi  panu  Prokopovi 
z  Nové  Vsi.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  pohnaný  pravil,  že  ti  svědkové 
sobě  svědčí  tak  dobře  jako  jemu,  a  když  by  tento  puovod  vysoudil,  že  by  ti  svěd- 
kové také  tolikéž  vysúditi  chtěli,  ješto  jesti  to  proti  právu,  žádaje  v  tom  JMtí  pánuov 
za  opatřenie.  A  na  to  ukázal  smlouvu,  v  kteréžto  smlouvě  tak  dobře  těm  svědkóm 
n^eží,  jako  jemu  Martinovi  puovodovi.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteine  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svědomie,  takto  o  tom  na- 
lezli :  Poněvadž  v  té  smlouvě  zřetedlně  jich  těch  svědkuov  se  dotýče,  a  na  ně  se  táž 
smlúva  vztahuje  tak  dobře  jako  na  Diviše  pohnaného :  i  z  té  příčiny  jemu  puovodovi 
on  Diviš  pohnaný  tomu  rčení  povinovat  nenie  dosti  učiniti.  Dal  památné.  Stalo  se 
ve  čtvrtek  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  210.  a.     Srr.  náles  &  1666  na  8tr.  808. 

1675. 

Mezi   Václavem  Mouřenínem  z  Nebovid  a  Staroměstským  měitanem  Havlem  od  pěti  korun 

o  rčení.  1510,  18.  dubna. 

Václav  Mouřenín  z  Nebovid  pohnal  Havla  od  pěti  korun.  Starého  města 
Pražského  měštěnína.  Vinil  jej  ze  rčenie  takového,  kdež  týž  Mouřenín  jsa  spolu 
s  týmž  Havlem  za  Marše  zlatotepce  rukojmie,  své  zaň  dáti  musili.  Vložen  puohon 
léta  MDX®  ve  Čtvrtek  den  svatého  Valentina  [14.  února]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Múřenínem  z  Nebovid  s  jedné,  a  Havlem  od  pěti 
korun,  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  [pohnaným]  s  strany  druhé.  Kdež  jej 
vinil  ze  rčenie  takového,  kdež  týž  Múřenín  jsa  spolu  s  týmž  Havlem  za  Marše  zlato 
tepce  rukojmie,  své  zaíi  dáti  musili,  kdež  on  Havel  uvázal  se  v  jeho  Maršuov  statek 
a  jemu  Mouřenínovi  řekl  před  dobrými  lidmi,  aby  se  oba  na  něm  zase  hojili,  jemu  polo- 
vici dáti,  ale  týž  Havel  tomu  svému  rčení  prodlévá  oc,  kterážto  polovici  statku  on 
Mouřenín  sobě  padesát  kop  grošuov  českých  pokládá  oc,  tak  jakož  puohon  v  sobě 
to  plněji  zavírá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteine  oc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž 
se  ta  pře  gruntuov  dotýče  městských,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  jsú. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  307.  b. 

1676. 

Mezi  Staroměstským  měSfanem  Jiřím  Šalomounem  spolu  s  dcerou  Annou  a  rektorem  učení 
Pražského  Václavem  Pacovským  z  Pacova  o  položení  kSaftu.  1510,  19.  dubna. 

Jiřík  Šalomún,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  mistra  Václava  Pa- 
covského  z  Pacova,  rektora  učenie  Pražského,  aby  [položili]  kšaft  od  někdy  mistra  Jana 


Nále»y  z  rohu  1510  o  Svátosti.  323 

z  Vlašimě,  v  ty  časy  faráře  kostela  svatého  Jindřicha  na  Novém  městě  Pražském, 
učiněný  a  ruku  téhož  mistra  psaný  a  pečetí  oc.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  středu 
před  Velikú  nocí.  [27.  března]. 

Vedle  té  pře,  kdež  Jiřík  Šalomún,  Starého  města  Pražského  měštěnín,  pohnal 
jest  mistra  Václava  Pacovského,  učenie  Pražského  rektora,  pro  položenie  kšaftu 
někdy  mistra  Jana  z  Vlašimě,  že  jemu  Salomúnovi  některá  náleží  spravedlnost  téhož 
kšaftu  odkázáním  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  a  šíře  svědčí.  Tu  jmenovaný  učenie 
Pražského  rector  i  jiní  téhož  učenie  Pražského  mistři  před  JMtf  pány  stojiece,  vaj- 
sady,  kteréž  od  krále  JMti  předkuov  i  také  od  JKMti  pána  našeho  potvrzenie  mají, 
okázali  jsú,  žádajíce  při  nich  zachováni  býti,  a  že  mimo  takové  milosti  a  vajsady  své 
zde  odpoviedati  povinni  nejsú.  Proti  tomu  Jiřík  Šalomún  puovod  dal  mluviti,  že  ty 
jich  vajsady  na  to  se  nevztahují,  aby  oni  nikděž  odpoviedati  neměli,  a  že  by  to  věc 
i  neobyčejná  i  nespravedlivá  byla,  aby  oni  spravedlností  svých  na  jiných  dosahovati 
měli  a  sami  aby  právi  neměli  býti  žádnému;  a  že  král  JMt  sám  se  z  toho  nevy- 
nímá.  Kterak  by  pak  JMt  jiným  tu  svobodu  činiti  ráčil?  A  při  tom  vajpis  z  desk 
ukázal,  kdež  pod  některým  nedávním  léthem  mistr  Martin  zvláštně,  téhož  také 
učenie  Pražského  mistr,  před  soudem  zemským  Zdeňkovi  a  Pavlovi  Malovcuom  od- 
poviedal  a  souzen  jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
v  ty  ve  všecky  věci  potřebně  nahlédše:  Poněvadž  se  tu  majestátuov  a  vajsad,  kteříž 
se  zde  nesoudie,  dotýče,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chce-li  on 
Šalomún  před  soud  zemský  o  tu  věc  hnáti,  právo  mu  se  nezavíerá.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Tiburcí. 

Anna,  dcera  Jiříka  Šalomúna,  pohnala  téhož  mistra  Pacovského  jakož  nahoře 
psáno,  a  takový  nález  učiněn  jest  o  to  ut  supra,  že  ten  puohon  JMt  zdvihli  jsú. 

R.  m.  1.  107.  b.    Sry.  svédomí  &  1558  a  1559  na  str.  227  a  229. 

1677. 

Mezi  Janem  Hrabaněm  z  Ylkanova  a  Janem  Bohmickým  z  Bohmíc  o  dluh.  1510,  19.  dubna. 

Jan  Hrabané  z  Ylkanova  pohnal  Jana  Bohmicského  z  Bohmic  a  Anny  z  Strá- 
žnice, manželky  jeho.  Vinil  je  z  osmi  kop  a  ze  čtyř  grošuov  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Hrabaní  z  Vlkanova  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Bohmicským 
z  Bohmíc  a  Annu  z  Strážnice,  manželku  jeho,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je 
vinil  z  osmi  kop  grošuov  a  ze  IV  grošuov  míšeňských  jemu  od  nich  za  sukna  spra- 
vedlivě povinných.  A  na  to  ukázal  registra  svá  kupecká  a  svědomie.  Proti  tomu 
Bohmicský  pohnaný  a  manželka  jeho  odpierajíce  pravili,  že  jemu  Hrabaňovi  k  tomu 
puohonu  odpoviedati  povinni  nejsú,  protože  jeho  Bohmicského  i  Annu  manželku  jeho 

41* 


324  D.  XIII,   Registra  soudu,  komorního, 

obú  spolu  jedním  puohonem  pohnal  jest,  ješto  z  nich  každého  zvlášť  týž  Hrabané 
pohnati  má,  poněvadž  statek  rozdílně  mají;  a  také  že  toho  dostatečně  neprovozuje, 
než  registry  kupeckými  a  jedním  svědomím,  ješto  jemu  Bohmicskému  a  manželce 
jeho  zdá  se,  že  jim  to  těch  registr  svědomie  k  žádné  škodě  nenie.  Tu  JMt  pán^  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany,  takto  o  tom  nalezli:  Po- 
něvadž on  Hrabané  registra  kupecská  a  vedle  toho  jednoho  svědka,  kterýž  se  s  re- 
gistry srovnává,  ukázal,  a  oni  Jan  Bohmicský  a  Anna,  manželka  jeho,  ničímž  toho 
neodvedli,  aby  jemu  Hrabauovi  ten  dluh  zaplacen  byl :  i  protož  aby  oni  Jan  Bohmicský 
a  Anna,  manželka  jeho,  pohnaní  to  přísahu  zpravili,  že  sú  témuž  Hrabaňovi  ten 
dluh  v  puohonu  menovaný  zaplatili,  a  to  ten  outerý  po  svatém  Martině  najprv  příští. 
Pakli  by  tíž  pohnaní  toho  dluhu  na  ten  čas  již  menovaný  nezpravili,  aby  jemu  Hra- 
baňovi od  téhož  outerého  po  svatém  Martině  najprv  příštím  ve  dvú  nedélech  pořád 
zběhlých  ten  dluh  dali  a  zaplatili.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  178.  b. 

1678. 

Mezi  bratřími  z  Waldšteina  a  místopurkrabím  Pražským  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína  o  braní 

peněz  při  úřade  purkrabském.  1510,  20.  dubna. 

Pan  Jan,  pan  Bemarth  vlastní  a  nedielní  bratří  z  Walšteina  pohnali  Bohu- 
slava Chrta  z  Ertína,  miestopurkrabie  Pražského.  Vinili  ho  z  toho,  že  jest  s  nich 
penieze  bral  při  úřadu  purkrabském,  ješto  toho  za  právo  při  tom  úřadu  zřiezeno 
nenie;  kdež  sobě  toho  pokládají  dvě  stě  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta 
MDIX®  v  neděli  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [21.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  a  panem  Bernartem  vlastními  a  nedielnými  bra- 
třími z  Walšteina  puovody  s  jedné,  a  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína,  miestopurkrabí 
Pražským,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Bohuslava  vinili  z  toho,  že  jest  s  nich 
peníze  bral  oc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Proti  tomu  Bohuslav  Chrt  pohnaný  od- 
pieraje  pravil,  že  jest  s  nich  žádných  peněz  při  úřadu  nebral,  než  což  první  purkrabie, 
kterýž  jest  před  ním  byl,  vedle  práva  prve  bral,  že  jest  se  v  tom  tak  zachoval  vedle 
úřadu  svého,  jakž  se  zachovati  měl,  a  že  se  jemu  zdá,  že  ten  soud  sem  nepříleží. 
Pakli  JMt  jemu  to  nalézti  ráčie,  aby  odpoviedal,  že  to  pokázati  chce,  že  jest  se  tak 
zachoval,  jakž  se  jest  první  purkrabie  při  témž  úřadu  zachovával.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami :  Poněvadž  se  zemského  úřadu  dotýče,  že  JMti 
taková  věc  k  soudu  nepříleží,  by  úřady  zemské  rozsuzovati  měli,  z  té  příčiny  ten 
jsú   puohon   zdvihli.     Než  jestliže  oni  puovodové  jej  Bohuslava  z  toho  před  soudem 


.  ^.aLíůjí 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  325 

zemským  yíníti  chtíe,  právo  se  jím  nezavírá.     Dal  památné.     Stalo   se  v    sobota  po 
svatém  Tiburcí. 

R.  m.  1.  175.  b. 

Svědomí  k  roku  sv.  Martina  létha  MD  desátého. 

1679. 

Mezi  Tobiášem  z  Rybího  s  jedné,  a  Abrahamem  z  Strojetic,  úředníkem  panenským  kláštera 

svatého  Jiříe  na  hradě  Pražském,  se  strany  druhé.'*')  1510,  1.  května. 

FerialV.  ante  Crucis.  Kněz  Kašpar  z  Hradce  Jindřichova,  ka- 
zatel a  kanovník  kostela  svatého  Yácslava  náhradě  Pražském,  na  tu 
přísahu,  kterúž  učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžstvie,  seznal  takto :  že  šli  sme 
s  knězem  Zigmundem  z  Hradce  Jindřichova,  zakřištanem  kostela  svatého  Yácslava, 
s  hradu  Pražského  na  Hradčany,  a  viděl  sem  Abrahama  z  Strojetic,  úředníka  panen- 
ského kláštera  svatého  Jiřie  na  hradě  Pražském,  před  domem  Pavla  Snětského, 
a  Rybský  šel  od  Yotíka  Zádubského.  A  já  sem  nan  na  Rybského  zavolal,  a  Abraham 
řekl :  Nech  ho  tam,  však  sě  s  ním  hněvám.  A  já  sem  řekl :  Nech  vás  smířím. 
A  v  tom  Rybský  přišel,  a  hned  z  pychu  pravého  přes  mou  hlavu  udeřil  jej  Rybského 
on  Abraham  bičem.  A  Rybský  vosvědčil  hned  přede  mnú  i  knězem  Zigmundem. 

Kněz  Zigmund  z  Hradce  Jindřichova,  zakřišfan  kostela  sva- 
tého Yáclava  na  hradě  Pražském,  na  tu  přísahu,  kterúž  jest  učinil  biskupu 
na  přijímání  svého  kněžstvie,  svědčil  takto :  že  šel  sem  s  knězem  Kašparem  z  Hradce 
Jindřichova,  kazatelem  a  kanovníkem  kostela  svatého  Yáclava  na  hradě  Pražském, 
s  hradu  Pražského  na  Hradčany;  tehdy  sě  kněz  Kašpar  ptal  Abrahama  z  Strojetic, 
ouředníka  panenského  kostela  svatého  Jiří  na  hradě  Pražském,  kterak  sě  má. 
A  potom  uzřel  Thobiáše  z  Rybího,  an  jde  vod  Yotíka  Zádubského.  I  zavolal  jest 
ho,  a  Abraham  řekl:  Yšak  sě  hněváme  spolu.  A  kněz  kazatel  odpověděl:  Budu-li 
moci,  smířím  vás.  A  Rybský  řekl:  Yšak  sem  mu  nic  zlého  neudělal.  A  on  Abraham 
v  té  řeči  hned  bil  jeho  bičem.  A  on  Rybský  zvolal  na  Pavla  Snětského:  že  mi  sě 
kvalt  děje  a  bez  práva  tepe  mne.  A  vosvědčil. 

Pavel  z  Snětu,  ouředník  pánuov  prelátuov  kostela  svatého 
Yáclava  na  hradě  Pražském,  seznal  takto:  že  když  jest  stál  před  mým 
domem  kněz  Kašpar  a  kněz  Zigmund  oba  z  Jindřichova  Hradce,  volal  jest  Rybský, 
abych  vyhlédl  z  světničky  ven.  A  já  sem  vyhlédl.  I  osvědčoval  mi,  že  jej  Abraham 
z  Strojetic  tepe  pychem  proti  právu  a  zřízení  zemskému.  A  já  sem  pověděl:  Milý 
pane  Rybský,  já  sem  neviděl,  by  tě  bil,  než  já  to  rád  seznám,  což  ty  osvědčuješ. 
A  to  beru  k  své  víře,  k  své  duši,  že  jest  tak,  což  svědčím. 


')  Nadpisy  tyto  vzaty  jsou  i  originálu;  Tydaratel  přidává  toliko  datum. 


326  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

Yotík  Zádubský  z  Šontálu  jsa  k  tomu  právem  připraven,  svědčil 
takto:  že  některý  čas  ne  velmi  dávno  prosil  jest  mne  Tobiáš  Rybský,  abychme 
s  Jindřichem  z  Zhndovic  došli  k  Abrahamovi  z  Strojetic,  úředníka  kláštera  svatého 
Jiřie  na  hradě  Pražském,  a  zvěděli,  chce-li  mu  ten  pych,  kterýž  mu  učinil,  ješto  ho 
zbil,  napraviti.  Von  jest  řekl,  že  nevím  co  napraviti;  má  právo  před  sebou.  A  to 
beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak,  což  svědčím. 

Jindřich  ze  Hudovic,'*')  komorník  desk  zemských,  na  tu  přísahu, 
kterúž  jest  k  ouřadu  komomičímu  desk  zemských  učinil,  [sv.  p.] 

R.  IV.  1.  D.  10.  a.    *)  Ctí :  ze  ZhadoTÍc 

1680. 

Mezi  Melicharem  Hiršem  měšténínem  Menšího  města  Pražského  b  jedné,  a  Hanušem  Hallarem 

ze  Chba  s  strany  druhé.  1510,  8.  května. 

Feria  IV.  die  Stanislai.  Kuncz  Tayštetar  z  Pasová  u.  p.  n.  k.  s. 
t.  oc:  Stalo  sě,  za  to  mám,  v  puostě  v  jeden  svátek  před  smrtí  nebožtíka  Hallara, 
přišel  ke  mně  Melchar  Hirš  do  sklepu  svého  u  pana  Svatka  v  domu  i  pověděl  tak: 
Puojdu  tam  k  Hallarovi  nahoru  do  světnice  téhož  domu  a  počtu  sě  s  ním  a  za- 
platím mu.  A  on  Melchar  Hirš  poslal  ke  mně  po  peníze  doluov  do  sklepu,  a  já 
sem  jemu  Melcharovi  peníze  dal  nahoru.  A  Hallar  potom  dal  mi  též  peníze  schovati 
k  věrné  ruce. 

R.  IV.  L  D.  6.  b. 

1681. 

Mezi  Jindřichem  z  Voyslavic  s  jedné,  a  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  s  strany  druhé. 

1510,  24.  května. 

V  pátek  před  svatým  Urbanem.  Jíra  Kičěl  z  Bečvář  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Tobo  sem  svědom,  že  Janda  z  Bečvář  a  já  učinili  sme  smlúvu  mezi  Havlem 
Eubasú  a  Jandů  synem  téhož  Havla,  znajíce  to,  že  nemohu  se  spolu  zbýti  na  jednom 
gruntu,  s  jich  obů  dobru  volí  takováto,  že  on  Havel  měl  synu  svému  Jandovi  VH 
kop  grošuov  českých  za  diel  toho  statku  dáti.  A  pan  Jindřich  Voyslavský,  ty  časy 
jeho  pán,  chtěl  aby  byl  v  Vršicích  na  nějaké  poustce.  A  on  tak  pravil  pánu  svému, 
že  já  na  ní  nemohu  býti.  Co  bych  sobě  tam  dobrého  učinil  na  těch  VH  kop  grošuov 
českých?  A  já  bych  raději  stádo  pásl.  Toho  já  nevím,  byl-li  je  na  ty  poustce  či  nic. 
Také  sem  svědom,  že  Mašek  koupil  sobě  v  Bečvářích  pod  panem  Jindřichem  Voy- 
slavským  grunth  vod  Mikše  Ryšana  a  seděl  na  něm. 

Janda  z  Beč  var  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Byl  sem  při  tom,  když  se  Janda, 
Havluov  syn  [z]  Zásmuk,  dělil  s  Havlem,  otcem  svým,  tak  že  jemu  Jandovi  on 
Havel  za  diel  jeho   měl   dáti  VH   kop   grošuov   českých.   A   oni  prosili  mne,  abych 


,>-. 


Svédami  k  rohu,  sv.  Martina  I  1510.  327 

s  nimi  šel  k  panu  Jindřichovi  Yoyslavskému.  I  šel  sem.  Prosili  jeho  pana  Jindřicha, 
aby  jim  toho  přál.  A  pan  Jindřich  jim  řekl:  Budeš  Jando  u  Vršících  na  poustce. 
A  on  Janda  řekl :  Já  tam  nebudu.  A  odtud  sem  já  šel  pryč.  Také  jest  mi  to  syě- 
domo,  že  Mašek  byl  jest  pod  panem  Jindřichem  Voyslavským  tu  v  Bečvářích, 
v  jiných,  než  sem  já,  a  seděl  tu  na  gruntu.  A  potom  utekl  pryč;  a  byl  také  něco 
za  pana  Popela,  pána  našeho,  a  pro  nějakú  krádež  před  panem  Popelem  se  pokrýval. 
A  potom  se  vykradl  pryč. 

Valenta  rychtář  [z]  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  že 
když  pan  Jindřich  Voyslavský  postupoval  Zásmuk  panu  Popeloví,  že  jest  tu  Janda 
Eubasů  syn  [z]  Zásmuk  jmenován,  že  má  býti  u  Vršících  na  sídle.  Také  sem  toho 
svědom,  že  Vonšova  dělávala  u  pana  Popela  na  Zásmucích  často  z  peněz.  Než  o  tom 
já  nevím,  by  ji  k  tomu  pán  mocí  připravoval. 

S  v  a  t  o  š  [z]  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  sem  svědom,  že  Voneš  žínal  s  če- 
ledí svú  u  pana  Voldřicha  Popela  na  Zásmucích  za  jeho  držení  to  jedno  léto  po  po- 
stoupenie  pana  Jindřicha  Voyslavského.  Také  sem  toho  svědom,  že  při  postupování, 
když  pan  Jindřich  Voyslavský  postupoval  Zásmuk  panu  Popeloví,  že  jest  Janda  me- 
nován  od  pana  Jindřicha,  že  má  býti  u  Vršících  na  gruntu. 

Diviš  [z]  Zásmuk  [sv.  p.] 

Jan  Janda  [z]  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  že  sem  měl 
smlúvu  s  Havlem,  otcem  svým,  o  diel  statku  našeho.  Měl  mi  vydati  VII  kop  grošuov ; 
a  potom  brzy  umřel  a  odkázal  mi  statek  svuoj  všecken;  nebo  sem  toho  dielu  podle 
smlúvy  od  něho  nevzel.  A  jakož  pan  Voyslavský  chtěl,  abych  se  osadil  u  Vršících, 
i  neměl  sem  s  ním  o  to  žádné  smlúvy  a  odpíral  sem  jemu  toho,  že  bych  raději 
stádo  pásl,  nežli  bych  tam  byl.  Také  sem  svědom,  že  pan  Oldřich  Popel  mluvil 
s  Vonšem,  aby  dosedl  na  grunt.  A  on  pověděl  Voneš:  Však  sem  já  sirotek  páně 
Čabelického.  A  on  pan  Voldřich  řekl:  Poněvadž  si  páně  Čabelického,  já  o  tebe  ne- 
snází míti  nechci;  pročež  jest  tebe  mně  pan  Jindřich  prodával? 

Mikuláš  Ročnie  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  pan 
Oldřich  Popel  dal  vuoli  Mikšovi,  aby  se  v  svú  dědinu  zase,  chce-li,  uvázal,  kterúž 
jest  prodal.  A  on  Mikeš  pověděl,  že  nechce.  A  tu  dědinu  prodal  Maškovi.  A  potom 
ten  Mašek  utekl  z  toho  gruntu ;  ale  pan  Voldřich  za  to  rukojmíe  má,  a  ti  rukojmie 
z  těch  dědin  poplatky  platí  panu  Voldřichovi.  Také  to  vím,  že  Voneš  jest  sirotek 
páně  Čabelického  a  dědinu  měl  pod  panem  Voldřichem  Popelem  a  pod  nim  seděl. 

Štěpán  [z]  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  pan  Jindřich 
Vojslavský  poručil  mi,  abych  já  Maska  z  Bečvárek  na  místě  jeho  panu  Voldřichovi 
Popeloví  propustil,  a  on  aby  panu  Voldřichovi  člověčenstvie  slíbil.  I  tak  sem  učinil 
a  jeho  sem  na  Zásmuky  k  panu  Voldřichovi  přivedl,  aby  se  tomu  dosti  stalo.  A  pan 
Oldřich  jel  na  Drahobudice,  a  já  se  s  ním  potkal  na  mostě,  an  jede.     A  řek   nám. 


328  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

abychme  tu  počkali,  až  se  zase  vrátí  a  až  se  jiní  sejdu,  kteříž  také  migí  mi  slibo- 
vati člověčenstvie.  A  v  tom  přišel  posel  od  pana  Šlechty  s  Hrádkn  s  listem,  kdež 
panu  Yoldřichovi  psal  o  tom  Maškovi,  že  jest  nějaká  kola  pokradl.  A  on  uslyšav 
to,  i  nedočkal  pána,  ihned  utekl  pryč.  A  já  sem  došel  k  rukojmím,  kteříž  sou  zaĎ, 
a  pověděl  sem  jim.  A  oni  se  v  ten  statek  uvázali  a  po  dnes  jej  drží. 

R  rV.  L  D.  7.  a.— 8.  b.  SroT.  STédomí  &  1668  a  na  str.  281. 

1682. 

Mezi  Voldfichem  Popelem  z  Vesce  a  Jindřichem  z  Yojslavic  s  strany  druhé. 

1510,  24.  května. 

V  pátek  před  svatým  Urbanem.  Řehoř  Kuhůt  z  Hořepníka  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  mne  pan  Jindřich  Voyslavský,  pán  muoj,  poslal, 
abych  došel  k  panu  Oldřichovi  Popeloví  na  Zásmuky  s  Mikšem  Bečvářem  a  toho 
Mikše  abych  panu  Oldřichovi  Popelovi  postavil.  I  tak  sem  učinil,  a  postavil  sem  jemu 
panu  Popelovi  v  jeho  moc  na  Zásmucích  a  pověděl  sem:  Teď  pán  muoj  vám  staví 
Mikše  [v]  vaši  moc ;  učiňte  s  ním,  jak  chcete ;  neb  mi  pán  muoj  tak  vám  rozkázal 
pověděti.  A  odtud  sem  šel  pryč  a  jeho  Mikše  tam  sem  nechal. 

R.  rV.  I.  D.  7.  a.    SroT.  SYédomí  č.  1563  a  1681  na  str.  281  a  827. 

1683. 

Mezi    Janem  z  Radnice'*')   komorníkem  desk   zemských  s  jedné,  a  Petrem  Bechkem  z  Prahy 

s  strany  druhé.  1510,  17.  července. 

FerialY.  post  diuisionem  Appostollorum  anno  oc  X^.  Jindřich 
z  Březovic  seznal  takto:  že  založil  sě  Rechek  z  Prahy  s  Janem  z  Březnice,  ko- 
morníkem desk  zemských,  že  Vaněk  Příbramský  s  Malé  Strany  jemu  Rechkovi  koně 
nepuojčí.  Najprve  řekl  Rechek:  Deť  vo  deset  zlatých,  žef  mi  toho  koně  puojčí. 
A  Jan  z  Radnice,*)  komorník  oc,  řekl :  DeC  vo  dvacet  zlatých,  žeť  ho  nepuojčí.  A  na 
tom   sobě  ruce  dali.     A  to  beru  k  své  vieře,  k  své  duši,   že  jest  tak,  což  svědčím. 

Jan  Kolouch  v  Praze  obývající  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  dobře 
vědomo,  že  když  sme  šli  s  Janem  z  Radnice,*)  komorníkem  desk  zemských,  a  s  Vávrů 
komorníkem  tajchž  desk,  k  Petrovi  Rechkovi,  tehdy  Jan  tajž  upomínal  jeho  Rechka 
z  toho  základu,  o  kterýž  sě  s  ním  založil,  vo  dvacet  zlatých.  Tehdy  řekl  Petr  Rechek 
k  němu:  žeť  nic  dlužen  nejsem.  Tehdy  pověděl  Jan  z  Radnice*):  Tak  proč  by  mi 
dlužen  nebyl?  Víš  dobře,  že  sme  sobě  ruce  dali  na  tom,  a  ty  si  sám  vosvědčil. 
Tehdy  Rechek  řekl,  že  bych  já  sě  na  tebe  nenadal,  aby  mě  měl  z  toho  základu 
napomínati.  Já  bych  tebe  z  něho  nenapomínal.  A  přes  to,  budu-lif  co  dlužen, 
máš  právo  před  sebou. 

B.  IV.  L  D.  8.  b.    *)  Púvodné  stálo  Březnice,  ale  jest  přeškrtnuto  a  napsáno:  Radnice. 


Svědami  k  rohu  sv.  Martina  I  1510.  329 

1684. 

Mezi  Kateřinu  Kordulovú  z  Zásmuk  puoyodem  s  jedné,  a  Jindřichem  od  Tytfi  podle  véže, 
měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany  druhé.  1510,  24.  července. 

Feria  IV  in  vigilia  sancti  Jacobí  apostoli.  Markétha  podru- 
hyně  od  Tváři  podle  věže  u.  p.  n.  k.s.  t. :  Jest  mi  to  vědomo  a  v  paměti,  když 
sem  byla  se  paní  Katheřinú  Eordulovú  z  Zásmuk  ve  sklepě  v  domu  Jindřichově 
u  Tváři  podle  věže,  že  jest  přiběhl  on  Jindřich  tajž  a  počal  láti  jí  Katheřině  z  Zá- 
smuk i  mně.  A  ona  jemu  řekla:  Nech  nás  s  pokojem.  A  on  Jindřich  řekl:  Chceš-li, 
tě  strčím  se  schodu  doluov.  A  Eatheřina  táž  řekla:  Strč,  smíá-li!  Tehdy  on  Jindřich 
dal  jí  paní  Katheřině  políček,  až  k  stěně  přilehla,  když  vešel  do  síně;  a  věžová  při- 
běhla mezi  ně  i  řekla:  Hospodáři  co  děláte?  Nechtě  toho! 

Uršila,  šenkéřka  paní  Kateřiny  Kordulové  z  Zásmuk  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Jest  mi  to  vědomo  a  v  paměti,  když  šla  paní  Katheřina  Kordulová 
z  Zásmuk  do  sklepu,  že  Jindřich,  hospodář  její  od  Tváři  podle  věže,  chtěl  ji  strčiti 
se  schodu.  A  ona  řekla:  Nestrkaj,  všakf  nejsem  nic  vinna!  Máš  právo  před  sebú. 
A  šel  za  ní  za  paní  Katheřinú  do  síně  a  dal  jí  políček,  až  s  nie  rouška  spadla. 

Ofka  z  Malovar,  manželka  Jindřicha  ze  Zhodovic,'*')  komorníka 
desk  zemských,  podruhyně  od  Tváři  podle  věže,  s.  t:  Když  sem  byla 
na  mazhauze  s  manželem  svým,  uslyšali  sme,  že  křičí  paní  Kateřina  Kordulová 
z  Zásmuk.  I  zběhli  sme  oba  doluov  a  uhlédali  sme,  že  běží  do  síně  a  líce  jí  čer- 
vené, a  řekla:  Ouch  nestojte!  Toť  mi  dal  Jindřich  hospodář  muoj  políček.  A  viďala 
sem,  že  rouška  okolo  ní  opadla.  A  to  beru  k  své  víře,  k  své  duši,  že  jest  tak,  což 

svědčím.  ♦)  čti:  ze  Zhudovic 

Jindřich  ze  Zhudovic,  komorník  desk  zemských,  na  tu  přísahu, 
kterúž  učinil  k  úřadu  komomičímu  desk  zemských,  svědčil  takto :  že  sem  uslyšal  po- 
vyky, i  sběhl  sem  s  hospodyní  Jindřichovu  od  Tváři  podle  věže  a  s  svou  manželkou, 
uzřel  sem  paní  Katheřinú  Kordulku,  ano  jí  líce  červené  a  rouchy  s  ní  tak  vopadly. 
I  řekla  mi:  Milý  pane  Jindřiše!  Jindřich  hospodář  muoj  dal  mi  políček  z  buoh 
a  z  darmá.  Ěekla  sem  mu:  Sem-liť  co  vinna,  nebí  mne!  Máš  právo  před  sebou. 
A  on  přes  to  dal  mi  políček. 

[Později  připsáno:]  M^DXF  feria  II.  post  Marci  [28.  dubna].  Marta  od 
Tašek,  dcera  lékařova,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  přišel  Jindřich  Tvářský  podle  věže, 
měštěnín  Starého  města  Pražského,  k  nám  do  pokoje  a  pochloubal  se,  že  jest  jí 
Kateřině  Kordulové  dal  políček,  ješto  by  dosti  měl  pacholek  zdržeti  jej,  a  že  se 
divil  tomu,  že  jest  po  něm  nepadla. 

Anna  podruhyně  od  Tašek  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  přišel  k  nám  Jindřich 
Tvářský  podle  věže,  Starého  města  Pražského  měštěnín,  a  pochloubal  sě  paní  Kate- 

Ardtfv  Český  XIIL  48 


330  D.  XIII,  Registra  soudu  komomiho. 

řiuú  Eordulovú,  že  jest  jí  dal  políček,  a  tak  řekl:  Dal  sem  mrše  takový  políček, 
že  by  dosti  činiti  měl  pacholek,  aby  jej  zdržel,  a  že  sě  tomu  divím,  že  jest  po 
něm  nepadla. 

R  IV.  1.  D.  9.  b.  a  K  12.  b. 

1685. 

Mezi  Martinem  Hošfálkem  měštěnínem  města  Žatce  s  jedné,  a  Janem  z  Strojetic  s  strany 

druhé.  1510,  30.  záH. 

Feria  II  post  Michaelis.  Jakub  z  Chmelíc  seznal  takto:  Jest  mi  vě- 
domo, že  když  Jan  z  Strojetic  měl  prodávati  duom  Řehořovský  v  městě  Žatci  Mar- 
tinovi Hoštálkovi,  měštěnínu  téhož  města  Žatce,  když  sě  k  trhu  sešli,  tu  Martin 
Hošfálek  napomínal  Jana  z  Strojetic,  aby  [udělal]  list  paní  Anežce  z  Březnice,  man- 
želce téhož  Martina,  kterýž  jí  udělati  měl  na  dvě  stě  kop  grošuov  českých  věna  je- 
jího. A  on  zase  Jan  z  Strojetic  napomínal  Martina  Hošfálka,  aby  prve  manželce  své 
panie  Anežce  list  udělal  na  těch  padesát  kop  grošuov  českých,  kteréž  po  nie  vzal. 
To  sů  sobě  řekli  s  obú  stran  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých  dokonati,  a  to  beru 
k  své  vieře,  k  své  duši,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  svědčím. 

Kryštof  z  Vitiněvsi  [sv.  p.] 

Sabbato  post  diem  Luče  evangeliste  [19.  října].  Pavel  Bicen, 
měštěnín  města  Žatce,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Před  časem  žádal  jest  mne  Martin 
Hošfálek,  měštěnín  města  Žatce,  abych  s  ním  podle  Václava  Bílka,  měštěnína 
z  Žatce,  ku  panu  Uhlíkovi  došel.  A  tu  když  sme  k  němu  k  Uhlíkoví  přišli,  pan 
Ješek  učinil  jest  řeč,  že  jsou  sobě  spolu  s  Martinem  Hošfálkem  rok  položili  o  tr  • 
ženie  domu  sirotčího  Eehořovského,  že  by  on  Martin  měl  vo  tajž  duom  tržiti.  Tehdy 
k  řeči  páně  Ješkově  povodstůpil  Martin,  s  přátely  sě  poradiv  i  pověděl  jest,  že  napřed 
toho  žádá  paní  Anežka,  manželka  Martinova,  abyste  jí  list  na  těch  štyry  sta  kop, 
kteréž  ste  jie  měli  dávno  učiniti,  učinili.  A  pan  Ješek  pověděl,  že  já  to  chci  uči- 
niti. A  Martin  se  ho  votázal:  Kdy  chceš  to  učiniti?  A  on  odpověděl:  Ve  dvů  ne- 
dělech; a  bych  pak  doma  nebyl,  že  to  poručím  Uhlíkovi,  švagru  svému.  A  ty  také 
co  máš  učiniti  paní  Anežce,  aby  učinil.  A  k  tomu  jest  Martin  vodpověděl:  že  to 
chci  učiniti. 

[Později  připsáno:]  MDXP,  feria  11.  post  Crucis  [5.  května].  Jiřík 
Uhlík,  měštěnín  města  Žatce,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  ke  mně  přišel  švagr 
muoj  pan  Ješek,  i  dal  mi  list  hlavní  a  řekl :  Schovaj  mi  jej !  A  já  jej  ještě  mám 
a  dám  mu  jej  zase,  když  mne  z  něho  napomene.  Potom  Martin  Hošfálek  přišed, 
ptal  sě  mne:  Pomčil-li  tě  co  švagr  o  tom  listu?   A  já  sem  řekl:  Neporučil  mi  nic. 

R.  rV.  1.  C.  20.  a.— 21.  a. 


Svědomí  h  roku  sv.  Martina  1.  1510.  331 

1686. 

Mezi   Zígmundem  Škrhú  z  Petrovic  puovodem  s  jedné,  a  paní  Annu  z  Rysmburka  pohnánu 

s  strany  druhé.  1510,  30  ziií. 

Feria  diui  Jeronimi.  Šimon  Lyska  z  Práv  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi 
to  vědomo,  že  paní  Anna  z  Rysmburka  vzala  dvadceti  vovec  z  statku  toho  z  Práv 
i  dala  je  do  Kratonoh  Loulovi  deset  a  Černému  Petrovi  deset,  oběma  z  Eratonoh, 
a  do  Dobřenic  třidceti  vovec  a  dvě  krávě  Matějovi  kostelníku  v  Dobřenicích,  a  pak 
prodala  kuoň  nebožtíku  Tošovskému  za  XI  kop,  a  druhý  prolézala  [u]  mladého  Mlsá 
v  Hradci  Králové,  a  třetí  prodala  Eřižánkovi  z  Kasal ic  za  puol  třetí  kopy  grošuov 
míšeňských ;  a  prodala  XII  vepřuov  po  XXV  bílých  groších  Lukšovi  do  Hradce  Krá- 
lové, a  prodala  šest  voluov  Kustošovi  a  Beranovi  do  Bohdanče  za  XXX  kop  grošuov 
míšeňských,  a  vzala  s  sebů  štyry  krávy  a  dva  vepře  do  Pardubic,  a  prodala  úřed- 
níkem páně  z  Pemšteina  plodu  rybího  za  LXXX  a  za  dvě  kopy  grošuov  míšeňských, 
a  dala  ku  paní  Dorotě  Zigmundové  na  Svojčice  pět  krav  a  tele  a  dvě  svině  a  X  husí, 
a  prodala  do  Hory  tři  voly  a  krávu  za  XI  kop  grošuov  míšeňských,  vše  z  toho 
statku  sirotčího  z  Práv. 

Vavřinec  z  Kasalic,  člověk  páně  Škrhuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest 
mi  vědomo,  že  vzala  paní  Anna  z  Rysmburka  z  statku  sirotčího  z  Práv  do  Kratonoh 
XXti  vovec  a  dala  Blažkovi  Loulovi  X  a  černému  Petrovi  X  vše  v  Kratonozích,  do 
Dobřenic  XXX  vovec  a  dvě  krávě  Matějovi,  a  prodala  Thošovskému  kuoň  za  XI  kop 
grošuov  míšeňských  a  druhý  kuon  prolézala  v  Hradci  Králové  u  Mlsá,  třetí  kuon 
prodala  za  puol  třetí  kopy  grošuov  míšeňských;  a  plodu  rybího  prodala  úředníkóm 
páně  z  Pernšteina  za  LXXX  kop  a  za  dvě  kopy  grošuov  vše  míšeňských ;  pak  voluov 
prodala  šest  za  XXXti  kop  grošuov  míšeňských  do  Bohdanče  Beranovi  a  Kustošovi, 
do  Hory  voly  tři  a  krávu  prodala  Žáčkovi  za  XI  kop  grošuov  míšeňských,  vepřuov 
dvanádct  za  X  kop  grošuov  míšeňských  prodala  Lukšovi  do  Hradce  Králové,  pak 
vydala  na  Svojčice  panu  Zigmundovi  Svoyčickému  V  krav  a  tele  a  dvě  svině 
a  deset  husí,  a  zajala  s  sebů  štyry  krávy  a  dva  vepře  na  Pardubice;  vše  z  toho 
statku  z  Práv. 

Michal  z  Práv,  člověk  páně  Škrhuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi 
v  paměti,  že  do  Kratonoh  paní  Anna  z  Rysmburka  dala  XX  vovec  Loulovi  a  Pe- 
trovi Černému,  do  Dobřenic  dala  kostelníkovi  Matějovi  XXX  vovec  a  II  krávě, 
a  prodala  kuon  za  XI  kop  panu  Tošovskému  a  prolézala  jeden  kuoň  u  mladého 
Mlsá  v  Hradci  Králové,  a  dvanáct  vepřuov  prodala  Lukšovi  do  Hradce  Králové  a  za- 
jala do  Pardubic  štyry  krávy  a  dva  vepře;  prodala  plodu  rybího  za  LXXX  kop 
a  za  dvě  vše  míšeňských  grošuov  úředníkóm  páně  z  Pernšteina  dc.  Dala  panu  Zig- 
mundovi  na   Svoyčice  pět  krav,   tele,   dvě  svině,   deset  husí,   do  Hory  prodala  III 

42* 


332  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

Yolky  a  krávu  za  XI  kop  grošuov  míšeňských  Žáčkovi,  a  prodala  knon  za  puol  třetí 
kopy  grošuov  míšeňských  svému  člověku  do  Kasalic  Křížánkovi,  vše  z  toho  statku  z  Práv. 
Kříž  z  Easalic,  páně  Škrhuov  člověk  [sv.  p]. 

Feria  III  ante  Dionysií  [8.  října].  Pavel  Kabát  z  Bohdánče  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :  Prodal  sem  nebožtíku  panu  Eanicskému  šest  voluov;  a  byla  při  tom 
i  sama  paní  Kanicská.  A  dal  sem  je  po  štyrech  kopách  míšeňských  k  roku  do 
vyprodánie,  tak  že  když  je  prodala,  potom  mi  kázala  penieze  dáti  Eustošovi  a  Be> 
ranoví  z  Bohdánče.  A  dostalo  sě  za  ně  XXIV  kop  grošuov  míšeňských. 

Petr  Beran,  rychtář  z  Bohdánče,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Koupil  sem  já 
s  Kustošem  z  Bohdánče  vod  paní  Anny  Kanicské  voly  po  pěti  kopách.  I  dali  sme 
Kabátoví  z  Bohdánče  XXIV  kop  míšeňských  z  rozkázánie  paní  Anny  Kanicské,  a  jí 
paní  dal  sem  já  tři  kopy  míšeňské. 

Jan  Kustoš  z  Bohdánče  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Koupil  sem  vod  panie  Anny 
Kanicské  s  tovaryšem  svým  Petrem  Beranem  šest  voluov  po  pěti  kopách. 

R.  rV.  1.  D.  11.  a,— 12  b. 

1687. 

Mezi  panem  Alšem  Berků  z  Dube  s  jedné,  a  Vácslavem  Líthovským  z  Svinař  s  strany  druhé. 

1510.  2.  října. 

Feria  IV.  post  Jeronimi.  Vít  z  Ro kytek,  člověk  pana  Alše  Berky 
z  Dube,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  pan  Aleš,  pán  muoj,  postavil  na 
hradě  Pražském  v  soudu  zemském  v  šrancích  v  soudné  světnici  Jana  Synka  z  Kmpé 
člověka  svého,  ty  suché  dni  přede  žněmi. 

Matěj  z  Rokytek,  člověk  páně  Alšuov  [sv.  p.  s  dodatkem:]  ty  suché 
dni,  které  bývají    při  svatém  Duše. 

Matěj  Havlové  z  Krupé,  člověk  páně  Alšuov   [sv.  p.]. 

Feria  II  die  Calixti  [14.  října].  Václav  Vacek  z  Rokytek, 
člověk  páně  Alšuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Svědom  sem  toho,  že  v  pátek  vo  Leth* 
ničích  pan  Aleš  v  soudné  světnici  v  šrancích  i^tavěl  Jana  Synka,  člověka  svého 
z  Krupé,  to  jest  oznamoval  pánóm  JMti,  když  sě  ptali,  stojí-li,  a  pan  Aleš  řekl, 
že  stojí. 

R.  IV.  1.  D.  16.  b. 

1688. 

Mezi  Martinem  Hamzú  z  Zabědovic  s  jedné,  a  Divišem  Boharynským  z  Hrádku  8  strany 

druhé.  1510,  4.  října. 

Feria  VI.  Francisci.  Martin  Othmar  z  Hradce  Králové  u.  p, 
n.  k.  s.  t:  Přišel  ke  mně  Martin  Hanza  z  Zabědovic  se  panem  čeňkem,    prosili  sú 


Svědomí  k  rohu,  sv.  Martina  1.  1510.  333 

mne,  abych  to  pro  ně  učinil,  abych  dones  peníze  panu  Divišovi  Boharynskému 
i  s  pacholkem  mým.  My  sme  to  učinili  k  jich  žádosti,  že  sme  je  nesli,  a  von  jest 
jich  přijíti  nechtěl.  Pověděli  sme  mu,  že  jest  jich  těch  peněz  Lte  kop  grošuov 
českých.  I  chtěl  sem  jemu  je  vyčísti.  I  pověděl  pan  Diviš:  že  jich  má  býti  LXte 
kop  grošuov  českých.  I  z  té  příčiny  jich  vod  nás  nechtěl  přijíti.  I  přinesli  sme  je 
jim  Hanzovi  a  Čeňkovi  zase.  A  pověděl  Hanza,  když  nás  posílal :  Doneste  je,  prosím 
vás,  abychom  mu  je  jedné  dali  na  ten  den,  který  sme  řekli. 

Štěpán,  pacholek  Othmaruov  z  Hradce  Králové,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Jest  mi  v  paměti,  že  přišli  k  nám  pan  čeněk  s  panem  Hanzu.  Žádali  mne  za  to, 
abych  nes  penieze  ku  panu  Divišovi  Boharynskému.  I  donesl  sem  je,  a  on  jich  od 
nás  přijíti  nechtěl.  I  vzali  sme  je  zase  a  nesli  sme  je  do  Hradce  a  dali  sme  je 
panu  Hanzovi  zase. 

R.  IV.  1.  D.  16.  a. 

1689. 

Mezi  panem  Vácslavem  z  Lobkovic  a  na  Chlumci  s  jedné,  a  panem  Kryštofem  z  Gutšteina 

s  strany  druhé.  1510,  7.  října. 

Feria  H  post  Francisci.  Vaněk  v  Drozdově  obývající  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Jeli  sme  z  Prahy  s  Jírou  Tuochou  z  Oujezda,  a  on  Tuocha  vezl  víno  z  Prahy 
Kousalce  do  Hořovic.  I  uhnul  sě  k  hustině,  i  pobrali  mu  koně  a  vezli  je  na  Točník. 
Toho  času  byl  pan  Kryštof  tam  na  tom  zámku  na  Točnice.  I  dala  mi  byla  Kousalka 
vosm  grošuov,  abych  jí  vyclil  to  víno.  I  vyclil  sem  a  dal  sem  těch  osm  grošuov 
Vávrovi,  celnému  v  Žebráce,  a  s  šindelů,  který  sme  do  Prahy  vezli  s  Tuomou  z  Cr- 
hovic,  šestnáct  peněz  dal  sem.  A  koně  ty,  které  sou  pobrali,  když  sme  z  Prahy  jeli, 
vopověděl  sem  také  Vávrovi  celnému  tu  v  Žebráce,  že  když  pojede  Thuoma  Crhovský 
z  Prahy  dnes  neb  zajtra  ráno,  tehdy  on  tobě  dá  s  Tuochových  koní,  jedné  mu 
zpomeň.  A  on  čelný  na  tom  přestal. 

Václav  z  Leštného,  člověk  královský,  příslušející  k  Hrádku 
Křivoklátu,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Trefil  sem  sě  v  Žebráce  k  tomu,  když  platil  Vaněk, 
kterýž  toho  času  u  Tuomy  MikŠovic  byl,  Vařincovi  [sic]  celnému  clo.  Dal  s  vína, 
kteréž  vezl  z  Prahy  do  Hořovic  Kousalce,  štyry  bílé  groše;  a  s  šindelů,  kterýž  vezl 
Tuocha  z  Oujezda  s  tiem  Vaňkem,  kterýž  byl  toho  času  u  Tuomy  Mikšovic  z  Cr- 
hovic,  do  Prahy,  dal  šestnáct  peněz.  I  neměl  co  s  koní  dáti  tajž  Vaněk,  neb  mu 
byl  Tuocha  nedal  viec  peněz;  než  vopověděl  je  tak,  že  když  Thuoma  z  Crhovic 
pojede   z  Prahy,  že£  dá  dva  bílá  s  těch  koní.  A  on  Vavřinec  čelný  na  tom  přestal. 

R.  TV.  1.  D.  16.  b. 


334  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

1690. 

Mezi  Šimonem  Ruodem  z  Křečovic  puoYodem  s  jedné,  a  Pavlem  z  Mančic  pohnaným  s  strany 

druhé.  1510,  22.  října. 

Feria  III.  post  XI  milia  virginum.  Vítek  z  Mančic,  člověk  Vác- 
slava  Eřečovského,  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  Pavel  z  Mančic  jest  dložen  za  knoň 
Šimonovi  Ruodovi  z  Křečovic  a  v  Nomyšli  III  kopy  grošuov  českých  bez  Vti 
bílých  grošuov  a  dáti  mu  jich  nechce,  protože  jest  on  Pavel  slíbil  za  Dnchka 
z  Unomyšle,  a  na  jeho  Duchkově  sídle  tu  v  Unomyšli  jest  Šimon  Ruod,  a  řekl  on 
Pavel  Václavovi  z  Křečovic,  bratru  Šimonovu,  že  jich  nechci  dáti,  leč  prve  mi  on 
Šimon  Ruod  dá  mé,  zač  sem  já  za  Duchka  slíbil. 

R.  rv.  1.  D.  2.  a. 

1691. 

Mezi  Duchkem  Eábú  z  Rybňan  s  jedné,   a  panem  Zdeňkem  z  Klinšteina  oc  s  strany  druhé. 

l.ólO,  31.  října. 

Feria  V.  in  vigilia  Omnium  sanctorum.  Martin  služebník 
pana  Voldřicha  Karla  u.  p.  s.  t.:  Jest  mi  svědomo  a  v  paměti,  že  jsem  chodil 
s  cedulkou  od  Duchka  Káby  ku  panu  Škvořecskému  k  černé  ruoži  na  Novém  městě 
Pražském,  kdež  vobědval  pan  Škvořecký,  a  dal  sem  mu  tu  cedulku.  A  on  řekl  mi: 
VieS-li,  voč  mi  píše?  A  já  sem  řekl,  že  neviem.  A  on  řekl,  že  píše  mi  vo  peníze; 
a  řekl  mi:  Tovaryši,  nemeškaj  sě  do  domuov,  chci  já  sám  se  pánem  vo  to  dnes 
mluviti.  A  někteří  sě  ho  tázali,  co  jest  dlužen  jemu  Kábovi.  A  on  řekl:  Sem  mu 
dlužen  pět  kop  grošuov,  pak  píše  mi  vo  ně. 

R.  IV.  1.  c.  8. 

1692. 

Mezi  Annu  Malešickú  z  Vranova  s  jedné,  a  mezi  Prokopem  Kovářem  a  Janem  starým 
Mládkem,  měšťany  Nového  města  Pražského,  mocnými  otcovskými  poručnlky  sirotka  a  statku 
někdy  Jiříka  Mládka,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  s  strany  druhé.  1510,  1  listopadu. 

Feria  Ví.  die  Omnium  sanctorum.  Jan  z  Malešic,  člověk  páně 
Malešického,  u.  p.  n.  k.  s.t.:  že  svědom  sem  toho,  že  jest  paní  Anna  Male- 
šická z  Vranova  dávala  penieze  Jiříkovi  starému  Mládkovi,  někdy  měštěnínu  No- 
vého města  Pražského,  kteréhož  jsů  zabili,  ale  toho  nevím,  jaká  jest  summa,  vo 
mnoho-li  jest  mezi  nimi  bylo;  než  to  vím,  že  jest  mu  dáno. 

Mandelena  z  Vysočan,  podruhyně  u  Jana  Benova,  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  že  svědomá  sem  toho,  co  sě  dotýče  dluhu  nebožtíka  Jiříka  starého  Mládka,  že 
jest  mu  zaplatila  paní  Anna  ten  dluh  a  přinesla  mu  ty  penieze  do  jeho  domu,  a  on 
od  nie  to  vděčně  přijal  a  děkoval  jí  z  toho,  že  jest  mu  zaplatila. 

R  rv.  1.  B.  16.    Po  strané  přilepen  lístek  s  poznámkou:   „V  třetich  B,  16.  Anna  z  Vranova  s  Pro- 
opem  a  Janem  starým  Mládkem." 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1510.  335 

1693. 

Mezi  Alžbětu  Bavorovskou  z  Třebska  s  jedné,  a  Janem  Eestfanským  z  Eestřan  s  strany 

druhé.  1510,  2  listopadu. 

Sabbato  post  Omnium  sanctorum.  Linhart  Ryneš  z  Dražejova, 
člověk  pana  Břetislava  Švihovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  jest  mi  v  pa- 
měti, že  když  sem  byl  do  Strakonic  přijel  ze  vsi,  že  jsem  přišel  ku  paní  Bavorovské, 
a  ona  prosila  mne,  abych  vsadil  děvečku  do  sklepu  v  jejím  domu,  když  již  po  vohni 
bylo,  když  opadl  voheň.  A  já  vsadil  sem,  a  ona  děvečka  vymítala  ze  sklepu  na  ulici 
rouchy,  šlojíře,  prsteny  a  zlaté,  a  paní  Bavorovská  to  zbírala. 

Mikuláš  z  Dražejova,  člověk  pana  Břetislava  Švihovského,  oc 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  že  když  sem  přiběhl  do  Strakonic,  a  Alžběta 
prosila  mne,  abych  kulhavů  děvku  její  vsadil  do  vokna.  A  vylámali  sme  mřieži  že- 
leznú  s  toho  vokna,  i  vsadil  sem  ji  tam,  a  ona  vymítala  ze  sklepa  tím  voknem  šaty 
a  peněz  nětco  v  puškách. 

Petr  z  Dražejova,  páně  Švihovského  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Když  sem  přišel  do  Strakonic  k  Roubíkovi  a  pomáhal  sem  tu  u  Roubíka  hasiti 
až  pod  poledne,  i  šel  sem  domuov,  a  paní  Bavorovská  stála  před  domem  svým  plačíc 
i  prosila  jest  mne:  Milý  Petře,  prosím  tebe,  pro  buoh,  pomoz  hasiti.  A  když  sme 
pak  již  tu  zhasili,  což  sme  mohli,  tehdy  jest  mne  prosila,  abych  šel  do  pivováru. 
A  když  sme  přišli  do  pivováru,  vyndali  sme  z  něho  pánev  a  kádi  všechny  krom 
spůštěcie.   Již  byl  vohořel  všecken  ten  pivovár  a  vnitř  počínal  hořeti. 

Vovčák  tkadlec  z  Nehřej ovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  že 
v  Strakonicích  šel  sem  na  město,  a  ona  Bavorovská  prosila  mne,  abych  jí  pomohl 
vynositi  z  komory  hrachu  a  semence  a  mouky.  I  nosili  sme  to  vobilé  do  kádi  na 
dvuor,  a  nějaké  trlice  na  dvuor  také  sme  vynesli,  a  koudele  také  tam  bylo  drahně. 

Yelíšek  z  Bezděkova,  pana  Strakonického  člověk,  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  že  svědom  sem  toho,  že  sem  přiběhl  do  domu  Bavorovského  v  Strakonicích, 
a  byli  tam  vozové,  a  vystrčili  sme  je  ven  z  domu.  A  potom  sem  kázal  utíti  slanin 
buoch;  a  on  pravil,  že  nemuož  dosáhnuti.  I  přistavil  sem  mu  sud.  A  s  tím  nás 
voheĎ  vodehnal.  Viece  sem  já  nenosil. 

Jiřík  Pivnička,  holomek  s  zámku  Strakonic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest 
mi  v  paměti,  že  když  sme  uslyšeli  na  zámku,  an  zvonie  k  šturmu,  tehdy  běžíme 
doluov  a  votevřeli  zámek,  tehdy  běžíme  upřímo  ku  panu  Kestřanskému  na  Veliké 
město,  an  hoří  čtyři  domové.  A  já  vystrčím  dva  vozy  z  domu  Bavorovského,  jeden 
krytaj  a  druhý  lesní  s  Velíškem,  kterýž  jest  na  Bezděkově.  Potom  přistavil  mi  věrtel, 
a  já  vešel  na  ten  věrtel  a  uťal  sem  slanin  buoch,  vynesl  sem  jej  z  domu  do  vozu 
přikrytého,   kterýž  jsem   vystrčil.   Potom  vzal  sem  jej  z  toho  vozu  i  dones  sem  jej 


336  D.  Xin.  Registra  soudu  komomtho, 

k  SkfívanovTiom.  Vrátím  sě  zase,  an  ještě  nehořala  stodola  Bavorovského.  Šel  sem 
pryč  od  toho  domu,  když  sem  viděl,  že  nenie  tam  žádného.  A  potom  když  sme  pře- 
jeli voheň  na  domu  rathouzského,  tehdy  povědie,  že  na  Malém  městě  sě  zapálilo. 
Tehdy  pan  purkrabie  kázal,  abychme  zase  k  zámku  všichni  běželi,  boje  sě,  aby  ně- 
jaká zrada  nebyla.  A  potom  přijde  sama  Bavorovská  a  prosí,  abychme  vokno  vy- 
lámali u  sklepu  jejího.  A  my  sme  vysekali  je  sekerou.  A  pan  purkrabie  byl  při  tom ; 
když  to  všeckno  vynosili  z  toho  sklepu,  což  tam  bylo,  šli  sme  na  tuoni  Pracovskú 
na  rayby. 

Jan  z  Volyně,  který  měl  kancléřovu  sestru  z  Strakonic,  u.  p. 
n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  vědomo  a  v  paměti,  že  jsem  já  přišel  do  Strakonic  po  vohni. 
I  šel  sem  do  domu  Bavorovského  a  pomáhal  sem  pánve  vynésti  z  pivováru  na 
dvuor  pacholku  jejímu.  A  byla  při  tom  nějaká  žena  z  Modlišovic. 

Barbora  Prhákova  z  Modlišovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Přišla  sem  do 
Strakonic  po  vohni  na  zajtřie  jeliž  po  snídaní.  V  pondělí  přišedši,  šla  sem  do  pivo- 
váru pana  Bavorovského  i  řekla  sem  pacholku  jeho  Bavorovského:  Milý  Michale, 
pomoz  mi  té  pánve  vynésti.  A  potom  přišli  k  tomu  Jan  sládek  z  Volyně  a  Ryneš 
z  Dražejova  a  Petr  z  Dražejova  a  pomohli  té  pánve  vynésti  na  dvuor.  Potom  já 
šla  sem  do  komory,  vynesla  sem  z  nie  trlici  a  mědlici,  a  potom  sem  donesla  do 
sklépku  másla  hrnec  k  Tetaurovuom.  A  kázala  mi  paní  Bavorovská  zajíti  krávu 
vopálenů  do  Modlišovic.  A  pomáhala  sem  také  hrachu  nasypati  Valentovi  Nožířovi 
z  Strakonic  a  Janovi  Tkadlci.  A  mouku  s  tunou  sme  vynesli  také  z  komory.  A  již 
žádných  dveří  nebylo  u  komor  těch,  než  voboje  shořaly.  A  v  jedné  komoře  stály 
dvě  postele  bez  šatuov,  než  sláma  na  nich  byla,  a  v  druhé  tři,  a  žádná  neshořala. 
Než  dvéře  jsů  shořaly  voboje. 

Markéta  dívka  Pavla  Trapiče  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
sem  vstala,  volala  sem  na  Zabramskú,  aby  vstala,  že  hoří  všudy.  A  paní  Bavorovská 
vedla  sě  s  dětmi  k  Tetauroví  i  také  zavolala  na  Zabramskú:  VstaĎ,  milá  Za- 
bramská,  však  všecko  město  hoří. 

Duora  od  Makušuov  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  jak  sem  vstala, 
šla  sem  ku  paní  Bavorovské  a  uzřela  sem  ji,  ana  stojí  v  domu  svém  bez  pasu 
a  držala  nětco  v  podolku,  nevím  co.  A  já  jí  řekla:  Eého  čerta  děláte?  A  ona  řekla: 
Nevím,  milá  Duoro;  běž  do  světničky  nahoru  a  berte  šaty.  A  my  neměly  sme  klí- 
čuov  i  nemohly  sme  tam.  Sešly  sme  zase  doluov,  nic  sme  nevzaly.  Pak  se  mnú  šla 
do  svého  sklepu,  v  kterém  léhala,  a  kázala  mi  vzíti  s  své  postele  šaty  a  kázala  mi 
nésti  je  k  Tetaurovuom.  I  donesla  sem.  Potom  sem  zase  k  nie  přiběhla,  a  děvečka 
mě  prosila,  abych  s  ní  běžela  do  světnice,  že  nechala  sukně  své  na  bidle,  abych  jí 
jí  vzala.  I  nebylo  jí;  a  šly  sme  z  světnice  nic  nevzavše.  Pak  sem  já  hned  od  nich 
pryč  šla  vody  nosit.  Více  sem  pak  tam  nešla. 


Svědami  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  337 

Yondra  Řezáč  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sem  přišel  ku  paní 
Bavorovské  do  domu,  uzřel  sem  ji,  ana  stojí  před  domem.  A  uzřevši  mne,  prosila 
mne :  Milý  Vóndro,  srnec  mi  doluov  šaty  z  světničky.  I  neměli  sme  klíčuov.  A  potom 
běžel  sem  na  dvuor,  ano  chlévy  hoří  a  všecko  hned  po  jedné  straně,  po  té,  která 
jest  od  pana  Jana  Kestřanského,  nahlédal  sem  do  maštale,  ano  jí  koně  nebylo  žád- 
ného ani  jiného  dobytka  nebylo;  neb  byli  vše  ven  již  vyhnali.  Vběh  sem  tam  na 
zad  na  dvuor,  ana  ještě  stodola  stála.  A  běžel  sem  já  pak  s  tím  pryč. 

Anna  od  Tetauruov  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti, 
že  sem  přiběhla  před  duom  Bavorovské,  a  ona  běhá  před  domem  prostovlasá,  i  na- 
vrátila sem  ji  zase  do  jejího  sklepu,  v  kterém  léhala,  ana  byla  v  něm  plná  truhla 
šatuov.  Yona  nemohla  vodemknouti  truhly,  než  já  sem  jí  vodtrhla  klíče  s  pasem 
a  vodemkla  sem  tu  truhlu,  a  šaty  z  té  truhly  vybrala  sem  a  k  Tetaurovuom  sem  je 
nesla.  Po  druhé  sem  běžela  zase,  vzala  sem  dvě  míse  cínové  a  tři  konve  cínové. 
Potom  na  zajtří  tu  sem  byla,  když  sú  vybírali  z  almary  v  tom  sklepě,  v  kterém  je 
vona  léhala,  zlaté  dukáty  a  nobly,  spínadla  a  hrnec  másla  sem  vynesla.  A  to  máslo 
donesla  sem  také  k  Tetaurovuom.  A  vsadili  byli  děvečku  do  toho  sklepu  voknem. 
Víc  já  se  nepamatuji. 

Jan  zámečník  v  Strakonicích  obývající  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  já  vo 
ničemž  neviem,  aniž  sem  tu  byl  při  tom  vohni. 

Anna,  která  byla  u  kancléřuov  z  Strakonic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest 
mi  v  paměti,  když  sem  přiběhla  ku  paní  Bavorovské  do  domu  jejího,  paní  Bavo- 
rovská  stála  v  domu  a  držela  něco  v  lóně.  Potom  řekla  mi:  Milá  Anna,  běž  do 
světničky  a  vyneste  šaty  z  nie!  A  já  sem  nahoru  běžela,  i  neměli  sme  vod  svět- 
ničky klíčuov.  Potom  vodemkla  nám  děvečka  nějakou  komoru  neb  světničku,  neviem, 
co  jest  bylo;  neb  byla  tma;  i  vynesla  sem  z  té  komory  polštář  a  nesla  sem  jej 
doluov  do  klenutého  sklépku.  A  vona  řekla:  Prosím  vás,  nenoste  sem  více  nic; 
všakf  by  zde  shořalo.  A  já  běžala  sem  tam  do  té  komory  po  druhé,  i  vzala  sem 
duchnu  a  nesla  sem  ji  k  Petrovuom  k  kramářovuom,  a  s  tím  sem  šla  domuov. 
A  když  sem  šla  domuov,  u  pana  Jana  Kestřanského  hořalo  již  spředu  a  u  paní 
Bavorovské  ještě  spředu  nehořalo. 

MatějBernászHostlovic,  člověk  kněze  Mathiáše  Špitálského, 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  v  paměti,  že  když  sme  vozili  z  domu  paní  Bavorovské 
v  Strakonicích  hlínu,  která  sě  ssula  se  zdi  a  s  stavenie  toho  shořalého,  nalézali  sme 
v  té  prsti,  ješto  sě  zasula,  tam  ledajakýchs  pantuov  vod  truhel  neb  vod  něčeho  ji- 
ného, plechy  a  vobilé,  vše  tam  bylo  sě  zasulo  tou  prstí.  A  my  tu  prsť  vozili  sme 
na  rynk,  vybírajíc  z  ní  ty  plechy,  panty,  vobilé  to,  a  dávali  sme  panu  Bavorovskému. 
I  klíčuov  drahně  věcích  i  menších  sme  vybírali. 

Vácslav  z  Hostlovic,  člověk  kněze  Matiáše  Špitálského,  u.  p. 

Archiv  Český  XIII.  48 


338  D.  XlJh  Registra  soudu  komomiho. 

D.  k.  s.  t. :  Jest  mi  vědomo,  že  když  sme  práznili  v  domu  panie  Bavorovské  v  Stra- 
konicích prsC,  která  se  ssula  s  těch  lepeoic  a  s  stavenie  toho  shořalého,  nalezl  sem 
já  v  prsti  té  pant  a  plech  od  truhly  a  hřebíky  lecjakés  nalézal  sem. 

Štěpán  z  Hostlovic,  člověk  kněze  Mathiáše  Špitálského,  n.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  že  když  sme  vozili  v  Strakonicích  z  domu  paní  Ba- 
vorovské prst,  která  sě  ssula  s  těch  tam  shořalých  ponebí,  nalézali  sme  pšenici,  žito, 
ješto  sě  tam  zasulo  a  tam  pfípadlo.  V  hlíně  nalézali  sme  také  šípy,  strmen  a  klíč 
od  kuše. 

Jan  Masák  z  Hostlovic,  také  kněze  Mathiášuov  člověk,  n.  p. 
n.  k.  s.  t. :  To  mám  v  paměti,  že  když  sme  rum  vozili  z  domu  paní  Bavorovské 
v  Strakonicích  s  toho  shořalého,  ješto  sě  tam  zasypalo,  nalézali  sme  peří  nějaké 
z  duchen  aneb  z  podušek,  pšenici  sutou.  Vše  tam  bylo  zasuto.  A  zámky  nějaké  vod 
truhel  a  vodě  dveří  plechy  a  panty  a  hřeby  železné  od  dveří  železných. 

Die  Martini  [11.  listopadu].  Bartholoměj,  písař  z  města  Písku, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Léta  MDIX^  bylo  času  letního,  když  sem  byl  žádán,  abych  stál  podle 
Alžběty  Bavorovské  z  Třebska  před  dobré  paměti  panem  nebožtíkem  panem  Janem 
z  Švamberka  a  na  Strakonicích,  najv}'šším  mistrem  převorství  po  Čechách,  proti 
panu  Janovi  Kestřanskému  i  vší  obci  městečka  Strakonic.  I  to  mi  jest  dobře  památno, 
že  pan  Kašpar  Robnhap  z  Suché  před  pánem  JMtí  od  paní  Alžběty  Bavorovské  toto 
mluvil:  Jakož  jest  jí  rok  složen  na  první  žalobu,  k  kteréž  jest  ona  Bavorovská  bez 
přítomnosti  manžela  svého  odpoviedati  nechtěla,  že  teď  stojí,  chtějí-li  ji  s  panem 
Janem  Eestřanským  a  vší  obcí  městečka  Strakonic  z  čeho  viniti,  že  chce  odpoviedati. 
Tu  pan  Jan  Eestřanský  pověděl:  Žena  má  dlouhé  vlasy,  krátký  rozum.  Paní  Bavo- 
rovská pana  Jana  manžela  svého  zle  zpravila,  by  na  ni  žalovali,  než  že  jsú  sě  po 
své  škodě  ptali,  ptají,  a  doptají-li  sě  čeho,  že  sě  žádného  styděti  nebudou,  a  že 
tento  rok  nenie  složen  na  jich  žádost,  ale  na  páně  Bavorovského  žádost.  Tu  pán 
JMt  toto  ráčil  pověděti:  Však  ste  žalovali  prve;  žalujtež  ještě!  A  tu  při  tom  pan 
Jan  Eestřanský  prosil  pána,  aby  ráčil  té  věci  poodložiti,  že  sě  ještě  chtějí  ptáti  po 
své  škodě,  a  když  jim  pán  dá  tayden  napřed  věděti,  že  zase  chtějí  státi. 

Feria  II.  die  Martini  [11.  listopadu].  Eatheřina  Linhartova 
z  Strakonic  z  rathouzu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  jsem  svědomá  toho,  že  paní  Bavo- 
rovská sklépek  v  tom  domu  měla,  a  v  tom  sklépku  chovala,  co  měla  svého  my- 
lepšieho,  klenoty,  šaty  i  sýry. 

Anička  z  Strakonic,  podruhyně  u  Jíry  Eoželuha,  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  Edyž  jsem  ležela,  tehdy  se  takový  hluk  stal  z  božieho  dopuštění,  a  já  vyhlédla, 
a  stodola  horala  Vojtova  a  stáje  panie  Bavorovské. 

R.  rV.  1.  D.  17.  b.— 20.  b.    SroT.  sTédomí  6.  1672  na  str.  242. 


Svědomi  k  rohu  sv.  Martina  1.  1510.  339 

1694. 
Mezi   Markétu   z  Leskovce,   měštkú   Nového   města  Pražského,   s  jedné,  a  Dorotu  Pešt^lkú 

z  Eošíné  8  strany  druhé.  1510,  4  listopadu. 

Feria  II.  post  Omnium  sanctorum.  Anna  vdova  podruhyně  od 
Křižka  Sliváka,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Jest  mi  v  paměti,  že  přišla  Dorota  Peštalka  k  krámu  Marketinému  z  Leskovce,  městky 
Nového  města  Pražského  na  Novém  městě  Pražském,  kdež  ona  Markéta  kořenie  pro- 
dávala tehdáž.  I  viděla  sem  já,  že  jest  vzala  ona  Peštalka  od  nie  od  Markéty  kra- 
biči.  Viděla  sem  také,  že  táž  Markéta  tu  na  krámě  sedieci  tu  krabici  votevřela  a  vy- 
ňala najprv  z  nie  malý  věnec  perlový,  který  bývá  pod  korunu.  Potom  vyňala  tu 
korunu  perlovů  a  páteřuov  také  povytáhla  korálových  z  té  krabice,  a  řekla  jí  Pe- 
štalce,  když  jí  vokazovala  ten  perlový  věnec  a  korunu  perlovú :  Hlediž,  aby  mi  toho 
nevotřela!  A  Peštalka  řekla:  Což  mi  toho  nevěříš?  A  potom  hned  ona  Peštalka 
vzala  tu  krabici  s  těmi  klenoty,  kteréž  jí  tu  na  krámě  ona  Markéta  vokazovala, 
a  dala  nésti  děvečce  své  pod  páží;  a  maličko  nětco  spolu  pomluvivše,  šla  Peštalka 
pryč,  a  děvečka  za  ní  nesla  tu  krabici  s  těmi  klenoty  napřed  jmenovanými.  A  šly 
s  nimi   přes  mostek  někam   do  Starého  města. 

Kateřina,  podruhyně  od  Šimona  Sekery,  měštěnína  Starého 
města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  pamětí,  že  jest  byla  dala  mi  Do- 
rota Peštalka  z  Košíně  patnást  kop  míšeňských,  abych  šla  do  Králové  dvoru  do  po- 
koje k  komus  —  já  ho  neumím  jmenovati,  než  vím,  že  jest  pravila,  že  jest  v  Krá- 
lové dvoře  —  u  abych  vod  něho  vyplatila  korunu  perlovú  a  zpodníček  perlový 
a  dva  páteře  korálová.  A  také  to  pamatuji,  že  jest  jí  Peštalce  řekla  ona  Markétha 
z  Leskovce,  městka  Nového  města  Pražského:  Pověz  mi,  u  koho  jest  to,  af  já  to 
zase  vyplatím.  A  Peštalka  nechtěla,  než  řekla,  že  mně  toho  svěřuje,  abych  já  vy- 
platila. A  potom  ode  mne  těch  patnást  kop  míšeňských  zase  vzala. 

Feria  n.  die  Martini  [11.  listopadu].  Alžběta,  městka  Starého 
města  od  svatého  Havla.  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  přišla  ku  paní  Dorothě 
Košínce  upomínat  svého  dluhu,  otázala  sem  se  jie:  Co  máš  s  zlatníkovou  Jiříkovou? 
A  ona  mi  řekla:  Což  ty  o  tom  také  vieš?  Ana  chtěla,  aby  o  tom  žádný  nevěděl. 
I  cožť  jest  pak  pravila?  Pravila  mi  tak,  že  vám  dala  věnec  a  páteře,  a  vy  že  ste  jie 
na  to  zjednali  XV  kop  míšeňských.  Ana  na  mě  i  mistra  navozovala  a  všechněm  na 
mě  žalovala.  Kdyžť  se  jie  chce  nesnadného,  budeť  mieti.  Chtělatě  věděti,  kdeť  to 
mám,  ale  tohoť  nezví,  dokud  živa. 

Sabbato  aute  Galii  [12.  října].  Jan  z  Bezdědic  v  Starémměstě 
Pražském  obývající:  Vyznávám,  když  jest  mě  žádala  Markétha  z  Leskovce, 
městka  Nového  města  Pražského,  abych  Dorothě  Peštalce  puohon  od  úřadu  soudu 
komorního  dodal,    i   dal   sem  jí  Dorothě  v  ruce  její,  a  ona  jest  je  ode  mne  přijala, 

43* 


340  D.  ZUL  Begidra  vmdm,  bmorwíko. 

to  T  Lerjczmaiiorém  dome   oa   Uhelnim   trbo  t   SUrém  městé  Pruském.    To  bera 
k  hwé  Títe  a  k  sré  dnii,  že  to  tik.  což  sem  teď  seznaL 

R.iy.  LD.23.iLftM.iLf  ponáakoa  p9  stnmi :  ^XDXII  ten  IV  aate  Geotfi.* 

1695- 

Mezí  JiDOD  Škonií  z  Stnnora  s  jedné,  a  Maitinem  Pebmem  8  stnuiy  drahé. 

1510,  [4.  lifltopada]. 

Vanék  Příbramský,  méštěnín  Menšího  mésta  Pražského,  o.  p. 
o.  k.  s.  t :  Jest  mi  dobfe  t  punéti,  že  jest  žádal  mne  Zíga  šree,  abych  zan  slíbil, 
že  žádal  naá  prára  Martin  Pehm  ta  na  Malé  Straně  to  patnást  kop  míšenskrch. 
A  já  9  Somarem.  téhož  města  Pražského  měštěnínem,  slíbil  sem  zan.  Potom  pak 
když  přinesl  penieze,  nedostalo  se  mn  kopy  grosnov,  a  my  oba  přiřkli  za  ta  kopa 
grofiooT, 

Zíga  évec  s  Malé  Strany  na  Hradčanech  obývající  o.  p.  n.  k. 
%.  t:  Když  sem  obsílal  Martina  Pehma  z  nevyplněnie  posledních  peněz  domových, 
i  pohltil  mí  zafi  za  Martina  Pehma  pan  Pavel  Samnel  X  kop  grošaov  českých,  a  já 
sem  jeho  Martina  kvitoval  podle  práva  městckého.  A  pan  Jan  Škoraě  z  Stranová 
žádal  jest  mne,  abych  mn  ty  groše  dal,  že  mi  chce  dáti  bflé  peníze.  I  dal  jest  mi 
bílých  peněz  patnást  kop  míšeňských;  a  pět  kop  míšeňských  sem  mn  oplatil,  kteréž 
sem  mn  byl  dlužen  na  list. 

V  středa  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu].  Mathúš  Somar 
z  Teplice  o.  p.  n.  k.  s.  t:  Byl  sem  na  rathúze  Malostranském  a  Zíga  jest  také 
tam  byl.  I  vstúpil  jest  Zíga  do  rady  před  pány  i  vystoupil  zase;  a  já  mu  řekl: 
Kmotře,  co  to  děláš  dobrého?  A  on  řekl,  že  mám  penieze  bráti  za  gnmth  od 
Martina  Pehma.  Potom  vstúpil  po  druhé  a  nesl  penieze  v  černém  kloboučku,  a  já 
sem  nahlédl  do  kloboučku  i  řekl  sem  k  němu,  ano  všecko  groši.  I  řekl  sem  mu: 
Nech  mi  jich,  dámC  za  ně  peněz.  A  on  řekl,  že  sem  je  slíbil  panu  Janovi  Škor- 
fiovi  dáti.  A  řekl  mi  dále,  že  sem  panu  ŠkorĎovi  V  kop  dlužen,  a  ty  sobě  srazí, 
a  XV  mi  zase  dodá  peněz  za  ty  groše.  A  potom  mu  je  dal.  A  potom  po  hodině 
neb  po  dvou  přinesl  Zíga  XV  kop  grošuov  míšeňských  ke  mně.  A  potom  Martin 
Pehm  vinil  jest  téhož  Zígu  z  těch  peněz  na  Malostranském  rathúze.  A  potom  sú 
páni  Malostranští  vzali  Zígu  do  vězení  pro  ty  penieze  a  nechtěli  ho  pustiti;  a  já 
ho  vyručil  s  Příbramským  mladým  na  ten  zpuosob,  aby  ty  penieze  položil  zase  na 
Malostranský  rathúz.  I  nedostalo  mu  se  jedné  kopy  grošuov,  a  my  za  ni  slíbili. 
A  v  tom  Martin  Pehm  někam  zašel  preč,  nevzav  s  ním  místa  ani  konce  o  to. 
Potom  já  pak  neviem,  kterak  jest  Zíga  ty  penieze  vyzdvihl  z  rathúzu  a  ode  mne 
se  vystěhoval  na  Hradčany. 

R.  rV.  ].  IX  24  b.  a.  26  b.  SroT.  STédomí  č.  1612  na  str.  276. 


Svédomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  341 

1696. 

Mezi  Řehořem  Kovářem  a  Janem  starým  Mládkem  méšfany  Nového  mésta  Pražského  s  jedné, 

a  Annu  Malešickú  z  Vranova  8  strany  druhé.  1510,  6.  listopada. 

Fería  IV.  post  Omnium  sanctorum  alias  die  Leonardi.  Jan 
Brodský,  obývající  v  Novém  městě  Pražském,  n.  p.  n.  k.  s.  t:  To 
v  paměti  mám,  když  nás  pozval  Jiřík  Mládek  k  snídaní  nebožtík,  tehdy  šla  paní 
Anna  Malešická  mimo  duom.  Uhlédala  ji  paní  Regina,  manželka  nebožtíka  Jiříka 
Mládka,  pověděla  samému  Jiříkovi:  Teď  tvá  dlužnice  [j]de  Malešická!  I  šel  k  ní  on 
Jiřík  Mládek  nebožtík,  napomínaje  ji  z  desíti  kop  grošuov  českých.  I  přivolal  nás 
k  tomu.  I  udělala  mu  odpor  pěti  kopám  pravieci,  že  by  je  dala.  I  potom  řekl  jí 
Malešické  Jiřík  Mládek  tajž:  Komus  dala  těch  pět  kop?  A  ona  sě  v  tom  pak  neu- 
měla pamatovati,  komu  jest  dala.  A  v  tom  sě  rozešli.  A  on  Jiřík  Mládek  hned  před 
ní  nám  to  osvědčil. 

Jiřík  Selík,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  nás  k  snídaní  zval  nebožtík  Jiřík  Mládek,  seděli  sme  v  síni,  a  paní  Anna 
Malešická  šla  mimo  duom,  a  paní  Regina,  manželka  Jiříka  Mládka  nebožtíka,  uká- 
zala jí  Jiříkovi  muži  svému,  že  jde.  I  mluvil  tajž  Jiřík  s  ní  s  Malešickú  a  zavolal 
nás  k  tomu.  I  upomínal  ji  z  desíti  kop  grošuov  českých.  A  ona  odpírala  mu,  že 
mu  nenie  tolik  dlužná  a  že  dala  mu  na  to  pět  kop  míšeňských. 

Brož  sladovník,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  na  tu  pří- 
sahu, kterúž  učinil  králi  JMti  při  přijímání  úřadu  konšelského,  s.  t. :  Tak  sě  stalo, 
když  sem  přišel  k  Janovi  Mládkovi  starému,  měštěnínu  Nového  města  Pražského,  na 
Příkopě  do  domu  jeho  a  trefil  sem  sě  k  tomu,  an  upomíná  paní  Annu  Malešickú 
a  mluví  s  ní,  aby  sirotkóm  nebožtíka  Jiříka  Mládka  dluh  zaplatila.  A  vona  tomu 
odporu  jiného  žádného  neučinila  než  tento,  že  nyničko  peněz  nemá;  než  když  budu 
míti,  chci  ráda  dáti.  A  on  Jan  Mládek  za  to  mne  prosil,  abych  to  pamatoval. 

R.  IV.  1.  D.  26.  a. 

1697. 

Mezi  panem  Haymanem  Krušinu  z  Lichtmburka  s  jedné,  a  purgmistrem  a  raddú  i  vší  obcí 
mésta  Hradce  Králové  nad  Labem  s  strany  druhé.  1510,  [6.  listopadu]. 

Jan  Cikán  z  Rohoznice,  služebník  páně  Krušinuov,  u.  p.  n.  k. 
s  t. :  Když  sou  Hradečtí  z  Hradce  Králové  jali  člověka  pána  mého  jménem  Hermíka 
z  Brusnice,  tehdy  mně  kázal  pán  jeti  do  Hradce  Králové  se  panem  Hanušem,  slu- 
žebníkem páně.  I  mluvil  sem  já  se  panem  purgmistrem,  aby  oni  Hradečtí  toho 
člověka  páně  Hermíka  vydali  podle  práva,  že  pán  pouští  na  člověka  svého  právo 
každému,  což  by  za  spravedlivé  bylo.  Tehdy  mi  řekl  pan  purgmistr,  že  toho  nemuož 
učiniti,  že  jest  to  věc  vší  obce.  A  s  tím  sem  já  pryč  jel. 

R.  IV.  1.  D.  27.  a. 


342  D.  XlIL  Registra  soudu  komorního. 

1698. 
Mezi  Zdeňkem  z  Prorubé  8  jedné,  a  knězem  Janem  bytem  nynie  v  Mladé  Boleslavi  s  strany 

druhé.  1510,  [6.  listopadu]. 

Martin  z  Bezna,  člověk  paní  Boleslavské,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho 
sem  svědom,  když  byl  kněz  Jan,  který  byl  v  Bezně,  vodjel  s  fary  z  Bezna,  tehdy 
pan  Zdeněk  z  Prorubě  domnívaje  se,  že  by  kněz  utekl,  i  vobeslal  své  všecky  lidi, 
boje  sě  toho,  že  mu  byly  kostelnie  klenoty  svěřeny,  již  druhého  dne,  když  kněze 
nebylo,  aby  sě  žádná  škoda  nestala  tu  na  faře.  A  potom  list  poslal  k  Boleslavskému 
faráři,  aby  sě  tajž  kněz  Jan  zase  vrátil  k  svému.  Pak  slyším,  že  viní  pana  ZdeĎka 
z  Prorubě  z  nějakých  svrchkuov,  jmenovitě  z  sviní,  kterýchž  měl  panu  Zdeňkovi 
postúpiti.  Těch  sviní  sem  já  tak  svědom,  že  jest  pan  Zdeněk  kázal  ty  svině  pro- 
dati a  peníze  schovati,  čím  dráže  krmný  jest  prodán  než  hladovitaj,  to  chce  zase 
knězi  vrátiti.  A  kněz  nechtěl  přijieti.  Viní  jej  z  nějakého  vobilé,  z  vovsa,  kterýž  sů 
vymlátili  pacholci  neb  dělníci:  co  jest  kolik  toho  vovsa  bylo,  z  toho  sem  já  panu 
Zdeňkovi  počet  udělal  a  ještě  míním  udělati;  neb  praví  kněz,  že  ho  sto  korcuov 
bylo.  Já  sem  ho  tolik  nedal  vymlátiti,  než  to,  co  v  registrách  stojí;  neb  kněz,  když 
sě  zase  vrátil,  kázal  voves  zase  mlátiti  a  k  své  potřebě  vobrátiti;  tento,  kterýž 
v  poustkách  byl,  také  kázal  zase  pobrati,  a  vobrátil,  kam  mu  sě  zdálo.  Hrachu, 
praví,  že  ho  deseti  korcuov  bylo.  Já  sem  ho  tolik  nedal  mlátiti,  než  štyry  korce; 
dal  sem  tři  korce  dlužníkovi  Matějovi  za  kopu,  kterúž  mu  byl  tajž  kněz  dlužen. 
Také  viní  z  nějakého  vína,  z  la[hjvice  anebo  z  tykve.  Toho  sem  já  svědom,  že  jest 
to  víno  zef  téhož  kněze  přinesl  a  dával  sedlákem  píti,  kteříž  tu  na  faře  hledali 
druhý  večer,  když  kněze  nebylo.  Slyším,  že  jej  viní,  že  by  mu  on  pan  Zdeněk 
čeleď  rozehnal.  Já  vo  tom  nevím,  by  mu  dělnou  čeleď  rozehnal,  kromě  dceři  kázal 
pryč  s  mužem,  boje  sě,  aby  sě  nějaká  škoda  nestala  od  nie  tu  na  faře;  a  kázal  pan 
Zdeněk  dáti  jim  potravy,  sajra,  másla  a  nětco  i  masa.  Jiná  čeleď  dělná  tu  zuostala 
a  ti  tu  dělali,  až  sě  i  kněz  vrátil,  a  jim  sě  všecko  zouplna  zaplatilo.  A  z  toho  ze 
všeho  panu  Zdeňkovi  počet  sem  udělal,  a  ještě  mám  udělati.  V  té  ve  vší  příhodě 
nemohu  znáti,  by  mu  co  pan  Zdeněk  u  sebe  zadržal. 

Jakub  z  Bezna,  páně  Zdeňkuov  člověk  z  Prorubě,  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Jest  mi  vědomo,  když  kněz  Jan,  který  byl  v  Bezně,  vodjel  preč,  tehda  pan 
Zdeněk  druhého  dne  boje  sě  za  klenoty  kostelnie  a  domnívaje  sě,  že  jest  preč  ujel 
—  neb  byl  tam  sedm  nedělí  —  kázal  nám  tu  noc  druhého  dne  vosaditi  faru. 
Druhé,  že  když  zvěděl,  kde  jest,  poslal  pon,  aby  sě  zase  vrátil,  a  všecko  mu  zase 
v  moc  řekl  dáti  a  vrátiti.  A  když  všecko  zase  dal  témuž  knězi  v  moc,  vzal  mu 
z  krmníka  vepře  jednoho  a  chce  mu  zaplatiti  vod  krmenie,  co  sě  koli  dostane. 
A  dostane  sě  zaň  dodati  knězi  Lte  grošuov  bez  dvú  grošuov  vše  míšeňských.  Slyším, 
že  by  jemu  panu  Zdeňkovi  vinu  dával  z  prasec.  A  mně  jest  to  vědomo,  že  jest  řekl 


Svědomi  k  roku  st\  Martina  I,  1610.  343 

knězi  pan  Zdeněk:  Vezmi  ty  své.  A  on  jich  nevzal.  Dostali  sě  jinému  knězi.  Také 
slyším,  že  mu  vinu  dává  z  vovsa.  My  sme  toho  svědomi,  že  z  poustek  těch  od  Ja- 
nečka nosili  voves  pacholci  i  vozili  domuov  ku  potřebám  svým  z  rozkázání  knězova. 
A  vobracoval  jej  na  své  potřeby,  kam  chtěl.  Já  sem  toho  svědom,  že  mu  jest 
nevzal  ničehébož. 

Feria  IV.  die  Leonardi  [6.  listopadu].  Pavel  z  Bezna,  člověk 
páně  Zdeukuov  z  Prorubi,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  když  kněz  Jan  ušel  z  Bezna, 
pan  Zdeněk  druhý  den  kázal  nám  hledati  na  faře,  boje  sě  za  klenoty  kostelnic.  Viní 
ho  týž  kněz  Jan  z  vína.  Přinesl  jest  jeho  knězuov  zeť  tykev  vína  tu  noc,  když  nám 
kázal  pán  hledati.  Potom  opět  druhý  den  poručil  pan  Zdeněk  Martinovi  Zemanovi 
vobilé  a  čeleď,  a  všecko  na  faře  tu  aby  zpravoval.  Pak  voves,  kterýž  byl  kázal  pan 
Zdeněk  pobrati,  aby  sě  neutratil.  Potom  když  kněz  tayž  vrátil  sě  v  sedmi  nedělech, 
zase  mu  to  všecko  kázal  vrátiti,  a  navrátili  a  počet  mu  udělal  z  toho. 

Vaněk,  sladovník  z  Bezna,  člověk  páně  Zdenkuov  z  Prorubě, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  sem  přišel  do  domu  kněžského  pro  svů 
potřebu,  když  kněz  Jan,  který  nyní  jest  v  Boleslavi,  s  vostatkem  měl  sě  stěhovati, 
a  učinil  sem  na  knězi  Janovi  otázku,  pobereli  ty  prasata  s  sebou,  kteréž  sem  tu 
na  dvoře  běhati  viděl.  A  on  jest  řekl :  že  nepoberu.  Oemu  by  mi  byly,  ano  jim  dvě 
neděli  sotva;  však  musím  svini  odstúpiti.  A  pan  Zdeněk  těch  prasec  k  sobě  jest 
nebral,  než  vostaly  jsú  druhému  knězi.  A  vídal  sem,  že  jsú  vozili  voves  s  fary^  ta 
čeleď,  kteráž  na  faře  byla,  do  Mamonovského  domu  i  zase  na  faru  jej  vozili. 

Martin  z  Bezna  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  když  sě  kněz 
Jan  zase  vrátil,  požádal  jest  pana  Zdeňka,  aby  mu  počet  udělal.  Pan  Zdeněk  k  tomu 
svolil  i  počal  mu  počet  dělati.  I  mezi  některá  řečí  pan  Zdeněk  počal  sě  smíti; 
a  přátelé  kněze  Janovi  rozhněvali  sě,  nepřijavše  žádného  počtu,  šli  pryč.  Potom 
pan  Hynek  Poděbradský  zvěděv  o  té  ruoznici  mezi  nimi,  i  požádal  obou  stranou,  aby 
na  panu  hajtmanu  Boleslavském  o  to  přestaly.  A  obě  straně  pana  hajtmana  Bole- 
slavského za  to  žádaly,  aby  je  slyšal.  I  slyšal  jest  obě  straně.  Tehdy  pan  Zdeněk 
mluvil  ku  panu  hajtmanovi  i  k  jiným  dobrým  lidem:  Milý  pane  hajtmane,  já  na 
tobě  mocně  přestávám,  jestliže  sem  knězi  co  vinen,  že  mu  chci  opraviti,  jakž  vy  dítě. 
I  tu  sě  nestala  žádná  smlouva  až  i  po  dnes.  Pan  hejtman  tak  pověděl,  že  ste  daleko 
od  sebe  a  že  vás  nemohu  smluviti. 

R.  IV.  1.  D.  26.  a.  a  R  2.  a.    SroT.  STédomí  č.  1584  na  str.  267. 

1699. 

Mezi  Mikulášem  Trčkú  z  Lípy  na  Lichtmburce  8  jedné,  a  panem  Bemartem  z  WalSteina  oc 

8  strany  druhé.  1510,  fí.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Omnium  Sanctorum.  Svatoň,  úředník  pana  Mi- 
kuláše Trčky  z  Lípy,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sem  byl  na  Kolíně  purkrabí,  tehdy 


344  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

jest  JMt  pán  ráčil  mi  rozkázati,  abych  prodávati  rozkázal  na  Sánskaych  Bořích  bor 
a  lesy.  A  potom  když  jest  on  pan  Trčka  učinil  smlouvu  se  panem  Bohuši  Kostků, 
aby  sě  ten  les  na  Sánsku  více  neprodával  a  nemaytil;  i  nebyl  prodávaný  ani  mey- 
cený,  pokudž  pan  Mikuláš  Kolínu  v  držení  byl;  ihned  panu  Hynkovi  dán  jest  ten 
bor  Sánský  v  moc.  A  z  té  příčiny  bylo  jest  hájeno  to  maycenie,  pro  rybník  Ba- 
covský,  aby  sě  měl  čím  taras  vopravovati  u  téhož  rybníka. 

Janák  z  Veltrub,  člověk  pana  Zdeňka  Veltrubského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Byl  sem  hajným  v  Sánech  na  Bořích  u  pana  Mikuláše  Trčky  oc.  Pak  roz- 
kázal mi  JMt  prodávati  ty  lesy  Bory.  Potom  pak  pro  rybník  Bacovský  pan  Trčka 
kázal  lesy  zastaviti,  aby  více  mayceny  nebyly.  Potom  poddáni  jsú  ti  lesové  panu 
heytmanovi  panu  Hynkovi,  kterýž  tehdáž  ty  časy  byl  heytmanem  na  Poděbradech; 
a  za  držení  páně  Trčkova  po  té  zapovědí  nejsú  mayceni  ti  lesové. 

Blažek  Koktán  z  Kolína  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  v  paměti,  že  pan 
Mikuláš  Trčka  zapověděl,  aby  les  Sánský  maycen  nebyl,  a  ktož  jsú  koli  koupili,  aby 
ničímž  nehýbali. 

Jan  Tkadlec  z  Sán,  královský  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi 
v  paměti,  že  jsú  Sánské  lesy  zapověděli,  aby  mayceny  a  prodávány  nebyly.  A  potom 
jsú  viec  neprodávali  jich  za  drženie  pana  Mikuláše  TrČky  po  té  zapovědí. 

Jakub  Rejík  z  Sán,  člověk  královský,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mám 
v  paměti,  že  jest  sě  stala  zápověď  k  Janákovi  hajnému  o  Sánské  lesy,  aby  nebyly 
mayceny.  A  on  jest  to  zachoval  jako  dobrý  člověk,  že  nenie  mayceno  po  zapovědí 
za  drženie  páně  Trčkova. 

Pavel  Kulhánek  z  Sán,  člověk  královský,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  po~ 
mním,  že  jsú  byli  mayceni  lesové  Sánští.  Potom  jest  pak  zápověď  učiněna,  aby  ti  lesové 
Sánští  mayceni  nebyli.  A  po  té  zapovědí  nenie  viece  mayceno  za  drženie  pana  Trčky. 

R.  rV.  1.  D.  28.  a.    SroT.  nález  ě.  1625  na  str.  284. 

1700. 

Mezi  Havlem  Šímuoníe,  řezníkem  Nového  města  Pražského,  s  jedné,  a  purgmistrem  a  konšely 
i  vší  obcí  Nového  města  Pražského  s  strany  druhé.  1510,  6.  listopadu. 

Feria  IV.  die  Leonardi.  Václav,  syn  Radochuov,  měštěnín  No- 
vého města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mám  v  paměti,  že  sem  koupil 
deset  voldarských  volův  za  štyrydceti  kop  a  za  IV  kopy  grošuov  vše  míšeňských, 
kteréžto  voly  vzali  jsú  Frycek  z  Starého  města  a  Zich  nebožtík  vše  z  Starého 
města  Pražského  pro  Pavla  Doudleba,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  Němcóm. 
Kázali  mi  pan  purgmistr  a  konšelé  Nového  města  Pražského  položiti  těch  XL 
a  rV  kopy  míšeňské  před  sebou  na  rathouze  Novoměstském  v  radě.  A  položil  sem. 

Matouš  Pleska,  řezník,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u. 


-Aká^ 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.1510.  345 

p.  n.  k.  s.  t.:  Koupil  sem  voly  u  Frycka  a  u  jeho  tovaryšuov  u  vsi  Štěrbohol. 
A  zač  sem  je  kolivěk  koupil,  že  jsem  ty  všecky  peníze  před  pány  Novoměstskými 
položil  na  rathouze  Nového  města  Pražského  za  purgmistrstvie  nebožtíka  pana  Ma- 
rika Eropáče. 

Mikulášek  Malý,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u,  p.  n. 
k.  s.  t. :  Koupil  sem  voly  u  Štěrbohol  od  Frycka  z  Starého  města  Pražského  a  od 
tovaryšuov  jeho;  ale  nepomním  zač.  A  dal  sem  za  ně  nětco  peněz  jemu  Fryckovi 
&  tovaryšem  jeho,  a  vostatek  těch  peněz  za  ty  voly  dal  sem  pánóm  Novoměstským 
za  purgmistrstvie  nebožtíka  pana  Eropáče. 

R  IV.  1.  D.  30.  b. 

1701. 

Mezi  Alšem  Zručským   z  Chřenovic  s  jedné,  a  Arnoštem,  Chvalem,  Mikulášem  a  Kryštofem, 
vlastními  a  nedílnými  bratfími  z  Leskovce  s  strany  druhé.  1510,  8.  listopadu. 

Feria  YI.  post  Leonardi.  Jan  Znamenáč  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Když  přišel  kněz  Filip  z  Mnichovic  na  Zruče,  i  učinil  s  ním  zmienku  pan 
Zrucký,  řka  mu:  Eněže  Filipe,  jsi-li  svobodný?  A  kněz  řekl:  Pane  milý  jsem,  neb 
kdež  sem  měl  smlúvu  s  Mnichovskými  do  svatého  Havla,  tomu  sem  dosti  učinil 
a  ještě  i  viece;  co  sem  byl  přes  smlúvu,  dadí-li  mi  co  za  to,  vezmu,  nedadí-li  mi, 
já  jich  neupomínám.  I  bral  sem  odpuštění  od  nich  na  kázání  dvakrát  neb  třikrát. 
A  pan  Zrucký  řekl:  Nu,  kněze  Filippe,  když  si  svobodný,  učinil  s  ním  smlúvu  za 
tři  léta.  A  otázal  se  jeho:  Skuoro-li  se  chceš  přistěhovati  sem?  A  kněz  řekl:  Třebas 
hned,  však  sem  svobodný.  I  otázali  sme  se  rychtář  a  konšelé,  co  by  potřeboval 
saní  neb  vozuov.  A  on  řekl:  Nynie  dvoje,  a  potom  poviem  po  těch,  co  viec  třeba 
bude.  A  potom  poslal  pán  k  němu  posla  před  tím  den,  než  saně  pon  poslali,  Matěje 
mlynáře,  má-li  tam  jakú  nesnáz  aneb  ňáké  záští,  aby  pánu  dal  znáti  po  tomto  poslu. 
A  on  pověděl,  že  nemá  nic,  než  aby  přijeli  se  třmi  vozy  a  sšestery  saněmi. 

Pavel  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s,  t.:  To  mi  svědomo,  když  přišel  kněz  Filip 
z  Mnichovic  na  Zruče,  chtěje  se  zjednati,  i  otázal  se  jeho  pan  Zrucký:  Jsi-li  svo- 
bodný? A  kněz  řekl,  že  jsem,  a  že  sem  se  byl  zjednal  do  svatého  Havla,  i  doslúžil 
sem.  I  smluvil  se  u  pana  Zruckého  za  tři  léta,  a  tak  dále  pravě,  že  sem  ještě  přes 
smlúvu  u  nich  byl  po  svatém  Havle  dobrovolně.  I  chtí-li  mi  co  za  to  dáti,  vezmu, 
pak-li  nedadie,  já  jich  neupomínám.  A  pan  Zrucký  řekl:  Dobře  jest,  milý  kněze, 
když  ste  svobodni ;  a  brzo-li  by  se  chtěl  sem  přistěhovati  ?  A  kněz  řekl :  Co 
najspieš ;  třebas  dnes  neb  zajtra.  A  prosil,  aby  pán  s  ním  poslal  dvoje  saně,  že  sem 
pošli  napřed  otce  a  co  budu  moci  jiného  uvézti.  A  po  těch  dám  znáti,  kolik  vozuov 
neb  saní  budete  mieti  poslati  viec  po  mne.  I  poslal  zase  koně,  že  byla  zlá  cesta 
a  že  pro  zlú  cestu  nemuož  nic  poslati.  A  dále  týž  kněz  vzkázal,  aby  poslali  k  němu 

ArchiT  Čeiký  XIII.  44 


346  D.   XIII.  Registra  soudu  komorního. 

člověka  před  tím  den,  a  že  jim  dá  po  něm  věděti,  když  budu  mieti  poň  přijeti. 
I  poslali  sú  tam  Matěje  mlynáře.  A  potom  ten  mlynář  pověděl,  aby  tam  v  pondělí 
byli  8  vozy  a  saněmi,  aby  toho  devatero  bylo. 

Michek  ze  Zruče  [sv.  p.] 

Jan  Vrba  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  jest  přišel 
kněz  Filip  do  Zruče  ku  pánu.  I  otázal  se  jeho  pán :  Chceš-li  se  u  mne  smluviti  ? 
A  on  řekl,  že  chci.  I  otázal  se  jeho  pán:  Jsi-li  svobodný?  A  kněz  řekl,  že  jsem. 
A  pán  řekl:  Dobře  jest,  neb  kdyby  byl  nebyl  svobodný,  já  bych  o  tě  státi  nechtěl. 
A  řekl  mu:  Dlouho-li  by  chtěl  se  u  mne  smluviti  a  mohlo-li  by  býti  za  tři  léta? 
A  kněz  řekl,  že  dobře.  I  otázal  se  jeho  pán,  skuoro-li  by  se  chtěl  přistěhovati. 
A  kněz  řekl:  Třebas  dnes;  neb  sem  já  jim  dosloužil  o  svatém  Havle,  a  také  sem 
bral  od  nich  odpuštění  na  kázání.  A  řekl  dále:  Pane,  byste  poslali  se  mnú  asa 
dvoje  sáně  jednou  prací,  a  já  bych  po  nich  sem  nětco  poslal.  I  poslali  dvoje  sáné. 
A  potom  neposlal  než  koně  prázdné,  ješto  cesta  zlá  byla.  A  potom  poslali  sú  tam 
souseda  jednoho  Matěje  mlynáře,  aby  nám  dal  znáti,  kdy  káže  s  vozem  po  se  při- 
jeti. I  jeli  su  tam  v  sobotu  s  vozy. 

Havel  hanykéř  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  když 
sme  přijeli  do  Mnichovic  po  kněze,  i  vypráhli  sme  koně  a  dávali  sme  jim  jiesti. 
I  udeřili  na  nás  Mnichovští  a  pobrali  nás  s  koňmi  i  s  vozy,  a  drželi  nás  až  do 
dvú  neděl  a  dávajíc  nám  zrádce  a  zloděje.  A  potom  nás  vydali  svým  pánuom  na 
Cerkvici.  A  prve  nás  zavázali  Mnichovští  ctí  a  věrou.  A  potom  pan  Arnošt  na  Ce- 
rekvici  také  nás  zavazoval  ctí  a  věrou  a  potom  nás  pustil  na  ten  závazek.  A  podnes 
jsme  v  tom  závazku  a  nejsme  propuštěni. 

Martin  kovář  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sme 
přijeli  do  Mnichovic  po  kněze,  i  zvázali  sme  koně  u  plotu,  kdež  sme  mohli,  a  dali 
sme  jim  jiesti.  A  v  tom  udeřili  na  nás  Mnichovští  a  praviece:  Bijte  je,  z  kurvy 
syny  a  zloděje!  A  potom  nás  pobrali  se  vším  a  zavázali  nás  ctí  a  věrou,  a  drželi 
nás  dvě  neděli  bez  jednoho  dne.  A  potom  nás  vydali  na  Cerekvici  ku  pánuom  svým. 
A  tu  pan  Arnošt  Leskovec  zavazoval  nás  pode  ctí,  pod  věrou  a  pod  duší  zatracení 
na  zámku  svém.  A  podnes  toho  závazku  prázdni  nejsme. 

Valeš  ze  Zruče  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sme  přijeli  do 
Mnichovic  po  kněze,  abychom  jeho  přivezli,  i  zvázali  sme  koně  u  plotu  a  dávali 
sme  jim  jiesti.  A  v  tom  udeřili  na  nás  Mnichovští  a  pobrali  nás  se  vším,  a  dávajíc 
nám  zrádce  a  zloděje,  že  sme  jim  chtěli  kněze  vykrásti,  a  potom  nás  ctí  a  věrou 
zavázali,  a  drželi  nás  dvě  neděli  bez  jednoho  dne.  A  potom  nás  vydali  na  Cerekvici 
pánuom  svým.  A  tu  nás  páni  Leskovci  znovu  zavazovali  též  ctí,  věrou,  abychom  se 
jim  stavěli.  I  stavěli  sme  se.  A  potom  když  sme  se  stavěli,  tu  nám  opět  odložili, 
abychom   se  jim   stavěli,   kdež  nám  rozkáží  a  když  nám  dadie  týden  napřed  věděti. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510,  347 

Mikulda  ze  Zruče  [sy.  p.]    Jan  kovář  ze  Zruče  [sv.  p.] 
Martin  z  Chabřec  [sv.  p.] 

Duchek  z  Chabřec,  člověk  páně  Čabelického  [sv.  p.] 
Marek  z  Jiřic  [sv.  p.]    Jan  Ješkovec  z  Jiřic  [sv.  p.] 
Havel  z  Jiřic  [sv.  p.] 

Pavel  Švec  ze  Zruče,  člověk  páně  Alšuov  ze  Zručí,  [sv.  p.] 
Beneš  sladovník  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov  zeZr  učí,  [sv.  p.] 
Ondřej  sladovník  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov  ze  Zručí,  [sv.  p.] 
Martin  z  Chabřic,  páně  čabelického  člověk  [sv.  p.] 
Jan  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 
Voldřich  z  Chabřec,  páně  Zruckého  služebník,  [sv.  p.] 
Kříž  z  Jiřic,  páně  Alše  Zruckého  člověk,  [sv.  p.] 
Marek  z  Jiřic,  páně  Alšů  Zruckého  člověk  [sv.  p.] 
Vávra  z  Samechova,  přímí  Slavík,  páně  Alšů  Zruckého  člověk, 
[sv.  p.]  Jan  Plch  ze  Zruče,  páně  Alšů  Zruckého  člověk,  [sv.  p.] 
Vondra  ze  Zruče,  páně  Alšuov  Zruckého  člověk,  [sv.  p.] 
Bohuslav  z  Samechuova,  páně  Alšuov  Zruckého  člověk,  [sv,  p.] 
Vondra  Kožíšek  z  Samechova,  páně  Alšuov  Zruckého  člověk, 
[sv.  p.]  Beneš  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Jan  Ticháček  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk  [sv.  p.] 
Havel  Němec  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 
Jaroš  ze  Zruče,  páně  Alšuov  člověk  [sv.  p.] 
Martin  Luzenský  ze  Zruče,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 
Martin  Trnka  ze  Zruče,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 
Feria    IH.    post   Martini    [12.  listopadu].     Kněz   Tomáš,    farář 
v   čině  vsi,   na   tu   přísahu,   kterúž  jest   biskupu  při   vzetí   kněžství   svého   učinil, 
svědčil   takto:    To   mi   svědomo,  že    pan    Aleš    Zrucký    propustil    všecky  duochody, 
kteréž  příleží  k  záduší  tu  ve  Zruči,  knězi  Filippovi,  a  on  přiřekl  býti  u  něho  tři  léta. 
A  také  pan  Zrucký  chtěl  mu  dáti  na  to  list.  A  kněz  Filipp  pověděl :  Pane  milý,  já 
VMti  viec  věřím,   než   těm   všem   listuom.   A  také  se  jeho  pan  Zrucký  ptal,  jest-Ii 
svobodný.  A  kněz  Filip  pověděl,  že  sem  vzal  odpuštění  a  sem  svobodný. 

V  středu  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu].  Tomáš  ze  Zruče 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  pan  Zrucký  smlúval  kněze  na  zámku  a  při  tom 
udělal  na  něm  otázku,  jesťli  svobodný  a  nemá-li  závady  žádné.  A  přitom  byl  kněz 
Tomáš  z  Pertoltic  a  konšelé  páně  Zruckého.  A  když  měl  po  něho  vozy  poslati, 
tehdy  když  jel  skrze  Říčany,  poslal  po  mě,  abych  se  ho  otázal,  nemá-li  zámatku 
žádného.  A  v  tom  ten  den  Matěje  mlynáře  k  témuž  knězi  posláno  jest.  Ale  tu  sem 
nebyl,   co   sú   spolu  mluvili.   A  potom   sem  já  se  tu  k  tomu  knězi  z  Říčan  přibral, 

44* 


348  D.  KUL  Registra  soudu  kamorniho. 

neb  pan  Zrucký  také  jeden  vuoz  poslal  po  mne.  A  tu  přijevše  k  torna  knězi,  i  kr- 
mili sú  koně,  a  někteří  jedli  v  světnici  a  pili.  A  v  tom  přišli  Mnichovští  i  bili  je. 
A  tu  sem  byl  a  rychtář  Žák,  bráníce  toho.  A  tu  jest  pobráno,  což  bylo  na  voziech 
i  vozy  i  mé,  co  sem  tu  byl  přivezl.  A  to  sem  já  vy  ručil  na  Jílový,  což  bylo  mého, 
s  přátcly  mými. 

[Později  připsáno:]  M^DXI  ve  čtvrtek  po  Zvěstování  Matky  Boží, 
alias  o  středopostí  [27.  března].  Kněz  Filip  farář  v  Zásmucích  na  tu  přísahu,  kterúž 
učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžstvie,  svědčil  takto :  Svědectví  vydávám  proti 
panu  Arnoštovi  před  VMtmi  a  zvláště  lituje  křivdy  a  nevinnosti  své  i  také  lidí 
Zručského,  kterak  od  něho  od  pana  Arnošta  nazváni  sme  lotři  a  zlodějie  v  té  při, 
kdež  já  toho  před  VMtmi  chci  provésti,  že  ti  nejsme  a  nebyli  jsme,  a  to  panem 
administrátorem  a  pány  Jílovskými,  a  to  takto,  že  ta  křivda  a  souženie,  které  mi 
se  dalo  od  Mnichovských  i  dobytku  mému,  i  zjevné  zlodějstvie  z  domu,  mnohokrát 
sem  toho  toužíval  na  kazatedlnici,  a  opravy  žádné  neviděv,  útek  sem  sě  ku  panu 
administrátorovi  a  ty  všecky  věci  vznesl  sem  naň  jakožto  na  svého  staršího.  Pro 
kteréžto  příkoře  nemohl  sem  i  lidem  okolním  mým  poslúžením  a  úřadem  dosti  uči- 
niti, pokud  sem  s  nimi  smlouvu  vzal.  Pan  administrátor  vyslyšev  dal  mne  do  Jílo- 
vého za  faráře,  a  oni  o  tom  zvěděvše  i  ode  mne  na  kazatedlnici  slyševše,  psali 
lstivě  podtají  list,  jako  by  ode  mne  poslán  byl,  aby  nejezdili,  že  on  s  námi  zase 
zuostal  jest.  Když  já  tu  lest  zvěděv,  odšel  sem  ku  panu  administrátorovi.  I  nenalezl 
sem  ho  doma.  Potom  oni  [Jílovští]  načekavše  se,  zjednali  sobě  faráře.  Pak  pan 
Zručský  zvěděv,  že  mého  bytu  v  Mnichovicích  nenie,  poslal  svého  ouředníka  jménem 
Tomka,  abych  sě  k  němu  vypravil,  chtěl-li  bych  farářem  v  Zruči  býti.  Já  odšed 
přišel  sem  k  němu  na  hrad,  dokonalá  smlúvu  s  ním  sem  vzal,  abych  byl  farářem. 
Toliko  sem  sobě  to  pozuostavil,  abych  moh  to  oznámiti  panu  administrátorovi. 
V  tom  vějice  a  zimy  veliké  udeřily,  že  sem  nemohl  administrátora  dojíti.  Potom 
pan  Zručský  v  týden  poslal  lidi  své  po  mne,  nic  nemysle  zlého  ani  rozkázav,  by 
mne  kradli,  než  jako  po  svobodného  svobodně.  A  když  přijeli  v  hodinu  na  noc, 
tomu  sě  dívali  Mnichovští  z  domu  i  také  někteří  na  dvoře  mém  byli.  A  když  sem 
je  přivítal,  uvedl  sem  je  do  světnice,  aby  se  vohříli  a  pokrm  přijali.  V  tom  ou- 
ředník  na  zpuosob  tázal  se,  kterak  by  se  měli  zachovati.  Pověděl  sem  jím,  že  mají  sě 
opověděti  rychtáři,  ačkoli  rychtáře  doma  nebylo,  než  komuž  bylo  poručeno  rychtář- 
stvie,  k  tomu  sem  pachole  s  nimi  chtěl  poslati.  A  oni  v  tom  udeřili  k  šturmu, 
a  na  ty,  kteří  sů  při  vozích  byli,  jali  se  bíti,  mluvíce:  Bite  s  kurvy  syny  a  zlo- 
děje, že  nám  chtie  kněze  krásti.  Kdež  já  vyšed  ze  světnice,  i  s  těmi,  kteříž  jsů 
byli  z  starších  Zručských,  odpor  sem  jim  činil  a  odmlúval  i  s  nimi,  že  tak  nenie. 
A  nic  nemohše  odolati  řečí,  dali  sme  jim  vuoli,  aby  již  činili,  co  chtí.  Tehda  oni 
koně  i  vozy  i  sáně   i  zbroje  jich  brali  sů  od  nich,  a  toho  jistého  ouředníka  Tomka 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1510.  349 

statek  naložený  a  nětco  sekaniny  mé  pobravše,  na  rynk  uvezli  a  ostříhali.  Potom  na 
zajtří  poslavše,  koho  sě  jim  zdálo,  tepniv  mi  z  domu  statek  brali  a  v  kostele  zamkli, 
a  se  mnú  sě  divně  zaklínajíc,  abych  nikam  nechodil,  i  čeleď  mú  vsázevše  do  klády. 
Potom  pan  Zručský  nemoha  sě  dočekati  přijel  a  tázal  sě :  co  by  sě  to  dalo  ?  Kdež  oni 
oskočivše  jej  s  voštípy  a  s  jinů  braní,  potrhali  sě  nau  a  z  věže  střelbu  vedli.  Tu  pan 
Zručský  nechav  vády  s  nimi,  odjel  jest  k  úředníkóm  krále  JMti,  jako  na  spravedli- 
vého náleželo.  V  tom  bratří  pana  Arnošta  přijevše,  kázali  mi  sobě  klíče  dáti.  Tu 
brali,  co  sě  jim  líbilo,  i  s  rychtářem.  Potom  sám  pan  Arnošt  přijev,  lotry,  padúchy 
zlodějské  dával  mně  i  jim,  kdež  já  počav  odporu  činiti,  překáženo  mi  jest,  a  krátce 
abych  mlčal,  než  abych  vsazen  byl  i  uničen.  Potom  pan  Arnošt  kázav  statek  Zruč- 
ských  k  sobě  vésti  na  Cerekvici  i  s  lidmi  Zručskými.  Toto  svědectvie  vydávám 
před  VMtmi  na  pana  Arnošta  i  jeho  pochlebníky. 

R.  rV.  1.  E.  3.  a.— 8.  b.,  11.  a.  a  12.  a. 

1702. 

Mezi  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  s  jedné,  a  mezi  lidmi  Leskovcuov  z  městečka  Mnichovíc, 
zejména  rychtářem,  konšely  i  vší  obcí  téhož  městečka  Mnichovic  s  strany  druhé.  1510,  8.  listop. 

Feria  Ví.  ante  Martini.   Jan  Znamenáč  ze  Zručí,  páně  Alšuov 
člověk,  [sv.  p.  jako  na  str.  345]. 

Mikuláš  Michek,  člověk  páně  Alšuov  ze  Zručie,  [sv.  p.] 
Pavel  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Jan  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Matěj  mlynář  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Jest  mi  v  paměti,  že  jest  poslal  mne  pán  muoj  pan  Aleš  od  rychtáře  a  od  kon 
šeluov  knězi  Filipovi  do  Mnichovic.  A  já  sem  k  němu  k  knězi  Filipovi  mluvil: 
Jest-li  jaký  zámatek  mezi  Mnichovskými  a  mezi  vámi,  abyste  dali  znáti?  A  on 
tak  pověděl,  že  netřeba;  nechf  jedno  přijedou  v  pondělí  po  mne  a  v  Skalici  necht 
mne  počkají,  ať  pokrmie  koní  u  Pupkuov. 

Pavel  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Havel  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Martin  kovář  ze  Zručí,   páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Valeš  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 

Beneš  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 

Mikuláš  příjmím  Mikulda  ze  Zručí,  [sv.  p.] 

Vondřej  sladovník,  člověk  páně  Alšuov  ze  Zručí,  [sv.  p.] 

Jan  Kovář  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 

Jan  ze  Zručí,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 

Voldřich   z  Chabřec,  služebník  páně  Alšuov  Zruckého,  [sv.  p.] 


350  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Duchek  z  Chabřic,   člověk  páně  Čabelického,  [sv.  p.] 
Jan  JeškoYec  z  Jiřic,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Havel  8  Jiřic,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Kříž  z  Jiřic,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Bohuslav  z  Samecbova,  páně  Alšuov  člověk,  [sv.  p.] 
Beneš  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Vondráček  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Vondra  z  Samechova  [sv.  p.]  Vávra  Slavík  z  Samechova  [sv.  p.] 
Jan  Plch  ze  Zruče  [sv.  p.]  Jaroš  ze  Zruče  [sv.  p.] 

Kněz  Tomáš,  farář  v  Činěvsi  na  tu  přísahu,  kterúž  jest  biskupu  učinil, 
při  vzetí  kněžství  svého,  [sv.  p.  jako  na  str.  347.] 

Feria  IV.  die  Brykcii  [13.  listopadu].  Tomáš  ze  Zruče  [sv.  p. 
jako  na  str.  348  s  tímto  koncem]:  A  potom,  když  sú  Zručtí  přijeli  po  kněze, 
tu  sú  koně  vypřáhali  a  zvázali  u  plotuov.  A  oni  na  ně  přišli  a  počátek  bitvy  na 
ně  udělali.  A  já  sem  byl  tu  a  rychtář  Žák,  nedadúc  jim  v  hromadu.  A  potom  po- 
brali vozy  i  koně  a  vedli  na  rynk,  a  to,  což  bylo  na  voziech  i  mé,  to  sú  též  po- 
brali; neb  pán  po  mne  také  jeden  vuoz  poslal.  A  potom  sem  sobě  vyručil  statek 
ten  svuoj  s  přátely  svými  na  Jílovaj. 

[Později  připsáno:]  MDXP  sabbato  die  Longini  [15.  března].  Kněz  Filip, 
farářvZásmucích,  natu  přísahu,  kterúž  učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžstvie, 
svědčil  takto :  To  jest  mi  svědomo,  že  za  svobodného  jsú  mne  faráře  Zručtí,  lidé  páně 
Alšovi,  vzali  a  přijeli  po  mne  do  Mnichovic  jakožto  po  svobodného  svobodně,  že  jsú 
se  sami  Mnichovští  na  to  dívali.  A  když  Zručtí  přijevše,  ke  mně  do  světnice  vešli, 
aby  se  shříli  a  pokrm  přijali,  kterýž  sem  připravil  jim,  v  tom  jest  ouředník,  kte- 
réhož pan  Zručský  s  nimi  poslal  jménem  Thomek,  kterýž  i  šaty,  maje  se  stěhovati, 
přivez  ke  mně,  aby  se  se  mnů  stěhoval  do  Zruče;  pak  týž  Thomek  otázal  jest  se 
na  obyčej,  poněvadž  jsi  se  prve  od  nich  stěhoval.  Pověděl  sem,  že  se  rychtáři  máte 
opověděti.  Ačkoliv  rychtáře  doma  nebylo,  pověděl  sem,  že  já  teď  pachole  své  pošli 
s  vámi  a  komu  jest  rychtářstvie  poručeno.  A  než  se  shříli  a  pojedli,  udeřili  na  ty, 
kteří  jsú  při  vozích  a  saních  byli,  k  šturmu,  šturmujíc,  křičíce:  na  zloděje,  že  nám 
chtie  kněze  vykrásti,  kdež  mé  všecky  věci  ještě  v  domu  byly  jsú,  krom  šatuov  toho 
jistého  Thomka,  sáně  plné  s  truhlicemi,  a  někteří  z  těch,  kteří  přijeli,  sekaniny  na 
dva  vozy  nakladli  v  plachtách.  A  Mnichovští  bili  je  ty  lidi  páně  Zručského  a  svú 
vuoli  s  nimi  měli.  A  tak  zjímavše  je  pobrali  jim  statek,  koně  tak  se  všemi  věcmi. 
A  přiběhše  do  domu  ke  mně,  tepruv  mně  pobrali  a  v  kostele  zamkli.  V  tom  pan 
Zručský  přijel,  divě  se  tomu,  co  by  sě  to  dalo.  Pověděli  jako  nepraví,  pochápajíce 
se  na  pana  Zručského  s  voštípy  i  s  jinú  braní.  Tu  sem  já  nemohl  odolati  proti 
nim   ani   pan   Zručský.   V   tom   přijel   pan   Arnošt  a  kázal  je  vésti  k  sobě  tam  na 


Svédomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  351 

hrad  na  Cerekvici.   V  tom   bratr  jeho   mladší  kázal  sobě  klíče  dáti  ode  všech  věcí 
mých,  a  tu  vybírali  s  rychtářem,  co  se  jim  zdálo,  že  já  ke  všem  věcem  nemohu  přijíti. 
Martin  Lužecký  ze  Zručí,   člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Martin  Trnka  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Jan  Ticháček  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Havel  Němec  ze  Zručí,  člověk  páně  Alšuov,  [sv.  p.] 
Martin   z  Domahoře,   páně   Alšuov  služebník,   u.   p.   n.   k.   s.  t: 
Když   sě   smlúva  měla  státi    mezi  panem  Zručským  a  knězem  Filipem,  přišel  kněz 
Filip   ku  pánu  na  hrad  na  Zruče.  Řekl  jest  mu  pán:  Eněže  Filipe,  nemáš-li  žádné 
závady  s  Mnichovskými,  aby  mu  pověděl,  aby  vo  to  žádné  nebylo  nesnázky.  A  kněz 
Filip  pověděl,   že  nemá  žádné  závady   a   že  jest  jim  dobyl,  než  nyní  jsem  u  Mni- 
chovických  dobrovolně.  Potom  pán  ho   votázal:   Brzo-li   by  pak  byt  tvuoj  mohl  býti 
u  mne?  A  on  řekl:  Edy  chcete  kolivěk.  Pan  Aleš  pak  poslal  pon  dvoje  sáně.  I  ne- 
přivezli ho,   že  psal  jest  kněz  Filip,  že  jest  cesta  zlá.  Nechali  saní  tam  v  Mnicho- 
vicích   a  přijeli   s   koňmi  zase   domuov.   Potom   poslal   pan  Zrucký   Matěje  mlynáře 
z  Podhorního  mlayna,   aby  ještě   sě   otázal  ho,  má-li  jakú  závadu  s  Mnichovskými. 
A   on  zase  po   mlynáři   vzkázal,   aby  přijeli  poň,  a  přinesl  panu  Alšovi  list,  kterak 
sě  mají  zpraviti  a  kdy  pon  přijeti,  že  jest  odpuštěnie  vzal.  A  když  byli  vezli  kněze 
Filipa,  řekl  jest:    Vezmete  otce  mého  s  sebou. 

[Po  straně  přípisek:]  Toto  jest  svědek  Zručského. 

R.  IV.  L  D.  23.  b.  a  E.  3.  a.— R  22.  a. 

1703. 

Mezi  Janem  Niczlem  z  Normberka  s  jedné,  a  paní  Annu  z  Kovaně  s  strany  druhé. 

1510,  [9.  listopadu] 

Jošt  kupec  z  Malé  Strany  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Poslal  mne  nebožtík  pan 
kancléř  s  panem  Litvínem,  služebníkem  svým,  na  Malostranský  rathouz  tehdáž,  když 
Niczl  stál  o  svuoj  dluh,  který  měl  na  Petrovu  Šenkovu  domu.  I  z  té  příčiny  pan 
kancléř  pana  Lithvína  se  mnu  poslal,  abychme  Niczlovi  pověděli,  aby  on  Niczl  na 
hrad  ku  panu  kancléřovi  šel,  že  pan  kancléř  s  ním  s  Niczlem  chce  sě  smluviti 
o  ten  dluh,  který  on  Niczl  měl  na  tom  domu  Petrovu  Šenkovu.  A  Niczel  toho  uči- 
niti nechtěl.  Potom  jsú  páni  Malostranští  jeho  Niczle  k  tomu  měli,  aby  šel  nahoru 
ku  panu  kancléři  bez  práva  pohoršeme,  muože-li  se  s  ním  smluviti,  to  buď,  pak- li 
nemuož,  aby  sě  útek  zase  též  jako  prve  bez  práva  pohoršení. 

[Později  připsáno:]  MDXP  feria  VI.  die  Ambrosii  [4.  dubna].  Erazym 
Frey  kupec,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  dobře 
v  paměti  jest,  kdež  mne  jest  prosil  Niczl,  abych  s  ním  došel  ku  panu  kancléři  ne- 
božtíkovi s   Mikulášem  Děcským,  aby  mu  ujištěn  byl  dluh,  který  jemu  Niczlovi  ne- 


352  D.  XUL   Registra  soudu  komorního. 

božtík  Petr  Šenk  dlužen  byl,  a  on  pan  kancléř  ten  dluh  na  sě  vzal.  Tu  sem  přisel 
k  nebožtíku  panu  kancléři  s  ním  s  Děcským.  Tu  jest  Děcský  mluvil  s  panem  kan- 
cléřem, aby  jemu  ten  dluh  ujištěn  byl  podle  smlouvy  mezi  nimi  učiněné*  Tu  pan 
kancléř  pověděl,  že  se  tomu  má  dosti  státi,  a  děkoval  Niczlovi,  že  jest  to  proň  učinil. 

B.  IV.  1.  E.  11.  b. 

1704. 

Mezi  purgmistrem  a  raddou  i  vší  obcí  města  Brodu  Českého  s  jedné,  a  Gabrielem  Lempr- 

czoglem  ze  Dvoruov  s  strany  druhé.  1510,  8.  listopadu. 

Feria  Ví.  ante  Martini.  Šimon  Papež  z  Českého  Brodu  u.  p. 
n.  k.  s.  t.:  Co  se  tkne  Gabriele,  když  jest  pan  Zdeněk  při  něm  byl,  chtěl  Gabriel 
do  města  Brodu  jeti,  a  pan  Zdeněk  jemu  nedal.  Potom  zláv  jemu  panu  Zdeňkovi 
Gabriel  řekl:  Zvyjebený  zrádce,  že  pojedu  a  žabím  sobě  dva  nebo  tři  k  libosti!  To 
se  dalo  na  předměstí  u  samé  brány. 

Svatoš  branný  z  Českého  Brodu  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jšel  pan 
Matěj  z  Nové  Vsi,  a  Gabriel  již  mohl  za  městem  býti,  i  vrátil  se  zase.  Pak  když 
měhli  do  města  za  ním,  tehdy  pan  Zdeněk  chytil  ho  a  řekl  mu:  Milý  bratře,  po- 
jeďme předse  a  nesnáze  nedojdem.  A  on  mu  se  vytrhl  a  řekl  mu :  Nech  mě,  af  sobě 
chlapa  nebo  dva  žabím  k  libosti.  A  vjel  do  města.  A  ihned  na  pana  Matěje  meče 
dobyl  a  třel  nan  koněm.  A  pan  Škvořecký  vytrhl  tesák  na  pana  Matěje  i  vehnal 
jej  do  domu  páně  Šmikova. 

Thomáš  z  Brodu  českého  u.  p.  n.  k.  s.  oc:  Jšel  pan  Matěj  ze  Vsi 
a  já  8  ním.  Tehdy  Gabriel  vskočil  za  námi  do  města,  a  pan  Matěj  ustúpíl  mu 
k  Šmikovým  vratóm.  A  on  dobyv  meče  i  třel  nan  koněm  a  dával  mu:  Zvyjebený 
zrádce,  proč  s  tím  kopím  chodíš?  A  on  mu  řekl:  Neb  jsem  je  sobě  koupil.  A  pan 
Zdeněk  vskočil  mezi  ně  i  velel  panu  Matějovi,  aby  před  ním  ušel.  A  von  řekl :  Proč 
bych  před  ním  ucházel?  A  já  mu  nic  vinen  nejsem.  A  on  vždy  přes  kuon  chtěl 
pana  Matěje  uhoditi.  I  když  naň  třel  koněm,  a  on  mu  ranil  kuoh  a  ptal  se  ho: 
Proč  s  tím  kopím  a  na  koho  chodíte?  A  on  mu  řekl:  Na  žádného,  než  po  své 
potřebě. 

Martin  z  Brodu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jšel  pan  Matěj  ze  Vsi,  a  Gabriel  na 
něho  třel  hned  koněm  a  dobyl  burdéře,  chtě  ho  bíti,  a  dával  mu  chlapy  a  zrádce. 
Pan  Matěj  mu  pověděl:  Nechtě  mě,  jeďte,  kam  vás  Buoh  obrátí,  ať  já  jdu  po  své 
potřebě.  A  pan  Zdeněk  jeho  zajiežděl  a  hájil  mu  toho.  A  on  pověděl,  že  mi  jest 
nelze  než  chlapa  nebo  dva  zabíti. 

Jíra  z  Brodu,  příjmí  Vodička,  u.  p.  n.  k.  s.  oc:  Když  jsem  seděl 
v  vězení  v  věži,  slyšel  jsem,  kterak  se  Gabriel  jich  ptal:  Na  koho  s  těmi  sudlicemi 
chodíte?  Potom  jsem  viděl   derou  s  věže  a  slyšel  jsem,  že  řekl  Gabriel  panu  Ma- 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1510.  353 

tějovi:  Dáš  sem  ten  voštíp!  A  on  mu  řekl:  Pane,  nedám!  Tehda  on  mu  řekl: 
Proč  s  tím  chodíš?  A  on  mu  řekl:  Pane,  proč  jsem  jej  sobě  koupil?  A  on  naň 
dobyl  burdýre  a  řekl  mu:  Zvyjebený  zrádce,  dáš  jej  sem!  I  třel  nan  koněm,  chtě 
mu  škodu  udělati.  A  druhý  pacholek  také  nabiezel  pana  Matěje:  Dáš  sem  voštíp! 
A  sáhl  k  němu  i  rukou.  A  Gabriel  v  tom  vobrátil  kuoň,  chtě,  aby  mu  dal  zadními 
nohami.  A  on  mu  pohodl  kuon.  A  on  když  uhlédal,  že  mu  kuoň  raněn,  ssedl 
k  němu  pěšky.  Tehdy  přiběhl  pan  Jan  z  královské  hospody,  kázal  Matějovi  ustúpiti 
do  vrat.  Potom  Škvořecký  vyběhl  na  pana  Matěje  a  vytrhl  tesák  a  řekl  mu:  Co 
zvyjebený  Matěji  děláš?  A  Gabriel  chtěl  za  panem  Matějem  do  vrat,  a  Škvořecký 
jemu  nedal.  A  on  mu  řekl:  Muoj  milý  pane,  pusťte  mě,  však  mi  je  zrádce  zabil 
kuon.  Potom  se  on  vždy  na  něho  do  vrat  třel;  a  pan  Škvořecký  dral  se  s  ním 
o  zbroj,  chtě  mu  vydřieti  tesák.  I  řekl  mu:  Poď,  milý  Gabrieli!  I  vedl  se  s  ním 
do  hospody.  Já  tobě  slibuji  za  všecko;  poď,  neboj  se  a  nech  toho  jedno. 

R.  rV.  1.  E.  23.  a. 

1705. 

Mezi  knězem  Janem  bytem  nyní  v  Mladé  Boleslavi  s  jedné,  a  Zdeňkem  z  Prorubě  s  strany 

druhé.  1510,  9.  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Kliment  z  Bezna,  člověk  paní  Bole- 
slavské, u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  měl  činiti  počet  kněz  Jan,  který  nyní  jest  v  Bo- 
leslavi, panu  Zdeňkovi  z  Prorubě,  při  tom  počtu  žádné  smlouvy  sě  jest  nestalo. 

Mikeš  z  Bezna,  páně  Vančuruov  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi 
v  paměti  jest,  že  jsů  sě  sešli  do  domu  kněžského  tu  v  Bezně  kněz  Jan,  který  nynie 
bytem  jest  v  Mladé  Boleslavi,  se  panem  Zdeňkem  z  Prorubě.  Toho  sem  já  svědom, 
že  mezi  knězem  Janem  tajmž  a  panem  Zdeňkem  z  Prorubě  smlouva  žádná  sě  ne- 
stala, než  dobru  volí  sě  rozešli.  Prosili  sebe  oba,  aby  jeden  druhému  odpustil,  co 
jsou  sobě  mluvili  aneb  oč  jsů  sě  spolu  hněvali. 

Martin  z  Mladé  Boleslave  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Ten  pátek  před  svatým 
Janem  k  rozkázání  páně  hejtmanovu  jeli  sme  s  knězem  Janem  do  Bezna,  a  tam 
panu  Zdeňkovi  kněz  Jan  počet  učinil  řádný,  a  pan  Zdeněk  jej  od  něho  přijal.  A  kněz 
Jan  požádal,  aby  zase  pan  Zdeněk  jemu  knězi  Janovi  zase  počet  učinil.  V  tom  pan 
Zdeněk  dal  sě  v  posmievánie  kněze  Jana,  a  my  sme  pak  s  tím  pryč  odjeli;  a  po- 
věděli  sme  panu  Zdeňkovi  také,  že  nejsme  s  tím  posláni,  aby  z  něho  posměch  měl. 

Jan  kantor  z  Mladé  Boleslave  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Z  rozkázání  pana 
hajtmana  jeli  sme  s  knězem  Janem  ku  panu  Zdeňkovi  z  Prorubě  do  Bezna  do 
kněžského  domu  v  Bezně.  Tu  pan  Zdeněk  požádal  na  knězi  Janovi  počtu,  a  kněz 
Jan  jemu  panu  Zdeňkovi  počet  udělal.  I  požádal  tajž  kněz  Jan  na  panu  Zdeňkovi 
počtu,   aby   mu   zase   učinil.   I  počav  činiti  počet  i  dal  sě  v  smích,  knězi  sě  posmí- 

Archiv  Český  XIII.  46 


354  D.  XUL  Registra  soudu  komorního. 

vaje.   A  my  vstávše,   řekli   sme:    Nejsmef   my,  pane  Zdeňku,  vysláni  od  pana  hajt- 
mana  na  žádný  žert.  A  s  tím  sme  odešli  pryč. 

R.  IV.  1.  K  9.  a.    SroT.  STédomí  &  1584  a  1698  na  str.  257  a  342. 

1706. 

Mezi  Stefanem,  Jiříkem  a  Benešem  vlastními  bratřími  z  Pantnova*)  s  jedné,  a  Purkartem 

Točnlkem  z  Křimic  se  strany  druhé.   1510,  9.  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Benedikt  Urleych  z  Nového  Plzně  u. 
p.  n.  k.  8.  t.:  Když  jest  mne  poslal  Štefan  z  Pantnova*)  k  Purkartovi  Točníkovi 
z  Křimic,  když  jest  rybník  lovil,  pro  dvamezcítma  Ižic  s  stříbrnými  nákončími  a  po- 
zlacenými a  dvě  z  holého  stříbra  a  o  koflík  stříbrný,  a  tu  jest  pověděl  on  Štefan, 
abych  jednoho  bez  druhého  nebral.  Tu  jest  Točník  pověděl,  že  lžíce  dáti  chce;  než 
co  sě  koflíku  dotýče,  to  Jiřík  a  on  Štefan  dobře  vie,  na  jaký  jest  to  spuosob;  bez 
čeho  by  býti  nechtěli,  mají  právo  před  sebú,  s  čeho  mě  viniti.  Při  tom  on  Točník 
pověděl,  dal-li  jest  Štefan  co  jeho  Tóčníkově  mateři  víc  schovati,  aby  sě  on  Štefan 
dal  zabiti  a  šel  k  ní  na  onen  svět.  Potom  podruhé  jest  mne  poslal  on  Štefan 
k  němu  k  Točníkovi,  abych  vzal,  co  mi  dá.  Tu  jest  Točník  sestře  své  kázal  lžíce 
přinésti,  a  já  sem  je  od  nie  vzal.  Potom  jest  mi  přikázal  Točník,  abych  jich  nevy- 
dával, že  sě  chce  o  to  raditi.  Po  některém  dni  kázal  mi  jest  on  Točník  Stefanovi 
lžíce  ty  dáti. 

Andres  Gytlar  z  Plané  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  dobře  vědomo  jest, 
když  sem  sloužil  u  pana  Jiříka  z  Pantnova  v  Malešicích,  přišel  pan  Točník  v  Plzni 
ke  mně  a  prosil  mne,  abych  tomu  plesnivému  koni  dosti  jísti  dal,  že  mi  chce  dáti 
na  pivo.  A  potom  poslal  Poláčka  svého  pacholka  do  Malešic,  abychme  ten  kuon 
vosedlali.  Potom  přijel  pan  Točník  hnedky  za  ním,  a  Poláček  na  kuon  sedl  a  jel 
pryč  s  panem  Točníkem.  A  ten  kuon  byl  jest  páně  Štefanuov  z  Pantnova. 

R.  rv.  1.  E.  10.  a.  *)  Může  se  též  čísti  „Pantuova"  aneb  „Pantnova". 

1707. 

Mezi  Albrechtem  Klusákem  z  Kostelce  s  jedné,  a  mistrem  Stánkem  kameníkem  s  strany  druhé. 

1510,  9  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Vaněk  sladovník  z  Bezna,  člověk  páně 
Zdeukuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  dobře  v  paměti,  kteráž  jest  pře  mezi 
panem  Klusákem  a  s  druhé  strany  s  Stánkem  kameníkem,  že  jest  Staněk  zjednal 
věži  dělati,  a  než  ji  udělal,  že  jest  sě  rozbořila.  A  v  tom  zase  s  ním  s  panem 
Klusákem  že  jest  smluvil  tu  věži  dělati,  a  smlouvu  jsů  vepsali  v  řezanů  ceduli. 
Kázal  jemu  Staňkovi  pan  Klusák  to  dílo  uručiti.  I  prosil  jest  mne  Staněk,  abych 
zaň   slíbil.     Pak   předstoupili  sme   před  pana  Klusáka,  chtíce  slíbiti.     A  pan  Klusák 


Svědomí  k  rohu  sv,  Martina  1.  1510.  355 

četl  Staňkovi  tu  smlúvu,  kterůž  sú  vepsali  v  řezanú  ceduli,  a  řekl  tak:  Staňku,  při- 
stupuješ-li  k  tomu  dílu  dobrovolně?  A  on  řekl:  Přistupuji.  A  pan  Klusák  řekl: 
Uručiž  mi  to!  A  my  pak  slíbili  sme  zan.  Potom  pan  Klusák  řekl  jemu  Staňkovi: 
Uděláš-li  mi  to  na  lidské  zchválenie  a  budeš  toho  na  mne  hleděti,  chciC  na  to  dílo 
pomoc  učiniti. 

Martin  z  Bezna  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  V  té  při,  kteráž  jest  mezi  panem 
Klusákem  a  Stánkem  kameníkem,  že  jest  pan  Klusák  s  ním  s  Stánkem  smlouvu 
udělal,  aby  mu  dělal  věži.  I  dělal,  a  když  měl  dokonati,  tehdy  sě  zase  zbořila. 
I  smluvili  sě,  aby  mu  předsě  zase  dělal  jinou.  Pak  vzavše  spolu  smlouvu,  požádal 
mne  Staněk,  abych  zaií  slíbil,  že  té  smlouvě  dosti  chce  učiniti.  Na  to  sobě  s  panem 
Klusákem  zdělali  cedule  řezané.  I  přišli  sme  před  nebožtíka  pana  Klusáka.  I  četl 
pan  Klusák  smlouvu  s  té  cedule  i  votázal  Stanka :  Přistupuješ  li  k  tomu  dobrovolně  ? 
A  Staněk  pověděl,  že  přistupuji.  A  pan  Klusák  řekl :  Ujistiž  mi  to !  I  ujistil  jest,  a  my 
zan  slíbili.  Tehdy  pan  Klusák  tak  pověděl:  Stanku,  dělaj!  Uděláš-li  na  lidské  schvá- 
lenie  a  budeš-li  toho  na  mně  hleděti,  také  nechci  tebe  tak  nechati,  chcif  vopraviti. 

Václav  sladovník  z  Podcetně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Co  sě  dotyce  pana 
Klusáka  s  Stánkem  kameníkem,  zjednal  jest  Staněk  u  pana  Klusáka  věží  dělati, 
a  potom  sě  zbořila.  Potom  s  ním  učinil  smlouvu  dobrovolná,  aby  ji  zase  znovu 
dělal.  Na  to  udělali  sobě  cedule  řezané.  Potom  požádal  pan  Klusák  Stanka,  aby  mu 
uničil.  I  uručil  jest,  a  já  sem  zan  slíbil.  Pan  Klusák  pověděl:  Udělá-li  na  lidské 
schválenie,  a  bude-li  na  něm  pěkně  toho  hleděti,  že  chce  mu  penězi  opraviti. 

R.  rv.  1.  E.  22.  a. 

1708. 

Mezi  Václavem   Andělem  z   Ronovce  s  jedné,  a  s  Pavlem  Gholtickým  z  Oujezda  s  strany 

druhé.  1510,  9  listopadu. 

Sabato  ante  Martini.  Václav  rychtář  z  Přeloučí,  člověk  páně 
Anděluov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  dobře  v  paměti,  když  sem  byl  poslán 
s  jinými  od  pana  Václava  Anděla  z  Benešovic  ku  panu  Pavlovi  na  Choltice,  aby 
jemu  panu  Andělovi  ten  pych  napravil,  kterýž  jest  mu  učinil,  když  jest  mu  Vaňka 
služebníka  jeho  zavázal  slibem,  lep  a  ptáky  i  kalousa  pobral,  aby  mu  služebníka 
propustil  a  lep  a  ptáky  a  kalousa  aby  mu  zase  vrátil.  A  pan  Pavel  jest  nám  tak 
pověděl:  Tak  mu  krátce  povězte,  že  sě  chci  k  němu  podle  práva  zachovati. 

Jan  Šilhavý  z  Přeloučí,  člověk  páně  Anděluov,  [sv.  p.] 

Havel   z  Benešovic  u.   p.   n.   k.   s.   t.:     Když   sem  byl  poslán  ku  panu 

Pavlovi  na  Choltice   od  pana  Václava  Anděla  s  listem  a  nalezl  sem  pana  Pavla  na 

rybníce  a  dal  sem  mu  ten  list.  A  on  jej  ode  mne  vzal  a  pohleděv  nan  i  řekl :  Nechci 

mu,  nesvědčí  mi;  a  vrhl  jej  pryč.     A  já  vzav  ten  list,  hned  sem  od  něho  pryč  šel. 

45* 


356  D.  Xin.  Registra   soudu  komorního, 

Jiřík  z  Benešovic  a.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byl  sem  poslán  od  pana  Václava 
Anděla  s  listem  ku  pana  Pavlovi  na  Choltice.  A  nalezli  sme  ho  na  rybníce  i  dali 
sme  mu  list.  A  on  pohleděv  nau  i  povrhl  jej  a  řekl,  že  mu  nesvědčí.  A  my  vzavše 
ten  list  šli  sme  zase  ku  pánu  a  pověděli  sme  mu,  jakž  on  pan  Pavel  nám  řekl. 

Daniel  z  Seníka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sem  byl  poslán  od  pana  Vác- 
lava Anděla  ku  panu  Pavlovi  Choltickému  s  Václavem  služebníkem  páně  Andělovým, 
i  nebylo  doma  pana  Pavla,  než  služebník  jeho  páně  Pavluov  Čapek  krajčí;  a  pan 
Diviš,  bratr  páně  Pavluov,  řek  tomu  Čapkovi,  aby  jej  Václava  služebníka  páně 
Andělova  rukou  dáním  propustil.  I  propustil  jest  ho  tajž  čapek  rukou  dáním. 

Pavel  z  Seníka  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  poslán  byl  od  pana  Vác- 
lava Anděla  ku  panu  Pavlovi  na  Choltice  s  sousedem  svým  a  s  služebníkem  páně 
Andělovým  Václavem,  aby  Václava  téhož  služebníka  páně  Andělova  propustil,  kdež 
jej  byl  slibem  zavázal.  I  nebylo  jest  pana  Pavla  doma,  než  Čapek  krayčí.  A  řekl 
ten  čapek,  že  jest  na  páně  místě.  A  pan  Diviš  bratr  páně  Pavluov  tomu  čápkovi 
řekl:  Propusť  jej  rukou  dáním!  A  tajž  Čapek  jeho  Václava  služebníka  páně  Andě- 
lova propustil  rukou  dáním. 

[Později  připsáno:]  MDXP  den  Svátosti  jinak  den  svatého  Sigmunda  [2. 
května].  Havel  z  Benešovic,  člověk  páně  Václavuov  Anděluov,  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Když  nás  poslal  pán  s  listem  puohončím  ku  panu  Pavlovi  na  Choltice,  i  při- 
šedše na  tvrz  Choltice,  dali  sme  mu  jej,  a  on  otázal  sě:  Mně-li  má  býti  čili  bratru? 
A  já  sem  jemu  pověděl,  že  tobě,  pane  Pavle.  A  on  jej  vzal  a  vzav  jej  položil  jej 
na  stuol.  Potom  nám  řekl  takto:  Vezměte  ten  list  zase!  A  my  jsme  řekli:  Milý 
pane,  prosíme  tebe,  rač  nás  při  tom  nechati!  Ale  já  vám  velím,  nerciJi  byste  jej 
musili  vzíti,  ale  musili  byste  jej  sniesti.  A  ujebte  sobě  k . .  vu  mater  a  děte,  nechoďte 
ke  mně  více  s  těmi  listy! 

Štěpán  z  Benešovic,  člověk  páně  Václavuov  Andělův,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Když  sme  chodili  od  pána  svého  s  listem  puohonným  ku  panu  Pavlovi 
na  Choltice,  i  přišedše  tam  na  tvrz  Choltice,  dali  sme  jej  jemu  panu  Pavlovi,  a  on 
sě  otázal:  Mně-li  má  býti  čili  bratru?  A  my  sme  řekli,  že  tobě,  pane,  kázal  jej  dáti. 
A  on  vzav  jej,  položil  jej  na  stuol.  Potom  řekl  nám:  Vezměte  ten  list  zase!  A  my 
sme  řekli :  Milý  pane,  rač  nás  při  tom  nechati !  Však  jest  kázal  nám  pán  nebrati  ho 
zase.  A  on  nám  pan  Pavel  zase  řekl:  Ale  já  vám  káži,  netoliko  abyste  musili  vzíti 
jej,  ale  že  musíte  jej  snísti,  budu- li  chtíti!  Dále  řekl:  Jebte  se  předsě,  nenoste 
mi  takových  listuov  více! 

R.  IV.  1.  E.  24.  a.    SroY.  SYédomí  č.  1615  na  str.  278. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  Z.  1510.  357 

1709. 

Mezi  KatheřÍDŮ  Hubáčkovu  od  Hory  Euthny  s  jedné,  a  Petrem  Trnkou  odtudž  s  strany  druhé. 

1510,  [9.  listopadu]. 

Jan  Sanytrník,  soused  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Když  některú  chvíli  byl  sem  u  Hory,  i  přišel  jsem  k  Trnkovi  k  provazníkovi. 
I  udělal  se  mnú  zmínku  vo  Hubáčkovou,  že  by  muž  její  penieze  měl  summu  ne- 
malú,  a  že  by  mně  pobiezela  po  ně  jíti,  abych  s  ní  šel.  A  já  jsem  nešel.  Potom  ty 
penieze  vzaty  sú  skrze  jiné.  A  měla  je  doma,  potom  je  dala  schovati  panu  Barthošovi 
krayčiemu  s  panem  děkanem  Svatomírem.  Potom  když  se  měli  o  ně  děliti,  i  poslal 
jest  po  Trnku  pan  Barthoš  i  mluvil  jest  k  Trnkovi,  aby  těch  řečí  všech  zanechal 
o  Hubáčkové  a  o  nich.  A  on  nechtěl.  A  oni  mu  řekli  dáti  z  toho  XX  kop  grošuov. 

R.  IV.  1.  K  26.  a. 

1710. 

Mezi   Blažkem  sladovníkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,   s  jedné,  a  Bernartem 

z  Bachmberka  a  v  Jenči  s  strany  druhé.  1510,  11.  listopadu. 

Die  Martini.  Jan  od  Adamuov,  sladovník  a  měštěnín  Staréh  o 
města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sme  byli  na  paláců  na  hradě  Praž- 
ském, upomínal  jest  Blažek  sladovník  od  Yozuov,  měštěnín  Starého  města  Pražského, 
Bernarta  Rachmberka  z  dluhu  a  řek  jemu  Rachmberkovi :  Víš-li,  co  jest  toho  dluhu  ? 
A  on  Rachmberk  znal  sě,  že  jest  jemu  Blažkovi  pět  kop  grošuov  českých  dlužen. 

Bartoš  Lopatský,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  jest  mi  v  paměti,  že  jest  mne  prosil  Bernart  Rachmberk  z  Rachmberka, 
abych  s  Blažkem,  přítelem  svým  a  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  mluvil, 
by  mu  počekal  těch  desíti  kop  míšeňských,  kteréž  jemu  Blažkovi  on  Rachmberk 
dlužen,  do  svatého  Václava,  nic  dále.  I  mluvil  sem  s  ním,  a  on  Blažek  na  tom 
přestal,  že  mu  jich  čekal  do  svatého  Václava.  A  on  Rachmberk  na  ten  čas  tomu 
dosti  neučinil,  co  jest  přede  mnů  sliboval. 

R.  IV.  1.  E.  1.  a.  a  b. 

1711. 

Mezi  Bohuslavem  z  Benešova  s  jedné,  a  Kryštofem  z  Hermsdorfu  s  strany  druhé. 

1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Pan  Jan  Šumburk  z  Šumburka  a  v  Lands- 
hutě  takto  seznal:  Když  jsem  mluvil  s  Kryštofem  z  Hermsdorfu  o  tu  ruoznici,  která 
mezi  nimi  jest  o  ty  puohony,  i  tu  jest  Kryštof  řekl,  že  Bohuslavovi  z  Benešova  chce 
práv   býti,   před   kterým  právem  chce,  jedné  aby  tam  do  Trutnova  nejezdili,  že  jest 


358         .  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

nebezpečno  a  daleko   pro   útraty.   A  to   beru  k   své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak 
v  pravdě,  což  tuto  pravím. 

Jan  Bayorovský  z  Třebska,  úředník  u  desk  zemských,  seznal: 
že  sem  mluvil  s  panem  Kryštofem  z  Hermsdorfu,  aby  souduov  s  Bohuslavem  z  Be- 
nešova před  many  Trutnovskými  nechal  a  vážil  sobě  svú  starost  a  nebezpeóenstvie 
na  cestách,  aby  jemu  raději  před  soudem  komomiem  práv  byl.  A  on  tak  pověděl, 
že  to  chce  učiniti,  když  jeho  Bohuslav  požene  do  soudu  komomieho,  že  jemu  chce 
práv  býti  a  že  jemu  slibuje  ničímž  se  vytahovati  z  toho  soudu,  a  že  ani  hojemstvie 
nechce  bráti.  A  to  beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  tuto 
svědčím. 

R.  rV.  1.  F.  2.  b.    Srov.  svědomí  6.  1607  na  str.  272. 

1712. 

Mezi  panem  Janem  Špetlí  z  Janovic  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Bernartem  z  Walšteina 

s  strany  druhé.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Martin  Valovec  z  Bělé  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Toho  jest  mně  dobře  svědomo,  když  jsú  postupovali  haytmané  páně  Thovačovského 
panu  Jencovi  Bělé  zámku  i  toho  dvora  před  Bělu,  kterýž  k  zámku  přísluší,  a  v  tom 
necháno  VIII  vozníkuov  i  všeho  hospodářství,  vozuov,  pluhuov  i  toho  dobytka  ja- 
lového i  březieho.  Toho  jest  bylo  s  potřebu,  ale  já  toho  počtu  neviem.  A  sviní 
také  bylo  drahně,  ale  já  jim  také  počtu  nevím.  Ovec  bylo  viece  nežli  dvě  stě. 
A  v  tom  píce,  kteréž  jsú  byly  k  tomu  hospodářství,  zuostaly  v  tom  dvoře.  Pak 
dvuor  Valovice,  v  tom  dvoře  jest  postúpeno  všecko  hospodářstvie.  A  v  tom  dvoře 
bylo  devět  koní.  Pak  ten  dvuor  najali  za  pana  Jence  témuž  Martinovi  se  sta  ovcemi 
a  se  čtyřmi  koňmi.  A  ti  koni  jsú  jemu  položeni  v  IX  kopách  grošuov.  Pak  mají 
páni  v  tom  vuoli  zase  vzieti  koně  anebo  IX  kop  grošuov.  A  k  tomu  v  tom  dvoře 
zuostalo  VIII  krav  dojných,  dvě  jalovice  dvúletnie,  XVII  sviní.  Pak  z  toho  jsú  zase 
vzali,  když  mi  páni  vyčtli,  XL  ovec,  i  hnali  je  na  Kosátky  do  páně  Jencova  dvoru, 
a  k  tomu  jalový  dobytek  všecek.  Tomu  já  počtu  neviem.  Krav  VE  vzali  a  hnali 
je  před  Bělou  do  toho  dvoru,  též  vzali  V  koní  z  toho  dvoru  ne  velmi  dobrých, 
a  vuoz  jeden  a  tři  brány. 
R.  rv.  1.  F.  8.  a. 

1713. 

Mezi  Arnoštem,  Ghvalem  a  Mikulášem  a   Kryštofem  bratírími  vlastními  a  nedielnými  z  Le- 
skovce  s  jedné,  a  Alšem  Zruckým  z  Chřeňovic  s  strany  druhé.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Pan  Heřman  z  Říčan:  Jest  mi  to  dobře  svě- 
domo,  že  jsa  tu  bytem   v   Mnichovicích,   i  přijeli  jsú   v   noci  páně  Zruckého  lidé 


3       •-- 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  359 

i  brali  jsú  v  noci  kněze  Filipa  na  ty  vozy  a  na  sáně.  A  tu  jsem  já  je  rozuondal, 
aby  se  mord  nestal.  A  tu  jsú  je  Mnichovští  na  právo  do  městečka  vzali.  A  potom 
jest  pan  Zrucký  přijel  a  chtě  je  vyručiti  pode  C  kop  grošuov.  A  Mnichovští  jsú 
je  chtěli  jemu  na  jeho  řeč  dáti,  a  jestliže  by  je  páni  Leskovci  obeslali,  aby  ve  dvú 
nedělí  se  na  Cierkvici  stavěli.  Toho  jest  pan  Zrucký  nechtěl  učiniti,  a  s  tiem  jsú 
se  rozjeli  preč.  A  Mnichovští  je  na  závazku  měli  ty  lidi  páně  Zruckého  i  s  těmi 
koňmi  do  dalšieho  rozkázánie  pánuov  Leskovcuov.  A  to  beru  k  své  vieře  a  k  své 
duši,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  svědčím. 

V  středu  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu].  Marek  z  Mni- 
ch o  vic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sú  přijeli  lidé  páně  Zruckého 
k  nám  nočně  ve  tři  hodiny  na  noc,  chtějíc  nám  kněze  vykrásti,  se  zbrojí  a  s  ruč- 
nicemi, a  my  porozuměvše  tomu,  i  připravili  sme  se  také  k  tomu,  abychom  jim 
toho  bránili.  A  tak  že  sme  se  jich  zmocněli  a  zjímali  sme  je  a  zavazovali  slibem 
a  potom  sme  je  připravili  k  rychtáři.  A  potom  pan  Zrucký  přijel  k  nám  a  mluvě 
ke  mně  o  to  tuze.  A  já  sem  jemu  toho  odpieral  a  pravil  sem,  že  sú  nám  chtěli 
kněze  vykrásti,  kterýž  se  u  nás  do  smrti  zjednal.  A  pan  Zrucký  mluvil,  aby  mu 
lidé  jeho  propuštěni  byli.  A  my  sme  řekli,  že  toho  bez  vuole  pána  našeho  nechceme 
učiniti.  A  pan  Zrucký  řekl:  že  o  to  k  králi  JMti  chce  jeti.  A  potom  učinil  s  námi 
smlůvu  před  panem  Heřmanem  z  Říčan  a  před  Štosem  Jiříkem  a  před  Jiříkem  Al- 
berovským,  a  vyručil  lidi  své  pod  sto  kop  grošuov  českých,  aby  ty  lidi  postavil 
před  naším  pánem  s  tím  se  vším.  Pakli  by  toho  neučinil,  tehdy  aby  položil  sto  kop 
grošuov  českých  panu  Arnoštovi  i  bratřím  jeho.  A  na  to  sme  udělali  cedule  řezané 
sepsané.  A  když  tu  ceduli  přečetl,  řekl:  Nechci  já,  byste  tak  psali,  než  že  sú  na 
vozy  kladli.  A  my  sme  jemu  řekli :  Ne  tak ;  ale  nechť  jest  tak,  kterak  se  v  skutku 
dalo.  A  on  řekl:  Když  nechcete  toho  učiniti,  já  na  vás  puojdu  králi  žalovat.  A  my 
sme  řekli:  Jak  chcete,  tak  učiňte! 

Johannes  písař  z  Koloděj  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přitrefil  sem  se  k  tomu 
v  Mnichoviciech,  když  přijeli  lidé  páně  Zruckého,  chtiec  kněze  vykrásti  z  Mnichovic. 
I  učinili  pokřik  Mnichovští,  že  chtí  nám  kněze  vykrásti.  A  já  sem  také  tam  běžel 
s  nimi.  A  když  sme  tam  přiběhli,  i  měli  lidé  páně  Zruckého  kuše  napínané.  A  již  byli 
nakladli  na  vozy  i  na  sáně  statek  kněžský.  A  Mnichovští  se  jich  zmocnivše  i  pobrali 
je  s  tím  se  vším  a  obstavili  je  právem.  I  byli  tu  některý  den  na  tom  právě. 
I  prosili  sú  tíž  lidé,  aby  z  nich  některého  odpustili  k  jich  pánu  do  Prahy.  A  při- 
šedši zase,  i  pověděli,  že  pán  jich  přijede  a  je  vyručiti  chce.  I  přijel  pan  Zrucký 
a  je  vyručil  na  takový  zpuosob  pod  sto  kop  grošuov,  aby  je  stavil  ve  dvú  nedělí  zase 
na  právě,  a  jestliže  by  jich  nepostavil,  tehdy  aby  panu  Arnoštovi  aneb  jeho  bratřím 
sto  kop  grošuov  propadl.  A  tito  smlúvce  sú  mezi  nimi  byli:  pan  Heřman  z  Říčan, 
Jiřík  Štos  a  Jiřík  Alberovský.    A  když   sú  tu  námluvu  učinili,  svolili  se,  aby  cedule 


360  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

mezi  nimi  řezané  byly.  A  pan  Zrucký  tak  pověděl :  Pište  jak  chcete,  já  ke  všemu  svoluji. 
A  já  sem  sám  ty  cedule  mezi  nimi  sepsal.  A  potom  pan  Zrucký  pro  některakú  věc 
jich  vzieti  nechtěl,  že  jest  nebylo  psáno  po  jeho  vuoli;  ale  prve  tomu  cestu  dal, 
aby  psali,  jak  chtí. 

Bernarth  z  Mnichovic  [sv.  p.  a  ku  konci  takto:]  I  slíbil  jest  pan 
Zrucký  za  své  lidi  pod  sto  kop  grošuov  českých  k  rychtáři.  A  při  tom  byl  pan 
Heřman  z  Říčan,  Jiřík  Auberovský  a  Jiřík  Štos  při  té  smlůvě.  A  udělali  mezi 
sebú  cedule  řezané  i  dali  jednu  Zruckému.  A  on  ji  přečetl  i  chtěl,  aby  mu  opra- 
vili, že  nechtěl  toho  slova  mieti:  kradení  kněze,  než  kladení  na  vozy.  A  Jiřík  Štos 
řekl,  že  jinač  se  nemuož  psáti,  než  což  prve  psáno  jest.  A  pan  Zrucký  řekl,  ne- 
chcete-li  toho  opraviti,  že  chci  na  vás  králi  JMti  žalovati,  neb  nechci,  aby  moji 
lidé  za  zloděje  poctěni  byli.  A  nechtěl  smlúvy  držeti,  než  jel  s  tím  pryč. 

Václav  z  Mnichovic  [sv.  p.  a  ku  konci  takto:]  A  pan  Zrucký 
přečetši  svú  ceduli,  i  nezdálo  se  mu  té  smlůvy  držeti,  než  aby  ji  jinač  napsali. 
A  nechcete-li,  puojdu  na  vás  králi  žalovati.  I  řekl  mu  soused  jeden :  Udělaj,  jakť  se  zdá. 

Jan  Žák  z  Mnichovic  [sv.  p]. 

Daniel  z  Mnichovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  se  kněz 
Filip  u  nás  zjednal  až  do  smrti  a  že  nikdy  odpuštění  nebral.  A  Zruckého  lidé 
přijeli  pon  ve  tři  hodiny  na  noc  zlodějsky.  A  my  zvěděli  a  hájili  sme  jim  toho. 
A  oni  měli  kuše  napínané.  A  když  sme  se  jich  zmocněli,  i  zavázali  sme  je  slibem 
k  ruce  pánu  našemu  a  jeho  bratřím. 

Matěj  Nesnázuov  syn  z  Mnichovic  [sv.  p.] 

Jan  Hamáč,  rychtář  z  Mnichovic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo, 
když  sú  páně  Zruckého  lidé  zjímáni,  tehdy  pan  Zrucký  přijel  jest  ke  ínně  a  chtěl, 
aby  byli  propuštěni  mu  z  práva.  A  obec  mu  pověděli,  že  toho  učiniti  nesmie  pro 
své  pány.  A  v  tom  sme  požádali  k  tomu  pana  Heřmana  z  Říčan,  pana  Jiříka  Štose 
a  Jiříka  Auderovského.  A  tu  jest  pan  Zrucký  vyručil  lidi  své  ode  mne  pod  sto  kop 
grošuov  českých  a  slíbil  ruku  dáním  za  ně.  A  potom  o  to  rukojemství  a  smlúvu 
kázal  cedule  řezané  psáti  pro  lepší  paměť  toho;  jednu  aby  sobě  vzal  a  druhů 
abychom  my  měli.  A  my  sme  řekli :  Pane  Zrucký,  nechoďte  nikam,  až  se  cedule  na- 
píší. A  on  řekl:  Pište  jak  chcete,  jedné  mi  dajte  jednu.  A  když  byly  napsané, 
i  dána  mu  jedna,  a  on  ji  četl.  A  když  ji  četl,  řekl  jest  tak:  že  nechci  tak  mieti. 
Kdež  jest  bylo  napsáno  pro  vykradení  kněze  nočně.  Než  potiežte  se  o  to  a  opravte  mi 
to.  A  Štos  řekl:  Pane  Zrucký,  bychom  se  na  to  mnoho  radili,  jinač  nemuožem  dáti, 
než  jak  se  ten  účinek  stal.  A  pan  Zrucký  řekl:  Nechcete-li  mi  toho  jinač  učiniti,  po- 
jedu na  vás  králi  žalovat.  A  my  řekli :  Pane,  máte  toho  vuoli,  učiňte,  jak  se  vám  zdá. 

Duchek  příjmí  Spirit,  písař  z  Myšlína,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi 
svědomo,   když    sem  šel    se   panem   Štosem    do   Mnichovic,  i  přišli  sme   k  Markovi. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  U  1510.  361 

I  přišel  tu  také  pan  Aleš  Zrucký;  a  mluvil  jest  pan  Zrucký,  aby  jeho  lidé  dáni 
byli  na  rukojmie.  A  Mnichovští  sú  k  tomu  svolili.  I  chtěli  je  dáti  pod  sto  kop 
grošuov  na  postavení  před  jich  pány.  Tu  jest  pan  Štos  a  pan  Heřman  z  Říčan 
a  pan  Jiřík  Auberovský  s  Mnichovskými  činili  tu  smlúvu,  a  Johannes  písař  Kolo- 
dějský  jim  ji  psal.  I  dotkli  v  té  smlúvě,  že  z  té  příčiny  dávají  je  na  rukojmie  pod 
sto  kop  grošuov,  že  sú  nočně  přijeli  do  Mnichovic  lidé  páně  Zruckého  a  chtěli  jim 
jich  kněze  vykrásti;  a  pan  Aleš  Zrucký  nechtěl  jest  k  té  smlúvě  svoliti  pravě,  že 
sú  ho  nechtěli  krásti,  jakož  pak  ta  smlúva  to  v  sobě  šíře  ukazuje.  A  tu  sem  já  slyšel 
čísti  tu  smlůvu  i  sám  sem  ji  četl,  k  kteréž  jest  pan  Aleš  Zrucký  svoliti  nechtěl. 
A  tak  se  rozešli. 

R.  lY.  1.  F.  3.  b.  až  6.  a.  SroT.  SYědomi  &  1701  a  1702  na  str.  345  a  349. 

1714. 

Mezi  Janem  z  Kamenné  Lhoty  p  jedné,  a  mezí  Janem  a  Kryštofem  a  Štastným  bratřím!  ne- 

díelnými  z  Oudimé  s  strany  druhé.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Jakub  z  Kasanic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Zavolal 
mě  Jan  ze  Lhoty  před  pana  Svadbu,  kdy  jest  smlúval  vo  výstavky.  I  stala  se 
smlúva,  že  Jan  XXXti  výstavků  nechal,  abj  pánův  Žížovských  hajnie  je  vohledali. 
I  nechal  jest  dvoutcetí  viec. 

R.  IV.  1.  F.  6.  b.    SroY.  SYědomí  č.  1595,  1599  a  1639  na  str.  266,  269  a  294. 

1715. 

Mezi  Václavem  z  Štítného  s  jedné,  a  mezi  Janem  z  Yokova  a  na  Božové  s  strany  druhé. 

1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Martin  Rudolth  z  částkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. : 
To  mi  v  paměti,  když  se  otázal  pan  Štítnay  pana  Jana  Božejovského :  Proč  si  mi 
ten  muoj  potok  vylovil?  A  pan  Jan  řekl:  Protože  nemá  tím  potokem  voda  jíti. 

Šiman  z  Částkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sú  byli  pan  Štítnay  na  potoce 
pod  Lipinami  pstruhovém  se  panem  Janem  Božejovským,  i  otázal  se  pan  Štítnay 
pana  Božejovského:  Proč  si  mi  mój  potok  vylovil?  A  on  řekl:  Protože  společním 
potokem  voda  nejde. 

Jan  Novák  z  Částkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sú  byli  pan  Štítnay  se 
panem  Božejovským  na  potoce  pod  Lipinami,  i  přihodil  sem  se  k  tomu,  že  pan 
Štítnay  řekl  panu  Božejovskému :  Proč  si  mi  v  mém  potoce  lovil?  A  on  řekl: 
Protože  voda  společním  potokem  nejde.  I  shradil  sem  vodu,  aby  šla. 

Jíra,  rychtářuov  syn  z  Oustrašína,  [sv.  p.]. 

Jan  Lach  z  Oustrašína  [sv.  p.]. 

Václav,  Kraysuov  syn  z  Oustrašína,  [sv.  p.]. 

ArchiT  Čeiký  XIII.  46 


362  D.   Xin.  Begistra  so9idm  hmamSho. 

Jan  Lidmanský  z  Oostrašína  [sr. p.].    Dušek  z  Oostrašína  [sy. p.] 
[Bakoa  pozdějií  po  straně  připsáno:]  MDXI*  feria   IH    post    Floriáni  [6. 
krětna].  Matonš,  postřihač  z  Tibora,  [sr.  p.]. 

R.  IV.  L  F.  7.  s. 

1716. 

Meri  Václavem  z  Štítného  s  jedné  a  Janem  z  VokoTa  a  na  BoiejoTČ  s  strany  drahé. 

1510,  11.  listopadu. 

Feria  11.  die  sancti  Martini.  Jan  Lidmanský  z  Oustrašína, 
u.  p.  n.  k.  8.  t:  Když  bylo  na  rybníce  pstrohovém,  i  optal  se  pan  Štítnay  pana 
Božejevského :  Proč  si  mi  ndélal  hráz  na  rybníce  pstrnhovém  a  na  potoce?  A  pan 
Božejovský  řekl:  Já  sem  ji  nedělal,  než  když  chceš  yědětí,  že  jest  jí  dělal  Martin 
Mikšnov  syn,  Jan  Vávraov  syn,  oba  z  Bóro.  Ale  já  sem  jim  dělati  nekázal,  a  s  mou 
Yuolí  to  nenie. 

Václav  z  Hustašína,  člověk  pana  Václava  Štítného,  n.  p.  n.  k. 
8.  t:  Když  sme  byli  některá  chvíli  s  pánem  svým  na  potocích  pstruhových  v  Lipi- 
nách,  tehdy  jest  mluvil  pán  muoj  s  panem  Božovským:  Pročs  mi  tu  udělal  hráze 
v  splave  ?  A  on  mu  otepřel  tak :  že  sem  já  jí  nedělal,  že  jsú  ji  dělali  moji  lidé  a  bez 
mé  vuole,  Martin  Mikšuov  syn  a  Vávrů  syn,  oba  ze  vsi  Boru. 

Martin  Rudol  z  částkovic,  člověk  páně  Štítného,  [sv.  p.] 
Jan  Novák  z  částko  víc,  člověk  páně  Václav  uov  Štítného,  [sv.  p.] 
Jíra,   rychtářuov  syn  z  Oustrašína,  páně  Václavuov  Štítného 
člověk,  [sv.  p.] 

[Rukou  pozdější:]  Letha  9C  XI^  f.  UI.  post  Floriáni  [6.  května].  Matouš, 
postřihač  z  Tábora,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  v  paměti,  když  byl  otázán  Bo- 
žejovský od  Václava  Štítného,  s  jeho-li  jsú  volí  dělali  hrázi  v  splave  na  rybníce  pstru- 
hovém jeho  Božejovského  lidé,  a  on  Božejovský  pověděl,  že  jsú  to  bez  jeho  vuole  udělali. 

R.  IV.  1.  F.  7.  b.    SroY.  předchái^íd  STědomí  č.  1715. 

1717. 

Mezi  Frydrychem  Vlčkem  z  Tetova  s  jedné,  a  Václavem  a  Janem  Pulcovými  z  Eosobud 

s  strany  dnúié.  1510,  11.  listopadu. 

Die  Martini.  Prokop  ze  Lhoty  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že 
Jan  Pulcuov  vyvedl  s  Václavem  z  Kosobud  Prokopa  Elišcova  ze  Lhoty  nočně  s  statkem 
a  vybrali  jej. 

Mareš  ze  Lhoty  n.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  Jan  Pulcuov  a  Václav 
z  Kosobud  vyvedli  pánu  mému  člověka  Prokopa  Elišcova  syna  ze  Lhoty  nočně  a  vy- 
brali jej  i  s  statkem. 

R.  rv.  L  F.  18.  a. 


Sviáomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1510.  363 

1718. 
Mezi  Janem  z  Eestřan  s  jedné,  a  Alžbětu  Bavorovskú  z  Třebska  s  strany  druhé. 

1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  sancti  Martini.  Kněz  Jan  z  Lomnice,  převor 
Strakonického  konventu,  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  biskupu  pH  vzetí  kněžství 
svého  učinil,  seznal  takto:  Jakož  toho  na  mně  pan  Jan  z  Eestřan  žádá,  abych  mu 
dal  svědomie:  když  bylo  po  Strakonickém  ohni  teď  okolo  puol  druhého  léta,  co  jest 
ke  mně  dala  schovati  paní  Alžběta  Bavorovská;  i  tak  já  se  pomním,  když  mě  jest 
žádala,  abych  jí  některé  věci  její  schoval,  i  učinil  sem  to  s  povolením  pána  Strako- 
nického JMti.  I  přineseno  jest  šatuov  ložních  dvě  břemena  najméň,  a  k  tomu  truhla 
prostřední,  ani  velká  ani  malá,  a  zamčená;  ale  já  neviem,  mnoho-li  jest  v  ní  bylo. 
Než  některý  čas  potom  přišla  jest  ke  mně  a  brala  sobě  ňáké  potřeby  z  té  truhly, 
a  já  zahléd  sem  náky  koflíček,  ale  toho  nepamatují,  byl-li  jest  pozlacený,  a  ňáké 
šaty  chodíce,  ale  neviem,  ženské-li  sú  byly  čili  mužské,  neb  sem  já  toho  nic  ne- 
ohledoval.  A  také  přinesla  jest  ke  mně  měšec,  ne  malý  ani  také  veliký,  s  ňákými 
penězi,  neplný.  Ale  já  neviem,  co  jest  v  něm  bylo,  penieze-li  čili  groši  čili  zlaté 
neb  sem  ho  nepřehledoval.  A  jakož  na  mně  toho  dále  žádá,  všecko-li  jest  to  při 
mně  čili  sem  jí  zase  vrátil,  i  já  tak  pravím,  že  což  mi  kolivěk  dala  schovati,  sem 
jí  všecko  zase  vrátil. 

Jan  z  Bílenic,  kancléř  páně  Strakonického,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když 
bylo  některý  čas,  jako  ten  oheň  veliký  v  Strakonicích  vyšel,  tehdy  toho  času  byl 
sem  já  v  Praze  po  potřebě  pána  svého  JMti.  A  když  sem  z  Prahy  přijel  po  tom 
ohni  domuov,  tu  sem  v  domu  svém  nalezl  paní  Bavorovskú  s  dítkami  a  čeládku 
její,  ana  ji  manželka  přijala  jakožto  matku  svú  a  postoupila  jí  jednoho  pokoje,  co 
by  měla,  aby  sobě  tam  schovala.  Než  já  sem  toho  nevohledával  a  v  pravdě  neviem, 
co  jest  tam  svého  měla.  Než  toto  sem  viděl,  že  jest  měla  tu  koníky  dělné  a  některú 
krávu ;  jedna  byla  velmi  opálená,  a  svině  byla  také  velmi  spálená ;  pánev  veliká  jako 
pivo  vaří,  konev  cínová  a  některé  cínové  nádobíčko,  a  některé  šaty  ložní  i  chodíce, 
nemnoho  a  nevelmi  dobré.  Také  od  železa  jako  plechy,  pantíky  a  hřebíky  shořalé 
po  tom  ohni  vybrali.  To  sem  viděl,  že  jest  u  mne  měla,  pokudž  paměf  má  nese. 
A  také  mi  toto  dobře  svědomo  jest,  že  nebožtík  pán  starý  JMt  ráčil  jest  pana  Jana 
Eestřanského  a  paní  Bavorovskú  o  to  slyšeti  několikokrát,  ale  kým  se  to  rozešlo  aneb 
kterú  stranu,  že  nejsú  srovnání,  toho  já  v  pravdě  v  paměti  nemám. 

Václav  Voyta  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  teď 
budou  dvě  létě  v  puostě  po  ohni  Strakonickém,  když  sem  šel  od  Salvě,  i  stál  jest 
rychtář  Strakonický  se  paní  Bavorovskú  a  uhlédav  mě,  i  zavolal  mě:  Voyto,  poď 
sem!  příkázalf  pán  starý  i  mladý,  aby  Bavorovské  v  pokoji  nechal  a  neklnul  jí 
a  nelál.  A  Bavorovská  řekla :  Milý  sousede,  však  sú  mé  kurvy  zapálily  děvky  u  mne, 

46* 


364  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního. 

a  co  sem  já  tím  vinna?  A  ty  máš  také  děvky  i  čeleď;  kdyby  u  tebe  tvá  čeleď  za- 
pálila,  také-li  by  ty  tím  měl  vinen  býti? 

Janek  Malý  z  Strakonic  n.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  jest 
paní  Bavorovská  mluvila:  Jestliže  kto  na  mě  provede,  že  jest  ode  mne  oheň  vyšel 
a  žě  skrze  mne  škodu  jakú  vzal,  žě  co  stane  za  groš,  dám  mu  dva,  pakli  za  peniez 
stane,  dám  mu  tři  penieze. 

V  úterý  po  svatém  Martinu  [12.  listopadu].  Absolon  z  Brloha 
vyznal  takto:  To  mi  dobře  svědomo,  žě  Jiřík  kovář  v  Strakoniciech  není  shořalý. 
A  také  sem  to  slyšal  od  Jánka  řezníka,  žě  mi  pravil,  žě  není  shořalý.  A  to  beru 
k  své  vieře  a  k  své  duši,  žě  jest  tak  v  pravdě. 

Yojislav  z  Eestřan  vyznal  takto:  To  mi  svědomo,  že  Jiřík  kovář  z  Stra- 
konic není  shořalý,  a  Martin  Buben,  Jíra  ^mlynář,  Petr  švec,  Lyska,  Janek  Malý, 
Tetaur  Jiřík,  Jakub  konvář  nejsú  pohořelí.  A  to  beru  k  své  vieře  a  k  své  duši,  že 
jest  tak  v  pravdě. 

Jan  Skřivan  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  Jiřík 
kovář,  Martin  Buben,  Jiřík  mlynář,  Jiřík  Tetaur,  Petr  švec  a  Mathůš  Lyska,  Jakub 
konvář  a  Janek  řezník  nejsú  pohořelí  a  jsú  všickni  z  Strakonic. 

Burian  z  Běšin  vyznal  takto :  To  mi  svědomo,  že  Petr  švec,  Martin  Bílek, 
Jíra  mlynář,  Mathůš  Lyska,  Janek  řezník,  Jiřík  kovář,  Jiřík  Tetaur,  Jakub  konvář, 
všickni  z  Strakonic,  ti  nejsú  pohořelí,  kteréž  jsem  tuto  jmenoval.  To  beru  k  své  vieře, 
k  své  duši,  že  jest  tak  v  pravdě. 

Kříž  Sapina  z  Strakonic  z  dolejšieho  městečka  [sv.  p.]. 

Kubík,  hrnčieř  z  Strakonic,  [sv.  p.J. 

R.  IV.  1.  F.  14.  a.    SroT.  SYédomí  č.  1572  a  1698  na  sir.  242  a  336. 

1719. 

Mezi  Janem  Eestřanským  a  Bavorovskú.  1510,  [11.  listopadu]. 

Absolon  z  Brloha  seznal  takto:  To  mi  jest  svědomo,  že  když  sem  přišel 
do  Strakonic  po  ohni,  tu  sem  šel  s  panem  Janem  Eestřanským  do  jeho  domu,  tu  sem 
viděl,  že  byl  duom  shořalý;*)  a  vepře  umrlého  sem  viděl  na  dvoře.  A  beru  to 
k  své  víře,  k  své  duši,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  svědčím. 

Jan  Burian  z  Bcšin:  Když  sem  přišel  do  Strakonic,  tu  sem  šel  do  páně 
Janova  Eestřanského  domu.  Tu  sem  viděl,  že  jest  mu  všecken  duom  z  gruntu  vy- 
hořal.  A  to  beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak,  což  svědčím. 

Jan  Skřivan  z  Strakonic  u.  p,  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  vědomo,  že  jest 
v  Strakonicích  shořal  panu  Janovi  Eestřanskému  duom  podle  paní  Bavorovské 
s  stodolou,  s  chlévy. 

Eubík,  hrnčíř  z  Strakonic,  [sv.  p.]. 


i 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  365 

Stáné,  řezník  z  Strakonic,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  že  jest 
panu  Janovi  Kestřanskému  v  Strakonicích  duom  shořal  i  stáje,  stodoly.  A  to  pama- 
tují, že  jest  mluvil   to  pan  Jan  Eestřanský,   že  jsú  mu  peníze  a  šaty  shořaly  také. 

Jiřík  Tetaur  z  Strakonic  n.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  že  jest 
panu  Kestřanskému  duom  v  Strakonicích  podle  paní  Bavorovské  shořal  s  marštalemí, 
8  stodolu.  A  já  sem  mu  přivezl  byl  XXIV  for  obilé  do  toho  domu  ten  rok,  a  co 
pak  jiní,  toho  já  nevím,  a  že  jest  mu  to  všecko  shořalo. 

R.  IV.  1.  F.  17.  b.  Srov.  syědomí  &  1572,  1698  a  1718  na  str.  242,  385  a  863.  *)  Za  tím  pře- 
škrtnutá slova:  „krom  t  komoře  sem  v  jedné  byl,  a  ponebí  nebylo  docela  shořené.^ 

1720. 

Mezi  Václavem  [z]  Štietného  s  jedné,  a  Janem  z  Yochova  a  na  Božejově  s  strany  druhé, 

o  plotce  a  o  brání  zemé.   1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Jan  Lidmanský  z  Oustrašína,  páně  Vá- 
clava Štítného  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  některý  čas  bylo,  tehdy  na 
potocíech  těch  udělal  pan  Božejovický  dva  ploty  a  zapěchoval.  A  pán  se  otázal: 
Pro  kterús  příčinu  to  udělal?  A  on  pověděl:  Pro  tu  příčinu,  že  ta  voda  tudy  nemá 
jíti.  A  pověděl,  že  mému  pánu  z  mé  mladosti  nebylo  toho  hájeno  ani  překáženo,  co 
já  mohu  pamatovati,  až  pan  Božejovský  to  učinil. 

Václav  z  Oustrašína,  Kraysova  Vaňka  syn,  páně  Václavuov 
Štítného  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sme  byli  na  těch  potocíech,  tehdy  pán 
muoj  tázal  se  pana  Božejovského :  Pročs  mi  v  mém  potoce  přehrazoval?  A  on  po- 
věděl: Pro  tu  příčinu,  že  tudy  voda  nemá  jíti.  A  pán  mu  náš  řekl,  že  má  jíti  tudy. 
A  za  naší  paměti  —  já  jsem  se  tu  rodil  —  vždycky  tudy  potok  šel. 

Martin  Rudol  z  Částkovic,  páně  Václavuov  Štítného  člověk, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Co  se  dotyce  vody  té,  i  když  náš  pán  se  pana  Božejovského  otázal, 
z  které  příčiny  mu  jest  tu  plot  učinil;  a  on  pověděl:  Z  té  příčiny,  aby  tudy  voda 
nešla.    A  já  to  pomním,   neb  jsem  tu  rozený  od  LXXti  leth,   že  jest  tudy  voda  šla. 

Jíra,  rychtářuov  syn  z  Oustrašína,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  bylo  některú 
chvíli,  tehdy  muoj  pán  mluvil  s  panem  Božejovským :  Pročs  mi  ty  dva  plótky  udělal 
a  za  to  prstí  zapěchoval  ?  A  on  pověděl :  Proto  sem  zapěchoval,  že  tudy  voda  jíti  nemá. 

Jan  Lach  z  Oustrašína  [sv.  p.].     Dušek  z  Oustrašína  [sv.  p.]. 

[Pozdější  rukou:]  MDXP  f.  III.  post  Floriáni  [6.  května].  Mathouš, 
po  střih  ač  z  Tábora,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  jest  Božejovský 
udělal  ploty  v  Lipinách  v  potoce  a  udělal  mezi  nimi  hrázi,  i  vobrátil  tu  vodu  do 
jiného  potoka,  aby  nešla  tiem  potokem,  kudy  prve  šla.  I  voptal  ho  Václav  Štítný, 
proč  jest  bral  zemi  na  jeho.  A  on  Božejovský  pověděl:  Já  sem  mněl,  že  sem  bral 
na  svém.  A  tomu  budou  štyři  létha  v  křížové  dni. 


yA  D.  XUL  Begidra  so9idm  hmamSko. 

áiman  z  Čistkoric  a.  p.  il  k.  s.  t:  To  mi  SYédomo,  když  se  pUl  pan 
ikítojj  paus  BoiejOTskáhOy  proč  jest  bral  zemi  r  louce  čloT&a  jeho  a  z  jeho 
gnmthii,  a  on  řekl:  Ji  sem  mnS,  že  jest  ďoTdui  mého  Jana  ze  Lhoty  ode  drora. 
A  nabral  jí  mnoho  yozuot  a  hradil  jí  ▼  potoce. 

Jan  Lidmanský  z  Onstrašína  [sr.  p.]. 

Viclar  z  Oostraiína  [sv.  p.].    Jan  Lach  z  Onstrašína  [sr.  p.]. 

R.  nr.  L  F.  16.  A.  A  F.  17.  A.    SrOT.  irédoid  h  1715  a  1716  ba  Ur.  Ml  a  361. 

1721. 

Ifezi  porgmistrCTi  a  raddon  i  tíí  obd  méata  Plskn  s  jedné,  a  BohnslaTan  Dihú  z  Badkorie 

8  stnmy  drahé.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  U.  die  MartinL  Jíra  z  Smrkovic,  člověk  pánnor  Pí- 
seckých,  hajný  lesnov  Píseckých  nad  Hnorkami  mezi  Seliborem 
a  mezi  Maletici  a  Putimí,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Sekali  pod  mým  ouřadem  pa- 
cholci páně  DrhoTi  les  v  Huoridurh  pánuov  Píseckých.  Nekoupil  jest  on  pan  Drha 
toho  lesu  ani  on  mluyil  se  mnú.  Pak  ji  sem  sě  roptal  padiolkuov  těch:  Kto  jest 
Tám  kázal  to  sekati?  A  oni  řekli:  Pan  Drha. 

Jan  Trunček  z  Putimě,  hajný  na  Huorkách  lesuo?  těch,  kteří 
leží  mezi  Putimí  a  mezi  Maletici,  mezi  Smrkovici  [sv.  p.] 

S.  nr.  L  F.  S3.  A. 

1722. 
Mezi  Kryštofem  z  Sabenic  a  z  Blatná  s  jedné,  a  Janem  Mladotu.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  n.  die  Martini.  Jiřík  z  Eostomlátek,  člověk  páně  Doni n- 
ského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  já  ničehož  nejsem  svědom  a  nevím  nic,  než  pan 
Kryštof  chce,  abych  sě  pamatoval,  a  já  nevím  v  čem. 

Jaroš  z  Kostomlátek,  člověk  páně  Donínského,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
že  přijel  pan  Kryštof  do  Kostomlátek  a  mluvil  se  mnú,  že  sukni  tu  vodpouštímť 
a  mohuf  ještě  za  dvě  státi ;  jediné  máš-li  co  v  paměti,  aby  pověděl  vo  koni  jakéms. 
A  já  nevím,  vo  jakém. 

Jan  z  čeliče,  člověk  páně  Donínského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když 
sem  přišel  ku  panu  Kryštofovi  z  Sabenic,  tehda  sě  mne  tázal,  doma-li  jest  pan  Mla- 
dota. A  já  druhdy  sem  řekl,  že  jest,  a  druhdy  že  nenie.  Tak,  říkával  on  pan 
Kryštof,  měl  bych  k  němu  poslati,  že  mi  za  dvanáct  kop  gr.  slíbil. 

R.  rV.  L  F.  28.  b. 

1723. 
Nestání  k  svědomí.  1510,  11.  listopadu. 

Feria  II.  die  Martini.  Pan  Voldřich  Myška  čekal  na  svědky,  na 
páně  písařovu  manželku,  na  Petrovského,  na  paní  Johanku  starů  maršálkovu,  dopoledne. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1510.  367 

Pan  Frycek  z  Dalimiřic  též  na  den  svatého  Martina  stál  až  do  po- 
ledne, čekaje  svědkuov,  které  pan  Svojanovský  postaviti  měl  dopoledne. 

Filip  kovář  z  Mělníka  na  den  sv.  Martina  vopovídal  sě,  že  čeká  na 
svědomí  páně  Řepnicovo  a  p.  Václavovo  z  Radovesic. 

Páni  Čáslavští  postavili  na  den  sv.  Martina  svědky,  pro  které  od  pana 
Špetle  pohnáni,  ale  pan  Špetle  nestál. 

Pan  Doubek  přiznal  sě,  že  stojí  na  hradě  Pražském  k  svědomie  panu 
Eomouzskému. 

R.  IV.  pří  L  D.  18.  yloženo  na  kuse  papíru. 

1724. 

Mezi  Václavem  z  Polák  s  jedné,  a  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  s  strany  druhé. 

1510,  12.  listopadu. 

Feria  III.  die  V  fratrum.  Jakub  ze  Zderaze,  páně  Wolfuov 
člověk  z  Gutšteina,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  v  pamětí,  že  jest  pravieval  ne- 
božtík  pan  Penkar  častokrát,  že  pan  Zigmund  Bareš  má  smlouvu  s  panem  Václavem 
Polacským  takovú,  že  on  Bareš  má  dávati  jemu  Polacskému  každé  spuštěnie  rybníka 
toho,  který  jest  pod  Zderazí  najbližší,  čber  ryb. 

Jan  kovář  ze  Zderaze,  člověk  páně  Wolfuov  z  Gutšteina,  u. 
p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  já  svědom,  že  sem  slyšal  od  pana  Penkara  nebožtíka,  že 
jest  pravil,  že  má  pan  Zigmund  Bareš  smlúvu  s  panem  Václavem  Polacským  takovú, 
že  jemu  Polacskému  má  dáti  každé  spuštěnie  toho  rybníka,  který  jest  pod  vsí  Zde* 
razí,  on  Bareš  čber  ryb. 

R.  rv.  L  F.  8.  b. 

1725. 
Mezi  Albrechtem  Ciplou  z  Kravská  a  Martinem  Lišků  z  Wimperka  s  strany  druhé.  1510,  [12.  listop]. 

Dušek  Budislavský,  měštěnín  města  Mayta,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že 
byl  sem  při  té  puotce,  kdež  jsú  sě  pohodli  spolu  Martin  Liška  z  Wimperku  a  Al- 
brecht Cipla  z  Kravská  o  nebožtíka  pana  Jana  Kostku.  Dával  jemu  panu  Janu 
Kostkovi  lháře,  že  jest  byl  nebožátko  neupřímé,  co  jest  s  kým  smluvil,  že  žádnému 
nezdržel.  Tehdy  Albrecht  Cipla  zastával  pana  Jana  Kostku.  A  Martin  Liška  řekl: 
Proč  ty  jej  zastáváš?  Zda-liž  toho  nevíš,  že  jest  tebe  nechtěl  v  Litomyšli  míti? 
A  to  já  mohu  provésti. 

R.  IV.  1.  F.  9.  b. 

1726. 

Mezi  Petrem  Malovcem  z  Ghaynova  s  jedné,  a  Jindřichem  Hodéjovským  z  Hodéjova  s  strany 

druhé.  1510,  [12.  listopadu]. 

Jan  z  Votic,  člověk  páně  Burianuov  Votického,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 


368  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Byli  sme  posláni  od  pana  Petra  Malovce  ku  panu  Jindřichovi  Hodějovskémn  vo  pe- 
níze, aby  poslal  on  Hodějovský  po  ně  ku  panu  Petrovi  Malovcovi,  chce-li,  že  budou 
dány  jemu  Hodějovskémn. 

Jan  kovář  z  Votic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sme  byli  posláni  od  pana 
Petra  z  Malovce  ku  panu  Jindřichovi  Hodějovskémn  o  penieze,  kteréž  jest  měl  dáti 
člověk  páně  Yotického  Ryneš  z  Radotína  jemu  panu  Jindřichovi,  pověděl  pan  Petr 
Malovec,  že  jsú  hotovy,  aby  on  Hodějovský  po  ně  poslal,  chce-li,  že  mu  dány  budou. 

R  IV.  1.  F.  9.  b. 

1727. 

Mezi  Janem  z  Koloděj  a  na  Skaličce  s  jedné,  a  Pruošou  z  Toušeně  s  strany  druhé. 

1510,  12.  listopadu. 

V  úterý  po  svatém  Martinu.  Tobiáš  z  Kyje,  člověk  páně  Atrz- 
pachuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  jest  Pruoša  vzal  od  pana  Jana 
Koloděje  IX  dčberuov  ryb,  po  XLV  groších  českých  dčber.  A  já  sem  mu  jich  po- 
máhal vésti  z  nájmu  a  vzal  sem  jich  čtyfí  dčbery  na  svuoj  vuoz.  A  Pruoša  vzal  na 
svuoj  pět  dčberuov,  a  za  to  mi  jest  platil. 

Vaněk  z  Skalice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  Pruoša  z  Toušeně 
vzal  od  pana  Jana  Koloděje  IX  dčberuov  ryb  po  XLV  groších  českých,  a  za  ně  mu 
nic  nedal.  A  Tobiáš  vzal  na  svuoj  vuoz  čtyři  dčbery  a  Pruoša  na  svuoj  vuoz  vzal 
pět  dčberuov. 

R.  rV.  1.  F.  11.  b. 

1728. 

Mezi  Alžbětou  Bavorovskú  z  Třebska  s  jedné,  a  Janem  Eestřanským  oc  s  strany  druhé. 

1510,  12.  listopadu. 

Feria  III.  post  Martini.  Michal,  pacholek  páně  Robmhapuov, 
u.  p.  n.  k.  s,  t.:  Když  sem  byl  u  paní  Bavorovské  v  Strakonicích,  že  sem  vyšel 
na  dvuor  v  noci,  viděl  sem,  ano  hoří  Vojtova  stodola.  A  ještě  nehořalo  nic  u  paní 
Bavorovské. 

Jíra,  obývající  na  předměstí  města  Písku,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když 
sem  byl  učedlníkem  u  Jiříka  Tetaura,  kožehiha  v  Strakonicích,  běžel  sem  v  noci 
k  mateři  své  mimo  duom  paní  Bavorovské,  a  stáje  jedna  z  zadu  domu  paní  Ba- 
vorovské vedle  Voytova  domu  horala,  a  v  ŠkorĎovic  domu  čtvrtý  duom  od  Bavo- 
rovské horal  všecken  z  zadu  i  s  předu.  I  u  jiných  souseduov  hořelo  také  s  předu 
i  s  zadu,  jako  u  Voyty  a  u  starého  rychtáře. 

R.  rV.  1.  F.  12.  b.  SroY.  SYědomí  &  1572,  1693,  1718,  1719  a  1728  na  str.  242,  835,  368,  364  a  368. 


-  ■  j ' 


Svědomí  h  roh^  sv.  Martina  1.  1510.  369 

1729. 

Mezi  Vilémem  Mračkem  z  Dube  s  jedné,  a  Jiříkem  Žehartem  z  Nasevrk  s  strany  drahé. 

1510,  12.  listopadu. 

V  úterý  po  svatém  Martině,  Vondřej  rychtář  z  Prčice  u.  p. 
n.  k.  8.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  mě  pán  muoj  poslal  s  konšely  k  Jiříkovi  Žehartovi 
z  Nasevrk,  chce-li  mu  ten  pych  napraviti,  kterýž  mu  udělal,  že  mu  zbil  člověka 
jeho  jménem  Mathúše  Pitáka  na  svobodné  královské  silnici.  A  on  řekl:  že  nemám 
pánu  co  napravovati. 

Vaněk  Sítař  z  Prčice  konšel  [sv.  p.] 

Mach  z  Prčice  konšel  [sv.  p.]. 

Vondřej  Hnízdo  z  Předvojova  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byl  sem  požádán  vedle 
souseda,  když  jej  byl  obeslal  neboštík  pan  Jan  Malovec  z  Pacova,  jménem  Mathúše. 
I  šel  sem  s  ním.  I  učinil  jest  neboštík  pan  Jan  otázku:  Chceš-li,  teď  tvého  syna 
osadím.  A  Mathúš  řekl:  Milý  pane,  já  bych  tomu  rád.  A  já  sem  řekl:  Pane  milý, 
nebude-li  napřed  pána  Boha  a  TMti,  že  on  tomu  neučiní  nic.  A  pan  Jan  řekl:  Ta- 
tíku,  pomoz  mu  nětco,  však  muožeš.  A  Mathúš  řekl:  Pane,  já  s  to  býti  nemohu,  neb 
sem  ho  prve  oddělil.  A  pan  Jan  mu  řekl:  Ale  puojč  mu  krávy,  a  jáf  mu  také 
nětco  připomohu.    A  Mathúš  řekl:    Pane,  již  já  to  učiniti  chci  s  svú  velikú  škodu. 

Jan  z  černotic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  neboštík  pan  Jan  Malovec  obeslal 
před  se  Mathúše  z  Černotic,  a  když  sme  k  němu  přišli  na  Borotín,  tu  neboštík  pan 
Jan  řekl:  Nu,  Mathúši,  teď  já  tvého  syna  chci  osaditi;  co  mu  chceš  pomoci? 
A  Mathúš  řekl:  Pane  milý,  již  sem  já  jemu  učinil,  co  sem  měl  učiniti,  a  přes  to, 
ač  s  svú  velikú  škodu,  to  učiním,  ještě  mu  krávy  puojčím.  I  puojčil  mu.  A  potom 
pan  Jan  jej  osadil  v  Záhoříci.  I  nebyl  na  tom  grunthu  čtvrti  létha,  až  jej  pan  Jan 
zase  z  toho  grunthu  ssadil.  A  on  potom  šel  zase  k  otci  a  kázal  otci  svému  tu 
krávn  zase  zajieti.  A  on  šel  a  zajal  ji;  a  v  tom  Jiřík  Žeharth  postihl  ho  a  bil  jej. 

Jan  z  černotic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  mi  otec  puojčil 
krávy,  a  já  potom  byl  sem  osazen  na  grunthu  pana  Jana  Malovce  neboštíka ;  a  potom 
mě  pán  ssadil  zase  z  grunthu.  A  já  šel  sem  k  otci  svému  zase  a  kázal  sem  otci,  aby 
šel  a  zajal  tu  krávu  zase.  A  on  šel,  a  v  tom  postihl  ho  Jiřík  Žeharth  i  bil  jej 
a  zranil. 

Martin  z  Měšetic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  Mathúš  otec 
muoj  puojčil  Janovi  bratru  mému  krávy.  I  přišel  jest  Jan  zase  k  otci  a  mluvil  mu 
takto :  Milý  tatíku,  poněvadž  se  se  mnú  tak  potiskají  a  pohánějí,  jdi  a  zajmi  ty  svú 
krávu  zase  a  opatř  své;  neb  já  tam  býti  nemohu.  A  on  šel  bílé  dni  svobodně. 
A  Jiřík  Žeharth  postihl  ho  i  bil  jej  a  zsekal  a  zchromil  na  svobodné  královské  silnici. 

R  rv.  1.  F.  18.  a. 

Archiv  Česky  XHI.  47 


370  D.  XIIL  Begistra  soudu  homomíko. 

1730. 

Mezí  Jiříkem  ze  Štermberka  s  jedné,  a  MikuláSem  Trubačem  z  Limbarka  s  strany  drahé. 

1510,  12.  listopado. 

Feria  III.  post  Martini.  Martin  z  Benešova  o.  p.  n.  k.  s.  t:  Žá- 
dali jsú  na  panu  Štemberkovi  páni  Limborští  práva  na  souseda  našeho  z  Benešoya, 
na  Jana  Votavu^  a  pán  jim  právo  pustil  nan  a  držal  jim  toho  Yotavu  štyry  neděle. 
Potom  sú  sě  páni  Nymburští  zase  nenavrátili. 

Mikuláš  z  Benešova,  člověk  páně  Šternberkuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Když  páni  Nymburští  přijeli  do  Benešova  žádajíce  na  panu  Štermberkovi  práva  na 
souseda  našeho  Yotavu  z  Benešova,  a  pán  JMt  propustil  jest  jim  právo  na  téhož 
Yotavu.  Když  právo  nan  pustil,  kázal  ho  vsaditi  a  jim  Nymburským  kázal  zase  ne- 
meškajíce přijití.  A  držal  jim  ho  až  do  štyř  neděl.  A  oni  Nymburští  nepřyeli  sú. 
I  potom  jest  ho  na  rukojmie  dal. 

Jan  Pupek  z  Benešova,  člověk  páně  Štermberkuov  [sv.  p.] 

R.  rV.  L  F.  23.  b. 

1731. 
Mezi  panem  Čemčickým  oc  s  rukojměmi  Salomeny  z  Badovesic.  1510,  12.  listopadu. 

Feria  III.  post  Martini.  Jan  písař  z  Nového  města,  služebník 
páně  černčického,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  svědomo,  že  pan  Yilém  Yese- 
licky  ukázal  mi  ceduli,  jíž  rok  minul  po  svatém  Jeronýmu,  k  kteréžto  ceduli  při- 
pravil mne  jest  puohonem  vedle  práva,  tak  že  jsem  sě  k  nie  přiznal  vedle  práva, 
že  jsú  v  té  ceduli  rukojmie  psáni,  kteréž  mi  jest  kázal  psáti  pan  čemčický.  Kte- 
řížto rukojmie  slibovali  jsú  za  věno  paní  Salomeny  z  Radovesic,  jakož  ta  cedule 
v  sobě  šíře  vysvědčuje.  A  též  i  nyní  k  též  ceduli  sě  přiznávám  vedle  práva. 

Jiřík  z  Hradiště  u.  p.  n.  k.  s.  t.;  Sem  toho  dobře  svědom,  když  jest 
sobě  pojímal  pan  Bavor  Yeselický  pannu  Salomenu  z  Radovesic  od  panie  čemčicské 
za  manželku,  že  jest  po  nie  pan  čemčicský  jmenoval  padesát  kop  grošuov  českých, 
a  proti  tomu  jest  pan  Bavor  jí  paní  Salomeně  uručil  sto  kop  grošuov  českých  a  XXY 
kop  grošuov  vše  českých.  A  za  to  jsú  rukojmie:  pan  Beneš  Sendražský,  pan  Matěj 
EQožek,  pan  Jiřík  Spytský,  pan  Zigmund  Eafunk,  pan  Jan  Tamchyna,  pan  Yýšek 
z  Yeselice,  pan  Beneš  Bába,  pan  Vilém  Yeselický,  jakož  cedule,  kterúž  tíž  rukojmie 
mně  sú  čtli  a  ukazovali,  plněji  svědčí,  že  jest  to  tak  v  pravdě. 

R.  IV.  1.  F.  24.  b.    SroY.  nálezy  &  1622—1624  na  str.  284  a  285. 

1732. 

Mezi  Kryštofem  z  Sabenic  a  z  Blatná  s  jedné,  a  Václavem  Mladotu  z  strany  druhé.  1510,  13.  list 
Feria  lY.   post   Martini.     Jan    Krajčí,    měštěnín    města  Nym- 


Svědomí  h  rohik  sv.  Martina  1.  1510.  371 

bnrka,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Tak  sě  stalo,  když  sem  jezdil  s  panem  Kryštofem  ku 
panu  Mladotovi  do  Čilce,  ptal  sě  pan  Kryštof  nan,  doma-lí  jest  pán,  a  panie  řekla, 
že  ho  doma  nenie.  Potom  pan  Kryštof  řekl  jí :  Milá  paní,  víš  vo  tom,  že  jest  mi 
měl  pan  Mladota  list  udělati  na  XII  kop  grošuov  českých?  A  ona  řekla:  že  vím  vo 
tom,  milý  pane  Kryštof;  když  bude  doma,  budete  spolu  mluviti  vo  to.  Potom  chodil 
sem  podruhé  s  týmž  Kryštofem  k  němu  k  Mladotovi  v  Limburce  do  kamenného 
domu.  Řekl  Kryštof  jemu  Mladotovi :  Víte  dobře,  že  ste  mi  řekli  list  udělati,  a  ne- 
udělali ste.  A  on  Mladota  pověděl,  že  nemám  pečeti,  že  sem  jie  bratru  puojčil. 
Když  pečeť  mi  vrátí,  že  já  chci  udělati. 

Matěj  z  Strach,  člověk  pana  Bohuslava  Chrta,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  sme  byli  přijeli  se  panem  Kryštofem  do  Nymburka  ku  panu  Mladotovi,  ku 
panu  Bílému,  tehda  jest  pan  Kryštof  řekl  jemu  panu  Mladotovi :  Proč  mi  těch  peněz 
nedáš,  Xnti  kop  grošuov,  aneb  mi  list  na  ně  udělaj.  Pan  Mladota  řekl :  Nemám  pe- 
četi doma,  puojčil  sem  jie  bratru ;  udělal  bych  to  rád.  Když  kolivěk  budu  míti  doma 
pečeť,  tehda  udělám.  Pošli,  koho  chceš,  ke  mně  po  ten  list. 

R.  rV.  L  F.  10.  b.    SroT.  STědomí  é.  1722  pa  str.  866. 

1733. 

Mezi  Václavem  Behmem  z  Konobrž  s  jedné,  a  Hans  Hallerem  z  Ghba  s  strany  druhé. 

1510,  13.  listopadu. 

V  středu  po   svatém  Martině.     Jiřík   Zámečník,   měštěnín   ze 

Chgba,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    To  mi  svědomo,  že  Mattes  Czysser,  vedle  jiných  mocný 

poručník  někdy  Jiříka  doktora  Hallera  v  Mostě,  hyndroval  jest  nějakú  summu  peněz 

u  Václava  Pehma  z   Konobrž,   které  penieze   svrchu  psanému  někdy  Jiříkovi  Halle- 

rovi  dlužen  jest  byl,  aby  ty  penieze  vydávány  nižádnému  nebyly,  leč  by  o  to  právem 

a  soudem  rozeznáni  byli. 

Jiřík  Zámečník  ze  Chgba  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jakož  jsem  mocný  poručník 

vedle  jiných  statku  někdy  Jiříka  doktora  Hallera,  kdež  list  mám,  kterýž  svědčí  na 

Václava  Behma  z  Konobrž  na  tři  sta  zlatých  rejnských,  kteréž  jest  svrchu  psanému 

doktorovi  Hallerovi  on  Václav  Pehm  dlužen  zuostal.    A  v   tom  listu  ta  vejmienka 

stojí,   jestliže   by  pán  Buoh   neuchoval   smrti  Jiříka   doktora   Hallera,    aby    svrchu 

psaný  Václav  Pehm  tu  summu  zlatých  žádnému  nevydával,  než  dětem  zuostalým  Er- 

harta  Hallera,  jakož  pak  týž  list  to  šíře  v  sobě  zavierá  a  ukazuje. 

R  IV.  L  19.  b. 

1734. 

Mezi  Václavem  Frankem  z  Libichova  oc  s  jedné,  a  Václavem  Bezdružickým  z  Kolovrath 

8  strany  druhé.  1510,  13.  listopadu. 

V  středu   den   svatého  Brykcí.     Alžběta  Cvokova  z   Starého 

47* 


372  D.  XIII.  Registra  soudu  iomomího. 

města  Pražského  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sem  přišla  ku  panu  Eošátecskému  na- 
pomínat svého  dluhu,  i  přišel  v  tu  chvíli  pan  Václav  Franěk  i  napomínal  přede  mnú 
pana  Eošátecského :  Milý  pane,  račte  mi  dáti  ty  penieze,  kteréž  ste  mi  dlužni. 
A  pán  řekl :  Milý  pane  Fraňku,  dám  rád,  když  ntgprv  penieze  mieti  budu.  A  Franěk 
řekl :  Yiete-li  VMt,  co  jest  toho  dluhu,  že  jest  L  kop  míšeňských  bez  některého  groše? 
A  pán  řekl:  Však  viem,  že  mi  křivdy  neučiníš.  A  Franěk  řekl:  Jiným  VMt  jistotu 
děláte,  a  já  ještě  jistoty  nemám;  kdyby  vás  pán  Buoh  neuchoval,  kto  by  mi  mé 
dal?  A  pán  řekl:  Mně  se  zdá,  žes  tím  jist,  jako  by  je  doma  měl.  Paklit  se  zdá, 
i  tu  jistotu  já  tobě  udělám. 

R.  rV.  1.  F.  21.  b. 

1735. 
Mezi  Janem  z  Záp  s  jedné,  a  Elškú  Jandovou  s  strany  druhé.  1510,  13.  listopadu. 

FerialV.  dieBriccii.  Brož  z  Čelákovic,  člověk  páně  Zápského, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Co  sě  rybníka  dotýče  páně  Zápského,  který  leží  u  Toušeně  za  pří- 
vozem, že  sem  tudy  v  letě  na  ten  rybník  chodíval  a  jezdil,  a  že  sem  s  něho  dobré 
ryby  brával  a  že  jest  vody  pln  býval. 

Vácslav  z  Hustiřan  takto  svědčil:  Chodil  sem  toto  léto  vokolo  rybníka, 
který  leží  u  Vopočna  u  Labe,  že  v  něm  přes  celé  léto  málo  víc  vody  přes  loviště 
bylo  a  téměř  nic.  A  to  beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak,  což  tuto  svědčím. 

[Později  připsáno:]  MDXF  v  pátek  den  Svátosti  [2.  května],  Martin 
z  Záp  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  mě  posílal  pan  Jan  Zápský  do  Vopočna  o  rybník, 
bych  paní  Elšce  Jandové  ukázal,  kterak  mají  vodu  hraditi,  i  okázal  sem  já  jim,  aby 
popletek  dělali,  jako  jsme  my  prve  dělali,  a  na  to  hnuoj  cpali  a  rum  vozili.  A  oni 
počavše  tak  dělati  nětco  málo,  i  nechali  tak.  Voda  přišla,  sehnula  plot,  mezeru  udělala 
v  prostředku.  Pak  sem  vo  to  jezdil  dvakrát,  aby  vopravovali;  neb  na  rybník  vody  nic 
nešlo.  A  když  sem  sě  votázal  purkrabie  jejího  paní  Jandové,  proč  voda  nejde  na 
rybníky,  a  on  řekl :  Nemáme  dělníkův.  A  potom  mi  pak  řekl  podruhé,  že  nemá  kdy 
hraditi  té  mezery.  Pak  mi  pán  kázal,  abych  mu  tak  pověděl,  aby  to  vopatřili,  když 
již  vody  nehradili,  a  že  já  s  tím  nechci  nic  míti  činiti.  A  celé  létho  v  tom  rybníce 
vody  nebylo,  než  v  lovištích  jedno. 

Jan  Tkadlec  z  Záp  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  rybníku  Vopočenského  co  sě 
dotýče,  vo  který  sě  soudí  pan  Jan  Zápský  se  paní  Jandovu,  letním  časem,  šel  sem 
mimo  něj  dvakrát  k  Vopočnu;  byla  na  něm  voda  malá. 

[Později  připsáno:]  Feria  V.  die  Stanislai  [8.  května  1511].  Jiřík 
z  Uoděrad  takto  svědčil:  To  jest  mi  dobře  s vědomo  a  v  paměti,  když  sem  byl 
na  Toušeni  úředníkem  u  paní  Jandové,  že  jest  pan  Zápský  posílal  ku  paní  Jandové 
několikrát,  žádaje  toho  na  nie,  aby  mu   vodu  na  Polabský  rybník  pustila,   tak  jakož 


Svědomí  h  roku  sv^  Martina  i.  1510.  373 

smlouvu  má.  I  ten  rybník  neměl  jest  v-  létě  vody  s  dostatkem,  tak  jakž  rybník  má 
míti.  A  potom  jest  pan  Zápský  také  sám  přijel  ke  mně,  ukazuje  mi,  která  sě  mu 
škoda  děje  pro  nepúštěnie  vody.  A  já  sem  to  na  paní  vznesl  a  jí  to  oznámil.  A  to 
beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  tuto  pravím. 

R.  IV.  1.  F.  27.  a. 

1736. 

Mezi  Adamem  Rouzinem  ze  Bzí  s  jedné,  a  Linhartem  Ekhartem  s  strany  druhé. 

1510,  13.  listopadu. 

V  středu  po  svatém  Martině.  Václav  Zlatník  z  Budějovic  u. 
p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  když  sem  v  úterý  ráno  před  svatů  Barboru  nyní 
rok  minulu  u  Lj^nharta  Ekharta  byl  v  domu  jeho  nahoře  v  světnici,  kterýž  jest 
ležel  v  těžké  nemoci,  tu  jsú  přišli  dva  služebníci,  jeden  páně  Adamuov  Rouzynuov 
a  druhý  páně  Jiříkuov  Maynišuov,  do  domu  a  do  světnice  Lynhartovy,  mluvíce 
takto  k  němu:  Pane  Lynharte,  posláni  sme  od  pánuov  svých  k  vám  na  žádost  tu, 
kteráž  jest  včera  u  večer  k  vám  skrze  pana  Maynuše,  kterýž  byl  s  jinými  pány  od 
pana  Adama  Rouzyna  poslán,  učiněna,  po  odpověď.  I  Lynhart  takovú  jim  dal  od- 
pověď: Vidíte,  že  ležím  v  těžké  nemoci,  a  páni  moji  ještě  se  z  Prahy  domuov  ne- 
vrátili, majíce  každý  den  přijeti  a  od  mých  dobrých  přátel  odpověď  přinésti,  což 
se  nyní  v  té  při  dalo.  A  když  přijedou  a  pán  Buoh  mi  z  této  nemoci  pomnož,  tehda 
jemu  chci  na  žádost  jeho  odpověď  dáti,  kterůž  se  bude  moci  spraviti.  A  s  tím  jsú 
od  Lynhartha  preč  šli. 

R.  IV.  L  19.  a. 

1737. 
Mezi  Niklem  z  Raychau  s  jedné,  a  panem  Krakovským  oc.  1510.  14.  listopadu. 

FeriaV.  post  Briccii.  Hanuš  Srcha  z  Pantnau,  služebník  pana 
Krakovského,  takto  svědčil:  Poslal  mě  jest  před  minulým  časem  pán  muoj  pan 
Krakovský  s  písařem  svým  Janem,  kterýž  tehdáž  byl  u  něho,  a  s  nějakým  Mašta- 
léřem  k  Niklovi  z  Raychau,  ouředníku  na  Krasově,  s  listem.  Ten  sme  jemu  Nikloví 
od  pána  JMti  dali.  Tu  sem  také  s  ním  mluvil,  aby  jel  s  námi  k  JMti.  A  bylo  jest 
nám  také  od  pána  JMti  poručeno,  jestliže  bychom  kterého  zloděje  neb  lotra  našli, 
tehdy  měli  sme  jeho  Nikle  žádati,  aby  sě  jimi  ujistil.  I  nenašli  sme  žádného.  A  to 
beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak,  což  tuto*  pravím. 

Jan  z  Buštěhradu,  kuchař,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sem  byl  kuchařem 
na  Krasově  u  pana  Nykle  z  Raychu,  i  přivedli  ňákého  Kubu  z  Vřesu  na  Krašov 
sedláci.  A  pan  Nykl  kázal  ho  vsaditi  do  věže.  I  seděl  tu  na  týden  a  potom  vy- 
lámal se  z  věže  a  utekl. 

R.  rV.  1.  F.  20.  a. 


374  2>.  XIU.  Registra  soudu  komorního. 

1738. 

Mezí  Mikulášem  z  Robous  s  jedné,   a  Jindřichem  Chvalovským  z  Ledeč  8  strany  druhé. 

1510,  14.  listopadu. 

Ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí.  Markéta,  hospodyně  v  páně 
Dnbeckého  domu  v  Praze,  u.  p.  n.  k,  s.  t:  To  mi  svědomo,  když  se  rozne- 
mohla panna  Lidmila,  sestra  pana  Jindřicha  Chvalovského,  i  poslala  po  pannu  Dorotu 
Všejamskú.  A  když  jest  přijela,  tu  jí  panna  Lidmila  dala  klíče  ode  všeho,  což  v  svém 
sklepu  měla:  A  jestliže  by  mě  pán  Buoh  od  smrti  neuchoval,  já  tobě  všecko  po- 
rúčiem.  A  panna  Dorota  hned  po  smrti  její  v  pátek  pobrala  všecko  a  vezla  preč 
se  paní  sestru  svá  a  s  čeledí,  kterúž  měla.  A  v  tom  jí  žádný  nepřekážel.  A  pan 
Mikuláš  z  Robous  při  tom  nebyl  ani  paní  Stúpová,  když  to  brala  a  vozila. 

Jána  z  páně  Dubeckého  domu  [sv.  p.]. 

B.  rv.  1.  G.  3.  a. 

1739. 

Mezi  Eatheřinú  Stúpovú  ze  Lhoty  s  jedné,  a  Jindřichem  Ghvalovským  z  Ledeč  s  stitmy 

druhé.    1510,  14.  listopadu. 

Ve  čtvrtek  po  sv,  Brykcí.  Markéta,  hospodyně  v  páně  Dube- 
ckého domu  v  Praze,  a  Jána  z  páně  Dubeckého  domu  v  Praze  [svědčily 
slavně  jako  pH  č.  1738.]. 

B.  rv.  L  G.  4.  a. 

1740. 

Mezi   Janem  Hrabaní  z  Vlkánova  puovodem  s  jedné,  a  Zigmundem  z   Eošíně   pohnaným 

8  strany  druhé.  1510,  16.  listopadu. 

Sabbato  post  Bricci.  Petr  Babka,  měštěnín  Starého  města 
Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Přišel  sem  ku  panu  Hrabaňovi  před  Legáta  mla- 
dého, an  sedí  za  stokem.  A  v  tom  uhlédal  pana  Zigmunda  Eošína,  an  mluví  s  ně- 
kterým dobrým  člověkem  tu  před  rathouzem  Staroměstským,  stojíce  spolu.  I  poslal 
jest  Beneše,  služebníka  svého,  pan  Hrabané  ku  panu  Zigmundovi  Eošínovi,  aby  jemu 
dal  kopu  grošuov  za  sukna.  A  v  tom  pan  Eošín  přišel  jest  sám  ku  panu  Hraba- 
ňovi tu,  kdež  seděl:  Pane  Hrabané,  co  mě  upomínáte  z  kopy  grošuov  za  sukno? 
A  pan  Hrabané  řekl:  A  já  upomínám.  A  pan  Eošín  jemu  řekl:  Chci  vám  rád  dáti, 
než  vy  také  ste  mi  dlužni  zlatý.  A  pan  Hrabané  řekl:  Jaký  zlatý?  A  pan  Eošín 
zase  jemu:  Eterý  ste  mi  vostali  ve  hře  a  řekli  ste  mi  dáti.  A  pan  Hrabané  jemu: 
Já  sě  k  tomu  neznám  a  o  tom  nic  nevím.  Jestliže  na  mne  provedeš  a  pokážeš,  žef 
musím  z  toho  práv  býti,  ale  vždy  sě  k  tomu  neznám,  bychf  jaký  zlatý  zuostal  ve 
hře.  A  v  tom  šel  jest  pan  Eošín  pryč. 

R.  IV.  1.  G.  6  a. 


NáUzy  0  rohu  1510  o  sv.  Martině.  375 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  létha  MDX'. 

Tito  z  pánvjov  v  soudu  sedili: 

Pan  Vilém  z  PemSteina  na  Helfeníteině  oc,  nujvyM  hofmistr  kráhvstme 
Českého^  pan  Jiřík  KonopiStský  z  Šternberka^  pan  Hynek  Bořita  z  Martinic. 

Tito  z  vhdyk  v  soudu  sedéli: 

Tobiáš  z  Sulemc,  purkrabie  KarlSteinský^  Jan  Svadba  z  Otradomó,  Bohuslav 
Chrt  z  JErtína,  purkrabie  hradu  Pražského,  Bohuslav  Břekovec  starH  z  OsiromeSe, 
Jam,  Řepa  z  Neveklot^a,  Václav  Zárvba  z  HustíJřan,  Václav  Lithovský  z  Svinař, 
StSpán  AnM  z  Bonovce,  DiviS  ŽeuHcký  z  Nestajova,  Voldřich  Mahvec  z  Chay- 
nova,  Zigmund  Zápský  z  Záp. 

um.].  15.  a;  38.  a;  60.  b;  79.  a;  88.  a;  108.  a;  119.  b;  174.  a;  210.  b;  261.  a;  266.  b.  a  308.  a. 

1741. 

Mezi  Burianem  z  Švamberka  a  Jiřím  z  EoloYrat  o  věno.  1510,  12.  listopadu. 

Buryan  z  Švamberka  na  Hradišti  nad  Labem  pohnal  pana  Jiříka  z  Eoloyrat 
na  Bezdružicích.  Viniti  ho  chce  jakožto  poručníka  a  držitele  statku  někdy  pana 
Jetřicha  z  Kolovrat,  bratra  jeho,  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  vajpravy,  kdež 
jest  mu  týž  nebožtík  pan  Jetřich  za  to  slíbil,  když  jest  měla  paní  Elška,  jeho 
páně  Buryanova  manželka  a  dcera  páně  Václavova  Eošátského  z  Kolovrat,  jemu 
panu  Buryanovi  za  manželku  vdána  býti,  a  že  ji  on  pan  Jetřich  sám  odbývati  chce, 
a  bral  ji  sobě  za  dceru  a  sestru  svú,  a  proti  té  svrchu  dotčené  vajpravě  nadepsaný 
pan  Buryan  puol  osma  sta  kop  grošuov  českých  věnoval.  Vložen  puohon  létha 
MDIX®  v  středu  po  svatém  Bonifaciovi  [6.  června]. 

V  té  při  mezi  panem  Buryanem  z  Švamberka  na  Hradišti  nad  Labem  puo- 
vodem  s  jedné,  a  panem  Jiříkem  z  Kolovrat  na  Bezdružicích  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  pana  Jiříka  vinil  jakožto  poručníka  a  držitele  statku  někdy  pana 
Jetřicha  z  Kolovrat  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  vajpravy  oc,  jakož  puohon 
v  sobě  plněji  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  pan  Jiřík  pohnaný  odpí- 
raje pravil,  že  mu  to  svědomie  ke  škodě  nenie;  neb  se  nesrovnává  s  puohonem; 
a  že  jediný  toliko  svědek  pan  Cemčicský  o  slibu  zmienku  činí,  a  jeden  svědek 
podle  práva  žádný  svědek;  a  jiní  dva  svědci  ti  nesvědčí  o  žádném  slibu,  než  že 
bude  panna  mieti  vajpravy  za  tisíc  kop  klenotuov  a  šatuov.  Pak  jestliže  jest  ne- 
měla, tu  jest  panem  Jetřichem  nebožtíkem  nic  nesešlo  oc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obu  stran  pře  líčenie  i  svědomie  nalezli  : 
Poněvadž  jest  pan  Buryan  puovod  podle  svého  puohonu  toho  slibu,  dostatečně  ne- 


376  D.  XIII.  Registra  soudu  hotnomiho. 

provedl,  než  toliko  jeden  svědek  vyznává  o  tom  slibu,  a  jiní  jeho  tři  svědkové, 
kteréž  také  k  této  své  potřebě  vedl,  proti  tomu  nevyznávají,  by  za  to  nebožtík  pan 
Jetřich  sliboval:  z  té  příčiny  dává  se  panu  Jiříkovi  za  právo,  a  že  jemu  panu 
Buryanovi  podle  toho  puohonu.  nic  povinovat  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  létha 
MDX®  v  úterý  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m  1.  38.  b.    SroT.  STědomí  &  1604  na  str.  271. 

1742. 

Mezi  Kateřinou  Hubáčkovou  a  měštěnínem  Kutnohorským  Petrem  Trnkou  o  dluh. 

1510,  12.  listopadu. 

Katheřina  Hubáčková  od  Hory  Euthny  pohnala  Petra  Trnku  provazníka,  mě- 
štěnína na  Horách  Kutnách.  Vinila  jej  z  XLti  kop  grošuov  českých  dluhu  sprave- 
dlivého, jemu  k  žádosti  jeho  z  viery  puojčeného,  kteréhož  on  jí  zase  dáti  a  vopla- 
titi  nechce.  Vložen  puohon  léta  MDX®  v  sobotu  po  svatém  Řehoři  [16.  března]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Hubáčkovu  od  Hory  Kuthny  puovodem  s  jedné, 
a  Petrem  Tmkú  provazníkem,  měštěnínem  na  Horách  Euthnách,  s  strany  druhé. 
Kdež  jej  Trnku  vinila  z  XLti  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého  jemu  oc, 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli :  Poněvadž  ta  pře  mezi  nimi  tam  u  Hory  na  jich  právě  slyšána,  a  než 
konec  vzala  ta  pře,  že  jest  táž  Hubáčková  sem  jej  Trnku  pohnala,  ješto  jest  to 
proti  zřízení  zemskému;  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú,  však  tak  a  na 
ten  zpuosob,  aby  šefmistři  a  radda  na  Horách  Kutnách,  poněvadž  sú  je  prve  ro- 
zeznávati počeli  a  nedokonali,  aby  jim  ještě  konec  učinili  spravedlivý  bez  prodlé- 
vání, poněvadž  obojí,  i  puovod  i  pohnaný,  jich  spoluobyvatelé  jsů.  Pak-li  by  jí 
konce  a  miesta  o  to  oni  šefmistři  podle  svých  práv  neučinili,  že  se  jí  Hubáčkové 
v  tom  vyšší  právo  nezavírá.  Dala  památné.  Stalo  se  létha  MDX^  v  úterý  den 
svatých  pět  bratruov. 

R.  IQ.  I.  62.  a.    SroT.  STědomí  L  1709  na  str.  367. 

1743. 

Mezi  Kateřinou  Hubáčkovou  a  Petrem  Trnkou  z  Hory  Kutné  o  podvodné  vzetí  peněz. 

1510,  12.  listopadu. 

Katheřina  Hubáčková  od  Hory  Kuthny  pohnala  Petra  Trnku  provazníka, 
měštěnína  na  Horách  Kuthnách.  Vinila  jej  z  LXVI  a  puol  kopy  grošuov  českých 
a  z  XVHti  zlatých  uherských,  kteréž  jest  vzal  v  domu  muže  jejieho  z  komory 
podvodně,  vyzvěděv  na  ní  votázkami  svými,  kde  sú  ti  groši  a  zlatí  schováni  byli. 
Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  středu  před  svatým  Ambrožem  [28.  března]. 


Náleey  z  roku  1510  o  sv.  Martině.  377 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Hubáčkovu  od  Hory  Kuthny  puovodem  s  jedné, 
a  Petrem  Trnků  provazníkem,  na  Horách  Kuthnách  měštěnínem,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  vinila  z  LXVI  a  puol  kopy  grošuov  českých  a  z  XVUti  zlatých  uherských 
oc,  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  ta  pře  mezi  nimi  tam  u  Hory  na  jich  právě  slyšána,  a  než  konec 
vzala  ta  pře,  že  jest  táž  Hubáčková  sem  jej  Trnku  pohnala,  ješto  jest  to  proti 
zřiezení  zemskému:  z  té  pi*íčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú;  však  tak  a  na  ten 
zpuosob,  aby  šefínistři  a  radda  na  Horách  Kuthnách,  poněvadž  sů  je  prve  rozezná- 
vati počeli  a  nedokonali,  aby  jim  ještě  konec  učinili  spravedlivý  bez  prodlévání, 
poněvadž  obojí,  i  puovod  i  pohnaný,  jich  spoluobyvatelé  jsú.  Pak-li  by  jí  konce 
a  miesta  o  to  oni  šefmistři  podle  svých  práv  neučinili,  že  se  jí  Hubáčkové  v  tom 
vyšší  právo  nezavierá.  Dala  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  62.  b.    SroT.  předcházející  nálex  č.  1742. 

1744. 

Mezi  Janem  z  Eestfan  a  Alžbětou  Bavorovskou  z  JTřebska  o  rčení.  1510,  12.  listopadu. 

Jan  z  Kestřan  pohnal  Alžbětu  Bavorovsků  z  Třebska.  Vinil  ji  z  toho,  že 
jest  mu  řekla,  jestliže  on  Jan  to  provede,  že  jest  z  jejieho  domu  voheň  vyšel 
v  Strakonicích,  že  mu  chce  z  toho  práva  býti,  což  jest  on  škody  vzal,  kdež  on 
sobě  toho  pokládá,  co  jest  tiem  vohněm  ujmy  na  statku  svém  vzal  v  Strakonicích, 
puol  třetího  sta  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDIX  den  svaté  Alžběty 
[19.   listopadu]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Kestřan  puovodem  s  jedné,  a  Alžbětu  Bavorovsků 
z  Třebska  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  ji  Bavorovsků  z  toho,  že 
jest  mu  řekla,  jestliže  on  to  Jan  provede,  že  jest  z  jejieho  domu  voheň  vyšel  oc, 
tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona 
Bavorovská  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  to  svědomie  Kestřanského  toho  dostatečně 
na  ni  neprovozuje,  by  od  nie  najprv  ten  oheň  vyšel,  a  také  že  se  ti  svědci  ne- 
srovnávají, a  ta  pře  i  žaloba  že  jest  prve  před  nebožtíkem  panem  Strakonicským 
byla,  i  to  svědomie  okazováno,  a  že  se  nynie  s  prvnějším  svědomím  svědci  nesro- 
vnávají, a  že  se  tu  těch  svědkuov,  kteří  na  ni  svědčí,  tak  dobře  jako  Kestřanského 
dotýče,  že  též  sů  shořeli  a  prve  s  ní  pře  měli,  a  potom  by  též  k  nie  také,  kdyby 
tuto  při  prosoudila,  hleděti  chtěli,  v  tom  ve  všem  žádajíc  JMtí  za  opatřenie.  A  při 
tom  některá  ukázala  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:     Poněvadž    nadepsaný  Kestřanský  puovod  žene  z  toho,  že  jest  mu  ona  Ba^ 

Archiv  Četký  XIII.  48 


378  jD.  XUI.  Begistra  soitdu  komorního. 

vorovská  řekla  práva  býti;  ale  toho  nedovedl,  by  jaké  zřiezenie  a  právo  zemské 
bylo,  kdyby  od  které  osoby  řádu  panského  neb  rytieřského  bezelstně  oheň  vyšel, 
měl  to  jiným  shořalým  platiti;  a  nad  to  také  ani  toho  dostatečně  neprovedl,  by 
jemu  ona  řekla  ty  škody  zaplatiti  anebo  že  by  ten  oheň  od  nie  najprv  vyšel,  a  ona 
Bavorovská  svým  svědomím  i  jeho  Kestřanského  odvedla,  že  jest  ten  voheň  prve 
u  jiného  nežli  u  nie  viděn:  z  těch  příčin  dává  se  jí  Bavorovské  za  právo,  tak  že 
mu  tu  žádnými  škodami  povinna  nenie.  Dala  památné.  Stalo  se  léta  MDX^  v  úterý 
den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  176.  b.  SrOY.  syědomí  é.  1672,  1698,  1718,  1719  a  1728  na  sir.  242,  836,  863,  864  a  868. 

1745. 

Mezi  Mikulášem  mladším  Trčkon  z  Lípy  a  nejv.  mincmistrem  Bemartem  z  Waldšteina  o  ne- 
splnění slibu.  1510,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  pohnal  pana  Bemarta  z  Waldšteina  oc,  naj- 
vyššího  mincmajstra  královstvie  Českého.  Vinil  ho  z  toho,  jakož  jest  týž  Trčka  jezdil 
do  Prahy  z  rozkázánie  krále  JMti,  aby  odpor  vložil  opatu  svatého  Prokopa  oc. 
Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  den  svatého  Františka  [4.  října]. 

V  té  pií  mezi  Mikulášem  mladším  Trčků  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  panem  Ber- 
nartem  z  Waldšteina  oc  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  vinU  jej  pana  Bemarta 
z  toho,  jakož  jest  týž  Trčka  jezdil  do  Prahy  z  rozkázánie  krále  JMti,  aby  odpor 
vložil  opatu  svatého  Prokopa,  že  ta  útrata,  kteráž  jest  on  Mikuláš  Trčka  učinil, 
měl  se  týž  pan  Bemart  skutečně  k  tomu  přičiniti  a  to  jednati,  aby  mu  to  napra- 
veno bylo.  A  to  beze  všeho  fortele  ruku  dáním  slíbil  jest  učiniti.  Ale  po  častém 
napomínání  ještě  se  jest  tomu  dosti  nestalo,  kdež  sobě  on  Trčka  pokládá  dvě  stě 
kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  smlúvu.  Proti  tomu  pan  Bernart  odpíraje 
pravil,  že  on  smlouvě  neodpírá,  ale  že  toho  ničímž  on  Trčka  nepokazuje,  by  čas 
toho  jednánie  jaký  položen  byl;  než  že  jest  jednati  o  to  chtěl  a  ještě  chce.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu, 
i  také  v  smlouvu  mezi  stranami  učiněnou  nahlédše,  takto  o  tom  vypověděli:  Po- 
něvadž on  pan  Bemart  k  smlůvě  a  k  slibu  se  zná,  aby  tomu  dosti  učinil  mezi  ny- 
nějším časem  a  Svátostí  najprv  příští;  a  pak-li  by  se  tomu  do  toho  času  dosti  ne- 
stalo, tehdy  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími  stály  na  zajtřie  svaté 
Markéty  potom  najprv  příští.  A  tu  což  on  Trčka  na  ten  čas  svaté  Markéty,  co 
jest  té  útraty  a  škody,  na  zchválenie  týchž  úředníkuov  provede,  to  aby  on  pan 
Bemart  na  svuoj  diel  jemu  Trčkovi  dal  od  próvodu  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých, 
toliko  což  by  těch  škod  na  jeho  páně  Bemartuov  diel  přišlo.  Dal  památné.  Stalo  se 
v  úterý  den  svatých  pět  bratraov. 

R*  m.  1.  211.  a. 


Nálezy  0  rohu  1510  o  sv.  Martině.  379 

1746. 

Mezi  Mikulášem  mladším  Trčkou  z  Lipy  a  nejv.  mincmistrem  Bernartem  z  Waldšteina  o  ne- 
splnění slibu.  1510,  12.  listopadu. 

Mikoláš  mladší  Trčka  z  Lípy  pohnal  pana  Bernarta  z  Waldšteina  oc,  naj- 
vyššího  mincmajstra  královstvie  Českého.  Vinil  ho  z  toho,  jakož  jest  byl  nebožtík 
pan  Bohuše  Kostka  námluvu  učinil  o  les  Sánský  s  týmž  panem  Trčkú,  aby  majcen 
nebyl,  že  jest  měl  se  k  tomu  týž  pan  mincmajstr  skutečně  přičiniti  a  to  jednati, 
aby  to  jemu  panu  Trčkovi  napraveno  bylo.  A  to  beze  všeho  fortele  rukou  dáním 
slíbil  jest  on  pan  mincmajstr  učiniti,  ale  po  častém  napomínání  ještě  se  jest  tomu 
dosti  nestalo,  kdež  nadepsaný  Trčka  to  sobě  dvě  stě  kop  grošuov  českých  pokládá. 
Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  den  svatého  Františka  [4.  ř^na]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  mladším  Trčkú  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Bernartem  z  Waldšteina  pohnaným  s  strany  drulié.  Kdežto  týž  Mikuláš  vinil  jej 
pana  Bernarta  z  toho,  jakož  jest  byl  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  námluvu  učinil 
o  les  Sánský  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Proti  tomu  pan  Bernart  pověděl,  že  ta  smlouva  o  ten  les  jest  učiněna,  když  on 
Trčka  Kolínu  v  držení  byl;  a  poněvadž  jest  po  smlouvě  les  sekati  kázal,  z  té  pří- 
činy on  pan  Bernart  na  králi  JMti  toho  napravenie  zjednati  nemohl.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře 
líčenie,  svědomie,  i  také  v  prvnější  svú  vajpověď  mezi  týmiž  stranami  učiněnou 
nahlédše,  nalezli:  Poněvadž  on  pan  Bernart  prve  k  tomu  svému  slibu  se  znal, 
i  nynie  na  tento  čas  také  tomu  neodpírá,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Trčkovi  podle 
jeho  puohonu  za  právo,  tak  aby  on  pan  Bernart  tomu  slibu  dosti  učinil,  a  strany 
aby  před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtří  svatého  Fabiána  najprv  příštího 
stály,  a  tu  což  týž  Trčka  na  zchválenie  týchž  úředníkuov  provede,  že  jest  toho  lesu 
užiti  mohl,  to  aby  jmenovaný  pan  Bernart  na  svuoj  diel  jemu  dal  od  próvodu  ve 
dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Kdež  pak  Jan  Lithoborský,  jeho  Trčkuov  této  pře 
mocný  poručník,  mimo  prvnější  pansků  vajpověď  na  miestě  téhož  pana  Trčky  k  tomu 
se  podvolil,  chtěl-li  by  kto  jej  Trčku  z  sekánie  a  rubánie  toho  lesu  viniti,  že  jest 
ku  právu  dosti  usedl;  protož  chce -li  nadepsaný  pan  Bernart  neb  kto  jiný  na  krále 
JMti  miestě  jej  Mikuláše  Trčku  z  toho  lesu  rubánie  viniti,  právo  mu  se  nezavírá. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  IIL  I.  211.  b.    SroT.  nálex  é.  1626  a  STédomí  ě.  1699  na  str.  284  a  348. 

1747. 

Mezi  Zikmundem  Člčem  z  Nemyčevsi  a  Bohuiikem  Černínem  z  Černína  o  postavení  písaře 

pro  nepoloženi  počtu.  1510,  12.  listopadu. 

Zigmund   Čieč  z   Nemyčevsi  pohnal   Bohunka  Černína  z   Černína,   purkrabí 

48* 


380  D.  XIIL  Registra   soudu  komorního. 

Hradecského  kraje,  aby  postavil  Víta  písaře  svého  před  najvyšším  panem  hoíinistrem 
královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  jej  z  toho,  že  jemu  Čiecovi  počtu 
neučinil  po  někdy  Václavovi  čiečovi,  otci  téhož  Zigmunda,  ješto  toho  počtu  neuči- 
něnie  sobě  pokládá  on  čieč  dvě  stě  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta 
MDIX®  v  pátek  po  svatém  Bonifacii  [8.  června]. 

V  té  při  mezi  Zigmundem  čiečem  z  Nemyčevsi  puovodem  s  jedné,  a  Vítem 
písařem  z  Hradce  Králové  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Víta  týž  Zigmund 
vinil,  že  mu  počtu  neučinil  oc,  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Proti  tomu  on  Vít  pohnaný  pravil,  že  jest  chtěl  činiti  počet,  ale  že  on  Zigmund 
nechtěl  od  něho  přijíti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Vít  pohnaný  počtu 
neodpírá  a  k  tomu  se  přiznává,  že  jest  jej  činiti  chtěl:  z  té  příčiny  aby  strany 
před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtřie  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  stáli, 
a  tu  aby  on  Vít  jemu  čiečovi  před  týmiž  úředníky  podle  pohonu  počet  učinil  na 
týchž  úředníkuov  zchválenie.  Stalo  se  v  úterý  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  III.  1.  261.  b.    SroY.  SYědomí  č.  1670  na  str.  241. 

1748. 

Mezi  Trystramem  z  Eocova  a  Kateřinou  z  Kfeldu  o  dluh.  1510,  12.  listopadu. 

Trystram  z  Kocova  pohnal  paní  Kateřinu  z  Kfeldu  a  na  Skalách.  Vinil  ji 
z  puol  dvacátý  kopy  grošuov  českých  a  XXVIII  grošuov  jednoho  haléře  vše  českých, 
kteréž  jest  předal  na  panskú  útratu,  jakož  registra  ukazují;  kteréžto  registra 
a  z  nich  počet  k  sobě  přijala  nadepsaná  paní  Katheřina,  a  řekla  před  dobrfmi  lidmi, 
že  jemu   Trystramovi   dá  a  zaplatí  nadepsánu  summu;  ale  tomu  nedbá  učiniti  dosti. 

V  té  při  mezi  Trystramem  z  Kocova  puovodem  s  jedné,  a  paní  Kateřinu 
z  Kfeldu  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  on  Trystram  vinil  z  puol  XXty  kopy 
grošuov  českých  a  XXVIII  grošuov  jednoho  haléře  vše  českých  oc,  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  paní  Kateřina  odpírajíc  pra- 
vila, že  se  to  svědomí  s  puohonem  nesrovnává,  a  že  se  jinak  summa  y  puohonu 
a  jinak  v  svědcích  menuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  obů  stran  pře  líčenie  oc  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on  Trystram  to  rčenie 
provedl,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  za  právo,  tak  aby  ona  paní  Katheřina  jemu  tu 
summu  v  puohonu  menovanú  puol  XXty  kopy  grošuov  českých  a  XXVIII  grošuov  českých 
jeden  haléř  dala  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chce-li  ona  o  to  k  komu  dále 
hleděti,  právo  jie  se  nezavírl  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  UL  L  267.  a. 


Nálezy  z  rohu  1510  o  sv.  Martině.  381 

1749. 

Mezi  nejv.  písařem  Albrechtem  Rendlem  z  Oušavy  a  podkomořím  Burianem  Trčkou  z  Lípy 

o  dluh  králi  na  počtu  zůstalý.  1510,  13.  listopadu. 

Albrecht  Rendl  z  Aušavy,  najvyšší  písař  královstvie  Českého,  poháněl  Buryana 
Trčku  z  Lípy,  podkomořieho  královstvie  Českého.  Viniti  jej  chce  z  pěti  set  kop 
grošuov  českých  těch,  kteréž  jest  králi  JMti  na  počtu  zuostal,  kterýchžto  pět  set  kop 
grošuov  českých  JKMt  témuž  panu  písaři  dáti  ráčil.  Vložen  puohon  léta  MDIX® 
v  pátek  po  svaté  Lucii  [14.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Albrechtem  Rendlem  z  Aušavy,  najvyšším  písařem  královstvie 
Českého,  puovodem  s  jedné,  a  Buryanem  Trčkú  z  Lípy,  podkomořím  královstvie 
Českého,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Albrecht  vinil  jej  Buriana  z  pěti 
seth  kop  grošuov  českých  těch,  kteréž  jest  králi  JMti  na  počtu  zuostal  oc,  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  JEMti  dánie  a  k  tomu  najvyššieho  pana  purkrabie 
Pražského  svědomie  ukázal.  Proti  tomu  on  Buryan  podkomoří  odpíraje  pravil,  že  to 
krále  JMti  dánie  s  puohonem  se  v  summě  ani  v  ničemž  nesrovnává,  a  to,  což  jest 
týž  Buryan  a  nebožtík  Albrecht  Leskovec,  též  někdy  podkomoří  královstvie  Českého, 
JMEské  na  počtu  zuostal,  že  na  to  od  JMti  kvitancí  má.  A  na  to  tu  kvitancí 
ukázal.  Tu  JMt  pán.  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého^  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany 
i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  a  JKMti  dánie,  v  kvitancí  i  také  páně  Lvovo  svědomie 
nahlédše,  nalezli:  Poněvadž  on  Rendl  to  JEMti  dánie  dostatečně  provedl  i  také 
to  pokázal,  že  po  tom  počtu  pan  Lev  od  JEMti  jemu  podkomořímu  pověděl,  že 
jest  jemu  Rendlovi  tu  summu,  kterúž  jest  na  počtu  týž  Buryan  zuostal,  dáti  ráčil, 
a  on  Buryan  tomu  jest  ničímž  neodepřel,  aby  JMEská  tu  summu  kam  dáti  ráčil 
poručiti,  a  nad  to  že  to  JEMti  dánie  jest  předešlejšie  a  starší,  nežli  kvitovánie; 
z  těch  příčin  dává  se  jemu  Albrechtovi  Rendlovi  za  právo,  a  on  Buryan  aby  jemu 
tu  summu  v  puohonu  jmenovánu,  to  jest  těch  pět  set  kop  grošuov  českých,  dal 
od  dneška  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Stalo  se  léta  MDX^  v  středu  den 
svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  16.  b. 

1750. 

Mezi  Adamem  Rouzínem  ze  Bzí  a  Linhartem  Ekhartem  z  Ortvinovic  o  rčení.  1510,  13.  listop. 

Adam  Rouzín  ze  Bzí  poháněl  Linharta  Ekharta  z  Ortvinovic  v  Českých  Bu- 
dějovicích. Viniti  ho  chce  ze  rčení,  kdež  jest  nadepsaný  Ekhart  řekl  před  dobrými 
lidmi,  že  Vítek  z  Ortvinovic,  člověk  jeho,  má  všemu  dosti  učiniti  a  dáti,  což  jest 
jemu  Adamovi  panem  hofmistrem  oc  a  raddou  krále  JMti  v  soudu  komorním  na 
témž   Linhartovu   člověku  Vítkovi  přisouzeno,   jmenovitě    X   kop  grošuov    českých. 


382  D.  XUI.  Begistra  soudu  komorního. 

A  torna  se  jest  rčení  od  něho  od  Linharta  Ekharta  dosti  nestalo  až  dosavad.  Vložen 
puohon  léta  MDX®  v  puostě  před  svatým  Petrem  [21,  února]. 

y  té  při  mezi  Adamem  Eonzínem  ze  Bzie  puovodem  s  jedné,  a  Linhartem 
Ekhartem  z  Orthvinovic  a  z  českých  Budějovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
vinU  týž  Adam  ze  rčenie,  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  svědomie  ukázal.  Proti 
tomu  on  Linhart  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  mu  konečně  odpovědi  nedal  a  nic 
nepřiřiekal,  než  pověděl,  když  se  Budějovští  konšelé  z  Prahy  vrátie,  že  on  raddu 
vezma,  chce  jemu  Adamovi  odpověď  dáti.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  s  obú 
stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  Adam  to  dostatečně  provedl,  že 
on  Linhart  řekl,  že  ten  jeho  člověk  má  všemu  dosti  učiniti  o  těch  X  kop  grošuov 
českých,  a  tajž  Linhart  toho  svým  svědomím  neodvedl,  by  nepřiřekl  aneb  toho  ne- 
mluvil, tudy  dává  se  jemu  Adamovi  podle  jeho  puohonu  za  právo,  a  on  Linhart 
aby  jemu  těch  X  kop  grošuov  českých  v  puohonu  jmenovaných  dal  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  středu  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  16.  a.    SroY.  nález  č.  1503  a  svědomí  č.  1736  na  str.  182  a  373. 

1761. 

Mezi  Jiřím  Landšperským  z  Libchavy  a  Janem  z  Potšteina  o  postavení  poddaných  pro  pych. 

1510,  13.  listopadu. 

Jiřík  Lantšperský  z  Libchavy  pohnal  pana  Jana  z  Potšteina  na  Žampachu, 
aby  tyto  dole  menované  lidi  své  z  Žampachu  postavil  před  najvyšším  panem  hof- 
mistrem královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti,  zejména:  fóyta  Peniezka,  Filipa 
Urbana  řezníka,  Pavla  řemenáře,  Michala  kožišníka,  Koníka  zámečníka  a  Ondřeje 
Cihlu  z  Horní  Lukavice.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov 
českých,  protože  sú  naň  do  jeho  obydlé  do  Žamberku  přišli,  jej  přinutili,  aby  lidem 
nadepsaného  pána  jich  napravil  ty  škody,  které  jsů  jeho  páně  Žampachovi  lidé  proň 
pro  Lantšperského  brali,  a  nedá-li,  že  musí  jíti  do  vězenie.  A  on  těmi  pohruožkami 
od  nich  přinucen  jsa,  kopu  grošuov  českých  bez  osmi  grošuov  českých  jim  dáti 
musil.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  úterý  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [23.  října]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Lantšperským  z  Libchavy  puovodem  s  jedné,  a  foytem 
Peniezkem,  Filippem  Urbanem  řezníkem,  Pavlem  řemenářem,  Michalem  kožišníkem, 
Koníkem  zámečníkem,  Ondřejem  Cihlu  z  Horní  Lukavice,  lidmi  pana  Jana  z  Potšteina, 
pro  kteréž  jest  pohnán,  aby  je  postavil,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Lantšperský  vinil  je 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  protože  sú  nan  do  jeho  obydlé 
do  Žamberku  přišli  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svě- 
domie.   Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  on  Lantšperský  toho  neprovo- 


Nálezy  z  roku  1510  o  sv,  Martině,  383 

zuje,  aniž  jeho  svědkové  toho  neseznávají,  by  on  k  placení  té  kopy  grošuov  bez  VIII 
grošuov  českých  nucen  byl;  než  jsa  sousedem  a  pod  právem  městečka  Žamberka, 
bylo  jest  mu  právem  toho  městečka  nalezeno,  aby  ty  penieze  Ondřejovi  Cihlovi 
z  Lukavice  dal.  A  tu  pychu  že  jsú  neučinili  žádného.  A  na  to  také  ukázali  svě- 
domie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  stran  pře 
líčenie,  odpory,  svědomie,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Jiřík  puovod  toho 
jest  dostatečně  neprovedl,  aby  byl  k  placení  té  kopy  grošuov  bez  Vni  grošuov 
v  puohonu  dotčeným  mimo  právo  nucen;  z  té  příčiny  nadepsaným  lidem  pohnaným 
dává  se  za  právo,  a  že  jemu  Lantšperskému  tiem  pychem  ani  pokutou  na  pych  ulo- 
ženou povinovati  nejsů.  Dali  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  středu  den  sva- 
tého Brykcí. 

R.  m.  1.  109.  b. 

1752. 
Mezi  Martinem  Dačickým  a  Jindřichem  z  Smiřic  o  rčení.  1510,  13.  listopadu. 

Martin  Dačicský,  sukna  kráječ,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal 
pana  Jindřicha  z  Smiřic.  Vinil  ho  ze  rčení,  že  jest  mu  řekl  dáti  tisíc  zlatých, 
jestliže  jest  u  něho  bral  jaké  sukno  vlčaté  sobě  neb  služebníku  svému.  Vložen 
puohon  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  u  vigilií  svatého  Thomase  [20.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Dačicským,  sukna  kráječem,  měštěnínem  Starého 
města  Pražského,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Jindřichem  z  Smiřic  pohnaným  s  strany 
druhé.  Jakož  jej  pana  Jindřicha  vinil  týž  Martin  ze  rčenie  z  tisíc  zlatých  oc, 
tak  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  on  pan  Jindřich  před  JMtí  stoje  pravil,  že  to 
jméno  Jindřich  jeho  křtěné  méno  nenie,  ale  že  jest  křtěn  Jaroslavem,  tudy  že  mu 
se  zdá,  že  k  puohonu  tomuto  odpoviedati  povinovat  nenie,  žádaje  v  tom  JMtí  za 
opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli: 
Poněvadž  on  Martin  jej  pana  Jindřicha  jeho  vlastním  křtěným  jménem  nepo- 
hánie,  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sň.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  den  sva- 
tého Brykcí. 

R.  m.  1.  212.  a. 

1753. 

Mezi  Martinem  Dačickým  a  Jindřichem  z  Smiřic  o  dluh.  1510,  13  listopadu. 

Martin  Dačicský  týž  pohnal  téhož  pana  Jindřicha  z  Smiřic.  Vinil  ho  ze 
čtrnácti  kop  a  z  puol  XVIIta  grošuov  míšeňských  dluhu  jemu  od  něho  za  sukna 
zuostalého.  Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  u  vigilií  svatého  Tomáše  apoštola 
božieho  [20.  prosince]. 


384  D.  XUl.  Registra  sovdu  komorního, 

V  té  při  mezi  Martinem  Dačicským,  sukna  kráječem,  měštěnínem  Starého 
města  Pražského,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Jindřichem  z  Smiřic  pohnaným  z  strany 
druhé.  Jakož  jej  pana  Jindřicha  týž  Martin  vinil  ze  XIV  kop  a  z  puol  XVIIta 
groše  míšeňského  oc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  on  pan  Jindřich  před  JMtí 
stoje  pravil,  že  to  méno  Jindřich  jeho  křtěné  jméno  nenie,  ale  že  jest  křtěn  Jaro- 
slavem; tudy  že  mu  se  zdá,  že  k  puohonu  tomuto  odpoviedati  povinovat  nenie,  žá- 
daje v  tom  JMtí  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami :  Poněvadž  on  Martin  jej  pana  Jindřicha  jeho  vlastním  křtěným  jménem  ne- 
pohánie,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  den  sva- 
tého Brykcí. 

B.  m.  1.  212.  a. 

1754. 

Mezi  Mandalenou  z  Vrtby  a  Anežkou  Lešanskou  z  Čečelic  o  vydání  svěřených  peněz. 

1510,  13.  listopadu. 

Paní  Mandelena  z  Vrtby  pohnala  Anežku  Lešanskú  z  čečelic,  v  Praze  obý- 
vající. Vinila  ji  ze  XXti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jie  schovati  dala.  Vložen 
puohon  léta  MDIX^  v  sobotu  před  svatým  Fabiánem  [13.  ledna]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandalenů  z  Vrtby  puovodem  s  jedné,  a  Anežku  Le- 
šanskú z  čečelic,  v  Praze  obývající,  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdežto  táž  paní  Man- 
delena vinila  ji  Lešanskú  ze  XXti  kop  grošuov  českých  oc,  tak  jakož  puohon  svědčí. 
A  na  to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  ona  Anežka  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že 
jest  tak,  že  jest  od  nie  těch  XXti  kop  grošuov  měla,  ale  ne  svěřených,  že  jest 
z  nich  dávala  a  dala,  kamž  jest  jí  koli  poručila,  a  což  jest  jejieho  koli  měla,  to  že 
jest  všecko  vydala.  A  na  to  také  ukázala  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  s  obú  stran  pře 
líčenie  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  ona  Anežka  pohnaná  to  svým  svědomím  po- 
kázala,  co  jest  a  kde  těch  peněz  komu  dala  na  jejie  potřeby,  a  jí  paní  Mandeleně  ozná- 
mila, že  z  těch  XXti  kop  dávala,  a  ona  paní  Mandelena  to  od  nie  slyšeci,  nic 
tomu  neřekla  ani  odepřela:  z  té  příčiny  dává  se  jie  Lešanské  za  právo,  tak  že  jie 
paní  Mandeleně  tu  podle  tohoto  puohonu  nic  povinovata  nenie.  Dala  památné.  Stalo 
se  léta  MDX®  v  středu  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  212.  b.    Srov.  STědomí  ě.  1581  na  str.  255. 


Nálezy  z  roÍDu  1510  o  sv.  Martine.  386 

1755. 
Mezi  Trystramem  z  Kocova  a  Kateřinou  z  Efeldu  o  plat  za  službu.  1510,  13.  listopadu. 

Trystram  z  Kocova  pohnal  paní  Kateřinu  z  Kfeldu  na  Skalách,  manželku 
někdy  pana  Jindřicha  Svojanovského.  Vinil  ji  z  služby  zuostalé  po  nebožtíku  panu 
Jindřichovi,  manželu  jejím,  za  puol  druhého  léta  ze  XXXti  kop  grošuov  českých, 
kdež  mu  táž  paní  Kateřina  řekla  zaplatiti  a  dáti  před  dobrými  lidmi;  ale  tomu  ne- 
činí dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  sobotu  před  svatů  Katheřinú  [24.  listopadu]. 

V  té  pří  mezi  Trystramem  z  Kocova  puovodem  s  jedné,  a  paní  Kateřinu 
z  Kfeldu  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Trystram  vinil  ji  paní  Kateřinu 
z  služby  zuostalé  po  nebožtíku  panu  Jindřichovi,  manželu  jejím,  za  puol  druhého 
léta  ze  XXXti  kop  grošuov  českých,  kdež  mu  táž  paní  Katheřina  řekla  zaplatiti 
a  dáti  před  dobrými  lidmi  oc,  jakož  puohon  plněji  v  sobě  svědčí.  A  na  to  ukázal 
svědomie.  Proti  tomu  ona  paní  Kateřina  odpírajíc  pravila,  že  neodpírá,  by  mu  ne- 
řekla  zaplatiti,  a  to  tehdáž,  když  jest  byla  držitelem  statku  po  nadepsaném  manželu 
svém,  a  by  jí  to,  což  jest  nebožtík  manžel  jejie  zřiedil,  před  se  šlo,  že  by  plátce 
býti  chtěla.  Ale  poněvadž  to  zjinačeno  jest,  by  měla  ona  z  svého  statku  platiti 
dluhy  nebožtíka  m.anžela  svého,  že  by  jí  to  obtiežné  bylo.  Než  chce-li  on  k  drži- 
teli toho  statku  hleděti,  že  to  proti  nie  nenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  dc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  a  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Trystram  to  provedl,  že  jest  mu  řekla  zaplatiti,  z  té  příčiny 
dává  mu  se  za  právo  tak,  aby  ona  paní  Kateřina  jemu  tu  summu  v  puohonu  jme- 
novaná, těch  XXXti  kop  grošuov  českých,  dala  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých. 
Než  chce-li  ona  paní  Katheřina  dále  k  komu  hleděti,  právo  jíe  se  nezavírá.  Dal 
památné.  Stalo  se  ve  středu  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  267.  a.    SroT.  nález  c.  1748  na  sir.  380. 

1756. 
Mezi  Bohuslavem  Drhou  z  Badkovic  a  radou  města  Písku  o  pych.  1510,  14.  listopadu. 

Bohuslav  Drha  z  Badkovic  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Písku.  Viniti  je  chce  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  pro- 
tože sů  lidem  svým  Janovi  Truniečkovi  z  Putimě  a  Janovi  Černému  z  Smrkovic  roz- 
kázali jemu  Bohuslavovi  kuon  jeho  vzieti  svévolně  na  lesiech  v  Huorkách,  o  tom 
prve  naň  na  Bohuslava  nic  nevznesše.  Vložen  puohon  léta  MDX®  v  pondělí  po  svaté 
Kedrutě  [18.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Drhů  z  Badkovic  puovodem  s  jedné,  a  purg- 
mistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Písku  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  týž 
Bohuslav   vinil    z  pychu  oc,   tak  jakož  puohon  ukazuje.     A  na  to  ukázal  svědomí. 

Archiv  Český  XIII.  49 


306  D.   XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Proti  tomu  oni  Písečtí  odpierajíce  pravili,  že  jest  on  Bohuslav  Drha  k  nim  k  Pí- 
seckým posielal,  i  jeho  Bohuslavovi  svědkové  to  seznávají,  a  žádal,  aby  rozkázali 
lidem  svým  jemu  ten  pych  napraviti,  a  nežádal,  aby  oni  sami  napravili.  Pak  ne- 
sčekav  od  nich  na  to  žádné  odpovědi,  i  pohnal  jich  samých  Píseckých,  ješto  jest 
to  proti  zřiezení  zemskému;  a  že  jest  pohnati  měl,  aby  mu  ty  lidi,  kteříž  ten  pych 
učinili,  postavili.  A  k  tomu  že  se  jeho  Bohuslavovi  svědkové  s  puohonem  nesro- 
vnávají. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon, 
žalobu  i  odpory  a  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  takto  o  tom  vypověděti  rá- 
čili :  Poněvadž  jest  on  Bohuslav  to  pokázal,  že  jest  mu  ten  kuon  vzat,  a  oni  Písečtí 
jej  v  svém  městě  mají,  jím  své  potřeby  dělají,  a  když  k  nim  o  napravenie  toho 
pychu  posielal,  jemu  žádné  odpovědi  nedali  ani  koně  nevrátili,  i  tudy  sú  jemu  Bo- 
huslavovi tiem  pychem  a  pokutou  na  pych  uloženou,  to  jest  Xti  kopami  grošuov 
českých,  vinni,  a  ty  aby  jemu  dali,  i  také  ten  kuoĎ  vzatý  aby  tak  dobrý,  jakýž  jest 
tehdáž  vzat,  navrátili,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal 
památné.  Stalo  se  léta  MDX®  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí.*) 

R.  m.  1.  39.  a.   Sr?.  STědomí  č.  1721  na  str.  366.    *)  P&Todné:  po  st.  Tibarcí,  ale  přeškrtnuto  a  opra- 
reno  takto. 

1757. 
Mezi  Jiřím  z  Waldšteina  a  Petrem  Škorní  z  Stranová  o  rčení.  1510,  14.  listopadu. 

Pan  Jiřík  z  Waldšteina  na  Bradlci  pohnal  Petra  Škorni  z  Stranová,  pur- 
krabí na  Velíši.  Vinil  ho  z  toho,  kdež  jest  připsal  jemu  listem  svým,  že  Zdenka 
z  Dílec,  vzývaje  ho  služebníkem  pána  svého  býti,  lidem  jeho  páně  Jiříkovým  chce 
všecko  spravedlivé  učiniti,  aby  tomu  dosti  učinil  podle  téhož  připsánie  svého.  A  toho 
sobě  pokládá  XXti  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  pátek  den 
svatého  Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  panem  Jiříkem  z  Waldšteina  na  Bradlci  puovodem  s  jedné, 
a  Petrem  Škorní  z  Stranová,  purkrabí  na  Velíši,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
týž  pan  Jiřík  vinil  z  toho,  kdež  jest  připsal  jemu  listem  svým  oc,  jakož  týž  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Petr  Škorně  pohnaný  odpí- 
raje pravil,  že  jest  ho  pohnal  proti  právu;  neb  v  zřiezení  zemském  tak  stojí,  jestliže 
by  který  služebník  co  učinil  s  volí  pána  svého  a  pán  se  k  tomu  seznal,  že  ten  slu- 
žebník tiem  by  povinovat  nebyl.  A  poněvadž  jest  on  pan  Jiřík  puovod  ku  pánu 
jeho  o  to  neposlal,  s  jeho-li  to  volí,  že  on  Škorně  jemu  tiem  povinovat  nenie.  A  na 
to  ukázal  též  zřiezení  zemské.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami:  Poněvadž  ten  jistý,  kteréhož  jest  pan  Jiřík  k  Škorůovi  posielal.  odpověděl 
lidem   páně  Jiříkovým,   z  té  příčiny  odkládají  JMt  té  pře  do  Svátosti  najprv  příští. 


Nálezy  z  rohu  1510  o  sv.  Martině.  387 

a  tu  aby  strany  před  pány  JMtí  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním  na 
hradě  Pražském  zase  stály,  a  Petr  Škorně  aby  též  osobně  stál,  poněvadž  jest  jej 
kladl  za  služebníka,  odpuštěnie  dal  s  volí  pána  svého;  než,  kdyby  se  bylo  odpovědi 
nedotklo,  že  by  se  páni  JMt  na  tento  čas  k  stranám  věděli  jak  zachovati.  Stalo  se 
ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  lEL  1.  110.  a.  SroY.  syědomí  5.  1666  na  str.  236. 

1758. 

Mezi  nejv.  sudím  dvorským  Jindřichem  z  Kolovrat  a  Jiřím  Bezdružickým  z  Kolovrat  o  po- 
stavení purkrabího  pro  vydání  psance  z  vězení.  1510,  14.  listopadu. 

Pan  Jindřich  z  Kolovrath  na  Krakovci,  najvyšší  sudí  královského  dvoru, 
pohnal  pana  Jiříka  Bezdružicského  z  Kolovrath  na  Buštěhradě,  mocného  otcovského 
poručníka  sirotka  a  statku  někdy  pana  Jetřicha  Bezdružicského  z  Kolovrat,  aby 
Nykle,  purkrabí  svého  Krašovského,  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  krá- 
lovstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  jej  z  toho,  jakož  jest  týž  pan  Jindřich 
témuž  Nyklovi  na  jeho  přiřčenie  vydal  z  vazby  své  Kubu  z  Břeska,  psance,  člověka 
pána  jeho,  když  jest  on  Nikl  jemu  panu  Jindřichovi  přiřekl  a  slíbil  tiem  jistým  Kubů 
dostatečně  se  ujistiti,  kterýžto  Kuba  nau  na  pana  Jindřicha  s  jinými  lotry  stával, 
chtě  jej  zabiti  aneb  z  země  vynésti:  tu  týž  Kuba  z  vazby  téhož  purkrabie  Nykle 
ušel  jest,  kdež  jmenovaný  pan  Jindřich  to  sobě  pokládá  pět  seth  kop  grošuov  českých. 
Vložen  puohon  léta  MDX®  v  úterý  den  svatého  Řehoře  [12.  března]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrath  na  Krakovci,  najvyšší[m]  sudí[m) 
královského  dvoru,  puovodem  s  jedné,  a  Nyklem,  purkrabím  Krašovským,  pro  kte- 
réhož pan  Jiřík  Bezdružicský  z  Kolovrath  pohnán  jest,  aby  jej  postavil,  s  strany 
druhé.  Kdež  téhož  Nykle  vinil  z  toho,  jakož  týž  pan  Jindřich  témuž  Nyklovi  na 
jeho  přiřčenie  vydal  z  vazby  své  oc,  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  to  jistotně  shledává,  že  jmenovaný  Nykl 
zde  v  zemi  české  duom,  manželku  i  děti  má  a  k  tomu  že  dobrý,  urozený,  vládycký 
člověk  jest;  z  těch  příčin  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chce-li  nadepsaný  pan 
Jindřich  z  Kolovrat  k  němu  k  Nikloví  k  jeho  osobě  oč  hleděti,  aby  jej  právem 
k  tomu  připravil.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX^  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí.*) 

R.  m.  L  110.  b.    *)  v  ruk.  omylem  Tiburcl 

1759. 
Mezi  měštěnínem  Novoměstským  Jiřím  z  Kosíkova  a  Markétou  z  Libčic  o  dluh.  1510,  14.  list. 
Jiřík  z  Kosíkova,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Markétu  z  Libčic, 
v  Novém  městě  Pražském  obývající.  Vinil  ji  ze  třinácti  kop  grošuov  bez  puol  pátá 
groše  vše  českých,  jemu  Jiříkovi  od  nie  nedoplacených,  kteréž  mu  spravedlivě  po- 
vinovata  jest.  Vložen  puohon  léta  MDX®  v  úterý  po  svaté  Gedrutě  [19.  března]. 

49* 


388  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Kosíkova,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
puovodem  s  jedné,  a  Markétu  z  Libčic,  v  Novém  městě  Pražském  obývající,  s  stranj- 
druhé.  Kdež  ji  týž  Jiřík  vinil  ze  XIII  kop  grošuov  bez  puol  pátá  groše  vše  českých 
dc,  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  pohnaná 
odpírajíc  pravila,  že  s  ním  s  Jiříkem  a  s  Zdeňkem  Loučenským  a  s  Zikmundem 
z  Bezdědic  smlůvu  takovú  má,  že  jim  třem  dáti  měla  sto  kop  grošuov  míšeňských, 
když  by  svého  věna  dobyla,  a  oni  že  jsá  měli  náklady  činiti  na  soudy.  A  na  to 
ukázala  touž  smlouvu  a  kvitancí,  že  jest  té  smlúvě  dosti  učinila,  a  že  on  Jiřík  ty 
penieze,  z  kterých  pohánie,  jí  Markétě  dal  za  to,  že  ji  měl  na  ztravě  chovati, 
a  nechoval.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obů 
stran  pře  líčenie,  svědomí  a  v  svrchu  dotčenu  smlúvu  i  kvitancí  uahlédše,  takto 
o  tom  nalezli:  Poněvadž  ona  Markéta  pohnaná  smlúvu  ukázala,  na  kterážto  on 
Jiřík  jí  na  potřeby  k  souduom  penieze  dávati  měl,  a  jeho  Jiříkovi  svědkové  všickni 
zřetedlně  svědčí,  že  jest  puojčoval  jí  na  soudy:  z  těch  příčin  ona  Markéta  pohnaná 
jemu  Jiříkovi  tiem  dluhem  v  puohonu  položeným  povinovata  nenie.  Dala  památné. 
Stalo  se  léta  MDX°  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  111.  a.    SroY.  STědomí  6.  1605  na  str.  271. 

1760. 

Mezi  Novoměstským  měšfanem  Jiřím  z  Kosíkova  a  Havlem  Bytízským  z  Bytízu  o  dluh. 

1510,  14.  listopadu. 

Jiřík  z  Kosíkova,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Havla  Bytíz- 
ského  z  Bytízu.  Vinil  ho  z  desieti  kop  grošuov  českých  dluhu  Pikovi  židu  zaň  da- 
ného. Puohon  vložen  léta  MDX®  v  úterý  po  svaté  Kedrutě  [19.  března]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Kosíkova  puovodem  s  jedné,  a  Havlem  Bytízským 
z  Bytízu  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Jiřík  vinil  jej  Bytízského  z  X  kop 
grošuov  českých  oc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Bytízský  pohnaný  pravil,  že  tak  mnoho  dlužen  jemu  nenie,  než  sedm  kop  grošuov 
míšeňských  toliko.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše puohon,  žalobu,  svědomie  a  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto  o  tom  vypověděti 
ráčili:  Poněvadž  on  Havel  Bytízský  k  dluhu  sedmi  kopám  míšeňským  se  zná,  těch 
aby  jemu  Jiříkovi  dal  od  dneška  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých;  a  že  Jiříkovi 
Kosíkovi  svědkové  žádný  neseznává,  aby  on  Havel  Bytízský  řekl  jemu  těch  deset 
kop  grošuov  č.  v  puohonu  jmenovaných  zaplatiti :  z  té  příčiny  aby  on  Havel  to  zpravil, 
tak  jakž  pány  JMtmi  rozkázáno  bude,  a  to  na  den  Svátosti  najprv  příští.  Pakli  by 
zpraviti  nechtěl,  tehdy  aby  jemu  Jiříkovi  třinácte  kop  míšeňských  dal  a  dodal,  a  to  ko- 


Nálezy  0  rohu  1510  o  sv.  Martini.  '389 

nečně   po  Svátosti  najprv   příštie  ve  dvú   nedělech   pořád  zběhlých.     Dal  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 
R.  m.  1.  111.  b. 

1761. 
Mezi  Hanušem  z  Mulkovic  a  Kateřinou  z  Efeldu  o  rčení.   1510,  14.  listopadu. 

Hanuš  z  Mulkovic  pohnal  paní  Eatheřinu  z  Feldu  v  Praze  obývající.  Vinil 
ji  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  mu  řekla,  když  se  panem  Janem  Svojanovským  z  Boz- 
kovic  o  statek  nebožtíka  pana  Jindřicha,  manžela  svého,  míesto  míeti  bude,  že  mu 
těch  XXXti  kop  grošuov  českých,  kteréž  mu  týž  pan  Jindřich,  manžel  jejie,  kšaftem 
odkázal,  dáti  chce.  I  tomu  odpírá  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  pátek 
den  svatého  Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Hanušem  z  Mulkovic  puovodem  s  jedné,  a  paní  Eatheřinu 
z  Feldu  pohnánu  s  strany  druhé.  Edež  ji  týž  Hanuš  vinil  ze  rčenie,  tu  kdež  jest 
mu  řekla,  když  se  panem  Janem  Svojanovským  z  Bozkovic  o  statek  nebožtíka  pana 
Jindřicha,  manžela  svého,  miesto  mieti  bude,  že  mu  těch  XXXti  kop  grošuov  českých, 
kteréž  mu  týž  manžel  jejie  odkázal,  dáti  chce  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  ona  Eatheřina  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  se 
to  svědomie  jeho  Hanušovo  s  puohonem  nesrovnává,  a  také  že  toho  neprovozuje, 
by  ona  paní  Eatheřina  se  panem  Janem  Svojanovským  o  statek  manžela  svého 
miesto  měla,  ani  také  toho  pokazuje,  by  mu  nebožtík  pan  Jindřich,  jejie  manžel, 
těch  XXXti  kop  grošuov  českých  kšaftem  odkázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí, 
takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  jeho  Hanušovi  svědkové  to  seznávají,  že  jest  ona 
paní  Eatheřina  řekla  jemu  těch  XXXti  kop  grošuov  českých  dáti,  kteréž  mu  ne- 
božtík pan  Jindřich,  manžel  jejie,  kšaftem  odkázal,  a  toho  on  Hanuš  kšaftem  nepo- 
kázal,  by  jemu  těch  XXXti  kop  odkázáno  bylo:  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  sú.  Dala  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  nL  1.  120.  b.  SroT.  BTědomí  &  1665  na  str.  235^  kdež  se  čte:  Hanas  z  Molkoric  a  Kateřina  z  Kfeldn. 

1762. 

Mezi  Sta&kem  kameníkem  z  Menšího  města  Pražského  a  Albrechtem  Elusákem  z  Kostelce 

o  plat  za  dělání  věže  na  Horkách.  1510,  14.  listopadu. 

Staněk  kameník  v  Menším  městě  Pražském  obývající  pohnal  Albrechta  Elu- 
sáka  z  Kostelce  na  Horkách.  Vinil  ho  z  toho,  že  nebožtík  Václav  Elusák,  jeho  Al- 
brechtuov  otec  vlastní,  jemu  Staňkovi  řekl  dáti  od  diela  věže  na  Horkách  XL  kop 
grošuov   českých,   když  ji   dodělá,   a  jestliže   mu  ji   dobře   udělá,   že  nechce  s  ním 


390  D.  XIU.  Registra  soudu  kamamího. 

mlaviti  o  deset  kop  grošnov  českých  k  tomu.     Vložen  puohon  léta  MDX^  v  úterý 
po  svaté  Kedratě  [19.  března]. 

Y  té  při  mezi  Stánkem  kameníkem  v  Menším  méstě  Pražském  obývajícím 
puoYodem  s  jedné,  a  Albrechtem  EInsákem  z  Kostelce  pohnaným  s  strany  dmhé. 
Kdež  ho  týž  Staněk  vinil  z  toho,  že  nebožtík  Václav  Elnsák,  jeho  Albrechtaov  otec 
vlastní,  jemn  Staňkovi  řekl  dáti  od  diela  věže  na  Horkách  XLti  kop  grošuov  českých, 
když  ji  dodělá  oc,  jakož  pnohon  plněji  nkaznje.  A  na  to  nkázal  svědomí.  Proti  tomn 
on  Albrecht  odpíraje  pravil,  že  k  toma  puohonn  odpoviedati  povinovat  nenie  z  pří- 
činy té,  že  on  držitelem  statku  otce  svého  nenie,  než  mátie  jeho,  že  ona  vším  vládne, 
všeho  nžívá,  nžívati  a  vládnuti  má  až  do  své  smrti,  Horek  i  jiného  statku  jakožto 
dědička;  potom  dále  pravě,  že  nebožtík  otec  jeho  s  ním  s  Stánkem  o  dělánie  té 
věže  smloavn  měl  a  má  sepsánu,  a  že  ani  v  té  smlouvě  ani  v  svědcích  jeho  Staň- 
kových se  to  nepokazuje,  by  mn  těch  XLti  kop  otec  jeho  dáti  řekl.  A  na  to  vajpis 
z  desk  a  tn  smlonvn  pokázal.  Zase  proti  tomn  od  Stanka  kamenníka  povědíno: 
Ačkoli  on  Albrecht  statkem  Horkami  nevládne,  ale  toho  podle  mateře  své  proto 
i  s  bratřími  svými  nžívá  a  tu  bydlí,  chlebí,  a  jiný  otce  svého  statek  má,  penieze 
i  jiné  věci,  a  tudy  že  jemu  Staňkovi  odpoviedati  a  těch  padesáti  kop  plátce  býti 
povinovat  jest,  v  tom  JMtí  pánuov  žádaje  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  jich  s  obú  stran 
pře  líčenie,  svědomie,  smlouvu  i  vajpis  z  desk,  nalezli:  Poněvadž  on  Staněk  svým 
svědomím  to  pokázal,  že  otec  jeho  Albrechtuov  řekl  jemu  za  to  dielo  té  věže  na 
Horkách  plátce  býti  a  XLti  kop  grošuov  dáti  a  nad  to  ještě  X  kop  přidati,  a  on 
Albrecht  statku  otce  svého  užívá;  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Staňkovi  za  právo, 
takže  on  Albrecht  jemu  těmi  XLti  kopami  grošuov  českými  v  puohonu  jmenovanými 
a  k  tomu  i  těmi  X  kopami  grošuov  českými,  kteréž  jest  otec  jeho  řekl  přidati,  po- 
vinen, poněvadž  svědci  seznávají,  že  jest  dobře  udělal.  A  ty  aby  jemu  dal  ve  dvú 
nedělech   pořád  zběhlých.     Dal  památaé.     Stalo   se  ve   čtvrtek  po   svatém   Brykcí. 

Léta  MDX®  v  sobotu  den  svatého  Ondřeje  apoštola  [30.  listopadu]  vydán 
jest  list  zatykači  Staňkovi  kameníku  na  Albrechta  Elusáka  z  Kostelce  pro  neplněnie 
L  kop  grošuov  českých  podle  zněnie  nálezu  tohoto. 

Léta  MDX^  ve  čtvrtek  před  svatým  Thomasem  apoštolem  [19.  prosince] 
Staněk  kameník  seznal  se  jest,  že  od  Albrechta  Elusáka  z  Kostelce  přijal  jest  a  vy- 
zdvihl XXV  kop  grošuov  českých  podle  zněnie  nálezu  tohoto,  z  kterýchžto  XXV 
kop  grošuov  českých  on  Staněk  jej  Albrechta  i  jeho  dědice  kvituje,  propouštie 
a  prázdna  činí  úplně  a  docela  nynie  i  na  budúcí  časy. 

R.  ni  L  261.  b.  SroT.  STědomi  č.  1707  na  str.  364. 


Nálezy  »  rohu  1510  o  sv.  Martině.  391 

1763. 

Mezi  Václavem  LitOYSkým  ze  Syinař  a  Janem  z  Dobřenic  o  základ  přepadený. 

1610,  14.  listopadu. 

Václav  Litovský  z  S vinař  létha  MDX®  v  neděli  před  svatým  Řehořem  [10.  března] 
pohnal  Jana  z  Dobřenic  ze  sta  kop  grošnov  a  z  XXVma  kop  grošuov  vše  českých  zá- 
kladu přepadeného  dielu  naň  příslušejícieho  oc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvíe  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  léta  MDX®  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí:  Poněvadž  on  Dobřanský 
pohnaný  třikrát  volán  jsa  k  svému  právu  nestál,  z  té  příčiny  dali  sů  jemu  Václa- 
vovi puovodovi  proti  témuž  Dobřanskému  za  právo  stanné.  Dal  památné. 

R.  m.  L  819.  b.  sa  nápisem  „8Umd  práva  k  roku  »v.  Martina  MDX^, 

1764. 

Mezi  Bohuslavem  z  Benešova  a  Krištofem  z  Hermsdorfu  o  rčení.  1510,  15.  listopadu. 

Bohuslav  z  Benešova  pohnal  Kryštofa  z  Hermsdorfu.  Viniti  ho  chce  ze  rčenie, 
tu  kdež  jest  řekl,  když  on  Kryštof  svů  summu,  kterúž  jest  za  Nelžejovice  dal,  osm 
seth  kop  grošuov  míšeňských,  mieti  bude  aneb  svým  bude  jíst,  že  jemu  Bohuslavovi 
těch  sto  kop  grošuov  míšeňských,  kteréž  jest  týž  Kryštof  od  Petra  z  Popovic  vzal, 
zase  vrátiti  chce  a  že  jeho  nic  nežádá.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  pondělí  den 
Zvěstovánie  Matky  božie  [25.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  z  Benešova  puovodem  s  jedné,  a  Kryštofem 
z  HermsdorÍTi  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Kryštofa  vinil  on  Bohuslav  ze 
rčenie,  tu  kdež  jest  tajž  Kryštof  řekl  dc,  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázal 
svědomie.  Proti  tomu  on  Kryštof  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  měl  o  to  s  ním 
s  Bohuslavem  prve  soud  před  úřadem  purkrabským  a  také  že  jest  jemu  těch  sto 
kop  grošuov  míšeňských  navrátiti  řekl,  jestliže  svých  osm  seth  za  Nelžejovice  v  po- 
louletí  bez  nákladuov  mieti  bude.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svě- 
domie, nalezli:  Poněvadž  on  Bohuslav  to  jest  dostatečně  provedl,  že  jest  mu  on 
Kryštof  těch  sto  kop  grošuov  míšeňských  v  puohonu  jmenovaných  navrátiti  řekl, 
když  svú  summu  osm  set  kop  grošuov  míšeňských  za  Nelžejovice  mieti  bude;  z  té 
příčiny  dává  se  jemu  Bohuslavovi  za  právo,  a  on  Kryštof  aby  mu  těch  sto  kop 
grošuov  míšeňských  v  puohonu  jmenovaných  dal  od  dneška  ve  dvů  nedělech  pořád 
zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

K.  ni.  1.  38.  a.  SroY.  STědomí  č.  1607  a  1711  na  str.  272  a  857. 


392  D.  XIII*  Registra  soudu  komorního. 

1765. 

Mezi  Kateřinou  z  Prošovic  a  Janem  put>krabím  z  Donína  o  nevydání  odkazu. 

1610,  15.  listopadu. 

Katheřína  z  Prošovic  pohnala  pana  Jana  purkhrabí  z  Donína  na  Vokoři.  Vi- 
nila ho  z  nevydání  osmi  kop  strychuov  bez  XXti  strychuov  ovsa  jí  Katheříně  od 
někdy  paní  Johanky  z  Waytmille,  mateře  jeho,  kšaftem  odkázaného,  jakož  týž  kšaft 
to  plněji  v  sobě  zavírá.  Kterýžto  voves  táž  Katheřína  sobě  čtyndceti  kop  grošuov 
českých  pokládá. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Prošovic  puovodem  s  jedné,  a  panem  Janem 
purkhrabí  z  Donína  na  Vokoři  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  nevy- 
dání osmi  kop  strychuov  bez  XXti  strychuov  ovsa  jí  Katheřině  od  někdy  paní 
Johanky  z  Waytmille  oc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  týž  kšaft 
někdy  paní  Johanky  z  Waytmille,  mateře  pana  Jana  pohnaného.  Proti  tomu  na  miestě 
pohnaného  nic  jiného  odpieráno  nenie,  než  toliko  žádáno,  aby  ona  Kateřina  puovod 
to  provedla,  že  jí  ten  voves  dán  nenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na 
Helfenšteině  dc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  v  kšaft  napřed  pověděný  pilně  nahlédše, 
takto  o  tom  nalézti  ráčili:  Poněvadž  ona  Katheřína  puovod  kšaftem  jest  pokázala^ 
že  jí  paní  Johanka  z  Waytmille  týmž  kšaftem  ten  voves  v  puohonu  menovaný  od- 
kazuje, a  on  pan  Jan  purkhrabie  toho  jest  ničímž  nepokázal,  by  jí  ten  oves  dal: 
i  z  té  příčiny  dává  se  jie  Katheříně  puovodovi  podle  kšaftu  za  právo,  tak  aby  on 
pan  Jan  purkhrabie  jie  Katheřině  ten  oves  v  puohonu  jmenovaný  od  dneška  ve  dvů 
nedělech  pořád  zběhlých  vydal.  Pak-li  by  ovsa  toho  nedal,  tehdy  aby  tu  summu 
v  puohonu  jmenovaná,  to  jest  těch  XLti  kop  grošuov  českých,  též  jí  Katheříně  dal. 
Dala  památné.  Stalo  se  léta  MDX^  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  61  a. 

1766. 

Mezi  Dorotou  Kopanskou  a  Pavlem  Samuelem  z  Hrádku  o  nedopomožení  práva.  1510, 15.  listop. 

Dorotha  Kopanská  v  Starém  městě  Pražském  obývající  pohnala  pana  Pavla 
Samuele  z  Hrádku.  Vinila  ho  z  nedopomožení  práva  ke  XL  kopám  bez  XLti 
grošuov  vše  míšeňských,  kterúžto  summu  lidé  jeho  Zabranští  na  statku  někdy  Pa- 
páčka  člověka  jeho  jí  přisoudili,  a  vyšším  právem  Starého  města  Pražského  zchváleno, 
a  on  pan  Pavel  podle  téhož  přísudku  jie  Dorotě  dále  práva  k  těm  XLti  kopám 
bez  XLti  grošuov  vše  míšeňských  na  témž  statku  Papáčkově  dopomoci  nedbá 
a  nechce;  k  kterýmžto  XLti  kopám  grošuov  bez  XLti  grošuov  míšeňských  táž  Do- 
rota Kopanská  po  Václavovi  Kopanském,  někdy  manželu  svém,  právo  a  spravedlnost 
má.  Vložen  puohon  léta  MDX®  v  úterý  po  svaté  Kedrutě  [19.  března]. 


NáUey  z  rohu  1510  o  sv.  Martině.  393 

V  té  při  mezi  Dorothú  Kopanskú,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  s  jedné, 
a  panem  Pavlem  Samuelem  z  Hrádku  s  strany  druhé.  Kdež  jej  pana  Samuele  táž 
Dorota  vinila  z  nedopomožení  práva  k  XL  kopám  bez  XLti  grošuov  vše  míšeňských, 
kterážto  summu  lidé  jeho  Zabranští  na  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na 
to  svědomí  ukázala.  Proti  tomu  pan  Samuel  odpíraje  pravil,  že  ona  Dorota  puovod 
nic  tu  podle  svého  puohonu  neprovozuje,  a  že  on  tu  svého  nic  nehledá,  než  toliko 
aby  mu  grunth  a  purkrecht  jeho  očištěn  byl,  k  tomu  se  poddávaje,  že  právo  osa- 
diti chce,  poněvadž  se  jiní  také  jia  to  táhnou,  a  komužkoli  právo  přisoudí,  že  se  on 
v  tom  chce  mieti  spravedlivě,  jakož  jest  i  prve  proti  tomu  nebyl.  A  na  to  ukázal 
ortel  před  některým  časem  mezi  některými  stranami  o  ten  Papáčkovský  statek  uči- 
něný. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  9C,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vlády kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany 
a  jich  s  obů  stran  pře  líčení,  napřed  jmenovaný  ortel  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž 
ten  ortel  ukazuje,  že  jest  na  tom  jeho  páně  Samuelově  právě  soud  osazen  byl  mezi 
Klímů  konířem  z  Nového  města,  Zigmundem  hospodářem  na  rathouze  a  nadepsánu 
Dorothů  puovodem  o  vyzdvihání  peněz,  kteréž  Jan  Bohmicský  kladl  na  tom  právě 
za  duom  Papáčkovský;  a  na  ten  rozsudek  vyzdvihli  diely  své  hospodář  a  ten  koníř 
napřed  jmenovaní  bez  překážky  a  naříkání.  Z  té  příčiny  aby  on  pan  Pavel  jí  Do- 
rotě ty  penieze  v  puohonu  menované,  to  jest  XLti  kop  bez  XLti  grošuov  míšeňských, 
dal  vyzdvihnuti  na  rukojmie  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých  na 
takový  zpuosob:  jestliže  by  kto  na  tom  právě  z  těch  peněz  ji  Dorotu  chtěl  viniti, 
tehdy  aby  ona  tu  summu  svú  nynie  menovanú  vyručenů  i  oni  dva  Kliment  a  Zig- 
mund  v  orteli  menovaní  také  summy  své  z  toho  práva  vyzdvižené  všichni  tři  spolu 
položili  zase  na  tom  právě,  a  ktož  by  jaké  právo  mieti  k  těm  penězóm  chtěl, 
a  právem  to  obdržal,  aby  všichni  tři  v  tom  a  ne  ona  Dorota  sama  hynuli.  Dala 
památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  79.  a. 

1767. 

Mezi  měštěnínem  Staroměstským  Erazimem  Freyem  a  Wolfem  z  Gutšteina  o  dluh  za  věci 

kupecké.  1510,  15.  listopadu. 

Erazim  Frey,  kupec  a  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  pana 
Wolfa  z  Gutšteina  na  Petršpurce.  Vinil  ho  z  jedenácti  kop  grošuov  českých  bez 
VI  grošuov  českých  dluhu  jemu  za  kupecské  věci  zuostalému.  Vložen  puohon  léta 
MDX^  v  úterý  [sic]  den  Zvěstování  Matky  božie  [25.  března]. 

V  té  při  mezi  Erazimem  Frey,  kupcem  [a]  měštěnínem  Starého  města  Praž- 
ského, puovodem  s  jedné,  a  panem  Wolfem  z  Gutšteina  oc  pohnaným  s  strany  druhé 
Kdež   ho   týž   Erazim   vinil   z  Xlti  kop   grošuov  českých  bez  Víti  grošuov  českých, 

ArchiT  Český  XHI.  50 


394  D,  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  registra  kupecská  ukázal.  Proti  tomu  na  miestě 
pana  Wolfa  povědíno,  že  se  on  k  tak  veliké  summě  nezná  a  nevie  než  o  sedmi 
kopách  míšeňských,  a  ty  jemu  že  dáti  chce ;  pak  jestliže  jest  co  úředník  viece  bral, 
že  jest  mu  toho  pan  Wolf  neporučil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
fenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto  nalezli: 
Poněvadž  on  Erazim  ten  dluh  registry  toliko  svými  kupecskými  provozuje  a  svě- 
domím žádným  viece  ani  jakými  cedulemi  řezanými,  a  on  pan  Wolf  slovy  toliko  také 
samými  odpierá  krom  VII  kop  míšeňských,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Erazimovi  k  těm 
Vn  kopám  míšeňským  za  právo,  a  ty  aby  jemu  on  pan  Wolf  dal  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Erazim  nad  těch  VII  kop  podle  register  svých  toho 
dluhu  co  viece  mieti,  aby  to  zpravil  před  JMtí  pány  oc  na  Svátost  najprv  příští, 
tak  jakž  JMtí  jemu  bude  nalezeno,  a  jestliže  zpraví  to,  aby  jemu  on  pan  Wolf 
dal  od  zprávy  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Pakli  by  pan  Wolf  od  zprávy  ve 
dvú  nedělech  pořád  zběhlých  té  summy  ostatnie  nad  těch  VII  kop  míšeňských  jemu 
dáti  nechtěl,  to  aby  také  on  pan  Wolf  na  den  svatého  Martina  po  té  zprávě  najprv 
příštího  zpravil,  jakž  mu  JMtí  pány  rozkázáno  bude.  Bude-li  pak  pan  Wolf  dále 
chtieti  k  tomu  úředníku  svému  neb  k  statku  jeho  hleděti,  že  jest  co  viece  mimo 
jeho  vuoli  neb  rozkázánie  od  téhož  Erazima  bral,  právo  mu  se  nezavírá.  Dal  pa- 
mátné. Stalo  se  léta  MDX®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  83.   b. 

1768. 

Mezi  Chebským  měštanem  Hanušem  Hallerem  a  Václavem  Pehmem  z  Konobrž  o  dluh. 

1510,  15.  listopadu. 

Hanuš  Haller,  měštěnín  města  Chba,  pohnal  Věnce  Pehma  z  Konobrž.  Vinil 
jej  ze  čtyř  seth  zlatých  rýnských  dluhu  spravedlivého,  kteréž  jest  dlužen  zuostal 
nebožtíkovi  doktorovi  Jiříkovi  Hallerovi,  bratru  téhož  Hanuše  vlastniemu,  k  kte- 
rýmžto čtyřem  stem  zlatým  rýnským  on  Hanuš  spravedlnost  má  po  témž  Jiříkovi 
doktorovi  svém  bratru  lepší  než  kto  jiný.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  pátek  den 
svatého  Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Hanušem  Hallerem,  měštěnínem  města  Chba,  puovodem  s  jedné, 
a  Václavem  Pehmem  z  Konobrž  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Václava  vinil  ze 
čtyř  seth  zlatých  rýnských  dluhu  spravedlivého,  kteréž  jest  dlužen  zuostal  nebožtí- 
kovi doktorovi  Jiříkovi  oc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  list  jeho  Pehmovú  ruku 
psaný  na  dluh  svědčící  ukázal  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný  pověděl,  že  tomu 
dluhu  neodpírá,  by  ho  povinen  a  dlužen  nebožtíkovi  knězi  Hallerovi  doktoru  nezuostal ; 
ale   poněvadž  ten  dluh  kniehami  města  Mostu  zapsán  a  to  věc  městská  jest,  a  také 


Nálezy  z  rohu  1510  o  sv.  Martině.  395 

že  jest  ten  dluh  od  téhož  Hanuše  a  od  poručníkuov  statku  téhož  kněze  Hallera 
právem  městským  tu  v  Mostě  obstaven,  toho  že  se  on  Václav  obává,  aby  toho 
dluhu  několikrát  plátce  býti  nemusil;  než  komužkoli  ten  dluh  spravedlivě  náležeti 
aneb  přisouzen  bude,  že  platiti  neodpírá.  A  tu  také  některá  ukázal  svědomí.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie 
i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  Pehm  k  tomu  dluhu  s.e  zná  a  to  pokázal,  že  ten 
dluh  v  městě  Mostu  jich  kniehami  městskými  zapsán  nadepsaným  Hanušem  Hal- 
lerem  puovodem  i  také  nebožtíka  kněze  Hallera  doktora  poručníky  právem  městským 
obstaven  jest,  a  že  na  témž  právě  o  ten  dluh,  komuž  přisouzeno  bude,  práv  býti 
chce;  z  té  příčiny  tento  puohon  se  zdvihá,  a  strany  aby  sebe  tam  v  Mostě  podle 
téhož  obstavení  hleděly.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  UL  1.  120.  a.    SroY.  STědomi  č.  1733  na  str.  370. 

1769. 

Mezi  knězem  Janem  z  Mladé  Boleslavi  a  Zdeňkem  z  Prorubi  o  pobrání  vepře,  obilí 

a  jiných  rozličných  věcí.  1510,  15.  listopadu. 

Kněz  Jan  v  Mladém  Boleslavi  obývající  pohnal  Zdeňka  z  Prorubi  v  Bezně. 
Vinil  ho  z  toho,  že  jest  mu  pobral  na  faře  v  Bezně,  kdež  jest  on  tu  chvíli  tehdáž 
farářem  byl,  jeden  vepř  z  krmníka,  VH  korcuov  žita,  tři  korce  mouky  žitné,  tři 
měchy  plátěné,  XV  prasat,  XII  korcuov  ovsa  vysekati,  zkaziti  truhlu  za  kopu  grošuov, 
tři  zámky  dal  mu  zbíti,  item  pobrati  mu  rozkázal  sto  korcuov  ovsa,  hrachu  X  kor- 
cuov, másla  kbel,  masa  za  X  grošuov,  sádla  za  XV  grošuov,  piva  sud,  věrtel  soli, 
slanin  za  X  grošuov,  sviec  za  VI  grošuov,  vína  za  IX  grošuov  i  jiné  rozličné  věci; 
kteréžto  tak  pobrané  věci  on  kněz  Jan  LX  kop  grošuov  míšeňských  pokládá.  Vložen 
puohon  léta  MDX®  v  sobotu  před  květnů  nedělí  [23.  března]. 

V  té  při  mezi  knězem  Janem  v  Mladém  Boleslavi  obývajícím  puovodem 
s  jedné,  a  Zdeňkem  z  Prorubi  v  Bezně  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Zdeňka 
vinil  z  toho,  že  jest  mu  pobral  na  faře  v  Bezně  oc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě 
zavírá.  Při  tom  pravě,  že  jest  jemu  Zdeňkovi  žádné  příčiny  nedal,  aby  ty  věci  jemu 
měly  brány  býti,  než  jsa  obeslán  od  kněze  děkana  kraje  Boleslavského,  staršího 
svého,  k  němu  jest  šel,  a  v  tom  jemu  od  Zdeňka  pobráno  i  truhla  vybita  jest.  A  na 
to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Zdeněk  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  mu  to 
pobránie  proto  učinil,  že  on  maje  podle  smlouvy  tu  na  té  faře  býti  do  roka,  i  odšel 
jest,  a  on  Zdeněk  za  to  maje,  že  by  odtud  zběhl,  obávaje  se,  aby  se  na  klenotích 
kostelních,  kteréž  témuž  knězi  svěřeny  byly,  škoda  nestala,  kázal  jest  mu  pobrati; 
ale  ty  věci  že  jemu  zase  vráceny  a  nic  utraceno  nenie,  krom  což  na  čeleď  [vydáno]. 
A  potom  když  do  fary  přišel,  že  s  ním  o  to  smlouvu  vzal.    A  na  to  svědomí  a  tu 

60* 


396  D.  XIII.  Registra  soudu,  komorního. 

smlouvu  ukázal.  Tu  JMt  pán.  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého^  se  pány  a  vladjkami,  krále  JMti  raddami,  slyševše 
strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  ta  cedule 
smluvnie  jest  udělána  po  tom  knězovu  odjetí,  když  se  na  faru  vrátil,  a  v  té  ce- 
duli stojí,  že  on  Zdeněk  jemu  knězi  Janovi  z  těch  věcí,  kteréž  jemu  pobrány  jsň, 
počet  činiti  má,  z  té  příčiny  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími  stáli  na 
den  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  [20.  ledna],  a  tu  aby  on  Zdeněk  vedle  té 
smluvní  svrchu  dotčené  cedule  i  také  podle  cedule,  kterouž  jest  menovaný  kněz 
jej  Zdenka  před  Jindřichem  Hložkem  z  Žampachu  dc  vinil,  počet  učinil  na  schvá- 
lení týchž  úředníkuov.  A  což  tu  kněz  provede,  to  aby  jemu  Zdeněk  dal  od  próvodu 
ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.    Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  174.  b.    SroT.  svědomí  6.  1684,  1698  a  1706  na  str.  267,  842  a  868. 

1770. 

Mezi  Janem  Brázdimským  z  Pučan  a  poručníky  neb.  Jana  Maršálka  o  položení  svěřených 

klenotů  před  králem.  1510,  15.  listopadu. 

Jan  Brázdimský  z  Pučan  pohnal  Jana  Šmajdéře,  Jana  bakaláře  od  bielého  lva 
a  Zigu  pergmajstra  hor  vinničných,  poručníkuov  nebožtíka  Jana  Maršálka  starého,  kdež 
jim  Johanka  z  Hříč  svěřila  devieti  prstenuov  zlatých  a  korunky  perlové  k  věrné  ruce, 
aby  to  před  králem  JMtí  položili;  neb  sobě  týž  Jan  toho  pokládá  třidceti  a  pět 
zlatých  uherských.  Vložen  puohon  léta  MDIX®  v  středu  před  svatým  Havlem  [10.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  Brázdimským  z  Pučan  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
Šmajdéřem,  Janem  bakkalářem  od  bielého  lva,  Zigú  pergmajstrem  hor  vinničných, 
poručníky  nebožtíka  Jana  Maršálka  starého,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  jim 
Johanka  z  Hříč  svěřila  devíti  prstenuov  zlatých  a  korunky  perlové  k  věrné  ruce, 
aby  to  před  králem  JMtí  položili;  neb  sobě  týž  Jan  toho  pokládá  XXXV  zlatých 
uherských.  Tu  pohnaní  stojíce  oznámili,  že  jmény  vlastními  pohnáni  nejsů  a  že 
tudy  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinni  nejsú,  v  tom  JMtí  žádajíce  za  opatřenie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  oni 
pohnaní  nejsú  jich  vlastaími  jmény  pohnáni,  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sú. 
Dali  památné.  Stalo  se  létha  MDX®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  176.  a. 

1771. 

Mezi  Matiášem  Špitálským  spolu  s  Václavem  Donátem  z  Těchlovic  a  Annou  Kanickou 
z  Byzmburka  o  položení  listu  hlavního  před  králem.  1510,  15.  listopadu. 

Mistr  Mathiáš  Špitálský  a  Václav  Donát  z  Těchlovic  pohnali  Annu  Kanicskú 
z  Rysmburka,   aby  list  hlavní  položila  před  králem  JMtí,  v  kterémž  jest  Elška  Eo- 


NáleBff  e  rohu  1510  o  sv.  Martině.  397 

pidlanská  z  Nemyčevsi  jistcem,  kterýžto  svědčí  nebožtíku  panu  Alšovi  z  Rysmbarka 
a  Ofce,  manželce  jeho,  na  šest  seth  kop  míšeňských;  kterýžto  list  dala  jest  táž 
Ofka  s  dobroa  volí  jim  mistru  Mathiášovi  Špitálskému  a  Václavovi  Donátovi,  kdež 
sobě  ten  list  pokládají  pět  seth  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDIX^ 
v  pondělí  po  svatém  Šimonu  a  Judovi  [29.  října]. 

V  té  pn  mezi  mistrem  Mathiášem  Špitálským  a  Václavem  Donátem  z  Tě- 
chlovic  puovody  s  jedné,  a  mezi  Annu  Eanicskú  z  Rysmburka  pohnanými  s  strany 
druhé.  Kdež  táž  Aniva  od  jmenovaných  puovoduov  jest  pohnána,  aby  položila  list 
před  králem  JMtí,  v  kterémž  jest  Elška  Kopydlanská  z  Nemyčevsi  jistcem  oc,  tak 
jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázali  list  hlavní  pod  pečetmi,  kterýž 
svědčí  na  tři  sta  kop  grošuov  českých,  v  němž  jest  jistec  Elška  z  Nemyčevsi, 
a  dobru  vuoli  na  týž  list  a  nález  z  register  purkrabských,  kdež  jie  Ofce  dávají 
právo  stáné  proti  knězi  Samuelovi,  i  také  jiná  svědomie  a  kšaft.  Proti  tomu  po- 
ručník  Anny  pohnané  odpíraje  dal  mluviti  pravě,  že  jest  se  o  ten  svrchu  menovaný 
list  a  dluh  miesto  a  rozsudek  skrze  najvyššího  pana  purkrabie  Pražského  stal, 
a  poněvadž  jednu  rozsúzeno,  zdá  mu  se,  že  jest  po  druhé  z  toho  nemělo  hnáno 
býti.  A  ktož  z  rozsůzené  pře  po  druhé  pohánie,  že  takový  puohon  jest  na  zmatek 
podle  zřiezenie  zemského.  A  na  to  ten  rozsudek  a  zřiezení  zemské  pokázal,  žádaje 
v  tom  JMtí  za  opatřenie  podle  práva.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie  oc,  nalezli:  Poněvadž  její  Annin  po- 
ručník  Michal  Strachota  nález  z  register  purkrabských  pokázal,  kterýžto  pan  purkrabie 
najvyšší  Pražský  ten  nález  ne  sám  z  sebe,  ale  z  naučenie  panského  z  plného  soudu 
zemského  učinil,  ješto  jest  se  tu  omylu  nestalo  ižádného,  a  oni  puovodové  přes  to 
po  druhé  z  té  věci  pohánějí,  kdež  jest  to  proti  zřiezenie  zemskému;  i  tudy  ten 
puohon  učinili  sů  na  zmatek,  a  z  té  příčiny  JMt  je  puovody  oba  dva  v  svú  kázeň 
beru.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  IIL  1.  213.  a. 

1772. 

Mezi  Václavem  Bezdružickým  z  Kolovrat  a  Burianem  z  Švamberka  o  nezdržení  smlouvy. 

1510,  15  listopadu. 

Václav  Bezdružicský  z  Kolovrat  pohnal  pana  Buryana  z  Švamberka  na  Hra- 
dišti nad  Labem.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  učiněné,  a  to  v  tom, 
že  jest  měl  a  slíbil  na  svém  statku  zapsati  tisíc  kop  grošuov  českých  jemu  panu 
Václavovi  z  Kolovrat,  též  i  paní  Elšce  z  Kolovrat,  dceři  téhož  pana  Václava  z  Ko- 
lovrat, tisíc  kop  grošuov,  a  to  dostatečně  ujistiti  v  plném  roce  od  datum  listu  té 
smlouvy  oc;   jakož  ten   artykul  v  též  smlouvě  položený  to  v  sobě   plněji  zavírá. 


398  D.  XÍTL  Begistra  stmdu  komorního. 

I  tomu  se  až  dosavad  od  téhož  pana  Boryana  nestalo  dosti.    Vložen  puohon  léta 
MDX^  y  pondělí  den  zrěstování  Matky  boží  [25.  března]. 

V  té  při  mezi  panem  Václavem  Bezdrožicským  z  Kolovrat  na  Kosatkách 
puovodem  s  jedné,  a  panem  Boryanem  z  Švamberka  na  Hradišti  nad  Labem  po* 
hnaným  s  strany  dmhé.  Kdežto  vinil  jej  pana  Bnryana  z  nezdrženie  smlouvy  mezi 
nimi  učiněné,  a  to  v  tom,  že  jest  měl  a  slíbil  na  svém  statku  zapsati  tisíc  kop 
grošuov  českých  jemu  panu  Václavovi  z  Kolovrat,  též  i  paní  Elšce  z  Kolovrat  oc, 
tak  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu.  Proti  tomu  pan  Buryan 
pohnaný  pravil  a  žádal,  aby  mu  ta  smlouva  okázána  byla,  že  by  chtěl  na  ni  po- 
hleděti, jest-li  pečeC  jeho  při  té  smlouvě  či  nenie.  Tu  jest  jemu  táž  smlouva  okázána, 
a  pan  Buryan  pověděl,  že  se  ku  pečetí  zná,  než  že  on  jest  jí  nepřitiskal  k  té  smlouvě 
ini  povolení  k  tomu  dával,  než  že  jest  panu  Václavovi  pečeC  svú  poslal ;  a  při  tom  žádal, 
aby  týž  pan  Václav  to  pokázal,  kto  jest  tu  smlúvu  psal,  a  pravie,  že  o  té  smlouvě 
nic  nevie.  Proti  tomu  pan  Václav  z  Kolovrat  mluvil  jest,  že  se  cti  jeho  dotýče, 
a  že  bohdá  z  toho,  což  tuto  pan  Labuf  praví,  jako  na  ctného  pána  sluší,  vyměřiti 
se  chce.  Z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší 
hofoiistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  toho  na 
soud  zemský  odkládají,  poněvadž  se  tu  cti  dotýče.  A  jestliže  by  pán  Buoh  v  tom 
času  prve  jeho  pana  Václava  smrti  neuchoval,  než  by  ta  pře  k  slyšení  pHšla,  že 
to  jeho  cti  a  dobré  pověsti  nynie  ani  na  budúcí  časy  k  žádné  ujmě  ini  škodě 
býti  nemá  jemu  ani  jeho  budúcím,  poněvadž  po  své  cti  stojí.  Stalo  se  v  pátek  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  308.  a. 

1773. 

Mezi  Václavem  Robmhapem  z  Suché  a  Petrem  z  Mladéjovic  o  pohrůžky.  1510,  15.  listopadu. 

Václav  Robmhap  z  Suché  pohnal  Petra  z  Mladějovic.  Vinil  ho  z  toho,  že 
jest  jemu  psal,  kdež  se  s  ním  v  slušném  miestě  shledá,  že  o  ty  věci,  kdež  mezi 
nimi  jsú,  co  se  Kestřanských  dotýče,  sám  oustně  mluviti  chce,  i  také  což  se  téhož 
Petra  otce  dotýče.  Kdež  týž  Václav  nevie,  co  s  ním  mluviti  chce,  žádá  toho,  aby 
před  králem  JMtí  i  raddami  JMti  k  němu  o  ty  věci  mluvil.  Vložen  puohon  léta 
MDIX'  v  pondělí  po  svatém  JUjí  [3.  září]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Robmhauptem  z  Suché  puovodem  s  jedné,  a  Petrem 
z  Mladějovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Petra  týž  Václav  vinil,  že  jest 
mu  psal,  kdež  se  s  ním  shledá  v  slušném  miestě,  že  o  ty  věci,  kteréž  mezi  nimi 
jsú,  co  se  Kestřanských  dotýče,  sám  ústně  mluviti  nechce  [sic],  i  také  co  se  téhož 
Petra  otce  dotýče,  kdež  týž  Václav  nevie,  co  s  ním  mluviti  oc,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.     A  na  to  některé  listy,  kteréž  sobě  s  obú  stran  psali,   okázal.   Proti  tomu 


..  -3 


Nálejsy  0  roku  1510  o  sv.  Martině,  399 

on  Petr  odpíraje  pravil,  že  jest  tento  puohon  naň  bez  potřeby  učinil  a  jej  daremně 
ke  škodám  a  nákladóm  připravuje ;  neb  on  Petr  že  jest  nic  nepokojného  k  němu 
nemluvil  aneb  jeěto  by  proti  právu  bylo,  ale  chtěl  jest  s  ním  v  miestě  slušném, 
jakož  on  Václav  sám  to  v  svém  puohonu  pokládá,  mluviti,  a  pohruožek  že  jest 
mu  nečinil  ižádných,  věda  dobře,  kterak  se  k  němu  pod  řádem  a  právem  zacho- 
vati má.  A  tudy  mu  se  zdá,  že  jest  jej  pohnal  bez  potřeby.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteíně  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  via- 
dýkami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto 
o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Petr  v  své  řeči  to  pověděl,  že  jest  proti  němu  Vác- 
lavovi nemyslil  nic  nepokojného  mluviti,  než  zachovati  se  k  němu  tak,  jako  na  do- 
brého člověka  slušie,  i  tudy  ten  puohon  mezi  nimi  minuti  má.  A  poněvadž  on 
Václav  jemu  Petrovi  pana  z  Rožmberka,  pána  jeho,  podával,  aby  tam  přijel  a  k  němu 
podle  svého  psanie  mluvil,  a  on  Petr  nepřijel:  z  té  příčiny  JMt  škody  mezi  stra- 
nami zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  318.  b. 

1774. 

Mezi  Albrechtem  Ciplou  z  Kravská  a  Martinem  Liškou  z  Wimperku  o  slova  důtklivá. 

1510,  16.  listopadu. 

Albrecht  Cipla  z  Kravská  poháněl  Martina  Lišku  z  Wimperku.  Viniti  ho 
chtěl  z  slov  duotklivých,  tu  kdež  jest  k  němu  tato  mluvil  slova:  Proč  ty  pana 
Jana  Kostku  zastáváš?  A  já  viem,  že  jest  tě  nechtěl  v  Litomyšli  mieti  a  po  tvého 
otce  posílal,  aby  tě  vzal.  A  to  já  provésti  mohu.  Vložen  puohon  léta  MDX^  v  so- 
botu před  Matku  boží  Sněžnů  [3.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Albrechtem  Ciplú  z  Kravská  puovodem  s  jedné,  a  Martinem 
Lišků  z  Wimperku  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Martina  týž  Albrecht  vinil 
z  slov  duotklivých  9C,  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu 
on  Martin  Liška  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  on  toho  žádným  tiem  úmyslem 
nemluvil,  by  jemu  tudy  jakú  lehkost  činiti  chtěl,  než  že  jest  mluvil  žertem.  A  na 
to  také  ukázal  svědomie.  Zase  proti  tomu  od  Ciply  povědieno,  že  on  toho  za  žert 
nepřijímá.  Toho  on  Liška  žádným  žertem  nemluvil.  Než  pan  Appolon  z  Rychnova 
vida,  že  se  Cipla  z  těch  řečí  a  pro  taková  slova  hněvá,  vtrousil  jest  v  to  řeči 
kumštovnie.  A  poněvadž  jest  týž  Cipla  jemu  panu  Kostkovi  do  smrti  věrně  sloužil, 
zdá  mu  se,  že  jest  Liška  těch  tak  posměšných  a  úštipných  slov  k  němu  mluviti 
neměl,  žádaje  v  tom  JMtí  pánuov  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykamí, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory,  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svě- 
domie,  takto   o   tom   nalezli:     Poněvadž   on  Martin  Liška  pohnaný  před  JMtí  pány 


400  Z>.  XUL  Begistra  soudu  komorního 


Stoje  to  jest  poTěděl,  že  jest  toho  tiem  úmyslem  nemlnvil,  bv  ma  tady  lehkost  činiti 
chtél,  a  k  úětipkn  že  jest  mn  nemlnvil,  nemlnTí.  ani  vie  co  mlnviti,  což  by  jemn  Al- 
brechtovi jeho  ctí  a  dobré  pověstí  k  njmě  býti  mělo,  i  toho  JMt  páni  pří  též  nápfrmTě 
nechávajL  Než  kdyby  on  Liška  sám  z  sebe  jemn  té  nápravy  nenřinil,  že  by  JMt 
věděli,  podle  jeho  svědknov  jak  jej  Albrechta  v  té  věci  opatntí.  Ale  přes  to  jemn 
Albrechtovi  za  právo  dávají,  tak  že  ta  dnotklivá  slova  v  pnohonn  položená  jemn 
Albrechtovi  a  jeho  dobré  pověstí  k  njmě  ani  ke  škodě  nejsú  a  bytí  nemají  nynie 
i  na  bndúcie  časy.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  sobotn  po  svatém  BrykcL 

B.  m.  L  16.  a.    SroT.  STédomi  &  1725  sa  ttr.  S67. 

1775. 
Mezi  AUbčton  z  Jablonného  a  Dorotou  Peitalkou  z  Eofiíné  o  odkaz.    1510,  [16.  listopadu]. 

Alžběta  z  Jablonného  poháněla  Dorothu  Peštalkn  z  Eošíně.  Viniti  ji  chce 
z  pětimezcítma  kop  grošuov  českých  jakožto  tu,  kteráž  v}'soudila  nápadem  statek 
po  nebožtíkovi  manželu  svém  Jiříkovi  z  Přievor,  k  kterýmžto  XXVa  kopám  grošuov 
českých  táž  oc.  Vložen  puohon  léta  MDIX^  v  středu  před  božím  křtěním   [3.  ledna]. 

V  té  při  mezi  Alžbětu  z  Jablonného  puovodem  s  jedné,  a  Dorothn  Peštalkn 
z  Eošíně  pohnaná  s  strany  druhé.  Edež  táž  Alžběta  viní  ji  Peštalkn  z  pětimezcítma 
kop  grošuov  českých,  jakožto  tu,  kteráž  statek  vysoudila  nápadem  po  nebožtíkovi 
manželu  svém  Jiříkovi  z  Přievor,  k  kterýmžto  XXVa  kopám  grošuov  českým  táž 
Alžběta  z  Jablonného  právo  a  spravedlnost  má  po  někdy  Janovi  z  Eřiečova,  synu 
svém,  od  něho  sobě  danou  a  odkázanou,  jakož  jeho  Janovo  dánie  a  odkázání  to 
v  sobě  plněji  a  šíře  zavírá.  A  na  to  ukázala  Jana  někdy  syna  svého  kšaft  pod  pe- 
četí městská  Nového  města  Pražského,  ukázala  také  kšaft  pana  Pavla  Skalského 
z  Jenšteina  pod  Starého  města  Pražského  pečetí,  ukázala  i  některé  vajpisy  z  desk. 
Protí  tomu  ona  Dorotha  Peštalka  z  Eošíně  odpírajíc  pravila,  že  to  dánie  a  odká- 
zánie,  kteréž  jest  Jao.  syn  Alžběty  svrchu  psané,  pod  pečetí  Nového  města  Praž- 
ského kšaftem  učinil,  dostatečné  nenie,  poněvadž  jest  měštěnínem  téhož  města  Praž- 
ského nebyl,  ale  člověk  rytíeřský  byl.  A  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteína  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofimistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jích  s  obá  stran  pře  líčenie,  odpor}', 
próvody  i  také  nadepsané  kšafty,  nalezli :  že  ona  jí  tíem  odkázáním  vinna  nenie.  Stalo 
se  ut  supra. 

R'  m.  L  16.  b. 

1776. 
Mezi  Annou  Hubenkovou  a  Petrem  Amehou  z  Borovnice  o  sáhnutí  na  čest.  1510,  [16.  listop.] 

Anna  Hubenkova  pohnala  Petra  Amchu  z  Borovnice.  Viniti  ho  chce  z  toho, 
že  jí  z  ámysla  na  jejíe  dobrá  pověst  i  na  hrdlo  sáhl,  tak  dc. 


Nálezy  e  rohu  1510  o  sv.  Martině.  401 

V  té  pH  mezi  Annu  Hubenkovou  puoyodem  s  jedné,  a  Petrem  Amchú  z  Bo- 
rovnice  s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní,  že  jí  z  úmysla  na  jejie  dobru  pověsť  i  na 
hrdlo  sáhl,  tak  oc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  9c,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  nalezli:  Poněvadž  se  ta  pře  ctí  a  hrdla  dotyce,  že  z  té  příčiny  JMt  puohon 
zdvihají  a  k  soudu  zemskému  podle  jich  pří,  ctí  a  morduov  se  dotýkajíciech,  vedle 
zřiezení  zemského  podávají. 

R.  m.  1.  17.  a. 

1777. 
Mezi  Aonou  z  Rabšteina  a  Janem  z  Babšteina  o  nevydání  odkazu.  1510,  [16.  listopadu]. 

Paní  Anna  z  Rabšteina  pohnala  pana  Jana  z  Rabštajna.  Viniti  jej  chce 
z  nevydánie  tří  seth  kop  grošuov  míšeňských,  kteréž  jí  nebožka  paní  Regina  z  Lichm- 
burka,  mátie  jejie,  z  věna  svého  na  něm  kšaftem  odkázala  oc. 

V  té  při  mezi  paní  Annu  z  Rabšteina  puovodem  s  jedné,  a  panem  Janem 
odtudž  z  Rabštajna  pohnaným  s  strany  druhé,  vinieci  ho  z  nevydání  tři  sta  kop 
grošuov  míšeňských,  kteréž  jí  nebožka  paní  Regína  z  Lichmburka,  mátie  jejie, 
z  věna  svého  na  něm  kšaftem  odkázala;  item  ze  dvú  set  kop  grošuov  míšeňských, 
item  z  koflíku  menšieho,  item  z  kříže  oc.  A  na  to  ukázala  kšaft  nadepsané  paní 
Reginy  učiněný.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nahlédše 
v  ten  kšaft  a  pilně  ho  pováživše:  Poněvadž  puohon  s  týmž  kšaftem  se  nesrovnává, 
a  také  poněvadž  některé  věci  v  puohonu  se  pokládají,  kteréž  v  kšaftu  se  nejmenují, 
z  těch  příčin  JMt  ten  puohon  zdvihají.  Dal  památné.  Stalo  se  [v  sobotu  po 
svatém  Brykcí]. 

R.  m.  17.  a. 

1778. 

Mezi  Eunradem  z  Grynheimu  a  radou  města  Enína  o  provozování  honby  sousedy  Knlnskými 

na  jeho  pozemcích.  1510,  16.  listopadu. 

Kunrad  z  Grynheimu  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  Knína. 
Vinil  je  z  padesáti  kop  grošuov  českých  pokuty  jemu  Kunradovi  propadených  vedle 
svolenie  zemského  dskami  zemskými  utvrzené,  ktož  by  komu  honil  na  gruntiech 
jeho  bez  jeho  vuole  malú  nebo  velikú  zvěř  ve  dne  nebo  v  noci.  Tu  kdež  z  jich 
města  Knína  vyšli  sú  s  jich  volí  Blažek  Směšný  hmčieř  a  Mašek  mlynář,  sousedé 
jich,  a  honili  s  tenaty  zaječími  jemu  Kunradovi  v  jeho  strániech  Hraštických,  jakož 
oni  pak  vedle  jeho  zprávy  se  znají  listem  a  pečetí  města  svého,  že  sú  honili  a  že 
jest  jim  on  Kunrad  tenata  pobral,  a  je,  sousedy  své,  psaním  svým  zastávají.  Vložen 
puohon  léta  MDVP  v  středu  den  svatých  jedenácte  tisíc  panen  [21.  října]. 

Archiv  Český  XIII.  51 


V:2Íl  j<  z  &.i«i€súf  kop  £r>4;i«>T  ces£7*!á  pi>kiiT!r  j«»iii  KmLTftkioTi  redle  sroienie 
zíím^LAo  pr^rprui-rn^  a  •iskini:  zemskrni:  Jitrnené,  ktoi  hj  kosin  honil  bez  jeho 
TwrÁ^  na  jeho  znmtiech  suli  neb  relíkú  zrér  ve  dae  aebo  t  aod  s  ktož  br  koho 
ssrédéiL  Kdež  §á  oni  hoiiilí  2  tenaty  zajeiríBí:  jeina  KitnnioTi  t  jeho  stráaiech 
HralczckTdi  a  jemu  §e  KimndoTÍ  znají  Listem  poii  pečetí  mésu  jích.  že  jest  jim 
c:i  Krioraii  tciaLi  pt>bril.  Vložen  paohon  I-fca  MIíVT  t  středa  den  sratrch  jedenácte 
liac  p4nen.  [21.  njna.] 

Vedle  tétrh  okú  drů  paohonaoT.  jimii  t  předešlém  čo^a  Knnrad  z  Grcnheíma 
pohnal  parzmistra  a  konielnoT  i  tší  obee  města  Knizia  a  je  Tínil  t  každém  tom 
poohona  z  padesátí  kop  groé:iOT  českyoh  pokuty  jemu  KunraioTi  pr.^padené.  pro- 
^>že  ma  honili  s  tenaty  zajecíni  t  jřřio  5triní*:h  Hrastiokyeh  x\  tak  jakož  tiž  oba 
poohonové  r  sobé  pLnéji  zaTírajL  Kdež  ty  obé  pře  podány  só.  aby  strany  purkrabí 
hrada  Pražského  na  ty  stráné  Tedly  podle  práva  meznieho.  p«>néTadž  Konrád  praril, 
že  tr  stráné  á  jeho.  a  oni  Knínstí  nravílL  že  sů  to  snmtOTé  krále  JMtí.  Tu  stranv 
njnie  před  JMtí  stojíce,  Kunrad  některé  listy  panu  T?inil>v:  jakožto  v  xj  oasy 
purkrabí  hradu  Pražského  psané,  i  také  jeho  páně  TunkiuoT  nález  mezi  nadepsá- 
ními stranami  o  svrcha  dodiené  stráné  uóiněnv  ukázal.  Proti  tomu  oni  Kninsti  od- 
pfrajřoe  pravili,  že  on  Kunrad  je  hnal  a  žene  z  pokucy  Lti  kop  cto^uov  českých 
propadené.  že  sú  na  jeho  stráních  Hraitickych  honili,  a  10  že  jest  mél  před  nade- 
prcaným  panem  Tunklem  podle  práva  meznieho  provésti,  že  to  jeho  stráné  jsú. 
I  neprovedL  jakož  ten  jeho  páně  Tunkluov  nález  ukazuje.  Ale  oni  Kninsti  že  sou 
honili  na  té<:h  strániech  ne  jeho  Kunradovřch.  ale  na  lech.  ktervohž  v  držení 
a  užívání  jsú  a  byli  vždycky,  a  tudy  mohli  sú  v  téch  stráních  honiti  a  to  učiniti 
dobře,  a  z  téch  příčin  že  jemu  tou  pokaíoi  aneb  p*jku:am:  v  jeho  puohonich  polo- 
ženými p«'idle  zříezeníe  zemského  p-jvinovati  nejsú,  v  tom  JMri  pánuov  za  opatřenie 
žádajíce.  Tu  JMt  pán.  pan  Vilém  z  PemšteÍDa  na  Helienšteině  x\  najvyssi  hoňnistr 
královstvíe  Českého,  se  pány  a  vladykami.  krále  JMti  raddami.  yyslysevse  strany 
a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie.  odpory,  puohony.  zřiezení  zemském  majestáty  krále 
Ladislava,  dobru  vuoli  i  také  v  ten  svrchu  dotčeny  páně  Tunkluov.  v  ty  časy  pur- 
krabie  hradu  Pražského,  nález  nahlédse.  nalezli:  Poněvadž  před  panem  Tunklent 
jakožto  hradu  Pražského  purkrabí,  kterýž  na  ohledání  téch  strání  vyslán  byl.  on 
Kunrad  toho  jest  podle  práva  meznieho  neprovedl,  by  ta  stráné  Eb^astická  jeho 
^runth  byla.  a  oni  Ejiínstí  pokázali.  že  sú  té  stráné  společné  užívali:  z  té  příčiny 
j*:mu  Kunradovi  puovrMjoTÍ  «..ni  Knínstí  témi  pokutami  v  téch  obů  jeho  puohonech 
menovanými  provinovati  nejsů.  Dali  památné.  Stalo  se  léta  MDX'  v  sobotu  po 
svatém  Brvkcí. 

R  m.  L  61  b.    >roT.  nálerr  ř.  l3-:i   a  1^«  na  str.  94. 


Náleay  z  rohu  1510  o  sv.  Martině.  403 

1779. 

Mezí  Jindřichem  z  Hodéjova  a  Petrem  Malovcem  z  Malovic  o  rčení.  1510,  16.  listopadu. 

Jindřich  z  Hodějova  pohnal  Petra  Malovce  z  Malovic  v  Otrcích  obývajícieho. 
VinU  ho  z  pěti  kop  grošuov  míšeňských,  tu  kdež  jest  mu  slíbil  a  přiřekl,  že  jemu 
Jindřichovi  jmenovaná  summa  pět  kop  grošuov  míšeňských  od  Rynše  z  Eadotína 
o  Svátosti  minulé  dána  bude.  I  tomu  se  až.dosavad  nestalo  dosti.  Vložen  puohon 
léta  MDX^  v  pátek  u  vigilií  svatého  Vavřince  [9.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Hodějova  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Malovcem 
z  Malovic  v  Otrcích  obývajícím  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Petra  vinil 
z  pěti  kop  grošuov  míšeňských,  tu  kdež  jest  mu  slíbil  a  přiřekl,  že  jemu  Jindři- 
chovi oc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Proti  tomu  on  Petr  Malovec  pohnaný  odpíraje 
pravil,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovat  nenie,  poněvadž  ho  v  tom  puo- 
honu  jinač  a  odjinud  vepsal,  než  on  se  píše.  Proti  tomu  zase  od  Jindřicha  z  Hodě- 
jova povědieno,  že  se  odtud  z  Malovic  píše  tak,  jakož  v  puohonu  vepsán  jest.  A  na  to 
ukázal  nějakú  ceduli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli: Poněvadž  on  Petr  pohnaný  odjinud,  než  se  píše,  v  puohonu  vepsán  jest, 
z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  stS.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX®  v  sobotu  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  108.  b.    SroT.  STédomí  &  1726  na  str.  367. 

1780. 

Mezi  měšfanem  Novoměstským  Jiřím  Šrámkem  a  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  o  ubr- 

manství.    1510,  16.  listopadu. 

Jiřík  Šrámek,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Zigmunda  Barše 
z  Kamenice  a  na  Chválách.  Vinil  jej  z  toho,  že  vzav  na  se  mocně  s  Jiříkem  z  Ko- 
síkova ty  pře  mezi  týmž  Šrámkem  a  mezi  lidmi  páně  Zdeňkovými  Kostkovými 
z  Postupic,  tak  jakož  puohonové  ti  ukazují  šíře,  i  o  to  dále  on  Bareš  mezi  týmiž 
stranami  konec  a  miesto  učiniti  prodlévá.  Kdež  on  Šrámek  těch  pří  nedokonánie 
pokládá  sobě  XV  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDX®  v  pondělí  po 
svatém  Mauricii  [23.  září]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Šrámkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  puo- 
vodem s  jedné,  a  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  s  strany  druhé.  Kdež  ho  týž 
Jiřík  vinil  z  toho,  že  vzav  na  se  mocně  s  Jiříkem  z  Kosíkova  ty  pře  mezi  týmž 
Šrámkem  a  mezi  lidmi  páně  Zdeňkovými  Kostkovými  z  Postupic,  tak  jakož  puohonové 
ukazují  šíře  oc,  jakož  puohon  ukazuje.  Proti  tomu  on  Zigmund  Bareš  odpíraje  pravil, 
že  jest  jím  ta  věc  nesešla,  než  že  se  jest  v  té  věci  vedle  naučenie  panského  z  soudu 

61* 


404  D.  XlIL   Registra  soudu  komorního. 

komorního  zachoval  a  těch  lidí  páně  Kostkových  na  to  právo,  k  kterémuž  příležie, 
podal  skrze  úředníka  páně  Kostkova  a  zpuosobil,  že  sú  trojíeho  práva  lidé 
k  tomu  soudu  zpuosobeni  a  tu  slyšáni ;  a  když  sů  byli  slyšání,  že  jest  Jiřík  Šrámek 
jinač  nechtěl,  než  aby  jemu  lidé  u  desk  přísahu  činili.  Proti  tomu  Jiřík  Kosyk 
jakožto  druhý  smlouvce  mocný  takto  jest  pověděl,  že  jest  tak  bylo  vypovědíno,  že 
lidé  ti  přísahu  činiti  mají  na  kříži  zde  nebo  tam.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlády- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  stran  pře  líčení, 
takto  o  tom  rozkázati  ráčili :  Poněvadž  on  Bareš  a  Jiřík  Kosyk  jakožto  smlouvce  v  řeči 
o  tu  přísahu  se  nesrovnávají,  z  té  příčiny  aby  ti  lidé  páně  Kostkovi  na  tom  právě, 
k  kterémuž  jsú  poddáni,  přísahu  na  kříži  učinili,  a  jemu  Šrámkovi  aby  se  konec  stal 
konečně  mezi  nynějším  časem  a  Svátostí  najprv  příští.  Pakli  by  se  toho  nestalo, 
tehdy  aby  oboje  strany  zde  zase  před  JMtí  na  Svátost  stály,  a  tu  JMt  v  to  na- 
hlédnúce,  o  to  spravedlivý  konec  učiniti  ráčí.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDX^ 
v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  109.  a. 

1781. 

Mezi  Václavem    Jehňátkem  z  Tulejova  spolu  s  manželkou  jeho  Kateřinou  a  radou  Starého 

města  Pražského  o  vrácení  truhly.    1510,  16.  listopadu. 

Václav  Jehňátko  z  Tulejova  a  Katheřina,  manželka  jeho,  pohnali  purgmistra 
a  raddy  i  vší  obce  Staroměstské.  Puohon  napřed  stojí  psán. 

Vedle  toho  předešlého  nálezu,  kdež  Václav  Jehňátko  a  Katheřina,  manželka 
jeho,  pohnali  purgmistra  a  raddy  i  vší  obce  Starého  města  Pražského,  aby  tu 
truhlu  i  s  tiem,  což  v  ní  bylo,  kteráž  někdy  Bernardinova  Vlacha  byla,  a  tak, 
jakž  jest  ji  tu  truhlu  po  jeho  Bemardinovu  z  této  země  odjezdu  jim  Staroměstským 
Mikuláš  Světlík  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  tehdáž  bylo,  na  rathúz  dal  oc,  tak 
jakož  ten  puohon  předešlý  šíře  ukazuje.  Tu  ona  Jehnátková  od  muže  svého  i  sama 
od  sebe  před  pány  JMtí  oznámila,  že  jest  jí  ta  truhla  dána  toliko  prázdná  a  v  nie 
že  se  jest  nic  nenalezlo,  v  tom  JMtí  žádajíc  za  opatřenie.  Proti  tomu  oni  po- 
hnaní pravili,  že  jsú  podle  prvnieho  nálezu  všemu  dosti  učinili.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  rozkázali:  Poněvadž  oni  po- 
hnaní pravie,  že  jsú  jim  puovodóm  truhlu  vrátili  a  všemu  dosti  učinili,  jestliže 
on  Václav  Jehňátko  neb  manželka  jeho  o  to  k  komu  kolivěk  hleděti  chtie,  že 
by  se  jim  tu  čemu  dosti  nestalo,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  809  a.  SroT.  nálezy  č.  1388,  1359,  1442  a  1667  na  str.  76,  93,  144  a  317. 


Nálezy  0  rohu  1510  o  sv,  Martini.  405 

1782. 
Mezi  Levhartem  z  Vidžína  a  Oldřichem  ze  Tří  Dvorů  o  dluh.   1510,  16.  listopadu. 

Petr  Levharth  z  Vidžína  létha  MDX*^  v  středu  po  svatém  Jeronýmu  [2.  října] 
pohnal  Voldřicha  ze  Tří  Dvoruov  ze  XXXti  a  ze  tří  kop  groěuov  vše  míšeňských  jemu 
od  něho  spravedlivě  povinných  oc.  Tu  na  rok  jim  položený  léta  MDX^  v  sobotu  po 
svatém  Brykcí  dáno  jemu  Petrovi  puovodovi  proti  témuž  VoldHchovi  za  právo  stáné. 
Dal  památné. 

Létha  potom  MDX^  v  pátek  den  svatého  Mikuláše  [6.  prosince]  vydán  jest 
list  zatykači  na  Voldřicha  pohnaného  po  právu  stáném. 

R.  m.  1.  820.  a.  sa  nápisem:  „Stoná  práva  k  roku  svatého  Martina  létha  MDX}.** 

1783. 
Mezi  Hynkem  Špetlí  z  Janovic  a  Kuncem  Eafunkem  z  Eafunk  o  dluh.   1510,  16.  listopadu. 

Pan  Hynek  Špetle  z  Janovic  pohnal  Kunce  Kafíinka  z  Kafiink  léta  MDX°  v  pon- 
dělí před  svatým  Divišem  [7.  října]  ze  XXti  a  z  jedné  kopy  grošuov  českých  dluhu. 
Tu  na  rok  jim  položený  léta  ut  supra  v  sobotu  po  svatém  Brykcí  dáno  panu  Hyn- 
kovi, poněvadž  Kunc  Kafiink  třikrát  volán  jsa  k  svému  právu  nestál,  za  právo  stáné. 
Dal  památné. 

Létha  potom  MDXI  ve  čtvrtek  po  svatém  Benediktu  [27.  března]  vydán 
jest  list  zatykači  panu  Hynkovi  Špetlovi  na  Kunce  z  Kafunk  pohnaného  po  tomto 
právu  stáném. 

R.  ni.  1.  320.  a.  sa  nápisem:  „Stoná  práva  k  roku  svatého  Martina  létha  AÍDX^,'^ 

1784. 

Mezi  bratřími  Solskými  ze  Sulevic  a  Karlem  z  Miliny  o  pych.    1510,  16.  listopadu. 

Smil  a  Václav  bratří  Solští  z  Sulevic  léta  MDX®  v  pátek  po  svatém  Diviši  [11. 
října]  pohnali  Karla  z  Miliny  a  v  Trmiciech  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop 
grošuov  českých,  že  jim  člověka  jich  Jana,  Mikulášova  syna  z  Solan,  pychem  drží  oc. 
Tu  léta  MDX^  v  sobotu  po  svatém  Brykcí  na  plném  soudu  komorním  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  oc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on  Karel  pohnaný  třikrát  volán 
jsa  k  svému  právu  nestál  jest,  z  té  příčiny  dali  sú  jim  Solským  puovodóm  proti 
témuž  Karlovi  za  právo  stáné.  Dali  památné. 

Tu  létha  MDX®  v  úterý  po  svatém  Ondřeji  apoštolu  [3.  prosince]  vydán  jest  list 
zatykači  nadepsaným  bratřím  z  Sulevic  na  Karla  z  Miliny  podle  tohoto  práva  stáného. 

R.  m.  1.  320.  a.  sa  nápisem:  „Stoná  práva  k  roku  svatého  Martina  létha  MD2[9,'* 


406  D.  XIII.  Registra  soudu  komarního. 

Svědomí  k  roku  sv.  Martina  létha  MD  jedenáctého.*) 

1785. 

Mezi  Kateřinu  Doušovú,  měštkú  Menšieho  města  Pražského,  s  jedné,  a  Václavem  Eyharem, 

méštěnlnem  města  Loun,  s  strany  druhé.   1511,  2.  ledna. 

MDXI^  feria  V.  post  Gircumcisionem  Domini.  Jíra,  který  byl 
hausknechtem  u  nebožtíka  Douši,  měštěnína  Menšího  města  Praž- 
ského, u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  když  sem  byl  hausknechtem  u  nebo- 
žtíka Douši,  manžela  této  Kateřiny,  u  kteréž  nynie  jsem,  když  byl  nemocen  tajž 
Douša,  byl  jsem  při  něm,  i  zavolal  též  Kateřiny,  manželky  své,  a  pověděl  jie,  že 
jest  dal  Václavovi  Kyharovi,  měštěnínu  města  Loun,  dvě  stě  kop  grošuov  míšeňských 
k  věrné  ruce  schovati.  A  těch  dvě  stě  kop  míšeňských  poroučel  jí  Kateřině,  manželce 
své,  mocně  přede  mnů  a  před  Janem  z  Hory,  aby  je  od  téhož  Kyhara  vzala. 

Jan  z  Hory  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  jest  nás  k  sobě 
zavolal  s  Jírou  nebožtík  Douša,  měštěnín  Malostranský,  když  jest  v  nemoci  ležal, 
a  tu  přede  mnú  a  před  týmž  Jírou  oznamoval  Kateřině,  manželce  své,  že  má  dvě 
stě  kop  grošuov  míšeňských  u  Václava  Kyhara,  měštěnína  Lounského,  a  že  jest  mu 
je  dal  k  věrné  ruce  schovati.  A  těch  dvě  stě  kop  poroučel  jest  mocně  též  Kateřině 
manželce  své,  aby  je  od  něho  vyzdvihla. 

Feria  H.  die  Blasii  [3.  února].  Jan,  měštěnín  města  Sla- 
ného, [sv.  p.]. 

Feria  VL  die  Marci  [25.  dubna].  Jíra  příjmí  Měchayř,  kovář 
z  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  mne  zavolal  Mikuláš,  muž  Kateřiny  Doušové 
s  Malé  strany,  abych  šel  s  ním  do  města  do  Loun,  i  mluvil  s  Václavem  Kyharem, 
měštěnínem  města  Loun,  takto:  Znáš -li  sě  k  tomu,  že  jest  nebožtík  Douša,  manžel 
ženy  mé,  dal  tobě  schovati  nětco  peněz  a  nětco  zlatých  ?  I  řekl  Václav  Kyhar ;  Bohdá 
nic  nedal  jednoho  zlámaného  penieze,  co  ty  to  mluvíš. 

Václav  Mates,  měštěnín  města  Loun,  [sv.  p.]. 

Feria  H.  post  Petři  et  Pauli  [30.  června]  anno  ut  supra.  Nešpor 
kraj  čí  z  Loun  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom  a  v  paměti  mám,  že  sem 
slyšel  od  Václava  Kyhara,  měštěnína  z  Loun,  že  jest  pravil  tak  v  sobotu  některý 
čas,  když  byli  spravili,  že  nebožtíka  Doušu  s  Malé  strany  u  Kokovic  zabili,  i  po- 
věděl tak  on  Kyhar :  Mám  jeho  Doušovy  dvě  stě  kop  a  sedmdesát  zlatých  uherských, 
a  že  jest  mu  tayž  Douša  tu  summu  schovati  dal,  to  již  těch  dvě  stě  kop  a  sedm- 
desát zlatých  uherských.  Pak  já  nevím,  dal-li  jest  mu  je  či  nedal  zase  on  Kyhar. 

R.  rV.  1.  D.  21.  a. 

*)  Nálezy  k  roka  Syátosti  léta  1611  se  nezachoTaly,  a  soud  komorní,  soudě  dle  toho,  na  jaře  r.  1611  nezasedal. 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  I,  1511.  407 

1786. 

Mezi  panem  Janem  Svojanovským  z  Bozkovic  s  jedné,  a  Markvartem  Fryckem  z  Daliméřic 

s  strany  druhé.   1511,  31.  ledna 

MDXI®  feria  VI.  ante  Purificacionem  Marie.  Bernarth  Zvonař 
z  Brna,  služebník  pana  Jana  Svojanovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi 
to  v  paměti,  že  pan  Markvarth  Frycek  vzal  na  Skalách  u  panie  Kateřiny,  kteráž 
měla  nebožtíka  pana  Jindřicha,  bratra  páně  Janova  Svojanovského,  trojí  zbroj,  troje 
ormcáty,  troje  nákolenky,  troje  plechovice,  a  vzal  koufhaub  troj,  puol  vobojka  tro- 
jího, a  vzal  plechové  sedla  dvě,  a  vzal  obyčejná  sedla  tři,  a  vzal  kuoů  z  rayza  ple- 
snivý, a  vzal  ěorc,  a  vzal  podpažiny  brněné  jedny,  a  vzal  zaydáky  dvoje  a  luky  dva 
a  střelbu,  hever,  dva  meče,  popruhy  dva  od  plechových  sedel. 

R.  IV.  1.  K  26.  b.    Sroy.  STědomí  d.  1649  na  str.  217. 

1787. 

Mezi  Martinem  [Dačickým],  sukna  kráječem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  puovodem 
s  jedné,  a  panem  Jindííchem  jinak  panem  Jaroslavem  Smiřicským  z  Smiřic  pohnaným  s  strany 

druhé.  1511,  31.  ledna. 

MDXP  feria  VI.  ante  Purificacionem  Marie.  Viktorin  z  Litho- 
m  ě  ř  i  c  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Tak  já  se  pamatuji  a  svědom  sem  toho,  že  když  jednu  pan 
Jindřich  jinak  pan  Jaroslav  Smiřicský  přijel  k  krámu  páně  Hrabanovu,  a  pan  Martin 
sukna  kráječ  upomínal  ho  za  sukna  a  za  sukno.  Tehdy  pan  Jindřich  jinak  pan  Ja- 
roslav řekl  jemu  Martinovi:  že  jsem  nebral  ani  pacholek  můj.  A  jestliže  jsem  jej 
já  bral  neb  pacholek  muoj,  žeť  chci  dáti  tisíc  zlatých.  A  potom  pan  Martin  vy- 
čítal jemu  to,  a  pan  Jindřich  jinak  pan  Jaroslav  se  k  tomu  tepruv  seznal  a  řekl 
jemu  panu  Martinovi:  Právi  ste. 

Feria  VI.  in  vigilia  Omnium  sanctorum  [31.  října].  Vít  z  Hradce 
Králové  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  když  pan  Smiřický,  pan  Jindřich 
neb  pan  Jaroslav,  jakž  mu  kolivěk  říkají,  přijel  k  krámu  páně  Hrabařiovu  tu 
v  Praze  v  Starém  městě,  tehdy  pan  Martin  sukna  kráječ  upomínal  ho  za  sukna, 
aby  zaplatil.  I  znal  sě  ke  všem  suknóm,  kteréž  mu  vyčítal,  kromě  k  suknu  vlčku 
znáti  se  nechtěl.  I  řekl  jemu  Martinovi:  Jestliže  sem  já  jaký  vlček  bral  neb  který 
muoj  služebník,  žeť  chci  dáti  tisíc  zlatých.  A  potom  když  jemu  jmenoval,  že  z  toho 
vlčku  byly  sukně  střihané  dole  s  třapci,  tehdy  sě  tepruv  znal  k  tomu  týž  pan 
Jindřich  a  řekl:  Práv's. 

V  úterý  po  Všech  svatých  [4.  listopadu].  Jan  Rotyfex,  Starého 
města  Pražského  měštěnín,  z  Strajcova  krámu  v  Starém  městě 
Pražském  [sv.  p.]. 

Feria  11.  ante  Martini  [10.  listopadu].  Vondřej  krayčí,  měštěnín 
Menšieho  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  dobře  svědom,  když 


408  D.  XIII.  Registra  soudu  komomiho. 

mne  jest  poslal  pan  Jaroslav  Smiřický,  abych  mu  vzal  sukna  od  Martina  sukna 
kráječe,  měštěnína  Starého  města  Pražského,  vzal  sem  od  téhož  Martina  sukno 
blankytné  a  vlčaté,  a  z  toho  sem  udělal  nadepsanému  pánu  sukni.  A  jest  tomu 
vokolo  Víti  let. 

Martin  krayčí,  podruh  Menšieho  města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  když  sem  byl  thovařiěem  u  mistra  Vondřeje  kray- 
čího,  že  smy  dělali  sukni  panu  Jaroslavovi  Smiřicskému,  a  byly  v  ní  štrychy  na  tré. 
Toho  sem  svědom. 

Feria  VI.  in  vigilia  Omnium  sanctorum  [31.  října].  Hons  Kno- 
bloch  z  Normberka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  když  přijel 
pan  Jindřich  jinak  pan  Jaroslav  SmiHcský  před  páně  Hrabaňuov  krám,  že  jest  učinil 
Martin  Dačicský,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  počet  s  týmž  panem  Smi- 
Hcským  vo  dluh  za  sukna,  co  kdy  vzal  a  co  na  to  kdy  dal,  a  že  jemu  týž 
pan  Smiřicský  na  tom  počtu  zuostal  XIV  kop  puol  sedmnácte  grošuov  vše  mí- 
šeňských. 

B.  rV  L  K  28.  b.    SroT.  nálezy  d.  1752  a  1753  na  Btr.  883. 

1788. 

Mezi  Petrem  Taubrem  řečeným  Elingenšporn  s  jedné,  a  Jiříkem  Cebivským  z  Záduba 

s  strany  druhé.  1511,  14.  března. 

Feria  VI.  post  Gregorii.  Beneš  Černý,  měštěnín  města  Stříbra, 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  když  jsme  tři  jeli,  já,  Jíra  Šišma  a  Petr 
Klingenšpom,  i  přijeli  sme  ku  panu  Jiříkovi  Cebivskému,  an  stojí  za  svým  dvorem 
v  Cebivě,  vyhlédaje  na  své  syny,  že  byli  na  myslivosti  někde.  I  řekl  nám :  Pojedtež 
ke  mně!  A  já  sem  řekl:  Však  k  vám  jedem,  pane  Jiříku.  Tehdy  řekl  pan  Cebivský 
Klingenšpomovi :  Víš-li  co  Petře?  toť  se  tam  vo  tvé  peníze  vadie;  jestližeť  jsu  je 
vzali  neb  ještě  nedali  jednomu  kop  dvatcíti,  že  se  vo  ně  svadili. 

Jiřík  Šišma,  měštěnín  města  Stříbra,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Buoh  jest 
toho  svědom,  že  jsem  já  sobě  toho  nic  v  paměť  nebral,  co  jsú  pan  Jiřík  Cebivský 
a  Thaubr  spolu  mluvili,  než  toliko,  že  jest  mne  Petr  Taubr  toho  zpravil,  a  já  sem 
mluvil  tu  řeč,  kterúž  on  Petr  Taubr  mně  pověděl  před  panem  Kocovským  a  před 
panem  Perklarem,  a  že  jsem  se  domníval,  že  z  toho  nic  nebude. 

R.  IV.  1.  E.  30.  a. 

1789. 

Mezi  panem  Janem  z  Oustie  na  Ouští  puovodem  s  jedné,  a  Blažejem  Štemreytarem  z  Muzluov 

8  strany  druhé.  1511,  19.  března. 

V  středu  po  svaté  Eedruthě.  Petr  z  Klence  seznal  takto:  Když 
jsem  jel  s  panem  Kryštofem  Dubským  na  Ploskovice,  tehdy  jest  pan  Kryštof  mluvil 


Svidamí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  409 

8  Blažejem  Štemreytarem,  proč  jest  zbil  člověka  páně  Janova.  A  on  Blažej  pověděl 
tak,  že  jsem  šel  na  procházku,  že  jest  ten  člověk  stál  a  řekl  mi  tak,  že  jest  již 
čas  ty  peníze  dáti.  A  já  dal  sem  mu  pohlavek,  že  jest  stál  tu  a  neudělal  mi  počest- 
nosti, ano  by  mi  pán  jeho  udělal  věcí  počestnost  než  von.  A  to  beru  k  své  víře, 
k  své  duší,  že  jest  tak  v  pravdě,  což  tuto  svědčím. 

Valentin,  služebník  páně  Jan  nov  z  Oustí,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když 
sme  přijeli  s  panem  Kryštofem  Dubským  na  Ploskovice,  ptal  sě  pan  Kryštof  toho 
hrabie,  proč  jest  zbil  člověka  panu  Janovi.  A  on  pověděl,  že  šel  sem  doluov,  a  ten 
člověk  stál  mezi  mostem  i  řekl  mi:  Skůro-li  čas  bude  ty  peníze  dáti?  An  by  mi 
jeho  pán  lepší  počestnost  učinil  nežli  von.  I  dal  sem  mu  pohlavek. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum  [2.  května].  Jan  z  Habřiny,  člověk 
páně  Sezemuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sme  přijeli  k  němu  Blažejovi  hrábí, 
upomínajíce  ho  z  dluhu,  zbil  jest  tovaryše  mého  Hanzle  odtudž  z  Habřiny  a  tak 
mu  řekl:  Zmála  bych  tě  voštípem  projebal! 

R.  IV.  1.  80.  b. 

1790. 

Mezi  Janem  z  Vokova  na  Božejově  s  jedné,  a  Václavem  z  Štítného  s  strany  druhé,  o  potoku 

pstruhovém  vylovení.  1511,  21.  března. 

Feria  VI.  die  Benedicti.  Jan  z  Božejova  Havluov  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Jest  mi  v  paměti,  že  jsme  lovili  v  pstruhovém  potoce  pstruhy,  kterýžto  potok 
jest  společní  s  panem  Štítným  a  s  panem  Božejovským,  z  rozkázánie  Albustyna  ou- 
ředníka,  který  byl  usazen  od  pana  podkomořího  nebožtíka. 

Jan  z  Boru  Vávruov,  páně  Božejovského  člověk,  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  že  jest  nám  rozkázal  ouředník  Albustyn  slovem  nebožtíka  pana  podkomořího, 
abychom  lovili  v  potoku  pstruhovém  vod  hranice  až  do  hranice. 

Matěj,  člověk  páně  Božejovského  z  Tříteže,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Jest  mi  v  paměti,  že  jsme  lovili  z  rozkázánie  pana  podkomořího  nebožtíka  v  po- 
toku pstruhovém;  neb  náš  pán  nebyl  ještě  toho  v  držení  a  námi  nevládl.  Tomu 
budou  čtyři  léta  v  křížové  dni. 

Martin  ze  vsi  Boru,  člověk  páně  Božejovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Jest  mi  v  paměti,  že  jest  nám  rozkázal  Albustyn  ouředník,  který  byl  usazen  od 
pana  podkomořího,  abychme  lovili  v  potoce  pstruhovém  v  Lipinách  od  konce  až  do 
konce,  že  jest  náš.  Pán  nebyl  toho  v  držení. 

Šimek  z  Božejova,  starý  rychtář,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  v  pa- 
měti, že  poslal  nás  ouředník  Albustyn  z  rozkázánie  páně  podkomořího  lovit  do  po- 
toku pstruhového  v  Lipinách;  neb  jest  náš  pán,  pan  Božejovský,  nebyl  ještě  toho 
v  držení.  A  tomu  budou  štyh  létha  v  křížové  dni. 

R.  rV.  L  G.  6.  b.  SroT.  BTédomí  d.  1716,  1716  a  17S0  na  Btr.  861,  868  a  865. 

ArchiT  český  XIIL  62 


41 0  2>-    Xm.  Begistrú  ^oudu  kamornSho. 

1791. 

y  té  při  mezi  Janem  z  Yokova  s  jedné,  a  Václavem  z  Štítného  8  strany  druhé,  o  zapletení, 

hrázi  udolání  ▼  potoku  pstruhoTém.    1511,  21.  března. 

Die  Benedicti  feria  VI.  Jan  z  Božejova,  člověk  páně  Bože- 
jovského,  a.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  v  pamětí,  ža  jsme  dělali  hrázi  v  potoka 
pstruhovém  společním  proto,  aby  spravedlivým  potokem  šla  voda.  A  to  sme  dělali 
onředníkovym  rozkázáním,  který  byl  usazen  od  pana  podkomořího,  neb  pán  svým 
ještě  tehdy  nevládl.  A  budou  tomu  štyři  létha  o  křížových  dnech. 

Jan  z  Boru,  člověk  páně  Božejovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  já 
pamatuji,  že  rozkázal  úředník  Albustyn  udělati  hráz  v  potoce  pstruhovém.  A  náš 
jest  pán  toho  nebyl  v  držení  ještě.  A  teď  tomu  budou  štyři  léta  o  křížových  dnech. 

Matěj,  člověk  páně  Božejovského  z  Tříteže,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Dělali  sme  dva  ploty  a  mezi  nimi  hrázi  z  rozkázánie  ouředníka  Albustyna,  kterýž 
byl  usazen  od  pana  podkomořího  nebožtíka,  a  to  v  tom  potoku  pstruhovém  spo- 
lečním se  panem  Štítným;  neb  jest  toho  náš  pán  ještě  sám  v  držení  nebyl.  A  tomu 
budou  štyry  léta  o  křížových  dnech. 

Martin  z  Boru,  člověk  piáně  Božejovského,  [sv.  p.]. 

Šimek  z  Božejova,  starý  rychtář,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  v  pa- 
měti, že  nám  rozkázal  ouředník  přehrazovati  v  potoku  pstruhovém  z  rozkázánie  ne- 
božtíka pana  podkomořího;  neb  pan  Božejovský  toho  ještě  v  držení  nebyl.  A  budou 
tomu  rV  létha  v  křížové  dni. 

R.  17.  1.  G.  7.  a.    SroT.  předchásqjící  syédomí  č.  1790. 

1792. 

Mezi  Janem  z  Vokova  na  Božejovč  s  jedné,  a  Václavem  z  Štítného  s  strany  druhé,  třetf  pře, 

kdež  mu  zemi  v  louce  brali.  1511,  21.  března. 

Feria  VI.  Benedicti.  Jan  z  Božejova,  člověk  páně  Božejov- 
ského, u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Brali  sme  zemi  v  louce  páně  Štítného  z  rozkázánie  ou- 
ředníkova,  který  byl  usazen  od  pana  podkomořího;  neb  pán  svým  ještě  nevládl. 
Budou  tomu  štyři  léta  o  křížových  dnech. 

Jan  z  Boru,  člověk  páně  Božejovského,  [sv.  p.]. 

Matěj,  člověk  páně  Božejovského  z  Třítěže,  [sv.  p.] 

Martin  z  Boru,  člověk  páně  Božejovského,  [sv.  p.]. 

Šimek,  rychtář  starý  z  Božejova,  [sv.  p.]. 

R.  lY.  L  G.  7.  b.    SroT.  předcházející  syédomí  d.  1790  a  1791. 


Svědomí  k  rohu  av.  Martina  1.  1511.  411 

:  1793. 

Mezi  pánč  Božejovskébo  lidmi,  Jánem  Y&vtorfm  synem  a  Martinem  MikšoTým  synem,  oběma 
ze  Tsi  BorUi  s  jedné,  a  Václavem  z  Štítného  s  strany  druhé,  čtyrtá  pře  o  hrázi  y  rybníka 

T  splave.  1511,  21.  března. 

Feria  VI.  die  Benedícti.  Jan  z  Božejova,  člověk  páněBožejov- 
ského,  a.  p.  n.  k.  8.  t:  Jest  mi  to  v  pamětí^  že  jsme  hrázi  udělali  v  rybníce 
v  splave  páně  Štítného  z  rozkázánie  ^úředníkova,  který  od  pana  podkomořího  byl 
usazen.  A  tomu  čtyři  létha  budou  v  křížové  dni.  A  pán  svým  tehdáž  nevládl. 

Matěj  z  Tříteže^  člověk  páně  Božejovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Přehrazovali  sme  v  rybníce  páně  Štítného  v  splave  a  činili  sme  to  z  rozkázánie 
ouředníkova,  který  byl  usazen  od  pana  podkomořího  nebožtíka.  A  tomu  budou  čtyři 
létha  v  křížové  dni. 

Šimek  rychtář  starý  z  Božejova  [sv.  p.]. 

R.  17.  L  G.  8.  a.    SroT.  předcházející  STédomí  &  1790—1792. 

1794. 

Mezi  Mikulášem  Táborem  z  Lukovec  s  jedné,  a  Janem  Luženským  z  Luzné  s  strany  druhé. 

1511,  28.  března. 

V  pátek  po  Zvěstování  Matky  božie.  Havel,  podruh  od  Flo- 
riana rychtáře,  měštěnína  města  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  jest  jel  Jan  Lu- 
ženský  ve  štvrtek  přes  vinici  Mikulášovu  Táborovu  [u  Loun],  a  v  pátek  jsme  u  něho 
u  Thábora  dělali.  To  pomním,  že  šel  v  pátek  po  mezi  Luženský  přivázav  kuoĎ.  I  řekl 
mu  on  Thábor:  Nedělaj  mi  škody.  Luženský!  A  on  řekl:  Jakut  sem  škodu  udělal? 
Yšakf  sem  velké  škody  neudělal.  Tehdy  Mikuláš  Thábor  řekl  jemu  Luženskému: 
Ani  veliké  ani  malé,  nechci,  aby  mi  dělal.  Luženský  řekl:  Neudělalt  sem  škody 
žádné.  Tábor  řekl:  A  já  pravím,  žes  mi  udělal.  A  Luženský  řekl:  I  v  hrdlo  lžeš. 
A  Tábor  řekl:  Nelhuť,  pravímť  pravdu.  A  pan  Jan  Luženský  řek:  Jeb  svú  kurvu 
mater  vyjebenú.  Tábor  řekl:  Nejeb  mi  mateře;  má  mátie  tak  dobrá  jako  ty.  A  Jan 
Luženský  řekl :  Jestif ,  vyjebený  nuzníče,  vyjebená  duše  zperděná !  Potom  řekl  Lužen- 
ský :  Poď  sem  ven  z  vinice !  A  Tábor  řekl :  Odlož  od  sebe  braĎ,  neměj  nic,  jakot  já 
nemám !  Potom  Tábor  řekl :  NebuduC  se  s  tebú  raditi,  najduC  já  tě  právem. 

Jíra  z  předměštie  města  Loun  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi  v  pa- 
měti ;  že  jest  Jan  Luženský  jel  přes  vinici  Mikulášovu  Táborovu.  Potom  v  pátek  po 
druhé  chtěl  jeti,  a  pan  Tábor  jej  uhlédal.  Tehdy  uvázav  kuoĎ,  šel  po  mezi,  a  Mikuláš 
Thábor  řekl  mu :  Pane  Luženský,  nedělaj  mi  škody !  A  Luženský  řekl :  Jakúf  sem 
škodu  udělal?  A  potom  dával  jemu  Táboroví  lháře,  řka,  že  lžeš,  jeb  svú  kurvu 
mateři  A  Thábor  řekl:  Nejeb  mi  mateře;  má  mátie  byla  dobrá,  nehaněje  tvé.  I  řekl 


412  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

jemu  Táboroví  opět:  Nuzníče,  yyjebená  duše  zperděná!  A  potom  ho  pobízel  z  vinice. 
A  Tábor  řekl :  Nebádat  sě  s  tebú  vaditi,  najdut  já  tě  právem. 

Václav  z  velikého  předměstie  Lounského  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že 
k  vinici  pan  Jan  Lnžensky  přijel  pod  hrází,  i  uvázal  kuoň,  a  šel  tam  pak  na  vinici 
pěšky.  I  uhlédal  ho  Mikuláš  Tábor,  řekl  mu:  Děláš  mi,  pane  Jene,  škodu.  A  Lu- 
ženský  řekl:  NedělámC  škody;  lžeš  vyjebený  nuzníče  a  duše  zperděná.  I  potom  po- 
bídli ho  týž  Luženský  s  vinice.  A  on  řekl:  Yodlož  od  sebe  zbroj  a  neměj  nic 
u  sebe,  jakoC  já  nemám! 

Linhart  z  předměstie  Lounského  podruh  [sv.  p.  a  to  ku  konci:J 
Potom  opět  Luženský  řekl:  Vyjebený  nuzníčku,  vyjebená  duše  zperděná!  Potom  po- 
bízel ho  řka:  Poď  sem!  A  Tábor  řekl:  Vodlož  od  sebe  ručnici!  já  se  s  tebú  bíti 
nebudu;  utepuf  já  tě  právem. 

R.  IV.  L  F.  26.  b. 

1795. 

Mezi  Markétu  z  Stežova  s  jedné,  a  Václavem  z  Vrabie,  Janem  Žlebem  z  StiMžkova  a  Zdi- 

slavem  ze  Žlunic  s  strany  druhé.  1511,  8.  dubna. 

V  outerý  po  svatém  Ambroži.  Káča  z  Třebenic,  služebnice 
paní  Anežky  Ratenské,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byla  sem  při  tom,  když  otec  paní 
Markéty  z  Stežova  dával  jí  paní  Markétě  sedm  a  dvadceti  krav  a  třinácte  sviní, 
když  otec  též  paní  Markéty  z  Stežova  v  nemoci  ležal  na  Hosteni.  A  ty  krávy 
a  svině  tam  na  Hosteni  zuostali  sú. 

Sabbato  die  Crucis  [3.  května].  Jíra  Němec  z  Ouvalu  u.  p.  n.  k. 
s.  t:  Edyž  jest  paní  Markétha  stála  u  stolu,  manželka  páně  Zdislavova,  tehdy  leže 
v  nemoci  nebožtík  pan  Jindřich,  otec  její,  zavolal  ji  k  sobě:  Milá  dci!  teď  dávám 
dvadceti  krav  jmenovitě,  budeš-li  v  tom  statku  na  Hosteni,  do  tří  let  aby  jich  užívala, 
pak  po  třech  létech  aby  bratróm  svým  a  sirotkem   vrátila  zouplna  těch  XXti  krav. 

R.  IV.  L  G.  8.  b. 

1796. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  Eomauzským  z  Kolovrat  puovodem  s  jedné,  a  mezi  panem 
Jiříkem  Bezdružicským  z  Kolovrat  na  Bezdružicích,  najvyšším  sudím  královstvie  Českého, 
panem  Václavem  Bezdružicským  z  Kolovrat  na  Kosátkách,  najvyšším  sudím  dvoru  krále  JMti 
v  Čechách,  a  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  na  Krakovci,  pohnanými,  s  strany  druhé.  K  první 

při  o  gruntovním  zpravováni.  1511,  11.  dubna. 

MDXI®  v  pátek  před  svatým  Tiburcím.  Jiřík  z  Boru,  holomek 
na  hradě  Pražském,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  když  stál  pan  Zbyněk 
Komauzský   nebožtík   na   Mělníce   před   pány   Kolovraty,   tu   jest   rozkázáno   panu 


Svědomí  h  rohu  sv,  Martina  1.  1511.  413 

Chmelícskéma  nebožtíkovi  skrze  pana  kancléře  nebožtíka.  A  řekl  nebožtík  pan 
kancléř:  Připiš  vždy  nětco.  A  pan  Jindřich  Eornauzský  nedal  připisovati,  pravě,  že 
jest  prve  v  Praze  to  svědomie  odevříno.  A  pan  kancléř  řekl:  Nerozkaznj;  však  my 
máme  rozkazovati!  A  pan  Ghmelicský  psal  sedě.  Ale  já  nevím  co,  neb  přede  mnú 
nebylo  nic  čteno. 

Václav,  měštěnín  města  Slaného,  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  dobře 
svědom,  když  sem  byl  na  Mělníce  před  pány  Eolovrathy  s  panem  Eomauzským,  že 
jest  kázal  pan  kancléř  nebožtík  nebožtíkovi  Chmelicskémn  připisovati.  A  pan  Jindřich 
Eornauzský  toho  jest  bránil,  aby  nepřipisoval,  a  řekl  pan  Jindřich:  Však  jest  ta 
smlouva  v  Praze  otevřena.  Ale  týž  pan  kancléř  nebožtík  řekl:  Nerozkaznj  ty!  My 
máme  rozkazovati.  A  tak  řekl  on  pan  kancléř  jemu  Chmelicskémn:  Připiš  vždy 
nětco!  A  on  Chmelicský  psal  jest;  ale  já  nevím,  co  jest  psal.  Před  námi  to  nic 
vohlášeno  nenie  a  smlnvčí  cedule  sme  my  žádné  neslyšeli. 

Feria  m.  die  Martini  [11.  listopadu].  Václav  rychtář  z  Pozně 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  dobře  svědom,  že  Janíček,  Václavka  starého  syn,  byl 
v  Eomauze  vosazený,  navrátiv  se  zase  ku  panu  Jindřichovi  Eomauzskému,  když  týž 
pan  Jindřich  po  pánu  starém  v  držení  zase  Eomauza  byl.  A  také  když  jest  pán 
starý  postupoval  panu  Jindřichovi  Eomauzu,  tu  jest  pán  starý  poručil  paní  své,  aby 
na  místě  jeho  postúpila  toho  panu  Jindřichovi  s  dobytkem  a  s  dvojími  koňmi  i  se 
všemi  věcmi  k  tomu  příslušejícími.  A  pan  Jindřich  nám  rychtářóm  pověděl  a  roz- 
kázal, abychom  to  rozhlašovali,  jestliže  jest  kde  který  člověk  jeho  byl  odběhly, 
aby  se  k  němu  zase  navracovali. 

Jaroš  z  Eornauzu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  Janíček, 
kterýž  odšel  od  nebožtíka  pána  starého,  zase  se  jest  vrátil  ku  panu  Jindřichovi. 
A  když  pán  starý  jel  do  Prahy,  poručil  své  paní  mocně,  aby  ona  paní  vzdala  panu 
Jindřichovi  ten  statek. 

Janek  Vondrákuov  syn  z  Eomauza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest 
dobře  vědomo,  že  Janík,  kterýž  jest  byl  ušel  za  pána  starého  nebožtíka,  že  se  jest 
zase  ku  panu  Jindřichovi,  když  jest  pan  Jindřich  v  držení  toho  zboží  byl,  vrátil 
s  ženu  a  s  dietětem.  A  když  jest  měl  pán  starý  do  Prahy  jeti,  poručil  jest  paní 
své  mocně,  aby  ona  paní  nás  panu  Jindřichovi  vzdala. 

Jan  Žáček  z  Pozně  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  jsem  od  starého  pána  Eor- 
nauzského  ušel  pro  velikú  úzkost,  a  když  jsem  uslyšel,  že  pan  Jindřich  v  držení 
jest,  vrátil  sem  se  k  němu  zase;  neb  jest  byl  pan  Jindřich  kázal  biřicem  volati,  ač 
sem  se  za  starého  pána  nemienil  zase  vrátiti. 

Jan  Bielek  z  Pozně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  pamětí,  že 
Janíček  ušel  jest  za  nebožtíka  pána  starého.    A  když  pan  Jindřich  v  držení  Eor- 


414  Z).  Xm.  Begístra  soudu  komomOu). 

naoza  byl,  yrátíl  se  k  němá  zase  a  potom  opét  ušel.  A  pán  starý  když  měl  o^^eti; 
že  jest  poručil  paní  své  mocně,   aby  ona  jemu  panu  Jindřichovi  to  zbožie  poddala. 

Mikuláš  Chlum  z  Kornauza  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jest  paní  z  Kor- 
nauza  zstupovala  panu  Jindřichovi,  tehda  pan  Jindřich  kázal  po  městech  volati,  ktož 
sů  koli  za  otce  mého  odešli,  aby  se  zase  ke  mně  vrátili,  že  chci  s  nimi  milostivě 
nakládati,  že  musí  každý  dobrý  pochváliti.  Tehdy  Janíček,  kterýž  byl  utekl  za  pána 
starého,  uslyšav  to,  vrátil  se  ku  panu  Jindřichovi  zase.  Tehdy  já  koupil  sem  hájek 
u  paní,  kterayž  slul  Kněžský  hájek.  I  prosil  sem  paní,  aby  se  ona  ráčila  ku  panu 
Jindřichovi  přimluviti,  poněvadž  jemu  toho  zboží  postupuje,  aby  mi  pan  Jindřich 
ten  hájek  ráčil  propustiti  a  mně  mého  trhu  užiti,  abych  já  jej  sobě  mohl  smýtiti. 
A  on  jest  to  učiniti  ráčil.  A  za  ten  hájek  sem  paní  V  kop  dal  míšeňských. 

Vondráček  sladovník  z  Eornauzu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest 
dobře  v  paměti,  že  jsem  ušel  za  pána  starého  pryč  a  nemínil  jsem  se  k  němu  zase 
vrátiti.  A  když  sem  uslyšel,  že  pan  Jindřich  v  držení  jest,  přišel  jsem  k  němu  zase 
a  tu  jsem  nalezl  Janíčkovu  ženu;  ale  Janíček  již  byl  ušel. 

Jan  čeněk  z  Kornauzu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  jsem  dobře  svědom,  že 
jest  nás  pán  starý  paní  své  poručil,  aby  nás  ona  panu  Jindřichovi  poddala ;  kterážto 
paní  nás  jest  panu  Jindřichovi  poddala  na  svatého  Jakuba.  A  co  se  Jeníčka  dotýče, 
kterýž  byl  utekl  za  pána  starého,  potom  se  zase  vrátil  ku  panu  Jindřichovi,  kdy 
pan  Jindřich  na  Eomauze  panoval,   a  že  jest  měl  téhož  Jeníčka  otec  tu   seděnie. 

Eatheřina  vdova  z  Kornauza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  mi  jest  to  dobře 
vědomo,  že  Jeníček,  kterýž  jest  ušel  za  pána  starého,  když  potom  pan  Jindřich 
panoval,  že  se  jest  ku  panu  Jindřichovi  zase  vrátil  a  byl  pod  ním,  a  potom  opět 
od  něho  ušel.  A  také,  když  pán  starý  měl  do  Prahy  odjeti,  že  jest  paní  své 
mocně  poručil,  aby  ona  nás  panu  Jindřichovi  poddala.  A  ona  jest  to  učinila.  A  my 
jsme  panu  Jindřichovi  člověčenstvie  slibovali. 

Petr  Jarošuo  zef  z  Kornauza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  kdež  sem  pohnán  k  svě- 
domíe  podle  jiných  souseduov,  že  já  o  ničemž  nic  neviem. 

Jíra  Žáček  z  Pozná  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že 
Jeníček,  kterýž  za  pána  starého  pryč  zašel  a  byl  tam  dobře  dlúhý  čas,  a  nevěděli 
o  něm,  živ  li  jest  čili  mrtev.  A  potom  když  uslyšel,  že  se  jest  pan  Jindřich  v  Kor- 
nauz  uvázal,  vrátil  se  k  němu  ku  panu  Jindřichovi  zase.  A  pán  starý  když  jest  do 
Prahy  odjel,  poručil  paní  své,  aby  nás  panu  Jindřichovi  propustila.  A  ona  jest  nás 
panu  Jindřichovi  propustila,  a  pan  Jindřich  nás  přijal,  a  my  sme  mu  člověčenstvie 
slibovali. 

Katheřina  Holcova  z  Kornauzu  [sv.  p.]. 

Anna  Hlavačka  z  Kornauza  [sv.  p.]. 

Matěj  Chvála  z  Kornauza  [sv.  p.]. 


Sf>éd(m(  h  rohu  bv.  Mqrtina  I.  Í5tl.  416 

Havel  Šatka  z  Kornaaza  [sv.  pj. 

Blažek  ž  Kornaaza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  vědomo,  že 
Jeníček,  kterýž  ušel  za  starého  pána,  potom  se  zase  ku  panu  Jindřichovi  vrátil. 
A  také  pán  starý  mi^e  odjeti  do  Prahy,  poručil  paní  své,  aby  nás  panu  Jindřichovi 
poddala,  a  paní  jest  to  učinila.  A  pan  Jindřich  nás  přijímal  na  svatého  Jakuba, 
a  my  mu  člověčenstvie  slibovali.  A  také  pán  starý  paní  své  poručil,  aby  nám  hájek 
prodala,  a  ona  jest  jej  sousedu  mému  prodala.  A  soused  mě  k  tomu  připustil.  A  dali 
sme  paní  za  ten  h^jek  V  kop  míšeňských.  A  toho  sme  ještě  hájku  nedomýtili;  neb 
nám  toho  pan  Jindřich  zbraňoval. 

Václav,  Vondráčkuov  syn  z  Kornauza,  [sv.  p.]. 

Václav  Buxa  z  Pozně  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  sem  toho  dobře  svědom,  že 
Jeníček  utekl  od  starého  pána  a  potom  se  ku  panu  Jindřichovi  zase  vrátil.  A  pán  starý 
když  měl  odjeti  do  Prahy,  poručil  paní  své,  aby  nás  panu  Jindřichovi  poddala. 
A  ona  to  učinila.  A  pan  Jindřich  nás  přijal,  a  my  mu  člověčenstvie  slibovali.  I  pak 
pan  Jindřich  odjel  do  Prahy  po  nějakú  potřebu,  a  starý  pán  poslal  do  Kornauza 
a  kázal  rybník  spustiti. 

Duchek  Hlaváč  z  Kornauza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  měl  pán  starý 
sstúpiti  s  Kornauza,  ujel  pryč,  a  paní  jeho  postupovala  Kornauza  panu  Jindřichovi  na 
svatého  Jakuba.  Potom  jsú  panu  Jindřichovi  rybníky  zpouštěli.  A  Jeníček,  kterýž  byl 
ušel  za  starého  pána,  ku  panu  Jindřichovi  zase  přišel  i  s  ženu. 

Prokop  z  Kornauza  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  F.  28.  b.  a  G.  3.  a. 

1797. 

Mezi  Janem  Hrušku  z  Března  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Waytmille  a  na  Mostckóm  hradě 

s  strany  druhé.  1511,  23.  dubna. 

Feria  IV.  die  Georgii.  Mikuláš,  šafář  u  Jana  Hrušky  ve  dvoře 
u  Bitozovsi,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  že  jest  sě  hadrunk  stal  se 
panem  Janem  Hruškou  a  Václavem  Skuopou  z  kláštera  z  Kostoloprt  o  to,  že  jest 
on  Skuopa  jemu  Hruškoví  v  Bitozovsi  prkna  ve  dvoře  jeho  Hruškově  loupal ;  kterýžto 
dvuor  najal  byl  on  Hruška  jemu  Václavovi  Skůpovi,  ješto  ta  prkna  byly  jsú  prve 
za  jiných  držiteluov;  a  také  že  jest  luože  z  komory  vykradl  ven,  když  sě  pryč 
stěhovati  měl,  a  to  z  té  komory  nad  světnicí.  Potom  když  pan  Hruška  do  komory 
vsel  i  otázku  udělal  na  Skuopovi,  kde  jest  to  lože,  které  bylo  v  té  komoře  nad 
světnicí,  a  Skuopa  pravil,  že  jest  nebylo.  Ale  bylo  jest;  neb  sme  toho  všichni  svě- 
domí. I  řekl  jest  Jan  Hruška  témuž  Skůpovi :  Já  tobě  tvého  lože  nedám,  leč  mi  mé 
vrátíš.  A  Skuopa  řekl:  Ujeb  sobě  kurvu  mater!  a  povrh  klíče  i  šel  pryč.  A  Jan 
Hruška  naň  volal  řka:  Beř  své,  Skuopo,  před  sě,  já  tobě  tvého  nehájím. 


416  D.  Xm.  Begistra  soudu  komorního. 

Feria  ni.  ante  Filipi  et  Jacobi  [29.  dubna].  Václav  Levek 
z  Bitozovsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jest  Škuopa  nějaký  byl  ve  dvoře  u  pana  Jana 
Hrášky  nápolníkem.  Y  tom  jest  jemu  panu  Hruškoví  nedobře  činil,  tak  že  jsú  se 
nemohli  vespolek  snésti.  Potom  on  Škuopa  stěhoval  sě  pryč  a  vylámal  prkna  v  témž 
dvoře,  v  kterém  byl  lože  bral,  a  sud,  ješto  jeho  nebyly.  Potom  naň  žaloval  pan 
Hruška  úředníkóm  páně  Waytmillarovým.  I  udělal  jest  otázku  Hruška  na  Jiříkovi 
Hazukovi  úředníku  takovú:  Znáš-li  se  k  tomu,  žes  mi  Škuopu  povolil  vsaditi? 
A  Hazuka  řekl :  Znám  sě  k  tomu.  Co  má  z  toho  býti  ?  A  když  od  týchž  úředníkuov 
přijel,  kázal  ho  vsaditi.  Pak  na  zajtří  hned  jel  ku  panu  WaytmíUaroví  a  kázal  nám 
8  sebú  jíti.  I  chtěl  jest  ho  dáti  panu  Waytmillarovi,  aby  jemu  týž  pan  Waytmillar 
od  téhož  Škuopy  spravedlivé  učinil.  Ale  pan  Waytmillar  ho  přijíti  nechtěl,  než 
řekl:  Edyžs  ho  vzal,  měj  ho  sobě.  A  také  malý  zákup  on  Škuopa  má  za  panem 
Waytmillarem. 

Matěj  Eostěnec  z  Bitozovsi,  člověk  páně  Januov  Hruškuov, 
[sv.  p.]. 

Jíra,  rychtář  z  Bitozovsi,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  Vácslav  Škuopa, 
jsa  u  Jana  Hrušky  nápolníkem  v  Bitozovsi  ve  dvoře,  měl  jeho  koně,  vuoz,  plouhy, 
dobytky,  a  v  tom  mu  nepravě  činil.  Když  sě  měl  stěhovati,  bral  sudy.  lože,  prkna 
lámal  od  pavlače.  Tehdy  Jan  Hruška  jel  k  úředníku  páně  Waytmillarovu  Hazukovi, 
žaluje  mu  naň  na  Škuopu.  A  týž  úředník  povolil  jemu  Hruškoví,  aby  jej  Škuopu 
dal  vsaditi.  I  dal  jest  ho  on  Hruška  vsaditi.  Pak  jel  jest  pan  Hruška  k  úředníku 
Jiříkovi  Hazukovi,  a  my  s  ním.  Pověděl  mu,  že  jest  dal  Škuopu  vsaditi,  a  otázal 
jeho  Hazuky  takto :  Znáš-li  sě  k  tomu,  žes  mi  povolení  dal  jej  Škuopu  vsaditi.  Po 
dvakrát  sě  ho  otázal.  A  Hazuka  řekl:  A  já  dal,  což  má  z  toho  býti?  Na  zajtří  jel 
ku  panu  Waytmillarovi,  a  my  s  ním,  chtěje  mu  ho  dáti  donésti  na  Mostcký  hrad. 
Pan  Waytmillar  mu  nechtěl  a  tak  pověděl:  Edyžs  ho  vzal,  chovaj  ho  sobě.  A  ten 
jistý  člověk  Škuopa  malý  zákup  má  pod  panem  Waytmillarem.  To  také  pamatuji, 
že  syn  jeho  Škůpuov  vzal  panskú  uzdu  v  světnici  v  témž  dvoře  v  Bitozovsi,  i  dal 
ji  na  vuoz,  a  pacholek  panský  uzřev  i  vytrhl  mu  ji  z  voza,  řka  mu:  Proč  béřete 
panské  a  kradete? 

Jakub  Huola,  měštěnín  z  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Mluvil  před  námi 
Hazuka,  ouředník  pana  z  Waytmille,  takto:  Přijel  ke  mně  pan  Hruška  z  Bitozevsi 
s  některými  lidmi  svými,  žaluje  mi  na  Škuopu,  že  mu  tam  některé  věci  bére,  ješto 
jeho  nejsú,  a  že  mu  toho  vytrpěti  nemnohu,  a  že  jej  bíti  budu  a  budu  jej  bíti. 
A  Hazuka  pravil,  že  jemu  Hruškoví  takto  řekl:  Nebí,  nebí,  pane  Hruško!  Učinil -li 
tě  co,  daj  jej  vsaditi,  a  važ  sobě  viece  pána  nežli  jeho;  však  máš  právo. 

Jan  Zaklánek,  měštěnín  z  Loun,  [sv.  p.]. 

Tuoma  truhlář,  měštěnín  města  Loun,  [sv.  p.]. 


Svědomí  h  roJcu  sv.  Mariina  1.  1511.  417 

Jiřík  kloboučník,  méštěnín  města  Loun,  [sv.  p.]. 

Martin  Chomutovský,  měštěnín  města  Loun,  [sv.  p.]. 

Kněz  Václav,  farář  z  Kostoloprt,  [sv.  p,]. 

Řehoř,  služebník  kněze  Václavuov  farářuov  z  Kostoloprt,  [sv.  p.]. 

Sabbato  die  Crucis  [3.  května].  Jiřík  Hazuka,  úředník  z  Kosto- 
loprt, u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  přijel  do  Kostoloprt  Jan  Hruška  k  knězi  Václavovi 
i  žaloval  jest  na  Škuopu,  že  by  mu  pokradl  rayče,  sudy,  lopaty,  lože,  tak  pravě 
a  vopoviedaje  se  mně,  že  mu  toho  trpěti  nechce  a  že  jej  budu  bíti.  A  já  sem  mu 
k  tomu  řekl:  Pane  Hruško,  nebité;  máte  právo;  dajte  radče  vsaditi,  a  já  vám  pošli 
po  rychtáře  a  káži  vám  komory  odevřieti.  Hledajte,  najdete-li  co  svého,  jakož  pra- 
víte, že  jest  vám  co  pokradl,  učiníte  lépe,  než  byste  bili.  Važte  sobě  pána  viece 
nežli  Škuopu. 

Matěj  z  Bitozovsi,  člověk  páně  Hruškuov,  [sv,  p.]. 

Matěj  z  Bitozovsi,  příjmím  Machek,  člověk  páně  Hruškuov, 
u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byl  sem  při  tom,  když  Škuopuov  syn  vzal  uzdu  v  světnici  a  dal 
ji  na  vuoz.  Potom  pacholek  páně  Hruškuov  pHšed,  vzal  mu  tu  uzdu  zase  a  řekl  mu 
tak:  Proč  berete  a  kradete?  Však  jest  uzda  panská. 

R.  IV.  1.  F.  30.  b.  a  G.  a.  b.  8  lístkem  po  straně:     „F  tHtich  regUtřich  krále  JMU  komomieh  O.  í." 

1798. 

Mezi  knězem  IzaiáSem  z  Kojetína  s  jedné,  a  paní  Annu  z  Kovaně  na  Krupce  oc  s  strany 

druhé.  1511,  24.  dubna. 

Feria  V.  post  Georgii.  Lidmila,  kuchařka  u  kněze  Yzaiáše 
v  Stodolo  cích,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  že  jest  pHšel  rychtář  ze 
Štětie  nebožtík  k  knězi  Tzaiášovi;  a  tehdáž  kněz  Yzaiáš  farářem  byl  ve  Štětí.  Řekl 
jest  týž  rychtář  k  knězi  Yzaiášovi,  aby  šel  na  Mělník  k  hejtmanu,  že  jest  toho 
pilná  potřeba.  Pak  potom  kněz  Yzaiáš  ukázal  mi  tři  truhlice,  abych  je  dovezla  do 
Lithoměřic  k  Mařenkové  pro  nebezpečenstvie.  Pak  když  jsem  vezla  ty  truhlice, 
tehdy  sedláci  Štětští  honili  mne  a  pobrali  mi  to  všecko,  což  sem  na  voze  vezla, 
a  vzali  mě  na  rychtu  do  Štětie.  Na  zajtřie  vzali  mě  se  dceru  na  Mělník,  a  tam 
sem  seděla  devět  nedělí.  A  potom  knězi  Yzaiášovi  všecko  pobrali:  krávy,  svině, 
vovce,  koně,  všecky  svrchky  a  nábytky,  klenoty  a  knihy  z  rozkázánie  nebožtíka 
pana  kancléře. 

Lída,  podruhyně  u  Křižka,  měštěnína  Nového  města  Pražského, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  bylo  o  svátcích  některú  chvíli  o  svatém  Filipe  a  Jakube, 
přišla  sem  do  Štětie  k  knězi  Yzaiášovi  a  k  mateři  své ;  neb  jest  byla  mátie  kuchařkou 
u  kněze  Yzaiáše.  Pak  pomním,  že  přišel  rychtář  Štětský  sám  třetí  k  knězi  Yzaiášovi 
do  kněžského  domu  a  řekl  mu  tak:    Poslal  nás  pan  hejtman,   abyste  šli  na  Mělník, 

ArchiT  Četký  XUI.  58 


418  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

že  jest  toho  pilná  potřeba.  Pak  kněz  Yzaiáá,  když  měl  jetí,  rozkázal  mateři  mé, 
které  truhlice  má  vzíti  do  Lithoměřic  k  Mařenkové,  jakož  jest  je  prve  měl  tam 
u  Mařenkové.  Tehdy  ona,  mátie  má,  když  odjel  kněz  Yzaiáš,  vzavši  ty  truhlice, 
vezla  je  do  Lithoměřic.  A  sedláci  Štětští  honili  ji  a  pobravše  jf^  to  všecko,  což  tu 
tehdáž  na  voze  vezla,  vzali  ji  na  rychtu  do  Štětie,  pravíce,  že  by  mátie  má  to  po- 
kradla.  Pak  nazajtřie  vzavše  ji  i  se  mnú  i  se  vším  s  tím,  což  jsú  na  voze  vzali, 
vezli  na  Mělník  a  vsadili  nás  a  šacovali  nás^  abychom  po  čtyrydcíti  kopách  daly. 
A  tam  na  Mělníce  seděly  sme  devět  nedělí.  A  knězi  Yzaiášovi  pobrali  koně,  krávy, 
ovce,  svině,  koury  a  všecky  svrchky,  nábytky  i  klenoty,  kalichy,  šaty  lehacie  i  chodící, 
konve  cínové  a  mísy,  že  hejtman  páně  kancléřuov  rozkázal  bráti. 

Martin  z  Stodolok  od  Palečka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Edyž  sem  byl  pa- 
cholkem u  kněze  Yzaiáše,  že  jest  mí  byl  kněz  Yzaiáš  rozkázal,  což  by  mi  koli 
kuchařka  jeho  rozkázala,  abych  já  tak  učinil.  Pak  potom  rychtář  Štětský  sám  třetí 
přišed  rozkázal  mi,  abych  kuchařku  kněze  Yzaiášovu  se  dcerou  dovezl  na  Mělník 
koňmi  kněžskými.  I  učinil  sem  tak,  že  sem  je  dovezl  na  Mělník.  Pak  když  jsem 
je  dovezl,   vzal  jest  hejtman  páně   kancléřuov  koně  i  se  mnú  do  dvora  do  Hořína. 

Feria  IV.  ante  Ambrosii  [2.  dubna].  Kněz  Mikuláš,  farář  v  Stra- 
žišti,  na  tu  přísahu,  kterú  učinil  biskupu  na  přijímánie  svého  kněž- 
ství e,  svědčil  takto:  Dal  sem  knězi  Yzaiášovi  k  věrné  ruce  schovati  truhlici 
zavřenou  a  v  ní  deset  zlatých  uherských  a  vážky,  na  kterých  zlaté  váží  uherské, 
rýnských  zlatých  pít  (sic),  pět  kop  grošuov,  starých  grošuov  a  k  tomu  kabát,  váček, 
šest  cínových  mís,  dvě  veliké,  dvě  menší  a  dvě  opět  najmenšie,  osm  taléřuov  cíno- 
vých, osm  prostěradl,  dvě  cayše  s  peřiny  z  dobrého  plátna,  tak  dobrého  jako  kment, 
rubáše  tři,  dva  kmentová  a  jeden  plátenný,  dva  ubrusy  cínovatá,  štyry  roušky  po 
kopě  míšeňské.  To  všecko  v  té  truhlici  bylo.  Pak  dal  sem  schovati  též  k  věrné  ruce 
knězi  Yzaiášovi  soudek  zavřený,  a  v  něm  sukně  lindyšová,  astradamského  sukna 
klok.  kožich  liščí  hřbetový,  dvě  medenici,  jedna  veliká,  druhá  menšie,  dvě  pinetnie 
konve  cínové,  dvě  polupinetnie  konvice  též  cínové  a  knihy :  zákon  nový  psaný  český, 
zákon  nový  psaný  latinský,  starý  zákon  psaný  latinský,  Aureum  speculum,  to  vše 
v  tom  soudku.  A  to  sobě  všecko  šacuji,  což  nahoře  položeno  jest,  šedesáte  kop 
grošuov  míšeňských. 

Duška,  kuchařka  kněze  Mikulášova,  faráře  v  Strážišti,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  kněz  Mikuláš  dal  k  věrné  ruce  schovati  knězi 
Yzaiášovi,  v  ty  časy  faráři  v  Štětí,  truhlicí  dobře  velikú,  a  v  té  truhlici  váček 
a  v  tom  váčku  deset  zlatých  uherských  a  pět  kop  starých  grošuov,  pět  zlatých 
rýnských.  Byly  také  v  té  truhlici  vážky,  kterými  zlaté  váží,  kabátec,  vosm  prostěradl 
čistých,  vosm  taléřuov  cínových,  štyry  šlojíře,  rubáše  mé  dva,  jeden  kmentový  a  druhý 
lněný,   ubrusy   dva  dobrá  cínovatá.     To  vše  v  truhlicí  bylo.     Pak  v  soudku,  kterýž 


Svědomí  h  roku  sv,  Martina  1.  1511.  419 

také  jemu  knězi  Yzaiááovi  schovati  dal.  štyry  konve  cínové,  kožich  liščí  hřbetový, 
knihy  paterý,  muoj  klok  astradamského  sukna,  sukně  farářova  lindyšová,  medenice 
dvě  veliké,  jedna  větčí,  druhá  menšie,  konve  štyry  cajnové.  To  v  soudku  bylo,  ješto 
toho  všeho  nedali  bychom  za  šedesát  kop  grošuov  míšeňských.  Bylo  by  jiného  ještě 
mnoho,  bych  měla  všecko  vyčísti;  ale  nepomním  všeho. 

Jan  Nosal,  v  domu  páně  podkomořího  v  Starém  městě  Praž- 
ském obývající,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  kněz  Yzaiáš  byl  vsazen 
do  vazby  na  Mělníce  z  rozkázánie  nebožtíka  pana  Albrechta  kancléře,  tu  sem  já 
s  manželkou  svou  toho  času  jsa  na  Mělníce,  dával  témuž  knězi  Yzaiášovi  ztravu, 
dokudž  v  tom  vězení  seděL  A  jakož  on  sám  kněz  Yzaiáš  praví,  seděl  jest  na  pět 
nedělí.  E  tomu  ještě  v  tom  vězení  puojčil  sem  mu  polštáře  a  šuby  jehenčí,  kožíšku 
a  rubáše.  A  toho  já  sobě  pokládám  štyry  kopy  grošuov  českých. 

Kateřina  Nosalka,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  To  mám  v  paměti,  že  když  seděl  u  vězení  kněz  Yzaiáš  na  Mělníce,  že 
sem  mu  dávala  ztravu,  dokudž  v  tom  seděl  vězení,  a  puojčila  sem  mu  tam  šatuov, 
šuby  jehenčí,  koženého  polštáře  a  kožichu  jehenčího  a  rubáše. 

[Později  připsáno:]  MDXIP,  feria  quinta  in  crastino  Tyburcii  [16. 
dubna].  Kněz  Jan,  starý  farář  Lithoměřický,  na  tu  přísahu,  kterú 
učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžstvie,  svědčil  takto:  Když 
kněz  Yzaiáš  seděl  v  vězení  u  nebožtíka  pana  Albrechta  z  Kolovrat  pana  kancléře 
na  hradě  řečeném  Vostrý,  tehdy  já  opatroval  sem  kněze  Yzaiáše  jídlem  i  pitím,  sám 
osobně  jezdě  k  němu  i  posly  rozličné  posílaje  k  jeho  vysvobození.  I  naložil  sem  na 
to  viece  nežli  pět  kop  grošuov;  a  přinucen  jsa  listem  od  ouřadu  najvyššího  pana 
hofmistra  JMti  toto  vyznávám. 

Arnošt,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
bylo  na  hradě  Pražském,  prosil  mě  kněz  Yzaiáš,  abych  s  ním  šel  ku  paní  kancléřové 
staré  do  jejího  domu,  aby  jemu  navrátila,  což  jest  jemu  knězi  Yzaiášovi  pobral  ne- 
božtík  pan  Albrecht  kancléř,  pán  její.  A  paní  kancléřova  obrátivši  se  mluvila  se 
panem  Řepnicí.  A  pan  Éepnice  pověděl  od  paní  tak,  že  paní  JíMt  ráčila  rozkázati 
pověděti  knězi  Yzaiášovi:  Cožkolivěk  mám,  mám  po  svém  pánu  dědičné. 

Mikuláš,  měštěnín  Nového  města  Pražského  zdomuKanhova, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jsem  žádán  od  kněze  Yzaiáše  podle  jiných  dobrých  lidí,  abych  šel 
ku  paní  Anně  z  Kovaně,  staré  paní  kancléřové,  aby  jemu,  knězi  Yzaiášovi,  postoupeni 
byli  lidé,  kteréž  mu  vodjati  byli  od  nebožtíka  pána  jejího,  a  listy  aby  mu  navráceny 
byly  a  svrchky,  kteréž  mu  týž  pán  její  pobrati  rozkázal.  Pak  paní  JíMt  poradivši 
se  se  panem  Řepnicí,  pověděti  rozkázala:  že  cožkolivěk  mám  neb  držím,  že  mám  po 
svém  pánu  dědičně. 

Řehoř  Hanuškuov,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  [sv.  p.] 

63* 


420  D.  XIII.  Registra  soudu  komomtho, 

[Později  připsáno:]  MDXII®,  feria  11.  in  crastino  Marci  evangeliste 
[26.  dubna].  Jan  ze  Štétí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  nám  kázal  pan  hajtman  'M.éU 
nicky  doprovoditi  kněze  Tzaiáše  na  Iklělník,  doprovodili  sme.  I  kázal  kněz  Yzaiáá 
čeledi  své  se  pryč  stěhovati.  A  čeleď  vzavše  tři  truhlice  na  vuoz  s  našimi  kalichy, 
i  jeli,  a  naši  sůsedé  je  zase  uhonivše  přivedli,  a  dali  znáti  panu  hajtmanovi,  co  by 
měli  s  nimi  činiti.  A  on  kázal,  aby  kuchařky  obě  na  Mělník  přivezli,  a  tam  jest 
pan  hajtman  v  truhlicech  kněze  Yzaiášových  nalezl  tři  naše  kalichy.  Při  tom  byli 
konšelé  Mělničtí  a  toho  nepochválili.  A  při  tom  pan  hajtman  kázal  zajieti  krávy 
kněze  Yzaiášovy  na  Mělník,  ovce,  slepice  a  koně  a  šaty,  to  vše  aby  přivezli.  A  vobilé 
sme  z  rozkázánie  páně  hajtmanova  žali.  Potom  ležalo  asi  rok  v  stodole;  a  my  je 
potom  vyprosili  na  panu  kancléřovi,  že  nám  je  dal  k  záduší  to  obilé. 

Šimon  ze  Štětí  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byli  sme  s  ourokem  u  pana  kancléře 
na  Mělníce,  a  hajtman  nám  kázal,  abychme  mu  kněze  Yzaiáše  na  Mělník  provodili. 
I  vyprovodivše  jeli  zase,  a  již  sousedé  honili  kuchařky,  které  nabravše  na  vuoz, 
kradly  se  pryč  nočně,  a  zhonivše  je  vedli  je  zase  do  městečka.  A  v  tom  bez  me- 
škánie  dali  sú  věděti  panu  hajtmanovi,  co  mají  s  tiem  činiti.  A  on  kázal,  aby  mu 
je  tam  s  tiem  se  vším  na  Mělník  dovezli.  A  když  sme  je  dovezli,  nalezli  sme 
v  truhlicech  tři  kalichy  naše.  A  při  tom  byli  konšelé  Mělničtí  a  zámečník.  A  hned 
pan  hajtman  k  němu  šel  a  ptal  se  ho,  kde  jest  čtvrtý  kalich.  A  on  pověděl,  že  má 
býti  v  kuchařčině  komoře  v  posteli.  Hledali  sme  a  nemohli  sme  najíti.  A  potom 
sme  bez  meškánie  dali  hajtmanu  věděti,  že  sme  nic  nenalezli.  A  pan  hajtman  se  ho 
ptal,  kde  jest,  a  on  pověděl,  že  má  vždy  býti  v  posteli  v  kuchařčině  komoře.  A  my 
hledali  a  tepruv  sme  ten  kalich  po  druhé  nalezli,  ale  zkažený.  A  když  se  pan 
hajtman  tázal  kuchařek:  Kto  vám  to  kázal  pobrati  a  s  tiem  pryč  jeti?  A  ony  po- 
věděly: že  farář.  A  pan  hajtman  rozkázal  dobytek,  kury  pobrati  a  vobilé  nám  kázal 
sžieti.  A  potom  tu  stálo,  až  ho  něco  myši  pojedly,  a  co  ho  zuostalo,  to  nám  potom 
pan  kancléř  dal  k  záduší. 

Staněk  ze  Štětí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  vědomo,  když  sú  se  ku- 
chařky kněze  Izaiášovy  z  městečka,  nabravše  na  vuoz,  nočně  pryč  kradly,  tehdy 
sme  my  je  honili  a  uhonivše  zase  sme  je  s  tiem  se  vším  do  městečka  přivedli, 
a  potom  sme  je  z  rozkázání  páně  hajtmanova  s  tiem  se  všiem  na  Mělník  vydali. 

Zigmund  ze  Štětí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  když  nám  kázal 
pan  hajtman,  abychme  kněze  Yzaiáše  k  němu  na  Mělník  provodili,  a  když  sme  my 
ho  provodili,  tehdy  kuchařky  kněze  Yzaiášovy,  nakladše  na  vuoz  truhly  a  co  jim 
se  zdálo,  kradly  se  z  městečka  nočně  pryč.  A  když  je  zhonili,  přivedli  je  zase 
s  tiem  se  vším  do  městečka,  a  dali  sme  panu  hajtmanu  znáti,  co  máme  s  tiem 
činiti.  A  on  rozkázal,  abychme  mu  je  s  tiem  se  vším  na  Mělník  přivezli.  A  pan 
hajtman  rozkázal  mu  pobrati  dobytek,  kury  a  nětco  i  šatuov.  A  co  obilé  bylo,  pro- 


i 


Svědomí  k  roku  sv.  Mariina  1.  1511.  421 

šili  za  ně  pana  kancléře,  aby  jim  je  dal  k  záduší.  A  on  to  učinil  Z  té  příčiny, 
že  měl  dvě  kuchařky  a  jedna  byla  obtiežná,  proto  mu  to  knězi  Tzaiášoyi  pan 
hajtman  kázal  pobrati. 

R.  IV.  1.  G.  9.  b.— 12.  b. 

1799. 

Mezi  Kateřinu  z  Dobronína  s  jedné,  a  Janem  Brunclíkem,  měštěnínem  města  Jaromíře, 

B  strany  druhé.  1511,  25.  dubna. 

Feria  VI.  die  Marci.  Jiřík  Lopatcský  z  Liběchova  svědčil  takto: 
že  já  vo  statku  nebožtíka  Mazouška,  manžela  paní  Kateřiny  z  Dobronína,  nic  sem 
nevěděl  a  neviem,  než  to  pamatuji,  že  jest  kožich  kuní  zastavil  u  Bílka  z  Žatce, 
a  co  jest  mi  dlužen  zuostal  on  Mazoušek,  to  jest  mi  zaplatil.  Ale  toho  nevím,  co 
jest  peněz  od  Bílka  vzal.  Také  jest  mi  v  paměti,  že  jest  pravil  mi  o  zbroji,  že  má 
pěknú  zbroji.  Potom  když  pojal  paní  Kateřinu  z  Dobronína  sobě  za  manželku,  ležal 
v  ležení  u  mne  a  sám  mi  pravil,  že  pro  její  peníze  leží.  A  ona  paní  Kateřina  pla- 
tila mi  od  leženie  sama.  A  to  beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  což  tuto  pravím,  že 
jest  tak  v  pravdě. 

Feria  sexta  post  Dionisii  [10.  října].  Jiřík,  písař  a  kollegiát 
z  České  koleje,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  paměti,  když  paní  Kateřina  Ho- 
rynová  vdávala  Dorotu  za  Brunclíka  z  Jaromíře,  pak  ty  smlouvy  svatební  když  sě 
staly  mezi  týmž  Brunclíkem  a  Dorotou,  žádali  mne  obú  stran  přátelé,  abych  jim  ty 
smlouvy  napsal.  I  napsal  sem  dvě  cedule  svatebnie  smluvnie. 

R.  IV.  1.  F.  22.  a. 

1800. 

Mezí  Arnoštem,  Chvalem,  Mikulášem  a  Kryštofem  vlastními  a  nedílnými  bratřími  z  Leskovce 
s  jedné,  a  Alšem  Zručským  z  ChřenoYic  s  strany  druhé.  1511,  25.  dubna. 

Feria  VI.  die  Marci.  Jan  rychtář  zeVšebořic,  člověk  páně  AI- 
brechtuov  Cynádruov,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  bylo  před  Hromniciten  pátek  —  již 
tomu  rok  minul  —  byli  sme  na  Hlavovském  domě  na  Novém  městě  Pražském  na  Koňském 
trhu,  slyšeli  sme  od  pana  Alše  Zručského,  že  dvoje  sáně  nabrali  jeho  Zručského  lidé 
kněžského  sbožie  v  Mnichovicích,  a  že  jim  žádný  nic  neřekl.  A  potom  když  po  viec 
do  Mnichovic  přijeli  s  více  sáněmi,  tehdy  páni  Leskovcové  kázali  je  zjímati  a  ne- 
šlechetně a  zrádně  učiniti. 

Kašpar  ze  Všebořic,  člověk  páně  Albrechtuov  Cynádruov, 
[sv.  p.]. 

Matěj  Bobúšek,  člověk  páně  Trčkuov  ze  Lhotic,  [sv.  p.]. 

Jan  Krškuov  z  Divišova,  člověk  pana  Petra  Holicského,  [sv.p.] 


422  2>.  XUL  Registra  soudu  komorního. 

Feria  V.  die  Stanislai  [8.  května].  Jiřík  rychtář  z  Mirošovic 
a.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  SYědom,  že  jest  kněz  Filip  v  Mnichovicích  n  Mni- 
chovských do  smrti  se  zjednal ;  a  to  sem  od  něho  slyšal,  že  jest  řekl :  Pomnož-li  mi 
pán  Baoh  té  fary  dojíti,  že  sě  od  nich  do  smrti  nehnu.  A  proto  jest  sě  táhl  do  Mni- 
chovic,  že  sú  mu  dopustili  držeti  tu  faru  v  Hrušicích.  A  nebral  odpuštěnie  od  nás  nikdy. 

Matěj  z  Mirošovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  kněz  Filip 
měl  býti  v  Mnichovicích  do  smrti,  a  v  Hrušicích  sě  také  zjednal  do  plného  roka, 
od  svatého  Jakuba  až  do  svatého  Jakuba.  A  tomu  dosti  neučinil  a  odpuštěnie  od 
nás  nikdyž  nebral,  až  se  vykradl  nočně. 

Petr  z  Mirošovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  vědom,  že  sě  kněz  Filip 
qednal  v  Mnichovicích  do  smrti  a  u  nás  v  Hrušicích  také  sě  zjednal  do  roka. 
A  potom  když  sě  kněz  Filip  chtěl  stěhovati,  poslali  po  nás  Mnichovští,  abychom 
nedali  ho  vzíti.  A  odpuštění  od  nás  nikdy  nevzal. 

Jírek  z  Menčic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  že  sem  sě  k  tomu 
trefil,  když  k  šturmu  zvonili  v  Mnichovicích.  Viděl  sem  sáně  a  vozy  i  koně  u  plo- 
tuov  zvázané;  a  někteří  byli  v  městečku,  když  je  byli  zjímali  Mnichovští.  A  slyšel 
sem,  když  sem  byl  přišel  na  rychtu,  od  nějakého  Holáčka,  že  jest  tak  řekl,  když 
jím  tím  Holáčkem  trhl  některý  z  starších  Zruckého,  aby  netlúk.  A  on  řekl:  Již  já 
rozumím,  že  my  tuto  krademe  a  svobodně  nebéřem. 

R.  rV.  1.  F.  20.  b.    SroT.  syědomi  &  1701,  1702  a  1713  na  str.  845,  349  a  368. 

1801. 

Mezi  Jiříkem  písi^em  a  kolejátem  z  České  koleje  s  jedné,  a  purgmistrem  a  konšely  Nového 
města  Pražského,  jmenovité  těmito:  Janem  Gharauzem,  AnthoSem  soukeníkem,  Mikulášem 
pemíkářem,  Janem  Makoderú,  Mikulášem  Cacerdú,  Řehořem  Evětoňským,  Václavem  Hal- 
decským,  Janem  Mládkem,  Jakubem  od  Čemé  ruože,  Brožem  Zelenohorským,  Lukšem  řez- 
níkem, Élimentem  Roudnicským,  Jiříkem  Švíkem,  Danielem  kožišníkem,  Václavem  Podušku, 
Bohuslavem  kožiSníkem,  Janem  Eostelákem  a  Václavem  Manouškem.    1511,  25.  dubna. 

Feria  VL  die  Marci.  Jan  Dospěl,  v  Novém  městě  Pražském 
obývající,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  svědomo,  že  jest  sě  Jiřík  písař  z  České 
koleje  prve  narodil  a  prve  na  světě  byl,  nežli  nebožtík  Mikésko,  strajc  jeho  Jiříkuov, 
kšaft  dělal,  a  že  jest  nebožka  Kateřina  Ruožová,  jeho  Jiříkova  teta,  stávala  před 
purgmistrem  a  konšely  o  Mikéskuov  statek. 

Feria  IV.  ante  Filipi  et  Jacobi  [30.  dubna].  Zigmund  Huolka, 
měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Edyž  jsem  byl  purg- 
mistrem, přišla  Kateřina  Kuožová  ke  mně  i  s  Jiříkem,  sirotkem  nebožtíka  Mikésky, 
měštěnína  Nového  města  Pražského,  žádající,  aby  Syktorka,  městka  téhož  města 
Pražského,   byla  obeslána  před  pány  na  rathouz.     I  stála  jest  potom  před  pány  na 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  423 

rathouze  Novoměstckém,  a  vinila  jest  ji  táž  Kateřina  Ruožová  z  statkn  Jiříka  sirotka 
jmenovaného  Mikésky.  A  tu  jsú  je  páni  slyěali,  a  slyševše  je  v  žalobě  i  v  odporu, 
i  dotýkala  jest  táž  Kateřina  Ruožová  jí  Syktorky,  že  by  ceduli  řezanú  muž  její 
Syktor  nebožtík  měl  a  sirotek  druhou,  žádající,  aby  ona  Syktorka  poptala  sě  na  ni 
na  tu  ceduli,  a  aby  před  pány  také  byla  položena. 

Feria  V.  die  Filipi  et  Jacobi  [1.  května].  Marta  Vodhajová, 
městka  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  svědomo,  že 
jest  nebožtík  Mikésko  byl  vlastní  strýc  Jiříkuov  písařuov  a  jeho  Jiříkova  otce 
vlastní  bratr. 

Yoršila,  městka  Nového  města  Pražského  z  Vopatovic,  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Toho  sem  svědomá  a  dobře  to  pamatuji,  že  nebožtík  Mikésko  střelec  byl 
strajc  jeho  Jiříkuov  písařuov  z  české  koleje. 

Šimon  z  Brocna  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  vědomo,  že  nebožtík  Mi- 
késko střelec,  měštěnín  Novoměstcký,  byl  jest  strajc  Jiříkuov  písařův  z  české  koleje 
a  otce  jeho  Jiříkova  vlastní  bratr. 

[Později  připsáno:]  Feria  IV.  ante  Georgii  [21.  dubna]  MDXn.  Havel 
Širuoček  s  předměstie  města  Mělníka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  vě- 
domo, že  Jiřík  písař  a  bratr  jeho  Petr  prve  jsú  na  světě,  nežli  nebožtík  Mikésko 
střelec  z  Nového  města  Pražského  kšaft  dělal.  A  děti  jeho  Mikéskovi  v  dětinství  zemřeli. 

R.  IV.  L  G.  13.  a. 

1802. 

Mezi  Yoldřichem  ze  Žlunic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Janem  odtudž  ze  Žlunic  s  strany 

druhé.   1511,  26.  dubna. 

V  sobotu  po  svatém  Marku.  Valenta  z  Přemyšlenie,  člověk 
páně  Pytlíkuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  že  kdy  jsú  sě  rozdělili 
pan  Yoldřich  Myška  se  panem  Janem  o  svršky,  že  pan  Voldřich  Myška  zajal  svuoj 
dobytek  všecken  na  Roztoky,  že  na  Přemyšlení  nemá  žádného  dobytčete  svého;  ale 
pan  Jan  má  dobytek  a  čeleď  svú  tu  na  Přemyšlení,  a  jakž  jest  pan  Yoldřich 
Myška  dělil  kolivěk,  že  pan  Jan  za  to  jest  tak  ujal. 

Václav  z  Přemyšlenie  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  jsem  svědom,  že  když 
sě  rozdělil  pan  Voldřich  Myška  se  panem  Janem  o  svršky,  kteréž  měli  ve  dvoře 
na  Přemyšlení,  vo  dobytek,  vo  koně  i  vo  jiné  věci,  že  pan  Yoldřich  všecken  svuoj 
dobytek  přebral  na  Roztoky,  a  na  Přemyšlení  nemá  nic  než  vobilé,  a  také  koně 
a  vozy  některé  do  Prahy  pobral  i  jiné  věci,  šaty  a  truhly;  než  pan  Jan  má  tam 
na  Přemyšlení  vozy,  koně  a  dobytek  i  čeleď  zjednánu  od  svatého  Martina. 

Blažek  z  Přemyšlenie  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  pan  Yoldřich  Myška  se 
rozdělil  se  panem  Janem  o  dobytek,   o  koně  a  o  svršky,  což  jsú  měli  na  Přemy- 


424  2>.  XIU.  Registra  soudu  hmomfho. 

šlení,  že  pán  starý,  to  již  pan  Yoldřichy  pobral  svuoj  všecken  dobytek  na  Roztoky, 
což  sě  naň  dostalo,  a  tento  mladay  zjednal  sobě  čeleď  tu  na  Přemyšlení  a  tu  má 
SYUoj  Yšecken  dobytek. 

Feria  YI.  die  Reliqaiaram  [2.  května].  Václav,  skoták  a  Jana 
ze  Žlnnic  na  Přemyšlení,  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  jiného  nic  nejsem  svědom  než 
to,  že  sem  byl  prve  u  pana  Voldřicha  Myšky,  Ue  potom  sem  sě  zjednal  u  pana 
Jana,  jeho  strýce,  a  jsem  ještě  n  něho. 

Jíra,  pohonič  u  Jana  ze  Žlunic  na  Přemyšlení,  n.  p.  n.  k.  s.  t.: 
že  já  sem  pohonič  zjednaný  u  pana  Jana  ze  Žlunic  do  svatého  Martina,  a  to  také 
vím,  že  jest  měl  pan  Jan  onředníka  a  šafářku;  ale  toho  nevím,  byli-li  jsú  zjednáni 
čili  nic. 

Anno  ut  supra  feria  tercia  post  Mauritii  [23.  září].  Jíra  dráb 
z  Přemyšleni e  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  svědomo,  že  pan  Jan  ze  Žlunic 
rozkázal  most  sekati  a  smetati  u  tvrze  Přemyšlenie,  po  kterém  chodie  nahoru 
na  tvrz. 

Jan  Had  z  Přemyšlenie  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  v  paměti,  že  jest 
kázal  pan  Jan  ze  Žlunic  sekati  most  u  tvrze  Přemyšlenie,  kdež  nahoru  na  tvrz 
chodie,  doluov  smetati.  A  my  dělajíce,  ptali  sme  sě  jeho  pana  Jana,  proč  by 
to  činil  anebo  proč  ten  most  doluov  velí  metati  a  sekati.  A  on  řekl:  že  chci 
tak  mieti. 

Matěj,  nyní  obývající  v  Praze,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom, 
že  jest  pan  Jan  ze  Žlunic  most  u  tvrze  Přemyšlenie,  po  kterémž  na  tvrz  chodie,  se- 
kati a  doluov  smetati  rozkázal. 

R.  rV.  1.  G.  16.  a. 

1803. 

Mezi  Lukšem  řezníkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  s  jedné,  a  Jiříkem  z  Stranec 

8  strany  druhé.  1511,  26.  dubna. 

V  sobotu  po  svatém  Marku.  Jiřík,  rychtář  No^íého  města 
Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Takto  sě  stalo,  když  jsme  seděli  na  dobré  vuoli 
u  Markuov  na  Koňském  trhu,  koupil  jest  Jiřík  z  Stranec  luoj  točený  u  Lukše  ře- 
zníka, měštěnína  Nového  města  Pražského,  každý  centnéř  po  třech  kopách  a  po  de- 
síti groších  na  míšeňsko.  A  což  jsú  ho  vodvážili,  že  jsú  měli  o  to  mezi  sebú  udě- 
lati cedule  řezané,  tak  že  mu  měl  on  Lukeš  peněz  čekati  do  svatého  Ducha.  A  na 
to  jsme  litkup  pili. 

Diviš  koníř,  měštěnín  Nového  města  Pražského  s  Koňského 
trhu,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  v  paměti,  když  jsme  seděli  u  Markuov  na 
Koňském  trhu  na  dobré  vuoli,  stržil  jest  Jiřík  z  Stranec  u  pana  Lukše  řezníka 
luoj,  každý  centnéř  po  desíti  a  po  třech  kopách  na  míšeňsko,  čistý  točený  luoj, 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  425 

a  měl  mu  on  pan  Lukeš  čekati  peněz  do  svatého  Ducha.   A  na  to  cedule  měli  sobě 
zdělati.  Také  na  to  i  litkup  pili. 

Jiřík  Vyhrabal,  měštěnín  Starého  města  Pražského,   [sv.  p.] 
Smil  jirchář,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  [sv.  p.]. 

R.  rV.  1.  G.  16.  b. 

1804. 

Mezi  Elškú  Králicskú  z  Krsovic  puovodem  s  jedné,  a  paní  Kuňkou  z  Doubravy  pohnánu 

s  strany  druhé.  1511,  28.  dubna. 

Feria  II.  post  Marci.  Jíra  Holaj,  holomek  páně  Lvuov,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Jest  mi  to  v  paměti,  že  jsem  chodil  ku  paní  Tandrfárové  do  jejího  domu 
z  rozkázánie  páně  Čejkova,  že  tehdáž  byl  na  místě  páně  purkrabově.  I  mluvil  jsem 
s  ní,  aby  nebylo  házíno  z  jejího  domu  do  domu  Králicské.  A  ona  paní  Tandrfárová 
pověděla:  že  nevie  o  tom  nic  a  že  nevelí  žádnému  házeti. 

Feria  IV.  post  Egidii  [3.  září].  Pavel  tesař  s  Malé  strany  od 
Petružilkuov  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  že  sem  třikrát  paní  Králicské 
střechu  opravoval,  ješto  jí  ji  vobili,  ale  nevím,  kto  jest  vobíjel.  Než  to  pamatuji, 
když  sem  na  střeše  byl  a  pobíjel  tu  střechu  u  nie,  u  Králicské,  tehdy  paní  Kunčin 
Tandrfárčin  syn  z  vokna  od  paní  Tandrfárky  ke  mně  takto  řekl:  Darmo  to,  tesaři, 
děláš;  však  jakžť  sě  sejdu  tovaryši,  votepúť  to  hned  zase.  A  já  mu  zase  řekl:  Ne- 
bude darmo,  všakť  mi  paní  zaplatí. 

Feria  V.  post  Egidii  [4.  září].  Jan  holomek  s  hradu  Pražského 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Seděl  sem  u  Králické  v  domě,  když  tesař  pobíjel  jí  střechu.  Tehdy 
Tandrfár,  syn  paní  Kuňky,  vyhléd  ven  z  vokna,  řekl  tomu  tesaři:  Nepobíjej;  však 
to  darmo  děláš.  A  tesař  řekl:  Mně  sě  zdá,  že  ne  darmo;  řekla  mi  paní  od  toho 
zaplatiti.  Řekl  opět  pan  Tandrfár:  Toť  dlouho  nestane;  když  sě  tovaryšíc  ke 
mně  sjedou,  všecko  to  zase  vodtepou.  K  tomu  zase  tesař  pověděl:  Herež,  pane,  brž 
dílo  míti  budu. 

R.  rV.  1.  G.  18.  a. 

1805. 

Mezi  Votlkem  z  Labúně  s  jedné,  a  panem  Mikulášem  Trčkou  z  Lípy  oc  s  strany  druhé. 

1511,  29.  dubna. 

Feria  III.  ante  Filipi  et  Jacobi.  Johanes  písař  Jičínský 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jakož  mne  žádal  pan  Votík  z  Labúně  a  pohnal  pána,  aby  mě  po- 
stavil, abych  já  mu  svědčil,  pravě,  že  bych  toho  svědom  byl,  že  po  smrti  Havla 
Hřneta  dal  sirotkám  jeho  Hřnetovým  Lte  kop  grošuov  českých:  že  já  toho  nic 
vědom  nejsem,  aniž  sem  při  tom  byl. 

iVrchir  Český  XIII.  5* 


426  -D.  XIIL  Registra  sondu  komorního. 

Mikuláš  Šmaydéř  z  Jičína  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  nebožtík  Hřnét 
prosil  mne,  abych  mu  stáhl  padesáte  kop  grošuov  v  domě  Kouřimského  v  Jičíne, 
když  jsem  je  stáhl,  že  jest  je  vzala  Salomena,  žena  téhož  Hřněta*),  i  nesla  je  domuov. 
A  já  také  šel  domuov.  To  mohu  za  pravdu  pověděti.  A  jest  tomu  šest  neb  sedm 
let,  jakž  já  pamatovati  mohu.  Toho  já  nevím,  zač  jsú  oni  sobě  platili. 

B.  rV.  1.  G.  18.  b.  ♦)  Psáno  někdy  Hrznet,  někdy  Hrzniet  ci  Hrzmet;  nejpodobn^i  slul  Hřmet,  to 
jest  Hřmot. 

1806. 

Mezi  Mikulášem  Trčkú  z  Lípy  oc  puovodem  s  jedné,  a  Yotíkem  z  Labúně  pohnaným 

s  strany  druhé.   1511,  [29.  dubna]. 

Joannes  písař  Jičínský  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toto  mi  jest  dobře  v  pa- 
měti, když  nebožtík  Havel  Hřmet  z  Jičína  několik  neděl  před  smrtí  svú,  než  do 
Hory  jel  na  lekařstvie,  poslal  po  mne  i  tázal  mne:  Rozkázal-li  jest  mi  pan  Votík 
list  psáti  na  Lte  kop  grošuov  českých,  že  mi  jest  on  Votík  dlužen  Lte  kop  grošuov 
českých,  a  potom  i  manželka  jeho  Salomena  se  mnú  o  to  mluvila.  Toho  já  v  pravdě 
nepamatuji,  psal-li  sem  čili  nepsal. 

Salomena  Hřmetová,  městka  města  Jičína,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že 
toho  sem  svědomá,  že  jest  pan  Jiřík  Eopidlanský  dlužen  byl  nebožtíku  Havlovi 
Hřmetovi,  muži  mému,  Lte  kop  grošuov  českých.  A  ty  jest  zastoupil  pan  Jan  Bílský, 
který  jest  hejtmanem  na  Poděbradech.  A  potom  jich  muž  muoj  puojčil  Votíkovi 
z  Labúně,  to  již  těch  Lti  kop  grošuov  českých.  A  těch  mu  jest  nezaplatil,  ani 
sirotkóm  i  podnes.  A  vzal  jest  je  od  pana  Jana  Bílského  on  Votík  k  sobě. 

R.  rV.  1.  G.  19.  a.    Srov.  předcházející  syědomí  6.  1806. 

1807. 

Mezi  Annu  Dobrskú  ze  Tmáně  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  odtudž  ze  Tmáně  pohnaným 

s  strany  druhé.  1511,  29.  dubna. 

Feria  HL  ante  Filipi  et  Jacobi.  Elška,  podruhyně  od  Černého 
Jelena  v  Starém  městě  Pražském,  u-  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byla  ku- 
chařku u  nebožtíka  pana  Václava  Dobrského,  že  jest  pravil  přede  mnú  týž  ne- 
božtík pan  Václav  i  také  před  Aničku,  kteráž  tehdáž  u  paní  manželky  jeho  byla, 
že  jest  odkázal  panně  Anně,  dceři  své,  sto  kop  grošuov  míšeňských,  a  když  bude 
chtíti,  aby  jí  vydány  byly. 

Kněz  Sebestian  zákona  svatého  Františka  na  tu  přísahu, 
kterůž  učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžství,  svědčil  takto: 
Slyšel  sem  od  nebožtíka  Václava  Dobrského  ze  Tmáně,  an  tak  pravil,  že  jest  Anně 
dceři   své   sto   kop   grošuov   míšeňských   odkázal.     I  také   od   Bohuslava  bratra  též 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  L  1511.  427 

Anny  to   sem   také   slyšel,   a  když   by  kolivěk   chtěla,  že  jí  ty  sto  kop  míšeňských 
mají  vydány  býti. 

R.  rV.  1.  G.  20.  a. 

1808. 

Mezi  Valentinem  z  Lukovec   puovodem  s  jedné,  a  Lidmilů  Zlatníkovu  vdovu,  méStkú  z  Li- 
toměřic, 8  strany  druhé.  1511,  29.  dubna. 

Feria  III.  ante  Filipí  et  Jacobi.  Mistr  Petr,  vikář  Litomě- 
řicský,  na  tu  přísahu,  kterúž  učinil  biskupu  na  přijímání  svého 
kněžství e,  svědčil  takto:  Byl  sem  u  Václava  zlatníka,  kdy  v  nemoci  ležal 
a  slyšel  sem  od  téhož  nebožtíka  Václava,  že  jest  poručil  a  rozkázal  Lidmile,  man- 
želce své,  aby  Valentinovi  Javorovi,  měštěnínu  města  Lithoměřic,  dala  koflík  stří- 
brný dobrý,  a  pověděl  jí  tak:  Však  máš  ještě  nedodělaných ;  a  k  tomu  sekreth. 
A  ona  Lidmila  řekla  jest:  Milý  muži,  však  nemáš.  A  nebožtík  Václav,  muž  její, 
řekl:  Coť  já  vím;  ale  daj  mu  prsten  s  kamenem  dobrým.  A  ona  Lidmila  řekla: 
Rád,  milay  muži.  A  v  tom  nebožtík  vyšel  z  paměti  a  nevěděl,  co  sě  děje. 

Feria  VL  die  Reliquiarum  [2.  května].  Bohuslav,  měštěnín 
města  Lithoměřic,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mně  vědomo  jest,  že  nebožtík  Václav 
zlatník  odkázal  a  rozkázal  Lidmile,  ženě  své,  aby  dala  koflík  Valentinovi  Javorovi 
ten,  který  jest  sobě  on  Václav  udělal;  nedodělaný  ještě  byl,  aby  ona  Lidmila  ká- 
zala jej  dodělati  a  panu  Valentinovi  Javorovi  jej  dala,  a  k  tomu  prsten  zlatý  s  tím 
lepším  kamenem.  A  ona  jest  přiřkla  a  slíbila  panu  Valentinovi  Javorovi  to  dáti. 

Matouš  Rachtabský  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  vě- 
domo, že  nebožtík  pan  Václav  zlatník,  bratr  muoj,  rozkázal  ženě  své  Lidmile,  aby 
Valentinovi  Javorovi  koflík  dala,  kterýž  sobě  dělal,  ten,  kterýž  ještě  dodělán  nebyl, 
dodělajíci  aby  byl  dán  panu  Valentinovi,  a  prsten  zlatý  s  tím  lepším  kamenem. 
A  ona  jest  řekla:  Dám,  milý  pane  Valentine,  a  dáti  chci  ráda. 

Tomáš  konvář,  měštěnín  města  Lithoměřic,  [sv.  p.]. 

Kateřina  Válková  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  já  toho  téměř  nic  svědomá, 
čehož  na  mne  pan  Valentin  žádá,  neb  sem  já  z  daleka  u  dveří  stála.  Než  toliko  to 
pamatuji,  že  jest  paní  Lidmila  takto  řekla:  Dám,  milay  muži,  ráda.  Ale  já  nevím 
co,  než  což  sem  potom  od  lidí  tepruv  slyšela. 

Kateřina  Havlová  Ruožová  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  já  nevím,  co  po- 
vědíti,   neb   sem   z   daleka  stála  a  od  nebožtíka  Václava  zlatníka  sem  nic  neslyšela. 

R.  IV.  1.  G.  21.  a. 


6ť 


428  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1809. 

Mezi  paní  Annu  a  paní  Markétu  vlastními  sestrami  z  Postupic  s  jedné,  a  panem  Vilémem 

Kostků  odtudž  z  Postupic.  1511,  1.  května. 

Feria  V.  dle  Filipi  et  Jacobi.  Daniel  z  české  Třebové  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Já  sem  svědom  toho,  že  purgmistr  a  konšelé  městečka  České  Třebové 
pójčili  jsů  nebožtíkovi  panu  Janovi  Kostkovi  z  Postupic  sto  kop  na  míšeňsko,  díl 
sirotčích  a  díl  obecních.  Neb  tehdáž  byl  pánem  naším.  A  donesli  mu  je  tu  sobotu 
před  středopostím  tři  sousedé  z  městečka  české  Třebové.  Již  tomu  dvě  létě  minuly, 
a  ty  zase  oplaceny  nejsů  i  podnes. 

Václav  z  české  Třebové  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  jsem  svědom,  že  purg- 
mistr a  konšelé  z  České  Třebové  pójčili  sú  nebožtíkovi  panu  Janovi  Kostkovi  z  Po- 
stupic sto  kop  na  míšeňsko.  A  přijímal  je  Jakub  písař  páně  Kostkuov.  A  měl  jest 
on  pan  Jan  je  zaplatiti  na  svatého  Jiří  najprv  příštího  po  té  pójčce.  A  minuly 
tomu  již  dvě  léthě  o  středopostí,  a  ty  peníze  jim  nejsú  zaplaceny  podnes. 

Jan  Čarváš  z  České  Třebové  [sv.  p.] 

Václav  Vaněra  z  Oustie  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Puojčeno  jest  sto  kop  na 
míšeňsko  od  poručníkuov  sirotkuov  Melliánových  z  Oustie  nebožtíku  panu  Janovi 
Kostkovi,  a  to  z  peněz  těch  sirotkuov  Melliánových.  A  přijímal  jest  je  Jakub  písař. 
A  minuly  tomu  dvě  léthě  tu  neděli  před  středopostím,  kdež  ty  peníze  měly  opla- 
ceny býti  při  svatém  Jiří  po  té  pójčce  najprv  příštím,  i  nejsú   oplaceny   i   po   dnes. 

Jiřík  Šlechta  z  Oustie  [sv.  p.]. 

Matouš  švec  z  Oustie  [sv.  p.]. 

Jan  příjmím  Pešě  z  Jablonného  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  pa- 
měti,  že  jest  nebožtík  Václav  Sevský  z  Jablonného  pójčil  šesti  kop  grošuov  českých 
nebožtíku  panu  Bohušovi  Kostkovi.  A  přijímal  ty  peníze  pan  Jan  Cipla.  I  ty  pe- 
níze jemu  Ševskému  nejsú  oplaceny  ani  sirotkóm  jeho  i   podnes. 

Václav  z  Jablonného  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  Václav 
Sevský,  soused  z  Jablonného,  nebožtík  pójčil  jest  nebožtíkovi  panu  Bohušovi  Kost- 
kovi šesti  kop  grošuov  českých.  I  není  mu  těch  šest  kop  grošuov  českých  oplaceno 
ani  sirotkóm  jeho  až  do  dnes. 

R.  IV.  1.  G.  25.  a.  a  G.  26.  a. 

1810. 

Mezi  Janem  Bflenským  s  jedné,  a  Janem  Bomém  ze  Lhoty  s  strany  druhé.  1511,  1.  května. 

Ve  štvrtek  den  svatého  Filipa  a  Jakuba.  Vondřej  z  Bílenic 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  dobře  vědom,  že  jest  pan  Jindřich,  který  jest  na  Bro- 
zanech,  poslal  po   kováře,   po   Mathouše   z   Bílenic,   a  vzal  jest  ho  jako  za  člověka 


LA 


SvěóhMní  Je  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  429 

svého,  a  vzal  ho  z  Bílenic  beze  všeho  odporu.  A  on  hned  šel  s  těmi,  kteří  pou 
posláni  byli.  Již  tomu  rok  minul  po  svatém  Martině. 

Petr  z  Bílenic  [sv.  p.]. 

Jiřík  mlynář  z  Bílenic  [sv.  p.]. 

R.  rV.  1.  G.  26.  b. 

1811. 

Mezi  Anežku  Lešanskú  z  Čečelic  s  jedné,  a  Bořivojem  Šicem  z  Drahenic  s  strany  druhé. 

1511,  1.  května. 

Feria  V.  die  Filippi  et  Jacobi.  Hodeš  Holý  z  Žepuov  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Když  sme  byli  v  hromadě,  a  Reha  Božího  syn  z  Zlayčiny  byl  uručen  mnou, 
já  sem  zan  slíbil  pod  X  kop  grošuov,  mluvil  Kyreš  od  nás  z  Žepuov  takto,  že  jsme 
sobě  s  tím  Šmithanem  Řehú,  Božího  synem,  odpověděli,  a  ztepe-li  mě  sám,  že  mu 
to  mile  chci  odpustiti.  Tak  jest  on  Kyreš  mluvil  svobodně. 

Jan  Telek  z  Žepuov  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  v  paměti,  že  když 
byl  uručen  Řeha,  Božího  syn  ze  Zlajčiny,  mluvil  jest  Kyreš  z  Žepuov  toto  svobodné 

0  Řehovi  Božího  synu:  Ztepe-li  mě  takový  Šmithan  sám,  že  mu  to  chci  mile  od- 
pustiti a  nechci  sě  s  ním  o  to  súditi.  A  kdež  jej  potkám,  že  ho  neminu,  že  jej 
ztepu  a  že  mám  odpověď  s  ním. 

Feria  II.  post  Crucis  [5.  května].  Jan  Vrbík,  krčmář  ze  Brzví, 
u.  p.  n.  k.  8.  t. :  To  jest  mi  v  paměti,  když  Kyreš  z  Žepuov  ležal  prostřelenu  maje 
ruku  v  stodole  doma,  že  jest  takto  rozprávěl:  Když  sem  potkal  Éehu,  Božího  syna, 
takto  sem  mu  řekl:  A  ty  tu  zrádce!  A  chtěl  sem  naft  s  voštípem.  A  on  mi  po- 
skočil i  udeřil  ke  mně  z  ručnice. 

Martin  z  Žepuov  u.  p.  u.  k.  s.  t. :  To  sem  slyšel  od  Kyrše  z  Žepuov, 
když  ležel  jsa  prostřelen  od  Rehy  Božího  syna,  že  jest  takto  pravil  on  Kyreš:  Když 
sera  sě  potkal  s  Řehou,  řekl  sem  mu:  Což  mě  tu  čekáš?  A  Reha  řekl:  Což  pak? 
a  hned  ke  mně  udeřil  z  ručnice.  Byl  bych  sě  rád  s  ránou  utekl;  i  nemohl  sem,  neb 
na  mne  hned  udeřil,  jakž  řekl:  Což  pak? 

Kuba  z  Stodol  ok  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Slyšel  sem  od  Martina,  krčmáře 
V  Zepích,  an  rozprávěl  o  Kyršovi  takto,  že  jest  on  Kyreš  tak  pravil:  Když  sem  sě 
s  Rehú,  Božího  synem,  potkal  na  hrázi  rybničně,  byl  bych  sě  rád  naĎ  s  ránou  utekl. 

1  nemohl  sem.  Udeřil  sem  naň  voštípem,  a  on  mi  uskočil.  Hned  mu  ručnice  pustila 
a  prostřelil  mě. 

Pavel  z  Košíř  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Tak  sem  slyšel  od  Martina  krčmáře 
v  Zepích  v  krčmě  jeho,  an  mluvil  o  Kyršovi  z  Žepuov  pravě,  že  jest  on  Kyreš  tak 
mluvil:  Když  sem  sě  potkal  s  Řehú  Božího  synem,  řekl  sem  mu:  A  ty  tu?  I  šel 
sem  naň  s  voštípem.     A  on  povodskočil  i  stiskl   ke   mně  a  prostřelil  mě  z  ručnice. 


430  D.  XIII.  Registra  s<mdu  komorního, 

[Později  připsáno:]  Anno  1512  feria  V.  in  crastino  Tiburcii  [15. 
dubna].  Duora  Vrbíkova  ze  Brzví  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že 
Kyreš  z  Žepuov,  když  raněný  ležel  v  stodole  své,  rozprávěl  jest,  kterak  se  potkal 
na  hrázi  rybničně  s  Řehů  Božího  synem,  a  kterak  proti  témuž  Rehovi  šel  s  voští- 
pem.  Dále  pravě  on  Kyreš,  když  sem  se  s  ním  s  Éehů  potkal,  řekl  sem  mu:  A  ty 
tu,  zrádce?  A  Éeha  řekl:  Což  pak?  I  chtěl  sem  nan  s  voštípem,  a  on  vodskočil, 
ihned  zapálil  ke  mně  z  ručnice. 

R  IV.  1.  G.  27.  a.  a  28.  a. 

1812. 

Mezi  Janem  Eamajkem  z  Pokratic  s  jedné,  a  Barboru  z  Harasova  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Joannes,  písař  Lithoměřický, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Já  sě  takto  pamatuji,  že  nebožtík  Jindřich  Pokratský  udělal  jest 
pořfzenie  a  kšaft  statku  svého,  a  tu  jest  udělal  Barboru  z  Harasova,  manželku  svú, 
právu  a  mocnu  otcovsků  poručnicí  nad  statkem  svým  a  nad  dětmi  svými,  a  to  do 
jejího  stavu  vdovského  proniěněnie,  a  prosil  jest  urozených  vladyk,  Jana  Hurta  ze 
Slavětic,  Jana  Pechy  z  Harasova  a  Jana  Pokratského,  bratra  svého,  aby  sě  ona 
k  nim  utíkala  s  těmi  sirotky,  jestliže  by  jie  jaká  potřeba  byla;  a  k  tomu  kšaftu 
aby  pečeti  přitiskli.  A  oni  to  slíbili  učiniti.  A  také  jest  týž  Jindřich  oznámil,  že 
jest  dlužen  mateři  své  padesát  kop  a  pět  kop  na  míšeňsko,  a  že  ona  mátie  jeho 
na  to  list  má,  a  že  jest  jí  dal  puol  léta  napřed  věděti,  že  jí  chce  a  má  tu  summu 
položiti  anebo  ten,  komuž  on  to  poručí. 

R.  rV.  1.  F.  2.  a.    SroT.  STědomí  6.  1671  na  str.  242. 

1813. 

Mezi  Václavem  Polácským  z  Polák  s  jedné,  a  rychtářem  z  Lišan  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Václav  Hoch,  člověk  páně  Příč- 
ského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Ten  pondělí  po  svatém  Václave  vez  sem  paní  Polácskú 
z  Prahy.  Když  sme  jeli  skrze  Lišany,  tehdy  rychtář  Lišanský  přišed  obstavil  ji, 
a  musila  mu  čest  a  víru  slíbiti,  aby  se  mu  zase  ve  dvú  nedělech  postavila.  I  potom 
stála  jest  se  mnů  ve  U  nedělech.  I  nebylo  téhož  rychtáře  doma,  i  opověděla  sě  jest 
sousedem,  že  svú  česť  a  víru  vypravuje. 

R.  IV.  1.  F.  9.  a. 

1814. 

Mezí  panem  Jiříkem  Bezdružicským  z  Kolovrat,  najvyšším  sudím  království  Českého,  s  jedné, 
a  člověkem  paní  Boleslavské  Sedláčkem  z  Čelákovic  s  strany  druhé.    1511,  2.  května. 

Feria  VI.  die  Sigismundi.  Blažek  z  Hospozína,  člověk  páně 
Štraufuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  v  paměti,  když  sme  do  Nymburka  chodili 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  h  1511.  431 

s  Sedláčkem  z  Čelákovic,  sliboval  nám  týž  Sedláček,  abychme  šli  bezpečně,  bychme 
na  sobě  zlato  nesli,  skrze  lesy,  bory  a  abychom  jinudy  nechodili  než  tudy,  že  nám 
za  to  sliboval,  abychme  sě  nebáli.  A  šli  sme  my  tři,  já  a  Matouš,  páně  Bezdružic- 
ského  člověk  z  Černútce  a  ten  Sedláček  z  Čelákovic. 

Řéha,  člověk  páně  Ylburkuov  z  Poštovic,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest 
mi  to  vědomo  a  slyšal  sem  od  Sedláčka,  an  jest  mluvil  a  slibuje:  Děte  tudy,  kudyž 
já.  vám  velím,  a  jinudy  nechoďte,  že  já  vám  slibuji  za  všecko;  byste  stříbro  a  zlato 
nesli,  nebojte  se! 

Anton  z  Martiněvsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  v  paměti,  že  jest  nám 
sliboval  Sedláček  z  Čelákovic:  Byste  na  sobě  stříbro,  zlato  nesli,  nebojte  sě  nižád- 
ného ;  než  děte,  kudy  já  vám  velím,  tudy  skrze  bor  mimo  Sedlčanky. 

R.  rV.  1.  G.  23.  a. 

1815. 
Mezi  Prokopem  Eunšem  z  Lukovec  s  jedné,  a  Petrem  z  Yrbičan  s  strany  druhé.  1511,  2.  května. 

Feria  VI.  den  Svátosti.  Jíra  z  Lukovec,  páně  Kunšuov  člověk, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  když  nás  pan  Kuneš  poslal  k  Petrovi  z  Vrbičan  s  listem,  aby 
jemu  panu  Kunšovi  napravil  ten  pych,  kdež  jest  mu  člověka  jeho  Kalebu  zbil  s  pa- 
cholkem svým  Janem;  a  on  sě  k  tomu  nic  neměl,  aby  to  napravil. 

Matouš  z  Lukovec,  člověk  a  rychtář  páně  Kunšuov,  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  že  poslal  nás  pán  náš  ku  panu  Petrovi  s  listem  ode  pána,  chce-li  mu  on  Petr 
ten  pych  a  kvalt  napraviti,  kterýž  mu  udělal,  že  mu  člověka  jeho  Kalebu  s  pa- 
cholkem svým  Janem  zbil.  Ale  on  nechtěl  nám  na  to  dáti  žádné  odpovědi. 

Petr  z  Syřevic,  člověk  páně  Kunšuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Poslal  nás 
pán  s  listem  ku  panu  Petrovi  do  Vrbičan  a  kázal  nám  mluviti  k  němu,  chce-li  mu 
on  pan  Petr  ten  pych  napraviti,  že  mu  člověka  jeho  Kalebu  zbil  s  Janem,  pa- 
cholkem svým.  K  tomu  nám  odpovědi  žádné  nechtěl  dáti. 

Jíra  Nárožník  z  Lukovec,  člověk  páně  Kunšuov,  [sv.  p.]. 

R.  IV  1.  G.  23.  b. 

1816. 

Mezi  Prokopem  Kunšem  z  Lukovec  s  jedné,  a  Janem  pacholkem  Petrovým  z  Vrbičan 

8  strany  druhé.  1511,  [2.  května]. 

Mathouš  rychtář  z  Lukovec  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  vě- 
domo a  v  paměti  mám,  že  jsme  listuov  puohončích  na  pana  Petra  Vrbičanského 
a  na  Jana,  pacholka  jeho,  dodali  paní  manželce  jeho  páně  Petrově  Vrbičanského, 
a  vona  jich  nechtěla  vzíti.  Pak  jsme  je  vstrčili  do  břevna  u  stolu  v  světnici. 

Jíra  z  Lukovec,  člověk  páně  Kunšuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi 
to    dobře   v   paměti,   že  jest  náš   pán  poslal   nás  s  listy  puohončími  na  pana  Petra 


432  D.  XlIL   Registra  soudu  komorního. 

Vrbičanského  a  na  Jana,  pacholka  jeho,  k  němu  ku  panu  Petrovi  Vrbičanskému. 
I  dávali  jsme  je  manželce  jeho  na  dvoře  v  Vrbičanech,  a  ona  jich  přijíti  nechtěla. 
A  my  vstrčili  jsme  je  do  stěny  v  světnici,  a  paní  Petrova  stála  v  síni  před  světnicí. 
A  to  bylo  na  květnů  neděli. 

Petr  z  Syřevic,  člověk  páně  Kunšuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Nosili  sme 
listy  puohonnie  ku  panu  Petrovi  Vrbičanskému  do  Vrbičan.  I  nebylo  samého  pana 
Petra  doma,  a  my  dávali  sme  jé  samé  panie  a  pověděli  sme  jí,  že  jsú  tito  listové 
puohonní  na  pana  Petra  na  samého  a  na  Jana,  pacholka  jeho.  A  ona  jich  nechtěla 
přijíti.  A  my  vstrčili  sme  je  v  stěnu  v  světnici  za  stolem.  A  to  bylo  v  květnů  ne- 
děli, když  sme  ty  listy  nosili. 

R.  rv.  1.  G.  24.  a.    SroT.  předcházející  sTědomí  &  1816. 

1817. 

Mezi  paní  Mandelenú  z  Walšteina  oc  s  jedné,  a  člověkem  Ghvatěrubského  Udlíkem  z  Eozo- 

mína  s  strany  druhé.  1511,  2.  května. 

Feria  VI.  Reliquiarum.  Havel  z  Rožďalovic,  člověk  paníMan- 
deleny  Skřinecské,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  Křížkovi  Koukoloví  z  Rožďalovic, 
sousedu  mému,  dva  koně  vzali,  tehda  já  z  rozkázánie  úředníkova  Jiříka  čejky  jeli 
sme  s  týmž  úředníkem  čejku  do  Kozomína.  Tu  sme  nalezli  kuon  u  Udlíka.  Tu  sě 
tázal  ho  úředník:  kde  by  jej  koupil?  A  on  pověděl:  že  na  poli.  A  tázal  sě  také 
i  na  druhaj  on  úředník.  Odpověděl  Udlík:  že  nevím.  A  úředník  řekl:  Kdež  jsme 
jedno  postihli,  tu  chcme  i  druhý  najíti.  I  vzali  sme  jeden  kuoň  od  něho. 

Vít  z  Rožďalovic,  člověk  paní  Magdaleny  Skřinecské,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Když  z  rozkázánie  úředníkova  jeli  sme  do  Kozomína,  nalezli  sme  u  rych- 
táře Udlíka  kuoĎ,  který  jest  ukraden  byl  Koukoloví,  sousedu  našemu  z  Rožďalovic; 
neb  mu  dva  koně  byli  ukradeni.  Ptali  sme  sě  také  i  na  druhý  a  ptal  sě  ho  úředník, 
kde  by  jej  koupil.  A  on  řekl:  U  pluhu  na  poli.  Mluvil  jest  k  němu  úředník:  Ví-li  vo 
druhém  koni.  A  kdež  sme  jeden  nalezli,  chcme  míti  i  druhý. 

R.  IV.  1.  G.  27.  b. 

1818. 

Mezi  Vondráčkem  postřihačem  od  Hory  Kuthny  s  jedné,  a  starú  radu  též  na  Horách  Kuthnách, 
zejména  Janem  Borušinýin,  Janem  Kazlarem,  Janem  Popelkou,  Mikulášem  Houdkem,  Janem 
Skřivanem,  Bartoňem  mincířem,  Matoušem  Lorkem,  Prokopem  Preglem,  Vítem  pekařem, 
Machkem  Libenickým,  Janem  Jobem,  Bartošem  sedlářem,  Janem  Jahníkem,  Václavem  Krásou, 
Janem  Peckou,  Janem  Žďárským,  Janem  Gykulí  a  Jiříkem  Pabšem  oc  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Bártha,  starší  nad  havéři  na 
Horách  Kuthnách,  u.  p.  n.    k.   s.   t. :     Toho   sem  svědom,  když  jsem  stál  před 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511,  433 

pány  šeífinistry,  že  jsme  sě  nesoudili  než  vo  zahrady  nebožtíka  Vlka,  obyvatele 
někdy  na  Horách  Euthnách,  a  o  nic  jiného. 

Petr  Haluzy,  měštěnín  na  Horách  Kuthnách,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Když  se  starší  nad  havéři  na  Horách  Kutnách  s  Vondráčkem  postnhačem,  též  na 
Horách  Kutnách  obývajícím,  soudili  vo  zahrady  nebožtíka  Matěje  Vlka  šenkéře,  že 
tehdáž  vo  nic  jiného  nesoudili  jsú  sě. 

Vávra  Černý,  měštěnín  na  Horách  Kuthnách,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  sě  starší  nad  havéři  na  Horách  Kuthnách  soudili  o  zahrady  nebožtíka  Vlka 
havéře,  jednu  poručil  havéřóm  a  druhů  šenkéřóm,  a  že  havéřóm  jedna  a  druhá  šen- 
kéřóm  přisouzena  jest,  vo  nic  více  jsú  sě  nesoudili. 

Lauryn,  písař  havéřský  na  Horách  Kutnách,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  jest  mi  v  paměti,  že  starší,  když  jsu  předstúpili  před  pány  šefmistry  a  přede 
pány,  že  jsú  sě  s  Vondráčkem  postřihačem  toliko  súdili  o  zahrady  nebožtíka  Vlka 
a  o  nic  viece. 

Petr  šrotéř  na  Horách  Kuthnách  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi 
v  paměti,  že  páni  šefmistH  poslali  po  nás;  kázali  nám  nositi  od  Tomáška  od  Zlaté 
husy  z  komory,  v  kteréž  umřela  Regina  Vlková  šenkéřka.  Já  sem  nes  truhlici,  tuším, 
že  jest  v  ní  bylo  cínové  nádobie.  Neb  když  sě  povotevřela,  převrhla  sě  konvička 
cínová  a  tekly  z  ní  kvasnice.  A  truhlice  byla  skrovná,  ne  velká:  neb  sem  ji  nesl 
na  ramenu  na  rathouz. 

Vondráček  šrotéř  na  Horách  Kuthnách  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Rozká- 
zali nám  páni  šefmistři  jíti  do  toho  domu,  kdež  nebožka  Regina  Vlková  umřela, 
a  kázali  nám  šaty  nositi  perné.  Já  sem  nesl  uzel  šatuov,  ale  nevím  jaké  sú  byly, 
na  rathouz. 

Pavel  šrotéř  na  Horách  Kuthnách  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem 
svědom,  že  jest  nám  bylo  rozkázáno  pány  šefmistry,  abychme  šli  do  domu,  kdež 
nebožka  Vlková  umřela,  a  rozkázali,  že  nosili  jsme  šaty  nějaké  a  uzly  na  rathouz; 
ale  nepomním,  co  sme  nosili. 

Jan  Sazema,  šrotéř  na  Horách  Kuthnách,  [sv.  p.]. 

Tomáš  od  Zlaté  husy  na  Horách  Kutnách  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byla 
jest  Regina  Vlková  podruhy  ně  u  mne.  Roznemohla  sě  a  když  v  nemoci  ležala,  měla 
toho  žádost,  aby  Vondráček  postřihač,  též  na  Horách  Kuthnách  obývající,  k  nie 
přišel,  že  jemu  statek  svuoj  chce  dáti  v  moc,  aby  on  z  toho  učinil,  komu  co  roz- 
káže, a  vostatek  jemu  aby  bylo,  cožkolivěk  jest.  A  já  sem  otázku  na  ni  učinil: 
Jest-li  jaký  zámatek  na  statku  jejím?  A  ona  pověděla,  že  nenie.  Potom  v  sobotu 
na  neděli  v  noci  zbudili  jsú  mne,  žádajíce  mne  pro  pána  Boha,  abych  to  zřízenie  sepsal, 
kteréž  ona  o  svém  statku  chtěla  učiniti.  Já  nemoha  sě  tomu  obrániti,  učinil  sem  to 
k  žádosti  její  a  vstal  sem  a  psal  sem,  což  mi  rozkázala  táž  Vlková  nebožka,  že  ona 

Archiv  Český  XHI.  56 


434  D,  XIIL  Begistra  soudu  komorního. 

Vlková  statek  svuoj  všecken  v  moc  dává  jemu  Vondráčkovi  postřihači  a  že  jemu 
toho  najvajš  věřím,  že  se  tak  stane,  pokudž  já  o  svém  statku  zřídím,  jakož  pak 
kšaft  šíře  v  sobě  ukazuje  a  zavírá.  Pak  na  zajtří  v  neděli  po  samých  obědích  prosil 
mne  on  Vondráček,  abych  s  ním  šel  ku  panu  šefinistrovi  jménem  Matoušovi  Lorkovi, 
aby  poslal  dva  z  raddy  a  písaře  městckého.  I  byli  jsů  vysláni  dva  z  raddy  a  písař 
městcký.  A  když  přišli  do  domu,  a  ona  v  té  doby  již  byla  umřela,  tak  že  jsů  jí 
živé  nezastali.  I  otázali  jsů  sě  tíž  páni  vyslaní  mne:  učinila-li  jest  jaké  zřízenie? 
A  já  sem  pověděl,  že  jest  učinila  a  že  jsem  sepsal  všecko,  což  jest  rozkázala;  neb 
sě  bála,  by  neumřela  do  jitra.  Tu  sou  mě  ten  spis  tíž  páni  rozkázali  sobě  dáti  je- 
jího zřízenie  o  statku  jejím,  a  Vondráčkovi  jsů  pověděli:  Poněvadž  jest  tebe 
statkem  opatřila,  opatřiž  ty  ji  pohřebem.  A  vešli  potom  do  komory,  v  kteréž  ona 
byla,  vohledavše  a  opatřivše,  i  zapečetili  jsú  tu  komoru,  a  spis  ten  kšaftu  toho 
vzali  jsú  i  klíče.  Byli  jsú  vysláni  zejména  tito :  Bartoš  mincíř,  Žďárský  kovář  a  Jiřík 
Ways,  písař  městcký.  Na  ten  čas  v  noci,  když  to  zřízení  ona  Vlková  chtěla  uči- 
niti, jiných  míti  nemohla,  zavolal  sem  k  tomu  Juona,  šenkéře  svého,  s  ženu  jeho, 
a  kteráž  žena  jí  Vlkové  hledala,  také  při  tom  byla.  Jiného  sem  žádného  na  ten  čas 
k  tomu  nemohl  míti. 

Jan  Polák,  šenkéř  od  Hory  Kuthny,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi 
v  paměti,  když  nebožka  Regina  Vlková  v  nemoci  ležéci  měla  toho  žádost,  aby  mohla 
zřízení  udělati  o  svém  statku,  přivolala  hospodáře  najprve,  a  hospodář  mne  i  s  mú 
ženu,  abychme  při  tom  byli.  Má  žena  jest  při  všem  nebyla.  I  činila  jest  zřízenie 
takové,  že  jest  Vondráčka  postřihače  činila  mocného  hospodáře  svého  statku  a  po- 
rúčela  mu  všecken  statek  svuoj,  dóvěřéci  jemu  najvajš,  že  on  každému  učiní,  což 
by  ona  rozkázala  z  toho  statku  komu  dáti.  Také  sem  votázku  na  ní,  na  nebožce 
Vlkové,  učinil:  Byl-li  by  jaký  zámatek  v  jejím  statku,  aby  pověděla.  A  ona  pově- 
děla: že  nenie  žádného  zámatku.  A  dalo  sě  to  zřízení  v  noci.  Byli  bychom  rádi 
přivolali  pánuov  podle  řádu  a  vobyčeje;  ale  na  ten  čas  nemohli  sme  tomu  dosti 
učiniti.  Bych  měl  víc  praviti,  již  jest  tomu  drahný  čas,  že  já  všeho  spamatovati 
nemohu,  než  to  dobře  vím  a  tím  sem  jist,  že  jest  Vondráčka  postřihače  učinila 
mocného  hospodáře  statku  svého. 

Dorotha  Srbecská  od  Hory  Kutny  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Byla  sem  u  ne- 
božky Reginy  Vlkové  tehdáž,  kdy  Vondráček  postřihač  k  ní  přišel,  a  velela  mu  vzíti 
truhlici  a  klíčky,  aby  opatřil  statek  její.  On  jest  jich  vzíti  nechtěl.  Prosila  nebožka, 
aby  jí  neopouštěl,  aby  její  i  své  duši  dobře  učinil.  Potom  když  jest  již  byla  umřela, 
přišli  dva  z  pánuov  a  vohledali  ten  statek  a  opatřili,  a  zapečetili  komoru.  I  řekli 
jemu  Vondráčkovi :  Vondřeji,  poněvadž  tě  statkem  opatřila,  opatřiž  ty  ji  také  pohřebem. 

Jan  Hošek  od  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  kdež 
jsme   byli   žádáni   od   nebožtíka   Matěje   Vlka,  když  jest  zřídil  statek  svuoj,  poručil 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  I,  1511.  435 

jest  své  manželce  statek  svrchní,  peníze,  klenoty,  všecko  poručil  jí  to  mocně,  a  při 
tom  ji  žádal,  jest-lí  by  jí  Buoh  neuchoval  smrti  v  tom,  aby  spomenola  na  své 
přátely  i  na  jeho  také.  Item  zahrady  dvě,  těch  aby  užívala  do  smrti,  a  po  smrti 
aby  byly  k  záduší  k  havéřské  kaple  a  k  šenkéřské.  A  jestliže  by  sě  pak  vdala, 
tehda  hned  af  sú  k  záduší. 

Jan  Pyšnay  od  Hory  Kutny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Povolal  nás  nebožtík 
Matěj  Vlk,  porůčel  jest  před  námi  dvě  zahrady  k  záduší,  k  havéřské  kaple  a  k  šen- 
kéřské, nerozdílně,  a  těch  zahrad  Regina  Vlková  aby  užívala  do  smrti,  a  potom  po 
smrti  aby  pak  již  k  záduší  byly  dány,  k  havéřské  a  k  šenkéřské  kaple.  A  což  sě 
svrchního  statku  dotyce,  toho  všeho  při  též  Regině  manželce  své  nechal  jest,  a  když 
by  po  smrti  bylo  anebo  když  by  táž  Regina  manželka  jeho  umřela,  aby  spomenula 
na  přátely  na  své  i  na  jeho  také. 

R.  rV.  1.  G.  28.  b. 

1819. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  s  jedné,  a  panem  Janem  Černčicským  z  Kácova 

8  strany  druhé.  1511,  2  května. 

Feria  VI.  dieReliquiarum.  Kateřina  Pidrlová,  vdova  z  Hradce 
Králové,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  jsem  byla  jezdila  se  paní  Salomenú  z  Radovesic 
ku  panu  Janovi  Čemčicskému,  že  jest  upomínala  táž  paní  Salomena  pana  Jana  Čem- 
čicského,  aby  jí  vydal  puol  druhého  sta  kop  na  míšeňsko  z  věna  jejího.  A  on  jí 
odpověděl,  že  já  toho  tobě  nevydám;  neb  by  ty  mě  potom  napomínala  z  věna,  neb 
jest  to  věno  tvé.  Řekla  jest  mu  paní  Salomena:  Milý  pane  Jene,  nebuduť  já  tebe 
z  toho,  co  mi  nyní  vydáš,  na  věky  upomínati.  A  on  zase  proti  tomu  řekl:  Ba  ne- 
vydám, by  ty  mi  to  svů  krví  zapsala. 

R.  rV.  1.  G.  31.  a.    SroT.  SYědomí  č.  1593  a  1731  a  nálexy  č.  1622—1624  na  str.  264,  283  a  370. 

1820. 

Mezi  Benešem  Babu  z  Kamenné  Lhoty  s  jedné,   a  panem  Janem  Černčicským  z  Kácova 

B  strany  druhé.  [1511,  2  května]. 

Kateřina  Pidrlová  vdova  z  Hradce  Králové  [sv.  stejně  jako  při 
č.  1819]. 

R.  IV.  L  G.  81.  a. 

1821. 

Mezi  Vilémem  z  Veselice  s  jedoé,  a  panem  Janem  Černčicským  z  Kácova  s  strany  druhé. 

[1511,  2.  května]. 

Kateřina  Pidrlová  vdova  z  Hradce  Králové  [sv.  stejně  jako  při 
č.  1819]. 

R.  rV.  L  G.  81.  b. 

56* 


436  !)•  XIII.  Registra  soudu  komorního, 

1822. 

Mezi  Výskem  z  Veselíce  s  jedné,  a  panem  Janem  Černčicským  z  Kácova  s  strany  druhé. 

[1511,  2  kvétna]. 

Kateřina  Pidrlová  vdova  z  Hradce  Králové  [sv.  stejně  jako  při 
č.  1819]. 

R.  IV.  1.  G.  81.  b.  SroT.  STědomf  &  1600  a  nálex  (.  1628  na  str.  269  a  284. 

1823. 

Mezi  paní  Johanku  z  Krajku  a  na  Mladém  Boleslavi  s  jedné,  a  mezi  člověkem  sirotčím  někdy 

pana  Jetřícha  z  Kolovrat,  Bakrlí  z  Ředhoště,  pro  kteréhož  pan  Jiřík  Bezdružický  oc,  naj- 

vyšší  sudí  království  Českého,  pohnán,  aby  jej  postavil,  s  strany  druhé.  1511,  [2  května]. 

Albustyn  řezník,  rychtář  města  Brodu  českého,  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Co  sě  dotýče  Jiříka  Hrúně,  když  sem  při  trápení  jeho  byl,  že  jest  vyznal,  že 
jest  v  Luštěnicích  Pavlovi  rychtáři  ukradl  štyry  koně  a  ved  je  do  Ředhoště  k  Ba- 
krlovi,  a  Bakrle  věděl,  že  jsú  kradené,  a  na  tom  jest  umřel.   To  jest  tak  v  pravdě. 

R.  rV.  1.  G.  82.  b. 

1824. 

Mezi  Janem  Borněm  ze  Lhoty  s  jedné,  a  Janem  Bílenským  z  Citová  s  strany  druhé. 

1511,  [2.  května]. 

Kuba  krčmář  ze  vsi  Nezabylic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Kdež  jest  tomu  rok 
minulý  po  svatém  Jiří,  přišel  sem  k  Matoušovi  kováři  z  Bílenic  k  páně  Bornově 
řece.  Uťal  mi  jest  vrbu  na  mém  a  založil  ji  do  zájezku,  kterýž  dělal  v  té  páně 
Bornově  řece.  I  mluvil  sem  k  němu:  aby  toho  díla  nechal,  že  tvé  dědičné  není; 
budeš  nelibost  míti  od  pána  mého.  A  on  řekl:  Chci  tudy  vodu  vésti.  V  tom  jest 
on  toho  díla  nechal  a  šel  se  mnú  na  posvícení.  A  potom  opět  přišel  pán  k  němu, 
an  mu  ty  zájezky  dělá  v  řece  jeho.  Potom  nás  pán,  pan  Boreu,  poslal  k  Bílenskému 
s  rychtářem  Vojtěchem.  I  mluvili  sme  k  němu,  aby  ten  pych  napravil  panu  Bor- 
novi,  kterýž  jest  mu  člověk  jeho  Matouš  kovář  učinil.  Pověděl  pan  Bílenský  tak : 
co  jest  člověk  muoj  učinil,  že  mu  to  má  napraveno  býti.  Potom  opět  mluvil  sem 
s  Matoušem  kovářem  v  krčmě  své,  proč  by  to  dělal  ty  zájezy  a  sobě  nelibost  od 
pána.  A  on  pověděl:  Co  sem  udělal,  že  sem  všecko  rozmetal  a  voddělal  to.  Potom 
pán  s  námi  tam  šel,  a  on  toho  neoddělal  a  nerozmetal. 

Vojtěch  rychtář  z  Nezabylic,  člověk  páně  Boruuov,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Jsem  toho  svědom,  že  jest  Matouš  kovář,  páně  Bílenského  člověk,  z^'ezky 
dělal  v  řece  páně  Bornově.  A  pan  Boreň  potom  poslal  nás  ku  panu  Bílenskému 
s  tím,  •  abychom   mluvili   s  ním  o  to,  kdež  zájezy  dělal  Mathouš  kovář,  člověk  jeho, 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  437 

aby  jemu  panu  Borúoví  ten  pych  napraven  byl.  A  pan  Bílenský  řekl,  že  má  muoj 
člověk  ten  pych  napraviti.  Povězte  tak  pánu,  kterýž  jest  kolivěk  udělal. 

Slávek  z  Nezabylic,  člověk  páně  Borňuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Při- 
hodil sem  sě  do  krčmy,  an  mluví  Kuba  krčmář  s  Mathoušem  kovářem:  Milý  Ma- 
touši kováři,  proč  to  děláš  proti  pánu  mému  votjízky  *)  v  řece  ?  Nedělaj  toho  proti 
pánu  mému.  Neb  muoj  pán  muož  pro  tebe  udělati  mnoho.  A  on  Matouš  pověděl, 
co  sem  udělal,  že  sem  všecko  rozmetal.  Potom  já  chodil  sem  podle  řeky,  ano  není 
rozmetáno. 

R.  IV.  G.  82.  b.    *)  PŮTodnó  psino :  xájezky,  ale  přeškrtnuto.    SroT.  svědomí  &  1810  na  str.  428. 

1825. 

Mezi  Benešem  Vranovským  a  Puotbou  vlastními  a  nedílnými  bratřími  z  Vranova  s  jedné, 

a  Esterů  z  Vysoké  s  strany  druhé.  1511,  2.  kvétna. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Tomek  z  Probuzi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že 
jsem  toho  svědom,  že  paní  stará,  když  byla  vdovu  po  svém  muži  panu  Divišovi, 
strajce  pana  Benešova  Vranovského  a  pana  Půtova,  že  jest  mne  poslala  k  hajnému 
na  Chlum,  abych  kázal  prodati  lesu,  kterýž  jest  k  Chlumu  a  k  Dlúhodvoru.  A  já 
jsem  rozkázal  slovem  jejím,  a  za  to  jest  ona  penieze  brala.  A  tato  věc  jest  v  pa- 
měti, že  nebožtík  pan  Jan  Vranovský  starý  poslal  po  mne,  když  jsem  byl  v  Moravě, 
abych  nesl  list  hlavní  panu  Příbkovi  a  paní  Hestere  do  Březovic,  kterýž  byl  pan 
Příbek  udělal  sirotkám  páně  Divišovým,  a  pravě  tak  pan  Vranovský,  že  jsem  já 
k  tomu  listu  nikda  nepřivoloval  ani  jsem  tu  také  byl,  když  jsú  jej  dělali,  ani  jsem 
své  syny  k  tomu  zavazoval  k  takovému  listu.  A  já  jsem  jej  nesl  k  panu  Příbkovi 
a  ku  paní  Hesteře.  A  pan  Příbek  mne  prosil,  abych  jej  nesl  panu  Vaňkovi  Zámrs- 
kému.  A  já  jsem  jej  panu  Vaňkovi  Zámrskému  dal,  a  on  jej  ode  mne  přijal. 

Řehák  z  Beůovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Po  páně  Divišově  smrti  nebožtíka 
paní  Hestera  rozkázala  mýtiti  lesy  a  za  ně  penieze  vzala,  což  jest  se  smaytilo,  a  mně 
kázala  pořezné  vyčítati  z  černého  lesu.  A  kázala  mi  za  provazce  vybrati,  kteříž 
jsú  byli  do  jarmárka  prodáni.  A  ty  jest  penieze  ode  mne  vzala.  Toho  jest  mně, 
páni  milí,  svědomo,  a  za  to  jsem  teď  právo  činil. 

Valentin  z  Chlumu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  sem  toho  svědom,  že  jest  při- 
jela paní  Hestera  do  Dlúhodvora  a  že  jest  rozkázala  les  prodávati  a  zan  penieze  brala. 

R.  IV.  1.  H.  29.  a. 

1826. 

Mezi  Vávrů  krajčím  z  Lithoměřic  a  konšely  téhož  mčsta  Lithoměřic,  zejména  těmito :  Řehořem 
Hronem,  Vondráčkem,  Janem  Bílinským,  Janem  Formánkem,  Benešem  kovářem,  Matoušem 
Eoucským,  Martinem  Bakalářem  z  Hradce,  Šimonem  Hodaní,  Prokopem  Sokolem,  Joannesem 


438  D>  XUl.  Registra  sowdw  komorního. 

Piscatorem  a  Jeronýmem  Jenivo,  Jiříkem  krajčím  rychtářem,  Valentinem  Javorem,  Vác- 
lavem Nadřencem,  Janem  Samuelem,  Jakubem  Jelénkem  a  Siluestrem  z  kmetuov,  item  Vikto- 
rinem  a  Janem  Chynským  soukeníkem,  a  ubrmany  oc:  důstojným  knézem  Janem  Žákem,  do- 
ktorem, proboštem  Lithoméřickým,  Václavem  Saským  z  Duban  a  Litvínem  z  Zahrádky  s  strany 

druhé.  1511,  2.  května. 

MDXI  den  Svátosti.  Martin,  krajčí  z  Lithoměřic,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Že  jsem  při  tomto  byl,  co  se  dotýče  pře  Mařenko  vy  a  druhé  strany  Vávrovy  pře, 
že  jest  dal  Mařenka  to  v  moc  pánóm  a  na  nich  mocně  přestal.  A  na  Vávrovi  jsú 
se  také  dožádali,  že  jest  též  také  přestal  mocně,  ale  však  takto,  že  jest  Vávra  žádal 
toho,  aby  byli  ubrmané  při  tom  s  obů  stranu,  Mařenkovi  tři  ubrmané  a  Vávrovi 
také  tři,  že  jsú  ti  ubrmané  s  obů  stranu  přidáni  ku  pánuom. 

Havel  krajčí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jest  Mařenka  mocně  přestal  na  panu 
purgmistru  a  na  paních  a  na  ubrmanech,  a  též  se  na  Vávrovi  téhož  dožádali,  že 
jest  on  toho  mocně  přestal;  a  že  jest  mu  povědieno  skrze  bakaláře  Jelenka:  Vávro! 
Dóvěř  se  toho  pánuom,  žeť  křivdy  neučinie. 

Barthoš  krajčí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  jsem  stál  s  Vávrou  krajčím  před 
panem  purgmistrem,  takže  jest  Mařenka  přestal  mocně  na  pániech  toho  v  tú  pří, 
kterúž  jest  měl  s  Vávrů  krajčím.  Potom  k  témuž  Vávrovi  mluvil  pan  purgmistr 
a  toho  se  na  něm  dožádal,  že  jest  na  nich  toho  přestal  a  že  mu  křivdy  neučinie. 
A  Vávra  jest  na  tom  přestal,  ale  na  tento  zpuosob,  aby  sobě  ubrmany  zvolili, 
z  každé  strany  po  třech  ubrmanech,  a  tu  aby  ti  ubrmané  se  pány  mezi  nimi  uho- 
dili a  je  přátelsky  smluvili. 

Havel  krajčí  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  jsem  svědom,  když  jsem  stál  s  Vávrů 
krajčím  v  plné  raddě  v  té  při  proti  panu  Mařenkovi,  že  jsů  páni  mluvili,  že  jest 
Mařenka  přestal  mocně  na  panu  purgmistrovi  i  na  pániech.  I  mluvili  jsú  k  Vá- 
vrovi, chtěl-li  by  také  toho  přestati  na  paních  k  té  smlůvě  přátelské.  I  Vávra 
jest  toho  učiniti  nechtěl,  než  aby  byly  tři  osoby  s  každé  strany  přidány,  obrmané. 
I  přestal  mocně. 

Vaněk,  krajčí  z  Lithoměřic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sme  s  Vávrů  na 
rathůze  stáli  v  plné  raddě,  tu  jest  Vávrovi  povědieno,  že  jest  již  Mařenka  na  nich 
na  paních  mocně  přestal  a  že  týž  Vávra  aby  se  na  nich  toho  také  dóvěřil.  Ale  jemu 
je  se  nezdálo  přestati  na  samých  paních,  než  s  tou  vymienkou,  aby  ku  panu  purgmistru 
a  ku  pánuom  přidáni  byli  tři  ubrmané  z  strany  jeho,  a  druhá  strana  také,  chce-li, 
aby  tří  přidala.  A  tak  jest  mocně  přestal  na  paních  a  na  obrmanech. 

R.  IV.  1.  H.  29.  b. 


SvSdomi  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  439 

1827. 

Mezi  Janem  Ryšavým  z  Střebska  s  jedné,  a  Lidmilú  jeho  macechu  z  Písku  z  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

MDXI,  feria  VI.  die  Reliquiarum.  Anna  Mydlářka  z  Písku  u.  p. 
u.  k.  s.  t. :  že  jsem  toho  svědomá,  že  jsú  byly  tři  hrnci  peněz,  dva  grošuov  a  třetí 
peněz,  všech  vesměs  dobrých  starých.  Tehdy  pán  starý,  dědek  pana  Ryšavého.,  řekl 
nevěstě,  když  sobě  ona  stýskala,  že  muož-li  unésti  těch  peněz  jeden  hrnec,  že  jí 
chce  dáti;  neb  on  ještě  ty  časy  statkem  tiem  vládl;  a  pásy  tři  pozlacené  a  čtvrtý 
stHebmý  a  přezka  sama  střiebrná  a  pošva  střiebmá,  a  Ižic  s  střiebrem  v  jednom  py- 
tlíku XX  a  v  druhém  XVni  a  střiebra  drahně,  pukel  a  jiných  věcí  od  střiebra  že 
jest  bylo  a  nožnice  střiebmé,  z  samého  střiebra  věnec  pozlacený  s  třesútkami 
a  s  ženklemi  stříbrnými,  věnec  perlový,  páteře  čtyři,  jeden  z  nich  velmi  bohatý, 
dukátóv,  nobluov  prstenuov  na  něm  množstvie  bylo,  a  na  šnuoře  černé  s  třapci  prs- 
tenuov  drahně. 

Martha  Machová  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  jsem  viděla  čtyři  pá- 
teře korálové  a  na  jednom  z  nich  dukátuov,  nobluov,  prstenuov  drahně,  dva  věnce, 
jeden  perlový,  druhý  třesútkový  s  ženklemi,  čtyři  pásy,  jeden  střiebmý  a  tři  po- 
zlacenie,  přiepasku  střiebrnú,  pošva  s  meče  střiebrná,  nožnice  střiebmé,  Ižic  s  střiebrem 
dva  pytlíčky,  střiebra,  puklic  a  sloň  [sic]  sirotkuov  drahně,  a  spínadla  ode  tří  sukní, 
peněz  sem  drahně  viděla. 

Martha  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  se  paní  stěhovala  s  domu  Ryša- 
vého a  jinde  sobě  duom  koupila  a  potom  po  mne  poslala,  že  jsem  u  nie  dietě  měla. 
abych  jie  penieze  schovala.  A  bylo  ten  den,  když  měla  do  Prahy  jeti  k  králi  JMti. 
I  poslala  po  mne  po  druhé  Pískovú  i  dala  mi  peněz  pytlík  jako  puol  lokte:  ale 
nebyl  plný,  bojéci  se,  aby  jie  páni  nepřehlédali.  A  pravila,  že  by  tam  při  těch  pe- 
nězích byl  pás  stříbrný.  I  vzala  potom  ty  penieze  zase  ode  mne  na  týden  před 
svatým  Václavem.  A  byla  mi  tak  řekla,  když  měla  jeti  pryč,  jestliže  by  jie  Buoh 
neuchoval,  abych  ty  penieze  dala  Pískové,  žádnému  o  tom  nic  nepraviec. 

Jan  Vařený  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  dělal  u  pana  Petra 
Ryšavého  starého  a  u  otce  pana  Václava  páně  Janova,  kdež  mě  pohánie,  že  jsem 
vídal  u  něho  v  hrncích  penieze,  že  jsem  toho  nikdá  nevídal;  kromě  když  do  Prahy 
nosil  penieze  měniti,  tu  jsem  vídal,  když  je  na  stole  četl,  a  běžné  penieze  ty  jsem 
vídal.  A  já  druhdy  sám  mu  býval  L  kop  dlužen,  když  jsem  u  něho  postavy  ku- 
poval, a  také  jsem  mu  svých  peněz  pójčoval,  když  mu  potřebie  bylo.  A  kdež  mne 
pohánie  o  klenotích,  vídal  sem  tři  pásy  pozlacené  a  jeden  střiebrný  a  přiepasku  střie- 
brnú a  pošvu  střiebrnú.  Páteřuov,  toho  nepomním,  co  jich  jest  bylo,  toho  jsem  nešetřil. 

Jakub  z  Písku   u.   p.    n.   k.   s.    t. :     Když  jsem  šel  s  Ryšavým  do  dvora. 


440  D,  XIIL  Registra   soudu  komorního. 

i  mluvila  jest  macecha  Janovi :  Milý  Jene,  mějme  na  tomto  dvoře  spolu  dosti ;  však  ho 
máme  oba  dosti.  A  on  jie  řekl :  Poněvadž  se  o  jiné  dělíme,  také  i  o  to  chci,  abychme 
se  rozdělili.  A  ona  řekla :  Rozdělmež  se  také  o  ty  penieze,  kteréž  jsú  v  truhle.  A  Jan 
jí  řekl:  Oč  se  máme  děliti,  an  se  ještě  sirotkem  nedostává?  A  ona  řekla:  Má  se  do- 
stati ;  já  to  dobře  viem,  neb  jsem  já  jich  dosti  měnila  a  viem,  kterak  se  mají  měniti. 
Jan  Kavín  z  Píská  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  k  čemuž  mě  jest  pohnal  pan  Jan, 
že  sem  já  o  tom  nic  neslyšel.  I  slyšel  jsem  hlahol,  ale  nemohl  jsem  rozuměti;  neb 
jsem  byl  sám  třetí  na  mlátě  v  stodole,  když  jsú  se  oni  hádali  před  stodolu. 

Václav  sladovník  z  Píská  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jsem  byl  u  macechy 
Janovy  v  učení,  i  dělal  sem  pak  u  nie  ten  rok  za  tovařiše;  tehdy  bála  se  přehle- 
dávánie.  I  šel  sem  s  špalkem  do  pivováru,  i  když  jest  stála  mezi  klenutím,  i  volala 
na  paní  Pískovú.  A  nedali  mi  tam  vjíti  do  pivovára ;  a  já  jsem  vždy  mocí  tam  s  tiem 
špalkem  vsel  a  pod  pánev  sem  tím  špalkem  udeřil,  i  zasáhl  jsem  toho  prkna,  kteréž 
celé  koncem  ven.  A  když  jsem  je  uhodil,  tehdy  něco  pod  ním  crklo.  Ale  tu  já  neviem  co. 

Anna  podruhyně  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  jsem  toho  svědomá, 
když  mě  pán  postihal  v  tom  pravě,  že  jsú  byli  peniezi,  a  já  jemu  pověděla,  že  jsú 
byly  pily  a  moždieři;  a  také  sem  tu  nebyla,  kdež  oni  praví,  že  bylo  prknem  zalo- 
ženo. Jáť  neviem,  neb  jsem  tu  nebyla. 

Jan  Havlík  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toto  mi  jest  svědomo  a  v  paměti 
mám,  že  byl  jsem  konšelem,  tomu  minula  štyři  létha,  když  Lidmila  jinak  Příba  při- 
jela s  pohřebu  z  Prahy  od  nebožtíka  manžela  svého  Václava  Ryšavého.  Tu  jest  ne- 
chtěla přijieti  na  sě  poručenstvie  manžela  svého,  až  potom  i  prosila  jest  pana  purg- 
mistra  a  konšeluov,  aby  s  ní  šli  do  sklepu  najlepšího,  aby  jí  odemkli  truhlici,  a  páni 
jsú  ji  odemkli.  Tu  ona  Lidmila  jinak  Příba  vychytila  měšec  veliký  z  té  truhlice 
a  řekla:  Tohotoť  mi  jest  potřebie.  Ale  já  nevím,  v  tom  měšci  penízi-li  sú  byli,  či 
zlatí.  Také  mi  jest  vědomo  a  v  paměti  mám,  že  jest  táž  Lidmila  odtrhala  pečeti 
městcké  od  sklepu,  od  truhel,  od  almar.  Tu  ona  táž  Lidmila  vstupovala  před  pány 
na  rathouz  s  dobrými  lidmi  i  také  s  duchovními,  proséci  pánuov,  aby  jí  tu  vinu 
odpustili,  že  jest  ty  pečeti  odloupala  a  několikrát  jest  vstupovala.  A  páni  jsú  jí  od- 
pustili tu  vinu ;  ale  což  sirotkóm  náleží,  toho  sú  jí  neodpustili,  a  tepruv  poručenstvie 
přijala  nebožtíka  Václava  manžela  svého.  Také  mi  jest  svědomo,  že  rybníček,  který 
leží  ke  vsi  Nepodržicuom,  pošacovala  v  devadesáte  kop,  a  za  Januov  díl  dala  pít 
a  štyrydceti  kop  jemu  Janovi  Ryšavému.  Také  mi  jest  památno,  když  sú  páni  chtěli 
kupiti  Dobev  od  Radkovce,  mluvili  sú  s  Václavem  Ryšavým,  koupí-li  oni  Písečtí, 
aby  jim  on  Václav  pójčil  tisíc  kop  na  míšeňsko.  A  on  jim  přiřekl  pójčiti,  koupí-li. 
I  nekoupili  sú.  Také  jakž  sem  sě  přibral  do  té  obce,  byli  sú  to  lidé  bohatí,  děd  jeho 
Januov  Ryšavého  i  Václav  otec  jeho,  a  žádné  škody  nikda  nevzali  na  statku, 

R  IV.  1.  J.  1.  a. 


Svědomí  h  roku  sv.  Martina  1.  1511.  441 

1828. 

Mezí  Janem  ze  Zvěřince  s  jedné,  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Vaněk  Enap  z  Řepína  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  Že  mám  to  dobře  v  paměti,  že  poslal  pan  Mikuláš  kuoň  z  Vyšehorovic  dvě  létě 
po  veliké  noci,  a  pána  doma  nebylo,  a  že  ho  od  něho  žádný  nepřijal  ani  ho  pán 
viděl.  A  v  tom  služebníci  dva,  kteříž  doma  pozuostali,  jeli  s  nimi  preě,  páně  druhý 
pojavše,  Baleár  a  Wolf  hned  na  zajtřie. 

Benda  z  Řepína  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  paměti,  že,  teď  dvě  létě 
po  veliké  noci  minuly,  pán  Vyšehorovský  poslal  kuoĎ,  pan  Mikuláš  Karlík,  pánu  Ře- 
pinskému.  A  pána  doma  nebylo,  a  pán  ho  neviděl  ani  nepřijal.  A  měl  dva  služe- 
bníky ;  i  jeli  mu  na  tom  koni,  kterýž  poslal  pán  Vyšehorovský,  a  na  jeho  na  druhém  preč. 

Vaněk  Valeč  z  Řepína  [sv.  p.]. 

Vávra  Alaun  z  Řepína  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  pan  Mikuláš  Vyšehorovský 
poslal  našemu  pánu  kuoň,  a  pána  doma  nebylo.  I  ujeli  na  něm  pryč  a  na  páně  na 
druhém,  toho  mi  jest  velmi  svědomo,  Baleár  a  Wolf,  služebníci  páně. 

Sabbato  die  Crucis  [3.  května].  Havel  z  Horoušan  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Když  sem  přijel  od  pana  Mikuláše  Karlíka  na  Řepín  ku  pánu  Řepínskému  na  koni, 
i  nebylo  pána  doma,  aniž  jest  pán  Kepínský  toho  koně  viďal  ten  den,  když  sem  já 
přijel.  Než  ouředník  jeho  Řepínského  byl  doma,  a  služebníci  rozkázáním  ouřední- 
kovým  přijali  ode  mne  ten  kuoň  a  na  zajtřie  jeli  na  tom  koni  služebníci,  nevím, 
na  vodu-li  čili  kam  sů  jeli.   Já  sem  šel  preč. 

Václav  Vostřenský  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  mi  to  dobře  v  paměti  jest,  že 
jest  pan  Mikuláš  pánu  Řepínskému  kuon  poslal  a  že  jsem  s  pánem  Řepínským  do 
Prahy  jel,  a  že  jest  pán  Řepínský  toho  koně  neviděl,  a  že  jest  prve  do  Prahy  ujel, 
nežli  jsú  jej  přivedli,  a  že  jsů  ten  kuoň  prve  vzali  a  s  ním  ujeli,  než  sme  my  se 
s  pánem  Řepínským  z  Prahy  vrátili,  a  podle  toho  koně  pánu  Řepínskému  druhý 
kuoň  vzali  a  mně  psa  služebníci  páně  Řepínského. 

R.  IV.  1.  J.  2.  b.  a  3.  a. 

1829. 

Mezi  Markethú  Nadřencovú  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  Fabiánem  též  z  Lítboměřic  z  strany 

druhé.  1511,  [2.  května]. 

Viktorin  Nadřenec  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jsem  byl 
obeslán  od  purgmistra  Mikuláše  Příbrama,  tehdy  prosila  jest  Markétba  Nadřencová, 
aby  otázána  byla  Eliška,  co  jest  těch  peněz  bylo  anebo  čtla-li  je.  A  ona  pověděla: 
Neviem,  milá  Markétho;  však  vieš,  kdy  jsme  ornát  kupovali,  kam  se  ty  dva  měšci 
děly.    A  Markétha  pověděla:  Eliška,  mlč  s  tiem  a  neprav  žádnému  ani  muži  mému. 

Ardiiv  Český  XIU.  66 


442  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

A  Markétha  jí  odpor  udělala  o  ty  dva  měšce.  Potom  odpověděla  Eliška,  že  na  mne 
viec  nedosáhnete,  leč  mě  k  tomu  právem  připravíte. 

Mathoušek  muž  jejie,  když  byl  tázán  od  téhož  purgmístra,  viděl-li 
jest  ty  penieze,  aneb  byHi  jest  při  poručenstvie  těch  peněz,  pověděl,  že  jsem  nebyl 
ani  jsem  jich  viděl.  I  tázán  byl:  Od  koho  tehda  to  si  věděl?  Pověděl,  že  mi  to 
žena  má  pověděla. 

Jan  Kudyvid  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  mě  purgmistr 
obeslal,  Mikuláš  Příbram,  prosila  Markétha  Nadřencová,  aby  se  purgmistr  Elišky 
tázal,  čtla-li  si  ty  penieze.  Ona  pověděla,  že  nečtla.  A  purgmistr  jie  řekl:  Vieš-li 
peněz  těch  summu,  co  jich  bylo?  Pověděla,  že  neviem;  kdy  sme  koupili  omáth, 
brali  sme  penieze  z  truhlice,  tehda  Eliška  řekla:  Paní,  nenie  dvů  měšců.  Nadřen- 
cová odpověděla,  že  jsú  všeckny.  I  řekla  jí  Nadřencová:  Však  vieš,  Eliška,  že  máš 
s  tiem  mlčeti  a  žádnému  toho  nepraviti  ani  muži  mému.  A  Eliška  řekla,  že  viec 
nepoviem,  leč  mě  právem  k  tomu  připraví.  I  kázali  jie  vystúpiti  ven.  Tázal  se 
purgmistr  Mathouška  muže  Eliščinova:  Byl-li  jsi  při  tom,  když  nebožka  Magdalena 
Jindřichova  Bečvářka,  když  jím  peněz  Markétě  Nadřencové  a  ženě  tvé  svěřovala, 
anebo  vieš-li,  co  jich  jest?  A  on  pověděl,  že  nevie  a  nebyl  jsem  tu.  Purgmistr  po- 
věděl: Kterak  ty  pak  to  vieš,  od  koho?  Žena  mi  to  má  pověděla. 

B.  rV.  L  J.  3.  b.    SroY.  svědomí  &  1652  a  1582  a  nález  ě.  1660  na  str.  218,  265  a  311. 

1830. 

Mezi  Janem,  Petrem  a  Zdeňkem  Malovci  bratřími  z  Chaynova  s  jedné,  a  Petrem  Petřkem 

řezníkem  z  Tábora  z  strany  druhé.  1511,  [2.  května]. 

Jiřík  Pelech  z  Pacova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Co  se  dotyce  toho  psa,  že  mi 
jej  dal  rybníkář,  který  u  Ondry  v  Eši  dělal  rybník.  I  přišel  do  Pacova  se  psem; 
já  nevěděl,  čí  jest  to  pes  byl.  I  žádal  jsem  toho  rybníkáře,  aby  mi  jej  dal.  I  proto 
jsem  já  nebyl,  kde  jej  je  on  vzal.  A  já  jsem  jej  dal  na  Tábor  Buryánkovi. 

V  on  dra  z  Eše  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  sem  já  toho  psa  schoval  doma;  neb 
mi  ho  pán  dal  malým  štěnětem. 

Mikuláš  ze  Vřesic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  jsem  přišel  na  miesto  na 
Tábor,  i  stál  jsem  na  rynku,  i  přišel  ke  mně  Václav  Radkovec  i  votázal  mne,  co 
hliedám.  A  já  mu  pověděl:  Hliedám  psa  páně.  A  on  mi  pověděl:  Však  jsú  jej  vzeli 
Petřek  s  Lichvicí,  a  praviec,  že  je  jich  a  že  jim  jest  vzat  chrt  vedle  toho  vyžlete. 
A  když  jsme  stáli  na  rathúze,  i  přiznali  jsú  se,  že  jest  jich  a  že  jim  je  dán  od 
Peléška  z  Pacova. 

Micka  Jan,  švec  z  Tábora,  měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Přihodil  jsem 
se,  když  jest  Petřek  kupoval  pšenici.  I  šel  pacholík  páně  Januov  od  krámcuov,  i  běžel 
za  ním  pes,  I  vyběl  [sic]  pan  Martin  Lichvice  z  domu  i  volal  na  Petřka :  Petře !  Toť 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  443 

ten  pes,  jakos  jej  byl  ztratil.  A  on  jest  odšel  ode  mne,  i  neviem  já,  co  jsů  s  sebů 
rozmlúvali  viece  o  tom.  A  v  tom  prchl  pacholík  páně  Januov  s  tiem  pseni  a  oni 
za  ním.  A  Lichvice  poprchl,  chvat  kamenie.  Pak  neviem,  vzal-li  jest  či  nic.  I  pak 
se  potom  dostali  do  ulice.  Pak  já  dále  neviem,  co  sú  oni  tam  s  sebú  dělali ;  než  viděl 
sem,  když  již  toho  psa  nesli  v  náručí  potom.   A  odtud  sem  já  šel  od  nich  domuov. 

R.  IV.  1.  J.  4.  b. 

1831. 

Mezi  Janem,  Petrem  a  Zdeňkem  Malovcí,  vlastními  a  nedílnými  bratřími  z  Ghaynova,  s  jedné, 
a  Martinem  Lichvicí,  měštěnínem  z  Tábora,  s  strany  druhé.  1511,  [2.  května]. 

Jiřík  Pelech  z  Pacova  u.  p.  n.  k.  s.  t:  že  přišel  k  nám  rybníkář  do 
Pacova,  který  u  Ondry  rybník  dělal.  Přivedl  s  sebú  psa.  Já  ho  žádal,  aby  mi  ho 
dal ;  neb  sem  neznal,  čí  jest  byl  A  on  je  mi  ho  dal,  a  já  jeho  na  Tábor  také  pryč 
dal  Buryanovi. 

V  on  dra  z  Eše  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  jsem  já  toho  psa  u  sebe  schoval 
malým  štěnětem,  o  kteréhož  mají  páni  Táborští  nesnázku  s  panem  Janem. 

Mikuláš  ze  Vře  sic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Lichvice  vzal  psa  pánu,  pacholku 
jeho,  a  k  tomu  se  na  rathúze  znal  a  pravě,  že  jest  pes  jich,  a  že  jest  dán  od 
Peléška  z  Pacova,  a  s  tiem  vyžletem  že  jest  jim  chrt  vzat  také. 

Micka  Jan,  švec  z  Tábora,  měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Přihodil  jsem 
jsem  se,  an  Petřek  kupuje  pšenici,  i  viděl  jsem,  že  jest  šel  páně  Janov  pacholík 
od  krámcuov,  a  pes  běžel  za  ním.  I  vyběhl  pan  Martin  Lichvice  z  domu  i  od- 
volal Petřka  ode  mne,  řekl  jest :  Petře,  toC  tvuoj  pes,  jakožs  jej  byl  ztratil.  I  v  tom 
já  neviem,  co  jsú  sebú  rozmlúvali.  V  tom  pánů  Janov  pacholík  bral  jest  se  psem 
pryč  a  oni  za  ním,  i  pan  Lichvice  běže  za  ním  do  ulice,  chvat  jest  k  kameni;  ale 
neviem,  vzal-li  jest  čili  nic.  Pak  já  ifeviem,  co  sú  oni  s  sebú  dělali  v  ulici,  toho  já 
nic  svědom  nejsem.  Než  potom  jsú  přinesli  Petřek  psa  zase  v  náručí,  a  já  sem  do 
domu  svého  šel  od  nich  pryč. 

R.  rv.  1.  J.  6.  a. 

1832. 

Mezi  Annu  z  Bysmburgka  s  jedné,  a  Zygmundem  Škrhou  z  Petrovic  s  strany  druhé. 

1511,  [2.  května]. 

Š  i  m  o  n  z  P  r  á  v  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Koupil  sem  paní  Anně  dvě  krávě  v  Kon- 
čiciech,  i  ty  jest  ona  zaplatila,  ale  toho  já  neviem,  čími  penězi,  svými-li  čili  ne- 
božtíka pána.  A  potom  sem  jí  koupil  třetí  v  Křičíně,  když  již  byla  vdovu.  A  kou- 
pila pětmecítma  ovec  v  Uobědovicích  u  Kozlice.  To  jest  ona  vše  zaplatila.  A  kou- 
pila u  Mikuláška  v  Bělé  dvě  krávě  s  nebožtíkem  pánem,  a  ty  jsú  zaplatili.    A  kou- 

56* 


444  D>  XIU.  Registra  soudu  komorního. 

m 

pila  u  Chalupy  v  Právách  dvě  jalovice  a  svini,  toho  já  neviem,  páně-li  je  penězi 
platila  čili  svými.  A  koupila  také  v  Právách  u  Kardoma  svini  s  osmerem  prasaty; 
u  Křižánka  v  Kasanicích  vyfraymarčila  svini  za  vepř,  a  kteréž  voly  prodala  do  Bo- 
hdánče,  za  ty  jest  byl  nebožtík  pán  vostal  i  vona,  když  jest  je  prodala,  i  platila 
zase  ty  voly  těmi  penězi.  Jsúci  v  svém  vdovstvie,  koupila  kuon  u  Noska  v  Elamoši 
za  III  kopy  grošuov  bez  VI  grošuov  alb.  A  mimochodník  prodala  panu  Thasov- 
skému,  jsúc  v  vdovstvie  po  nebožtíku  pánu  svém,  a  koupila  krávu  v  Uobědovicích 
u  pana  Diviše,  tu  já  také  neviem,  za  své -li  penieze  čili  za  páně.  A  které  jest 
prodala  dva  voly  do  Hory,  to  jest  ještě  bylo  prve,  než  jest  pan  Škráb  učinil  vay- 
prosu,  ale  nebyli  jsů  pojati,  až  jest  on  vayprosu  učinil.  A  když  již  vyprosil,  pro- 
dala ještě  krávu  a  vuol  do  Hory;  ale  ještě  nebyla  z  toho  statku  vyvedena  a  spla- 
cena. Plod,  který  jest  prodala  panu  hofmistrovi,  ten  jest  byl  z  Právských  rybníkuov 
i  s  Kasalským  spolu  svedený  a  sklizený.  Toho  já  neviem,  kterého  jest  bylo  viec 
nebo  méně.  Klisnu  jí  byl  dal  pan  Buryan  Labuta.   To  ještě  bylo  za  nebožtíka  pána. 

Vavřinec  z  Kasalic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  mi  jest  svědomo,  že  jest 
.  ten  plod  do  rybníčka  do  Práv  sveden  a  sklizen  s  obú  rybníků,  z  Kasalického 
i  z  Právského.  A  VI  voluov  že  jest  paní  koupila,  ale  neviem,  za  pána-li  nebožtíka 
čili  za  svého  vdovstvie  Čili  za  tohoto  pána  jest  je  prodala.  A  koupila  také  dvě 
krávě  u  Mikuláše  v  Bělé,  to  já  neviem,  svým-li  je  platila  čili  páně;  neb  já  sem 
při  nich  nebýval.  A  také  paní  matka  jejie  k  ní  přijela  na  Právy;  tu  já  neviem, 
mnoho-li  je  ona  k  ní  přivezla  nebo  co  jest  měla.  A  tu  jest  umřela. 

Kříž  z  Kasalic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  jsem  toho  dobře  svědom,  že  jest  pán 
koupil  II  krávě  v  Bělé  u  Mikuláška,  ale  já  neviem,  za  čí  penieze.  A  paní  Anny 
mátě  se  přistěhovala  do  Práv  a  tu  umřela.  Za  to  mohu  zprávu  Činiti ;  ale  já  neviem, 
přistěhovala- li  je  co  s  sebů  Čili  nic. 

Michal  z  Práv  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  já  neviem,  co  jest  mátie  její  přistě- 
hovala nebo  měla  dobytka;  neb  jsem  já  tu  nebyl,  než  že  někdy  pobily  krúpy. 
A  paní  Anna  sobě  vobilé  kupovala,  tu  já  neviem,  za  čie  penieze.  A  to  jest  bylo  po 
páně  smrti  za  jejieho  vdovstvie. 

Feria  sexta  ante  Francisci  [3.  října],  Kateřina  z  Práv,  služeb- 
nice paní  Anny  z  Rysmburka,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  vědomo,  že  jest 
paní  Dorota,  mátie  paní  Anny  z  Rysmburka,  přistěhovala  sě  k  nebožtíkovi  panu 
Burianovi  a  ku  paní  Anně,  dceři  své,  do  Práv  se  všemi  svršky  a  nábytky,  kteréž 
měla  v  Dobrušce,  a  tu  v  Právách  při  panu  Burianovi  a  při  paní  Anně  jich  nechala. 

R.  IV.  1.  J.  5.  b.    SroY.  SYédomí  č.  1686  na  str.  331. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  445 

1833. 

Mezi  Václavem  z  Štietného  s  jedné,  a  mezi  Martinem  a  Janem,  lidmi  Božejovského  ze  vs 

Boru,  z  strany  druhé.  1511,  2.  května. 

Feria  VI.  Reliqniarum.  Matěj  z  Střítěž  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem 
svědom,  že  Jan  z  Boru,  Vávruov  syn,  a  Martin,  Mikšuov  syn,  z  téhož  Boru  hrázi 
udělali  a  přehradili  vodu  v  splave  v  pstruhovém  rybníčku  páně  Václavovém  z  Štít- 
ného. A  to  bylo  v  křížové  dni. 

Šimek  z  Božejova  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  Jan,  Vávrft 
syn,  a  Martin,  Mikšuov  syn,  oba  z  Boru,  že  sú  přehradili  vodu  v  splave  v  rybníčku 
bstruhovém  páně  Václavovém  z  Štítného  z  rozkázánie  úředníka  páně  podkomořieho. 

Havel  z  Božejova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Neviem  co  praviti;  neb  jsem  při 
tom  nebyl. 

Vávra  z  Boru    u.  p.  n.  k.  s.  t:    Neviem  nic,    a  nebyl  sem  pH  ničemž. 

R.  rv.  1.  J.  6.  b. 

1834. 

Mezi  Prokopem  Eunšem  z  Lukovec  s  jedné,  a  Petrem  z  Habří  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  Ví.  Reliquiarum.  Vaněk  z  Vrbičan  u.  p.  n.  k.  s.  t.;  Že 
prosil  pan  Petr  rychtáře,  aby  vobeslal  sousedy  i  páně  Kunšového  člověka.  A  on  jest 
to  rychtář  učinil.  I  mluvil  pan  Petr  ku  páně  Eunšovému  člověku :  Edys  ty  viděl,  že 
se  jest  má  žena  s  pacholkem  voddávala?  A  on  pověděl:  Že  sem  toho  nemluvil. 
Rovně  jakos  toho  o  mně  nemluvil,  že  sem  své  cti  v  Uhřiech  nechal.  A  on  řekl: 
Nemluvil  sem,  pane  Petře,  nic  o  tobě,  než  cof  sem  mluvil,  mluvilf  sem  vuoči,  jakožs 
ty  mně  mluvil,  že  sem  zloděj  a  kat.  A  toho  na  mne  neprovedeš.  I  řekl  ještě  páně 
Eunšuov  Člověk  viec:  že  z  sebe  chci  to  svésti  a  někomu  ústa  zavázati,  by  i  muoj 
pán  o  mne  státi  nechtěl.  A  pan  Petr  mu  pověděl :  Co  mi  hrozíš  ?  A  on  ještě  pověděl : 
že  nehrozím,  než  že  chci  někomu  ústa  zavázati,  leČ  by  pán  muoj  o  mne  nechtěl  státi. 
Tehdy  pan  Petr  vstal  v  tom :  Nešlechetný  kate  a  zloději !  Proto  že  máš  kord !  I  vzal 
kámen  nevelký  ja[ko]  dvú  groši  zviecí,  hodil  se  ho.  A  on  v  tom  dobyl  tesáku,  páně 
Eunšuov  člověk,  ale  neudeHl  žádného.  A  pacholek  páně  Petruov  vyskočil  v  tom  i  vzal 
veliký  kámen  i  udeřil  ho  v  hlavu,  až  se  zatočil.  A  v  tom  páně  Eunšuov  člověk  utekl 
domuov;  i  vobrátil  se  za  vraty  doma  i  mluvil  k  panu  Petrovi:  Na  to-lis  mě  kázal 
vyvolati,  aby  mě  mordoval  a  bil,  nešlechetný  zrádce  a  s  kurvy  synu,  ještos  své  cti  nechal 
v  Uhřiech?  A  pan  Petr  mu  na  to  odpověděl:  že  v  hrdlo  lžeš.  A  páně  Eunšuov 
člověk  řekl :  Eéžs  se  nebožtíkovi  Vítovi  vyvedl  z  toho,  Vankovému  otci.  A  pan  Petr 
se  z  toho  rozhněval,  běžal  po  zbroj  s  pacholkem.  I  vzal  pan  Petr  voštíp  a  sekyru 
i  šel  ku  páně  Eunšovému  člověku  humny,  a  pacholek  s  mečem  a  tesákem  šel  k  němu 


446  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

veskými  vraty.  I  šli  jsů  přes  dvuor  oba  dva,  pan  Petr  i  pacholek  jeho.  A  my  sme 
tam  vešli,  řekli  sme:  Pane  Petře,  nechtě  toho  při  pokoji.  A  on  šel  ven. 

Mathonš  z  Vrbičan,  páně  Zajiecuov  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že 
žádal  pan  Petr  rychtáře  v  masopustnie  pondělí,  aby  obeslal  súsedy  a  konšely  a  páně 
Knnšového  člověka.  I  mlnvil  pan  Petr  k  člověka  páně  Kunšovu :  Co  si  o  mně  zrádně 
mlnvil  a  o  mé  manželce?  Edy  si  viděl  pacholka  s  mú  ženu,  že  se  s  ní  oddával? 
A  Eunšů  člověk  pověděl:  že  jí  to  k  škodě  cti  jejie  nic  nenie.  O  Ealebo,  řekl  pan 
Petr  páně  Ennšovémn  člověku,  mnoho  o  mně  mluvíš  a  pravíš,  že  sem  své  cti 
v  Uhřích  nechal.  A  páně  Eunšuov  člověk  pověděl:  že  toho  nenie  a  tomu  odpierám. 
A  pan  Petr  pověděl:  Voč  chceš,  žeC  to  budou  vuoči  mluviti.  I  přistúpil  k  tomu 
jeden  Člověk  z  uobce  i  mluvil  Ealebovi  vuoči.  A  on  mu  toho  odpieral.  A  pan  Petr 
Ealebovi  řekl:  Mnoho  vo  mně  mluvíš,  zloději  a  kate!  A  páně  Eunšuov  člověk  po- 
věděl: Že  já  se  z  toho  chci  vyvésti,  by  pak  muoj  pán  o  mne  nechtěl  státi.  A  pan 
Petr  mu  pověděl:  Ještě  mi  hrozíš,  že  tesák  máš?  I  uchvátí  jest  pan  Petr  kámen 
jako  dvů  grošuov  zvící  i  hodil  se  jest  Ealeby;  a  Ealeba  jest  tesáku  dobyl,  ale  žád- 
ného neudeřil.  I  přiskočil  páně  Petruov  pacholek,  dal  Ealebovi  kamenem  dobře 
hrubým.  I  utekl  jest  Ealeba  až  do  domu  svého.  I  řekl  jest  páně  Eunšuov  člověk 
panu  Petrovi:  O  s  kurvy  synu  a  zrádce,  ještos  nechal  své  cti  v  Uhřích,  a  jsi  beze 
cti  jako  kusý  pes,  na  to-lis  mne  obeslal?  I  řekl  mu  Ealeba:  Eéž  si  se  z  toho  vy- 
vedl Vítovi,  Vaňkovému  otci !  I  řekl  mu  pan  Petr :  Věřím  Bohu,  žeť  se  chci  vyvésti 
dobrými  lidmi  z  toho,  lepšími,  než  jsem  sám.  I  uhlédal  pan  Petr  pacholka  v  domě 
Ealebově  i  řekl:  A  ty  ještě  na  mne  pacholka  chováš  s  voštípem,  zrádce?  Tehdy 
pan  Petr  s  pacholkem  šel  domuov  a  vzal  voštíp  a  sekerku  i  šel  humny  k  páně  Eun- 
šovému  člověku,  a  pacholek  jeho  vraty.  I  šli  přes  dvuor  oba  a  žádnému  nic  neučinili. 

Tuoma,  rychtář  z  Vrbičan,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Ze  žádal  mne  pan  Petr, 
abych  vobeslal  páně  Eunšového  člověka  s  sousedy  v  pondělí  masopustní.  A  já  sem 
to  učinil.  Tehdy  mluvil  pan  Petr  Ealebovi,  člověku  páně  Eunšovému :  Edes  ty  slyšel, 
že  by  se  muoj  pacholek  s  ženu  mů  voddával?  A  Ealeba  pověděl:  Že  sem  já  toho 
nemluvil,  než  že  pán  svú  paní  nese.  Tehdy  pan  Petr  pověděl:  Jakos  o  mně  ne- 
mluvil, že  sem  své  cti  v  Uhřích  nechal,  nešlechetný  zloději  a  kate!  A  on  Ealeba 
mu  pověděl :  CožC  sem  mluvil,  všakC  sem  vuoči  mluvil.  Tehda  pan  Petr  udeřil  se  ho 
dvěma  kameny  malými,  a  pacholek  páně  Petruov  dal  mu  Ealebovi  hrubým  kamenem, 
až  se  zatočil.  A  v  tom  Ealeba  prchl  domuov.  Tehdy  obrátil  se  zase  Ealeba  a  mluvil 
ku  panu  Petrovi:  Na  to-lis  mě  obeslal,  aby  se  se  mnú  mordoval,  ještos  nechal  své 
cti  v  Uhřích?  I  uhlédal  pan  Petr  pacholka  u  Ealeby  s  voštípem,  an  stojí,  ale  žád- 
nému nic  neučinil.  Tehdy  pan  Petr  běžel  po  zbroj  s  pacholkem  i  vzal  voštíp  a  se- 
kerku, a  pacholek  meč  a  tesák.  I  šli  oba  přes  dvuor,  pan  Petr  humny  a  pacholek 
vraty;  ale  žádného  nebili,  ale  vyšli  zase  oba  vraty. 


Svédomi  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  447 

Vít  z  Vrbičan  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Žádal  pan  Petr  rychtáře,  aby  obeslal 
páně  Kunšového  člověka  Kalebu,  a  rychtář  jest  ho  obeslal.  I  pověděl  pan  Petr 
Kalebovi:  Kdes  ty  mů  ženu  viděl,  že  se  s  pacholkem  voddává?  A  on  pověděl:  Že 
sem  toho  nemluvil,  než  že  pán  svú  paní  nese.  A  pan  Petr  řekl :  Jakáž  jest  pak  ona 
jeho  paní?  I  vzav  pan  Petr  kámen  malý,  udeřil  se  Kaleby.  A  Kaleba  tesáku  dobyl, 
ale  žádného  neudeřil.  Tehdy  pacholek  páně  Petruov  udeřil  Ealebu  hrubým  kamenem, 
až  se  zatočil.  A  on  Ealeba  utekl  domuov  a  obrátiv  se,  mluvil  ku  panu  Petrovi:  Na 
to-lis  mě  obeslal,  aby  mě  mordoval;  ještos  své  cti  v  Uhřích  nechal?  Kéž  se  vyvede 
Vítovi,  Vaňkovému  otci!  A  pan  Petr  se  z  toho  rozhněval  i  běžel  s  pacholkem 
domuov  po  zbroj.  Vzav  sekerku  a  voštíp,  a  pacholek  meč  a  tesák,  i  šel  pan  Petr 
humny  k  Kalebovi  a  pacholek  vraty ;  ale  žádného  jsú  nebili,  než  šli  zase  oba  vraty  ven. 

R.  IV.  L  J.  7.  a.  SroY.  srédomí  č.  1815  a  1816  na  str.  431. 

1835. 

Mezi  Prokopem  Eunšem  z  Lukovec  s  jedné,  a  Janem  pacholkem  Petrovým  z  Habří  z  strany 

druhé.  1511,  2.  května. 

Vo  Svátosti.  Vaněk  z  Vrbičan  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  bylo  v  pondělí 
masopustní,  tehdy  prosil  pan  Petr  rychtáře,  aby  sousedy  obeslal  a  páně  Kunšového 
člověka.  Rychtář  to  učinil,  obeslal  všecky.  I  mluvil  Kalábovi  pan  Petr:  Kdyžs  ty 
viděl,  že  by  se  má  žena  s  pacholkem  voddávala?  A  on  odpieral,  že  sem  neviděl 
a  nemluvil;  než  řekl  sem,  že  pán  paní  nese.  I  řekl  pan  Petr  jemu:  Rovně  jakos 
onoho  nemluvil,  že  sem  své  cti  v  Uhřích  nechal  ?  Nemluvil  sem,  neslyšel  toho  žádný. 
A  pan  Petr  řekl:  Voč  chceš,  žef  to  budou  vuoči  mluviti.  Tehdy  vystoupil  ten, 
ktož  by  měl  to  slyšeti  od  něho.  A  Kalába  jemu  selhání  dával,  žes  toho  neslyšel  ode 
mne.  Než  řekl  Kalába  tak  panu  Petrovi:  Cof  sem  mluvil,  mluvil  sem  vuoči;  kdyžs 
ty  mi  mluvil,  dávaje  mi  katy  a  zloděje,  tehdyť  sem  já  tobě  také  mluvil.  Tos  slyšel. 
Tehdy  pověděl  Kaleba  tak:  Chci  to  z  sebe  svésti  a  někomu  ústa  zavázati,  leč  by 
muoj  pán  o  mne  nechtěl  státi.  Pan  Petr  řekl :  Co  mi  hrozíš  ?  A  on  pověděl :  že  ne- 
hrozím, než  ještě  tak  pravím,  že  chci  někomu  ústa  zavázati,  leč  by  muoj  pán 
nechtěl  o  mne  státi.  Tehdy  pan  Petr  ztýčiv  se  z  toho  hned,  i  řekl:  Proto  že  máš 
kord,  bohdaj  zlodějskú  zabit  byl  katovskou.  Vobrátiv  se,  zdvihl  kámen  jako  dvú 
grošů  zdvící,  hodil  se  ho.  V  tom  pacholek  Jan  páně  Petruov  vyskočiv,  vzal 
kámen  veliký  i  udeřil  Kalábu.  V  tom  Kalába  dobyl  tesáku  i  prchl  domuov  i  utekl 
za  vrata.  I  obrátiv  se  za  vraty  v  domě  svém,  i  mluvil  ku  panu  Petrovi,  že  mi  ne- 
šlechetně nepravě  činíš,  kázav  mě  vyvolati  ven,  i  morduješ  mě  a  tepeš,  pokud  se 
tobě  zdá,  nešlechetný  zrádce  a  s  kurvy  synu,  ještos  beze  cti  jako  pes,  své  cti  nechav 
v  Uhřích.  Tehdy  pan  Petr  řekl:  Sám  lžeš  jako  pes.  A  on  pověděl:  Kéž  se  vyvedl 
nebožtíkovi  Vítovi,  Vaňkovému  otci!  V  tom  pan  Petr  běžel  po  zbroj  domuov,  vzal 
voštíp  a  sekyru,  a  pacholek  Jan  jeho  tesák  a  meč.    I  běžel  pan  Petr  humny  a  pa- 


448  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

cholek  vsie  do  Kalábova  dvoru.  I  šli  jsú  skrze  dvnor,  a  sousedé  sšedše  se,  řekli  jsú 
panu  Petrovi :  Pane  Petře,  nech  toho  a  poď  ven !  A  on  šel  nechav  ho. 

Mathouš  z  Vrbičan  [sv.  p.  jako  na  str.  446]. 

Tuoma,  rychtář  z  Vrbičan  [sv.  p.  jako  na  str.  446]. 

Vít  z  Vrbičan  [sv.  p.  jako  na  str.  447]. 

R.  IV.  I.  J.  8.  a.    SroT.  předcházející  STědomí  &  1834. 

1836. 

Mezi  Hendrychem  z  Jabloné  s  jedné,  a  mezi  Wikhartem  Jiříkem  z  Šanova  z  sttany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VI.  Reliquiarum.  Jiřík  z  Libkovic,  páně  Horů  maštaléř, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  pan  Jetřich  nebožtík  Wikhart  odkázal  dvě  kopě  grošuov  míšeň- 
ských, kožich,  košili,  a  to  mi  jest  pan  Wikhart  udělal  k  žádosti  podle  kšaftu.  A  na 
to  mám  zlathý  jeden  raynský. 

Jakub  z  Drhonic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  mě  nebožtík  pan  Wikhart  pro- 
pustil kšaftem,  a  pan  Jiřík  mi  tomu  dosti  učinil  a  toho  mi  nehájil. 

R.  IV.  1.  J.  9.  b. 

1837. 

Mezi  pannou  Markéthou  z  Uočelovic  s  jedné,  a  Jiříkem  Wikhartem  z  Šanova  s  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Feria  VT.  Reliquiarum.  Jiřík  z  Libkovic,  maštaléř  páně  Ho- 
ru o  v,  [sv.  stejně  jako  při  č.  1836].  —  Jakub  z  Drhonic  [sv.  stejně  jako  nahoře]. 

R.  rv.  1.  J.  9.  b. 

1838. 

Mezi  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  s  jedné,  a  Markétu  z  Rakovníka  z  strany  druhé. 

1511,  2.  května. 

Vo  Svátosti  ut  supra.  Mikeš  z  Duháni  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  sem 
vozil  Katheřinu  z  Oujezdce  do  Rakovníka,  když  Markéta  byla  nemocná,  i  plakala 
jest  Katheřina  u  své  nevěsty  Markéty  v  Rakovníce,  na  bratra  svého  řkúci:  Milý 
pane  bratře,  kdyby  tebe  pán  Buoh  neuchoval,  kde  bych  já  své  nalezla?  A  on  jí 
pověděl:  Milá  sestro,  nedbaj,  najdeš  své  u  mé  manželky  Markéty.  A  k  tomu  jest 
Markétha  vyšla  ze  sklepu.  I  řekla:  Milá  KatheKno!  Neplač;  však  já  tobě  všecko 
tvé  dáti  chci,  třebas  ihned.  I  prosila  jie  Katheřina,  aby  ještě  toho  u  sebe  pone- 
chala; neb  měla  s  tím  na  daleku  cestu  jeti. 

Petr  z  Lomě  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  vozil  Katheřinu  do  Rakovníka, 
jsa  u  nie  v  službě,  i  když  tam  přijela,  mluvila  jest  Markétě  plačíc  takto;  Milá 
Markétho,  kdež  já  své  najdu,  poněvadž  jest  již  bratr  muoj  shynul?  A  ona  jí  řekla: 
Což  se  máš  o  to  rmůtiti?  Však  já  tobě  tvé  dám,  třebas  hned. 

R.  IV.  1.  J.  10.  a. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  449 

1839. 

Mezi  panem  Janem  z  Waytmille  s  jedné,  a  Janem  Hrušku  z  Března  s  strany  druhé. 

1511,  3.  kvétna. 

Sabbato  die  Crucis.  Hanuš  z  Kostoloprt,  člověk  páně  Wayt- 
m  i  1 1  a  r  u  o  v,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přišel  pan  Jan  Hruška  na  faru  do  Kostoloprt  k  knězi 
Václavovi,  a  přišed  žaloval  Hazukovi  úředníku  na  Škuopu,  že  by  mu  pobral  sudy, 
prkna,  lože,  a  že  by  mu  neměl  bráti,  a  pověděl  tak,  že  jej  chce  bíti,  bude-li  mu 
bráti.  Úředník  Hazuka  ho  prosil,  aby  nebil  a  vážil  sobě  více  pána,  nežli  Škuopu. 
A  řekl  mu  týž  Hazuka:  Pobral-li  tě  co,   kážiC  odevríti  komory  a  pošli  po  rychtáře. 

Matěj,  písař  Hazukuov  úředníkuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byl  sem  při 
tom,  když  přišel  pan  Hruška  k  knězi  Václavovi  do  Kostoloprt  na  faru  a  votázku 
učinil  na  Hazuku:  Znáš-li  sě  k  tomu,  žes  mi  Škuopu  kázal  vsaditi?  A  Hazuka  od- 
pověděl: Jakž  takž,  pane  Jene.  Víte,  že  ste  mi  žalovali  na  Škuopu,  že  by  bral,  co 
by  bráti  neměl,  a  že  byste  ho  chtěli  bíti.  Tehdy  sem  já  pověděl:  Nebité,  máte 
právo;  važte  sobě  pána  více,  nežli  Škuopu.  Chcete-li,  pošli  vám  po  rychtáře,  a  káži 
vám  komory  i  truhly  odevríti,  jestliže  co  svého  najdete,  podle  práva  vsaditi 
i  všecko  učiniti. 

R.  rV.  1.  H.  1.  b.  Při  tom  je  též  SYědomí  Jiříka  Haznky,  úředníka  z  Kostoloprt,  stejného  znéní, 
ale  přeškrtnuto.    SroT.  SYědomi  6.  1797  na  str.  415. 

1840. 

Mezi  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  s  jedné,  a  Janem  ze  Zvěřince  s  strany  druhé. 

1511,  3.  května. 

Sabbato  die  Crucis.  Havel  z  Horoušan,  člověk  páně  Vyše- 
hořovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Poslal  po  mně  muoj  pán  Mikuláš,  abych  kuoů 
vedl  na  Repín,  že  jest  mu  pán  Repínský  psal  o  kuon,  aby  on  Mikuláš  Karlík  poslal. 
A  já  z  rozkázánie  páně  ten  kuoĎ  sem  dovedl  na  Řepín.  Když  sem  na  Repín  přijel, 
nebylo  pána  doma,  než  úředník  se  mne  ptal,  odkud  sme  ten  kuon  přivedli.  A  já 
sem  řekl,  že  od  pana  Mikuláše  Vyšehořovského.  Řekl  mi  ouředník,  abych  počkal, 
že  pán  přijede  domuov  brzo.  A  já  sem  čekal  až  skuoro  do  večera.  Potom  když  sem 
chtěl  pryč  jeti,  mluvil  ke  mně  ouředník  z  vokna,  abych  koně  nechal  tu,  že  jej 
opatří.  A  v  tom  poslal  dva  služebníky  ke  mně,  a  voni  vzali  kuon  ode  mne,  do 
maštale  postavili,  a  já  sem  hned  s  ním  nic  činiti  neměl.  Nešel  sem  pryč  až  na 
zajtří.  A  oni  s  koněm  jeli,  nevím  kam,  na  vodu-li  či  kde. 

R.  IV.  1.  H.  2.  b.    Srov.  svědomí  č.  1828  na  str.  441. 

1841. 

Mezi  Hynkem  Baderským  z  Újezda  s  jedné,  a  Petrem  Mlýnecským  ze  Mlýnec  s  strany  druhé. 

1511,  3.  května. 

Sabbato   die   Crucis.    Šimon  Třeštík  z  Nového   Kolína  u.  p.  n. 

iVrchiv  Čedcý  XIII.  67 


450  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

k.  s.  t:  Když  přišel  Mlýnecský  ku  panu  Hynkovi  Baderskéma  k  Kosám  na  Staré 
město  Pražské  od  pana  kancléře,  mluvil  ku  panu  Hynkovi,  že  jest  mě  pán  poslal 
po  ty  peníze,  jakož  jest  vám  o  nich  také  pravil.  I  kázal  jest  pan  Hynek  peníze 
sobě  přinésti.  I  řekl  k  Mlýnecskému :  Ted  jsú  ty  peníze,  budeme  je  Čísti.  A  on 
Mlýnecský  řekl:  Že  není  potřebí  jich  čísti.  Já  je  od  vás  tak  přijímám  a  vám  toho 
věřím.  A  byly  dva  pytlíky  těch  peněz.  V  jednom  bylo  sto  kop  grošuov  českých 
a  v  druhém  sedmdesát  pět  kop  grošuov  českých.  A  tak  jemu  Mlýnecskému  pan 
Hynek  pověděl,  že  v  těch  pytlících  obú  jest  peněz  všech  sto  kop  sedmdesát  pět 
kop  grošuov  českých  všecko.  Potom  je  Mlýnecský  od  pana  Hynka  přijal  za  tu 
summu,  to  jest  za  sto  kop  sedmdesáte  pět  kop  grošuov  všecko  českých.  A  vzav  je 
od  pana  Hynka  ty  peníze  s  oběma  pytlíky,  i  dal  je  hned  hospodáři  Janovi  od  Kos 
v  Starém  městě  Pražském,  a  prosil  téhož  hospodáře  Mlýnecský,  aby  mu  je  schoval. 
A  hospodář  optal  sě  Mlýnecského,  co  jich  jest.  A  on  pověděl:  že  sto  kop  sedm- 
desát pět  kop  grošuov  všecko  českých.  A  tak  je  od  něho  od  Mlýnecského  hospodář 
přijal.  A  Mlýnecský  také  od  pana  Hynka  také  za  to  ujal.  Také  mi  toto  dobře 
v  paměti  jest,  že  jsem  byl  při  úřadu  páně  Hynkovu  některé  léto  písařem  duochod- 
ním  na  Kolíně.  S  ním  sem  míval  o  mnoho  peněz  činiti  na  počtích  i  jinak.  Nikdáž 
nic  na  počet  míšeňský  nedal  počítati  ani  žádných  peněz  přijímati  ani  vydávati,  a  sám 
také  též  činil.  Také  při  tom  času,  když  pan  Hynek  Mlýnecskému  ty  peníze  dal,  týž 
pan  Hynek  několik  drahně  set  kop  grošuov  českých  vydal  jest  pryč  nevyčítaných, 
než  komu  jest  dával,  žádnýmu  za  to  nesliboval.  Však  sě  proto  všudy  tak  našlo,  co 
jest  komu  řekl.  Ktož  chtěl  přyieti  nevyčítané,  tomu  jest  vydal,  a  ktož  chtěl,  aby 
mu  za  to  sliboval,  nechtěl  slíbit,  než  vyčítal  raději.  Též  Mlýnecskému  při  tom  času 
pověděl,  když  Mlýnecský  od  pana  Hynka  těch  sto  kop  sedmdesát  pět  kop  grošuov 
vše  českých  bral:  Milý  pane  Mlýnecský,  zdá  li  sě  vám  ty  peníze  vyčítati,  tehdy  vy- 
čteme hned;  pak-li  chcete  nevyčtené  bráti,  to  také  buď  při  vás.  Než  jáC  za  to 
slíbiti  nechci,  kdyby  potom  jinde  čteny  byly,  nedostalo-li  by  se  čeho,  abych  měl  do- 
kládati; nebo  jistě  vím,  že  tato  summa  v  těchto  pytlících  úplně  jest  sto  kop  sedm- 
desáté  pět  kop  grošuov  všecko  českých.  A  pan  Mlýnecský  opět  po  druhé  panu 
Hynkovi  řekl:  Milý  pane  Hynku,  již  já  je  od  tebe  tak  přijímám.  Nenie  jich  po- 
třebie  čísti.  A  tak  se  rozešli. 

R.  IV.  1.  H.  3.  a. 

1842. 

Mezi  Václavem  Mladotu  z  Jilmanic  s  jedné,  a  Kryštofem  z  Sabenic  s  strany  druhé. 

1511,  3.  května. 

Sabbato  die  Crucis.  Jaroš  z  Kostomlátek,  člověk  páněDonín- 
ského,   u.  p.  n.  k.  s.  t. :    Když  sem   byl  u  pana  Kryštofa,   koupil  mi  sukni,  a  pak 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  451 

odpustil  mi  tu  sukni,  než   chtěl,   abych   mu  svědčil  vo  jakéms  koni,   který  praví, 
že  jest  prodal  Eavanovi.    Ale  já  sem  tehdáž  u   něho  nebyl  a  nevím,   co  praviti 

0  tom  koni. 

R.  IV.  I.  H.  4.  a. 

1843. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  s  jedné,  a  purgmístrem,  konšely  i  vší  obcí  města 

Jaromíře  s  strany  druhé.  1511,  [3.  května]. 

Jiřík,  krčmář  z  černožic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Poslal  nás  pan  Beneš  Sen- 
dražsky  s  listem  k  purkmistru  Jaromířskému  o  pych,   chtí-li  mu  ten  pych  napraviti. 

1  dal  jest  Jiřík  ouředník  páně  Benešuov  list  purgmistrovi  Tistovi. 

Jiřík  z  Čistěvsi,  člověk  páně  Benešuov  Sendražského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Jest  mi  dobře  v  paměti,  kdež  mě  poslal  pan  Beneš  Sendražský  do  Jaro^* 
míře  k  purgmistru  s  listem.  Tu  jest  purgmistru  řečenému  Tistovi  dal  úředník  list 
o  pych,  který  udělal  Kuba  Harovníče,  že  jest  zbil  služebníka  panu  Benešovi,  aby 
mu  kázali  tomu  Harovníčeti  ten  pych  napraviti.  A  také  jest  mi  to  dobře  v  paměti, 
když  jest  k  purgmistru  a  konšelem  Jaromířským  pan  Beneš  Sendražský  mluvil,  aby 
ten  pych  jemu  Kubovi  Harovníčeti  kázali  napraviti,  a  Kuba  Harovníče  k  tomu  sě 
znal  před  purgmistrem  a  konšely,  že  jest  zbil  Jana  služebníka  páně  Benešova.  A  kon- 
šelé řekli,  že  káží  napraviti,  i  nenapravili  sú. 

R.  IV.  1.  H.  4.  a. 

1844. 

Mezi  Jiříkem  z  Pašiněvsi  s  jedné,  a  Janem  Žeušicským  z  Nestajova  s  strany  druhé. 

1511,  3.  května. 

V  sobotu  den  svatého  Kříže.  Jíra  Závis  ze  Žlebuov  u.  p.  n.  k. 
s..  t. :  Poslal  mě  Jiřík  z  Pašiněvsi  s  Brožem  z  Zehub  pro  kuoň  k  Charamzovi 
z  Skovic,  aby  jemu  Jiříkovi  on  Charamza  vrátil;  neb  pravil  Jiřík,  že  mu  ho  byl 
pójčil.  Charamza  nám  tak  pověděl,  že  ho  nemá  z  té  příčiny,  že  sem  ho  odbyl;  neb 
sem  jej  vyhrál  spravedlivě.  Mám  teď  v  mašteli  šest  koní,  puojčím  jemu  k  jeho  po- 
třebě, kterého  chce.  A  já  sem  pověděl,  že  nejsme  pro  ten  pro  žádný  posláni. 

Feria  IV.  ante  Stanislai  [7.  května].  Brož  z  Zehub,  člověk  páně 
Chotouňuov,  s  povolením  obojích  stran  bez  přísahy  takto  svědčil:  Toho  sem 
svědom,  že  jest  mne  posílal  Jiřík  z  Pašiněvsi  s  Závišem  pacholkem  ze  Žlebuov 
k  Charamzovi,  abychme  s  ním  s  Charamzú  mluvili,  aby  on  Charamza  jemu  Jiříkovi 
kuoň  vrátil. 

R.  rV.  1.  H.  17.  a. 

57* 


452  D.  XIIL  Registra  sotdu  komorního. 

1845. 

Mezi  Janem  Žeušickým  z  Nestajova  s  jedné,  a  Jiříkem  z  Pašinévsi  s  strany  druhé. 

1511,  3.  května, 

Sabbato  die  Crucis.  Matěj  z  Žlebuov,  holomek  páně  Januov 
Žeušického,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  přišel  pan  Václav  písař  s  panem  Jiříkem, 
který  byl  purkrabí  u  pana  Špetle,  k  Janovi  Charamzovi  do  Skovic,  prosil  ho  týž 
pan  Jiřík,  aby  mu  on  Charamza  koně  pójčil.  A  on  jest  pověděl,  že  já  ho  doma 
nemám,  také  ho  nepójSím;  než  kterého  chceš  z  šesti,  kteréž  mám,  pójčímf  kromě 
podsedního.  A  on  pan  Jiřík  řekl :  Nechci  já  tomu  žádnému,  než  aby  mu  pójčil  toho, 
který  Charamza  na  něm  na  panu  Jiříkovi  vyhrál.  Dále  pan  Jiřík  pověděl :  Nechceš-li 
mi  ho  pójčiti,  ale  prodaj  mi  jej.  A  pan  písař  Václav  řekl:  Domine  Charamzo, 
udělaj  milost!  A  Charamza  řekl:  Udělám  milosť,  dám  mu  svůj  vraný  kuoň  a  sedlo 
s  jeho  páně  Jiříkova  koně.  A  pan  Jiřík  řekl:  Co  sem  prohrál,  to  sem  prohrál,  ano 
mi  lepší  zemřeli,  psi  je  snědli,  ti  tam  býti  musí. 

Bartoš,  pohonič  od  Rohožky  z  Čáslavě,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Kdj^ž  sme 
seděli  za  snídaním  u  Charamzy,  přišel  pan  Jiřík,  který  byl  purkrabí  na  Žlebích 
u  pana  Špetle,  s  Václavem  písařem,  prosil  Charamzy,  aby  mu  koně  pójčil.  A  on 
řekl:  Nepójčím,  také  ho  doma  nemám.  Ale  prý  prodaj  mi  jej!  Řekl  mu  Charamza: 
Neprodám.  Řekl  písař  Václav:  Domine  Charamzo,  učiň  milosť!  A  Charamza  řekl: 
Učiním  milost,  dám  mu  svuoj  vraný  kuoň  a  přidám  mu  sedlo  s  toho  koně,  který 
sem  vyhrál.  A  pan  Jiřík  řekl:  Co  sem  prohrál,  to  sem  prohrál,  ano  mi  lepší  umřel 
někdy  a  psi  jej  snědli.  Budu  hleděti  někoho  vošiditi,  že  sobě  koupím  jiný  tak  dobrý. 

Hanuš  z  Potě[h],  podruh  u  krčmáře,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Pan  Jiřík  přišel 
do  Skovic  a  pan  Václav  s  ním  písař;  přišli  do  jizby,  prosil  pan  Jiřík  Charamzy, 
aby  mu  koně  pójčil.  A  Charamza  pověděl:  Nepójčím;  nemám  ho  doma.  Mám 
v  mašteli  šest  koní,  pójčímf,  kterého  chceš,  kromě  podsedního.  A  pan  Václav  písař 
řekl:  Učiň  milost  s  ním!  A  Charamza  odpověděl:  A  já  učiním  milost,  dám  mu 
vraný  kuoň  a  přidám  mu  ještě  sedlo  z  toho,  který  sem  vyhrál  na  něm  na  panu 
Jiříkovi.   A  pan  Jiřík  řekl:   Budu  toho  hleděti,  abych  sobě  tak  dobrý  kuoň  zjednal. 

Jiřík  z  Hostulic  vzav  to  k  své  víře  a  k  své  duši  [sv,  p.]. 

Feria  V.  die  Stanislai  [8.  května].  Vácslav  písař  páně  Špetluov 
s  povolením  obů  stran  bez  přísahy  svědčil  takto:  Když  sem  přišel  ku  panu  Jiříkovi 
z  Pašiněvsi  do  domu  jeho,  tu  sem  nalezl  Charamzu,  a  tak  mi  pověděl  pan  Jiřík: 
Vaňku,  chcešC,  poviem?  Prohrál  sem  Charamzovi  kuoň.  K  té  řeči  sem  pověděl: 
Svoji  ste,  naložíte  s  sebú  přátelsky.  Potom  sem  šel  s  týmž  panem  Jiříkem  do  Skovic 
k  Charamzovi.  Tu  pan  Jiřík  Charamzy  prosil,  aby  mu  koně  pójčil.  A  Charamza 
tomu  odpíral,   než  tak  mu  pověděl:    Di  do  maštale,   vezmi   sobě,    puojčímf,   kterého 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  453 

chceš,  kromě  podsedního.  E  tomn  sem  já  sě  přimluvil  a  k  Charamzovi  tak  sem  po- 
věděl, aby  sobě  více  dobré  přátelstvie  vážil,  nežli  koiisC.  A  Charamza  mi  tak  po- 
věděl :  Nu,  i  to  chci  učiniti,  že  mu  chci  svuoj  vranec  dáti  a  k  tomu  sedlo  mu  vrátiti. 

B.  rV.  1.  H.  18.  a.    SroY.  předcházející  svědomí  ě.  1844  na  str.  461. 

1846. 

Mezi  Václavem  Zárubou  z  Hustiřan,  Bavorem  z  Hustiřan  a  Janem  Eordulí  z  Sloupna  s  jedné, 
a  Bořkem  Radikovským  z  Hrádku  oc  a  jinými  rukojměmi  za  Diviše  Boharynského.  1511, 3.  května. 

Sabbato  die  Crucis.  Johanes,  písař  páně  Vilémuov  Kostkuov, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  tu  smlouvu  řezanú,  kterúž  mají  mezi  sebů  pan  Václav  Záruba, 
Bavor  a  Jan  Kordule  s  jedné,  a  pan  Diviš  Boharynský  s  strany  druhé  o  statek  paní 
Salomony  Malešovské  a  o  věno  jejie,  z  rozkázání  obů  stran  já  Johanes  sem  ji  ruku 
svú  psal  jim  stranám  oběma,  a  tu  smlůvu  řezanú  ne  jednu,  ale  dvakrát  nebo  třikrát 
četl  sem.  A  dobře  se  jim  tak  líbilo  a  s  tím  sě  rozjely  strany  obě  dvě. 

R.  rv.  1.  J.  6.  b. 

1847. 

Mezi  Václavem  Nosákovcem  z  Udluchovic  s  jedné,  a  Petrem  Malovcem  z  Chaynova  s  strany 

druhé.   1511,  5.  května. 

Feria  II.  post  Crucis.  Matěj  Pikel  z  Hlasiva,  člověk  páně  No- 
sákovcuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  v  paměti,  když  sem  sě  ptal  Petra  Ma- 
lovce,  proč  by  člověka  jeho  Nosákovcova  Nenáhlo  z  Hlasiva  zbil,  znal  sě  jest  k  tomu 
týž  Malovec  pravě,  že  by  mu  vinen  byl  ten  člověk.  A  ten  Nenáhlo  jeda  s  saněmi 
na  vrch  na  velký,  nemohl  sě  hnutí  s  saněmi  a  jemu  Malovcovi  nemohl  sě  vyhnuti, 
když  proti  němu  jel  na  malých  sáňkách  jedním  koněm.  A  jest  silnice  svobodná. 
A  on  Malovec  proto  jest  ho  toho  Nenáhlo  zbil,  že  jest  sě  mu  nevyhnul.  I  nemohl 
sě  vyhnuti;  neb  cesta  byla  zlá,  a  sotva  ho  potom  dobyli  sochory  s  těmi  saněmi. 
A  udělal  jemu  tomu  Nenáhlovi  ránu  na  tváři  sečnou. 

Jan  Šťáva  z  Hlasiva  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Poslal  nás  pan  Nosákovec  k  Pe- 
trovi Malovcovi,  abychme  sě  ho  votázali,  proč  jest  mu  člověka  jeho  Nenáhlo  z  Hla- 
siva zbil.  A  on  Malovec  pověděl :  Neb  mi  byl  vinen.  I  zbil  jest  jej  Nenáhlo  on  Petr 
Malovec  na  svobodné  silnici,  když  z  Tábora  vezl  pivo  na  saních ;  když  bylo  k  vrchu 
k  velikému,  týž  Nenáhlo  uvázl  jest  s  saněmi,  nemoha  sě  dobyti.  I  chtěl  Petr  Ma- 
lovec, aby  sě  mu  vyhnul,  a  on  nemohl. .  A  proto  jest  jej  Nenáhlo  on  Petr  Malovec 
zbil  a  udělal  mu  ránu  na  tváři  mečem,  že  sě  mu  nevyhnul.  Neb  jest  nemohl,  ani 
sochory  musili  podklásti  a  dobývati  ho. 

R.  IV.  1.  H.  6.  a. 


454  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

1848. 
Mezi  Annu  z  Vonšova  s  jedné,  a  Janem  Mírkem  z  Solopisk  s  strany  druhé.  1511,  [5.  krétna]. 

Jan  ze  Zvěstova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Poslal  Jan  Mírek  ku  paní  AnněŠkop- 
kové  po  Yuoz  komorní,  aby  mu  ho  pójčila,  a  ona  mu  ho  pójčila.  A  ten  vuoz  stál 
jest  za  pět  kop  grošuov  českých. 

Martin  ze  Zvěstova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Poslal  Jan  Mírek  pacholky  své 
ku  paní  Anně  Škopkové  po  vuoz  komorní.  A  pojali  sú  ten  vuoz  pacholci  jeho  Mír- 
kovi. A  ten  vuoz  stál  jest  za  pět  kop  grošuov  českých. 

B.  17.  L  H.  6.  a. 

1849. 
Mezi  paní  Johanku  z  Erayku  oc  s  jedné,  a  Janem  z  Koloděj  s  strany  druhé.  1511,  5.  května. 

Feria  II.  post  Crucis.  Prokop  z  Beřkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest 
mi  v  paměti,  že  jest  prodal  Pruoša  z  Brandaysa  panu  Viečkovi  kuoň  a  klisnu,  a  pan 
Vleček  dal  mu  ryby  v  penězích  za  ten  kuoň  a  za  tu  klisnu.  A  Pruoša  ještě  nad  to 
přidal  jemu  panu  Viečkovi  kopu  grošuov,  a  z  těch  ryb  ještě  pan  Vieček  vzal  sobě 
puol  druhé  kopy  kapruov.  A  ty  ryby  byly  přivezené  do  Kyjí  panu  Viečkovi  od 
pana  Koloděje. 

Martin  z  Počedělic,  člověk  páně  Novohradského,  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  Byl  sem  ty  časy  u  Pruoši  z  Brandaysa,  když  týž  Pruoša  prodal  kuoň  a  klisna 
panu  Viečkovi.  A  pan  Vieček  nemaje  peněz  fraymarčil  s  ním  na  ryby.  Dal  mu  ryby 
v  penězích  za  ten  kuoň  a  za  klisnu.  A  k  tomu  on  Pruoša  přidal  jemu  panu  Vieč- 
kovi kopu  grošuov.  A  o  to  mezi  sebú  tak,  že  jeden  druhému  nic  dlužen  nevostal, 
narovnali  sů.  I  chtěl  pan  Vieček,  aby  Pruoša  po  ty  ryby  sám  jel.  A  on  neměl 
koní.  Potom  pak  pan  Vieček  sedláka  zjednal,  že  jemu  Pruošovi  ty  ryby  přivezl. 
A  tu  o  to  mezi  sebú  smlouvu  vzali  v  Kyjích  před  rychtou. 

R.  IV.  1.  H.  6.  b. 

1850. 
Mezi  Fabiánem  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  Markétu  Nadřencovú  s  strany  druhé.  1511,  6.  května. 

Feria  IIL  post  Floriáni.  Jan  Michalec  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Když  Matoušek  a  Elška  seznali  to,  že  Markéta  Nadřencová  Fabiánovy  peníze 
utrácela,  přišli  ke  mně,  a  já  sem  jim  kázal  ku  panu  Javoroví,  že  on  Javor  lépe  jim 
k  tomu  poradí,  nežli  já. 

R.  IV.  1.  H.  7.  a.  Srov.  svědomí  6,  1652,  1682  a  1829  a  nález  6.  1660  na  str.  218,  255,  311  a  441. 

1851. 

Mezi  panem  Mikulášem  Kavkii  z  Ěíčan  s  jedné,  a  panem  Wolfem  Ryzmberským  z  Janovic 

s  strany  druhé.   1611,  6.  května. 

Feria  III.  post  Floriáni.   Prokop  Němec  z  Štěkně,  člověk  páně 


Svědomí  h  roku  sv.  Martina  1.  1511.  455 

Kavkuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  bylo  před  některým  letem,  šel  jest  pán  muoj 
s  panem  Wolfem  Ryzmberským  s  hradu  Pražského  po  stupních  velikých.  I  učinil 
jest  pán  muoj  řeč  ku  panu  Wolfovi:  Pane  bratře,  tys  mi  dlužen  za  ryby,  a  já  tobě 
deset  lotuov  perel.  I  rád  bych,  abychom  to  ssumovali,  čího  by  dluhu  více  bylo. 
Zdá-liť  se,  daj  ty  mi  peníze  za  ryby,  a  já  hned  puojdu  a  koupím  tobě  perel  a  vo- 
platím.  A  pan  Wolf  řekl:  Milý  pane  bratře,  co  jest  mezi  námi  vtf  některú  kopu, 
propusťte  vy  mne  z  těch  peněz  za  ryby  a  já  vás  z  perel.  A  na  tom  sobě  ruce  dali 
a  z  toho  sú  sě  propustili. 

Mikuláš  Šašek  z  Štěkně,  služebník  páně  Kavkuov,  u.  p. n. k.  s.  t.: 
Šel  sem  s  hradu  Pražského  před  některým  léthem  s  pánem  svým  po  stupních  velikých. 
Tehdy  udělal  řeč  pán  muoj  ku  panu  Wolfovi:  Pane  bratře,  tys  mi  dlužen  za  ryby, 
a  já  tobě  deset  lotuov  perel.  I  zdá-liť  sě,  abychom  toho  porovnali,  čího  by  dluhu 
viece  bylo,  aby  ten  tomu  to  dal ;  pak-liť  se  nezdá,  daj  mi  peníze  za  ryby,  a  já  tobě 
koupím  deset  lotuov  perel  a  voplatímť.  Odpověděl  jest  pan  Wolf:  Co  jest  mezi  námi 
vo  některú  kopu?  Propusťte  vy  mne  z  peněz  rybných  a  já  vás  propustím  z  perel. 
Tu  jsú  na  tom  dali  sobě  ruce  a  propustili  sě. 

Janda  z  Štěkně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Bylo  před  některým  letem.  Šel  sem 
se  panem  Mikulášem  Eavkú  po  stupních  velikých  s  hradu  Pražského.  Tehdy  jest 
pán  JMt  udělal  zmínku  se  panem  Wolfem  Ryzmberským  takovů:  Pane  bratře,  tys 
mi  dlužen  za  ryby  a  já  tobě  deset  lotuov  perel.  Zdá-liť  sě,  abychom  toho  po- 
rovnali mezi  sebú,  čího  by  víc  dluhu  bylo,  aby  ten  tomu  to  dal.  Pan  Wolf  tak  po- 
věděl :  Co  jest  mezi  námi  vo  některú  kopu  ?  Propusťte  vy  mne  z  těch  rybních  peněz 
a  já  vás  z  těch  perel.  I  tu  sú  rukou  dáním  z  toho  sě  propustili. 

[Později  připsáno:]  Anno  oc  XIIP  feria  11.  die  Ambrosii  [4.  dubna]. 
Vácslav  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  svědomo,  když  jest  šel  pan  Kavka 
s  panem  Wolfem  Ryzmberským  s  zámku  Pražského,  jšel  sem  za  nimi,  a  tu  jsú  se 
spolu  smluvili  o  ryby  a  o  perly.  A  potom  zastavivše  se,  dali  sobě  ruce  a  z  toho  se 
propustili.  A  to  se  stalo  před  některým  letem  o  suchých  dnech  letničních. 

Laury n  z  Volyně  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Šli  jsme  na  hrad  Pražský  s  nebož- 
tíkem  panem  Vácslavem  Eestřanským,  švagrem  mým.  Tu  jsme  se  potkali  s  panem 
Mikulášem  Kavkou  a  s  panem  Wolfem  Ryzmberským  na  kamenném  schodě.  Tu  jsú 
se  zastavili  a  tu  se  propouštěli  z  nějakých  peněz  rybních  a  z  nějakých  perel  rukou 
dáním.  Tu  postávše  podali  nám  pan  Mikuláš  a  pan  Wolf  všem  ruky.  I  šli  před  se 
doluov  a  my  nahoru. 

R.  IV.  1.  H.  7.  a. 


456  27.  Xni.  Registra  soudu  komorního, 

1852. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  s  jedné,  a  panem  Janem  Černčicským  z  Eácova 

8  strany  druhé.    1511,  6.  května. 

Feria  III.  post  Floriáni.  Jan  písař  z  Nového  Města  páně  Čem- 
čicského  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přiznávám  sě  k  té  ceduli  panu  Benešovi  Sendražskémn, 
kterúž  jsem  psal  z  rozkázánie  pána  svého,  pana  černčicského,  v  kteréž  ceduli  jsú 
rukojmie  sepsaní  za  věno  Salomeny  z  Radovesic,  tak  jakož  ta  cedule  v  sobě  šíře 
vysvědčuje. 

R.  lY.  1.  H.  19.  b.  SroY.  SYédomi  &  1698,  1731  a  1819  a  nálezy  č.  1622—1624  na  str.  264,  288,  870  a  436. 

1853. 

Mezi  Benešem  Babu  z  Kamenné  Lhoty  s  jedné,  a  panem  Janem  Čemčícským  z  Eácova 

8  strany  druhé.  [1511,  6.  května]. 

Jan  písař  z  Nového  Města  páně  Černčicského  [sv.  stejně  jako 
při  č.  1852]. 

R.  IV.  1.  H.  19.  b.    SroT.  srédomí  č.  1820  na  str.  436. 

1864. 

Mezi  Vilémem  z  Veselice  s  jedné,  a  panem  Janem   Černčicským  z  Kácova  s  strany  druhé. 

[1511,  6.  května.] 

Jan  písař  z  Nového  Města  páně  černčicského  [sv.  stejně  jako 
při  č.  1852]. 

R.  lY.  I.  H.  19.  b.    SroT.  SYědomí  &  1821  na  str.  435. 

1855. 

Mezi  Víškem  z  Veselice  s  jedné,  a  panem  Janem  Čemčicským  z  Kácova  s  strany  druhé. 

[1511,  6.  května.] 

Jan  písař  z  Nového  Města  páně  Černčicského  [sv.  stejně  jako 
při  č.  1852]. 

R  IV.  1.  H.  20.  a.    SroY.  SYědomí  ě.  1822  na  str.  436. 

1856. 

Mezi  Martu  Štolcovú,  měštkú  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  Mikulášem  Tháborem 
a  Jiříkem  Šaydéřem,  měšíany  města  Loun,  s  strany  druhé.  1511,  [6.  května]. 

Jan  Bozkovský  od  Stříbrných  kos,  Starého  města  Pražského 
měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Co  se  dotýče  pana  Jana  Knapa,  zapsal  jest  týž  Knap 
kniehami  městckými  sto  kop  na  míšeňské  groše  počítajíc  bratřím  svým.  A  když  jest 
umřel,  tehdy  přišli  dva  člověky  se  dvíma  konšely  Lounskými,  s  Táborem  a  Jiříkem, 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  h  1511.  457 

ku  paní  Martě  Enapové  a  mluvili  k  ní  tato  slova :  Paní  Marta  milá !  Tito  lidé  naši 
přišli  jsú  s  námi  k  vám,  zpravujíc  nás,  že  by  nebožtík  pan  Jan,  manžel  váš,  zapsal 
těmto  lidem,  bratřím  svým,  kniehami  městckými  sto  kop  na  míšeňský  groše.  Pak, 
milá  paní,  jestliže  jest  to  tak,  jakož  oni  tito  lidé  zpravují,  prosíme,  abyste  jim  ty 
peníze  vydali.  A  já  sem  na  nich  otázku  udělal  na  těch  lidech:  Milí  přítele!  Po- 
něvadž pravíte  se  býti  vlastní  bratří  jeho  nebožtíka  pana  Jana  Knapa,  paní  tak 
praví,  že  sě  k  tomu  zná,  že  jest  zapsal  vám  bratřím  sto  kop  na  míšeňský  groš, 
tomu  neodpírá,  aby  vám  tomu  dosti  neučinila.  Pak  dále  sem  k  nim  mluvil:  Milí 
bratří!  Poněvadž  vždy  pravíte  býti  se  bratří  jeho  nebožtíkovi,  z  toho  nemáte  žá- 
dnému děkovati  než  paní,  že  jest  vuoli  svú  dala  k  tomu  zápisu;  neb  jest  on  ne- 
božtík statku  málo  měl;  než  ona  měla  statek  znamenitý.  Pověděli  k  tomu,  že  my 
vám  z  toho,  paní,  děkujem  i  bratru  svému  nebožtíkovi.  K  tomu  pověděl  Tábor 
i  Jiřík  Šaydéř :  Milá  paní !  Muožete  jim  je  bezpečně  dáti ;  my  vám  za  to  přiříkáme, 
že  jim  bezpečně  dáti  muožete.  Neb  sě  ona  toho  bála,  by  nebyli  vlastní  bratří.  Pak 
na  jich  Táborovo  a  Jiříkovo  Šajdéřovo  přiříkánie  táž  paní  Marta  Knapová  vydala 
těm  lidem  padesáte  kop  na  míšeňsko  a  o  druhých  padesáte  kop  odložila  jim  do 
Hromnic.  Potom  paní  Martha  doptala  sě  jiných  vlastních  bratruov,  a  ti  první  přišli 
k  nie  i  s  Táborem  a  Jiříkem  Šaydéřem,  kteříž  za  ně  pHříkali,  zase  třetí  den  před 
Hromnicemi.  Mluvila  k  nim  takto :  Milí  přítele !  Kterak  ste  vy  mne  podvedli !  Pravili 
ste  mi,  že  jste  vlastní  bratří  muže  mého  nebožtíka,  ano  sě  jiní  nalezli.  I  buďtež 
bohdá  na  den  Hromnic  u  mne  zase;  tuf  se  najde,  kteří  ste  bratřie  a  kteří  nic. 
I  nepřišli  zase  ani  Tábor  ani  Jiřík  Šaydéř.  Potom  po  některém  času  přišli  napomí- 
najíce z  druhých  padesáti  kop.  A  ona  sě  odvolala  na  zápis.  A  pan  purgmistr  se 
pány  Starého  města  Pražského  slyševše  je  a  zápis  ohledavše,  kázali  jim,  aby  jí  paní 
Marty  s  pokojem  nechali,  že  k  tomu  spravedlnosti  žádné  nemají. 

Regina  Hanzlová  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Svědomá  sem  toho,  že  nebožtík  pan 
Knap  poručil  bratřím  svým  sto  kop  a  městckými  kniehami  zapsal.  Když  jest  umřel, 
tehda  páni  Lounští  přišli,  Tábor  a  Jiřík  Šaydéř,  se  dvěma  člověky,  jeden  byl  Vácslav 
a  druhý  Kříž,  ku  paní  Martě  Knapové ;  a  řekli  jsú  on  Tábor  a  Jiřík :  Tito  lidé  nás 
sú  zpravili,  že  by  pan  Knap  nebožtík  poručil  jim  sto  kop  míšeňských;  a  my  vám 
toho  věříme,  že  jim  je  vydáte.  A  paní  Marta  pověděla:  JáC  jim  vydám,  co  jest  jim 
pán  poručil.  A  oni  řekli  týž  Tábor  a  Šaydéř:  My  vám  za  to  přiříkáme,  že  jim 
muožete  dáti  bezpečně.  A  ona  jim  vydala  Lte  kop  míšeňských,  a  položila  jim  rok, 
že  jim  chce  na  Hromnice  druhých  padesát  kop  dáti.  Ale  nebyly  sú  jim  poručeny, 
než  vlastním  bratrem.  I  přišli  sú  potom  vlastní  bratřie  chtíce  penězóm  těm,  kteréž 
jim  pan  Knap  nebožtík  městckými  kniehami  zapsal.  Pak  přišli  jsú  zase  tito  Kříž 
a  Václav  třetí  den  před  Hromnicemi,  chtíce  druhých  padesát  kop.  A  paní  jim  pově- 
děla,  že  jste  mě  nepravě  podvedli   o  muoj   statek,   a  že  jest  vám   nebylo  poručeno. 

Archiv  Český  XIII.  68 


458  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

nežli  ylastním  bratróm  nebožtíka  pana  Enapa.  I  kázala  jest,  aby  na  Hromnice  přišli 
k  ní  zase,  aby  sě  o  to  srovnali  s  jinými,  kteříž  jsú  vlastní  bratří  jeho  nebožtíka 
pana  Jana  Enapa.  I  nepostavili  sě,  než  po  některém  času  obeslali  paní  Marta  na 
rathonz,  aby  jim  těch  drahých  padesáte  kop  vydala.  A  páni  jsú  je  odeřkli,  že  nemq'í 
žádné  spravedlnosti  k  těm  sto  kopám,  než  aby  ona  paní  Marta  svých  peněz  dobývala 
na  nich,  jakž  bade  moci. 

R.  IV  1.  H.  20.  a. 

1857. 

Mezi  Vondráčkem  postřihačem  od  Hory  Euthny  s  jedné,  a  starú  raddú  na  Horách  Euťhnách 

s  strany  drahé.   1511,  7.  května. 

Feria  IV.  ante  Stanislai.  Vácslav  Časavský  z  Časavy  a.  p.  n. 
k.  s.  t:  Edyž  sem  byl  v  úřada  na  zámka  Eolínském  a  pana  Bemarta  z  Walšteyna 
JMti,  pána  mého,  ta  JMt  ráčil  mi  jest  rozkázati,  abych  s  Vondráčkem  postřihačem 
stál  na  Horách  Enthnách  v  raddě  před  pány  šefmistry  při  tom  stání.  Týž  Vondráček 
obeslal  jest  starú  radda  na  Horách  Enthnách  a  vinil  jest  je  z  statka  odkázaného 
kšaftem  nebožky  Reginy  Vlkové.  Ta  páni  šefmistři  s  plnú  raddú  vyslyševše  obviněnie 
Vondráčkovo  staré  raddy,  pověděli  sú,  že  nám  to  nepříleží,  abychme  my  měli  starú 
radda  přesazovati  anebo  ortel  jich.  Než  žádá-li  Vondráček,  aby  ma  ortel  čten  byl 
staré  raddy,  že  my  jemu  jej  kázem  čísti.  I  žádal  jest  toho  on  Vondráček,  aby  ma 
ortel  čten  byl.  A  přečetše  ma  týž  ortel,  nechali  jsú  ho  s  tím  z  raddy  odjíti. 

R.  rV.  L  H.  8.  b.    SroY.  STédomí  č.  1818  na  str.  432. 

1868. 

Mezi  knězem  Prokopem  z  Berouna  s  jedné,  a  Václavem  Earlíkem  z  Nežetic  s  strany  drahé. 

1511,  8.  května. 

FeriaV.  die  Stanislai.  Mikaláš  Eapr,  měštěnín  Starého  města 
Pražského,  a.  p.  n.  k.  s.  t. :  Eněz  Prokop,  farář  Vyšehořovský,  ke  mně  jest  přišel, 
abych  s  ním  šel  ka  pana  Václavovi  Earlíkovi.  I  nalezli  sme  téhož  Earlíka  a  Václava 
Štrabocha  na  Novém  městě.  I  dal  ma  paohon  od  kněze  Prokopa  posel.  A  my  stáli 
na  příkopě  před  Eolářovy.  A  ten  posel  šel  k  nám  zase,  který  jema  Earlíkovi  list 
dal.  A  týž  Earlík  ahlédav  toho  posla,  an  šel  zase  k  nám,  tu  hned  počal  knězi  Pro- 
kopovi láti  a  řekl  mu:  Proč  mi  ten  puohon  zde  dáváš?  Všaks  mi  jej  mohl  doma 
dáti.  Bodaj  vyjebený  zabit  byl!  A  kněz  Prokop  odpověděl:  Ede  bych  tě  hledal?  Ede 
jsú  mi  rozkázali,  tuť  sem  jej  musil  dáti.  I  vzev  jej  ten  list  týž  Earlík,  vrhl  jej  do 
jakés  struhy  do  bláta:  Ujebiž  jej!  tu  jej  máš,  vezmi  jej!  A  kněz  Prokop  řekl:  Jáť 
ho  nevezmu;  co  mi  do  něho?  Tehdy  on  Václav  Earlík  řekl:  Bodaj  vyjebený  zabit 
byl!  Shledáš,  že  tě  budu  bíti,  kde  tě  koli  potkám.  Potom  týž  Earlík  poslal  jakús 
ženu  po  ten  list.  I  vzala  ten  list  zase. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  469 

Jan  Kolář  na  Příkopě  na  Novém  Městě  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest 
mi  v  paměti,  že  sě  sešli  před  mým  domem  kněz  Prokop,  farář  Vyšehořovský,  a  Kapr 
a  nějaký  pan  Karlík.  Tu  ten  Karlík  klepal  k  nosu  knězi  Prokopovi  a  lál  mu :  žes  mě 
měl  jinde  hledati,  nežli  tu.  Shledáš  to,  kde  tě  potkám,  že  tě  budu  bíti.  A  s  tím 
ten  list  povrhl  a  zlál  škaredě.  I  šel  pryč,  a  tito  také,  kněz  Prokop  a  Kapr,  také  šli 
pryč.  A  pacholata  jdúce  chtěli  ten  list  vzíti,  a  já  sem  nedal.  Potom  ten  pan  Karlík 
kázal  jej  zase  jakés  ženě  vzíti  a  kázal  jej  sobě  zase  dáti.  Potom  kněz  Prokop  ke 
mně  přišed,  prosil  mne,  abych  mu  to  seznal,  když  by  mu  toho  potřeba  byla. 

R.  IV.  L  H.  9.  a. 

1859. 

Mezi  Jindřichem  z  Oudrče  puovodem  s  jedné,  a  Šimkem  Zahrádku  a  Urbanem  sladovníkem 
z  předměstie  města  Žatce,  pohnanými,  s  strany  druhé.  1511,  10.  května. 

Sabbato  post  Stanislai.  Vít  Fayt  z  Třebšic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To 
jest  mi  v  paměti,  když  sem  přišel  upomínat  z  dluhu  svého  k  Urbanovi  sladovníku 
na  předměstie  do  Žatce,  když  byl  na  pivě  u  Poláčka,  že  jest  sě  týž  Urban  sladovník 
znal,  že  jest  Šimek,  tovaryš  jeho  Urbanuov,  zbil  Vávru  člověka  páně  Oudrčského 
z  Třebšic,  pravíce  tak,  že  sě  témuž  Vávrovi  musili  brániti.  Potom  když  ho  téhož 
Vávru  zbili,  pravil  týž  Urban,  že  ten  Vávra  k  nim  tak  mluvil:  Teď  ste  mě  zbili 
a  k  tomu  mě  loupíte;  vzali  ste  mi  škorně.  A  Urban  že  mu  zase  řekl:  Nevzalif 
sme ;  teď  je  máš !  I  vrhl  mu  je  zase.  A  to  sem  také  slyšel  od  téhož  Urbana,  že 
jest  pravil,  když  Šimek,  jeho  tovaryš,  bil  Vávru  toho,  že  jest  Urban  řekl:  Nebí  ho! 
Dostif  má. 

Martin  z  Radičevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  já  nic  nevím,  co  sú  rozprávěli 
sobě  u  Poláčka,  sedíce  na  dobré  vuoli,  Urban  a  jiní. 

Matěj  Poláček  z  Žatce  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  já  nic  nevím,  co  sú  sobě 
rozprávěli  u  mne  sedíce,  než  to  pomním,  že  Vávra  z  Třebšic  upomínal  Urbana  sla- 
dovníka  za  kuoĎ,  kderý  od  něho  vzal  v  dluhu,  a  ostatek  on  Urban  měl  mu  doplatiti. 

R.  IV.  1.  H.  11.  a. 

1860. 

Mezi  panem  Mikulášem  z  Éičan  a  na  Štěkni  s  jedné,   a  Wolfem  Ryzmberským  z  Janovic 

8  strany  druhé  o  kuofi.  1511,  10.  května. 

Sabbato  post  Stanislai.  Prokop  z  Štěkně  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když 
bylo  před  některým  létem,  prosil  jest  pan  Wolf  pána  mého  za  kuoň  plesnivý  mimo- 
chodník,  aby  mu  jej  dal,  a  za  kterýž  by  koli  jiný  kuon  on  pan  Mikuláš,  pán  muoj, 
žádal  jeho  pana  Wolfa,  řekl  týž  pan  Wolf  jej  pánu  mému  dáti,  by  pak  najlepší  byl. 
A  na  to  mu  ten  kuoň  mimochodník  pán  muoj  dal. 

68* 


460  D.  XlIL  Begistra  soudu  konwmiho. 

Mikuláš  Šašek  z  Štěkně  [sv.  p.]  Janda  z  Štěkně  [sv.  p.] 
[Později  připsáno:]  MDXIII  feria  m.  post  Ambrosii  [5.  dubna].  Laurin 
z  V  o  1  y  n  ě  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  v  paměti,  že  pan  Wolf  Ryzmberský 
prosil  pana  Mikuláše  Kavky,  aby  mu  dal  kuoň  plesnivý  mimochodník ;  a  když  by  mu 
se  který  líbil  u  pana  Wolfa,  že  pan  Wolf  panu  Kavkovi  měl  dáti,  by  byl  najlepší. 
A  pan  Mikuláš  dal  mu  panu  Wolfovi  ten  plesnivý  mimochodník  na  ten  zpuosob. 

Vácslav  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom,  když  sem  byl  slu- 
žebníkem u  pana  Kavky,  i  prosil  jest  pan  Wolf  pana  Mikuláše  Kavky  před  někte- 
rými léthy  za  kuoň  plesnivý  mimochodník  a  přiříkaje  mu,  kdyby  se  panu  Kavkovi 
který  u  něho  líbil,  že  by  mu  on  pan  Wolf  chtěl  dáti,  by  pak  byl  tak  dobrý  aneb 
lepší.  A  pan  Kavka  dal  mu  panu  Wolfovi  ten  plesnivý  mimochodník  na  ten  zpuosob. 

R.  rsr.  1.  BL  22.  b.  a  23.  b. 

1861. 

Mezi  Václavem  Cíňovským  z  Číňova  s  jedné,   a  Jiříkem  HáSou  z  Oujezda  s  strany   druhé. 

1611,  [10.  května]. 

Prokop  od  Hory  Kutny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  v  paměti,  že  ne- 
božtík  pan  Barthoš  z  Práchňan  mluvil  jest  k  Duoře,  mateři  Václava  Čínovského: 
Duoro,  věz,  že  my  s  panem  Jiříkem  Hášú  tebe  činíme  hospodyní  nad  tú  starú  Pyš- 
nicovů  na  takový  zpuosob,  aby  ty  jí  hledala  a  chovala,  že  my  tobě  budem  dávati 
s  týmž  panem  Jiříkem  Hášů  po  deseti  groších  bílých  na  týden.  Pakli  zvíme,  že  jí 
nebudeš  chovati,  jako  slušie,  tehdy  věz  konečně,  že  my  jinů  zednáme.  A  jakožť  jest 
nebožtík  Duchek  Pyšnice  dvadceti  kop  grošuov  českých  odkázal,  přiď  ke  mně,  dámť 
já  je  tobě.  I  dal  jest  ty  peníze  dvadcet  kop  grošuov  českých  jí  Duoře.  PH  tom  jí 
mluvil:  Milá  Důro,  nakládaj  mi  tam  s  čeládku  pěkně,  ať  mi  na  tě  tak  často  neža- 
lují.  Pakli  nebudeš  s  nimi  nakládati  pěkně,  tehdy  věz  konečně,  že  my  s  panem  Ji- 
říkem jinů  zjednáme. 

Feria  VI.  post  Galii  [17.  září].  Jan  Zelený  z  Sobotky,  vzav  to 
k  své  víře  a  k  své  duši,  svědčil  takto:  Což  sem  kolivěk  svědčil  Václavovi  Číďov- 
skému  z  Čínova  proti  Jiříkovi  Hášovi  a  nebožtíku  panu  Bartošovi  z  Práchňan  v  soudu 
zemském,  že  jest  to  tak  v  pravdě. 

R.  rV.  1.  H.  23.  a. 

1862. 

Mezi  Václavem  Kyharem,  měštěnínem  města  Loun,  s  jedné,  a  KateHnú  Doušovú,  měStků 

Menšího  města  Pražského,  s  strany  druhé.  1511,  23.  května. 

Feria  VI.  ante  Urbani.  Václav  Užidil,  měštěnín  města  Loun, 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:    To  jest  mi  svědomo,  že  jest  nás  zavolal  nebožtík  Douša  k  Váda- 


Svědomí  h  roku  sv.  Martina  1.  1511.  461 

vovi  Kyharovi.  I  seznal  sě  jest  týž  nebožtík  Douša,  že  kteréž  peníze  měl  jest 
u  Václava  Kyhara  a  u  manželky  jeho,  že  jest  je  od  nich  vyzdvihl;  tu  hned  před 
námi  sě  seznal  a  poděkoval  jim  z  toho,  že  mu  je  chovali. 

Panna  Marta,  městka  města  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mám  v  pa- 
měti, že  Václav  Kyhar  a  nebožtík  Douša  mluvili  spolu  sedíce  v  dobré  vuoli  v. domě 
jeho  Kyharově.  Tu  jsů  sobě  děkovali.  On  Douša  nebožtík  děkoval  jemu  Kyharovi 
z  toho,  že  jest  všecko  své  od  něho  vyzdvihl,  a  Václav  Kyhar  jemu  zase  děkoval, 
že  ho  té  práce  zbavil  a  starosti. 

Uršila  Kubíková,  městka  města  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  pamatuji, 
když  byla  řeč  puštěna  o  Doušovi  nebožtíkovi  s  Malé  strany,  že  by  ho  zabili,  potom 
přišla  k  nám  nebožka  Kyharka,  tak  mi  řekla:  Jižtě  náš  zabitaj  k  nám  přišel  nebo 
přijel.     Kdyby  ho  byl  pán  Buoh  neuchoval,   kterak  bychom  my  veliků   starost  měli. 

R.  IV.  L  H.  11.  b.    SroT.  syědomí  č.  1786  na  str.  406. 

1863. 

Mezi  Pavlem  Špuchem  z  Bělé  s  jedné,  a  Bartholomějem  Bárthú  řečníkem,  měštěnínem 

Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  1511,  25.  srpna. 

Feria  secunda  post  Bartholomei.  Václavposel,  vStarémměstě 
Pražském  obývající,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Chodil  sem  od  Pavla  Špucha  z  Bělé 
s  cedulí  k  Bárthovi  řečníku,  a  on  Bárta  tu  ceduli  sobě  přečetl,  i  lál  hned.  Potom 
nazajtřie  poslal  mě  týž  Špuch  k  němu  k  Bárthovi  s  puohony  dvěma  od  pana  z  Perš- 
teina  JMti,  a  on  Bártha  nechtěl  žádného  přijíti.  K  tomu  takto  jest  lál  a  řekl:  kto 
tě  s  těmi  listy  posílá,  že  jest  lotr,  padúch,  a  že  na  hradě  já  státi  nechci,  neb  mám 
purgmistra  a  pány;  chce-li  mě  z  čeho  viniti,  tu  nechť  mě  viní,  chci  mu  práv  býti 
A  ještě  mne  chtěl  bíti. 

Feria  III.  post  Bartholomei  [26.  srpna].  Pavel  truhlář,  v  Starém 
městě  v  Caletné  ulici  obývající,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  paměti, 
když  posel  chodil  s  puohony  jakýmis  k  Bárthovi  řečníku,  tu  on  Bártha  lál  jest  tomu 
poslu,  dávaje  mu  lotry  a  zrádce,  i  tomu,  ktož  ty  puohony  poslal,  a  nechtěl  těch 
puohonuov  přijíti,  a  řekl  tak:  Máš  pana  purgmistra  a  pány,  sem- li  komu  co  vinen. 
I  ještě  potrhal  sě  na  toho  posla,  chtě  jej  bíti.  Zdá  mi  sě,  že  jest  posel  menoval 
puohony  od  pana  z  Pernšteina;   ale  toho  já  nemohu  míti  a  nemám  dobře  v  paměti. 

R.  rv.  1.  H.  12.  a. 

1864. 

Mezí  purgmistrem  a  raddou  i  vší  obcí  města  Hradiště  hory  Tábor  s  jedné,  a  Janem  Jindou 
z  Eevnova,  člověkem  paní  Kateřiny  z  Pacova,  s  strany  druhé.  1511,  22.  ziii. 

Feria  secunda  die  Mauricii.  Vondra  ze  vsi  Klokot,  člověk 
pánuov  Táborských,    u.   p.  n.  k.  s.  t. :    To   mi  jest  v  paměti,    když  některů 


462  D.  XIII.  Registra  s(mdu  komorního. 

chvílí  svolal  sem  byl  u  nás  vobec  v  hromada  —  neb  sem  já  rychtářem  tehdáž  byl 
í  ještě  sem  —  pak  byl  přišel  mezi  nás  do  vobce  Jinda  z  Řevnova,  člověk  paní 
Kateřiny  Borotínské,  ptaje  sě  na  Zuzku,  sousedu  naši  tu  v  Ellokotech.  A  mysme  mu 
pověděli,  že  mezi  námi  v  obci  neb  v  hromadě  jí  nenie.  A  tu  chvíli  přivezl  byl 
on  Jinda  sestru  svú  nebožku  Jechovú  k  nám  do  Klokot.  A  tu  táž  Jechová  na 
jedněch  chalupách  spolu  s  Zuzkou  byly  sú  a  tu  také  podle  též  Zuzky  i  umřela  na 
těch  chalupách. 

Mikuláš  Naužil  z  Klokot,  Táborských  pánuov  člověk,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Byli  sme  některý  čas  pohromadě  u  nás  v  Klokotech.  Tehdy  toho  času  Jinda 
z  Řevnova,  člověk  paní  Borotínské,  přišel  mezi  nás,  ptaje  sě  na  Zuzku,  podruhyni 
rychtářovu,  chtě  do  chalup  těch  rychtářových.  I  bylo  zamčeno.  A  přivezl  sestru  svú 
Jechovú  a  tu  jie  nechal  v  těch  chalupách  rychtářových.  I  byli  tu  s  tou  Zuzkou 
v  těch  chalupách  něco  nemnoho,  bodaj  čtvrt  hodiny,  až  potom  umřela  hned.  A  tak 
pravie,  že  Jinda  z  polí  nevyjel,  když  zase  z  Klokot  jel,   až  ona  Jechová  umřela. 

Václav,  příjmím  Šafář,  člověk  pánuov  Táborských,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  nás  svolal  dohromady  kterús  chvíli  Vondra  náš  rychtář,  přišel  Jinda  z  Řevnova, 
ptaje  sě  na  Zuzku  a  tak  pravě:  Přivez  sem  sestru;  nemohu  do  chalupy.  Neb  ta 
Zuzka  s  jeho  tou  sestrou  Jechovú,  kterúž  on  přivezl,  na  jedněch  chalupách  rychtá- 
řových byli  sú.  A  tak  zpravovali  lidé,  že  sotva  čtverý  hony  votjel  Jinda,  když  jel 
z  Hokot,  nechav  sestry  své  Jechové  s  Zuzkou  v  těch  chalupách  rychtářových,  až 
ona  Jechová  hned  umřela. 

Zuzana,  vdova  z  Klokot,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mám  dobře  v  paměti, 
že  přijel  Jinda  z  Řevnova  ke  mně  a  přivezl  sestru  svú  Jechovú,  i  vnes  ji  tam  do 
chalup,  v  kterýchž  sme  spolu  bydleli,  a  votmek  chalupy  bez  mého  vědomie,  neb  sem 
tehdáž  doma  nebyla.  Beze  mne  jest  votmekl  chalupy,  a  vzal  na  sáně  truhlu  a  jel 
pryč.  Tehdy  sousedy  ptaly  sě  některé,  má-li  košili  ona  Jechová  k  smrti.  A  já  sem 
řekla,  že  já  nemám.  A  oni  tepruv  obrátili  truhlu  na  saniech  a  votmekli  ji,  i  dali 
tepruv  on  Jinda,  bratr  její,  rubáš  jí  k  smrti. 

Běta  z  Klokot  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědomá  a  pomním,  že  Jinda 
z  Řevnova  přivezl  sestru  svú  Jechovú  k  nám  do  Klokot  nemocnu.  I  nenalez  Zuzky 
doma,  s  kterúž  ona  Jechová  prve  bydlela.  I  vodmekl  sobě  chalupy  ty,  v  kterýchž 
ona  Jechová  s  ní  s  Zuzkou  bydlela,  a  vnesl  ji  tam  do  chalup  těch.  A  hned  potom 
poseděv  málo,  když  Zuzka  přišla,  vzal  truhlu  na  sáně  i  jel  pryč  již.  A  já  sem  otá- 
zala, má-li  rubáš  k  smrti.  A  oni  řekli,  že  nemá.  Tehdy  tepruv  na  saniech  obrátili 
truhlu  on  Jinda,  a  vyněvše  z  truhly  rubáš  i  dali  jí  k  smrti.  A  málo  od  našich  polí 
odjeli,  až  ona  Jechová  pak  umřela. 

Kateřina  vdova  z  Klokot  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  pamatuji,  že  Jinda 
z  Řevnova   přivezl   sestru  svú  Jechovú  k  Zuzce  do  Klokot;   neb   spolu  v  jedněch 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  463 

chalupách  ona  Znzka  í  Jechová  nebožka  bydlely.  I  nebylo  tehdáž  Zuzky  doma. 
Tehdy  on  Jinda  votmekl  sobě  chalupy  a  vnesl  ji  tam  do  chalup.  I  šel  tepruv  hledat 
jí  Zuzky.  A  když  Zuzka  přišla,  vzal  jest  truhlu  na  sáně  i  stěhoval  sě  s  ní  pryč. 
A  my  stojíce  nad  ní  v  síni,  řekli  sme:  Zuzka,  má-liž  rubáš  Jechová  k  smrtí. 
A  Zuzka  řekla:  Nemá.  A  on  Jinda  tepruv  dali  nám,  nahnuvše  truhly,  rubáš.  I  jeli 
pryč  s  tou  truhlou,  a  jí  Jechové  tu  nechali.  Neodjeli  sů  dobře  málo,  až  ona 
Jechová  umřela. 

R.  IV.  1.  H.  18.  b. 

1865. 

Mezi  purgmiBtrem  a  raddou  i  vší  obcí  města  Hradiště  hory  Tábor  s  jedné,  a  Martinem 

z  Mitrovic,  zetěm  Jindovým,  s  strany  druhé.  1511,  22.  září. 

Feria  III.  [sic]  die  Mauritii.  Zuzana  vdova  z  Klokot  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  jest  mi  svědomo,  že  Martin  z  Mitrovic,  Jinduov  zeť,  když  přivezli  Jechovú 
nebožku  do  Klokot  ke  mně  do  chalup,  v  kterýchž  sme  spolu  bydlely  s  ní  s  Jechovú, 
že  jest  týž  Martin  s  ním  s  Jindou  bral  truhlu  její  Jechové,  a  vezli  ji  pryč  s  ním 
s  Jindou  do  Řevnova.  A  potom  na  zajtří  v  pondělí  přijeli  a  pochovali  ji  Jechovú, 
a  pobrali  vostatek. 

Běta  z  Klokot  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědomá,  že  jest  Martin 
z  Mitrovic,  zef  Jindův,  bral  truhlu  Jechové  pryč  s  ním  s  Jindou  do  Řevnova.  A  na 
zajtří  přijeli  sú  a  ji  Jechovú  pochovali,  a  vostatek,  což  bylo  po  též  Jechové  zuostalo, 
pobrali.  Ale  prve  jsú  truhlu  vzali,  nežli  ona  Jechová  skonala. 

Kateřina  vdova  z  Klokot  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  dobře  vědoma, 
že  Martin,  Jinduov  zet,  přijev  s  Jindou  z  Řevnova  v  neděli,  vzali  spolu  s  ním 
s  Jindů  truhlu  její  Jechové,  když  jsú  ji  Jechovú  k  nám  do  Klokot  přivezli.  A  od- 
jeli nevelmi  daleko,  a  ona  Jechová  hned  skonala.  A  když  dovezli  tu  truhlu,  přijeli 
opět  po  druhé,  na  zajtřie  v  pondělí  ji  Jechovú  pochovali,  a  což  bylo  ostalo  ještě  po 
nie,  to  pobrali  na  dvoje  sáně.  Jinda  bral  na  jedny  sáně  a  zet  jeho  Martin  také 
na  druhé  sáně. 

R.  rv.  1.  H.  14.  b.    SroT.  předcházející  STědomí  5.  1864. 

1866. 

Mezi  knězem  Matyášem  z  Třebska,  mistrem  Špitálským,  i  vším  téhož  kláštera  konventem 
s  jedné,  a  Janem  Pechancem  z  Královic  s  strany  druhé.  1511,  26.  září. 

Feria  Ví.  ante  Venceslai.  Mikuláš  Jahelník  s  předměstie  Ža- 
té ckéh  o  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  paměti,  že  jest  nebožtík  Václav  Pšovsky, 
člověk  páně  Špitálského,  mluvil  se  mnú,  přišed  ke  mně,  abych  jemu  pójčil  kopy 
grošuov.    I  pójčil  sem  mu.    I  pravil  jest  týž  Václav,  že  puojde  do  Prahy,  a  že  jest 


464  D.  XIIL  Begistra  soudu  kafíwmího. 

mu  pan  Jan  Pechanec,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  padesát  kop  dlužen,  a  že 
z  té  příčiny  chce  jíti  do  Prahy,  aby  sě  s  týmž  Pechancem  smluvil  o  těch  padesát 
kop,  aby  mu  je  dal.  I  potom  když  sě  zase  z  Prahy  vrátil,  přišel  ke  mně  zase.  Bylo 
to  v  neděli  v  postě,  bude  tomu  rok,  když  puost  přijde  najprve.  I  pravil  mi  tak, 
že  jest  mu  týž  Pechanec  těch  padesáti  kop  ještě  nedal,  než  když  mi  dá,  já  tobě 
tvou  kopu  grošuov  také  dám.   A  pak  hned  umřel   v  Zelený  čtvrtek. 

Vondráček  z  předměstie  Žateckého  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  vě- 
domo a  mám  v  paměti,  že  sem  vezl  nebožtíka  Václava  Pšovského,  člověka  páně 
Matyášova  Špitálského,  do  Prahy.  I  pravil  jest  týž  Václav,  že  do  Prahy  jede 
pro  tu  příčinu,  že  jest  nestatečen,  a  proto  aby  sě  s  panem  Janem  Pechancem,  mě- 
štěnínem Starého  města  Pražského,  smluvil  o  dluh  padesát  kop,  kteréž  mu  on  Pe- 
chanec dlužen  jest,  aby  mu  je  on  Pechanec  dal  aneb  některak  o  nich  aby  pořídili 
mezi  sebú.  A  potom,  když  doma  zase  byl,  pravil,  že  mu  nenie  dáno,  než  že  jest  ho 
pan  Pechanec  na  tom  postavil,  že  mu  mají  ty  peníze  padesát  kop  při  úrocích  svato- 
jiřských dány  býti.  I  nedočkal  jest  on  nebožtík  Václav  svatého  Jiřie ;  neb  jest  v  Ve- 
liký štvrtek  hned  umřel  v  noci  na  pátek.  Bude  tomu  rok  v  postě  najprv  příštím 
v  Zelený  štvrtek  na  pátek. 

Martin  ze  Pšova,  člověk  pana  mistra  Špitálského,  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  jest  nebožtík  Václav  Pšovský,  o  kteréhož  pan  mistr  má 
činiti  s  panem  Pechancem,  tu  ve  Pšově  rodilý  a  páně  mistra  Špitálského  byl  dědičný 
člověk.  Nikdy  jest  od  pana  Špitálského  sě  nevyhošfoval  ani  koho  jiného  za  pána 
dědičného  sobě  bral,  kromě  pana  mistra  Špitálského.  Toho  také  sem  svědom  a  pama- 
tuji, že  jest  týž  nebožtík  Václav  častokrát  to  mluvil,  že  jest  mu  pan  Jan  Pechanec, 
Starého  města  Pražského  měštěnín,  Lte  kop  dlužen,  a  že  od  téhož  pana  Pechance 
má  na  to  list. 

Matouš  ze  Pšova,  člověk  pana  mistra  Špitálského,  [sv.  p.]. 

Martin  Markovic  ze  Pšova,  mistra  Špitálského  člověk,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Jsem  toho  dobře  vědom  a  od  svých  starších  také  sem  slýchal,  že  jest 
Václav  Pšovský  rodič  Pšovský  byl  a  člověk  mistra  Špitálského  nikda  nevyhoštěný. 
To  také  pamatuji,  že  mi  jest  týž  nebožtík  Václav  Pšovský,  člověk  pana  mistra  Špi- 
tálského, toužil  toho,  že  jest  byl  u  pana  Jana  Pechance  v  Praze  o  dluh  svuoj 
o  Lte  kop,  aby  mu  je  on  Pechanec  dal,  a  že  mu  jich  nedal,  než  že  mu  odložil 
do  svatého  Jiřie  najprv  příštího,  že  mu  na  ten  čas  dány  budou.  Ale  on  Václav  ne- 
dočkal toho  svatého  Jiřie,  až  jest  umřel. 

R.  rV.  1.  H.  15.  a. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  465 

1867. 

Mezi  Janem  Polomcem  z  Polome  s  jedné,  a  Janem  Žatecským  z  Černčic  a  y  Lipenci 

8  strany  druhé.   1511,  30.  září. 

Feria  tertia  post  Michaelis  archangeli.  Jan  Petřík  z  Žatce 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  v  paměti  a  při  tom  sem  byl  v  Lipenci,  když  jest  Jan 
Žatecký  z  Černčic  Janovi  Polomcovi  z  Polome  dvuor  v  Kounově  Vatášuov  řekl 
kupiti.  A  on  Jan  Polomec  řekl :  Já  peněz  nemám.  K  tomu  Žatecký  pověděl :  Nemáš-li 
ty,  já  mám ;  než  ty  penieze  daj  napřed,  kteréž  máš,  a  jáf  vostatek  zaplatím  a  koupím. 

Jiřík  Pytlík  z  Jesenic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Při  tom  sem  byl  v  Lipenci 
u  Jana  Žateckého,  že  jest  on  Jan  Žatecký  řekl  Janovi  Polomcovi  dvuor  v  Kounově 
kupiti.  A  Jan  Polomec  řekl:  Nemám  peněz  tolik.  A  Jan  Žatecký  proti  tomu  řekl: 
Nemás-li  ty,  já  mám.  Ty  penieze,  které  máš,  napřed  daj.  Já  jej  tobě  kupiti  chci 
a  zaplatiti. 

R.  IV.  L  H.  16.  a. 

1868. 

Mezi  Jindřichem  z  Hodějova  o  Vondřeje  PíStka,  který  jest  v  Číčovicích,  s  jedné,  a  Šimkem, 

Vilánovým  synem  ze  vsi  Nadějkova,  s  strany  druhé.    1511,  2.  íljna. 

Feria  quinta  post  Jeronimi.  Mikuláš  Miksa  z  Volevče,  člověk 
páně  Jindřichuov  Hodějovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi  v  paměti,  že 
sme  chodili  z  rozkázánie  páně  Jindřichova  Hodějovského  k  Šimkovi,  Vilánovu  synu, 
do  Nadějkova.  Votázali  sme  sě  ho,  proč  jest  panu  Jindřichovi  Hodějovskému  zbil 
Vondřeje  Píštka,  člověka  jeho.  A  on  Šimek,  Vilánuov  syn,  řekl:  A  já  zbil  sem; 
však  toho  zapříti  nemohu. 

Matěj  Spaylek  z  Volevče  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Chodili  sme  z  rozkázánie 
pána  svého  Jindřicha  Hodějovského  k  Šimkovi,  Vilánovu  synu,  do  Nadějkova 
a  votázku  sme  na  něm  učinili:  Zná-li  sě  k  tomu,  že  jest  zbil  Vondřeje  Píštka,  člo- 
věka páně  Jindřichova  Hodějovského?  A  on  Šimek  řekl:  že  znám  sě  k  tomu,  že 
jsem  jej  zbil;  však  toho  zapříti  nemohu.  Toho  sem  vědom  také,  že  jest  on  Píštěk 
chrom  na  ruku  od  toho  jeho  Šimkova  zbitie. 

Martin  Mareš  z  Větrova,    člověk  páně  Hodějovského,   [sv.  p.] 
Sabbato  ante  Martini  [8.  listopadu]  tito  svědčili: 
Miksa  z   Volevče    u.    p.  n.  k.  s.  t.:   Toho  jsem   svědom:    přišel   Šimek 
Vylánuov  z  Nadějkova  do   domu  Vondřejova  Píštka  i  zsekal  jej   bez   žádné  hodné 
příčiny.  A  že  to  věc  krčemní  nebyla,  to  já  pamatuji.  A  ten  člověk  nešenkoval  nikday. 
Mareš  z  Větrova  u.  p.  n.  k.  s.  t:    Přišel  Šimek,  syn  Vylánuov  z  Naděj- 
kova, do  Větrova,  zsekal  jej  Vondráčka  Píštka  z  číčovic  bez  příčiny,  a  beze  vší  věci 
krčemní,  ješto  tu  žádné  krčmy  nebylo. 

ArchiT  Český  XIIL  59 


466  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

Matěj  z  Volevče  [sv.  p.] 

Jan  z  Větrova  [sv.  p.  s  doložením:]  Atén  Píštěk  jest  nynčko  v  Číčovicích 
a  tehdáž  byl  ve  Větrově,  a  to  že  nebyla  žádná  krčemní  věc  a  že  jest  neáenkoval  Píštěk. 
Jan  z  Uolevče  [sv.  p.].  Šimon  z  Volevče  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  G.  6.  b. 

1869. 

Mezi  Yoldřichem  Popelem  z  Yesce  puovodem  s  jedné,  a  Zdislavem  ze  Žlunic  pohnaným 

s  strany  druhé.  1511,  2.  října. 

Ve  štvrtek  po  svatém  Jeronýmu.  Martin  Molek  z  Nového 
města,  člověk  páně  Černčicského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Prosil  jest  pan  Zdislav 
ze  Žlunic  pana  Voldřicha  Popela  z  Vesce,  aby  jemu  on  pan  Popel  počekal  patnásti 
kop  grošuov  českých,  kteréž  mu  byl  dlužen  nebožtík  pan  Voldřich  ze  Žlunic,  bratr 
jeho  páně  Zdislavuov,  pravě  tak  on  pan  Zdislav:  že  já  vám  chci  zaplatiti  v  brzkém 
času.  Pan  Voldřich  Popel  řekl:  Milý  pane  Zdislave,  já  to  chci  pro  vás  rád  učiniti, 
že  chci  počekati  nerci  za  štvrt  léta,   ale  za  puol  léta. 

R  rV.  1.  G.  14.  b. 

1870. 

Mezi  Ladislavem  Yostrským  z  Sulevic  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Vlkem  z  Evietkova  po- 
hnaným s  strany  druhé.  1511,  2.  října. 

Ve  štvrtek  před  svatým  Františkem.  Jakub  Špaček  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  mám  dobře  v  paměti,  že  sem  já  sě  přikázal  panu  Ladislavovi  Vostrskému 
za  služebníka,  aby  mě  vopatroval  pan  Ladislav,  kdyby  mě  co  zašlo.  A  z  toho  pro- 
puštěnie  sem  nikdy  nežádal  od  pana  Ladislava,  aniž  mě  jest  propustil.  A  toto  jest 
mi  také  v  paměti,  že  jest  mě  zbil  pan  Jan  Vlk.  A  to  jest  také  tak  v  pravdě. 
A  pamatuji  sě  v  tom  tak,  že  jsem  prve  ještě,  než  sem  sě  přikázal  panu  Ladislavovi, 
byl  u  téhož  pana  Ladislava  služebníkem  zjednaným  do  roka  v  krčmě  v  Brocně. 
A  z  té  služby  nebyl  sem  propuštěn,  ač  mě  z  krčmy  propustili.  Ale  odpuštěnie  sem 
od  nich  nevzal. 

Feria  IV.  ante  Omnium  sanctorum  [29.  října].  Jakub  Šočevíč- 
kuov  syn  z  Berko vic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  svědomo,  že  pan  Jan  Vlk 
z  Kvítková  Čakovský  bil  Jakuba  Špačka  kuší  na  poli. 

Jan  z  Hoštky  [sv.  p.]. 

Něta  Tučná  z  Oujezdce  u.  p.  u.  k.  s.  t:  To  jest  mi  v  pamětí,  že 
sem  seděla  na  Čakovicích  u  pana  Vlka  s  Jakubem  Špačkem.  Tu  jest  mne  žádal  on 
Jakub  Špaček,  abych  došla  ku  panu  Ladislavovi  na  Brocen,  abych  ho  za  to  žádala, 
aby  von  vo  Špačka  stál  jako  vo  svého  služebníka,  pravě  týž  Jakub  Špaček,  že  jest 
se  jemu  panu  Ladislavovi  přikázal.  A  řekl  mi  týž  Špaček  za  to  botky  kupiti,  abych 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  467 

sě  přičinila  ku  panu  Ladislavovi,  aby  von  stál.  Tázal  sě  jest  Jakuba  Špačka  pan  Jan 
Vlk,  když  ho  z  vazby  vypustiti  kázal,  zná-li  sě  k  němu.  A  on  pověděl,  že  sě  ne- 
znám k  vám,  pane  Jene,  ale  znám  sě  ku  panu  Ladislavovi  Brocenskému,  jeho  sem 
sobě  za  pána  vzal  a  pHkázal  sem  sě  mu.  Tehdy  pan  Jan  Vlk  takto  k  němu  řekl: 
Poněvaž  sě  k  němu  znáš,  diž  zase  tam,  kdežs  prve  seďal.  A  kázal  ho  zase  vsaditi, 
protože  sě  k  němu  nechtěl  znáti,  než  ku  panu  Ladislavovi  Brocenskému. 

R.  IV.  1.  G.  17.  a. 

1871. 

Mezi  Janem  Zachařem  z  Ostrova  s  jedné,  a  panem  Vilémem  Ylburkem  z  Ylburka  s  strany 

druhé.  1511,  2.  října. 

Feria  V.  ante  Dionisii.  Petr  z  Haydmberka  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To 
jest  mi  svědomo,  že  pan  Zachař,  pán  muoj,  kázal  mi  jeti  na  koni  s  panem  Hrzkem 
podle  pana  Viléma  Ylburka,  abych  jel  nuli  nebo  dvě,  aby  pan  Vilém  Ylburk 
vohledal  sobě  toho  koně  plesnivého,  kterého  vzal  od  pána  mého  pana  Zachaře,  když 
jeli  z  Brna,  bude-li  mu  sě  líbiti;  a  nebude-li  mu  sě  líbiti,  aby  mu  pan  Ylburk  toho 
koně  plesnivého  zase  poslal  po  mně.  A  pan  Ylburk  kázal  mi  po  panu  Hrzkovi,  abych 
zase  jel,  že  chce  kuoĎ  ten  plesnivý  předsě  vzíti.  A  k  tomu  sě  podvolil  pan  Zachař, 
aby  pan  Ylburk,  který  kuon  má  najrychlejší,  toho  koně  plesnivého  s  ním  koštoloval 
za  puol  míle  neb  co  chce.  A  pan  Staněk  nějaký  vohledoval  toho  koně,  jest-li  daycha- 
vičný.  I  pověděl,  že  není. 

R  rv.  L  H.  17.  b. 

1872. 

Mezi  purgmistrem  a  raddou  i  vší  obcí  města  Loun  puovody  s  jedné,  a  paní  Annu  vdovu 

po  někdy  Mikšovi  z  Čemčic  pohnánu  s  strany  druhé.  1511,  S.  října. 

Feria  sexta  ante  Francisci.  Vavřinec  Březina,  služebník 
pánu  o  v  Lounských,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Edyž  sem  přišel  se  panem  purgmistrem 
a  se  pány  ku  paní  Anně  Mikáové  v  Lounech,  tehdy  ona  poděkovala  jest  panu  purg- 
mistru  a  pánóm,  že  jsú  k  ní  přišli.  A  potom  jest  řekla:  Pane  purgmistře,  páni 
milí!  Z  té  příčiny  sem  po  vás  poslala,  jakož  pan  Mikeš  nebožtík  zapomenul  sě 
jest  nad  zadusím  tímto  a  nic  jest  neodkázal,  já  pak  toho  na  duši  jeho  nechci 
nechati,  ale  chci  dáti  tři  sta  kop  míšeňských,  k  faře  sv.  Mikuláše  sto  kop  míšeňských, 
a  na  opravenie  mostu  sto  kop  míšeňských,  a  na  opravenie  cest  k  Matce  božie 
a  k  svatému  Petru  sto  kop  míšeňských.  Tehdy  páni  řekli  sú  jí  k  tomu:  Milá  paní 
Anna !  Bohdá  pán  Buoh  pro  takový  milosrdný  skutek  vás  pozdraví.  A  ona  jest  řekla : 
Jestliže  mne  pán  Buoh  pozdraví,  chci  to  sama  skutečně  zpraviti. 

Kateřina  od  pana  Alše,  řezníka  z  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byla  sem 

69^ 


468  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

při  tom,  když  pan  purgmistr  se  pány  přišli  ku  paní  Anně,  vdově  po  někdy  Miku- 
lášovi z  Černčic  v  Lounech.  Tehdy  ona  přivítavši  je,  takto  k  nim  mluvila:  Milí  páni! 
Proto  sem  po  vás  poslala,  že  sě  muoj  pán  zapomněnul  nad  svú  duší;  ale  já  toho 
učiniti  nechci,  ale  chci  dáti  tři  sta  kop  míšeňských,  na  zádušie  k  svatému  Petru 
a  k  Matce  božie  na  ty  cesty,  aby  je  opravili,  sto  kop,  k  faře  sto  kop  a  na  opra- 
vení mostu  také  sto  kop.  A  páni  poděkovali :  Boday  vás  pán  Buoh  pozdravil !  A  ona 
paní  Anna  řekla :  Milí  páni,  pozdraví-li  mě  pán  Buoh,  že  chci  to  skutečně  hned  dáti. 

Lidmila  od  pana  Hubky  Semiana  v  Lounech,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byla 
sem  při  tom,  když  pan  purgmistr  s  jinj^mi  pány  přišel  ku  paní  Anně  Mikšové  v  Lounech. 
A  ona  když  je  přivítala,  mluvila  k  nim  tak:  Milí  páni!  Proto  sem  po  vás  poslala, 
že  nebožtík  pan  Mikeš  zapomenul  sě  nad  svú  milů  duší  a  neodkázal  nic  k  záduší. 
Ale  já  toho  nechci  učiniti,  než  chci  dáti  jmenovitě  tři  sta  kop  míšeňských  na  zá- 
dušie, k  faře  svatého  Mikuláše  sto  kop  míšeňských,  na  opraveuie  cest  k  Matce  božie 
a  k  svatému  Petru  sto  kop  míšeňských  a  na  mostu  vopravovánie  sto  kop  míšeň- 
ských. A  páni  jie  řekli:  Bohdáť  vás  pán  Buoh  pozdraví.  A  ona  řekla:  Pozdraví-lif 
mě  pán  Buoh,  žeť  to  chci  skutečně  hned  naplniti. 

Anička,  podruhyně  od  paní  Mikšové  z  Loun,  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  H.  21.  b. 

1873. 
Mezi  Petrem  ze  Mlaynice  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Gutšteina  s  strany  druhé.  1511,  7.  října. 

Feria  IIL  post  Francisci.  Jan  v  Praze  obývající  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  svědomo,  že  jsem  chodil  s  listem  od  Petra  Mlayneckého  ku  panu  Janovi 
z  Gutšteina.  I  nalezl  sem  ho  na  rynku,  chtěl  sem  mu  dáti  ten  list,  a  on  ho  přijíti 
nechtěl,  pravě  tak:  Vím  já,  vodkud  jest  ten  list;  však  jest  již  u  mne  jednou  byl. 
A  nalál  mi  i  potrhal  sě  na  mne,  jako  by  mne  chtěl  bíti. 

Jíra  ze  vsi  Svatého  Pole,  člověk  páně  Mlaynecského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Takto  sě  stalo:  Poslal  mě  pan  Petr  Mlaynecký  s  listem  puohončím,  který 
sem  od  pana  Johanesa  vzal,  který  puohony  vydává.  A  já  šel  sem  s  tím  listem  do 
té  hospody,  kdež  pan  Jan  Gutštein  stává;  neb  mi  tak  pán  muoj  rozkázal,  abych  ten 
list  puohončí  dal  jemu  panu  Janovi  Gutšteinovi.  I  nenalezl  sein  ho  v  té  hospodě. 
Potom  sem  ho  potkal  na  mostě  Pražském  i  chtěl  sem  mu  jej  ten  list  dáti,  a  on  ho 
vzíti  nechtěl,  pravě  tak :  Však  vieš,  kde  hospodou  stojím ;  pan  Mlaynecký  dobře  vie. 
Potom  navrátil  sě  zase  —  neb  již  byl  počal  jeti  pryč  —  i  řekl:  Daj  sem  ten  list! 
I  vzal  jej  v  ruku  a  pohleděl  naň;  kázal  mi  jej  zase  vzíti.  A  služebník  jeho  páně 
Gutšteinuov  potrhal  sě  na  mně  a  řekl:  Vezmi  list  zase,  jeb  svú  mater;  neb  tě 
s  mostu  svrhu!  A  já  vzal  sem  zase  ten  list  od  pana  Jana  z  Gutšteina.  A  když 
sem  jej  vzal,   tehdy  pan  Kukštein   řekl  mi  tak:    Ať  přijede  ke  mně  pan  Mlaynecký 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511,  469 

sám  večer  nebo  ráno,  že  vo  to  dobře  srovnáme.  A  já  sem  tak  pánu  pověděl,  co  mi 
pan  Gutštein  mluvil. 

R.  IV.  1.  H.  16.  a. 

1874. 

Mezi  Šimkem  z  Břehoryje,  člověkem  paní  Aleny  z  Čečelic,  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Oustí 

oc  8  strany  druhé.  1511,  17.  října. 

Feria  Ví.  post  Galii.  Janek  Matějuov  z  Břehoryje,  člověk 
paní  Aleny  z  čečelic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  Šimek  z  Břeho- 
ryje, člověk  paní  Aleny  z  čečelic,  nasekal  sáně  dřívie  v  lese  Matějíčkova  Jana 
z  Srdova,  a  on  Jan  Matějíčkuov  námi  ^osvědčil,  že  mu  posekáno  a  vodvezeno  s  sánie 
dřívie.  Potom  pan  Jan  Ouštěcký  poslal  k  nám  do  vsi  lidi  své  konšely  s  tím  Janem 
Matějíčkovým,  aby  zvěděli,  jest-li  to  tak,  že  by  bylo  sekáno  Janovi  Matějíčkovu 
z  Srdova  dřívie.  A  my  sme  pověděli,  že  jest  tak,  což  sem  tuto  nyní  pověděl. 

Réha  z  Břehoryje,  člověk  paní  Aleny  Tečínské,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  přijel  Matějíčkuov  syn  Jan  z  Srdova  do  Břehoryje,  pravil  tak,  žaluje  rychtáři 
a  obved  to  námi  kmety,  že  jest  mu  dřívie  posekal  Šimek  z  Břehoryje,  člověk  paní 
Tečínské.  A  tu  on  Jan  musil  uničiti,  že  to  pokáze,  že  jest  Šimek  mu  to  dřívie  po- 
sekal. A  já  sem  zan  za  téhož  Jana  Matějíčkova  syna  slíbil. 

Pavel  z  Břehoryje,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  svědomo,  že  jest  Šimek 
z  Břehoryje  posekal  Janovi  Matějíčkovu  synu  z  Srdova  dřívie ;  neb  ten  Jan  Matějíč- 
kuov syn  námi  to  obvedl. 

R.  rV.  L  H.  26.  b. 

1875. 
Mezi  paní  Alenu  z  Čečelic  oc  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Oustí  s  strany  druhé.  1511, 17.  října. 

Feria  VI.  post  Galii.  Vavřinec,  rychtář  z  Malešova,  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Že  já  nemám  žádného  syna,  než  pastorka,  kterémuž  říkají  Tuoma.  A  jeho 
Tuomovému  otci  říkali  Kříž. 

Jan  Žakule  z  Malešova,  člověk  paní  Aleny,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest 
mi  to  vědomo,  že  trhali  střechu  krčmáři  páně  Sazymovému,  Jakubovi  Ghocholoušovi, 
nějaký  Jakub  Chrapáč  s  bratrem  svým  s  jakéhos  přístřešku.  A  toho  sem  svědom,  že 
Vavřinec  rychtář  z  Malešova  nemá  žádného  syna,  než  pastorka,  kterémuž  říkají  Tuoma. 

Janek  Matějuov  z  Břehoryje  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jsem  toho  svědom, 
že  Vavřinec  Kray,  rychtář  Malešovský,  nemá  žádného  syna,  než  pastorka. 

Řéha  z  Břehoryje  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  rychtář  Male- 
šovský nemá  žádného  syna,  než  pastorka  Tuomu. 

Pavel  z  Břehoryje  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  H.  26.  a. 


470  D.  XIII.  Registra   sotMÍu  komamiho. 

1876. 

Mezi  Václavem  Eyharem,  méitěnínem  města  Loun,  s  jedné,  a  Kateřinu  Doušoyú,  mčStkú 

Menšího  města  Pražského,  s  strany  druhé.  1611,  17.  října. 

Feria  YI.  post  Galii.  Anna  Václavova  z  Loun  u.  p.  k.  n.  k.  s.  t: 
Jest  mi  to  v  paměti,  že  sem  to  slyšala  od  nebožtíka  Douši,  který  byl  sě  na  Malú 
Stranu  do  Prahy  vystěhoval  od  nás,  že  jest  tak  týž  Důša  pravil:  Co  sem  kolivěk 
měl  peněz  u  Eyharky,  vaší  sousedy,  že  sem  je  od  ní  pobral.  A  proto  sem  tvého 
muže  zavolal,  aby  mu  to  svědomo  bylo. 

Duora,  podruhyně  od  Václavové  z  Loun,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi 
to  vědomo  a  v  paměti  mám,  že  jest  nebožtík  Douša  pravil  tak:  Což  sem  koli  měl 
peněz  u  Kyharky,  že  sem  pobral  je  všecky. 

R.  rV.  L  H.  27.  b.    SroT.  STédomí  &  1785  a  1862  na  str.  406  a  460. 

1877. 

Mezi  Václavem  Pehmem  z  Eonobrž  s  jedné,  a  Janem  Zeleným  z  Sobotky  na  Horách 

Euthnách  obývajícím  s  strany  druhé.  1511,  17.  října. 

Feria  Ví.  post  Galii.  Jiřík  Glingolec,  písař  Václava  Pehma 
z  Eonobrž,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toto  mi  vědomo  jest,  že  jest  pan  Václav  Pehm 
z  Eonobrž  pójčil  panu  Janovi  Zelenému  z  Sobotky  šestnácte  kop   grošuov  českých. 

R.  IV.  1.  BL  26.  b. 

1878. 

Mezi  panem  Janem  z  Oustí  oc  s  jedné,  a  Šimkem  z  Břehoryje,  člověkem  paní  Aleny  z  Če- 

čelic,  s  strany  druhé.   1511,  [17.  října]. 

Pavel  z  Břehoryje,  člověk  paní  Aleny  z  Čečelic,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Toho  sem  svědom,  že  Jan,  Matějíčkuov  syn  z  Srdova,  člověk  páně  Oušteckého,  vinil 
Šimka  z  Břehoryje  z  toho,  že  mu  dříví  posekal  v  lese  téhož  Jana,  Matějíčkova  syna. 
A  týž  Jan  námi  to  oznámil.  Ale  ten  Šimek  z  Břehoryje  prve  mu  přel  toho,  ale 
potom  sě  k  tomu  seznal. 

Ééha  z  Břehoryje,  člověk  paní  Aleny  z  Čečelic,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
To  mám  v  pamětí,  že  přijel  Jan,  Matějíčkuov  syn  z  Srdova,  člověk  páně  Ouštec- 
kého, do  Břehoryje  a  žaloval  na  Šimka,  že  mu  dříví  rubal  v  lese  jeho.  A  obvedl 
to  týž  Jan  námi  kmety.  A  Šimek  mu  toho  přel,  tak  že  mu  Jan,  Matějíčkuov  syn, 
uručiti  musil,  že  nan  to  provede.  Potom  pak  on  Šimek  sám  sě  k  tomu  seznal  a  ptal 
sě  jeho  Jana,  Matějíčkova  syna,  co  chce  za  tu  škodu.  A  on  Jan  řekl,  že  chce  kopu. 

Janek  Matějuov  z  Břehoryje  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom, 
že  jest  přijel  k  nám  Jan,  Matějíčkuov  syn  z  Srdova,  člověk  páně  Oušteckého.  Vob- 
vozoval  to  námi,  že  jest  mu  nasekal  s  sáně  chvojie  v  jeho  dědině  Šimek  z  Břeho- 


.1^. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  471 

ryje.  Prve  jest  týž  Šimek  mu  toho  přel;  ale  potom  sě  seznal  a  tázal  sě  jeho  Jana, 
Matějíčkova  syna,  co  by  chtěl  za  tu  škodu. 

E.  rV.  1.  H.  87.  a.    SroT.  STědomí  č.  1874  na  str.  469. 

1879. 

Mezi  panem  Janem  z  Oustie  oc  s  jedné,  a  Tuomou,  rychtářovým  synem  z  Malešova,  s  strany 

druhé.  1511,  17.  října. 

Feria  VI.  post  Galii.  Jan  příjmím  Žakule  z  Malešova  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  když  některý  čas  povadivše  sě  s  Jakubem  Chocholoušem, 
krčmářem  v  Malešově,  Jakub  Chrapáč,  i  trhal  mu  týž  Chrapáč  snopky  s  přístřešku 
jakéhos  nad  stolem  na  dvoře  u  téhož  krčmáře.  Potom  Tuoma,  rychtářuov  pastorek, 
vzal  tři  neb  čtyři  snopky  nedotržené,  vopověděl  sě  jemu  Chocholoušovi  krčmáři 
a  řekl  mu:  Teď,  hospodáři,  pohleď,  tyto  snopky,  které  visí,  já  votejmu,  ať  lidem 
nepřekážejí;  zda-li  by  ty  řekl,  že  já  tobě  to  trhám  aneb  lamám?  I  vodložil  těch 
snopkuov  na  stranu  ke  zdi. 

Tof  příjmí  Horn  z  Chomutova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo, 
že  chodiec  po  svém  diele,  i  přišel  sem  do  vsi  Malešova  k  Jakubovi  krčmáři.  Tu 
sem  viděl,  že  nějací  čtyři  přišli  s  večera  do  krčmy  a  tu  sežrali  a  spili,  a  spivše  se, 
střechu  před  krčmu  samu  strhli  a  osekali  a  preč  metali.*)  A  k  tomu  stůl  před 
krčmu  převrátili  a  do  bláta  vrhli,  a  ven  sekerami  a  tesáky  házeli  a  tu  celu  noc 
bouřili  a  pobiedili  se  ven  z  krčmy,  co  jich  krčmářka  prosila,  aby  jí  takového  kvaltu 
a  škody  nedělali,  nic  plátno  nebylo.  A  když  svietalo,  šli  preč  s  krčmy.  Než  je  sem 
neznal,  ktož  jsů  a  vodkudž  jsů  byli.  Jiného  nic  neviem,  co  svědčiti. 

R  rv.  1.  H.  27.  b.  Poslednější  STédomí  je  napsáno  též  na  přiloženém  lístkn,  z  kterého  do  registra 
bylo  přepsáno,  nebof  přepisovač  chybné  tnto  napsal  na  př. :  *)  přič  měli.    Srov.  STědomi  č.  1875  na  str.  469. 

1880. 
Mezi  Hynkem  z  Polúče  s  jedné,  a  paní  Annu  z  Kovaně  oc  s  strany  druhé.   1511,  18.  října. 

Sabbato  die  Luče  ewangeliste.  Jan  Eačkovský  z  Eačkovic 
vzav  to  na  svú  víru  a  na  svú  duši  svědčil  takto:  Přišel  sem  ku  paní  Anně  z  Ko- 
vaně, staré  paní  kancléřové,  a  zjednal  sem  jí  služebníka  Hynka  z  Police  —  neb 
jest  mne  JMt  za  to  žádala  —  na  třech  kopách  groších  českých.  A  měla  mu  k  tomu 
šaty  chodicí  dáti.  A  toho  času  byl  sem  u  pana  Jiříka  Bezdružického. 

Jiljí  Taubnhem  vzav  to  k  své  víře  a  k  své  duši  svědčil  takto:  To  mám 
v  paměti,  že  jest  paní  Anna,  stará  paní  kancléřova  JMt,  mluvila  se  mnú,  abych 
u  JMti  byl.  I  byl  sem  u  JMti  za  několik  nedělí.  I  slyšal  sem  od  jiných  komor- 
níkuov,  od  Štafana  i  také  od  Hynka  z  Police,  že  on  Hynek  byl  u  JMti  na  třech 
kopách  groších  českých  do  roka  a  k  tomu  že  jest  mu  měla  šaty  chodicí  dáti. 

R.  IV.  1.  BL  28.  a. 


472  D,  Xm.  Registra  soímíu  komorního. 

1881. 

Mezi  Jakubem  konvářem,  méštěnínem  Nového  města  Pražského,  puovodem  s  jedné,  a  Vá- 
clavem Řepnicí  z  Řepníc  pohnaném  s  strany  druhé.   1511,  22.  října. 

Feria  IV.  post  XI  millia  virginum.  Barthoš  Zvonař,  měštěnín 
Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  když 
sem  žádal  pana  Václava  Řepnice,  aby  mi  zjednal  sud  cínu,  i  dal  sem  jemu  panu 
Řepnícovi  peníze  pít  a  sto  kop,  na  míšeňský  groše  počítajíc.  I  zvěděv  to  pan  Jakub 
konvář,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  žádal  mne  za  to,  abych  mu  zjednal  podle 
sebe  také  sud  cínu.  I  mluvil  sem  s  panem  Václavem  Repnicí,  chtěl-li  by  peníze 
vzíti  a  druhý  sud  cínu  zjednati  témuž  Jakubovi  konváři.  A  on  to  řekl  učiniti,  ale 
že  by  Jakub  konvář  musil  počekati  dvě  nebo  tři  neděle.  I  přijal  jest  peníze  on 
pan  Řepnice  skrze  mne  od  Jakuba  konváře  pít  a  sto  kop  grošuov  míšeňských. 
Jeden  sud  poslal,  kterýž  mně  měl  býti;  a  který  Jakubovi  konváři,  toho  nedal  až 
dosavád.  Jakž  sě  to  dalo,  rok  minul  před  svatů  Trojicí. 

R.  rV.  1.  J.  10.  b. 

1882. 

Mezi  Dorotu  od  Hory  Euthny  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Hrbkem  vinopalem,  měštěnínem 
Starého  města  Pražského,  pohnaném,  s  strany  druhé.   1511,  29.  října. 

Feria  IV.  ante  Omnium  sanctorum.  Václav  mlynář  z  Poděbrad 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti,  když  sem  byl  zde  na  Novém  městě  na  Nových 
mlajních,  svěřila  mi  byla  nebožka  Alenka,  která  v  Starém  městě  Pražském  u  Pele- 
chové  umřela,  pytlík  drahný  kožený  grošuov  starých  s  truhlicí ;  a  k  tomu  syna  svého 
přivolala  a  pověděla  tak,  že  což  jest  grošuov  těch  v  tom  pytlíku,  že  jest  Dorotino 
od  Hory  Kutny,  kteráž  jest  tehdáž  u  Hory  nebyla,  ale  v  Praze.  Potom  pak  táž 
Alenka  vzala  ty  všecky  groše  od  nás.  Já  sem  sě  stěhoval  z  Prahy  do  Slaného  a  ona 
ku  paní  Pelechové  nebožce   do  Starého  města  Pražského. 

Zigmund  z  Pardubic,  sukna  barvíř,  syn  nebožky  Alenky,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Že  jest  mi  táž  Alenka,  mátě  má,  tajně  pověděla,  že  skrze  Dorotu  od 
Hory  přišla  jest  k  statku,  pravice  tak,  abych  já  toho  žádnému  nezjevoval,  že  se  jí 
nebožce  Alence,  mateři  mé,  dostalo  po  muži  Doroty  od  Hory  Kuthny  šest  kop  zlatých 
uherských  a  grošuov  drahně;  těch,  pravila,  že  ještě  nepřečetla,  a  z  toho  pra- 
vieci,  že  má  ve  jméno  božie  udělovati  a  Dorotě  věrně  a  právě  v  tom  učiniti;  neb 
skrze  ni  k  tomu  přišla.  Šatuov  pak  a  cínového  nádobie  dosti  měla  po  témž  muži 
Dorotiném.  Svědom  jest  toho  Václav  mlynář  z  Poděbrad;  neb  jemu  byla  neboška 
mátě  má  dala  schovati  všecku  tu  summu  peněz  a  zlatých  s  truhlicí  k  věrné  ruce, 
a  .on  jí  jest  v  tom  právě  učinil  a  vrátil  jí  všecko,  když  sě  měl  stěhovati  z  Prahy  do  Slaného. 


Svědomí  Je  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  473 

Kateřina  mlynářka  z  Poděbrad  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  Dorota  přijela 
od  Hory,  schovanice  Alenčina,  žádala  jest  mne,  abych  já  k  ní  k  Alence  došla.  A  já 
vzavši  paní  Mandelenu  písařku  s  sebú  i  šla  sem  k  ní  k  též  Alence,  ku  paní  Pele- 
chové  nebožce.  Žádala  toho  Dorota,  aby  voznámeno  bylo,  jaký  statek  ona  Dorota 
u  ní  u  Alenky  měla.  Ale  Alenka  nedala  sě  v  tom  vohledatí  a  hněvala  se  na  ni  na 
Dorotu,  že  by  jí  nevěřila.  Potom  sešedši  doluov  žádala  jí  Doroty,  klekši  u  truhlice, 
aby  nezjevovala  před  mužem  svým  ona  Dorotha,   co  má  statku  u  ní,  u  též  Alenky. 

Petr  koželuh,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  nebožka  Alenka,  když  sem  od  nie  duom  koupil,  vzala 
ode  mne  deset  kop  grošuov  závdavku.  A  když  táž  Alenka  byla  u  mne  podruží, 
mluvila  táž  Alenka  tak:  ktož  mou  dceru  pojme  Dorotu,  že  po  ní  chci  dáti  štyry 
sta  kop.  To  také  pamatuji,  některú  chvíli  nádobí  cínové  vytřevši  ukazovala  mi  jej, 
a  já  sem  jí  řekl:  Ghceš-li,  dámf  za  to  nádobí  třidceti  kop.  A  ona  pověděla,  že  jest 
to  Doroty  mé;  kdyby  bylo  v  prodaj,  dal  by  za  ně  více  nežli  třidceti  kop.  A  cožkoli 
chovám,  chovám  Dorotě  všecko.  Což  sů  kolivěk  měli,  se  vším  sů  sě  ode  mne  vystěhovali. 

Mandelena  písařka  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  když 
Dorota  od  Hory  přišla  ke  mně  s  Kateřinu  mlynářku,  žádajíc  mne,  abych  s  ní  šla 
ku  paní  Pelechové  do  sklepu,  ku  paní  Alence,  chtieci  vzíti  sobě  s  lože  šatuov.  A  ona 
Alenka  jí  lála:  Což  si  chtěla  bráti,  ať  by  na  cestě  pobrali!  Dorota  jí  odpověděla: 
Všakť  nyní  nevezmu,  než  s  lože  šatuov.  Budu-li  co  více  chtíti  bráti,  však  já  přijdu 
k  tobě  s  dobrými  lidmi.  Tu  sem  já  u  ní  u  též  Alenky  viděla  dosti  šatuov  ložních, 
a  když  truhlu  odevřela,  viděla  sem  dosti  šatuov,  prostěradl,  cích,  ubrusův  a  jiných 
šatuov.  A  druhá  truhla  byla  cínového  nádobie,  mís,  taléřuov  a  konví,  a  jmenovitě 
šestnást  konví  cínových  bylo.  A  trub  plátna  několik  bylo.  Chtěla  ho  Dorota  nětco 
vzíti;  a  Alenka  nedala,  při  tom  sě  s  ní  jednak  vadila,  jednak  prosila,  aby  aspoii 
sobě  nechala  těch  dobrých  grošuov  sta  kop,  aby  před  mužem  nepravila,  aby  o  nich 
nevěděl.  Tehdáž  jest  nic  víc  nevzala,  než  s  košili  plátna  knězi  Mikulášovi. 

Barbora  podruhyně  od  Petra  koželuha  s  Poříčí  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Častokrát  sera  slaychala,  že  jest  pravívala  nebožka  Alenka  o  té  Dorotě,  která  nyní 
u  Hory  jest,  že  Dorota  má  u  mne  štyry  sta  kop  hotových;  pak  cínového  nádobí  co 
jest  bylo  a  šactvie,  tomu  počtu  nevím,  neb  jest  toho  ona  Alenka  nebožka  měla  bez 
nedostatku.  Nad  to  sem  já  chodívala.   A  to  jest  bylo  všecko  Dorotino. 

Bita  Třebenkova,  vdova  s  Poříčí,  soukenice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To 
mi  svědomo,  že  jest  nebožtík  Šimon,  bratr  mého  muže  nebožtíka  a  potom  manžel 
Doroty  od  Hory,  schovati  mi  dal  štyry  sta  zlatých.  Ukazoval  mi  je,  vohlédala  sem 
je,  ale  nečtla  sem  jich.  I  vzal  jest  je  tayž  Šimon  ode  mne  zase. 

Jakub  koželuh,  měštěnín  Nového  města  Pražského  s  Poříčie, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  jest  říkala  o  té  Dorotě,  která  nyní  u  Hory 

Archiv  Čegký  XIH.  60 


474  D.  XIII,  Registra  soudu  kofnomího, 

jest,  nebožka  Alenka,  která  umřela  v  Pelechovic  domě,  takto:  že  má  Dorota  u  mne 
peníze. 

R.  IV.  1.  J.  21.  a. 

1883. 

Mezi  Dorotu  od  Hory  Kutny  puovodem  s  jedné,  a  knězem  Janem  Eoralem,  v  Novém  městě 

Pražském  bydlejícím,  pohnaným  s  strany  druhé.  1511,  [29.  října]. 

Václav  mlynář  z  Poděbrad  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  při- 
nesla Alenka  nebožka  truhlici  ke  mně,  dokudž  sem  byl  na  Novém  městě  Pražském 
na  Nových  mlajních.  I  otevřela  mi  tu  truhlici  a  ukázala  pytlík  kožený  grošuov 
starých,  přivolavši  k  tomu  syna  svého,  a  pověděla,  že  jsú  ty  groše  Dorotiny  od  Hory. 
Ale  tehdáž  jest  nebyla  u  Hory,  než  byla  jest  v  Praze.  Potom  když  sem  sě  do  Sla- 
ného stěhoval,  vzala  jest  ode  mne  ty  groše  s  tím  pytlíkem  i  truhlici  a  stěhovala  sě 
k  nebožce  paní  Pelechové  do  Starého  města  Pražského. 

Zigmund  z  Pardubic,  sukna  barvíř,  syn  nebožky  Aleny,  [sv. 
stejně  jako  na  str.  472]. 

Kateřina  mlynářka  z  Poděbrad  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Dorota  od  Hory 
Kuthny  přijela  žádajíc,  abych  šla  k  nebožce  paní  Alence.  A  já  šla  sem,  pojavši  paní 
Mandelenu  písařku.  I  žádala  jest  táž  Dorota,  aby  Alenka  oznámila  před  paní  Pe- 
lechovou  a  před  námi,  který  statek  ona  Dorotha  má  u  nie  u  též  Alenky.  A  ona 
nechtěla;  ale  vyšedši  dala  jí  políček,  i  nic  jí  neoznámila,  a  prosila  jí  Doroty,  aby 
před  mužem  svým  neoznamovala  všeho,  což  má  u  ní  u  Alenky,  aby  aspoň  sto  kop 
sobě  těch  grošuov  vostavila.  Dorota  pověděla,  že  ne  proto  chci  to  oznámiti,  aby 
měla  od  ní  to  bráti,  ale  protože  jest  smrtedlná  a  pro  smrt,  že  žena  letitá  jest. 

Petr  koželuh,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  [sv.  p.  jako 
na   str.    473]. 

Mandelena  písařka,  městka  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  Toho  sem  svědomá,  že  Dorota  od  Hory  přišla  ke  mně  se  paní  Kateřinu 
mlynářkou,  proséc,  abych  s  ní  šla  ku  paní  Pelechové  do  sklepu,  kterýž  Alenka 
s  touž  Dorotou  u  též  Pelechové  najaly  spolu,  chtieci  ona  Dorotha  vzíti  sobě  asi 
s  lože  šatuov  a  oznámiti  před  námi  a  před  paní  Pelechovú,  který  statek  u  ní  u  též 
Alenky  má.  Ale  Alenka  nechtěla,  by  to  ona  oznámila,  i  bíti  ji  počala  i  prositi,  aby 
aspoň  sto  kop  těch  starých  grošuov  sobě  nechala,  aby  muž  o  nich  nevěděl,  pravieci 
tak  táž  Alenka:  Nebudeť  jich  ten  tvuoj  muž  kostkář  bohdá  čísti.  To  mám  dobře 
v  paměti,  že  sem  viděla  v  truhle  šatuov  dosti,  cích,  prostěradl,  ubrusuov,  ručníkuov, 
že  toho  plná  truhla  byla.  A  v  druhé  truhle  cínové  nádobie  bylo,  mísy  cínové,  taléře 
a  konví  šestnást  menších  i  větčích,  plátna  tři  neb  štyry  trouby.  Tehdáž  jest  ona 
Dorota  nic  nevzala,  než  s  lože  šatuov   vzíti  chtěla,  a  řekla:    Budu-li   co   více  chtíti 


SvSdomi  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  475 

vzíti,  přijdu  já  s  dobrými  lidmi,  aby  potom  neřekla,  žes  mi  více  vydala,  než  jsi 
mi  vydati  měla.  I  vzavše  s  košili  plátna  knězi  Mikulášovi,  šli  sme  pryč. 

Barbora,  podruhyně  od  Petra  koželuha  s  Poříčí  [sv.  p.  jako  na 
str.  473]. 

Bita  Třebenková,  soukenice,  vdova,  městka  Nového  města 
Pražského,  [sv.  p.  jako  na  str.  473]. 

Jakub  koželuh,  měštěnín  Nového  města  Pražského  s  Poříčí, 
[sv.  p.  jako  na  str.  473]. 

R.  rV.  1.  J.  23.  a.    SroY.  předcházející  SYédomí  i.  1882. 

1884. 

Mezi  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Mutrplosem  z  Tedražic 

pohnaným  s  strany  druhé.  1511,  30.  října. 

MD  jedenástého  feria  V.  ante  Omnium  sanctorum.  Václav 
Mečíř,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest 
v  paměti,  že  jsem  z  šatlavy  Staroměstcké  vyručil  Havla  z  Hostie  od  Jeronýma 
Mutrplosa,  kterýž  jest  na  místě  Václava  Mutrplosa,  pastorka  svého,  přijímal  mě  za 
rukojmí  ku  právu  postavení  pod  sto  kop  grošuov  českých,  kdyby  mi  dal  tři  dni 
aneb  čtyři  napřed  věděti,  abych  jej  postavil  ku  právu. 

Křtěn  z  Vodo  chod  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Kdež  naříkají  Havla  vladyku,  že  by 
na  gruntích  nebožtíka  pana  Jana  Mutrplosa  seděl,  my  to  známe,  že  sě  jest  nehaybal 
s  gruntuov  svobodných  do  dnešního  dne,  ale  sedí  na  gruntu  svém  svobodném  v  Ho- 
stících po  otci  svém.  Než  syn  jeho  Křtěn,  ten  jest  dosedl  na  grunt  pana  Jana  ne- 
božtíka Mutrplosa  starého,  a  na  tom  gruntu  sedě  Řéhovském,  učiněn  byl  konšelem. 
Potom,  když  pan  Jan  Mutrplos  umřel,  tehdy  paní  manželka  jeho  paní  Anna  obsta 
vila  statek  Křtěnovi  na  tom  gi-unthu  Řéhovském.   Toho  my  nevíme  proč. 

Zigmund  z  Postřižína  [sv.  p.]. 

Feria  VI.  post  Omnium  sanctorum  [7.  listopadu].  Jíra  u  Bílka 
v  Novém  městě  Pražském  u  svatého  Petra  bydlející  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  svědomo,  že  jest  nebožtík  pan  Mutrplos  starý  rukou  dáním  přijal  v  statek 
Réhovský  v  Hostících  Kltěna,  Havlova  syna,  odtudž  z  Hostie.  Tehdáž  sem  já  u  něho 
u  Havla  byl. 

Jakub,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  proti  Tuoním  ha- 
dovým bydlející,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  já  pamatuji,  neb  sem  sě  tu  v  Hostících 
rodil,  že  Havel  Hoštický  na  gruntu  svém  svobodném  vždycky  tu  v  Hostících  jest 
seděl  a  odtud  sě  nikdy  nehýbal  i  podnes. 

Šimon  rychtář  z  Větrošic  [sv.  p.]. 

Petr  z   Postřižína  u.   p.  n.  k.  s.  t.:    Co   sě   dotýče  Havla  Hoštického, 

60' 


476  D.  XUL  Registra  soudu  komorního. 

svědom  sem  toho,  že  jest  sě  nehaybal  nikdy  s  svobodstvie  své[ho],  než  syn  jeho 
Křtěn,  ten  jest  dosedl  na  grunty  páně  Mutrplosovy,  a  konšelem  učiněn  byl  týž  Křtěn 
od  pana  Mutrplosa  nebožtíka.  Pak  po  jeho  smrti  kudy  on  Křtěn  jest  z  těch  gruntuov 
vyveden,  toho  já  nevím. 

Pavel  rychtář  z  Vodoliny  Vody  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  vědomo 
a  v  paměti,  jakž  sem  já  vod  některého  a  vodě  třidcíti  let  v  Vodoleně  Vodě,  že  Havel 
z  Hostíc  s  svého  grunthu  nikdy  sě  jest  nehýbal.  Než  syn  jeho  Křtěn,  ten  jest  dosedl 
na  grunth  páně  Mutrplosuov  za  nebožtíka  starého  Mutrplosa.  Pak  po  páně  Mutr- 
plosově  smrti  jest  on  Křtěn  hnul  sě  z  Hostie,  ale  já  nevím  proč. 

Jan  rychtář  z  Břežan  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  v  paměti,  že  Havel 
z  Hostie  s  svých  svobod  nikdy  jest  nevysedal;  než  syn  jeho  Křtěn,  ten  jest  vysedl 
na  grunty  nebožtíka  pana  Mutrplosa.  A  Vaněk  konšel  z  Hostie  to  jest  vyznal,  že 
toho  žádný  nemuož  pokázati,  aby  Havel  sliboval  člověčenstvie  panu  Mutrplosovi. 

Zigmund  z  Břežan  [sv.  p.  s  dodatkem:]  A  toto  jest  seznal  Václav 
konšel  z  Hostie  ve  Klíčanech  u  rychtáře,  že  toho  žádný  nemuož  řéci,  by  Havel 
Hoštický  člověčenstvie  sliboval  panu  Mutrplosovi. 

R.  rV.  1.  J.  26.  b. 

1885. 

Mezí  Zigmundem  Rohem  z  Vlkánova  puovodem  s  jedné,  a  Martu  Pechancovú,  méštkú  Sta- 
rého města  Pražského,  pohnánu  s  strany  druhé.  1511,  31.  října. 

Feria  VI.  in  vigilia  Omnium  sanctorum.  Jan  rychtář  z  Ne- 
hvizd  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byl  povolán  ku  panu  Petrovi  Pašinkovi  s  Petrem 
kovářem  odtudž  z  Nehvizd,  trefili  sě  k  tomu  pan  Václav  Vrabský  a  pan  Zigmund 
Sluštický,  radíce  sě  s  panem  Petrem  Pasinku,  kterak  mají  sě  v  tom  zachovati,  kdež 
jemu  panu  Zigmundovi  zajala  dobytek  paní  Marta  Pechancová.  Při  tom  žádali  pana 
Petra  Pasinky  on  pan  Václav  a  pan  Zigmund  Sluštický,  poněvadž  ona  Pechancová 
ten  pych  učinila  jemu  panu  Zigmundovi  Sluštickému,  zajavši  mu  ten  dobytek,  aby 
někoho  z  svých  lidí  poslal  k  též  Pechancové  o  napravenie  toho  pychu.  I  rozkázal 
pan  Petr  jeti  nebožtíkovi  Vaňkovi  Vzteklému,  bratru  mému.  A  já  také,  když  sem 
sě  k  tomu  trefil,  jel  sem  s  ním;  i  přišli  sme  ku  paní  Pechancové,  již  ssedavše 
s  koní,  do  její  štěpnice.  I  mluvili  sme  k  ní,  aby  panu  Zigmundovi  Sluštickému  ten 
pych  napravila,  kdež  mu  krávy  zajala.  A  ona  tak  nám  odpověděla :  Nechť  mi  v  tom 
žádný  nerozkazuje,  nechť  mě  tak  nejebí,  jak  sami  chtie,  a  vo  to  s  mým  pánem  ať 
nemluví,  že  muoj  pán  nemá  s  tím  nic  činiti.  A  při  tom  také  tak  pověděla:  že  já 
vo  škodu  nic  nemluvím,  než  že  mi  dlužní;  a  to  umějte  pověděti,  že  proto  dobytek 
držím  a  nepustím,  leč  mi  mé  dáno  bude. 

Petr  kovář  z  Nehvizd  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  sme 
k  žádostí  pana  Petra  Pasinky  s  Václavem  Vzteklým  nebožtíkem  a  Janem  rychtářem 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  477 

z  Nehvizd  jeli  ku  paní  Martě  Pechancové  o  krávy,  kteréž  zajaté  byly  od  ní  panu 
Zigmundovi  Sluštickému,  i  nebylo  jí  doma,  ale  byla  v  sadu.  A  oni  ssedavše  s  koní, 
i  šli  k  ní  do  sadu,  a  já  držel  sem  jim  koně.  Od  ní  od  Pechancové  sem  já  nic  ne- 
slyšal,  než  od  Vaňka  Zteklého  nebožtíka  a  od  Jana  rychtáře  slyšel  sem,  že  krav 
těch  páně  Zikmundových  nechce  pustiti. 

R.  rV.  L  J.  27.  a. 

1886. 

Mezi  Janem  Chudkem,  forberečníkem  při  méstě  Jaromíři  obývajícím,  puovodem  s  jedné,  a  mezi 
Jiříkem  Bimbou,  člověkem  a  krčmářem  páně  Sendražského,  s  strany  druhé.    1511,  31.  října. 

Feria  VI.  in  vigilia  Omnium  sanctorum.  JanPánek,  bydlející 
při  městě  Jaromíři,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  nás  poslal  vorat 
Jan  Chůdek,  i  vyjeli  sme  na  pole  s  pohoničem  a  vorali  sme.  Tehdy  Jiřík  Čemožský 
krčmář,  příjmím  Bimba,  přišed  k  nám,  vypráhl  nám  jeho  Chudkuov  kuou  z  plouhu 
a  vodjel  na  něm  pryč  i  nevrátil  ho  témuž  Chudkovi  zase**) 

Feria  III.  die   Martini   [11.  listopadu].    Vávra  z  Jaromíře  u.  p.  n. 

v 

k.  s.  t. :  Když  jsem  byl  v  poli,  rozkydávaje  hnuoj,  tehdy  Jiřík  krčmář  z  Cemovic**) 
přišed  na  pole  ku  pacholku  Jana  Chůdky,  kterýž  pacholek  ty  časy  voral,  pojav 
kuoň  jeden  týž  Jiřík  i  jel  na  něm  pryč. 

Matěj  hokynář  z  Jaroměře  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  nás  poslal  pan  Jan 
Chůdka  ku  panu  Benešovi  o  ten  kuon,  kterýž  jest  vzal  krčmář  člověk  Benešuov  Jiřík 
Bimba  z  pychu,  aby  jemu  Chudkovi  ten  pych  napravil  i  s  pokutou,  a  pan  Beneš 
pověděl,  že  o  tom  nic  nevie. 

Václav  podruh  z  Jaromíře  [sv.  p.]. 

E.  lY.  1.  J.  28.  b.  *)  Zde  následovalo  SYědomí:  „Jan  pohonic  Januov  Chudkuov  z  předměstie  Jaro- 
mířského",  ale  jest  přeškrtnuto.    **)  čti:  z  Čemožic 

1887. 

Mezi  Bartošem  od  Ruože  červené  z  domu  někdy  pánuov  z  Rožmberka  v  Starém  městě  Praž- 
ském, puovodem  s  jedné,  a  Antošem  soukeníkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 

pohnaným  s  strany  druhé.  1511,  1.  listopadu. 

Sabbato  Omnium  sanctorum.  Vaněk  z  Klatov  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  vědomo,  že  sem  chodil  k  Antošovi  soukeníku,  měštěnínu  Nového  města  Praž- 
ského, se  dvěma  puohony  od  úřadu  páně  z  Pernšteina  k  žádosti  Bartoše  od  Ruože 
červené  z  domu  pánuov  z  Rožmberka.  I  nebylo  samého  Antoše  doma,  než  manželka 
jeho,  a  já  ptal  sem  sě,  kde  jest  pán;  a  ona  pověděla,  že  jest  jel  na  lov.  I  kdež 
sem  já  před  ni  ty  dva  puohony  položil,  ona  jimi  hodila  na  schod. 

Klimeš  Zedník  v  Praze  bydlející  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  v  pa- 
měti, že  jsem  chodil  se  dvěma  puohony  od  úřadu  páně  z  Pernšteina  JMti  k  Anto- 
šovi soukeníku,   měštěnínu  Nového   města  Pražského,   po  dvakrát  sám  druhý.   Jednu 


478  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

sem  ho  doma  nalezl  i  dával  sem  mu  ty  puohony,  a  on  jich  nechtěl  vzíti  a  tak  po- 
věděl: Nemám  jich  nač  vzíti  a  nechci  jich  vzíti;  však  sem  prve  pověděl,  že  jich 
nechci  vzíti.  Potom  na  zajtří  ráno  opět  podruhé  nesl  sem  ty  puohony  sám  druhý. 
Tu  jest  samého  Antoše  doma  nebylo,  nežli  sama  hospodyně.  I  položili  sme  je  před 
ni,  a  ona  jimi  hodila  na  schod.  A  my  pak  šli  sme  pryč.  A  byli  sme  posláni  od 
pana  Bartoše  z  domu  pánuov  z  Rožmberka  z  Starého  města  Pražského. 

Feria  V.  die  Leonardi  [6.  listop.].  Vaněk  obyvatel  Starého  města 
Pražského  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  sem  nosil  dva  puohony  od  Bar- 
toška z  domu  Rožmberského  na  Nové  město  k  Antošovi  soukeníku.  A  on  jich  přijíti 
nechtěl;  pověděl  tak,  že  nevím  jich  nač  přijíti  a  nevím,  co  je  v  nich. 

R.  IV.  L  J.  29.  ft. 

1888. 

Mezi  panem  Janem  z  Eolovrat  a  na  Novém  Hradě  puovodem  s  jedné,  a  Vilémem  z  Vřesovic 
a  na  Doubravské  Hoře  pohnaným  s  strany  druhé.   1511,  3.  listopadu. 

V  pondělí  po  Všech  svatých.  Řehoř  rychtář  z  Leské,  člověk 
páně  Januov  Novohradského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  jest  mi 
pravil  Martin  hajný  z  Leské,  že  jest  kuoň,  kterýž  mu  ukraden,  voptal  v  Trnovanech 
u  žida.  My  sme  přišli  před  rychtáře  Trnovanského,  a  on  žida  obeslal;  a  žid  pravil, 
že  kuoň  má  pán  jeho,  pan  Vilém,  že  jest  jej  dal  svému  pánu.  Tehdy  sem  přišel  na 
hrad  ku  panu  Vilémovi  z  rozkázánie  pána  svého  s  Martinem  hajným,  tu  žádost  sem 
vzložil  pána  svého  vo  ten  koník  jeho  hajného,  aby  mu  vrácen  byl.  Tu  jest  pan 
Vilém  pověděl,  že  ho  nevrátí,  leč  svědomí  vystavíme  hodné,  že  jest  to  téhož  hajného 
kuou,  a  když  židu  zaplaceno  bude,  co  jest  zaíi  dal.  Potom  k  žádosti  naší  ukázali 
nám  ten  kuoň.  Tehdy  sem  já  pověděl,  že  znám  tento  kuoň  a  že  chcme  provésti 
dobrými  lidmi  i  tvými,  že  jest  to  Martina  hajného,  páně  člověka,  kuoň.  I  ještě  sem 
žádal  jednu  pana  Viléma,  aby  ten  kuoň  jemu  Martinovi  vrácen  byl.  Pan  Vilém  po- 
věděl, že  nevrátím,  leč  mému  židu  zaplaceno  bude,  co  jest  zaň  dal.  Potom  ještě  žádal 
sem  pana  Viléma,  aby  ten  kuoň  zachoval  u  sebe,  až  se  o  to  s  pánem  svým  poradíme. 

Jiřík  rybák  z  Šepetel  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sem 
k  prozbě  Martina  hajného,  člověka  páně  Novohradského,  ku  panu  Vilémovi  na  Dou- 
bravskú  Horu  vo  kuoň,  kterýž  témuž  Martinovi  ukraden,  přišel,  tehdy  pan  Vilém 
votázal  sě,  co  by  nám  potřebí  bylo.  I  mluvili  sme  mu  o  ten  kuoň,  jako  jest  u  něho, 
u  pana  Viléma,  aby  jemu  Martinovi  vrácen  byl.  A  on  pan  Vilém  votázal  sě:  PK- 
říkáteli,  že  jest  ten  kuoň  jeho?  A  my  sme  pověděli,  že  známe,  že  jest  jeho,  i  také 
jiní  dobří  lidé  znají.  A  pan  Vilém  řekl:  Já  káži  kuoň  hned  vrátiti,  než  mému  židu 
abyste  peníze  dali,  zač  jest  jej  koupil,  aneb  sě  s  ním  umluvili.  Tehdy  Martin  hajný 
pověděl,  že  já  nechci  po  druhé  koně  kupovati;  byla  by  to  obtížná  věc  mně.    Tehdy 


Svédamí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511,  479 

pan  Vilém  řekl:  Nemysl  sobě  toho  ani  tvuoj  pán,  by  byl  mohovitější,  než  jest,  že 
tomu  nic  neučiní,  leč  mému  židu  peníze  dány  budou,  zač  jest  kuoíi  koupil.  Naloží-li 
tvuoj  pán  sto  kop,  já  dvě  stě  naložím,  že  ho  nevrátím,  leč  mému  židu  peníze  dány 
budou,  zač  jest  jej  koupil;  a  kuoň  nestojí  za  štyři  peníze. 

Beneš  z  Solan,  člověk  páně  Solského,  [sv.  p.  s  dodatkem:]  Tvuoj 
Ptán  smíli  naložiti  sto  kop,   a  já  naložím  dvě  stě,   a  koník  nestojí   za  štyry  peníze. 

Duchek  z  Šepetel  [sv.  p.]. 

Valentin   z  Šepetel   [sv.  p.  s  dodatkem:]     Pan  Vilém  mu  pověděl:   Po- 
něvadž ho  nechceš  vyplatiti,  já  po  žida  pošli,  a  onť  jej  prodá.   Potom  opět  tak  pan 
Vilém  pověděl :  Tvuoj  pán  ho  nevezme,  by  byl  mohovitější,  leč  prve  mému  židu  za- 
placeno bude,   co  jest  za  kuoň  dal.     Však  ví  pán,  jaká  práva  mají  v  Čechách.  Na 
loží-li  pán  sto  kop,  já  naložím  dvě  stě;  a  kuoíi  nestojí  za  štyři  peníze. 
R.  rv.  1.  K.  1.  a. 

1889. 

Mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Českého  Brodu  s  jedné,   a  panem  Zdeňkem 

z  Klinšteina  oc  s  strany  druhé,  o  voves  spasení.  1511,  4.  listopadu. 

MDXP  feria  III.  post  Omnium  sanctorum.  Matěj  Vandera, 
rychtář  Stomířskj^,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  svědomo,  když  sme  byli  vedeni 
od  Brodských,  od  purgmistra  a  konšeluov,  na  tu  škodu  v  vovsě  páně  Škvořeckého 
k  Tisraicím,  ten  pondělí  před  svatým  Havlem  již  rok  tomu  minul,  tu  sem  viděl 
v  hrstech  voves  vohnilý  skrze  jeho  páně  Škvořeckého  nedbanlivost,  že  ho  dlouho  nesklidil. 

Václav  Danieluov  z  Stomíř  [sv.  p.] 

Řéha  Boubel  z  Stomíř  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Páni  Brodští  nás  požádali, 
ten  pondělí  před  svatým  Havlem  již  tomu  rok  minul,  abychme  vyšli  na  škodu  páně 
Škvořeckého  do  vovsa  k  Tismicím.  Tu  jsme  při  jednom  konci  zmatený  viděli;  ne- 
mohli sme  nic  porozuměti;  než  dále  v  honech  uzřeli  sme  hrsti  vohnilé,  protože  ho 
dlouho  nesklidil.  Ale  tu  jest  dobytek  nikdy  ještě  nebyl,  než  samo  shnilo,  že  do 
slámy  nic  nebylo  pro  jeho  nedbanlivost. 

Řéha  Rohatka  z  Štomíře  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  nás  páni  Brodští  žá- 
dali, abychme  vyšli  na  škodu  páně  Škvořeckého  do  vovsa  k  Tismicím,  i  vyšli  sme 
a  uhlédali  sme  s  jednoho  konce  zmatený,  ale  nevíme  jakým  dobytkem,  von-li  jest 
zmát,  když  dobytek  zajímal,  či  kto  jiný  žena  voly  tudy.  Než  to  sme  poznali,  když 
sme  dále  vešli,  že  jest  nebylo  ničímž  hnuto,  než  tak  hnuoj  ležel  na  poli,  shnilé  hrsti, 
a  vytříno  že  nic  nebylo.  A  to  sě  dalo  ten  den  před  svatým  Havlem.  A  to  tudy  sě 
stalo,  že  ho  nechal  dlouho  na  poli. 

Matěj  Kyvín  z  Stomíř  [sv.  p.].    Vondrák  Halas  z  Stomíř  [sv.  p.]. 

Blažek  z  Stomíř  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  nás  žádali  páni  Brodští,  abychme 
šli   do  vovsa   páně   Škvořeckého   k  Tismicím,   kdež   pravili,   že  pan   Škvořecký  jim 


480  D.  XIIL  Registra  soudu  komamího. 

Brodským  dobytek  zajal.  Na  přední  hony  k  městu  vedli  nás.  Tu  sme  našli  zmatený 
voves;  pak  dále  na  druhé  hony  všedše,  našli  sme  voves  v  hrstích  nehýbaný,  než 
sám  tak  leže  vohnil  a  vopadl,  že  jest  ho  dlouho  nesklidil.  Tu  sme  my  nic  jiného 
vyrozuměti  nemohli,  než  že  skrze  nedbánie  na  tom  vovsě  stala  sě  škoda,  neb  jest 
přes  právo  jemu  tak  dlouho  na  poli  ležel;  však  i  to,  což  zuostalo  celé,  niczemaacz 
[k  ničemuž?]  nebylo,  ne[ž]  všecko  shnilo. 

Sabbato  profesto  Ambrosii  MDXIP  (3.  dubna  1512).  Jakub  z  Če- 
ského Brodu  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  když  od  pánuov  Brodských  byli 
sme  posláni  za  panem  Škvořeckým,  když  jim  Brodským  odjal  týž  pan  Škvořecký 
dobytek,  tehdy  on  pan  Škvořecký  jel  proti  nám  i  mluvil  k  nám  tak:  Proč  mě  ho- 
níte? A  my  sme  mu  pověděli:  Pane,  že  my  vás  nehoníme.  Potom  opět  pan  Škvo- 
řecký řekl:  Nehoňte  mě,  nebC  vás  některého  zastřelím.  Pak  přijel  Jirsa  na  koni  od 
pana  purgmistra  a  ode  pánuov  Brodských,  prose  jeho  pana  Škvořeckého:  Milý  pane 
Zdenku!  Poslal  mne  pan  purgmistr  a  páni,  jestliže  jest  vám  ten  dobytek  škodu 
učinil,  že  chtí,  abyste  ob  vedli  dobrými  lidmi,  a  že  vám  všecko  nahraditi  chtí.  Ale 
on  pan  Škvořecký  nechtěl,  zvolal  na  Eůta:  Co  mě  vostupujete?  V  tom  vodjel  a  lál 
škaredě.  Pak  když  předběh  před  dobytek,  vobrátil  se  zase  na  nás,  i  střelil  na  nás 
i  jiní  služebníci  jeho.  A  když  on  pan  Škvořecký  i  s  těmi  služebníky  svými  vodjel, 
my  sme  dobytek  zajali  zase. 

Martin  z  Českého  Brodu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem 
se  k  tomu  trefil,  an  pan  Škvořecký  dobytek  zajal  Brodským,  mluvil  jest  k  němu 
ku  panu  Škvořeckému  Jirsa  a  Kuot,  posláni  jsúce  od  pánuov  Brodských:  aby  pan 
Škvořecký  toho  dobytka  neráčil  hnáti,  praviece  týž  Jirsa  a  Kuot,  že  mu  všecky 
škody  zaplatiti  chtí  páni  Brodští;  a  ty  škody  aby  pan  Škvořecký  vobvedl.  Ale  on 
nechtěl,  a  s  tím  od  nás  odběhl  i  střílel  na  nás  z  ručnice  s  služebníky  svými.  A  my, 
když  on  pan  Škvořecký  s  těmi  svými  služebníky  pryč  ujel,  zajali  sme  zase  dobytek. 

Vaněk  krajčí  v  Starém  městě  Pražském  obývající  u.  p.  n,  k. 
s.  t.:  Byl  sem  v  Brodě  Českém  u  Košfála  řezníka.  Tehdy  jest  pachole  jeho  Košťá- 
lové přiběhlo  domuov  i  povědělo,  že  pan  Škvořecký  tepe  voly,  I  běžel  sem  tam. 
Tehdy  Jirsa  jest  k  němu  ku  panu  Škvořeckému  mluvil:  Nerač  kvapiti  s  tím  do- 
bytkem; pan  purgmistr  mne  poslal,  aby  ty  sobě  tu  škodu  obvedl,  že  se  páni  chtí 
o  to  s  tebú  smluviti.  Tehdy  jest  sě  k  tomu  Kuot  přimluvil.  I  pověděl  mu  Škvořecký: 
Chlape,  nevostoupaj  mě,  že  mi  chceš  zrádně,  Kuote,  a  nešlechetně  učiniti;  vidím, 
chlapi,  že  vás  přibývá.  A  ty,  zrádce  Kuote,  hleď  svého!  A  v  tom  prch  na  koni, 
vobrátil  kuoň  svuoj  i  udeřil  k  nám  z  ručnice.  Tehdy  sů  jeho  (tři)  služebníci  také 
stříleli.  I  s  tím  jest  hned  prj^č  běžal,  jakž  vystříleli.  A  když  jsú  utekli,  tehdy  sme 
my  ten  dobytek  zase  zajali. 

Zigmund  z  Prahy  [sv.  p.].  R.  iv.  i.  K.  2.  b. 


Svědomí  Je  roku  sv.  Martina  1.  151 L  481 

1890. 

Mezi  panem  Zdeňkem  z  Elinšteina  a  na  Škvorci  puovodem  s  jedné,  a  Jirsú  Janem,  Prasátkovým 
zetěm,  Janem  Šoldíkovým  synem  a  Pavlem  Eůtem,  obyvateli  města  českého  Brodu,  s  strany 

druhé.   1511,  4.  listopadu. 

Feriain.  post  Omnium  sanctorum.  Pavel  písař  páně  Škvore c- 
k  é  h  o  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sme  jeli  se  pánem  k  Tf smicím,  viděl  jest  pán  ve  škodě 
dobytek  v  vobilí,  i  kázal  nám  jej  zajíti.  A  my  jej  zajali  a  hnali  sme  jej  až  k  Lí- 
muzóm.  Tehdy  Brodští  honili  sú  nás,  a  přiběhl  Jirsa  ku  pánu,  řekl  tak :  Pane  Zdeňku, 
pusC  nám  ten  dobytek!  A  on  řekl,  že  chce  vedle  zřízenie  zemského  na  rukojmie 
dáti  dobytek.  A  Jirsa  řekl,  že  nám  to  nenie  poručeno,  abychom  jej  měli  vyrukovati. 
I  řekl  on  Jirsa :  Nedajte  hnáti !  I  ponukl  všech :  Bite,  zabité  vyjebené  z  kurvy  syny 
a  zrádce!  I  prchli  ku  pánu,  a  pán  zabodl  kuoň  a  zavolal  na  nás:  Běžte,  běžte! 
A  tak  jsú  nám  dobytek  odjali. 

Jíra  služebník  páně  Škvořeckého  [sv.  p.]. 

Petr  z  Nové  Vsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  vědomo,  že  jest  přišel 
Jirsa  ku  panu  Škvořecskému,  když  Brodckým  pan  Škvořecký  dobytek  zajal,  a  mluvil 
k  němu  tak  on  Jirsa:  Pane  Zdeňku  milý!  Poslal  mě  pan  purgmistr  a  páni  k  YMti, 
abyste  jim  ten  dobytek  vrátili;  bude-li  vám  jaká  škoda,  že  vám  káží  napraviti. 
Proti  tomu  pan  Škvořecký  pověděl :  že  mu  sě  to  nezdá  učiniti,  než  že  sě  chci  podle 
práva  zachovati,  abyste  ten  dobytek  vyručili.  A  druhý  soused  Kuot  pověděl:  že  jest 
dosti,  když  pan  purgmistr  VMti  za  to  přiříká.  A  mezi  tím  pan  Škvořecký  řekl: 
Ujeď  sobě  hurvu  mater,  Kuote!  Nepřistúpaj!  A  zabod  kuoň,  jel  pryč  a  střílel  mezi 
nás  ze  tří  ručnic;  i  vystřílev  jel  pryč.  A  oni  Brodští  dobytek  zajali. 

Jíra  z  Nové  Vsi  [sv.  p.].         Mikeš  z  Nové  Vsi  [sv.  p.]. 

Duchek  z  Nové  Vsi  [sv.  p.]. 

R.  rV.  1.  E.  4.  b.    Sro7.  SYědomí  č.  1889  na  str.  479. 

1891. 

Mezi  Heřmanem  z  Petrovic  s  jedné,  a  panem  Václavem  Bezdružickým  z  Kolovrat  oc  s  strany 

druhé.   1511,  4.  listopadu. 

Feria  III.  ante  Leonardi.  Petr  z  Nového  města  od  svatého 
Jindřicha  z  Mihulovic  domu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  v  paměti,  když 
pan  Petrovský  seděl  na  hradě  Pražském,  přišel  ke  mně  syn  jeho  Petrovského,  jsa 
služebníkem  u  pana  Košáteckého,  a  pravil,  že  otec  jeho  pan  Petrovský  kázal,  abych 
já  mu  kuoň,  kterýž  sem  měl  u  sebe  jeho  Petrovského,  vydal.  I  nebylo  mne  doma, 
a  žena  mu  ho  nedala  pojíti.  Když  sem  přišel,  ptala  sě  mne,  má-li  jej  vydati,  a  já 
sem  jí  rozkázal,  aby  vydala,  poněvadž  pan  Petrovský  rozkázal.  Potom,  když  sem 
opět  doma  nebyl,  pojal  ten  kuoň  jeho  Petrovského  syn,  ale  byl  služebníkem  u  pana 

ArchiT  Český  XIIL  61 


482  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

Košáteckého.    Toho  já  nevím,  kázal-li  jest  Petrovský  či  nekázal;    než  slovem  jeho 
jest  kuoĎ  vj^mluven. 

R.  IV.  1.  K  7.  a. 

1892. 

Mezí  Bartošem  od  Ruože  červené  z  domu  někdy  pánuov  z  Rožmberka  v  Starém  méstě  Praž- 
ském puovodem  s  jedné,  a  Antošem  soukeníkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  po- 
hnaným s  strany  druhé,  o  klenoty.   1511,  5.  listopadu. 

Feria  IV.  ante  Leonardi.  Marta  soukenice,  městka  Nového 
města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  když  umřela  nebožka 
Markéta,  manželka  Bartošova  z  domu  Rožmberského,  v  domě  svém  na  Novém  městě, 
nalezla  sem  prsteny  stříbrné,  šestnást  jich  bylo,  a  dva  křížky,  jeden  pozlacený 
a  druhý  nepozlacený,  také  stříbrný,  a  korálový  páteř  a  řetízek  stříbrný  v  malé  tru- 
hlici. Při  tom  stála  Marta  sladovnice.  I  dala  sem  je  Antošovi  soukenníku,  měštěnínu 
Nového  města  Pražského,  v  ruce.  A  bylo  to  všecko  v  čepečku.  I  dal  dceři  mé  ten 
čepček,  ale  klenoty  všecky  ty  nevím,  kam  jest  děl;  než  viděla  sem,  že  jest  je  zase 
do  truhlice  vložil ;  pak  ta  truhlice  tu  zuostala  panu  Bartošovi,  ale  já  nevím,  klenoty 
kam  sú  sě  děly.  Potom  vyšed  ven  Antoš  ze  sklepu:  Pam'  Marta!  Poď,  pohleďme  na 
ty  zlaté,  jaké  jsů.  Pak  všedše  do  sklepu  zase,  nalezli  sme  groše  v  velké  truhle. 
Marta  Kárnice  je  s  pytlíkem  vyňala  z  truhly  i  dala  je  panu  Antošovi  v  ruce,  a  pan 
Antoš  je  vsypal  do  medenice;  a  já  sem  mu  řekla:  Crčí  ty  groše,  nesypte  jich  do 
medenice.  A  on  sypal  mi  je  do  klínu.  Potom  s  Martu  Eárnicí  vsypali  sme  je  do 
pytlíku  zase,  a  pan  Antoš  vložil  je  zase  do  truhly.  I  zavřevše  sklep,  šli  sme  pryč; 
ale  pan  Antoš  klíče  vzal  od  sklepu. 

Marta  sladovnice,  městka  Nového  města  Pražského  z  Šilin- 
kové ulice,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byla  ve  sklepě  v  domě 
na  Novém  městě,  tu  kdež  manželka  Bartošova,  který  jest  v  domě  Rožmberském, 
umřela,  tu  sem  viděla,  že  pan  Antoš  soukeník  z  truhlice  vyňal  klenoty,  prsteny. 
Bylo  jich  šestnást,  pozlacené  i  nepozlacené,  a  páteř  korálový.  Vohledav  je  i  vložil 
je  zase  do  té  truhlice,  a  groše  bílé  v  koženém  pytlíku  vyňav  také  on  pan  Antoš 
z  truhly,  vohledav  je  i  vložil  zase. 

V  sobotu  před  svatým  Klimentem  [22.  listopadu].  Pavel  tovaryš 
soukenického  řemesla,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n, 
k.  s.  t. :  Když  umřela  Markéta  Bartošova  žena,  který  jest  v  domu  páně  Rožmber- 
ského, přišel  tam  Antoš  soukeník  do  jejího  domu  na  Novém  městě  Pražském,  i  hle- 
dajíce ve  sklepě  též  nebošce  Markétě  šlojíře,  čím  by  ji  zavili,  nalezla  jest  Mikulá- 
šova žena,   Marta  soukenice,   v  truhlici   v  brunátném   feflíku  prsteny  a  páteře  zavá- 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  2.  1511.  483 

zané.     I  vohledav  je  Antoš,   vrhl  je  do  truhlice.     A  ta  truhlice  tu  vostala    s  těmi 
klenoty  ve  sklepě.  A  týž  Antoš  soukeník  vzal  od  sklepu  klíče. 

R.  lY.  1.  J.  30.  a.    SroY.  syědomí  č.  1887  na  str.  477. 

1893. 

Mezi  Janem  Pechancem  z  Královic,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  knězem 
Matiášem  z  Třebska,  mistrem  špitálským  oc,  i  vším  konventem  téhož  kláštera  s  strany  druhé. 

1511,  5.  listopadu. 

Feria  IV.  ante  Leonardi.  Duchek  Břežák  z  Milčovsi  rychtář, 
člověk  páně  Pechancův,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  v  paměti,  že  pan  Pe- 
chanec,  kdyžkolivěk  přijel  po  úrok  na  svatého  Havla  neb  na  svatého  Jiří  do  Mil- 
čovsi, že  jest  nebožtíku  Václavovi  Pšovskému  [ze  Pšova]  vdycky  dával  kopy  dvě, 
tři  na  nějaký  list,  kdež  jemu  Václavovi  padesát  kop  dlužen  byl. 

Vaněk  krčmář  z  Milčovsi,  člověk  páně  Pechancuov,  [sv.  p.]. 

Václav  Rys  z  Milčovsi,  člověk  páně  Pechancuov,  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  To  mi  v  paměti,  že  náš  pán  dával  nebožtíku  Václavovi  Pšovskému  při  každém 
úroče,  při  svatohavelském  i  při  svatojiřském,  kopy  dvě  nebo  tři  anebo  štyry.  A  to 
já  pamatuji,  že  sě  dalo  od  desíti  leth. 

Jakub  Hejtmanuov  syn  z  Milčovsi  [sv.  p.]. 

Jan  Foyt  z  Milčovsi,  člověk  páně  Pechancuov,  [sv.  p.]. 

R.  rV.  1.  K  8.  a.    Sro7.  SYédomi  č.  1866  na  str.  463. 

1894. 

Mezi  panem  Wolfem  Ryzmberským  z  Janovic  s  jedné,  a  panem  Mikulášem  z  Říčan  a  na 

Štěkni  s  strany  druhé,  o  perly.  1511,  6.  listopadu. 

Feria  V.  Leonardi.  Joannes  písař  páně  Wolfuov  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Toto  mi  jest  dobře  v  paměti  a  sem  toho  dobře  svědom,  že  před  léty,  když  pán 
muoj,  pan  Wolf  Ryzmberský,  ještě  byl  na  Ryzmberce,  já  jsa  u  něho  písařem,  při 
tom  sem  byl,  že  pan  Mikuláš  Eavka  z  Říčan  poslal  jest  pánu  mému  panu  Wolfovi 
služebníka  svého  Václava  Němce,  a  píše  a  prose,  aby  mu  pójčil  deset  lotuov  perel; 
kdež  pán  muoj  k  žádosti  jeho  puojčil  jest  jemu  deset  lotuov  perel  a  po  témž  Vá- 
clavovi Němcovi  je  poslal. 

[Později  připsáno:]  Anno  domini  MDXIF  feria  II.  die  invencionis 
sancte  Crucis  [3.  května].  Fabián  Lestrl  ze  Gdyn  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Před 
některými  časy,  když  pan  Wolf  z  Janovic  Ryzmberk  držel,  tehdy  pan  Mikuláš  Kavka 
poslal  ku  panu  Wolfovi  služebníka  svého  Němce,  prose  jeho  pana  Wolfa,  aby  mu 
pójčil  desíti  lotuov  perel.  Tu  sem  já  při  tom  byl,  když  mu  jich  pójčil,  a  jest  mi  to 
dobře  svědomo. 

R.  IV.  l  J.  29.  b.  Sro7.  STědomf  č.  1861  a  1860  na  str.  454  a  469. 

61* 


484  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1895. 

Mezi  panem  Michalem  z  Chlumu  a  z  Košmberku  puoYodem  s  jedné,  a  panem  Václavem 
z  Říčan  a  na  Podmoklech  pohnaným  s  strany  druhé,  o  sedm  kop  gr.  1511,  6.  listopadu. 

Feria  V.  die  Leonardi.  Jan  z  čeština  Kostela,  písař  páně  Mí- 
ch aluov  JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  svědomo  a  v  paměti,  že  páo 
muoj  JMt,  pan  Michal,  upomínal  Václava  Říčanského  při  počtu  z  sedmi  kop  grošuov 
českých  pójčených.  A  týž  Václav  z  Říčan  řekl  jest,  že  jest  je  dal  Hynkovi  Nakse- 
rovi.  A  to  týž  Václav  provésti  měl,  i  neprovedl. 

Šimek  písař  páně  Michaluov  z  Kostelce  [sv.  p.J. 

Petr  písař  páně  Slavatuov  z  Chlumu  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  K.  8.  b. 

1896. 

Mezi  panem  Michalem  z  Chlumu  a  z  Košmberku  puovodem  s  jedné,  a  panem  Václavem 
z  Říčan  a  na  Podmoklech  pohnaným  s  strany  druhé,  o  to,  kdež  bral  s  lidí  jeho  Michalových. 

1511,  6.  listopadu. 

Feria  V.  die  Leonardi.  Jan  z  Štěštína  Kostela,  písař  pána 
svého  JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo  a  v  paměti,  že  Václav 
Ríčanský  pánu  mému  JMti,  panu  Michalovi  Slavatovi  z  Košmberka  počty  dělal;  ale 
z  těch  peněz,  kteréž  měly  přijíti  pánu  mému  JMti  panu  Slavatovi  z  těch  lidí,  kteříž 
v  puohonu  položeni  jsú,   že  jest  z  těch  peněz  pánu  mému  JMti  počtu  nedělal. 

Šimek  písař  z  Kostelce  [sv.  p.].     Petr  z  Chlumu  písař  [sv.  p.]. 

Jan  Dub  z  Kasáni c,  páně  Michala  Slavaty  z  Košmberka  člověk, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Dal  sem  panu  Václavovi  Říčanskému  puol  kopy  grošuov ;  pak  potom 
mě  pan  Václav  Ríčanský  vsadil  pro  puol  třetí  kopy  osm  grošuov,  a  potom  mě  dal  na 
rukojmie  na  hotové  penieze.  I  zastavil  sem  mu  rukojmie  Pešíka  z  Hrozaic  a  Pmochu 
z  Vlkové,  a  ti  za  mne  slíbili  do  Vti  neděl.  Pak  sem  já  je  vypravil,  když  ten  čas 
přišel,  jako  dobré  lidi.  Tomu  již  dvě  létě  minuly.  K  tomu  sme  napomínáni  nebyli 
od  té  chvíle. 

Prokop  z  Vlkové,  služebník  páně  Michala  Slavaty,  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  že  sme  slíbili  za  Duba  panu  Václavovi  Říčanskému  za  puol  třetí  kopy  a  za 
VIII  grošuov  do  pěti  nedělí.  A  potom  Dub  k  nám  přišel  v  těch  pěti  nedělech,  pravě 
nám,  že  jest  nás  již  vypravil  jako  dobré  lidi,  a  z  toho  nám  děkoval.  A  od  té  chvíle 
žádný  nás  z  ničehéhož  nenapomínal,  až  teď  tepruv. 

Jíra  Pesík  z  Hroznic  [sv.  p.]. 

Pavel  z  Pobipes,  člověk  páně  Slavatů.  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byl  sem 
dlužen  pánu  JMti  nadepsanému  loučních  a  lesních  peněz  V  kop  grošuov  a  pět 
grošuov  českých,  i  dal  sem  je  panu  Václavovi  Říčanskému.     I  když  mě  jest   z  těch 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  485 

peněz  napomenul  Jan  písař  páně  JMti,  tehdy  sem  já  pojal  s  sebú  tři  čloyěky,  i  šel 
sem  ku  panu  Yáclavovi  a  naponoienul  sem  pana  Václava  před  těmi  lidmi,  aby  mi  ty 
penieze  dal.  A  on  mi  tak  pověděl,  že  jest  pánu  JMti  učinil  počet  ze  m  kop  grošuov 
bez  Vti  grošuov  vše  českjxh.  A  pán  jest  tomu  odpor  učinil.  A  vostatek  mi  pan 
Václav  řekl  dáti,  i  nedal. 

Vaněk  z  Pobipes  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  byl  Pavel  pánu  JMti  svému  V 
kop  grošuov  dlužen  za  lesy  a  za  luky,  tehdy  jej  páně  písař  z  toho  napomínal.  I  pojal 
mě  jest  Pavel  a  Duba  a  Tomíčka  z  Easanic  ku  panu  Václavovi  Říčanskému,  napomí- 
naje jej  z  těch  peněz.  A  on  pan  Václav  Pavlovi  pověděl,  že  jest  za  něho  pánu  JMti 
počet  udělal  ze  III  kop  grošuov.  A  pán  tomu  odpierá. 

Jan  Dub  z  Easanic  [sv.  p.]. 

Vávra  z  Čeština  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Dělal  sem  u  Podmuk  na 
lese  z  XVI  grošuov  bílých,   i  řekl  za  mne  dáti  panu  Václavovi  Říčanskému   ourok. 

Vondra  z  Podole  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  jsem  dal  za  Vávru  XVIte  grošuov 
českých  úroka  panu  Václavovi  Říčanskému. 

Jan  Průča  z  Milotic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Měl  sem  při  s  panem  Václavem 
Říčanským  vo  jednu  kopu  grošuov,  když  sem  byl  vostal  ouroka  po  dvakrát  A  když 
mě  jest  pan  Václav  z  ní  napomenul,  tehdy  sem  já  mu  ji  uručil  dobrými  lidmi, 
a  potom  sem  mu  ji  dal.  A  toho  sú  svědomí  ti  dobří  lidé,  kteří  sú  za  mě  slíbili. 

Jíra  z  Hro  znič  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Vyručili  sme  Průču  z  Milotic  od  pana 
Václava  Ríčanského  po  jednu  kopu  grošuov.  I  tomu  sú  tři  léta,  a  nikda  nás  pan 
Václav  z  toho  dluhu  nenapomínal.  A  Průča  potom  zšel  se  s  námi,  poděkoval  nám 
a  pověděl,  že  nás  jest  vypravil  jako  dobré  lidi. 

Jíra  Fučík  z  Vlkové  [sv.  p.]. 

Kříž  z  Milotic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  zaseděl  starého  ouroka  XL 
grošuov  bílých  bez  puol  groše  českého,  i  v  tom  sem  fraymarčil  dědinou  s  Janem 
Tkadlíkem.  I  přidal  mi  Jan  Tkadlík  ty  peníze,  a  pan  Václav  Říčanský  ty  peníze 
vzal  nadepsané.  A  toho  sú  svědomí  rychtář  od  čistna  Kostela,  neb  sú  u  něho  kla- 
deny, a  Tkadlík  náměstek  muoj. 

Jan  z  Čenovic  Tkadlík  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Položil  sem  Křížoví  XL  grošuov, 
když  sme  fraymarčili  na  dědinu  u  rychtáře  v  čestnokostele.  A  pan  Václav  je  vzal 
za  Kříže  v  úroče. 

Václav  z  Čestná  Kostela  rychtář  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Položil  Jan  Tkadlík 
XL  grošuov  u  mne  na  právě  Křížoví  z  Činovsi.  Ty  pan  Václav  Éíčanský  vzal  v  úroče 
starém  z  Činovic  za  Kříže.  I  nevostává  Kříž  z  těch  ouroků  starých  Činovských  nic. 

Beneš  z  češtině  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  pan  Václav  Říčanský 
viní  mě  z  úroka  z  jedné  kopy  grošuov  a  ze  IV  grošuov  vše  českých;  a  já  sem  mu 
všecky  dal  a  nic  sem  pánu  JMti  nezadržel. 


486  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Václav  z  Češtině  Kostela  rychtář  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Dal  sem  za  Be- 
neše úroka  panu  Václavovi  Říčanskému  XVI  grošuov  bílých,  a  též  na  jiný  úrok 
puojčil  sem  mu  VTII  grošuov,  a  vo  vostatek  Beneš  učet  se  s  panem  Václavem,  že 
mu  nic  nezuostává  u  mne  v  domě. 

Šimon  ze  dvora  z  Karlovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  mám  činiti  s  panem 
Václavem  Ríčanskýra  vo  puol  třetí  kopy  grošuov,  z  kterýchž  mě  pan  Václav  viní. 
A  já  sem  mu  je  dal  a  nic  mu  nejsem  dlužen.  A  mám  na  to  svědomie  Pavla  z  Kar- 
lovic souseda,  a  znal  mi  se  před  ním  pan  Václav,  že  mu  nic  dlužen  nejsem  a  že 
mě  nemá  z  čeho  napomínati.  A  k  tomu  mám  také  na  svědomie  faráře  z  Češtině 
Kostela;  neb  jest  nás  pan  Václav  předen  zavolal  a  před  ním  pověděl,  že  mu  nic 
dlužni  nejsme  a  že  nás  nemá  z  čeho  upomínati. 

Pavel  z  Karlovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  pan  Václav  Ěíčanský  pověděl 
před  farářem  Češtněnským,  že  nejsú  ze  dvora  z  Karlovic  nic  dlužni  a  že  jich  nemám 
z  čeho  viniti. 

Vondra  od  čestně  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Řezal  sem  sekaninu  u  pana 
Václava  Říčanského.  I  měl  mi  pan  Václav  vyraziti  úroka  VI  grošuov  bílých.  A  toho 
jest  neučinil.  A  mlátil  sem  dva  dni;  za  ty  mi  také  měl  vyraziti  II  groše  na  úroče, 
a  také  mi  nevyrazil. 

Martin  Pivce  z  čenovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sem  u  pana  Václava 
Říčanského  dělal,  i  voddělal  sem  u  něho  jednu  kopu  grošuov  na  úrok,  a  on  pan 
Václav  jest  té  jedné  kopy  grošuov  za  mě  ouroka  nedal. 

Kuba  z  Ghotimiřic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  sem  koupil  u  pana  Václava 
Říčanského  les  za  pět  a  za  puol  kopy  grošuov,  a  že  sem  mu  těch  puol  kopy  a  pět 
grošuov  dal,  a  na  to  sem  teď  zprávu  učinil,  a  k  tomu  mi  Jan  truhlář  z  Břaslavic 
peněz  puojčil.  A  již  tomu  minula  tři  léta  před  svatým  Václavem,  a  nižádný  mne 
z  toho  nevinil. 

Matěj  z  Černčic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Vinil  mě  pan  Václav  Říčanský  z  Viti 
kop  a  ze  XXti  grošuov  českých,  a  já  sem  je  jemu  dal,  a  toho  pokázati  mohu  svě- 
domím ;  a  na  LXX  grošuov  bez  dvú,  za  to  sem  správu  učinil,  a  k  tomu  ještě  svědka 
mám  na  XLII  grošuov  bílých. 

Jan  Jech  ze  Gestíně  Kostela  podruh,  služebník  páně  Svád* 
buov,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  sem  toho  dobře  svědom,  že  Matěj  z  černčic  dal  pana 
Václavovi  Říčanskému  IV  kopy  X  grošuov  českých  úroka. 

Burjan  z  Čenovic  [sv.  p.]. 

Kříž  z  Ž  a  n  d  o  v  a  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  sem  dal  Mikulášovi  z  Nešpeřic  puol 
kopy  V  grošuov,  aby  je  dal  panu  Václavovi  Říčanskému.  A  ty  mu  jest  Mikuláš  dal. 
A  k  tomu  mi  pan  Václav  dlužen  byl  V  grošuov  bílých ;  těch  mi  také  nedal  od  diela 
od  hráze. 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  487 

Jíra  krčmář  z  Petro vic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Byl  sem  dlužen  panu  Václa- 
vovi z  Říčan  puol  třetí  kopy  grošuov  a  patnást  grošuov  vše  bílých,  a  mám  na  to 
svědomie  Lána  z  Kasanic  a  Václava  mlynáře  z  Podpetrovičí,  že  sem  mu  je  dal. 

Václav  mlynář  z  Podpetrovičie  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti, 
že  když  sem  vyručil  z  vězenie  Jíru  krčmáře  z  Petrovic  od  pana  Václava  z  Říčan, 
kdež  témuž  panu  Václavovi  dlužen  byl  puol  pátý  kopy  grošuov  míšeňských  a  groš, 
slíbil  sem  zan  na  ten  zpuosob,  aby  vyplnil  polovici  ve  dvú  nedělech  a  druhů  polo- 
vici v  druhých  dvú  nedělech:  tu  jest  mne  Jíra  krčmář  vypravil  jako  dobrý  člověk, 
a  dal  jemu  panu  Václavovi  té  puol  pátý  kopy  grošuov  míšeňských  i  ten  groš. 

Jakub  Lán  z  Kasanic  [sv.  p.]. 

Jan  Chotěměřička  z  Chotěmiřic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  v  pa- 
měti, že  sem  byl  zaseďal  pánu  svému  panu  Michalovi  za  úřadu  pana  Václava 
z  Říčan  puol  druhé  kopy  grošuov  českých;  dával  sem  ty  peníze  panu  Václavovi  po 
dvakrát,  a  dodal  sem  mu  štyry  bílé,  když  řekl,  že  mu  sě  nedostává  starých  ourokuov ; 
a  těch  dvadcet  bílých  že  sem  mu  dal,  rychtář  Čestínský  toho  svědom. 

Réha  z  Ger  no  vic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Vyručili  sme  Jana  Chotka  z  Chotě- 
miřic od  pana  Václava  Říčanského  na  postavenie,  že  byl  dlužen  týž  Jan  panu  Vá- 
clavovi ourokuov  starých  puol  druhé  kopy  grošuov  českých.  I  dal  je  témuž  panu 
Václavovi  po  dvakrát;  po  druhé  mu  sě  nedostalo  štyř  bílých,  a  my  rukojmie  do- 
pójčili  sme  mu  jich.  A  pan  Václav  jemu  Chotkovi  pověděl:  Vyplň  staré  ouroky. 

Kříž  z  Mil  o  ti  c  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  když  sme  slíbili  panu 
Václavovi  z  Říčan  za  Jana  Chotěmiřičku  za  úroky  za  puol  druhé  kopy  grošuov 
českých,  kteréž  zaseďal,  i  dal  jest  mu  té  puol  druhé  kopy  grošuov  českých. 

Vaněk  z  Petrovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Dal  sem  panu  Václavovi  Říčanskému 
štyrydceti  bílých  grošuov  bez  jednoho,  a  on  mě  nevymazal;  mám  na  to  svědomie 
krčmáře  z  Petrovic. 

Jíra  z  Petrovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jest  mi  to  dobře  vědomo,  že  Václav 
z  Petrovic  dal  panu  Václavovi  Říčanskému  štyrydceti  bílých  bez  jednoho  ouroku, 
a  on  ho  nevymazal. 

Jíra  Fučík  z  Vlkové  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  v  paměti,  že  sem 
dal  panu  Václavovi  Říčanskému,  když  u  našeho  pána  byl  purkrabí,  štyry  a  padesát 
grošuov  bílých.  Z  toho  mne  neupomínal  nikdy  až  tepruv. 

Matěj  Mašek  ze  Kněze  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Vyručili  sme  Jana  Prášila 
od  pana  Václava  Říčanského  pod  základ  pro  dvě  kopě  grošuov  českých  ouroka.  I  vy- 
pravil nás  on  Prášil.  I  šli  sme  ku  panu  Václavovi,  a  on  nás  rukou  dáním  propustil. 

Řéha  z  čenovic  [sv.  p.]. 

Jan  Kabát  z  češtině  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Zuostal  sem  byl  ouroku 

v 

panu  Václavovi  Říčanskému  šestnást  grošuov  bílých,  i  voddělal  sem  mu  jich  na  plotě 


488  D,  Xni.  Registra  soudu  iomomiho. 

a  Podmokl,  tak  že  těch  šestnást  bílých  on  pan  Václav  měl  za  mě  dáti  panu  Micha- 
lovi, našemu  pánu. 

Beneš  z  češtině  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Dělali  sme  na  pletích 
u  pana  Václava  v  Podmoklech,  i  měl  sraziti  šestnást  grošuov  bílých  on  pan  Václav 
Janovi  Kabátoví  za  to  dílo,  ješto  týž  Kabát  ouroka  byl  těch  šestnást  grošuov  bílých 
zuostal  panu  Michalovi  JMti.  I  nesrazil. 

Kuba  příjmím  Kubál  z  čenovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti 
a  vědomo,  že  sem  dal  tři  kopy  grošuov  českých  panu  Václavovi  Říčanskému  a  patnáct 
grošuov   českých.  I  to  sě  nalézá,  že  jest  mě  on  nevymazal. 

Mikuláš  z  čenovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  vědomo,  že  sem  dal 
panu  Václavovi  ouředníku  štyry  kopy  a  sedmnáct  grošuov  vše  českých  tak  s  tím, 
což  sem  vodpás  na  volech  a  voddělal  i  dal. 

Matěj  Matyka  z  Tamberka  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Dal  sem  panu  Václavovi 
Říčanskému,  když  byl  u  pána  ouředníkem,  tři  kopy  grošuov  českých  lesních  peněz 
tímto  zpuosobem :  že  sem  dal  rybníkářóm  kopu  grošuov  českých  z  rozkázánie  jeho 
páně  Václavova,  puol  druhé  kopy  grošuov  českých  samému  panu  Václavovi  a  potom 
opět  puol  kopy  grošuov  českých. 

Matěj  Kápla  z  Tamberka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  jest 
Matěj  Matyka  v  mém  domě  panu  Václavovi  Říčanskému  dal  puol  druhé  kopy  grošuov 
českých  lesních  peněz. 

Martin  Podolák  z  čeština  Kostela  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo 
a  při  tom  sem  byl,  že  Matěj  Matyka  dal  panu  Václavovi  Říčanskému  puol  kopy 
grošuov  českých  lesních  peněz.  A  pan  Václav  dal  je  rybníkářóm,  a  Matyky  jest 
nevymazal. 

Pavel  z  Karlovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jakož  pravil  pan  Václav  Říčanský, 
že  bych  mu  zuostal  sedm  grošuov  českých,  nevostal  sem  peníze  za  jeho  onřadn 
nikdyž,  a  nikdy  mě  z  toho  nenapomínal. 

Jan  z  Nešpeřic  Markvartuov  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Dal  sem  schovati 
rychtáři  Čestínskému  Matějkovi  štyrydceti  grošuov  českých  ouroku,  aby  dal  panu 
Václavovi  Říčanskému.  A  rychtář  mu  jest  dal.  A  pan  Václav  rychtáři  řekl:  Neber 
od  žádného  bez  písaře.  A  mám  na  to  dva  svědky,  že  jest  ten  ourok  pan  Václav  od 
Matěje  rychtáře  vzal,    Duba  rychtáře  z  Vlkové  a  Prokopa  Zemana  také  z  Vlkové. 

Jan  Dub  z  Kasanic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sem  byl  rychtářem  r  Víko- 
vicích,  napomínal  pan  Václav  z  Říčan  Jana  Markvartova  z  Nešpeřic  z  ouroka.  A  on 
tak  pověděl:  Však  sem  jej  dal  rychtáři  Matějkovi  z  češtině  Kostela.  I  šel  jest  Jan 
Markvartuov  k  Matějkovi  rychtáři  tázat  sě  ho,  dal-lí  jest  panu  Václavovi  ten  úrok 
štyrydceti  grošuov  českých.  A  Matějka  šel  s  ním  ku  panu  Václavovi.  I  řekl  jest  pan 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  489 

Václav  Matějkovi :  A  tys  dal  rychtáři,  ale  potom  ho  bez  písaře  neber.  I  neupomínal 
jest  pan  Václav  Jana  Markvartova  více.  A  tomu  sou  štyři  léta. 

Prokop  z  Vlkové  [sv.  p.] 

VaněkzOužic:  Mám  při  s  panem  Václavem  Éíčanským  vo  štyrydceti  grošuov 
českých  a  o  puol  groše ;  ty  sem  mu  dal,  a  toho  jest  svědom  rychtář  z  Tamberka  Špíčník. 

Jan  s  Nešpeřic,  Markartuov  syn,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Vzal  pan  Václav 
Říčanský  od  Jirsy  z  Nešpeřic  štyrydceti  grošuov  českých.  Pak  pan  Václav  jim  jich 
přel.  I  potom  se  poznal  pan  Václav,  že  jest  pozapomněl  a  že  jest  je  vzal  od  téhož  Jirsy. 

Mikuláš  z  Nešpeřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  že  jsem  já  vzal  penieze  od  Kříže 
z  Šandova  a  od  jeho  mateře,  a  čet  sem  je  na  stole  v  parkaně  před  maštalí  na  če- 
štině Kostele  puol  kopy  V  grošuov,  a  ty  sem  penieze  dal  panu  Václavovi  Ěíčan- 
skému,  kteréž  jest  sám  pan  Václav  táhl.  A  V  grošuov,  kteréž  byl  dlužen  pan  Václav 
Křížoví  za  dielo,  srazil  také  na  úroče. 

Vondráček  Huňáček  z  Tamberka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Dal  sem  panu 
Václavovi  XVI  a  puol  groše  ouroku  a  X  grošuov  vše  českých  popivného,  a  nevostal 
sem  mu  nic  penieze  jednoho  [dlužen]. 

Jana  Chaloupková  z  Tamberka  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  mi  zuostává  na 
sv.  Jirský  ourok,  kterýž  minul,  pan  Václav  Říčanský  XX  gr.  bílých. 

J  í  r  a  z  O  u  š  i  c  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Kdež  mne  viní  pan  Václav  Říčanský  z  puol 
druhé  kopy  11  grošuov  českých,  že  sem  mu  je  dal,  a  nic  mu  dlužen  nejsem.  A  mám  na 
to  svědomie  Jana,  páně  Zajímačova  člověka,  kterýž  se  mnů  přijíti  nemohl,  že  jej  zbil  kuon. 

Václav  Mykán  z  Čakanova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jakož  mě  viní  pan  Václav 
Říčanský  z  puol  kopy  VI  grošuov,  kteréž  sem  já  jemu  dal  a  nic  jemu  dlužen  nejsem. 
A  na  to  již  jsem  zprávu  učinil. 

Matěj  Kápla  z  Tamberka  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  Václav  Mykán  dal  mi 
puol  kopy  grošuov  českých  peněz  gerlických,  abych  já  je  dal  panu  Václavovi  ĚíČan- 
skému;  kteréžto  penieze  já  panu  Václavovi  sem  dal  za  Václava  Mykaná  ůroka. 

Burian  z  Čenovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  dal  panu  Václavovi  Ěíčan- 
skému  dvě  kopy  puol  jedenáctá  groše  českého,  a  potom  sem  mu  dal  LXXXV  grošuov 
bílých.  A  na  to  mám  svědka  Martina  Pivcze  z  čenovic. 

Martin  Pivcze  z  Čenovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byl  sem  při  tom,  když  jest 
dal  Burian  z  Čenovic  panu  Václavovi  Ěíčanskému  LXXXV  grošuov  českých. 

Jiřík  z  Vlkové  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  dal  panu  Václavovi  Ěíčanskému 
XXti  grošuov  bílých,  a  on  mi  jich  zapřel.  Potom  sem  nan  svědomie  uvedl,  že  mi  se  seznal. 

Jíra  z  Mitrova  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  když  jest  pan  Václav  Říčanský  za- 
pieral  Jiříkovi  z  Vlkové  XXti  grošuov  bílých,  tehdy  jest  on  Jiřík  dovedl  toho  mnú, 
že  mu  jest  je  dal,  a  já  sem  toho  dobře  svědom. 

R.  lY.  ].  K.  21.  a.— 27.  b.    Srov.  předcházející  svédomí  S.  1S96. 

Archiv  Český  XIII.  62 


490  D.  XIII.  Registra  soudu  komorniho. 

1897. 
Mezi  panem  Janem  Špetlí  z  JanoYÍc  s  jedné,  a  panem  Bernartem  z  Walšteina  s  strany  druhé. 

1511,  7.  listopadu. 

Feria  "VI.  post  Leonardi.  Havel  z  Bělé  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi 
T  paměti,  že  pan  Michalec  nebožtík  [seděním  na  Boleslavi]  ráčil  učiniti  rozdělenie 
cestami  Hlásnicí,  kteráž  běží  od  Bezdězi  k  Bezdědicím;  co  jest  na  západ  slunce 
k  Bezdězi,  toho  užívati  měl  úředník  pan  Hrušovský,  který  byl  na  Bezdězi;  s  druhé 
strany  té  cesty  Hlásnice  na  vajchod  slunce  užívati  měl  pan  Jan  Těžký,  úředník  na 
Bělé.  Pak  cesta  silnice,  kteráž  běží  z  Bělé  do  Němec,  ta  dělila  hory,  lesy  až  k  mostu 
novému  k  vodě  PlouČnici.  Což  jest  na  západ  slunce  k  Polomeným  horám,  toho  uží- 
vali k  Bezdězi.  Byl  jest  rybář  Lipolt  ve  vsi  Mimoni.  Ten  tu  řeku  Ploučnici  najímal 
a  platil  polovici  s  té  řeky  na  Bezdězi.  Což  jest  s  druhé  strany  na  východ  slunce 
té  silnice,  kteráž  do  Němec  běží  k  novému  mostu,  té  strany  k  Bělé  užívali  všemi 
věcmi.  Tak  sě  pamatuji,  a  jest  mi  již  vokolo  šedesáti  let. 

Václav  hajný  z  V  oken  u.  p.  n.  k.  s.  t :  Tak  paměť  má  jest,  že  nebožtík 
pan  Michalec  měl  ouředníka  pana  Jana  Huňatého  na  Bělé,  a  na  Bezdězi  pana  Petra 
Hrušovského.  Pak  po  tu  cestu  Hlásnici  stal  sě  rozdíl  panem  Michalcem  nebožtíkem: 
což  bylo  k  vajchodu  slunce  po  tu  cestu  Hlásnici,  toho  užívali  k  Bělé,  a  co  bylo 
k  západu,  toho  k  Bezdězi.  Jest  pak  jiná  cesta,  silnice;  ta  dělí  také,  tak  že  co  jest 
s  té  strany  na  západ  slunce,  to  k  Bezdězi,  a  co  na  vajchod  slunce,  to  k  Bělé.  Vedle 
té  cesty  silnice  voda  jest  Ploučnice;  s  té  puol  vody  plat  šel  k  Bezdězi  a  s  puol 
vody  k  Mimoni.  A  jest  mi  již  vokolo  devadesáti  leth. 

Beneš  z  Katusic,  páně  Stranovského  člověk,  [sv.  p.]. 

Mikuláš  z  B  řez  o  víc  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  sem  byl 
hajným  za  pana  Jetřicha  na  Bělé,  poslal  po  mě  pan  Špetle  do  Březovic,  abych 
k  němu  přišel.  Tu  jest  ke  mně  mluvil:  Mikuláši,  prodáváš  mi  les  muoj,  který  jest 
k  zámku  Bezdězi  po  cestu  Hlásnici,  která  běží  od  zámku  k  Bezdědicím.  Budeš-li 
mi  více  prodávati,  budu  tě  trestati,  že  sě  tebou  jiní  káti  budou.  A  potom  po  druhé 
mluvil  se  mnú  jeda  mimo  Březovice,  též  abych  neprodával  toho  lesu,  který  jest 
k  Bezdězi  po  Hlásnici. 

Jíra  Smetanka  z  Březovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  v  paměti :  za  ne- 
božtíka pana  Jetřicha  Buštěhradského  byl  ouředník  pan  Leva  na  Bělé,  i  jel  s  námi 
na  lov.  Tu  sě  sjeli  u  shnilých  mostuov  se  panem  Václavem,  který  byl  úředníkem 
na  Bezdězi.  Tu  jest  pan  Václav  panu  Levovi  nedal  léceti  tu  u  shnilých  mostuov 
u  té  silnice,  která  běží  k  Mimoni,  pravě  on  pan  Václav,  že  sou  to  grunty  pána 
mého  k  Bezdězi. 

Simon  Sich  z  Čisté  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  pan  Leva  byl 
ouředníkem  u  pana  Jetřicha  na  Bělé.    I  kázal  nám   pan  Leva  na  lov  jeti.    Jeli  sme 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  491 

tou  silnicí,  kteráž  běží  k  Mimoni,  i  chtěli  sme  léceti  na  shnilých  mostích  pod  touž 
silnicí.  V  tom  pan  Václav  ouředník  páně  Špetluor  přišed  řekl  panu  Levovi,  aby  ne- 
lécel,  že  sou  to  grunty  pána  mého  k  Bezdězi,  že  já  nedám  léceti.  I  lécíno  jest; 
proto  ale  nevím,  kterak  sú  ouředníci  sě  o  to  srovnali. 

Tuoma  Vrabec  z  Čisté  [sv.  p.].         Adam  z  Čisté  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  K  28.  a.    SroT.  SYědomí  č.  1712  na  str.  368. 

1898. 

Mezi  panem  Zdeňkem  z  Elínšteina  oc  s  jedné,  a  purgmístrem  a  konšely  města  Brodu  Českého 

i  vší  obcí  s  strany  druhé,  o  voves.   1511,  8.  listopadu. 

V  sobotu  před  svatým  Martinem.  Petr  rychtář  z  Nové  Vsi  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byl  podle  jiných  veden  na  voves  páně 
Škvořeckého  k  Tismicím,  tu  sem  viděl  na  jednom  místě  zmatený;  ale  nevím  Čím. 
Dále  pak  byl  shnilý  a  nebylo  do  něho  nic. 

R.  IV.  1.  E.  6.  a.    SroT.  sTědomí  č.  1889  a  1890  na  str.  479  a  481. 

1899. 

Mezi  Annu  z  Kopidlna  oc  s  jedné,  a  panem  Zdeňkem  z  Elinšteina  oc  s  strany  druhé,  o  Subu. 

1511,  8.  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Mandelena  z  Mrzek  vzavši  to  k  své  víře 
a  k  své  duši,  svědčila  takto:  To  jest  mi  svědomo,  že  jest  pan  Jan,  nebožtík  páně 
Zdeňkův  votec,  dal  paní  Anně  z  Kopidlna,  své  manželce  a  páně  Zdeňkově  mateři, 
mocně  šubu  Černým  aksamitem  pošitú;  nepomním,  kuní-li  či  sobolovu;  vo  kterúž 
pan  Zdeník  ji  paní  Annu  pohnal. 

R.  IV.  1.  E«  9.  a. 

1900. 

Mezi  paní  Annu  z  Kopidlna  oc  s  jedné,  a  panem  Zdeňkem  z  Klinšteina  s  strany  druhé. 

IĎll,  8.  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Mandelena  z  Mrzek  vzavši  to  na  svú  víru, 
na  svú  duši,  seznala  takto:  To  mi  svědomo,  že  jest  devět  krav  přihnáno  na  Škvorec 
od  pana  Zdeňka,  paní  Anniného  bratra,  a  tu  sú  zuostaly.  A  pan  Zdeněk  jí  jich 
vrátiti  nechce. 

R  IV.  1.  K.  9.  b.    SroT.  předcházející  STědomí  c.  1899. 

1901. 

Mezi  Bartošem  od  Buože  červené  z  domu  někdy  pánuov  z  Rožmberka  s  jedné,  a  Antošem 
soukeníkem,  Nového  města  Pražského  měštěnínem,  s  strany  druhé,  o  groše.  1511,  8.  listopadu. 

Sabbato  ante  Martini.  Pavel,  tovaryš  soukenického  řemesla, 

62* 


492  D.  XIH.  Beffistra  sotidu  komomiho. 

měštěnín  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Přišel  pan  Antoš 
soukeník,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  s  panem  Yelvarským  a  s  Makoderou 
a  Řehoř  soukeník  do  domu  na  Novém  městě  Pražském  k  nebožce  Markétě,  ženě 
Bartošově,  kderý  jest  v  domě  Rožmberském  v  Starém  městě,  i  hledali  sú  po  smrti 
též  nebožky  Markéty,  ženy  Bartošovy,  v  tom  domě  jejím  na  Novém  městě  Pražském 
peněz  před  polednem  neb  o  poledni.  Tu  sem  já  přišel  k  nim,  a  voni  sě  mne  ptali, 
vím-li,  kde  peníze,  abych  jim  pověděl.  A  já  sem  jim  řekl:  Kopajte!  I  šel  sem  od 
nich  pryč.  Toho  já  nevím  tu  chvíli,  nalezli-li  sů  co  čili  nic.  Potom  jsú  přišli,  když 
kumplety  zvonili,  pan  Antoš  a  Velvarský  a  Řehoř,  měšťané  Novoměští,  ptajíc  sě 
mne,  vím-li,  kde  peníze,  ke  mně  tuze  mluvíce,  abych  jim  pověděl.  Já  sem  jim  pověděl,  že 
já  nevím;  vy  víte.  I  řekli  ke  mně:  Musíš  kopati.  Já  sem  jim  řekl:  Kde  rozkážete, 
toť  já  učiním.  I  kázali  mi  nahoru.  I  šel  sem,  a  v  ouličce  jdúce  do  kuchyně,  tu  sem 
kopal.  Udeřil  sem  dvakrát  neb  třikrát,  porozuměl  sem,  že  sú  peníze,  nechtěl  sem 
kopati,  kázal  sem  jim:  Račte  vohledati  sami,  abych  neroztrúsil.  Tehdy  oni  vzemše 
pytlík  s  těmi  penězi,  šli  do  kuchyně.  Potom  vohledavše,  řekli:  Kdež  budeme  víc 
kopati?  Já  sem  řekl:  Kdež  rozkážete.  I  kopal  sem  hned  od  téhož  místa  nedaleko. 
Tu  opět  sem  porozuměl,  že  sú  peníze.  Řekl  sem  jim :  Račte  ohledati.  A  tu  ohledavše, 
vzali  sú  opět  druhý  pytlík.  Potom  když  sú  dobyli,  opět  vohledali.  Potom  svíčku 
sobě  rozsvietiti  rozkázali,  hledali,  zda-li  by  sě  co  kde  vytrúsilo.  I  vohledavše,  že 
nic  roztrúšeno  nebylo,  vzavše  peníze,  šli  pryč. 

K  rV.  1.  E.  9.  b.  SroT.  SYědomí  ó.  1887  a  1892  na  str.  477  a  482. 

1902. 

Mezi  Ofkú  Přínskú  z  Kuncdorfu  s  jedné,  a  knězem  Matiášem  z  Třebska  oc,  mistrem 

špitálským  90,  s  strany  druhé,  o  klenoty.  1511,  8.  listopadů. 

V  sobotu  před  svatým  Martinem.  Anna  Nosálka,  hospodyně 
z  páně  z  Plavná  domu  na  Malé  Straně,  vzavši  to  k  své  víře  a  k  své  duši, 
takto  seznala:  Tu  sem  byla  při  tom,  když  Augustin  biskup  nebožtík  biřmoval  paní 
Ofku,  paní  Donatovů.  A  biřmoval  ji  Ofkou. 

Dorota  Nosálka,  na  Novém  městě  Pražském  obývající,  vzavši 
to  na  svú  víru,  na  svú  duši,  takto  svědčila :  Znám  paní  Ofku  Donátovou  z  mladosti, 
a  jiného  ména  jí  nevím  než  Oíka,  a  tím  jménem  Ofka  biskup  Augustin  nebožtík 
biřmoval  ji  v  Slovanech.  Při  tom  sem  byla. 

[Později  připsáno:]  Feria  IV.  post  Ambrosii  [7.  dubna]  léta  MDXIL 
Jan  Zeman  z  Nového  města  Pražského  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti, 
že  když  sem  byl  u  nebožtíka  pana  Alše  Vřešfovského  a  u  paní  Ofky  Přínské,  že  jí 
paní  Ofce  vdycky  Ofka  říkali.  A  potom,  když  byla  biřmována  v  Slovanech  od  nebo- 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511,  493 

žtíka  pana  biskupa  Augustina,   že  jest  také  na  tom  biřmování  Ofkou  od  téhož  pana 
biskupa  menována. 

R.  IV.  1.  K.  11.  a. 

1903. 

Mezi  Václavem  Buožkem,  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  s  jedné,  a  Petrem  Haléřem 

z  Jičíněvsi  s  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

MDXF  v  pondělí  před  svatým  Martinem.  Štěpán  postřihač, 
Starého  města  Pražského  měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sem  přišel 
k  Petrovi  Haléřoví  na  Nové  město  k  Štrábochovuom,  napomenul  sem  ho  z  dluhu 
z  puol  devátý  kopy  grošuov  českých  a  jedenmezcítma  grošuov  českých.  Tehdy  on 
Haléř  znal  sě  k  tomu  pravě,  že  dá,  než  pryč  odjede.   I  tomu  dosti  neučinil. 

R.  rV.  1.  K.  12.  b. 

1904. 

Mezi  Václavem  Ruožkem,  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  s  jedné,  a  Janem  z  Vrchotic 

na  Janovicích  s  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

FeriaH.  ante  Martini.  Štěpán  postřihač,  Starého  města  Praž- 
ského měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  přišel  k  Janovi  Vrchotovi  k  Čer- 
veným zvonem  na  Nové  město  Pražské,  napomínal  sem  ho  z  dluhu  z  puol  sedmy 
kopy  grošuov  českých  a  šestmezcítma  grošuov  českých.  Tu  jest  on  řekl  dáti,  než 
pryč  pojede,  ty  peníze.  I  nedal. 

R.  IV.  1.  K.  13.  a. 

1905. 

Mezi  Václavem  Ruožkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  Mathiášem  Dežím 

s  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

Feria  H.  ante  Martini.  Štěpán  postřihač,  měštěnín  Starého 
města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přišel  sem  na  hrad  ku  panu  Mathiášovi 
Dtóí  i  napomenul  sem  ho  z  osmnásti  kop  grošuov  českých  bez  desíti  grošuov  českých. 
Řekl  jest  on  Mathiáš,  že  chce  rád  dáti,  i  před  panem  Bohuslavem  Chrtem  k  tomu 
dluhu  sě  seznal. 

R.  IV.  1.  K.  13.  b. 

1906. 

Mezi  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  s  jedné,  a  Markétu  z  Rakovníka  s  strany  druhé. 

1511,   10.  listopadu. 

Feria  II.  ante  Martini.  Mikuláš  Čapek,  měštěnín  města  Ra- 
kovníka, u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  vědomo,  když  sě  dožádal  mne  Václav  písař, 
nebožtík   muž   Markétin,   abych  jel  s  ním   do   Prahy,   leželi  sme  tu  v  Oujezdci  pod 


494  D.  XIII.  Eegistra  soudu  komomiho. 

Kladnem  u  sestry  jeho  Václavovy.  Na  zajtří  ráno,  když  sme  sě  pryč  strojili  do 
Prahy,  vynes  on  Václav  s  sestru  svů  peníze  s  pytlíkem  ze  sklepu  a  dal  mi  je,  abych 
je  vložil  na  vuoz  do  truhlice.  A  já  sem  je  vložil  do  truhlice.  I  jeli  sme  do  Prahy 
ku  panu  Vlčihrdlovi,  kdež  nyní  Péro  bydlí.  Tu  jest  on  Václav  poručil,  abychme  je 
přebrali  a  ssumovali,  co  jest  jich.  I  bylo  jich  některá  kopa,  štyry  neb  pít,  a  sto 
kop  na  míšeňsko.  Pak  jest  týž  Václav  vzal  je  od  nás  a  vsul  do  pytlíka  toho,  nevím, 
kam  jest  je  děl;  než  potom  po  smrti  jeho  Václavově  Markéta,  jeho  manželka,  do- 
žádala sě  mne  s  Rubínem,  abychme  ssumovali  ty  peníze,  kteréž  měl  Zikmund  lovec 
královský  u  téhož  nebožtíka  Václava,  manžela  jejího,  tři  sta  kop  grošuov  míšeň- 
ských. A  my  sme  nalezli  tři  kopy  zlatých  uherských  a  načtli.  Potom  ona  vzavši 
vsula  je  do  váčku  a  nesla  je  ty  zlaté  do  sklepu  zase.  A  zase  vyšedši  vynesla  nám 
měšec  s  penězi.  Vynesši  řekla  nám:  Toto  má  býti  sto  kop  Kateřininých,  sestry  ne- 
božtíka Václava,  jejího  manžela,  a  bodaj  jich  bylo  kop  padesát.  I  vzala  je  táž  Mar- 
kéta zase  a  schovala. 

Petr  Rubín,  měštěnín  města  Rakovníka,  u.  p.  n«  k.  s.  t.:  Když  sem 
byl  požádán  některé  léto  minulé  od  nebožtíka  Václava  písaře,  manžela  Marketiného, 
abych  s  ním  jel  do  Prahy,  i  udělali  sme  nocleh  u  sestry  jeho,  u  Kateřiny  v  Oujezdě 
pod  Kladnem.  Potom  když  sme  přijeli  do  Prahy  ku  panu  Janovi  Vlčihrdlovi  do 
toho  domu,  jako  Péro  bydU,  i  dal  mi  jest  týž  nebožtík  Václav  peníze  s  pytlíkem 
tvarožným  s  voza  a  kázal  mi,  aby  je  nesl  na  mazhauz  nahoru,  a  rozkázal  mi,  abych 
je  přebral  s  Mikulášem  čápkem  a  zvěděl,  co  které  mince  jest.  A  já  sem  to  k  jeho 
žádosti  učinil.  A  když  potom  přišel,  tázal  sě,  co  jich  jest,  a  já  nad  každú  hromadu 
napsal,  co  jich  jest;  i  ssumoval  nebožtík  sám,  i  bylo  jich  některá  a  sto  kop  míšeň- 
ských. A  on  vsypal  je  do  pytlíka  jiného  nového  i  nesl  je  pryč.  A  potom  po  smrti 
jeho  žádala  jest  Markéta,  manželka  jeho,  mne  a  Mikuláše  Čapka,  abychom  k  ní  šli 
a  tu  summu,  kterúž  jim  dal  schovati  Zigmund  lovec  královský,  abychom  ssumovali. 
A  když  sme  zlaté  přečtli,  kteréž  nám  ukázala,  i  pověděla  táž  Markéta,  že  sě  ta 
summa  Zigmundova  najde.  Potom  sšedši  do  komory  i  přinesla  měšec  s  penězi  a  řekla 
k  nám:  Tutoť  by  mělo  býti  sto  kop  Kateřiny,  sestry  Václavovy,  bodaj  jich  bylo 
padesát,  jáf  nevím,  kamf  jest  je  on  děl. 

Dorota  z  Jeruzaléma  v  Starém  městě  Pražském  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  jest  v  paměti,  že  trestala  Markétu  z  Rakovníka  Kateřina,  její  nevěsta,  tak 
jí  pravieci:  Mohla  si  dobře  bez  té  starosti  bajti  a  mně  mé  dáti.  A  ona  Markéta 
řekla:  Lidé  mě  na  to  vedli. 

Paní  Kateřina  z  Jeruzaléma  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že 
Kateřina,  nevěsta  Markéty  z  Rakovníka,  trestala  jí  Markétu  a  tak  jí  mluvieci :  Mohlas 
ty,  paní  Markéto,   dáti  mně  mé  bez  souduov  a  nesnází.     A  Markéta  jí  odpověděla: 

Vedli   mě   na  to   lidé.  r.  iv.  i.  K.  14.  a.  Sro?.  STědomí  č.  ISSS  na  Btr.  448. 


Svédomí  h  roku  sv.  Martina  I,  1511,  495 

1907. 

Mezi  Petrem  Petřkem  řezníkem,  měštěnínem  města  HradiSté  Hory  Tábor  s  jedné,  a  Janem, 
Petrem  a  Zdeňkem  MaloYci,  vlastními  a  nedielnými  bratřími  z  Chaynoya,  s  strany  druhé. 

1511,  10.  listopadu. 

MDXI^  ferialLante  Martini.  Burian,  měštěnín  města  Hradiště 
hory  Thábor,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  dobře  rědomo,  když  sem  jel  z  Krumlova 
s  jarmarku  s  Peléškem  z  Pacova,  i  řekl  mi  Peléšek:  Buriane,  mám  dobré  vyžle. 
A  já  mu  řekl:  Daj  mi  je.  A  on  řekl:  A  já  dám.  A  já  mu  řekl:  Pošli  mi  je  po 
někom.  A  on  mi  je  poslal  po  řezníku.  Tehdy  potom  prosil  mě  za  ně  Petřek  řezník, 
a  já  jemu  je  dal. 

Václav  Radkovec,  měštěnín  Táborský,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Stál  sem 
na  rynku  u  nás  na  Táboře,  a  Petřek  tržil  pšenicí.  A  Lichvice  Martin  přišed,  řekl 
mu:  Hyn  tvé  vyžle  vedou.  A  on  Petřek  šel  hned  za  tím  sedlákem,  zavolal  vyžlete, 
a  ono  naň  skákalo.  A  týž  Petřek  vzal  jej  v  náručie  i  řekl:  Křečku,  křečku,  kdes 
sě  to  vzal?  I  pustil  jej  zase.  A  sedlák  ten  řekl  mu:  Nech  mi  psa,  však  jest  muoj! 
A  pochytiv  jej,  prch  s  ním  do  ulice.  A  Petřek  za  ním  s  Martinem  Lichvicí  běže, 
řekl  mu :  Když  jsi  spravedliv,  neutíkaj !  A  tu  sedlák  dobyv  za  pasem  sekeru,  posípal 
na  Petřka.  A  Martin  Lichvice  vytrhl  mu  tu  sekeru.  Petřek  řekl  Martinovi  Lichvi- 
covi:  Nech  tak!  A  on  nechal  hned  a  povrhl  sekeru  na  zemi.  A  Petřek  popad  vyžle 
i  řekl:  Když  jsi  spravedliv,  poď  k  rychtáři.  A  sedlák  zuostal  tu,  nešel;  a  Petřek 
vzav  vyžle  i  šel  domův. 

Matěj  Veselský,  měštěnín  Táborský,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  pa- 
měti, trefil  sem  sě  k  tomu,  když  Petr  Petřek  vábil  vyžle  od  sedláka  páně  Malovcova 
na  rynku  u  nás,  a  sedlák  ten  zase  k  sobě  jej  vábil  do  třikrát  asi,  a  vyžle  běželo 
od  jednoho  k  druhému.  Potom  Martin  Lichvice  řekl  Petřkovi:  Petře,  vezmi  psa; 
však  víme,  že  jest  tvuoj,  víme,  vod  koho  jej  máš,  že  jej  máš  od  Buriánka.  Petřek 
vzav  psa  v  náručí,  pustil  ho  zase.  A  sedlák  popad  psa  i  běžel  s  ním,  a  Petr  s  Lich- 
vicí běželi  za  ním.  Tu  sem  já  viděl,  že  jest  Petr  nebil  toho  sedláka. 

Jan  Budín,  řezník,  měštěnín  Táborský,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Tohoto 
sem  svědom:  Přišel  sem  náhodou,  an  Petr  řezník  poříká  sě  o  psa  s  páně  Janovým 
Malovcovým  pacholkem.  A  on  ten  pacholek  psa  vzal  i  běžel  s  ním  do  ulice,  a  pan 
Petr  běžel  za  ním,  a  pan  Martin  Lichvice  také  za  ním  běžel.  I  vzal  mu  toho  psa 
zase  pan  Petr.  A  já  sem  tu  neviděl,  by  on  pan  Petr  Petřek  toho  pacholka  bil  ani 
pan  Martin  Lichvice. 

R.  lY.  1.  E.  15.  b.  SroT.  STědomí  č.  1880  a  1831  na  str.  442  a  443. 


496  D.  XIIL  Registra  sotMÍu  komorního. 

1908. 

Mezi  Martinem  Lichvicí,  méšténínem  Táborským,  s  jedné,  a  Janem,  Petrem  a  Zde&kem  Ma* 
lovci,  vlastními  a  nedílnými  bratřími  z  Chaynova,  s  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

Feria  II.  ante  Martini.  Václav  z  Tábora  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho 
sem  dobře  svědom,  že  jest  Martin  Lichvice,  co  se  dotýče  toho  psa,  že  jest  ho  se 
nedotekl  ani  ho  bral;  než  stál  tu  při  Petřkovi,  kdy  ho  Petřek  bral.  A  jakož  pan 
Jan  praví,  že  by  pacholka  jeho  bili,  pravím,  že  ho  jest  žádný  nebil  ani  se  ho  dotekl. 

Matěj  Veselský  z  Tábora  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Dobře  mi  to  jest  svědomo, 
že  kdež  pan  Malovec  pohání  Martina  Lichvici,  pravě,  že  by  jemu  Martin  Lichvice 
psa  bral;  já  k  tomu  sem  se  přitrefil,  a  u  Martina  sem  psa  neviděl  ani  jsem  toho 
viděl,  aby  mu  jej  bral. 

Jan  Budín,  řezník  z  Tábora,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  se  k  tomu 
trefil,  když  se  krykovali  pan  Petr  řezník  s  pacholkem  páně  Malovcovým;  tehdy  pa- 
cholek páně  Malovcuov  popadl  psa  i  běžel  s  ním  do  ulice,  a  pan  Petr  běžel  za  ním. 
Tehdy  pan  Martin  Lichvice  také  za  nimi  běžel,  a  když  sú  oba  spolu  pacholka  po- 
stihli, pan  Petr  mu  psa  vzal.  Ale  pan  Martin  Lichvice  jest  ho  nebral.  A  kdež  pan 
Malovec  praví,  že  by  pacholka  jeho  bili,  toho  sem  já  neviděl,  by  ho  kto  bil. 

K  IV.  1.  K.  16.  b.    SroT.  STědomí  č.  1830,  1831  a  1907  na  str.  448,  443  a  496. 

1909. 

Mezi  MikuláSem  z  Hořic  s  jedné,  a  Albrechtem  Rendlem  z  Aušavy  s  strany  druhé. 

1511,  [10.  listopadu]. 

Mikuláš  Pecingar  z  Bydžína  a  na  Eokoříně  takto  svědčil: 
Že  jest  mi  to  dobře  v  paměti,  když  bylo  u  Hory,  a  král  JMt  ráčil  úřad  písařstvie 
zemského  od  pana  Albrechta  Rendle  vzíti,  tu  jest  pan  Mikuláš  Žďárský  prosil  krále 
JMti,  aby  ráčil  rozkázati  povědíti  panu  Hořickému,  na  jaký  zpuosob  jest  pisařství 
zdal.  I  když  jest  mu  bylo  rozkázáno,  aby  pověděl,  i  pověděl  takto,  že  jej  na  ten 
zpuosob  vzdal,  že  mu  král  JMt  měl  dáti  tisíc  kop  grošuov  českých  a  list  na  ně 
učiniti,  a  pan  Rendl  že  mu  měl  puojčíti  tisíc  kop  za  štyry  léta  a  dvě  stě  kop  vy- 
dávati do  jeho  živnosti.  I  tu  jest  pan  Mikuláš  Žďárský  mluvil:  Milostivý  králi!  Tu 
ráčíte  slyšeti,  že  pan  Hořický  vyznává,  že  ho  tu  pořádkem  nevzdal,  jakž  zřízenie 
zemské  ukazuje.  A  pan  Albrecht  Rendl  pověděl:  A  já  sě  znám,  že  sem  mu  řekl 
pójčiti  i  vydávati,  ale  ne  za  úřad,  než  z  své  dobré  vuole.  I  tak  Žďárskému  řekl: 
Kdyť  bych  svuoj  všecken  statek  dal  z  své  dobré  vuole,  vím,  že  by  jej  přijal.  A  pan 
Žďárský  řekl:  Ba  přijal.  I  tu  jest  král  JMt  ten  úřad  k  sobě  přijíti  ráčil.  I  prosU 
zaň  pan  Rendl  zase,  a  pan  Pesík  a  pan  Malovec  a  pan  Hořický  prosil  také  zaň. 
A  to  beru  k  své  víře  a  k  své   duši,    že  jest  v  pravdě   tak,   jakož    se   svrchu  píše, 


. •■^ . 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  497 

a  což  sem  tuto  syědčil,  že  panu  Kendlovi  i  pann  Hořickému  jiného  nevím  co  svěd- 
čiti, než  to,  což  svrchu  psáno  stojí. 

R.  IV.  L  K.  17.  ft.  Mikoláš  Hořieký  s  Hořic  byl  neJT.  písařem  od  r.  1602—1509,  Albrecht  Rendl 
z  OaSaTj  ▼  L  1609  a  1610,  a  napotom  do  r.  1612  Zdenek  MaloTec  z  ChejnoTa. 

1910. 

Mezi  Václavem  Polácským  z  Polák  s  jedné,  a  Martinem  Bubnovic  z  Voradčova,  člověkem 
páně  Wolfovým  z  Gutáteina,  b  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

Feria  n.  ante  Martini.  Jiřík,  krčmář  ze  Pšovlk,  n.  p.  n.  k.  s.  i: 
Když  Mareš  jel  z  Rakovníka  s  trhu,  tehdy  za  ním  běžel  kuoĎ  vosedlaný,  i  vskočil 
jim  mezi  klichny  a  porazil  jim  jednu  klichnu.  Tehdy  Mareš  házel  a  odházel  ten 
kuoĎ,  a  potom  chtěli  ten  kuon  do  dvora  vehnati  a  nemohli.  Tehdy  jim  ten  kuoň 
po  druhé  vskočil  mezi  klichny  zase.  Tehdy  sem  na  ně  volal,  aby  kuon  lapili.  A  žádný 
k  němu  z  nich  nechtěl  aneb  nesměl.  Tehdy  pacholek  Poláckého  při  tom  stál.  Tehdy 
sem  já  mu  řekl,  aby  ten  kuoň  polapil;  a  on  pacholek  Polácského  pověděl,  že  jest 
kuoĎ  nešlechetný,  že  k  němu  nesměl.  Tehdy  tak  naň  dlůho  házeli,  až  ho  po  druhé 
od  kobyl  odházeli.  A  on  po  třetí  opět  mezi  klichny  vskočil,  a  oni  naň  házeli,  až 
mu  voko  vyházeli,   i  tepruv  ten  kuoň  stál  a  dal  se  lapiti.     A  házeli  naň  dřievím. 

Jan,  kovář  ze  Pšovlk,  u.  p.  n.  k.  s,  t.:  Když  Václav  Polácský  poslal 
ke  mně  kuoň,  abych  mu  jej  ukoval,  a  pocholek  jej  u  mne  uvázal  za  povodec;  a  já 
potom  když  sem  chtěl  kuoň  kovati,  vzal  jej  pacholek  za  nohu,  a  kuoň  mu  nohu 
vytrhl  a  utrhl  se  z  povodce  a  běžal  ze  dvora.  A  já  na  pacholka  zavolal,  aby  vrata 
přiklopil.  A  on  pacholek  jakž  vrata  zavřel,  tehdy  se  kuoň  zase  obrátil  i  běžel 
k  zídce,  chtě  přes  ni  přeskočiti.  Tehdy  trefil  se  pacholek  muoj  k  tomu  nesa  pivo^ 
a  já  naň  zavolal,  aby  mu  nedal.  A  pacholek  naň  konví  klátil.  A  kuoň  přes  to  vždy 
přes  zídku  skočil.  I  jel  tudy  Mareš  s  klisnami  a  s  vozem,  a  ten  kuoň  hned  se  jim 
mezi  ty  klichny  vrazil  a  jednu  porazil.  Tehdy  oni,  kteříž  sú  při  voze  byli,  odbili 
jej  od  těch  kobyl.  Tehdy  oni  chtěli  kuoň  chytiti,  a  on  se  na  ně  zepnul  a  zase  mezi 
klichny  vběhl.  Tehdy  Mareš  nabrav  dřievie  přesekaného,  chtěl  na  kuoň  házeti;  a  já 
naň  zavolal,  aby  neházeli,  ale  aby  jej  raději  chytili.  A  z  nich  žádný  k  němu  nesměl, 
ani  pacholek  jeho.  Tehdy  ten  kuoň  po  třetí  opět  mezi  klichny  vskočil  a  odrazil 
jednu  klichnu,  a  já  na  ně  zavolal,  aby  klichnu  chytili  a  do  dvoru  uvedli.  A  ten 
kuoň  opět  se  zase  k  klichnám  obrátil.  A  Mareš  udeřil  naň  dřevem  a  v  uoko  jej 
uhodil.  Tehdy  pacholek  páně  Poláckého  Maršoví  lál,  a  Mareš  jemu  pacholkovi  zase 
zláv,  pověděl  mu:  Chtěl-lis  kuoň  mieti  zdravý,  bylof  jej  uvazovati.  Cos  chtěl,  abych 
já  se  tomu  díval,  ano  mi  se  škoda  děje?  Ano  by  ty  mi  škodu  dělal,  i  toběC  bych 
se  bránil.  A  s  tím  hned  jeli  preč. 

R  IV.  1.  E.  81.  a. 

ArchiT  český  Xni.  63 


496  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1911. 

Mezi  Lidmílú  Zlatníkovu,  mě&tkú  města  Litoměřic,  8  jedné,  a  Valentinem  z  Lokoyec 

8  strany  drnhé.  1511,  10.  listopadu. 

Feria  n.  ante  Martini.  Jan  Formánek  z  Lithoměřic  soused  n. 
p.  n.  k.  s.  t. :  Jakož  sem  pohnán  od  panie  Lidmily  Polencové,  kdy,  který  den  a  který 
čas  její  nebožtík  Václav  Zlatník,  manžel  její,  nemocen  ležel  a  kterak  jest  rozkazoval 
koflík  dáti  Valentinovi  Javoroví  z  Lnkovec  a  v  Lithoměřicích :  i  toho  já  nepamatuji, 
který  den,  než  viem,  že  jest  bylo  v  puostě.  A  což  se  koflíku  dotýče  dánie,  to  jsem 
já  prve  svědomie  dal  listem  pod  pečetí  městskú,  a  k  němu  se  znám  pod  touto  pří- 
sahou a  vuoli  k  tomu  dávám,  aby  jej  sobě  kázala  čísti.  A  což  se  dotýče  toho,  kdež 
se  na  mně  vyptává,  při  jaké  jest  paměti  byl:  toho  já  neumiem  pověděti,  než  že  mu 
bylo  dobře  rozuměti,  kdež  pak  v  mém  svědomí  listovním  i  to  se  lépe  bude  rozuměti. 
A  což  se  Bohuslava  dotýče,  o  tom  mně  nic  svědomo  nenie. 

Tomáš  konvář  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jakož  jest  mne  pohnala 
Polencová,  kterého  času  a  který  den  manžel  její  nemocen  byl:  to  pamatuji,  že  jest 
v  puostě  bylo;  a  v  které  paměti  jest  byl,  to  mi  jest  vědomo,  že  jest  dobře  mluvil; 
a  kterak  jest  ten  koílík  řiedil,  že  jiného  svědčiti  neviem  co,  než  což  sem  Javoroví 
z  Lnkovec  svědčil.  A  k  tomu  jest  vuole  má,  aby  sobě  to  dala  čísti,  když  jí  potřeba 
toho.  A  co  se  Bohuslava  dotýče,  jakož  jest  mne  pohnala,  abych  jí  seznal,  že  jest 
z  hospody  utéci  chtěl  a  na  cestě,  když  jsme  domů  jeli :  já  vo  tom  nic  neviem. 

Mathúš  Kachtabský  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jakož  pohnán 
jsem  k  seznání  Polencové,  kterého  času  nebožtík  manžel  její  rozkazoval  dáti  koflík 
a  na  který  den  Valentinovi  Javoroví  z  Lukovec:  toho  v  paměti  nemám,  na  který 
den,  než  pomním,  že  jest  bylo  v  puostě  a  že  jest  mu  rozomně  jej  rozkazoval  dáti, 
že  mu  bylo  dobře  rozuměti.  A  jakož  mě  dále  ptá,  v  kterých  slovích:  že  já  jí  tu 
vuoli  dávám,  kdež  má  prve  zapsané  svědomie,  aby  sobě  kázala  čísti.  A  co  se  Bohu- 
slava dotýče,  tu  já  seznávám  podle  jeho  zprávy,  že  jest  on  před  svědomiem  neutíkal 
ani  po  té  při  utéci  jest  chtěl ;  neb  jest  s  námi  zase  domuov  přijel  a  na  mostě  ssedl 
doluov  a  šel  pěšky  do  města. 

[Později  připsáno:]  MDXIP  feria  VL  die  Reliquiarum  alias  die  Ge- 
orgii  [23.  dubna].  Mistr  Petr  Meč,  vikář  kostela  svatého  Štěpána 
v  Litoměřicích,  na  tu  přísahu,  kterú  učinil  biskupu  na  přijímání  svého  kněžstvie, 
svědčil  takto:  Když  nebožtík  Václav  Zlatník  v  Lithoměřicích  měl  umříti,  hleděl  na 
svého  švagra  Valentina  Javora  a  řekl  paní  Ludmile,  ženě  své:  Daj  mému  švagru 
sekret!  A  ona  řekla:  Milý  muži,  však  ho  nemáš  a  prve  kázals  dáti  svému  bratru 
panu  Matoušovi.  A  on  řekl:  Co  já  vím?  daj  mu  jiný;  však  prsteny  máš..  Daj  mu 
také  koflík  dobrý;  však  máš  ještě  nedodělaných.  Pan  Valentin  řekl:  Milý  pane,  ne- 


Svědomi  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  499 

žádám  toho;  však  vstaneš  a  budeš  zdráv.  Budeš  toho  sám  požívati.  Potom  počel  on 
Václav  blázniti. 

R.  IV.  L  K  81.  b.    SroT.  STědomí  &  1808  na  str.  427. 

1912. 

Mezi  Anežku  Lešanskú  z  Čečelíc  s  jedné,  a  panem  Vilémem  z  WalSteina  s  strany  druhé. 

1511,  10.  listopadu. 

Feria  II.  ante  Martini.  Martin  ze  Zmřiečný  n.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi 
v  paměti  dobře  jest,  když  jest  bylo  na  svatého  Prokopa,  tehdy  jsme  šli  z  rozkázánie 
pana  Štěpanicského,  pána  svého,  s  listem  zatykacím  k  panu  Vilémovi  Špitálskému 
na  krunty  jeho  v  Jilemnici.  Tu  jsme  zatkli  Petra  z  Hobšovic,  jsúce  na  miestě  paní 
Anežky  Lešanské.  Tehdy  mluvili  smy  panu  Vilémovi:  Teď  máte  list  od  pana  Pem- 
šteinského  a  tiem  listem  zataykáme  Petra  z  Hobšovic,  služebníka  VMti,  a  tu  žádáme, 
jsúce  na  miestě  paní  Anežky,  že  se  ráčíte  zachovati  ku  paní  Anežce  podle  práva 
a  země  zřiezenie;  a  my  jsůc  na  miestě  paní  Anežky,  že  jej  ráčíte  vydati  paní 
Anežce  Lešanské.  A  pan  Vilém  pověděl,  že  já  vydati  nechci  služebníka  svého,  než 
že  já  od  služebníka  svého  každému  i  paní  Anežce  spravedlivé  učiniti  chci,  by 
byl  čert  z  pekla. 

Jan  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jesti  bylo  na  svatého  Prokopa, 
tehdy  sme  šli  z  rozkázánie  pána  svého  od  pana  Štěpanického  s  listem  zatykacím. 
Tehdy  sme  postihli  Petra  z  Hobšovic  na  gruntích  páně  Vilémových  Špitálského 
v  Jilemnici.  Tehdy  smy  pana  Viléma  žádali,  aby  nám  ho  vydal  na  miestě  panie 
Anežky  Lešanské.  A  pan  Vilém  nám  ho  vydati  nechtěl  a  tu  jest  pověděl:  že  já 
chci  od  služebníka  svého  spravedlivé  učiniti,  nerci-li  paní  Anežce  Lešanské,  ale 
by  bylo  čertu  z  pekla.  Potom  sme  zase  šli  po  zatykač  ku  panu  Vilémovi.  A  pan 
Vilém  nám  ho  zase  vrátiti  nechtěl  a  takto  pověděl:  že  já  se  k  němu  přiznám  a  že 
já  ho  zapřieti  nechci. 

Michálek  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  mi  jest  to  dobře  svědomo,  když 
sme  šli  s  listem  zatykacím  od  panie  Anežky  Lešanské,  tehdy  smy  zastihli  Petříčka 
u  pana  Viléma  Špitálského  na  gruntích  jeho,  i  žádali  jsmy  pana  Viléma,  jsúce  na 
miestě  paní  Anežky  Lešanské,  aby  nám  Petříčka  vydal.  A  pan  Vilém  nám  ho  vy- 
dati nechtěl  a  tak  nám  pověděl,  že  já  chci  od  Petříčka,  služebníka  svého^  nerci  paní 
Anežce  Lešanské  spravedlivé  učiniti,  ale  každému;  neb  sem  jím  dobře  jist,  byf  pak 
čert  z  pekla  byl.  A  potom  sme  šli  ku  panu  Vilémovi  po  list  zase,  a  pan  Vilém 
nám  listu  dáti  zase  nechtěl  a  pověděl  tak,  že  ten  list  tak  dobře  paní  Anežka  u  mne 
najde  jako  u  sebe;  neb  já  jí  toho  nezapřím.  A  k  tomu  pan  Zahrádka  pověděly 
že  jej  paní  Anežka  tak  ráda  množ  mieti  u  pana  Viléma  jako  u  sebe. 

Thuoma  z  Jilemnice  [sv.  p.]. 

63* 


500  D.  XIII.  Begistra  soudu  kamamího. 

Feria  m.  ante  Elizabeth  [18.  listopadu].  Jan,  služebník  páně 
Arnoštu  o  v,  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  L.  1.  b. 

1913. 

Mezi  MikuláSem  z  Pitkovic  puoYodem  s  jedné,  a  Janem  Kamenickým  z  PitkoYic  pohnaným 

s  strany  druhé.  1511,  10.  listopadu. 

MDXI®  feria  II.  ante  Martini.  Éieha  z  Štiřína  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Kdež  přijel  pan  Jan  Kamenický  ku  panu  Mikulášovi  na  Pitkovice,  prosil  ho,  aby 
mu  dal  kuoĎ  z  vraná  plesnivý.  A  pan  Mikuláš  mu  jest  jej  dal;  a  pan  Jan  Kame- 
nický řekl  jest  panu  Mikulášovi  zase  dáti  kuon  hnědý  anebo  XXti  zlatých  uherských. 

Václav,  Pavluov  syn  z  StranČic,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  toho 
svědom,  že  jest  pan  Jan  Kamenický  prosil  pana  Mikuláše  Pitkovského  za  kuoň 
z  vraná  plesnivý,  a  pan  Mikuláš  ten  kuoň  jemu  panu  Janovi  jest  dal.  A  pan  Jan 
panu  Mikulášovi  řekl  jest  dáti  kuoň  hnědý  anebo  XXti  zlatých  uherských. 

Prokop  z  Pitkovic  [sv.  p.]. 

[Později  připsáno:]  MDXHferiaV.  pro  festoGeorgii  [22.  dubna].  Petr, 
služebník  pana  Petra  Karlíka,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  pan 
Mikuláš  Pitkovský  přijel  z  Litomyšle,  tu  jest  pan  Jan  Kamenický  jeho  pana  Mikuláše 
žádal,  aby  mu  dal  kuoň,  srsti  vlčaté  byl.  Pravě  týž  Kamenický,  že  mu  chce  kuoň 
jiný  také  dáti  anebo  dvadceti  zlatých  uherských.  I  dal  mu  on  pan  Mikuláš  kuoň  ten 
hned  a  prosil  nás,  abychme  to  pamatovali. 

R,  IV.  1.  L.  3.  a. 

1914. 

Mezi  Purkarthem  Točnlkem  z  Křimic  s  jedné,  a  Stefanem  z  Panthnova  s  strany  druhé. 

IĎU,  11.  listopadu. 

Feria  m.  die  Martini.  Martin  z  Křimic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  pan 
Purkarth  ToČník  dal  panu  Šteflovi  dva  koně  za  ten,  jako  jest  u  pana  Holcichara, 
a  pan  Štefan  jest  ty  dva  koně  od  pana  Purkartha  přijal.  A  jest  mi  to  dobře  vědomo. 

Martin  Hlaváček  z  Křimic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Jest  mi  to  dobře  vědomo, 
že  pan  Purkarth  Točník  z  Křimic  jest  panu  Šteflovi  dal  dva  koně  za  ten  kuoň, 
kterýž  jest  u  pana  Holcichara,  a  že  jest  pan  Štefl  od  pana  Purkartha  ty  dva  koně 
za  ten  kuoň  přijal. 

Barthoš  z  Střížovic  Buzdil  [sv.  p.j. 

R.  IV.  1.  K.  17.  b.  SroT.  STédomí  č.  1706  na  str.  854 


Svždomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  601 

1915. 

Mezi  Janem  Ebrfoytem  z  Krakova  a  Vondřejem  z  Pabijenic  kupci  s  jedné,  a  Jiříkem  z  Do- 
maňovic,  Jakubem  Mazánkem  z  Ealtúzu,  Janem  Šaynohou  z  Jaromíře  a  Janem  Stařinem 

z  města  Dyoru  s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Jiřík  Střiebrný  z  Králové  Hradce  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jsem  přišel 
ku  panu  Machkovi  na  Svinský  trh  do  jeho  domu,  že  jest  se  smlúva  stala  skrze 
pana  Jiříka  Zmeškala  a  Mazánka  z  Kalthouzu  a  mezi  Stařinem  z  Jaromffe,  že 
plátce  jemu  měli  býti  Ondřejovi  a  thovařiši  jeho  po  XXV  kopách  každý  rok  na  míšeňsko. 

Machek  z  Koňského  trhu  z  Králové  Hradce  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Toho  sem  dobře  svědom,  že  jest  ke  mně  poslal  pan  Yondřej  do  mého  domu  k  sobě 
Stařinu,  a  při  tom  byl  pan  Jiřík  Střiebrný,  a  tu  jsme  je  spolu  smluvili  v  mém 
domu  na  tento  zpuosob,  aby  on  Stařina  platil  jemu  Ondřejovi  každý  rok  po  XXV 
kopách  na  míšeňsko.  A  při  tom  byl  pan  Jiřík  Zmeškal.  A  ostatek  měli  uručiti 
hodnými  lidmi  jemu  Ondřejovi. 

Janata  z  Králové  Hradce  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  byl  pří  počtu, 
žádán  jsa  od  obú  stran,  a  pan  Jiřík  byl  při  tom  Zmeškal  a  Mazánek,  Stařín  ze 
Dvora,  že  kdy  jsú  počet  udělali,  že  jsů  také  smlúvu  s  Polákem  učinili,  po  XXV 
kopách  míšeňských  že  sú  měli  Polákovi  platiti  na  roky  rozdielné. 

R.  IV.  1.  K.  18.  a. 

1916. 

Mezi  Trystramem  z  Lukavce  s  jedné,  a  paní  Kateřinou  z  Koutuov  s  strany  druhé. 

1511,  11.  listopadu. 

Feria  HI.  die  Martini.  Jan  Vorel,  služebník  pana  Lukavec- 
k  é  h  o  starého,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byl  s  panem  Trystramem  Lukaveckým 
a  s  panem  Václavem  Mandelíkem  u  paní  Katheřiny  Vrabský,  optal  se  jí  pan  Try- 
stram :  Znáš-li  mi  se  k  tomu,  žes  mě  za  to  prosila,  abych  za  tě  slíbil  ?  A  paní  Ka- 
theřina  řekla:  A  já  znám,  ano  jest  tak.  a  já  prosila. 

R.  IV.  1.  K  19.  a. 

1917. 

Mezi  Markvartem  Fryckem  z  Dalimiřic  s  jedné,  a  panem  Janem  Svojanovským  z  Bozkovic 

s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  HL  Martini.  Václav  z  Stakořec  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest 
vědomo,  že  nebožtík  pan  Jindřich  Svojanovský  dal  panu  Markvartovi  Frickovi  zbroj, 
dva  plechy  a  vobojček.  A  paní  potom  po  jeho  smrti  dvě  zbroje,  co  na  dva  pacholky 
záleží,  a  dva  meče  a  šavli  tureckou  a  dvě  lučiště  turecké,  jako  střílejí  jimi,  i  všecku 
střelbu,  co  k  těm  lučištěm  příleží,  a  dala  témuž  panu  Frickovi  dvě  sedla  vokovaná. 


502  D.  Xin.  Eegistra  soudu  komorního. 

Blažek,  služebník  páně  Markvartuov  Frickuov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
To  mi  jest  svědomo,  že  jest  nebožtík  pan  Jindřich  Svojanovský,  když  přijel  z  Litho- 
mysle,  dal  panu  Markvartovi  Frickovi  jednu  zbroj,  přední  a  zadní  plech,  jako  na 
pacholka  sluší,  a  potom  po  smrti  nebožtíka  pána  paní  dala  mu  dvě  zbroje  na  dva 
pacholky.  A  dala  také  jemu  panu  Markvartovi  dvě  lučiště  turecké,  jako  jimi  střílejí. 
A  dala  mu  šavli  a  dva  meče  a  dvě  sedle  zasedacie. 

R.  IV.  1.  L.  4.  a.    SroT.  SYědomí  o.  1649  a  1786  na  str.  217  a  407. 

1918. 

Mezi  Václavem  Hrbkem,  obyvatelem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,   a  Dorotu  od  Hory 

Kutny  s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  III.  Martini.  Kněz  Jan  z  Domažlic,  farář  v  Pardubicích, 
na  tu  přísahu,  kterú  učinil  biskupu  na  přijímánie  svého  kněžstvie,  svědčil  takto: 
Sem  toho  svědom,  ač  měla-li  jest  jakú  spravedlnost  Dorota  od  Hory  Kutny,  jakož 
sě  pravila  míti,  že  jest  s  ním  s  Václavem  Hrbkem  a  knězem  Korálem  o  všecko 
smlouvu  učinila  křestansků  a  přátelská,  a  za  to  vzala  od  Václava  Hrbka  a  kněze 
Korala  štyry  kopy  míšeňské,  stříbrce  picí  a  některé  klejnotky  víc  k  tomu,  a  za  to 
jest  slibovala  jich  více  nenapomínati  z  ničehož,  dokud  živa,  děkujíc  jim,  že  sů  s  ní 
milosrdenstvie  učinili.  Tomu  jest  jíž  k  šesti  letóm,  což  mohu  pamatovati. 

Panna  Anna  z  Mezříčí  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Při  tom  sem  byla,  když  Do- 
rota od  Hory  schovanice  Alenina  od  Hrbka  brala  dva  rendlíky  měděná,  konev  cínová 
a  medenici  a  páteř  korálový  a  štyři  kopy  míšeňské  a  stříbro  picí.  A  z  toho  jest 
panu  Václavovi  Hrbkovi  poděkovala:  Pane  Václave,  děkujiť  jakožto  otci;  více  od 
tebe  nežádám.  A  tomu  jest  na  léto  na  šesté;  bylo  to  v  pátek  před  zvoněním  po- 
lední mše  v  Tajně. 

R  IV.  L  L.  5.  a.    SroT.  STédomí  č.  1882  a  1883  na  str.  472  a  474. 

1919. 

Mezi  Markvartem  Fryckem  z  Dalimiřic  s  jedné,  a  panem  Janem  Svojanovským  z  Bozkovic 

s  strany  druhé,  o  pych.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  HI.  Martini.  Blažek  služebník  páně  Frickóv  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Když  mě  pán  poslal  ku  panu  Janovi  Svojanovskému  na  Skály  s  listem  na 
pacholka  jednoho  Jana  Krká,  který  od  pana  Markvarta  Frycka  ušel  pryč,  písař  ani 
purkrabie  nechtěli  listu  přijíti.  Tehdy  ten  pacholek  přišel  do  Turnova  ku  panu  Try- 
stramovi  i  pohruožky  týž  pacholek  činil  panu  Markvarthovi.  Pověděl  pan  Trystram 
Janovi  Krkovi:  aby  s  tou  řečí  k  němu  nechodil.  I  šel  zase  na  Skály  i  byl  tam 
a  sloužil  nahoře. 

R.  IV.  1.  L.  6.  a.    SroT.  STédomí  &  1549,  1786  a  1917  na  str.  217,  407  a  601. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  151  í.  503 

1920. 

Mezi  Jindřichem  z  Hodějova  s  jedné,  a  Matějem  Euorkou,  Tomáfikovým  synem  z  KaliStě, 

člověkem  Petra  z  Doudleb,  s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Fería  in.  die  Martini.  Šimon  z  Yolevce,  páně  Jindřichuov 
člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  sě  přitrefil  do  Větrova  k Maršoví  Blahoutovic, 
udělal  svádu  Matěj  Kuorka,  Tomáškuov  syn  z  Kaliště,  a  hned  počátek  učinil  Kuorka, 
a  vadil  se  s  jinými  lidmi  páně  Petrovými,  a  Mareš  Blahoutuov  v  to  vkročil  jako  ho- 
spodář, chtěje  je  v  dobru  vuoli  uvésti;  a  on  Kuorka  v  tom  mrštil  hospodáře  Marše 
Blahoutovic  šavlí,  v  hlavu  ranil  ho.  By  mne  nebylo,  byl  by  jej  zabil.  Však  sú  při 
tom  byli  jiní. 

Feria  V.  Brykcii  [13.  listopadu].  Jan  z  Chlistova  u.  p.  n.  k.  s.  t. : 
Přišli  sme  na  Vše  svaté  dvě  létě  minule  na  Větrov,  i  svadili  sě  páně  Petrovi  lidé 
i  udělali  na  sě  potržku.  Éekl  jim  hospodář  Mareš  Blahoutuov,  aby  toho  nechali. 
A  oni  nepřestali.  Tehdy  Mikšuov  syn  z  Volevce  dal  Kuorkovi  kopisti,  až  sě  pře- 
vrhl;  a  druhaj  bratr  Kuorkuov  chtěl  ho  retovati.  A  en  Mikšuov  syn  mu  také  dal 
kopisti,  až  se  převrhl.  Potom  schytiv  sě  Matěj  Kuorka  i  dal  hospodáři  Maršovi  Bla- 
houtovic šavlí,  až  se  převrhl,  a  ranil  ho  nětco  málo.  Než  páně  Petrovi  ti  lidé  s  ním 
Maršem  sú  svády  neměli,  než  sami  mezi  sebú  sě  vadili. 

Ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu].  Pavel  z  Mozo- 
lová u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přišel  sem  na  Větrov  k  Maršovi  Blahoutuovic ;  udělali  na  sě 
puotku  páně  Petrovi  lidé.  Šimon  Mikšuov,  když  Matěj  Kuorka  chtěl  na  hospodáře 
Marše  Blahoutovic,  řekl  mu :  Nebudete  sě  bíti,  však  ste  jednoho  pána.  V  tom  Šimon 
udeří  Kuorku  Matěje,  až  padl,  a  Kuorka  schytiv  sě,  mina  hospodáře  Marše  Blahou- 
tovic, i  pofal  ho  šavlí,  až  pad.  A  my  sě  k  tomu  přičinili,  nedali  sme  se  jim  bíti; 
byl  by  jeho  Marše  on  Matěj  Kuorka  zabil,  by  nás  nebylo. 

R.  rv.  1.  L.  7.  a. 

1921. 

Mezi  Johanku  z  Chřenovic  s  jedné,  a  Janem  Wayhákem  z  Koutuov  s  strany  druhé. 

1511,  [11.  listopadu]. 

Petr  komorník  desk  zemských  na  tu  přísahu,  kterú  učinil  k  ouřadu 
komorničímu  desk  zemských,  svědčil  takto :  Byl  sem  při  tom,  když  pan  Donát  udělal 
řeč  ku  panu  Janovi  Koucskému,  aby  roku  přidali  panu  Martinickému,  aby  mohl  své 
věci  volněji  jednati  a  jim  práv  býti.  Proti  tomu  pan  Jan  Koucký  takto  řekl,  že 
jeho  věc  nenie,  že  jest  bratří  jeho.  Tehda  k  tomu  pan  Donát  řekl:  Ale  uváže  se 
paní  Johanka  v  ten  statek.  Proti  tomu  pan  Jan  Koucký  řekl  ku  panu  Donátovi: 
Nechať  sě  uváže;  chci  jí  dáti  padesát  kop  na  pomoc. 

R.  IV.  L  L.  8.  a. 


504  D.  Xm.  Eegistra  soudu  komorního. 

1922. 

Mezi  Mandelenú,  manželku  Jindřicha  z  Skalice,  s  jedné,  a  Janem  Kamenickým  z  Pitkovic 

8  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  ni.  Martini.  Jindřich  Loučenský  z  Kopidlna  takto  svědčil: 
Jiného  nevím  nic  právě,  než  když  jest  Jan  Kamenický  byl  hospodou  u  Jindřicha 
z  Skalice  v  domě  Pehmovském  v  Starém  městě  Pražském,  i  slyšal  sem,  že  týž  Ka- 
menický měl  nějakú  puotku  s  Mandelenou  hospodyní.  Potom  shledav  sě  s  Kame- 
nickým, votázal  sem  sě,  jakú  jest  puotku  měl  s  svú  hospodyní.  A  on  pověděl  mi: 
Dal  sem  jí  políček.  A  já  sem  jemu  řekl:  Pro  kýs  to  čert  udělal,  žes  ženu  bil? 
A  on  mi  řekl,  že  dávala  mi  lotry.  A  to  beru  k  své  víře  a  k  své  duši,  že  jest  tak, 
což  tuto  svědčím. 

R.  IV.  L  L.  8.  b. 

1923. 

Mezi  Martinem  Radikovským  z  Hrádku  s  jedné,  a  Markvartem  Svadbou  z  Otradovíc 

s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  III.  Martini.  Jiřík  Stříbrný  z  Hradce  Králové  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Pan  Martin  Radikovský  a  pan  Svadba  přišli  ke  mně  do  domu;  i  koupil  jest 
pan  Martin  u  mne  kuon  šváb  za  osmnást  kop  grošuov.  A  ty  peníze  sem  já  přijal 
od  písaře  páně  Sendražského,  páně  Benešova  starého,  za  pana  Martina  Radikovského. 

R  IV.  L  L.  9.  a. 

1924. 

Mezi  Václavem  Zimou  z  Novosedl  s  jedné,  a  Klimentem  z  Novosedl  s  strany  druhé. 

1511,  11.  listopadu. 

Feria  HI.  die  Martini.  Florian,  měštěnín  města  Loun,  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Poslán  sem  byl  od  Zimy  s  Fridrichem  Strupeckým  do  Žatce  k  Klímovi, 
strajci  jeho  Zimovu,  a  to  těmito  slovy  mluvili  sme  k  němu,  že  ho  pan  Zima  za 
strajce  nechce  míti,  neb  mu  tomu  dosti  nečiní,  co  jest  mu  slíbil.  A  Klíma  jest  nás 
žádal,  abychom  my  jeho  Zimy  prosili,  aby  k  němu  do  domu  jeho  přijel  anebo  přišel 
a  tu  s  ním  mluvil  sám,  voč  by  mu  bylo  potřebie.  A  on  IQíma  že  chce  proň  pro 
Zimu  všecko  učiniti,  zač  ho  koli  žádati  bude,  jako  pro  strýce  svého  milého.  A  my 
sme  Zimovi  pověděli,  co  jest  nám  Klíma  za  odpověď  dal. 

R.  IV.  1.  L.  9.  b. 

1925. 

* 

Mezi  Zigmundem  z  Lestkova  s  jedné,  a  Zigmundem  Hromadu  z  Boršic  s  strany  druhé. 

1511,  11.  listopadu. 

Feria  III.  Martini.     Řéha  Řehák  z  Klecan,   páně  Zigmunduov 


Svédomi  k  rohu  sv.  Martina  h  1511.  505 

HromaduoY  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  nevím,  kdy  jest  ušel  pryč  Jiřík  z  Klecan, 
páně  Hromaduov  člověk,  kterého  času  neb  před  kterým  svatým. 

Jan  Janata  z  Elecan,  člověk  páně  Hromaduov,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Žádá  na  nás  pan  Chvatěrubský,  abychom  mu  pověděli,  kdy  jest  Jiřík  z  Elecan,  páně 
Hromaduov  člověk,  utekl,  před  kterým  svatým :  a  my  nevíme,  kdy  jest  utekl. 

Beneš,  řezník  z  Klecan,  páně  Hromaduov  člověk,  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  že  nevím,   kdy  jest  Jiřík,  páně  Hromaduov  člověk,  utekl,  který  den  neb  kdy. 

Václav  Eavka  z  Elecan  [sv.  p.]. 

Pavel  z  Elecan,  páně  Zikmunduov  člověk,  [sv.  p.] 

R.  rV.  1.  L.  10.  a. 

1926. 

Mezi  pani  Elenou  z  Čečelic  a  na  Tečiněvsi  s  jedné,  a  člověkem  páně  Janovým  Sezemovým 

Janem  Eotasem  z  Malešova  s  strany  druhé.    1511,  11.  listopadu. 

Feria  HI.  Martini.  Jan,  Starečkuov  syn  z  Kochova,  člověk 
paní  Alenin,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Zastihl  sem  Jana  Eotasa  z  Malešova,  člověka  páně 
Sezemova,  an  sekal  a  bral  dříví  v  lese  Tomkově  rychtářově  z  Kochova.  Tak  mi  se 
vymluvil,  že  mi  se  řekl  stavěti  před  Tomkem,  rychtářem  z  Kochova. 

Jaroš  Mínek  z  Kochova,  člověk  paní  Elenin,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Edyž  sme  byli  na  paní  díle,  uhlédali  sme  Jana  Eotasa,  an  jede  z  lesa  veza  dříví, 
nevím  z  čího,  než  vím,  že  jest  postižen  od  Jana  Stařečkova  syna,  an  roubá  v  lese 
Tomkově  rychtářově  z  Kochova.  A  toho  sem  já  vědom,  že  jest  sě  přede  mnů  seznal 
a  tak  pověděl  on  Eotas  Tomkovi  rychtáři,  že  přijdu  do  tvého  domu  a  zaplatímf 
jej.  I  nepřišel. 

Kéha  z  Kochova,  člověk  paní  Tečínské,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jel 
páně  Ouštěckého  člověk  Jan  Eotas  z  lesa,  i  chtěl  ho  sstaviti  Tomek  rychtář,  že  jest 
mu  bral  dříví.  Ale  náš  ouředník  nedal  ho  sstaviti,  pravě  tak,  že  sě  on  Eotas  s  týmž 
Tomkem  smluví.  I  nesmluvil  sě.  A  řekl  sě  smluviti,  i  nepřišel  na  ten  čas,  když  při- 
jíti měl  k  Tomkovi. 

Martin,  písař  paní  Tečínské,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Edyž  nás  paní  poslala 
ku  panu  Janovi  na  Oušť  s  Jakubem  Polévkou  z  Kochova  o  člověka,  kterýž  jest  dříví 
porouhal  v  lese,  Jan  Eotas  z  Malešova  pod  Semížem  člověku  paní  Aleninému  Tom- 
kovi skrz  Maří  z  Kochova,  aby  jí  to  pan  Jan  ráčil  oznámiti,  jest-li  to  s  jeho  po- 
volením. A  on  pan  Jan  pověděl,  že  nenie.  Potom  sme  žádali  ode  paní  pana  Jana, 
aby  od  člověka  svého  člověku  panímu  ten  pych  napravil  podle  zřízenie  zemského. 
Pan  Jan  tak  pověděl:  Třebas  jej  vodřete;  jestliže  jest  sekal,  musí  dáti,  by  je  měl 
u  čerta  vzíti. 

Archiv  Český  XIIL  64 


506  D.  XIII,  Registra   soudu  komomíJu). 

Jakub  Polévka  z  Kochova,  člověk  paní  Alenin,  a.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  sme  byli  posláni  od  paní  Aleny  ku  panu  Janovi  na  Oušť  s  cedulí  pro  člověka 
Jana  Kotasa  z  Malešova,  že  jest  pobral  a  poroubal  dříví  člověku  jejímu  Tuomovi, 
rychtáři  z  Kochova,  aby  to  ráčil  oznámiti,  s  jeho-li  jest  to  volí.  A  on  pověděl:  že 
s  mou  volí  nenie;  třebas  vy  jej  vodřete;  jestliže  jest  roubal,  musí  zaplatiti,  by  měl 
u  čerta  vzíti.  A  žádali  sme,  aby  vod  téhož  Jana  Kotasa  pych  napravil  člověku  paní 
Tuomovi  rychtáři. 

R.  rV.  1.  L.  11.  b.  SroY.  svědomí  c.  1875  a  1879  na  str.  469  a  471. 

1927. 

Mezi  Janem  Veseckým  z  Vesky  s  jedné,  a  Janem  Levou  z  Brozánek  s  strany  druhé. 

1511,  11.  listopadu. 

Feria  IIL  Martini.  Jan,  rychtář  ze  Mšena,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Trefil 
sem  sě  k  tomu,  že  pan  Vršek  nebožtík  upomínal  z  dluhu,  jsa  nemocen,  pana  Jana 
Levu,  který  jsi  mi  dluh  dlužen,  aby  sě  rozdělil  věrně  a  právě  s  panem  Janem 
Veseckým,  aby  mu  v  tom  právě  udělal;  všaks  mu  ujec.  A  menoval  nebožtík  Vršek 
dvě  stě  kop  míšeňských,  a  z  těch  peněz  abyste  zaplatili  ten  dluh  do  Bezdědic  k  za- 
dusí. A  prosím  vás,  nesuďte  sě  vo  ně;  učiňte  sobě  právě;  však  vám  to  přijde  jako 
s  husy  voda.  Ale  pan  Leva  jest  sě  k  tomu  dluhu  znáti  nechtěl.  A  pan  Vršek  ne- 
božtík z  toho  sě  naĎ  velmi  rozhněval. 

Martin  ze  Mšena  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  ležal  u  mne  nebožtík  pan 
Vršek  nemocen,  poslal  po  pana  Levu,  a  on  k  němu  přijel.  I  řekl  mu  pan  Vršek: 
Dlužens  mi  dvě  stě  kop  a  třinácte  kop.  Již  sem  teď,  pane  kmotře,  podělil  vás 
s  panem  Janem  Veseckým;  milý  pane  kmotře,  rozdělte  sě  věrně  a  právě  s  tím 
ubohým  mládencem  s  Veseckým;  všakť  vám  to  přijde  jako  s  husy  voda,  abyste  po 
mé  smrti  vo  ně  nesoudili  se.  I  svadili  sě  pan  Leva  s  panem  Vrškem  vo  ten  dluh, 
že  není  tolik  dluhu.  I  jel  pan  Leva  preč,  a  on  pan  Vršek  kšaft  již  byl  udělal.  Pak 
když  sě  svadili,  tehdy  jej  ztrhal,  tak  řka:  Nu  nebudete  sě  vo  ně  sůditi:  dám  tomu 
příteli,  ješto  sě  vo  to  sůditi  nebude.  I  poslal  po  Kosteleckého,  po  Jana  Vojtěchova 
syna,  neb  mu  byl  tetěný  bratr,  i  mluvil:  Bratře  milý,  teďt  vodkazuji  vám  s  Janem 
Veseckým  dvě  stě  kop  a  třináste  kop  míšeňských  vše,  štrnáste  kop  abyste  dali  do 
Bezdědic  k  svatému  Václavu,  žef  sú  mi  dali  k  víře  schovati  zádušních  peněz,  abyste 
sě   věrně  a  právě   rozdělili   vo   těch   dvě   stě   kop,   že  je   vám  s  Veseckým   dávám. 

Jan  ze  Mšena  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  v  paměti,  že  sem  psal  ne- 
božtíkovi panu  Vrškovi  kšaft.  V  tom  kšaftu  stálo,  že  jest  mu  dlužen  byl  pan  Jan 
Leva  dvě  stě  kop  a  třináste  kop  na  míšeňsko.  Poručil  Veseckému  sto  kop  míšeň- 
ských, a  při  panu  Levovi  nechal  sto  kop  míšeňských,  a  třináste  kop  aby  dali  do 
Bezdědic  k  božímu   domu.     Potom    ten   kšaft   pan  Vršek   ztrhal   i  kázal  jiný   psáti. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  ř.  1511.  507 

A  v  tom   kšaftu  poručil  Janovi  Vojtěchovi  z  Kostelce  a  Janovi  Veseckému  z  Vésky 
dvě  stě  kop  a  trináste  kop  míšeňských,  aby  oni  voba  dva  z  toho  dali  puol  štrnástý 
kopy   do  Bezdědic  k  záduší.     A  ty  peníze  mají  nalezeny  býti  u  pana  Jana  Levý 
z  Brozánek,  to  jest  těch  dvě  stě  kop  a  trináste  kop  míšeňských, 
a  rv.  1.  L.  12.  b. 

1928. 
Mezi  Janem  Šlechtou  ze  Všehrd  s  jedné,  a  Janem  Levou  z  Brozánek  s  strany  druhé. 

1511,  [11.  listopadu]. 

Jan  ze  Mše  na  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Co  sem  kolivěk  pravil  a  svědčil  panu 
Janovi  Veseckému,  že  jiného  nic  nevím,  než  to,  což  sem  svědčil  prve  k  při  páně 
Janově  Veseckého;  nech  sobě  káže  čísti. 

Martin  ze  Mšena  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  nevím  jiného  co  svědčiti  panu 
Šlechtovi   než  to,   co  sem   svědčil  panu  Janovi  Veseckému;    nechť  sobě  káže  čísti. 

R.  rv.  1.  L.  13.  b.    SroY.  svědomí  L  1927  na  str.  606. 

1929. 

Mezi  Zigmundem  z  Kamenné  Lhoty  s  jedné,  a  panem  Janem  Špetlí  z  Janovic  oc  s  strany 

druhé.    1511,  [11.  listopadu]. 

Jan  Všetečka  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Pravil  jest  Chvojka  na 
Franka,  že  jest  měl  oběšen  být  nad  jinými  zloději,  a  že  jest  Zigmunduov  votec 
pankhart,  a  Zigmund  sám  zrádce,  a  farář  Zikmunduov  bratr  lotr,  a  starý  rychtář  šibal. 

Matěj,  řezník  z  Čáslavě,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Trestali  sme  Chvojku,  pro- 
tože  jest  on  Chvojka  pravil,  že  jest  Franěk,  měštěnín  Čáslavský,  hoden  voběšení  nad 
jinými  zloději,  a  dával  Zigmundovu  votci,  že  jest  pankhart,  a  sám  Zigmund  zrádce, 
a  starému  rychtáři,  že  jest  šibal. 

Šimon  Popelka  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Počátek  najprv  udělal 
Chvojka  na  pana  Franka  našeho  měštěnína  z  Čáslavě,  že  jest  hoden  vroběšení  vajše 
než  žádný  zloděj ;  a  páně  Zigmunduov  votec  že  by  byl  pankhart,  a  Zigmund  zrádce, 
a  starý  rychtář  že  jest  šibal,  a  Zigmunduov  bratr  farář  že  jest  lotr. 

R.  IV.  1.  L.  14.  a. 

1930. 
Mezi  Janem  z  Snětu  s  jedné,  a  Annu  z  Kácovce  s  strany  druhé.  1511,  11.  listopadu. 

Feria  TIL  die  Martini.  Jan,  rychtář  z  Tichonic,  u.  p.  n.  k.  s.  t: 
Přišel  sem  k  tomu  s  ujcem  Anny  z  Kácovce,  a  prosila  Anna  z  Kácovce  s  ujcem 
svým  pana  Jana  z  Snětu,  žádajíc  ho  za  opatřenie,  že  se  jí  veliká  křivda  děje. 
A  milý  pane,  suď  se  vo  mě,  a  žádám  tebe  za  opatřenie.  A  pan  Jan  jí  řekl:  Milá 
Anna,  musím  to  učiniti,  poněvadž  toho  na  mne  žádáš,  ač  mi  do  tebe  nic  nenie,  neb 

64* 


I 


508  D.  XUI.  Registra  soudu  hamorntho. 

mi  ani  platuo  dáváš.  A  to  se  dalo  a  rychtáře  y  Zdebuzevsi.  A  tak  mu  pověděla: 
Milý  pane,  však  se  na  své  súditi  nebudeš,  suď  se  na  mé  a  opatř  mě.  A  pan  Jan 
již  na  to  dal  devieti  poslóm  po  XIV  groších  českých  prve  i  nynie. 

J  i  ř  í  k  z  e  P  s  á  ř  í  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  sem  byl  tu  v  Zdebuzevsi,  přišla  Anna 
z  Kácovce  s  ujcem,  s  rychtářem  z  Tichonic,  proséci  pana  Jana  Snětského  pro  pána 
Boha,  aby  ji  opatřil,  že  se  jí  veliká  křivda  děje.  A  pán  jí  pověděl:  Milá  Anna, 
muožeš-li  sobě  jiného  někoho  za  pána  vzieti,  já  tobě  toho  rád  přeji;  neb  mi  již 
platuov  neplatíš,  ale  platíš  paní  Anně  Bejšovcové,  paní  matce  mé*  A  ona  Anna  řekla : 
Milý  pane!  Již  já  vám  to  poroučím  a  prosím,  nedajte  mi  křivdy  činiti,  sudte  se 
na  mé,  pokud  mého  statku  stává.  A  pan  Jan  jí  pověděl:  Milá  Anna,  již  já  tě  ne- 
opustím, pokudž  mne  stává.  A  pan  Jan  nám  dal  svědkóm  podle  práva  najprv  šesti 
a  tuto  podruhé  třem. 

Petr,  rychtář  z  Debozevsi  páně  Snětského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že 
mi  jest  to  dobře  v  paměti,  že  Anna  z  Eácova  přišla  ku  panu  Janovi  Snětskému  do 
Stebozevsi  s  mateří  a  s  ujcem,  proséci  jeho  za  opatřenie,  že  se  jí  veliká  křivda  děje 
od  pana  Václava  Dvoreckého.  A  pan  Jan  jí  pověděl:  Milá  Anna,  mně  to  nepříleží 
učiniti;  neb  ty  mi  nic  neplatíš,  a  já  tebe  ničímž  neužívám,  bych  já  měl  své  pro  tě 
nakládati.  A  Anna  řekla:  Milý  pane  Jene,  již  mě  neopouštějte  a  opatřte  mě  v  té 
křivdě,  kteráž  mi  se  děje.  Suďte  se  na  mé,  pokudž  mého  stává,  a  já  vám  nedám 
nic  vašeho  škodovati.  A  pan  Jan  jí  pověděl:  Milá  Anna,  již  já  tě  neopustím.  Potom 
pan  Jan  k  ní  poslal,  aby  mu  Anna  penieze  zase  navrátila,  kteréž  jest  pro  ni  vy- 
naložil, a  ona  nechtěla.  Potom  pan  Jan  dal  skrze  ni  Annu  IXti  svědkóm  po  XIV 
groších  českých  i  prve  i  nynie. 

[Později  připsáno:]  MDXII®  v  pondělí  po  svatém  Benediktu  [22. 
března].  BarthoĎ  z  Rad  oni  c  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  v  paměti,  že  jest  Anna 
z  Kácovce  prosila  pana  Jana  Snětského,  aby  ji  opatřil  v  tom,  že  sě  jí  křivda  děje 
od  Huolka,  člověka  páně  Dvoreckého.  A  on  jí  pověděl,  že  já  tě  nevím  kterak 
vopatřiti,  leč  právem.  Tu  ona  řekla  jemu  Janovi  Snětskému:  Suďte  sě  na  mé  na 
všecko.  A  dal  jest  mi  pan  Snětský  štrnást  bílých  od  sedmi  mil,  neb  jest  sedm  mil 
z  Radonic  do  Prahy,  počítaje  od  každé  míle  po  dvou  bílou. 

Martin  z  Radonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  jest  mi  svědomo,  když  sem  sě 
přitrefil  do  Stebuzevsi  do  krčmy,  tu  jest  Anna  z  Kácovce  přišla  s  dědem  svým 
a  s  ujcem  ku  panu  Janovi  Snětskému,  prosila  jeho  pana  Snětského,  aby  ji  vopatřil 
v  tom,  že  sestra  její  Voršila  s  mužem  svým  Réhú  pobrala  jí  více,  než  měla  pobrati. 
A  pan  Snětský  tak  pověděl:  Já  bych  tě  rád  vopatřil,  ale  musí  vo  to  soudové  býti. 
Tu  jest  jí  pan  Snětský  pověděl,  že  já  chci  tě  rád  vopatřiti,  že  nedáš  za  to  žádného 
peníze  a  k  svému  přijdeš  zase,  jestliže  mi  budeš  v  tom  státi,  jakos  se  mnů  smlu- 
vila, a  jinému  se  žádnému  nepřikazovati ;  pakli  mi  v  té  řeči  své  státi  nebudeš,  tehdy 


i 


Svědomí  h  rohu,  sv.  Martina  I,  1511.  509 

já  cožkolivěk  na  takové  tvé  soudy  naložím,  všemu  svému  budu  chtíti,  bych  na  to 
peníz  naložil.  I  potom  vona  zjinačíla  mu,  když  se  přikázala  panu  Dvoreckému. 
A  dal  jest  mi  pan  Snětský  štrnást  bílých,  po  dvou  bílou  vod  míle ;  neb  jest  vod  nás 
sem  do  Prahy  sedm  mil. 

R.  rV.  1.  L.  19.  a. 

1931. 

Mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vši  obcí  města  Čáslavě  s  jedné,  a  panem  Janem  Špetll 

z  Janovic  s  strany  druhé.   1511,  11.  listopadu. 

Feria  III.  die  Martini.  Jan  Yšetečka  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  jsme  trestali  Chvojku:  Milý  Chvojko,  máš  pana  purgmistra  a  pány.  A  Chvojka 
tak  odpověděl:  I  prvef  jsú  mi  udělali  právě  a  nynief  by  mi  učinili  páni  vaši. 

Šimon  Popelka  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  jsem  svědom,  že 
Chvojka  řekl  o  Fraňkovi,  sousedu  města  Čáslavě,  že  jest  vajše  hoden  voběšení,  než 
žádný  zloděj.  A  o  panu  Zigmundovu  otci  Chvojka  pravil,  že  jest  byl  pankharth,  a  pan 
Zigmund  že  jest  zrádce,  a  rychtář  starý  že  jest  šibal,  a  farář  Zigmunduo  bratr  že 
by  byl  lotr.  I  trestali  z  toho  Chvojku  a  řekli  jemu:  Máš  pana  purgmistra  a  pány. 
A  Chvojka  jim  pověděl:  I  prveť  jsů  mi  právě  učinili  páni,  snad  by  mi  učinili 
i  po  druhé. 

Vávra,  sladovník  z  Čáslavě,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  jsem  se  k  tomu 
trefil,  ano  Chvojku  tresčí  z  nějakých  řečí  neslušných,  i  řekli  jemu:  Chvojko,  nech 
těch  řečí,  máš  pana  purgmistra  a  pány.  A  Chvojka  řekl:  Jakoží  jsů  mi  prve  právě 
udělali,  též  by  mi  i  nynie  udělali.  A  ukázav  ruku.  Chvojka  řekl:  Ano  mi  odjali  mé 
najmilejší.  A  já  sem  mu  řekl :  Chvojko,  nemluv  toho  o  paních  Čáslavských !  Já  bych 

•v 

nevzal  najlepších  dvů  domuo  v  Čáslavi  a  mluvil  to  o  paních,  co  ty.  Chvojko,  mluvíš. 
A  v  tom  chtěli,  aby  Chvojka  uručil,  a  on  uručiti  nechtěl.  A  v  tom  jej  vzali  do  vazby. 

Matěj,  řezník  z  Čáslavě,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sme  my  Chvojku  tre- 
stali, aby  těch  řečí  nechal,  a  řekli  sme  mu :  Máš,  Chvojko,  pana  purgmistra  a  pány, 
tehdy  Chvojka  řekl:  Jakožť  jsú  mi  prve  právě  učinili,  téžť  by  mi  i  nynie  učinili. 
A  s  tiem  jej  vzal  rychtář  v  trestání,  protože  nechtěl  uručiti. 

Michal,  řezník  z  Čáslavě,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  vědomo, 
neb  se  to  stalo  u  mne  na  pití.  Zavolali  mě  jiní  sousedé  k  tomu,  když  Chvojka 
dával  starému  rychtáři  šíbaly,  a  já  jsem  Chvojkovi  pověděl,  že  já  toho.  Chvojko, 
od  tebe  slyšeti  nechci ;  nech  těch  řečí !  Máš  pana  purgmistra  a  pány.  A  Chvojka  mi 
pověděl:  Udělalif  by  mi  páni  právě  jako  prve. 

Jan  Manikuov  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Přihodil  sem  se  k  té  věci, 
když  tresktali  Chvojku.  Tehdy  ptal  sem  se,  voč  jest  tu  taková  řeč  a  proč  jej  treskcí. 
Tehdy  mi  pověděli  sousedé:  Haní  Chvojka  sousedy  hanlivými  slovy.     Tehdy  mu  oni 


510  D.  XIII.   Begistra  soimíu  komorního. 

řekli:  Chvojko,  nech  těch  řečí  a  takových  nepruo vodných !  Však  provinil-li  jest  kto 
tobě  cos,  máš  pana  purgmistra  a  pány.  A  on  k  tomu  odpověděl :  Prvěť  jsú  mi  právě 
učinUi,  též  by  mi  i  nynie  učinili.  A  já  mu  řekl:  Co  jsú  tobě  páni  zlého  učinili? 
A  on  pověděl :  Teď  sem  přišel  o  svú  najmilejší.  Potom  mu  jest  hospodář  velel  uni- 
čiti, a  on  nechtěl.  Též  panu  rychtářovi,  když  jest  přišel,  nechtěl  jest  uručiti  ani  do 
vazby  jíti.  A  pro  takovů  věc  vždy  jej  rychtář  vzal  do  vazby. 

R.  rV.  1.  L.  20.  a.    SroY.  syédomí  c.  1929  na  str.  507. 

1932. 

Mezi  Marthou  Tichou  z  Limburka  s  jedné,  a  mezi  Vítem  Štemberkem,  města  Starého  Praž- 
ského měštěnínem,  s  strany  druhé.   1511,  12.  listopadu. 

FerialV.  post  Martini.  Vít  Štemberk,  měštěnín  Starého  města 
Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  jest  přišel  ke  mně 
s  židem  a  jmenoval  se  Tichým,  a  co  jsem  před  panem  purkrabí  do  registr  jeho  se- 
znal, že  jsem  pravdu  pravil,  a  k  tomu  se  přiznávám. 

R.  rv.  1.  K.  18.  b. 

1933. 

Mezi  Janem  a  Vondřejem  bratífílmi  ze  Rzavého  s  jedné,  a  Janem  Žákovým  synem  z  Eoli- 
měfíc,  člověkem  páně  Čabellckého,  s  strany  druhé,  vo  herku.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jíra  z  Eathaj  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem 
svědom,  když  náš  soused  Svathon  umřel,  tehdy  Žákuov  Jan  z  Koliměřic  pojal  herku 
s  hříbětem  z  Svatoňova  grunthu. 

Jan  z  Rataj  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  když  náš  soused  Svathoh 
umřel,  tehdy  Žákuov  syn  Jan  z  Koliměřic  pojal  jest  herku  s  hříbětem  z  Svathonova 
grunthu. 

Jan  Duškuo  z  Rataj  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  K.  29.  b.    Při  tom  lístek,  na  kterém  výpis  tohoto  syědomí  s  poznámkou:  „F  ^etick  K.  XXX". 

1934. 

Mezi  Jindřichem  Vojslavským  z  Vojslavic  s  jedné,  a  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  s  strany 

druhé.   1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Matěj  Macek  ze  Lhoty  vzav  to  na  svú 
víru,  na  svú  duši,  svědčil  takto :  Když  jest  některý  čas  luoni  přyel  ke  mně  ouředník 
páně  Voldííchuov  Popeluov  jménem  pan  Jan  do  mého  domu,  pověděl,  že  puojde  ku 
panu  hejtmanu  na  hrad.  I  chodil  jest,  i  přišel  zase  a  pan  hejtman  pan  Jindřich  také 
oba  do  mého  domu  v  Kolíně.  Vyňal  pan  Jan  vopasek  i  vysul  peníze  na  stuol  i  četl 
je.  A  když  načetl,  mohlo  býti  vokolo  desíti  kop,  spíš  mén  než  víc.  I  řekl  panu  Jin- 
dřichovi :  Pane  hejtmane !  přijímajte  peníze !  A  pan  Jindřich  jemu  řekl :  Tu  jest  málo 


Svědomí  Je  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  511 

peněz;  máš-Ii  víc,  chceš -li  mi  všecku  summu  dáti,  co  mi  má  tvuoj  pán  dáti,  tehdy 
budu  přijímati.  A  pan  Jan  mu  řekl:  Přijímaj  peníze!  A  pan  hejtman  zase  řekl: 
Nezdá  mi  sě  to  učiniti,  leč  mi  všecky  peníze  dáš.  I  s  tím  šel  pryč  pan  hejtman. 
I  přišel  zase  s  panem  Valkounem  a  s  panem  Nosálovským;  i  votázal  sě  opět  pana 
Jana  pan  hejtman:  Chceš-li  mi  tu  summu  všecku  položiti,  teda  já  chci  přijímati; 
pověz  mi  to.  A  pan  Jan  mu  dal  odpověď:  Přijímajte  peníze!  A  tak  dlouho  jiné  mu 
odpovědi  pan  Jan  nedával  než:  Přijímajte  peníze!  A  pan  hejtman  osvědčil  to  před 
těmi  dobrými  lidmi,  kteří  tu  byli,  že  bych  já  chtěl  rád  přijímati,  kdyby  mi  chtěl 
pověděti,  chceš-li  mi  všecku  summu  dáti  čili  nechceš.  A  pan  Jan  mu  žádné  odpo- 
vědi nedal,  než:   Přijímajte  peníze. 

R.  rV.  1.  K.  30.  a. 

1935. 

Mezi  Šimkem  Vilanovým  synem  z  Nadějkova,  člověkem  Petra  z  Doudleb,  s  jedné,  a  Jindřichem 

z  Hodějova  s  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Barthon  Hlavně  z  Třieteže,  páně 
Sloupu  o  v  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  dobře  svědom,  když  jsem  se  trefil 
k  tomu,  že  přišel  Šimek,  Vilanuo  syn,  k  Maršovi  Blahouthovi  do  Větrova  po  bayka, 
o  kteréhož  jsů  prve  smlůvu  spolu  měli,  aby  jej  Šimek  vzal  k  chování  na  poli. 
A  když  Šimek  přišel,  tehdy  hospodáře  doma  nebylo.  I  pověděl  jest  Šimkovi  Píštěk: 
Ponech  toho  do  pondělka;  zvieš  potom  v  pondělí,  budeš-li  jej  mieti  zajieti  čili  nic. 
A  když  oni  řeči  nechali,  tehdy  vložila  se  v  to  Píštková  a  pověděla :  Simku,  nebudeš 
ho  zajímati;  neb  rychtář  nedá  toho  býka  zajíti,  že  jest  rychtář  z  Voledče  slíbil  za 
puol  kopy  Michnovi  za  Píštka,  a  že  ho  nedá  rychtář,  leč  mě  prve  vypraví  z  té 
puol  kopy.  A  pakli  mě  nevypraví,  že  já  ten  býk  musím  prodati  a  tím  se  vypraviti; 

v 

neb  se  nemám  čím  jiným  vypraviti  než  tiem.  A  Simek  Vilanuov  k  ní  pověděl: 
Prodáš-li,  já  budu  chtieti  peněz  polovici  bráti.  A  ona  mu  řekla:  Nechovals,  také 
neber!  Tehdy  se  potom  mezi  sebú  o  nějaký  dluh  povadili.  A  Vilan  upomínal  Píštka, 
a  Píštěk  pověděl,  že  klamáš,  bychť  co  dlužen  byl.  Tehdy  Ondřej  přiběhl  mezi  ně 
s  sekyrkou,  a  páně  Petruov  člověk  udeřil  Ondřeje  tesáčkem. 

R.  rV.  1.  L.  22.  b.    SroY.  sYédomí  &  1868  a  1920  na  str.  466  a  603. 

1936. 

Mezi  panem  Janem  Sezemou  z  Gustí  oc  s  jedné,  a  paní  Alenu  z  Čečelic  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Thuoma  Vayprych  z  Malešova  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  Že  nám  kázal  Haura  z  Tečiněvsi  porouhati  les  a  potom  jej  pobrati  vokolo 
silnice,  všem  sedlákóm,  kteří  jsú  les  roubali. 

R.  IV.  1.  L.  23.  a.    Srov.  SYědomí  č.  1926  na  str.  306. 


512  2>*  XIU,  Registra  soudu  komorního. 

1937. 

Mezi  DÍYiiem  z  Eněžiček  na  Vysočanech  s  jedné,  a  Buryanem  Šlibovským  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jan  z  Eněžiček  n.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem 
svědom,  že  pan  Šlibovský  honil  a  lécel  tenata  po  gruntích  páně  Divišových  a  zabil 
jelena.  A  kdež  pan  Burjan  pohání  pana  Diviše  pro  pych,  pravě,  že  bychme  mu  člo- 
věka zbili:  že  sme  ho  nebili. 

Kuba  z  Eněžiček  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  pan  Burjan  honil  po  gruntích 
páně  Divišových  a  lécel  tenata  a  zabil  jelen  z  pychu. 

Jíra  Strylan  z  Eněžiček  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jsem  toho  svědom,  když 
mě  pán  muoj  poslal  pan  Diviš  ku  panu  Burjanovi  s  cedulí,  aby  prázen  byl  jeho 
grunthuov  všelijaká  myslivostí,  a  když  sem  já  panu  Burjanovi  ceduli  dal,  otázal  se 
mne  pan  Burjan:  S  kajms  druhým?  A  já  pověděl:  S  sousedem  Eubou.  A  pověděl, 
že  jest  panu  Divišovi  odpovědi  netřeba,  že  já  sám  s  panem  Divišem  o  to  rozmluvím. 
A  přes  tu  zápověď  pan  Burjan   honil  jest  po  páně  Divišových  gruntích. 

R.  IV.  1.  L.  23.  a. 

1938. 

Mezi  Divišem  z  Eněžiček  na  Vysočanech  s  jedné,   a  Burjanem  Šlibovským  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jíra  Strylan  z  Eněžiček  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  když  se  jest  hádal  páně  Burjanuov  člověk  se  páně 
Žeužického,  i  byli  sů  páně  Burjanovi  v  síni  a  páně  Žeužicského  před  siení,  tehdy 
se  velmi  hádali,  až  k  sobě  i  střieleli;  tehdy  vyskočil  Šimek  z  sieně  voknem  s  ko- 
pisti, chtěje  je  bíti.  A  oni  mu  se  bíti  nedali  a  zbili  jej  samého;  neb  jest  byl  vedle 
souseda  svého. 

R.  IV.  1.  L.  23.  b. 

1939. 

Mezi  Vilémem  z  Vřesovic  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Bíliny 

8  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini,  Jiřík  z  Libešovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho 
sem  dobře  svědom,  že  nás  přinutili  Bělští  páni,  že  jsme  dali  po  jedné  kopě  grošuov 
míšeňských.  A  to  bylo  pro  vězenie,  když  nás  vyručili;  proto  jsme  dáti  musili. 

Jakub  z  Libešovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  že  jsme  přinuceni  od  pánuov 
Bělských,  že  sme  musili  po  kopě  míšeňské  dáti. 

Vondřej  z  Chauč  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  V  paměti  nemáme,  by  takové  penieze 
dávány  byly  pánuom  Bělským  od  svády. 


Svědomí  k  roku  sv>  Martina  I,  1511.  513 

Voldřich  rychtář  z  Libešovic  [sv.  p.]. 

Václav  z  Libešovic  [sv.  p.].        Petr  z  Chauč  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  L.  23.  b. 

1940. 

Mezi  Matějem  Euorkou  člověkem  Petra  z  Doudleb  s  jedné,   a  Jindřichem  z  Hodějova 

8  strany  druhé.   1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Pavel  z  Mozolová  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho 
sem  svědom,  že  se  svadili  pana  Petra  lidé  sami  v  krčmě,  a  Šimon  Hodějovského 
člověk  řeki:  Nevaďte  se,  však  ste  jednoho  pána.  A  v  tom  uhodil  týž  Šimon  páně 
Petrova  člověka,  až  jej  porazil.  A  druhý  člověk  páně  Petruov  chtěl  prvnieho  mstíti. 
A  Šimon  porazil  i  toho  druhého.  A  v  tom  se  schytil  páně  Petruov  člověk  i  uhodil 
hospodáře,  až  padl.  A  my  v  tom  přistúpili  a  jim  sme  se  bíti  nedali. 

Voldřich  z  Bezděkova,  páně  Petruov  člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Svadili  sme  se  s  Kůrkou  o  páně  Petrova  člověka  v  Hodějovského  krčmě  i  schytili 
sme  se  na  se,  a  Eurka  chtěl  mě  bíti.  I  schytil  se  nan  páně  Jindřichuov  člověk  i  dal 
Kurkovi  lopatkou,  až  se  převrhl.  A  v  tom  druhý  páně  Petruov  člověk  chtěl  ho 
mstíti.  A  on  i  tomu  druhému  dal  lopatkou. 

Jan  Zelenaj  z  Chlistova  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sme  přišli  k  Maršoví 
na  Větroy  dvé  létě  o  Všech  svatých,  i  svadila  se  dva  člověky  pána  Petrovy,  i  řekli 
sme  jim:  Nechtě  té  svády.  A  oni  proto  vždy  se  vadili,  až  se  na  se  zchytili.  I  když 
se  na  se  zchytili,  tehdy  páně  Jindřichóv  člověk  dal  jednomu  kopisti,  až  se  převrhl, 
páně  Petrovému  člověku.  Tehdy  druhý  schytiv  se,  chtěl  druhého  mstíti,  a  on  také 
i  toho  druhého  uhodil,  až  jej  také  porazil.  I  schytiv  se  ten  první  s  šavlí,  uhodil 
hospodáře  v  čelo,  až  se  převrhl,  a  já  jej  zavrhl  voštěpištěm.  Pak  s  hospodářem 
páně  Petrovi  lidé  nic  sú  neměli,  než  sami  sú  se  svadili.  A  když  sú  se  vadili,  řekl 
jim  hospodář,  aby  té  svády  nechali.  A  řekl  jim:  Nechtě  té  svády. 

R.  rV.  1.  L.  24.  a.    SroY.  SYědomí  č.  1920  na  str.  608. 

1941. 

Mezi  panem  Zdeňkem  z  Elinšteina  a  na  Škvorci  s  jedné,   a  mezi  Jirsou  Janem  Prasátkovým 
zetěm,  a  Janem  Šoldíkovým  synem,  a  Euotem  s  strany  druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jiřík,  písař  pana  Škvořeckého,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  Že  některú  chvíli  poslal  mne  pan  Zdeněk  k  purgmistru  a  konšelem 
města  Brodu  českého  vokolo  svatého  Václava  některý  čas,  žádaje  jich,  aby  mu  ten 
pych  napravili  od  Jirsy  Prasátkova  zeti,  a  od  Jana  Šoldíkova  syna  a  od  Euota;  neb 
se  pánu  zdá,  že  jsú  mu  pych  v  tom  učinili.  I  chtějí-li  pánu  napraviti  ten  pych,  aby 

iVrchlv  Český  Xia  66 


614  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

pánu  to  pověděli.     A  oni  k  tomu  odpověděli:   Když   budem  všichni  pohromadě,   že 
pánu  dáme  na  to  odpověď. 

R.  rV.  L  L.  24.  b.    SroT.  STédomí  &  1889,  1890  a  1898  na  str.  479,  481  a  491. 

1942. 

Mezi  panem  Zdeiikem  z  Klinšteina  a  na  Škvorci  8  jedné,  a  mezi  purgmistr^n  a  konšely  i  vší 

obcí  města  Brodu  Českého  s  strany  druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jiřík,  písař  pana  Škvorecského,  u.  p. 
n.  k.  s.  t.:  Posílal  mě  pan  Zdeněk  k  purgmistru  a  konšelóm  města  Brodu  Českého, 
že  jich  žádá  vedle  práva  a  zHezenie  zemského,  aby  mu  tu  škodu  napravili,  kteráž 
mu  se  stala  od  dobytka  jejich,  i  chtějí-li  pánu  napraviti,  aby  to  pánu  pověděli. 
A  oni  řekli:  Když  pohromadě  budem,  dáme  pánu  na  to  odpověď. 

R.  rV.  1.  L.  24.  b.    SroY.  SYédomí  č.  1889,  1890,  1898  a  1942  na  str.  479,  481,  491  a  513. 

1943. 

Mezi  Annu  z  Kopidlna  s  jedné,  a  panem  Zdeňkem  z  Klinšteina  oc  s  strany  druhé  v  té  při, 

kdež  Anna  pohání  pana  Zdeňka  z  svrškuov.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Katheřina,  žena  Jíry  Rebiny  ze 
Š  k  v  o  r  c  e,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědomá,  že  u  mne  bylo  VI  peřin  a  v  sedmé 
peří  bylo  svázané  v  plachtu,  a  šest  podušek  a  11  polštáře,  a  bez  jednoho  XXti  pro- 
stěradl  a  II  tlusté  plachty  nové,  a  Ižic  stříbrem,  těch  počtu  nevím,  co  jich  bylo. 
A  paní  mi  přikázala,  abych  já  toho  před  pánem  nepravila.  A  já  jsem  toho  před 
pánem  nemohla  zapříeti,  když  se  jest  toho  pán  dověděl.  A  všecko  to  ode  mne  pán 
zase  pobral,  co  sem  svrchu  jmenovala. 

Martha,  Václavova  Šmacha  žena  ze  Škvorce,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Že  mi  paní  vydala  dvě  truhlice  ručníkuov  a  ubrusuov,  a  při  tom  v  těch  truhlicech 
taffath  byl  a  XXIII  cínových  mís  a  kopa  loktóv  plátna.  A  kázala  mi  je  vzieti  od 
běličky  a  kázala  mi  je  schovati  a  proséci,  aby  pán  o  tom  nevěděl.  A  mísy  sem  já 
sama  domuov  nosila,  a  muž  muoj  plátno  od  běličky  přines  z  Brodu.  A  měli  po  to 
přijeti  pan  Loučenský  ve  tři  hodiny  na  noc,  aby  o  tom  pán  nevěděl,  a  měli  to  po- 
brati. A  to  jest  pan  Zdeněk  všecko  pobral  zase  ode  mne,  což  jest  koli  u  mne  bylo. 

Alžběta,  Šimona  Zemka  žena  ze  Škvorce,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Přijala 
sem  od  paní  Škvořecský  IV  peřiny  a  IV  podušky  a  polštář  a  koltru,  a  ze  čtyř  koní 
šle  a  nabedrnie.  A  za  to  mě  prosila,  abych  pánu  o  tom  nepravila. 

Anka,  klíčnice  ze  Škvorce,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Paní  mi  kázala  nositi 
k  Rebínce  VI  peřin  a  v  sedmé  svázané  peřie  a  VI  podušek  a  II  polštáře,  a  bez 
jednoho  XXti  prostěradl  a  II  tlusté,  a  Ižic  těch  nevím,  co  jich  jest  bylo,  a  k  Šma- 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  L  1511.  515 

chove  II  truhlice  a  k  Alžbětě  Zemkové  IV  peřiny  a  IV  podušky  a  polštář  a  koltru. 
A  to  mi  paní  kázala  a  řekla,  abych  pánu  nepravila. 

R.  lY.  L  L.  24.  b.    SroY.  STédomí  č.  1899  a  1900  na  str.  491. 

1944. 

Mezi  panem  Zdeňkem  z  Elinšteina  a  na  Škvorci  s  jedné,  a  Annu  z  Kopidlna  s  strany  druhé, 

o  šubu.  15U,  12*  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jana,  žena  Jana  Havlíčkova  ze  Škvore e, 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  jsem  svědomá,  když  sem  byla  při  smrti  nebožtíka  pána  sta- 
rého, že  sem  nic  neslyšela,  aby  co  pán  řek  paní  o  té  šubě,  a  toho  sem  také  svě- 
domá, že  jest  pán  přivolal  paní  a  syna  svého.  I  prosil  syna  za  to,  aby  jí  paní 
křivdy  nečinil,  a  jie  panie  také  prosil,  aby  mu  těžko  nedělala.  A  pověděl  jim,  aby 
se  neroztrhávali  a  aby  s  sebů  srovnávali.  A  při  tom  prosil  syna  svého,  aby  sirotkám 
křivdy  nečinil,  a  penieze,  které  jim  sirotkóm  vzal,  aby  jim  zase  navrátil.  A  prosil 
syna  za  to,  aby,  s  koho  jest  jako  vinu  vzal,  aby  jim  to  zase  navrátil.  A  tu  poručil 
Thomanovi  X  kop  grošuov  českých,  kterýž  ho  hliedal  až  do  té  smrti,  a  mně  V  kop 
grošuov  českých.  Než  když  pán  byl  prve  nemocen,  to  sem  slyšela,  že  jest  paní  tu 
šubu  dal,  ale  při  smrti  žádné  zmínky  o  ní  neučinil. 

R.  IV.  1.  L.  25.  a.    Sror.  STédomí  &  1899,  1900  a  1943  na  str.  491  a  614. 

1945. 

Mezi  Mikulášem  z  Vřesovic  s  jedné,  a  Janem  a  Litkýřem  bratřími  z  EQKvic  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jiřík  z  Vohnice  ze  vsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Jakož  jsou  páni  Kozelkové  pohnali  pana  Mikuláše  pána  mého,  že  jsú  ti  listové  pánu 
mému  nedodáni,  jakž  ten  pátek  přede  Všemi  svatými. 

Jakub  z  Němeček  [sv.  p.]. 

R.  rV.  L  L.  26.  b. 

1946. 

Mezi  Šimkem  a  Urbanem  z  Žatce  s  jedné,  a  panem  Jindřichem  z  Oudrče  oc  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Vít,  trubač  z  Třebšic  Rozlezlých,  u. 
p.  n.  k.  s.  t.:  Byl  sem  za  bratra  svého  slíbil  k  Urbanovi  sladovníku  z  Žatce  za 
dluh,  že  jest  koupil  slad  od  něho.  I  kázal  jsem  Urbanovi,  aby  přišel  ke  mně, 
že  já  mu  dám  za  něho,  aby  nehyndroval  lidí  pána  mého.  A  on  přišel  do  Mor, 
a  tu  jest  vzal  kuon  za  ten  dluh  a  vostatek  nám  zaplatil.  A  byl  Šimek  s  Urba- 
nem k  tomu  přišel. 

66* 


Ď16  D.  XHI.  Registra  soiJkiu  komorního. 

Havel  z  Třebšic  Rozlezlých  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Byl  sem  Urbanovi  do 
Žatce  sladovníku  dlužen,  a  strýc  muoj  jemu  za  mne  slíbil.  I  když  mě  jest  Urban 
z  dluhu  napomínal,  prosil  strýc  muoj  Urbana,  aby  k  nám  přišel,  že  mu  chce  za  mě 
zaplatiti.  A  Urban  s  Šimkem  do  Mor  přišel  a  od  nás  kuon  koupil  a  v  tom  dluhu 
jej  vzal  a  vostatek  nám  doplatil. 

R.  rV.  1.  Lu  26.  a.    SroY.  svědomí  é.  1869  na  str.  469. 

194?! 

Mezi  Václavem  Varhaníkem  z  Prahy  s  jedné,   a  Janem  Peniežkem,  měStěnínem  Starého 

města  Pražského,. 8  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Lidmila,  mátě  Vojtěchovy  uzdářky 
z  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  nic  jiného  neviem,  než  že 
jest  nějaká  žena  se  mnú  ležala  a  potom  ráno  ode  mne  vstávši  šla;  a  já  nevím,  ani 
kto  ani  co  jest  byla,  aniž  viem,  kam  se  jest  ode  mne  děla. 

Katheřina  Vojtěchová  uzdářka  z  Starého  města  Pražského, 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  jest  šla  Katheřina  Věžicská  od  muže,  i  byla  u  Peniežkuov, 
i  poslala  Peniežková  po  mne  a  řekla  mi:  Katheřino  milá,  přijmi  Katheřinu  k  sobě. 
A  já  jsem  šla  domuov,  a  Peniežková  ji  ke  mně  po  Dorothě  dievce  své  poslala.  Tu 
jest  u  mne  noc  ležala.  Tehdy  když  bylo  na  zajtřie,  lál  jest  mi  muž  pravě,  že  nechce 
mieti  cizie  ženy  u  sebe.  A  já  jsem  šla  k  Peniežkové  zase  s  tou  řečí,  že  já  jie  pře- 
chovati  nesmiem.  Tehdy  mi  Peniežková  řekla:  Kterak  já  mám  jedinou  udělati, 
že  vozu  žádného  nenie  ?  A  já  jí  řekla :  Pro  pána  Boha,  nečiňte  toho ;  nebtě  žena 
těhotná,  aby  se  jí  nic  nepřihodilo  a  aby  na  cestě  neumřela.  A  v  tom  sem  šla  od 
Peniežkový  domuov  zase.  A  Peniežková  poslala  svů  Duoru  ke  mně  a  pojala  touž 
Katheřinu  zase.  A  potom  tu  jistu  ženu  Peniežková  s  jejím  mužem  smluvila  a  zase 
mu  ji  poslala,  a  já  sem  jí  s  dievkú  Důrou  k  Peniežkový  provodila. 

Zachariáš,  kožišník  z  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Prodal  jsem  duom  s  pastorkyní  Katheřinu  společně  Vítovi  sladovníkovi  za  CC  kop 
míšeňských,  a  z  těch  CC  kop  míšeňských  dostalo  se  Katheřině,  pastorkyni  mé,  na 
jejie  diel  LXXX  kop  míšeňských.  A  ona  Katheřina  vybrala  jest  ty  penieze  od  téhož 
Víta  sladovníka,  soukupa  našeho. 

R.  IV.  1.  L.  26.  a. 

1948. 

Mezi  Annou  Bradačkou  z  Králové  Hradce  s  jedné,  a  Bemáškem  též  z  Králové  Hradce 

s  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jan  kothlář  z  Hradce  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Že  sem  toho  svědom,   že  Bradáč  měl   moc  prodati  a  směniti  statek   svuoj,   že   měl 


Svědomí  Tc  roh*  sv.  Martina  h  1511,  517 

s  ním  s  Bernáákem  smlouvu  do  svatého  Jiří,  aby  svuoj  statek  směnil,  a  ještě  po  dvú 
nedělí  po  svatém  Jiří,  a  Bernáškovi  že  měl  zase  summu  dáti  jeho,  a  v  tom  Bradáč 
prodal,  že  jest  tomu  dosti  učinil.  A  panu  Zigmundovi  prodal  za  puol  druhého  sta 
kop  míšeňských,  chtě  jemu  Bernáškovi  summu  jeho  dáti  a  jemu  tomu  dosti  učiniti. 
A  toho  trhu  jsú  mu  páni  neráčili  příti.  A  Bradáč  mu  neměl  Bernáškovi  odkud  dáti. 
A  v  tom  Bemášek  ten  statek  ujal.  A  v  tom  Bradáče  vsadili  do  věže,  a  pan  Zdeněk 
Kostka  ou  psal,  aby  mu  jej  pustili.  A  páni  jsú  mu  jej  pustili.  A  Bradáč  v  tom 
v  Chlumci  umřel. 

R.  IV.  1.  L.  27.  a. 

1949. 

Mezi  panem  Janem  Špetlí  z  Janovic  s  jedné,  a  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města 

Čáslavě  8  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Matěj  Škola,  měštěnín  města  Čáslavě, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Šel  sem  od  pana  Trojana  i  uzřel  sem  Chvojku  páně  Špetlova  i  za- 
volal sem  ho :  Chvojko,  poď,  udělaj  počet  s  Zigmundem.  A  on  i  šel ;  a  když  sme  tam 
přišli  k  Zigmundovi,  udělali  počet,  řekl  mu  Zigmund:  Chvojko,  ukradls  mi  škorní. 
A  Chvojka  pověděl:  Dal  mi  je  pan  Jiřík  z  Špetlova  domu.  A  Zigmund  mu  řekl: 
V  hrdlo  lžeš.  A  on  mu  zase  hrdě  odpověděl.  A  on  Zigmund  dobyv  tesáku  i  ranil 
ho.  A  potom  sem  já  řekl  Chvojkoví :  Di  z  domu.  A  já  potom  také  za  ním  šel. 

Vávra  sladovník,  měštěnín  města  Čáslavě^  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Zač 
mě  jest  pan  Špetle  žádal,  že  já  nic  nevím. 

Jan  Všetečka,   měštěnín  města  Čáslavě,  [sv.  p.]. 

Jan  Matěj,  řezník  z  Čáslavě,   [sv.  p.]. 

Šimon  Popelka  z  Čáslavě  [sv.  p.]. 

Jan  Mamkuov  z  Čáslavě  [sv.  p.].     Michal  z  Čáslavě  [sv.  p.]. 

R.  IV.  L  L.  29.  a.    SroY.  SYédomí  S.  1929  a  1931  na  str.  607  a  609. 

1950. 

Mezi  Janem  a  Bytkéřem  z  Hřívic  s  jedné,  a  Mikulášem  z  Vřesovic  a  v  Uohnici  s  strany 

druhé.   1511,  12.  listopadu. 

FerialV.  post  Martini.  Jan  z  Křemže,  člověk  páně  Eozelkuov, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Zbil  Eáču  pastušinu  z  Křemže  člověk  páně  Mikulášuov  Vohnického 
Jakub  z  Němeček. 

Pavel  z  Křemže  u.  p.  n.  k.  š.  t.:  Bil  Jakub  z  Němeček  Káču  pastušinu 
z  Křemže  na  páně  Kozelkovém  grumtu. 

R.  rV.  1.  L.  29.  b.    SroY.  SYědomí  č.  1946  na  str.  616. 


518  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1951. 

Mezi  Václavem  z  Štítného  s  jedné,  a  Janem  z  Vokova  s  strany  druhé.     1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Václav  Vácha  z  Oustrašína  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Když  sem  šel  pro  svú  potřebu  cestu,  uhlédal  sem,  an  pan  Božejovský  loví 
v  potoku  v  Lipinách. 

R.  rV.  L  L.  30.  a.    SroT.  BYědomí  c.  1716,  1716,  1720,  1790—1793  na  str.  361,  363,  366,  409—411. 

1952. 

Mezi  Václavem  z  Štítného  s  jedné,  a  Janem  z  Vokova  s  strany  druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Jíra  z  Oustrašína,  člověk  páně  Štítného,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Svědom 
sem  toho,  když  sem  šel  ku  pánu  svému,  že  sem  mu  pověděl,  že  dělají  hrázi  pan 
Božejovský  s  svými  sedláky  v  potoce.   A  brali  zemi  v  louce  pánově. 

R.  IV.  1.  L.  80.  a.    SroT.  předcházející  STědomí  ó.  1961. 

1953. 

Mezi  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  s  jedné,  a  Václavem  Mutrplosem  z  Tedražic  s  strany 

druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Křtěn  z  Vodochot  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Já 
sem  tohoto  vědom,  že  sem  poslán  od  pana  Barše  s  Petrem  k  Václavovi  Mutrplosovi, 
chce-li  mu  ten  pych  napraviti,  kdež  mu  vsadil  služebníka  Havla  z  Hostie.  I  řekl 
jest  Václav  Mutrplos:  Praví  pan  Bareš,  že  jest  služebník  jeho,  a  já  pravím,  že  jest 
člověk  muoj ;  a  z  svého  člověka  mohu  udělati,  co  chci,  třebas  jej  káži  vodříti.  A  toho 
mi  nezahájí  pan  Bareš  ani  žádný. 

R.  IV.  1.  L.  30.  b.    SroT.  svědomí  5.  1884  na  str.  476. 

1954. 

Mezi  panem  Bemartem  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Janem  Špetlí  z  Janovic  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jan  Hroch  z  Bělé  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
pan  Špetle  byl  v  držení  Bezdězie  a  pan  Jetřich  nebožtík  byl  v  držení  Bělé,  užívali 
sú  spolu  lesuov.  A  potom  když  byl  pan  Jan  se  panem  Bemartem  na  Bělé,  také  sú 
lesuov  užívali  společně  s  panem  Špetlí. 

K  IV.  L  M.  1.  a.  SroY.  STédomí  o.  1712  a  1897  na  str.  358  a  490. 

1955. 
Mezi  Janem  ze  Žlunic  s  jedné,  a  Voldřichem  ze  Žlunic  s  strany  druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Jan  Šach  z  Zátvora  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To 
mi  jest  svědomo,  že  jest  míval  pan  Myška  koně  na  Přemyšlení  po  rozdílu.  Ale  toho 


Svědomí  Tc  rohu  sv,  Martina  1.  1511.  619 

já  nevím,  bajvali-li  sou  tam  ti  koni  přes  noc  čili  nic.  Toho  sem  také  svědom,  že 
má  vobilé  ještě  pan  Myška  na  Přemyšlení;  ale  čeleď  páně  Myšková  po  rozdílu 
ztravy  jest  neměla  na  Přemyšlení,  že  já  o  tom  nevím.  Vo  rychtáři  Přemyšlenském : 
že  jesti  z  prozby  páně  Myškový  rychtář  Přemyšlenský  vobilé  vydával  a  z  peněz, 
ale  ne  z  rozkázánie  páně  Myšková. 

Petr,  páně  Myškuov  pacholek,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toho  sem  svědom, 
že  pan  Myška  má  vobilé  v  stodole  na  Přemyšlení.  A  rychtáře  jest  prosil,  aby  mu 
vopatroval  v  stodole  jeho,  pravě,  že  mu  zaplatí.  A  rychtářuov  syn  z  peněz  pomáhal 
nám  voziti  stohu  vovesného  nahoru  do  té  stodoly.  A  klíče  měl  sám  rychtář  od  té 
stodoly,  kdež  vobilé  páně  Myško  vo;  že  ho  prosil  pan  Myška,  aby  mu  to  opatřil, 
že  mu  zaplatí. 

Petr,  páně  Myškuov  služebník,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Když  sme  vozili 
vobilé  páně  Myškovo  do  stodoly,  že  sme  stávali  ve  dvoře  na  Přemyšlení,  a  pomáhal 
nám  Jan  z  Přemyšlenie,  a  pan  staraj  pan  Voldřich  platil  mu;  neb  nám  byl  poručil, 
abychom  zednali,  koho  muožem,  sobě  na  pomoc.  I  zjednali  sme  toho  jistého  Jana 
z  Přemyšlenie. 

R.  rV.  1.  M.  1.  b.    SroT.  STédomí  $.  1802  na  str.  423. 

1956. 

Mezi  Zigmundem  Rohem  z  Ylkánova  s  jedné,  a  Janem  Pechancem  s  strany  druhé. 

1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Vaněk  z  Sluštic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
zajal  pan  Pechanec  panu  Zigmundovi  Sluštickému  dobytek,  prosil  nás  on  pan  Zi- 
gmund,  abychom  ten  dobytek  vyručili  a  vohlédali  škodu.  A  paní  Pechancová  tak 
pověděla,  že  já  sobě  té  škody  tak  nevážím  velmi,  než  že  jest  mi  dlužen  pan  Zigmund 
dvanáste  kop  grošuov,  že  já  toho  dobytka  nepustím,  leč  mi  těch  XII  kop  grošuov 
dáno  bude. 

Bohuslav  z  Sluštic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Poslal  nás  pan  Zigmund  Sluštický 
ku  paní  Martě  Pechancové,  abychom  vohlédali  škodu,  že  pan  Zigmund  chce  škodu 
jí  napraviti,  aby  mu  dobytek,  kterýž  mu  z  vovsa  zajala,  pustila.  A  ona  pověděla,  že 
já  sobě  té  škody  tak  nevážím,  než  že  jest  mi  dlužen  pan  Zigmund  XII  kop  grošuov 
českých.  Dobytku  já  nepustím,  leč  mi  má  summa  dána  bude. 

Martin  z  Sluštic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Poslal  nás  pan  Zigmund  Sluštický 
ku  paní  Martě  Pechancové  o  ten  dobytek,  kterýž  mu  zajala,  aby  mu  jej  vrátila,  že 
jí  chce  škodu  napraviti.  A  ona  tak  řekla:  Já  bych  tu  škodu  prominula,  než  pro 
dluh,  že  mě  dlužen  XII  kop  grošuov,  nedám  mu  dobytku,  leč  se  mnú  o  ten  dluh 
místo  vezme. 

R.  rV.  1.  M.  2.  a.    SroT.  STědomí  č.  1885  na  str.  476. 


520  D.  XIIL  Registra  soudu  Tcomomiho, 

1957. 

Mezi  Yoldřichem  Malovcem  z  Malovic  a  na  Borotíně  s  jedné,  a  lidmi  pánuoy  Záhorkuov, 

Vávrou  a  Matějem  Peckou  z  Truskovic  s  strany  druhé.    1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini.  Kouba  z  Malovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Ušel 
panu  Voldřichovi  z  Malovic  oc  člověk  z  Vrabince  i  přišel  potom  zase  ku  pánu  po 
zachovací  list.  A  pán  jej  vsadil  a  propustiti  ho  nechtěl.  Tehdy  otec  téhož  člověka 
ku  pánu  přišel  s  bratry  svými  a  s  strýci,  a  jdúce  ku  pánu,  přišli  ke  mně  a  prosili 
mne,  abych  s  nimi  šel  ku  pánu.  A  já  jim  pověděl,  že  já  za  něho  slíbiti  nechci. 
A  oni  řekli,  že  mne  nežádají,  než  jediné  abych  ku  pánu  přímluvu  učinil.  Pak  vyru- 
čili  jsú  jej  páně  Záhorkovi  lidé  Matěj  Pecka  a  Vávra  pod  XXXti  kopami  míšeňskými, 
aby  jej  stavěli  na  svatého  Jiří,  pakli  by  jim  pán  dal  tajden  napřed  věděti,  aby  jej 
páni  postavili.  A  když  přišel  svatý  Jiří  a  oni  jsú  ho  nestavěli,  a  tu  jest  je  pán 
obeslal,  aby  mu  základ  plnili.  A  oni  pravili,  že  jim  pán  nedal  věděti.  A  pán  jím 
řekl:  Nu  milí  bratří,  poněvadž  tak  pravíte,  ještě  vám  dávám  rok,  abyste  mi  ho  na 
druhej  svatý  Jiří  stavěli.   A  oni  vždy  nestavěli. 

Vít  z  Malovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  mi  jest  to  dobře  vědomo,  že  Havel 
z  Vrábnic  ušel  od  pana  Voldřicha,  jsa  člověk  jeho.  I  potom  přišel  ku  pánu  svému 
zase  na  Malovice,  žádaje  pána  za  list  zachovací;  a  pán  jest  jej  vsadil.  Tehdy  Vávra, 
strajc  Havluov,  a  Matěj  Pecka  oba  z  Truskovic  přišli  ku  pánu  a  vyručili  jej  pod 
XXXti  kopami  míšeňskými  do  svatého  Jiří  na  den  jmenovitý  na  postavení.  A  když 
jest  svatý  Jiří  přišel,  oni  jsú  ho  nepostavili  a  propadli  základ  pánu. 

Matěj  rychtář  z  černovsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Poslal  mě  pán  s  konšely 
po  Velice  noci  již  po  svatém  JiH  k  Vávrovi  a  k  Matějovi  Peckoví,  lidem  páně  Zá- 
hůrkovým,  do  Truskovic,  abych  je  napomenul  z  základu,  kterýž  jsú  propadli,  kdež 
jsú  slíbili  za  Havla,  syna  Svachova,  z  Malého  Vrabína  .za  XXXti  kop  míšeňských, 
ješto  ho  měli  stavěti  pánu  na  Borotíně  na  svatý  Jiří  již  ty  časy  minulý,  a  nestavěli. 
A  když  sem  k  nim  mluvil  já:  Proč  ste  ho  nestavěli?  Základ  jste  pánu  propadli. 
I  řekl  mi  Vávra,  pojmenovav  mě  jménem :  Nemohl  sem ;  byl  sem  nemocen.  I  mluvil 
jsem  já  k  němu  a  řka:  Vávro,  však  sám  neslíbil,  však  slíbil  s  Matějem  Peckou, 
s  bratrem  svým.  I  poslal  jest  Vávra  po  svého  bratra  Matěje  Pecku,  a  Matěj  řekl: 
Bratře,  však  sirotci  nejsme ;  máme  pána,  nechť  nás  opatří.  Tehdy  sem  já  jim  po- 
věděl na  konec:  Nechcete-liž  toho  učiniti?  I  řekl  mi  Matěj  Pecka:  Všaks  jednou 
slyšel.  Tehdy  sem  já  pána  svého  pana  Malovce  rozkázánie  učinil,  jšel  jsem  do  Zá- 
horziczij,  abych  na  ně  žaloval.  I  řekl  mi  pan  Petr  Záhorka  i  těm  konšelóm,  kteříž  se 
mnú  byli,  že  se  chci  o  to  s  bratrem  raditi.  A  s  tiem  rozžehnavše  se  s  panem  Zá- 
horkou,  i  šli  jsme  pryč. 

Vácslav  z  Stanic,  páně  Voldřichuov  Malovcuov  člověk,  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :   Poslal   nás  pan  Voldřich   do  Truskovic   k  Vávrovi  a  Matějovi  Peckoví, 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  521 

abychme  je  napomenuli  z  základu,  kterýž  jsů  propadli  pánu,  když  jsú  slíbili  za  Havla, 
syna  Svachova,  z  Malého  Vrabína  po  XXXti  kopách  míšeňských,  že  jej  měli  stavěti 
pánu  na  den  svatého  Jiří  již  minulý,  i  nestavěli.  A  když  jsme  je  z  toho  od  pána 
napomínali,  tehdy  se  Vávra  k  tomu  znal.  A  Matěj  Pecka  pověděl:  Však  sirotci  ne- 
jsme; máme  pána,  nechf  nás  pán  zastane.  Potom  jsme  šli  ku  panu  Záhorkovi,  žalu- 
jíce na  ně.  A  pan  Záhorka  řekl:  Až  se  o  to  s  bratrem  poradím.  A  my  hned  s  tím 
šli  sme  pryč  od  něho. 

Tomášek  z  Čerůovsi  [sv.  p.]. 

Jan  Loužkuov  syn  z  Malovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Na  den  svatého  Simo- 
niše  byli  sme  posláni  s  listem  od  pana  Voldřicha  z  Malovic  ku  panu  Záhorkovi. 
I  když  sme  list  donesli,  optali  sme  se,  doma-li  jest  pán.  A  paní  řekla,  že  ho  doma 
nenie.  A  já  jsem  se  paní  optal:  Paní,  ráčíte-li  vy  list  vzieti?  A  ona  řekla,  že  pána 
doma  nenie,  nechtěla  ho  vzieti.  A  já  jsem  jí  list  položil  na  stuol  a  řekl  jsem  jí: 
Jestiť  list  od  pana  Pernšteinského ;  nesvědčit  mému  pánu.  I  šli  jsme  s  tím  pryč, 
a  sedláci  její  vyvrhli  za  námi  list  na  hnuoj.  Pak  my  nevíme,  vzali-li  sů  oni  list  čili  nic. 

Vít  z  Malovic  [sv.  p.].  Dušek  z  Vrabína  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  M.  2.  b. 

1958. 

Mezi  paní  Annu  a  paní  Markétu  vlastními  sestrami  z  Postupic  s  jedné,  a  panem  Vilémem 

Kostků  z  Postupic  s  strany  druhé.  1511,  12.  listopadu. 

Feria  IV.  post  Martini  MDXP.  Václav  Ulický  z  Jabloných  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  Litomyšlský  a  pan 
Jan  Kostka  zuostali  sú  dlužni  devadesát  kop  na  míšeňsko  Janovi,  Martincovu  synu 
z  Jablonné,   za  rychtu. 

[Později  připsáno:]  Feria  III.  post  Annunciacionis  Marie  MDXV 
[27.  března].  Jan  Peša  z  Jablonných  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  svědom,  že 
nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  Litomyšlský  a  pan  Jan  Kostka  zuostali  jsú  dlužni  za 
rychtu  devadesáth  kop  na  míšeňsko  Janovi,  Martincovu  synu  z  Jablonné. 

Václav  Ulický  z  Jablonných  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  nic  jiného  svědom 
není,  než  což  jest  prve  svědčil. 

R.  IV.  1.  M.  9.  b.    SroT.  STédomí  č.  1809  na  str.  428. 

1959. 

Mezí  Václavem  Vrabským  dc  s  jedné,  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  s  strany  druhé. 

1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Vaněk  krčmář  z  Nehvizd  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  Toho  jsem  svědom,  že  jest  pan  Václav  Vrabský  puojčil  panu  Karlíkovi  koně  a  že 

ArchiT  Český  Xlil.  66 


522  D,  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

jest  nekulhal,  a  potom  u  pana  Karlíka  kulhal.  A  dal  jej  pan  Karlík  hojiti  Nehvizd- 
skému  kováři  jménem  Petrovi  a  dal  mu  od  něho  dvě  kopy  grošuov. 

Petr  kovář  z  Nehvizd  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Hojil  sem  kuoň,  kterayž  mi 
dal  pan  Mikuláš  Karlík  hojiti,  že  mu  byl  vyskočil  zájem  neb  nějaká  uraženina 
vrchem,  a  dal  mi  od  něho  IV  kopy  grošuov  míšeňských. 

Duchek  z  Sibřiny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  svědomo,  když  mě  jest 
pan  Václav  s  listem  poslal  ku  panu  Mikulášovi  Karlíkovi,  a  on  listu  ode  mne  při- 
jíti nechtěl,  a  já  mu  jej  do  vrat  vstrčil ;  neb  jest  mi  tak  pán  muoj  rozkázal. 

Vaněk  z  Ou valu  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  svědomo,  když  mě  jest 
s  Duchkem  pan  Václav  Vrabský  [poslal]  ku  panu  Mikulášovi  Karlíkovi  s  listem, 
a  pan  Karlík  ho  od  nás  přijíti  nechtěl,  i  nechali  sme  v  vratech.  Pak  nevieme, 
vzali-li  sú  jej  čili  nic. 

R.  rV.  1.  L.  14.  b. 

1960. 

Mezi  Markéthú  Jednorožcovu,  městku  Starého  mésta  Pražského,  s  jedné,  a  panem  Jiříkem 
Bezdružickým  z  Kolovrath  a  na  Buštěhradě,  najvyšším  sudím  království  Českého,  s  strany 

druhé.  1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Václav  z  Tašic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem 
toho  dobře  svědom,  že  pan  Jiřík  JMt  bral  jest  rozličné  potřeby  panu  Jetřichovi  ne- 
božtíkovi, bratru  svému,  u  Markéthy  Jednorožcové,  a  byl  za  ty  penieze  pan  Jiří  ru- 
kojmí. Potom  když  pan  Jiřík  JMt  jel  od  desk,  tehdy  mne  zavolala  Jednorožcova  do 
domu  svého  i  mluvila  se  mnú,  že  jsů  mi  penieze  dány  za  ty  potřeby,  ale  ne  všeckj. 
Tu  mi  jest  mluvila,  aby  se  pán  JMt  s  ní  smluvil,  že  ho  velmi  prosí,  aby  jí  dodal 
těch  X  kop  grošuov  českých.  Tehdy  jí  kázal  pán  dáti,  a  já  jsem  jí  ty  penieze  při- 
nesl do  jejieho  domu.  A  zuostal  jí  pán  JMt  z  dluhu  svého  jednu  kopu  grošuov 
českých;  tu  sem  já  jí  také  přinesl. 

R  rV.  1.  L.  14.  b. 

1961. 

Mezi  panem  Jiříkem  Bezdružickým  z  Kolovrath  a  na  Buštěhradě,  najvyšším  sudím  královstvie 
Českého,  s  jedné,  a  Markéthú  Jednorožcovu,  měštkú  Starého  mésta  Pražského,  s  strany  druhé. 

1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Václav  z  Tašic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Ze  sem 
toho  dobře  svědom,  že  jest  pan  Jiřík  JMt  bral  od  Markéthy  Jednorožcové  rozličné 
věci  panu  Jetřichovi,  bratru  svému,  a  za  to  byl  rukojmí.  Pak  když  sme  jeli  od  desk 
s  pánem  JMtí,  tehda  mě  Markétha  Jednorožcova  zavolala,  mluvila  se  mnú,  že  jsú 
jí  penieze  dány,  ale  ne  všecky,  a  že  jest  jí  zuostáno  X  kop  grošuov  českých.  I  pro- 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  523 

sila  jest  mne,  aby  se  pánem  JMtí  rozmluvil,  proséci  JMti,  aby  jí  těch  X  kop  grošuov 
JMt  dáti  ráčil  I  přinesl  sem  těch  X  kop  grošuov  českých  od  JMti  do  jejieho  domu. 
A  také  zuostal  jí  byl  JMt  svého  dluhu  za  aksamit  jednu  kopu  grošuov  českých.  Tu 
sem  já  jí  také  přinesl  do  jejího  domu. 

R.  IV.  1.  L.  15.  a.     Srov.  předcházející  svédomí  Č.  1960. 

1962. 

Mezi  Jiříkem  z  Pašiněvsi  s  jedné,  a  Janem  Charamzou  z  Skovic  s  strany  druhé. 

1511,  13.  listopadu. 

FeriaV.  post  Martini.  Wolfang  ze  Skovic,  služebný  pacholek, 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  jest  pan  Jiřík  přišel  k  hospodáři 
mému  Charamzovi,  prose  téhož  Charamzy,  aby  mu  koně  puojčil.  A  Charamza  mu 
vraného  koně  puojčil.  I  potom  po  druhé  přijel  i  nechal  koně  svého  u  nás,  prose 
nás,  abychme  mu  ho  popásli,  a  že  nám  chce  za  to  učiniti.  A  my  sme  mu  ten  kuon 
pásli,  a  pan  Jiřík  nám  za  to  nic  nedal.  A  potom  opět  pan  Jiřík  s  Václavem  písařem 
ze  Žlabu  k  Charamzovi  přišel  zase,  a  prosil  Charamzy  Václav,  aby  mu  o  ten  kuoň 
milost  učinil,  kterýž  jest  k  němu  k  Charamzovi  prohrál  pan  Jiřík.  A  Charamza  mu 
pověděl,  že  mu  chce  zase  sedlo  dáti  a  svuoj  kuon,  kteréhož  mu  jest  puojčil.  A  on 
pověděl,  že  ho  nemá  doma,  než  chceš-li,  puojčímť,  kterého  chceš  jiného.  A  on  řekl : 
Nechceš-li  mi  ho  puojčiti,  ale  prodaj  mi  jej.  A  Charamza  nechtěl.  A  pan  Jiřík  řekl : 
Poněvadž  nechceš,  ale  čert  jest;  vždyť  sobě  někde  někoho  vo  jiný  ošidím. 

Barthoš  z  Čáslavě  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  pan  Jiřík  chtěl  jeti  do  Chru- 
dimská, i  prosil  Charamzy,  aby  mu  koně  puojčil.  A  Charamza  mu  řekl:  Mám  pilné 
dielo,  neměl  bych  čím  dělati.  A  pan  Jiřík  řekl :  Nechámť  svého  místo  toho.  A  Cha- 
ramza mu  koně  puojčil,  a  on  mu  místo  toho  svého  nechal.  I  byl  kuon  Jiříkuov 
velmi  nemocen.     A  pan  Jiřík  nás  prosil,  abychme  mu  jeho  kuon  vyvedli  na  pastvu. 

R.  IV.  1.  M.  1.  a.  SroY.  STědomí  c.  1844  a  1845  na  str.  451  a  452. 

1963. 

Mezi  Benešem  z  Sendražic  s  jedné,  a  mezi  Jaromfřskými  s  strany  druhé.  1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Jan  Litoborský  z  Chlumu:  To  mi  jest 
dobře  svědomo  a  v  paměti  mám,  že  některý  čas  přitrefil  jsem  se  do  Jaromíře, 
i  prosil  mne  jest  pan  Beneš  Sendražský,  abych  s  ním  k  purgmistru  města  Jaromíře 
došel.  I  tak  jsem  učinil,  a  tu  jest  pan  Beneš  k  purgmistru  mluvil,  žádaje  toho,  aby 
mu  ten  pych  napraven  byl,  kterýž  jest  mu  se  stal  od  člověka  jich  Kuby  Harovni- 
čete,  a  to  ten  pych,  že  jest  jemu  zbil  služebníka  jeho.  A  purgmistr  s  konšely  po- 
věděli jsú  k  tomu  Kubovi:  Co  ty  tomu  řiekáš?  A  Kuba  pověděl:  Já  se  k  tomu 
znám,  že  jsem  zbil,  a  to  proto,  že  jest  mi  pásl  na  mém.  A  tu  jsú  se  páni  Jaro- 
še* 


524  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

mířští  ku  panu  Benešovi  přimlůvali,  aby  jemu  Kubovi  to  odpustil.  A  pan  Beneš  jim 
za  odpověď  dal,  že  toho  žádá,  aby  jemu  ten  pych  napraven  byl  A  s  tím  jest  pan 
Beneš  pryč  šel  a  já  s  ním  také.  A  to  beru  k  své  vieře  a  k  své  duši,  že  jest  to 
tak  v  pravdě,  což  sem  tuto  nahoře  svědčil. 

R.  rV.  1.  M.  6.  b.    SroT.  SYědomí  6.  1848  na  str.  461. 

1964. 

Mezi  Václavem  Lítovským  s  jedné,  a  panem  Janem  z  Wartmberka  s  strany  druhé,  o  pych. 

1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Vondráček  z  Ulšiny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho 
jsem  dobře  svědom,  že  jsú  páně  Janovi  lidé  zbili  Havla  člověka  pána  mého. 

J  i  ř  í  k  z  L  u  k  a  n  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Že  sem  některý  čas  do  krčmy  v  Vukních 
přišel,  a  nalezl  sem  tam,  ani  sedí  Matěj  s  Petrem,  lidé  páně  Janovi.  I  propiv  peniez, 
zšel  jsem  pryč.  A  potom  v  noci  uslyšel  sem  křik.  I  vyběhl  sem  z  domu,  a  oni  již 
krčmáře  zbili,  a  on  již  ležel  zbitý;  neb  jsú  ho  dočkali  před  krčmu,  jdúce  od  něho 
pryč.  I  přinesli  sme  ho  na  nosidlách  domuov. 

Vávra  z  Vejbořic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Byl  sem  při  tom  v  krčmi  v  Ukních, 
kdež  jsú  hráli  Matěj,  Petr,  Prokop,  Havel.  I  potom  se  svadili,  a  Prokop,  páně  Li- 
thovského  člověk,  popadl  palici  i  udeřil  Matěje.  Tehdy  Havel  krčmář  vyšel  po  voštíp 
ven,  i  vyhnali  sme  je  ven,  a  oni  Matěj  a  Petr  šli  pryč.  Tehdy  jsmy  my  s  Havlem 
vyprovázeli  Prokopa.  Tehdy  Matěj  s  Petrem  vyskočili  na  Havla  z  ouvoza  i  zbili  jej. 
A  Havel  najprv  na  ně  vyhodil  sekyrku,  a  oni  zbili  jej  v  tom. 

R.  rv.  1.  M.  6.  b. 

1965. 

Mezi  Petrem  Sudů  z  Řenec  s  jedné,  a  lidmi  pana  Jindřicha  Švihovského  oc  s  strany  druhé. 

1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Jiřík  písař  na  Švihově  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Toto  jest  mi  v  paměti,  kdež  jest  pan  Suda  přijel  ku  pánu  mému  JMti  panu  Jindři- 
chovi Švihovskému,  žalujíc  mu  na  lidi  JMti  ze  vsi  z  Kucin,  zejména  na  Mikuláše 
Suchého,  Duchka  Lexova  syna,  a  na  Nykle  Němce,  žalujíc  JMti,  že  jsú  mu  ovčáka 
zbili,  žádaje  při  tom,  aby  se  jimi  ráčil  ujistiti.  I  JMt  ráčil  mi  rozkázati,  abych  je 
zurukoval.  I  učinil  jsem  tak  a  pověděl  jsem  jim,  pro  kterů  příčinu  se  jim  to  děje, 
že  na  ně  žaluje  pan  Suda,  že  jsú  mu  vovčáka  zbili  při  zajímání  vovec.  A  oni  tak 
pověděli:  Kterak  jsme  měli  činiti,  když  jsme  mu  na  škodě  své,  kterúž  jest  nám 
činil,  zajímali,  že  jest  nás  bil,  a  my  jsme  mu  se  bránili? 

Burian  z  Švihová,  ouředník  pana  Jindřicha  Švihovského,  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :     Jakož   mne   pan  Suda  žádal,   aby   mu  seznal,   co  sem  slyšel   od  lidí 


I 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  525 

pána  mého  JMti  ze  vsi  z  Eucin,  jménem  od  těchto,  od  Mikuláše  Suchého,  od  Nikle 
Němce,  od  Duchka:  to  mi  jest  dobře  v  paměti,  že  sem  neslyšel  od  Mikuláše  Su- 
chého a  od  Nikle  Němce  nic,  než  toliko  když  sem  jel  s  té  louky,  kdež  jsú  ovce 
zajali  panu  Sudovi  lidé  pána  mého  JMti  ze  vsi  z  Eucin,  i  šel  při  mně  Duchek 
z  Eucin  až  blízko  k  Přešticóm,  a  tu  jest  vběhl  do  rochle  a  řka:  Mám  teď  svú  braň, 
kterouž  jsem  se  bránil  ovčáku  páně  Sudovu.  I  vyněl  jest  lopatku,  jako  jie  zkucují 
vohen,  ze  kře. 

Václav  Hrdibor  z  Přeštic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  pana 
Jindřicha  Švihovského  člověk  Duchek,  Leksuov  syn,  pověděl  tak,  že  při  těch  ovcech 
ovčák  páně  Sudů  chtěl  mě  bíti;   a  já  mu  se  musil  brániti. 

Jan  rychtář  z  Přeštic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  jsem  jiného  nic  neslyšel 
prve,  než  tepruv,  když  sem  s  jinými  do  Prahy  jel,  pověděl  Duchek,  Leksuov  syn, 
z  Eucin,  že  mě  při  těch  ovcech  chtěli  ovčáci  pana  Sudy  bíti,  a  já  se  jim  musil  brániti. 

Jan  Berka  z  Přeštic  [sv.  p.].       Vondra   Štětka  z  Přeštic  [sv.  p.]. 

Vondra  Fučík  z  Eucin  [sv.  p.]. 

Vondra  nádvorník  z  Eucin  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem  dobře  svědom, 
že  sem  slyšel  od  našich  souseduov,  že  jest  pásl  ovčák  Sudů  na  grumtích  pana  Švi- 
hovského, a  oni  jej  chtěli  sehnati,  a  ovčák  je  chtěl  bíti,   a  oni  mu  se  musili  hájiti. 

Vít  Huspeka  z  Eucin  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  jsem  slyšel  od  svjxh  sou- 
seduov, že  když  jsú  chtěli  zajíti  ovce  ovčákóm  Sudovým  na  gruntích  pána  JMti,  že 
sú  je  ovčáci  chtěli  bíti,  a  oni  se  jim  musili  brániti. 

R.  IV.  1.  M.  6.  a. 

1966. 

Mezi  Janem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského  od  Strak,  s  jedné,  a  Duchkem  Švábem, 
měštěnínem  Menšieho  města  Pražského,  s  strany  druhé.   1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Barthoš  zlatotepec,  měštěnín  Starého 
města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  s vědomo,  že  pan  Jan  Jirsa 
mluvil  jest  takto :  Pane  Duchku !  Pan  Jan  s  přátely  přišel  na  tento  čas  k  vám,  plat, 
kterýž  máte  LXX  kop  míšeňských  ročního,  chtě  od  vás  tržiti;  ale  tak  praví,  že 
jest  práva  vašeho  neslyšel.  A  pan  Duchek  jest  řekl:  Takéž  jest,  jakož  ste  slyšeli, 
paní  Anny  Slavický.  A  pan  Jirsa  od  pana  Jana  řekl:  Vždy  jest  on  vašeho  neslyšel. 
A  on  jim  řekl:  Jinačejšíf  nenie,  než  jako  paní  Anny.  A  pan  Jirsa  udělal  otázku  na 
pana  Duchka:  Co  jej  ceníte?  A  on  pověděl:  DCCCC  kop  míšeňských.  A  pan  Jan 
Straka  podal  jemu  DGCG  kop  míšeňských.  A  Duchek  řekl :  Za  to  nedám.  A  Jan  Straka 
chtěl,  aby  jemu  pustil  ourok  svatohavelský.  A  tak  jsú  se  rozešli.  A  na  zajtřie  stržen 
jest  ten  plat  za  DCCCC  kop  míšeňských.  A  pan  Duchek  měl  Janovi  dáti  puol  ou- 
roku  svatohavelského,  a  on  měl  jest  jemu  dáti  DC  kop  míšeňských  při  dskách  a  na 


526  D.  XIII.  Registra  s(md/^  komorního. 

Mi  sta  měl  list  udělati  do  svatého  Martina.  A  potom  když  jsú  šli  ke  dskám,  tu  jest 
Jan  od  Strak  žádal  na  Duchkovi,  aby  mu  zprávu  učinil.  A  Duchek  Šváb  toho  uči- 
niti nechtěl.  A  když  mu  pan  Jan  těch  DG  kop  míšeňských  vyčítal,  při  tom  jsem 
byl,  že  jest  je  Duchek  Šváb  sám  od  něho  táhl  a  sám  je  svú  pečetí  zapečefoval. 

Jan  Žába,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Žádal  mne  Jan  Straka,  abych  při  trhu  s  ním  byl,  že  má  úmysl  kupiti  od  Duchka 
Švába  XXXV  kop  grošuov  českých.  I  šel  jsem  s  ním  vedle  jiných  jeho  přátel.  I  jest 
mi  to  dobře  vědomo,  když  jsme  se  sešli,  že  jest  mluvil  Duchkovi  Švábovi  Jan  Jirsa 
od  Jana  Straky:  Pane  Duchku,  nynie  sme  se  na  tento  čas  sešli  s  Janem  Strakou; 
kdež  jsi  pokazoval  spravedlnost  paní  Anny,  ale  své  jsi  nepokazoval.  A  on  jest  řekl: 
Rovněť  jest  taková  má  spravedlnost  jako  jejie,  když  bude  při  dskách;  budeliC  se 
zdáti,  pokazit  jej.  A  Jan  Jirsa  řekl  Strakovi:  Dostif  jest.  A  tak  jsú  tržili,  že  jsú 
nestržili  na  ten  den.  A  tak  se  rozešli.  Až  jeliž  na  druhý  den  sešli  se  o  též  platy 
k  trženie,  i  tu  sú  stržili  za  puol  pátá  sta  kop  grošuov  českých.  Měl  mu  zavdati  Jan 
Straka  hned  při  tom  času  CCC  kop  grošuov  českých  a  na  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  českých  list  udělati  až  do  svatého  Martina,  a  ty  jest  měl  při  dskách  polo- 
žiti i  s  listem.  A  on  Šváb  měl  jest  puol  ouroka  svatohavelského  Strakovi  pustiti. 
A  k  tomu  Jan  Straka  Duchkovi  Švábovi  mluvil:  Penieze  prve-liž  chceš  vyčísti,  než 
ke  dskám  puojdem,  čili  u  desk?  A  on  pověděl:  Výčtem  je  prve  a  svú  pečetí  je  za- 
pečetím. A  tak  jsme  se  rozešli.  Potom  při  dskách,  když  jsú  se  sešli,  tu  jest  Jan 
Straka  skrze  Jirsu  s  Duchkem  Švábem  mluvil,  aby  jemu  zprávu  na  ten  plat  učinil. 
Pověděl  pan  Ondřej  Skalský :  Při  trhu  žádná  zmínka  o  zprávě  nebyla.  A  Jan  Straka 
zprávu  od  něho  vdy  chtěl  mieti.  A  Duchek  Šváb  pověděl:  Já  tobě  cizie  věci  zpra- 
vovati nemohu. 

R.  IV.  1.  M.  7.  a. 

1967. 

Mezi  Duchkem  Švábem  ut  supra  s  jedné,  a  Janem  od  Strak  ut  supra  s  strany  druhé. 

1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Jan  Žába,  měštěnín  Starého  města 
Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  jest  mi  dobře  vědomo,  že  jest  Jan  Jirsa  mluvil 
Duchkovi  Švábovi:  Nyníčko  na  tento  čas  přišel  jest  Jan  Straka  s  přátely,  kdež  jest 
s  vámi  mluvil  o  plat,  kdež  máte  XXXV  kop  grošuov  českých,  chtiece  jej  prodati. 
I  pokázali  ste  mu  spravedlnost  paní  Anny  Slavicský;  ale  vaší  jest  neslyšel,  kteraká 
jest.  A  Duchek  Šváb  pověděl,  že  jest  taková  jako  té  paní  Anny.  Pokážiť  ji,  bude-liC 
se  zdáti,  až  při  dskách  bude.  A  Jirsa  k  tomu  pověděl :  Dosti  jest.  I  tržili  jsú  spolu, 
ale  na  ten  den  jsú  nestržili,  až  jeliž  na  zajtřie  též  se  sešli,  a  tu  jsú  se  smluvili 
a  dotržili  za  puol  pátá  sta  kop  grošuov  českých.  I  měl  mu  dáti  Jan  Straka  při  tom 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.  1511.  527 

času  tři  sta  kop  grošuov  českých  a  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  o  svatým 
Martině  najprv  příštím.  A  na  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  list  měl  udělati 
a  při  dskách.  CCC  kop  grošuov  i  s  listem  položiti.  A  Šváb  měl  jemu  puol  ouroku 
svatohavelského  pustiti.  I  řekl  mu  Straka:  Hued-li  chcete  těch  CCC  kop  grošuov 
vyčísti,  prve  než  ke  dskám  puojdem,  čili  při  dskách?  A  Duchek  Šváb  pověděl:  Vý- 
čtem je  prve,  a  já  svú  pečetí  je  zapečetím.  A  tak  jsme  se  rozešli.  Potom  při  dskách 
Jan  Straka  skrze  Jirsu  k  Duchkovi  Švábovi  mluvil,  aby  mu  zprávu  na  ten  plat  učinil. 
A  pan  Ondřej  Skalský  pověděl:  Však  jest  při  trhu  žádné  zmienky  o  zprávě  nebylo. 
A  Jan  Straka  pověděl,  že  já  jinač  neučiním,  než  aby  mi  zprávu  učinil,  že  sem  já 
se  vším  pohotově.  A  Duchek  Šváb  také  pověděl,  že  já  tobě  chci  učiniti  všecko,  což 
mám  učiniti,  jediné  ty  tomu  dosti  učiň.  A  Straka  řekl,  že  já  učiním,  jediné  mi 
zprávu  daj.  A  s  tím  se  rozešli, 

Barthoš  zlatotepec,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  u.  p. 
n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  svědomo:  Jan  Jirsa  mluvil  jest  takto:  Pane  Duchku!  Jan 
Straka  na  tento  čas  s  přátely  přišel,  chtě  s  vámi  tržiti,  ale  tak  praví,  že  jest  va- 
šeho práva  neslyšel.  A  Duchek  řekl :  Takovéž  jest  jako  paní  Anny  Slavicský.  A  Straka 
jest  řekl:  Já  jsem  vždy  vašeho  neslyšel.  A  Duchek  řekl:  Jinačejšíť  není,  než  jako 
ten  též  paní  Anny.  A  on  řekl:  Co  jej  ceníte?  A  Duchek  řekl:  DCCCC  kop  mí- 
šeňských. A  Straka  poddal  mu  DCCC  kop  míšeňských.  A  on  jest  řekl:  Za  toť  ne- 
dám. A  Straka  chtěl,  aby  mu  dal  všecek  ourok  svatohavelský.  A  Duchek  dáti  ne- 
chtěl. A  tak  sú  se  rozešli.  A  na  zajtřie  stržil  jest  Jan  Straka  za  DCCCC  kop  mí- 
šeňských, a  měl  jest  mu  dáti  Duchek  puol  ouroku  svatohavelského.  A  Straka  mu 
měl  dáti  DC  kop  míšeňských  při  dskách  a  na  CCC  kop  míšeňských  měl  mu  udělati 
list  do  svatého  Martina  najprv  příštího.  A  potom  když  sů  šli  ke  dskám,  tu  jest  žádal 
Jan  Straka  na  Duchkovi  Švábovi,  aby  jemu  zprávu  učinil,  jakož  jest  v  zemi  za 
právo.  A  Duchek  mu  nechtěl  žádné  zprávy  učiniti.  A  tak  jsů  se  odtud  rozešli.  A  při 
tom  sem  byl,  když  sů  ty  penieze  čtli.   A  táhl  je  Duchek  Šváb  a  zapečetil  je. 

R.  IV.  1.  M.  7.  b.    Srov.  předcházející  STědomí  č.  1966. 

1968. 

Mezi  Markéthú  Mazlovú,  měštkú  města  Rakovníka,  s  jedné,   a  lidmi  krále  JMti  z  Enéževsi, 
Mikulášem  Hrádkem  a  Janem  Bštrosem  s  strany  druhé.  1511,  [13.  listopadu]. 

Jíra  rychtář  z  Kněžovsi  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Svědom  sem  toho,  že  sú 
stuohy  režný  svezli  též  Mazlové  s  těch  jitr   k  Mikulášovi  Hrádkovi. 

Martin  Waldnýř  z  Kněžovsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jsem  toho  svědom, 
že  jsú  ty  tři  stožky,  dva  ovesné  a  třetí  režný,  svezli  ti  poručníci  k  Mikulášovi 
Hrádkovi  dva  a  k  Janovi  Bštrosovi  jeden.  A  Mazlové  jest  ten  statček  právem  při- 
souzený. 


528  D.  XlIL  Begistra  soímíu  komorního. 

Havel  Rajček  z  Kněžovsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  neviem,  byli-li  sů 
jací  tři  stohové;  neb  sem  já  nedávno  na  úřadě  tu;  než  to  mi  jest  dobře  vědomo, 
že  jest  Markéthě  Mazlové  ten  grumth  přisouzen. 

R.  rv.  1.  M.  8.  b. 

19fi9. 

Mezi  Zdeňkem  z  Elinšteina  9C  s  jedné,  a  purgmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Českého 

Brodu  s  strany  druhé.  1511,  13.  listopadu. 

Feria  V.  post  Martini.  Svatoň  ze  Škvorce  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Jel 
sem  do  Broda  ten  čtvrtek  po  svatém  Havle  ráno,  co  slunce  vycházelo,  a  když  sem 
jel  zase  z  města,  dobytek  pánuov  Brodských  chodil  v  uovsích  páně  a  pásl  se.  Po 
druhé  od  večera  jel  sem  zase  do  města,  že  všecky  dobytky,  co  jich  bylo  okolo 
města,  sehnali  do  toho  ovsa. 

Pavel,  písař  páně  Škvořecského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  sem  jel  se 
pánem  k  Tismicím,  uhlídal  pán  dobytek  v  uovse  ve  škodě.  I  kázal  jest  mi  jej  za- 
jieti.  A  já  jej  zajel  ve  škodě  v  uovse  v  hrstech. 

Jiřík,  služebník  pana  Skvořeckého,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest 
dobře  svědomo,  že  nám  pán  kázal  zajieti  dobytek  v  uovse  páně,  a  my  sme  jej  zajali. 

Matěj  z  Chroustoklat  u.  p.  n.  k.  s.  t. :    To  mi  jest  dobře  svědomo,  že 
nás  požádal   pan  Škvorecký,   abychme   s  ním  šli  na  tu  škodu,   kterouž  jsú   mu   do 
bytkem  v  uovse  v  hrstech  spásli.  I  viděli  sme,  že  jest  škoda,  ale  nevíme,  Brodští-li 
sú  ji  udělali. 

Jan  z  Chroustoklat  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  když 
pan  Škvořecský  k  nám  přijel,  abychme  s  ním  na  škody  vyšli,  kteréž  sú  jemu  Brodští 
spásli.  A  když  sme  tam  přišli,  tehdy  nám  řekl  pan  Škvořecský :  Vidíte,  milí  sousedé, 
že  jest  škoda.    A  voves  byl  spasený  a  změtený.     Ale  my  nevíme,  kto  jest  jej  spásl. 

Vaněk  z  Chroustoklat  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že 
sme  byli  na  škodě  na  páně  Zdeňkově,  a  voves  v  hrstech  byl;  ale  my  nevíme,  kto 
jest  škodu  udělal;  než  viděli  smy,  že  jest  byla  škoda. 

R.  IV.  1.  M.  8.  b.  SroT.  svědomí  č.  1889,  1890,  1898,  1941  a  1942  na  str.  479,  481,  491,  613  a  614. 

1970. 

Mezi  panem  Zdeňkem  z  Elinšteina  oc  s  jedné,  a  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města 

Brodu  Českého  s  strany  druhé,  o  škodu.  1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Pavel  z  Tuklak  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest 
dobře  svědomo,  že  jest  pan  Zdeněk  Škvorecký  nás  obeslal,  abychme  s  ním  šli  na 
škodu,  kterúž  jsú  mu  učinili  Brodští.  I  viděli  sme,  že  jest  škoda,  ale  nevieme,  kdo 
sů  ji  učinili.  Mašek  z  Tuklak  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  L.  27.  a.  SrOT.  STědomi  č.  1889,  1890,  1898, 1941,  1942  a  1969  na  str.  479,  481,  491,  613,  614  a  62. 


Svidami  h  rohu  sv.  Mariina  h  1511.  529 

1971. 

Mezi  Janem  Eameykem  z  Pokratic  s  jedné,  a  Barborou  z  Harasoya  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VL  post  Bryccii.  Jan  Litvín  z  Zahrádky  toto  vyznal:  Toto 
mi  jest  dobře  v  pamětí,  že  některý  čas  žádala  jest  mne  paní  Barbora,  abych  k  ní 
přišel  pro  její  potřebu.  A  já  sem  k  ní  k  její  žádosti  přišel,  a  také  jsú  tehdáž  ně- 
kteří dobří  lidé  u  ní  byli.  A  tu  před  námi  poslala  po  pana  Jana  Eameyka,  aby 
k  ní  přišel.  A  on  jest  k  ní  přišel.  I  tu  jest  před  námi  k  němu  mluvila :  Pane  Jene, 
teď  tebe  žádám  před  těmito  dobrými  lidmi,  že  k  tomuto  kšaftu  svú  pečef  přitiskneš, 
jakož  si  řekl  nebožtíku  panu  manželu  mému,  podle  jiných  dobrých  lidí.  A  on  jí 
takto  odpověď  dal:  Paní,  toho  mi  se  učiniti  nezdá,  abych  k  tomu  kšaftu  svú  pečeť 
přitiskl  po  smrti  jeho,  leč  mi  pány  JMtmi  bude  rozkázáno  z  plného  soudu.  A  ona 
řekla:  Poněvadž  toho  učiniti  nechceš,  již  tebe  musím  právem  hleděti.  A  to  beru 
k  své  vieře,  k  své  duši,  co  tuto  vyznávám,  že  to  v  pravdě  tak. 

a.  rV.  L  L.  27.  b.    SroY.  STédomi  5.  1671  a  1812  na  str.  242  a  430. 

1972. 

Mezi  Filipem  kovářem,  měštěnínem  města  Mělníka,  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Ber- 

nartem  oc  z  Walšteina  s  strany  druhé.    1511,  [14.  listopadu]. 

Václav  Řepnice  z  Řep  nic  seznal  takto:  Jakož  mě  pohnal  Filip  kovář 
z  Mělníka  k  svědomí,  abych  mu  seznal,  poručil-li  jest  mi  kdy  nebožtík  pan  Albrecht 
z  Kolovrat,  najvyšší  kancléř  královstvie  Českého,  abych  mu  rozkázal  dáti  na  jeho 
dluh  pět  kop  grošuov,  a  kázala-li  jest  urozená  paní,  paní  Anna  z  Kovaně  Její  Mt, 
manželka  nadepsaného  pána,  témuž  Filipovi,  aby  dáno  bylo  za  deset  kop  vobilé, 
takto  já  sě  v  tom  ve  všem  pamatuji:  Což  sě  těch  pěti  kop  grošuov  dotýče,  že  sě 
nemohu  pamatovati,  aby  mi  kdy  nebožtík  pán  co  o  nich  poručil ;  a  což  sě  toho  obilé 
dotýče,  takto  sě  v  tom  pamatuji:  když  jest  některú  chvíli  přišel  Filip  kovář  s  ně- 
kterými měšťany  Mělnickými  ku  paní  JMti  a  prosil,  aby  mu  ráčila  rozkázati  jeho 
dluh  spravedlivý  zaplatiti,  a  ukázal  list,  kterýž  píše  nebožtík  pán  pánóm  Mělnickým, 
i  řekla  paní  Její  Mt:  jestliže  jest  dluh  spravedlivý,  nechť  mu  dadí  vobilé  za  deset 
kop.  Ale  toho  já  v  pravdě  nemohu  věděti,  jestli  mu  to  vobilé  dáno  čili  nic.  A  to 
beru  k  své  víře  a  k  své  duši,   že  jest  to  tak,  což  tuto  svědčím. 

R.  rV.  1.  L.  27.  b. 

1973. 

Mezi  Václavem  Mladotou  z  Jilmanic  s  jedné,  a  pány  panem  Janem  a  Petrem  Skřineckýmí 

bratřfmi  nedielnými  s  strany  druhé.    1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Havel  Hroubek  z  Kouthuo  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  mě  pan  Václav  Mladota  pojal  s  sebú  ku  panu  Ja- 

ArchiT  Čedcý  Xm.  67 


^^^  D.  XUI.   Registra  8<Mdu  Tcomomiho. 

Xk\\\\  SkMnockému.  I  pověděl  Václav  Mladota  panu  Janovi:  Teď  sem  dal,  pane,  tu 
iodnu  kopu  groSuov  Hroubkovi  za  pastvu  od  těch  hKebat,  kteréž  se  pasou  mezi  hří- 
Wtv  vaí^imi.  I  zeptal  se  pan  Jan  Hroubka:  Tak-li  jest?  A  Hroubek  pánu  odpověděl: 
Vmw  tak.  I  řekl  jest  Hroubek:  VMti  prosím,  jakož  ste  mi  dlužni  X  kop  grošuov, 
rniMo  mi  tu  jednu  kopu  grošuov  vyraziti.  A  pán  řekl:  Dobře!  I  vyrazil  mi  ji  písař 
Vnnť^k  páně  Skřineckého.  Potom  Václav  Mladota  řekl:  Pane,  což  pak  od  toho  hřie- 
btNto  bude,  kteréž  tu  ještě  pozuostává?   A  pán  přestal  na  Xti  groších  bílých. 

Václav  písař  páně  Skřineckého  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  jest  pan  Václav 
Mladota  panu  Janovi  Skřineckému  tu  pastvu  zaplatil  od  těch  hřiebat. 

R.  rv.  L  M.  6.  a. 

1974. 

Mezi  Martinem  Lichvicí,  méStěnlnem  města  Thábora,  s  jedné,  a  Janem,  Petrem  a  Zdeňkem 

Malovci  s  strany  druhé.  1511,  14  listopadu. 

Feria  VI.  post  Bryccii.  Petr  řezník  z  Tábora,  konšel,  vydává 
svědomie  na  tu  přísahu,  kterúž  jest  učinil  králi  JMti,  svědče  takto :  Jakož  jest  pře 
mezi  nimi,  Martinem  Lichvicí  a  Janem  Vřesickým,  jakož  praví  Vřesický,  že  by  mu 
Lichvice  psa  vzal:  že  sem  toho  dobře  svědom,  že  jeho  nevzal  Martin  Lichvice,  ale 
že  sem  já  ho  vzal  psa  sobě  daného. 

R.  rv.  1.  M.  10.  a.  SroY.  STědomi  &  1831  a  1908  na  str.  404  a  496. 

1975. 

Mezí  Eatheřinú  z  Rakovníka  s  jedné,  a  Petrem  Klinickým  z  Pruch  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Havel  Rayčkovic  z  Kněžovsi  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Koupil  sem  dřievie  u  pana  Jiříka  Katheřininého  syna  v  Uoleském  dřievie 
za  jednu  kopu  míšenskú.  Dal  sem  mu  panu  Jiříkovi  hned  penieze  hotové  ten  den. 
A  jest  tomu  viec  než  puol  druhého  léta. 

R.  IV.  1.  M.  10.  b. 

1976. 

Mezi  Janem  Nyczlem  z  Normbergka  s  jedné,  a  paní  Annou  z  Kované  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Já  Jan  Lithvín  z  Zahrádky:  Toto  jest 
mi  dobře  v  paměti,  že  jest  mě  pán  muoj  JMt  pan  kancléř  nebožtík  poslal  na  Malo- 
stranský rathouz  k  konšelem,  a  to  jest  mi  ráčil  poručiti :  kteří  dlužníci  přisvědčovali 
na  duom  Petrovy  Šenkové,  a  zvláště  Nyczl,  ten,  žádal,  aby  byl  zachován  podle  zá- 
pisu svého,  kterajž  jest  měl  na  tom  domu.    A  já  slyše  to  od  něho,  tak  jakž  mi  ne- 


Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1.  1511.  531 

božtík  pán  muoj  ráčil  poručiti,  i  mluvil  jsem  k  němu  k  Niczlovi,  aby  pKšel  ku  pánu, 
a  že  se  pán  muoj  slušně  s  tebú  o  ten  dluh  smluví.  A  on  Niczl  jest  toho  nechtěl 
učiniti.  A  já  uslyšav  to,  vznesl  sem  to  na  purgmistra  a  na  radu  a  žádal  sem  jich 
za  to,  aby  s  ním  o  to  mluvili  a  to  aby  jemu  předložili,  že  ho  slušná  smlúva  potkati 
má,  jediné  aby  ku  pánu  přišel.  A  purgmistr  a  konšelé  hned  mu  kázali  vstúpiti 
k  sobě  a  tu  hned  přede  mnú  mluvili  sú  s  ním,  aby  ku  pánu  šel,  poněvadž  pán  toho 
žádost  má.  A  on  Niczl  řekl,  že  to  chce  učiniti  a  jíti.  A  potom  jest  ku  pánu  přišel, 
a  tu  jest  se  JMt  s  ním  o  to  smluvil.  Ale  toho  neviem,  co  mu  jest  dáti  měl.  Toto 
mé  vyznánie  beru  k  své  vieře  a  k  své  duši,  že  jest  to  v  pravdě  tak. 

R.  rV.  1.  M.  12.  a.    SroT.  syědomí  &  1703  na  str.  361. 

1977. 

Mezi  panem  Jiříkem  Bezdružickým  z  Eolovrath  oc  s  jedné,  a  Markétu  Jednorožcovu  z  Sta- 
rého města  Pražského  s  strany  druhé.  1511,  14.  listopadu. 

Feria  Ví.  post  Briccii.  Václav  ze  Mšena  písař  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Jest  mi  to  dobře  svědomo,  když  jsem  byl  u  pana  Jetřicha  Bezdružicského,  tu  jesti 
Svátek  starý,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  častokrát  k  nebožtíku  pánu  při- 
cházel do  domu  páně,  jednaje  mezi  pánem  a  Jednorožcovou  o  ten  dluh,  kterýž  jest 
byl  nebožtík  pán  dlužen  Jednorožcové.  A  když  jest  s  pánem  o  ten  dluh  Svátek  na- 
jednal, tu  já  neviem,  co  jest  dluhu  bylo;  než  to  viem,  že  jest  Jednorožcova  pánu 
slevila  XX  kop  grošuov  míšeňských,  že  jest  jí  měl  pán  hotové  penieze  dáti.  I  dal 
jest  jí,  a  já  jsem  jich  pomohl  čísti  v  Jednorožcové  domu  s  jinými  služebníky. 

R.  IV.  L  M.  12.  b.    SroT.  STědomí  č.  1960  a  1961  na  str.  622. 

1978. 

Mezi  Mikulášem  Rohovladem  z  Bělé  s  jedné,  a  Johanku  z  Kopidlna  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Mikuláš  z  Matařova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Hnal 
sem  XVII  krav  na  Třevač  z  sirotčího  dvoru  z  Bathařova*)  k  bratrem  Johančinaym. 

Jan  z  Matařova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  mi  jest  dobře  svědomo,  že  sme 
hnali  XVII  krav  po  nebožtíkovi  Janovi  Vohništkovi  na  Třevač  k  bratróm  paní  Johanky. 

Viktorin  rychtář  z  Mateřova  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Že  sem  toho  dobře 
svědom,  že  sú  po  nebožtíkovi  Janovi  Vohništkovi  vezli  z  sirotčieho  dvora,  nakladše 
na  dva  vozy,  do  Pardubic. 

Jan  z  Mateřova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  sem  od- 
vezl po  nebožtíkovi  Janovi  Vohništkovi  z  sirotčieho  dvoru  do  Pardubic  ku  panu 
Karlovi  na  dvú  vozích. 

B.  IV.  1.  M.  12.  b.    *)  BathařoTem  i  MatařoTem  rosami  se  sde  MateřoT. 

67* 


532  Z>.  XIII.  Registra   soudu  komorního. 

1979. 

Mezi  Mikulášem  z  Medonos  s  jedné,  a  Johanku  z  Kopidlna  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Mikuláš  z  Mateřova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To 
mi  jest  dobře  yědomo,  že  když  jest  umřel  pan  Jan  Vohništko,  jsa  ve  dvoře  sirotčím 
v  Mateřově  poručníkem,  tehdy  sme  z  téhož  dvoru  sirotčieho  po  jeho  smrti  hnali 
XVII  krav  na  Třevač  k  bratróm  Johančinejm;   ale  sirotčieho  tu  nic  nebylo. 

Jan  z  Mateřova  [sv.  p.]. 

Viktorin  rychtář  z  Matařova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře 
v  paměti,  že  sú  vezli  po  nebožce  Jana  Vohništky  smrti,  nakladše  na  dva  vozy,  ku 
panu  Karlovi  do  Pardubic. 

Jan  z  Mateřova  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  že  sem 
dovezl  dva  vozy  nakladená  ze  dvora  sirotčieho  z  Mateřova  do  Pardubic  ku  panu 
Karlovi  po  smrti  nebožtíka  Jana  Vohništky. 

[Později  připsáno:]  MDXII  feria  II.  in  crastino  Marci  euangeliste 
[26.  dubna].  Jan  ze  Třevače  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  svědomo,  že  zajala 
paní  Johanka,  která  jest  za  panem  Žlebem,  krávy  do  Pardubic  ku  panu  Karlovi. 
Toho  nevím,  čí  sů  byly.  Pobrala  také  zbroj  v  Mateřově;  ale  nevím,  čí  jest  byla. 

R.  IV.  1.  M.  18.  a. 

1980. 

Mezi  Vánkem  z  Čížova  s  jedné,  a  mezi  Jiříkem  Hášou  z  Oujezda  s  strany  druhé. 

1511,  14.  listopadu. 

Feria  VI.  post  Briccii.  Mikuláš  Vrchole  od  Hory  Kutny  u.  p. 
n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  některý  čas  nebožtík  Barthoš  poslal  po 
mne  i  optal  se  mne,  ještě-li  staneš  s  Důrou  Pyšnicovou.  I  pověděl  sem:  Stanu. 
I  mluvil  ke  mně  tato  slova:  Všakf  nemohu  než  pravdu  pověděti,  ač  toho  v  kšaftu 
nenie,  prosil  mne  na  smrtedlné  posteli  pro  Buoh  a  pro  Matku  boží,  abychom  Duorou 
nehýbali  s  toho  domu,  pokud  jest  Pyšnicová  živa,  aby  jí  hliedala  a  za  hospodyni 
tu  byla;  neb  jsů  sebe  ony  dobře  svědomý,  že  by  jie  jiná  tak  dobře  nehliedala  jako 
ona.  A  ještě  mne  prosil,  abychme  jí  pomoc  činili ;  kdež  sem  já  jí  dával,  toho  dobře 
nepomním,  po  Xti-li  groších  čili  po  XV  groších  českých.  Než  tiem  sem  jist,  že  jí  jest 
Barthoš  penieze  dával. 

Jan  Mastník  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  pa- 
měti: Když  Pyšníce  nebožtík  učiniv  pořízení  o  statku  svém  i  také  poručníky  učinil, 
maje  ženu  nemoudrou,  a  Dorotha,  kteráž  jest  u  něho  kuchařkou  byla  od  několika 
leth,  ty  jest  po  kšaftu  žádal  před  panem  Barthošem  poručníkem  a  před  knězem  dě- 
kanem,  kdež  sú  to  přede  pány  vyznali   v  radě,   že  jest  jí  za  to  žádal.     Páni  slyšíc 


Svědomí  k  rohu  8v.  Martina  L  1511.  533 

jich  seznání,  zuostavili  jsú  ji  při  tom.  Potom  po  některém  času  pan  Barthoš  s  panem 
Jiříkem  poručníci  dali  ji  v  poručení  jinémiL  Potom  ona  obeslala  poručníky  přede 
pány  žalujíc  na  ně,  že  sú  jie  zbavili  poručenstvie  nebožtíka  Duchka  Pyšníce.  Tu  sú 
řeči  pošly  od  poručníkuov,  že  by  jie  nechovala  tak,  jak  by  měla  chovati,  a  praviec, 
že  by  jie  dávala  jiedla  plesnivá,  lehánie  nečistá.  Páni  slyšiece  žalobu  i  odpor  po- 
věděli jim,  aby  ji  opatřili,  kterak  najlépe  rozumějí,  pokud  jest  jim  poručeno.  Jinajch 
řečí  dobře  nemohu  pamatovati. 

Jan  Žďárský  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  dobře  v  pa- 
měti, když  sme  se  některý  čas  přihodili  ku  panu  Barthošovi  s  Praskačem  kovářem, 
tu  jest  nám  pan  Barthoš  pověděl,  že  jest  nebožtík  Pyšníce  poručil  manželku  svú 
Duoře  kuchařce  k  opatrování,  aby  jie  hliedala.  A  tak  nám  pověděl,  že  táž  Duora 
má  zuostati  v  tom  domě  až  do  jejie  smrti.  A  dal  jie  XX  kop  grošuov  na  to  a  prosil 
jie  Duory,  aby  manželky  jeho  neopouštěla.  A  ten  duom  i  všecek  statek  ten  nemá 
prodáván  býti  až  do  jejie  smrti.  A  tak  pověděl,  že  jest  tu  jistu  Duoru  z  toho  dobře 
opatřil.  A  co  se  dotýče,  kdež  praví  Václav,  že  by  sě  nemohl  svého  práva  před  pány 
Horníky  dovolati :  toho  já  neviem,  než  slajchal  sem  to  toliko  od  něho,  ale  od  jiných 
nic;  nebo  jiní  dobří  lidé  k  svému  spravedlivému  se  dovolávají. 

Vondřej  Praskač  kovář  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi 
jest  dobře  v  paměti,  když  sme  se  s  Ždárským  některý  čas  přitrefili  ku  panu  Bar- 
thošovi, tehdy  nám  pan  Barthoš  pověděl  dobrovolně,  že  jest  Pyšníce  na  smrtedlné 
posteli  poručil  Duoře  manželku  svú,  aby  jie  hliedala. 

Martin  kovář  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  v  pa- 
měti, když  sme  šli  s  kováři  ku  panu  Barthošovi  po  své  potřeby  i  zeptali  sme  se 
pana  Barthoše,  chce-li  nádobí  prodati,  a  on  pověděl,  že  nechce.  A  my  sme  se  pana 
Barthoše  zeptali,  kterak  jest  Pyšníce  na  smrtedlné  postelí  poručil  o  manželce  své. 
A  on  pověděl,  že  má  v  tom  domu  býti  do  smrti,  a  o  Duoře  pověděl,  že  jest  také 
dobře  opatřena  a  má  ji  tu  hliedati;  a  co  jí  poručil,  již  jí  dáno.  A  když  mě  jest 
Václav  obeslal  k  svědomie  před  pány  Horníky,  tu  sů  mu  páni  řekli:  Jdi  doluov, 
nechcme  tvého  svědomie  slyšeti. 

Magdalena  vdova  od  pana  Machka,  kožišníka  na  Horách 
Ku  th nach,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  jest  Pyšnice,  jsa  v  ne- 
moci, poslal  po  pana  Jiříka  Hášu  k  sobě,  i  prosil  jest  téhož  Jiříka,  aby  došel  po 
pana  Barthoše,  chtě  svuoj  statek  zřiediti,  a  řka :  Pán  Buoh  má  v  své  moci,  dočkám-li 
jitra  čili  nic.  I  přišel  pan  Barthoš  k  němu.  A  on  Pyšnice  tu  před  ním  pověděl: 
Poroučím  Duoře  XXti  kop  a  šaty  a  zahradu,  duom,  a  X  grošuov  aby  se  dávalo  na 
pomoc  každý  týden,  a  aby  manželky  mé  hlídala  do  smrti  v  tom  domu.  A  já  sem 
při  tom  byla,   když  jí  poroučel.     A  oni  Barthoš  a  Jiřík  poručníci  počavše  jí  dávati 


634  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

i  nechali,  toliko  do  kopy  grošaov  jí  dali.  A  Duora  kuchařka  žádné  jí  úzkosti  ani 
v  jiedle  ani  y  ničemž  nečinila,  jakož  by  se  někto  nadál.  A  Matěj  Špaček  že  jest  umřel. 

Vávra  Vrabec  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře 
vědomo,  že  jest  Špaček  umřel,  a  že  sem  dal  listem  svědomie  podle  jiných  pode  třmi 
pečetmi  Václavovi. 

Duora  Slanařka  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Že  sem  dala  svě- 
domie listem  podle  jiných  pode  třmi  pečetmi  Václavovi. 

R.  IV.  L  M.  18.  b.    SroT.  syédomí  č.  1861  na  str.  460. 

1981. 

Mezi  Markéthú  z  Lipčic  s  jedné,  a  Heřmanem  Petrovským  z  Petrovic  s  strany  druhé. 

1511,  15.  listopadu. 

Sabbato  post  Briccii.  Anna,  podruhyně  u  Kulhánka  vinopale, 
šenkéřka  na  Novém  městě  Pražském,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  dobře 
svědomo,  když  poslal  ke  mně  pan  Zdeněk  Loučenský  pacholka  po  pivo,  a  já  vySla: 
a  tu  chvíU  Heřman  Petrovský  dal  paní  Markétě  z  Lipčic  pohlavek.  A  já  ukázala 
pacholku  páně  Jindřichovu:  Hle  hyn  se  vaši  tepou!  A  potom  pan  Heřman  přicházel 
ke  mně  po  dvakrát,  prose  mne,  abych  na  něho  nesvědčila. 

Mathouš  pacholek  páně  Zdeňkuov  Loučenského  u.  p.  n.  k.  s. 
t.:  Poslal  mě  pán  po  pivo  k  Hubkoví,  kdež  ta  šenkéřka  byla  u  něho.  A  ona  mi 
okázala,  když  jest  paní  Markéthú  bil  Heřman  Petrovský.  A  s  tím  sem  já  Sel  hned 
s  šenkéřkou  po  pivo  doluov.  Když  sem  zase  šel,  ještě  jsem  paní  Markéthú  uhonil, 
ana  jdúci  od  Petrovského  ještě  pláče. 

R.  IV.  L  L.  16.  b. 

1982. 

Mezi  Anežku  Lešanskú  z  Čečelic  oc  s  jedné,  a  Bořivojem  Šicem  z  Drahonic  s  strany  druhé. 

1511,  15.  listopadu. 

Sabbato  post  Bryccii.  Pavel  rychtář  ze  Zlečeny  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  jest  pan  Bořivoj  ku  paní  Anežce  přišel  a  řka  paní, 
aby  se  svým  člověkem  Řiehou  ujistila.  A  paní  Anežka  mi  kázala,  abych  jej  uničil. 
A  já  sem  jej  Řiehu  pod  X  kopami  grošuov  uručíl,  aby  čest  a  kázeň  zachoval. 

Hodeš  z  Motola  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  že  sem 
slíbil  za  Řiehu  ze  Zlečeny  pod  X  kop  grošuov,  aby  měl  čest  a  kázeň  proti  Eeršovi. 
A  tu  sem  chodil  na  pole  hledaje  rychtáře,  abych  zaň  slíbil. 

R  IV.  1.  L.  16.  a.    SroT.  syédomí  č.  1811  na  str.  429. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  L  1511.  535 

1983. 

Mezi  Janem  Ješkem  z  Chořov  s  jedné,  a  Dobšem  z  Bošína  s  strany  druhé. 

1511,  [15.  listopadu]. 

Sabato  post  Bríccii.  Václav  služebník  pana  Jana  Ješka 
z  Ohořev  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  pan  Dobeš  přišel  s  mým  pánem  do  maštale, 
chtě,  aby  mu  muoj  pán  kuoň  prodal,  i  zeptal  se  pan  Dobeš:  Pane  Jene,  jaký  to 
kuoň  máš  u  stěny?  A  pan  Jan  řekl,  že  jest  dobrý,  než  že  mi  kulhal  několik  neděl. 
I  tázal  ho  pan  Dobeš:  Zač  jej  máš?  A  pan  Jan  pověděl:  Za  puol  deváté  kopy 
míšeňské  a  za  III  groše.  A  pan  Dobeš  řekl:  Zač  mi  jej  chceš  dáti?  A  pan  Jan 
řekl,  že  já  vám  ho  nechci  prodati,  než  nechtě  tak  do  zigtří,  a  tu  já  vám  jej  káži 
pacholku  vosedlati;  projeďte  jej  sobě  a  pokuste  ho  na  všecky  kusy,  a  bude-lí  se 
vám  líbiti,  dajte  zaú  mému  otci  puol  osmy  kopy.  Tehdy  když  jest  Dobeš  zase 
přijel,  otázal  sem  ho,  líbí-li  mu  se  ten  kuon.  A  pan  Dobeš  pověděl,  že  líbí.  A  já 
mu  řekl:  Chcete-li  jej  kupiti?  A  on  pověděl:  Jedno  mi  jej  pojmi,  a  já  zaň  dám 
otci  páně  Janovu  puol  osmé  kopy.  I  dal  jest  a  pojal  kuoň. 

R.  IV.  L  L.  16.  a. 

1984. 

Mezi  Václavem  z  Hodéjova  s  jedné,  a  Jiříkem  písařovým  z  Hor  s  strany  druhé. 

1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Briccii.  Hron  z  Hor  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  jest  dobře 
svědomo,  když  jsem  měl  pohanku  na  poli  s  Šimonem  i  když  jsme  tu  pohanku  vázali, 
a  Jiřík  písařuov  přijev  na  koni  i  bil  Šimona. 

Jan  z  Hor  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  mi  jest  dobře  svědomo,  že  jest  Jiřík 
písařuov  zbil  a  zranil  Šimona,  člověka  pana  Václava,  na  jeho  diele. 

Jan  Albrechtuov  z  Hor  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo, 
že  jest  ke  mně  přišel  Šimon  zraněný,  žaluje  mi,  že  jej  zranil  Jiřík  písařuov  na  jeho  diele. 

Matěj  z  Hor  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Toho  sem  dobře  svědom,  že  Jiřík  písařuov 
zbil  a  zranil  Šimona  na  jeho  diele. 

R.  rV.  1.  L.   16.  b. 

1985. 

Mezi  panem  Janem  Sezemú  z  Oustí  s  jedné,  a  paní  Alenu  z  Čečelic  oc  s  strany  druhé. 

1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Bryccii.  Mikuláš  sladovník  z  Ouštku  u.  p.  n.  k. 
s.  t.:  Když  sme  byli  posláni  od  pana  Jana  ku  paní  Aleně  po  odpovědi,  dané  od  ní 
paní  Aleny  panu  Janovi,  na  ten  den,  kterýž  jest  pánu  uložila,  a  když  jsme  k  ní  přišli, 
otázala  nás,   s  čím   sme   k  ní   od  pána  posláni.     A  my  řekli :   Tak  nás   pán  poslal. 


536  D.  Xin.  Registra  soudu  homomího. 

chcete-li  ma  ty  pychy  napraviti.  A  paní  řekla:  Nejste  8  ničímž  jiným  posláni?  A  my 
řekli:  Nejsme.  A  ona  nic  k  tomu  neodpověděla. 
Martin  z  Ouštku  [sv.  p.]. 

R.  IV.  1.  M.  10.  a.    SroT.  STédomí  č.  1926  a  1936  na  str.  506  a  611. 

1986. 

Mezi  panem  Jindřichem  Eomauzským  s  jedné,  a  panem  Jiříkem  Bezdružicským,  panem  Vá- 
clavem Bezdružickým  a  panem  Jindfíchem  z  Eolovrath  s  strany  druhé.   1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Briccii.  Vondráček  z  Kvíce,  ouředník  starý,  u. 
p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  vědomo:  Václav,  kterýž  byl  v  Dobrovizi,  potom 
se  přistěhoval  s  synem  svým  s  Janem  na  Eomauz,  a  byli  tu  oba  spolu  na  tom 
grunthu  v  Eomauze,  kde  Chval  sedí.  A  potom  syn  Jan  šel  od  pána  starého  nebo- 
žtíka pryč,  a  nevěděli  sme  o  něm  za  některé  léto;  neb  sú  pravili,  že  jest  oběšen. 
A  když  pán  starý  postoupil  Eomauzu  panu  Jindřichovi,  tehdy  pan  Jindřich  kázal 
volati  biřicem  po  městech,  aby  kto  sú  od  pána  starého  ušli,  zase  se  ku  panu  Jindři- 
chovi vrátili.  A  ten  Jan  zase  se  k  němu  vrátil  i  s  ženu.  A  pán  starý  mě  s  jinými 
služebníky  poslal  ku  panu  Jindřichovi,  aby  jemu  téhož  Jana  pan  Jindřich  vydal. 
A  on  pan  Jindřich  vydati  ho  nechtěl;  neb  mu  slíbil,  že  jich  nechce  vydávati. 

R  IV.  1.  M.  10.  b.    SroY.  STédomí  6.  1796  na  str.  412. 

1987. 

Mezi  panem  Janem  Sezemou  z  Oustí  s  jedné,  a  Blažejem  Štemreytharem  z  Muzluov  s  strany 

druhé.    1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Bryccii.  Jan  Černý  z  Ouštku  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To 
mi  jest  dobře  v  paměti,  když  nás  poslal  pan  Jan  Sezema  ku  panu  Blažejovi  Stem- 
rejtharovi,  aby  mu  dal  X  kop  grošuov  za  ten  pych,  že  jest  zbil  člověka  pana  Ja- 
nova Vencle  jménem  z  Habřiny,  a  on  pověděl:  Ještě  jsem  jich  nenačetí,  až  je  prve 
načtu.  Tehdy  dále  pan  Blažej  pověděl:  NechC  pan  Jan  se  mnů  stojí  na  hradě  Praž- 
ském, tu  uslyší,   proč  sem  jej  bil. 

Matěj  z  Meze  [sv.  p.].  Barthoš  z  Oustie  [sv.  p.]. 

R  IV.  1.  M.  11.  a.    SroY.  STédomí  $.  1789  na  str.  408. 

1988. 

Mezi  panem  Janem  Sezemou  z   Oustí   oc  s  jedné,  a  Šimkem  z  Břehoryje,  člověkem  paní 
Aleny  z  Čečelíc  a  na  Tečinévsi  oc,  s  strany  druhé.  1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Briccii.  Mikuláš  sladovník  z  Ouštka  u.  p.  n.  k.  s. 
t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo:  Když  sem  byl  poslán  od  pána  o  Vaňka  z  Srdova, 
člověka  páně  Janova,  ku  paní  Aleně  na  Tečňoves,  že  jest  porubal  Šimek,  člověk  paní 


Svědomí  h  rohu  sv.  Martina  2.  1511.  537 

Aleny  Vaňkovy,   dřievie  a  pobral,   aby   pánu   paní  Alena   dala  za  ten  pych  X  kop 
grošnoY.  A  paní  Alena  pověděla,  že  já  pánu  dám  na  to  po  svém  poslu  odpověď. 

Barthoš  z  Ouštie  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  že  jest 
nás  pán  náš  poslal  ku  paní  Aleně,  aby  jemu  pánu  paní  Alena  X  kop  grošuov  dala 
za  pych,  že  jest  Šimek  z  Břehoryje,  člověk  její,  posekal  les  Vaňkovi,  člověku  páně 
z  Srdova.  A  paní  pověděla,  že  sú  toho  s  mú  volí  nedělali,  a  že  se  chci  na  to  ptáti, 
a  dám  pánu  na  to  odpověď  po  svém  poslu. 

R.  IV.  1.  M.  11.  b.    Sry.  STědomí  h.  1874  a  1878  na  str.  469  a  470. 

1989. 

Mezi  panem  Janem  Sezemou  z  Oustí  oc  s  jedné,  a  Tuomou,  rychtářovým  synem,  člověkem 

paní  Aleny  z  Čečelic  oc,  s  strany  druhé.  1511,  15.  listopadu. 

Sabato  post  Briccii.  Mikuláš  sladovník  z  Ouštku  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  jest  dobře  svědomo,  když  nás  pán  náš  poslal  ku  paní  Aleně,  aby  mu 
panu  Janovi  dala  X  kop  grošuov  za  pych,  že  jest  Thuoma,  člověk  její,  pomáhal  bo- 
řiti stavení  Chocholoušovi  krčmářovi,  člověku  páně  Janovu,  a  paní  pověděla,  že  já 
pánu  dám  na  to  odpověď  po  svém  poslu. 

Barthoš  z  Ouštie  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  jest  dobře  svědomo,  když  sme 
byli  posláni  od  pana  Jana  ku  paní  Aleně,  aby  mu  panu  Janovi  X  kop  grošuov  dala 
za  pych,  že  jest  Thuoma,  člověk  její,  zbořil  stavení  Chocholoušovi  krčmáři,  člověku 
páně  Janovu,  a  paní  pověděla,  že  se  chce  na  to  ptáti,  a  že  dám  odpověď  na  to  panu 
Janovi  po  svém  poslu. 

R.  rv.  1.  M.  11.  b.     Srr.  STědomí  c.  1926,  1936  a  1985  na  str.  506,  511  a  535. 

1990. 

Mezi  Hanušem,  Václavem,  Martinem  a  Zikmundem,  bratřími  Manvici  z  Patokrehe  s  jedné, 
a  Hendrychem  Erynesem  z  Červeného  Dvora  s  strany  druhé.  1511,  16.  listopadu. 

Dominico  post  Briccii.  Hanuš  příjmí  Golm,  měštěnín  města 
Mostu,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  Hanušovi  Manvicovi  z  Pathokrehee *) 
napomínání  se  stalo  vod  Hendrycha  Krynesa  z  Červeného  Dvora  XXV  kop  grošuov 
míšeňských,  aby  jemu  ty  uničil ;  jestliže  mu  to  učiní,  že  mu  ještě  roku  chce  přidati 
až  do  svatého  Michala  najprv  přieštieho.  Toho  jest  neučinil,  a  protož  jej  ku  právu 
připravil. 

R.  rv.  1.  M.  14.  b.    *)  Nejspíš  míní  se  res  PatokiTJe  n  Bíliny. 

1991. 
Mezi  doktorem  Rackem  z  Dúbrav  s  jedné,  a  Janem  bakkaltf  em  Moravou,  měštěnínem  Starého 

města  Pražského,  s  strany  druhé.  1511,  17.  listopadu. 

Feria  H.  post  Briccii.  Martha  z  Tayna,  městka  Starého  města 
Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  stála  před  domem  a  dřieví  dělali,  přišel  Jan 

ArchiT  Četký  XUI.  68 


538  D.  Xlll.  Registra  soudu  komomiho. 

Morava  i  počal  doktorovi  láti  a  řekl :  Bych  tu  byl.  bil  bych  všecky  napořád.  A  doktor 
Racek  řekl:  Nebí.  A  Jan  pověděl:  Co  mi  rozkazuješ,  však  tu  tvého  nenie  oc. 
A  v  tom  dal  sekyrkou  doktorovi  mezi  plece,  až  klesl  na  schod.  A  potom  Jan  vy- 
trhl šavli,  chtěl  k  němu  přiskočiti,  a  já  ho  odstrčila.  A  on  Jan  zláv  škaredě  řekl : 
Pomni  na  to  a  měj  na  mě  péči! 

Eatheřina  z  Tayna,  u  doktora  Racka  dievka,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  sme  dřievie  rovnali,  přišel  Jan  bakalář  i  počal  doktorovi  Rackovi  láti  a  dal 
mu  doktorovi  sekerkou  mezi  plece,  až  klesl  na  schod.  A  vytáhl  on  Jan  na  doktora 
šavli  a  lál  mu  a  řekl  mu:  Lotře,  měj  na  mě  péči! 

R.  IV.  1.  K  18.  b. 

1992. 

Mezi  Václavem  Varhaníkem  z  Prahy  s  jedné,  a  Jakubem  Kabátníkem  s  strany  druhé. 

1511,  17.  listopadu. 

Feria  II.  post  Briccii.  Jiřík  Černý,  měštěnín  Starého  města 
Pražského  od  Černého  jelena,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Šel  sem  s  rathouzu  a  Var-^ 
haník  šel  s  Řiehou  řezníkem.  I  tu  jest  mne  Varhaník  prosil,  abych  to  v  paměti 
měl,  že  mu  se  jest  kázal  rychtář  vystěhovati  od  Kabátníka  do  třetieho  dne.  Ale  od 
rychtáře  jsem  já  toho  neslyšel,  než  toliko  od  něho,  co  mi  jest  tu  pravil. 

Lukeš  krajčí,  s  Nového  města  Pražského  měštěnín,  u.  p.  n.  k. 
s.  t :  Že  jakož  mě  pohání  Varhaník  k  svědomí,  že  bych  při  tom  seděl,  když  jest 
mu  rychtář  kázal  se  od  Kabátníka  stěhovati:  i  seděl  sem  tu,  jest  tak,  ale  neslyšel 
jsem,  by  mu  se  ty  časy  rychtář  kázal  stěhovati. 

Jan  krajčí.  Nového  města  Pražského  měštěnín,  n.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  Varhaník  obeslal  Kabátníka  do  rady,  tu  sem  já  s  Kabátníkem  stál  jakožto 
s  otčimem;  tu  jest  Varhaník  žalobu  na  Kabátníka  vedl,  že  ho  mieti  nechce.  A  Ka- 
bátník se  k  tomu  seznal.  Tehdy  jsú  páni  kázali  jim  ven  vystúpiti  i  potom  jim  kázali 
zase  vstúpiti.  Tu  jim  pověděli  páni,  že  jest  to  rychtářova  věc,  i  podali  jich  na  rychtáře. 

Václav,  někdy  písař  na  Novém  městě  Pražském,  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Když  sem  v  soudu  s  rychtářem  na  Novoměstském  rathúze  Pražském  seděl,  tu  jest 
přišel  Varhaník  k  obeslání  rychtářovu,  a  rychtář  mu  pověděl,  že  já  o  to,  poněvadž 
tebe  Kabátník  mieti  nechce,  se  pány  rozmluvím  a  radu  o  to  se  pány  vezmu.  A  když 
potom  po  odloženie  zase  stál,  tu  mu  rychtář  pověděl:  Páni  sů  rozkázali,  poněvadž 
tebe  mieti  nechce,  nedáš  mu  té  činže  a  stěhuj  se  pryč;  neb  jest  to  za  právo. 

R  rV.  1.  K.  19.  b. 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  I.  1511.  539 

1993. 

Mezi  Václavem  Adamem  Ploskovským  z  Drahoníc  s  jedné,  a  paní  Annu  z  Guthšteina 

B  strany  druhé.  1511,  17.  listopadu. 

Feria  II.  post  Briccii.  Jan  Eamayk  z  Pokratic  s.  t:  To  mi  jest 
dobře  svědomo,  že  jest  mne  poslala  urozená  paní  paní  Anna  z  Guthšteina  s  panem 
Janem  Syři[y]skayin  z  Yícova  ku  panu  Adamovi  na  Ploskovice.  I  když  sme  k  němu 
přijeli,  tu  sem  k  němu  mluvil  s  panem  Janem :  Pane  Adame,  poslala  nás  paní  Rou- 
povská  k  vám,  abyste  té  smlúvě  dosti  učinili,  kterúž  jest  pan  Rendl  mezi  vámi 
učinil  o  vinici  do  svatého  Václava;  neb  víte,  že  máte  té  smlúvě  do  svatého  Václava 
dosti  učiniti.  A  pan  Adam  pověděl,  že  já  tomu  chci  dosti  učiniti,  než  pryč  odjedu. 
I  jel  jest  pryč  a  neudělal  tomu  dosti  do  svatého  Václava.  I  přijel  jest  potom  zase 
po  svatým  Václave  i  jel  jest  [do]  Čahlostic  k  soudu,  i  chtěl  jest  ten  zápis,  kterýž 
v  kniehách  má,  propustiti  a  vinici  vodezdati.  I  tu  jest  mu  nalezeno  z  práva:  Po- 
něvadž chceš  zápis  propustiti  a  vinici  vodezdati,  že  máš  pana  Viléma  Eameytského 
v  tom  najíti  a  koláč  dáti  jako  pánu  dědičnému  těch  grunthuov.  A  pan  Adam  jest 
pověděl,  že  já  neviem,  jaký  to  má  býti  koláč,  Slánský-li  či  jaký.  A  to,  což  nynie 
svědčím,  beru  k  své  vieře,  k  své  duši,  že  jest  v  pravdě  tak. 

Jan  Syřivský  z  Vícova  sv.  t.:  Jakož  mě  jest  pohnal  i  dohnal  pan  Adam 
Plosko vský  z  Drahonic,  abych  mu  svědomí  dal,  čehož  sem  s vědom,  a  pravie,  že  by 
v  čahlosticích  na  právě  byl  se  paní  Roupovskou  a  že  by  jí  tu  vinici  odevzdati 
chtěl :  i  toho  já  nic  svědom  nejsem  a  neviem  mu  co  znáti ;  neb  sem  já  při  tom  nebyl. 
A  to  beru  k  své  vieře,  k  své  duši,  což  teď  svědčím,  že  jest  to  v  pravdě  tak. 

R.  IV.  1.  K.  20.  a. 

1994. 

Mezi  Janem  Ryšavým  z  Střebska  s  jedné,  a  Lidmilou  jinak  Příbou  oc  s  strany  druhé. 

1511,  17.  listopadu. 

Feria  n.  post  Briccii.  Johannes  Poleva  z  Písku  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Že  jsem  se  trefil  na  Nové  město  Pražské  k  svatému  Štěpánu  Velikému,  a  nebožtík 
Václav  Ryšavý  nemocen  ležel  u  mistra  Martina,  a  já  jsem  jeho  otázal  Václava  Ry- 
šavého, učinil-li  jest  poručenstvie  o  statku  svém.  A  on  pravil,  že  nic.  Až  k  tomu 
přišlo,  že  jest  pořízenie  učinil.  A  to  zřiezenie  já  sem  svou  rukou  psal.  A  k  tomu 
jest  přišel  mistr  Martin  a  to  jest  zřiezenie  ohledal.  I  mluvil  sem  k  němu:  Milý 
pane  Václave,  co  pak  o  hotových,  kterak  budu  zapsány?  A  on  pověděl,  že  nevím, 
co  jest  jich;  než  všecko  manželce  své  poroučím  a  jí  věřím,  že  dětem  mým  věrně 
a  právě  učiní.  A  já  jeho  nabiezel,  aby  nějakú  summu  hotových  oznámil,  aby  se  za- 
psala. A  on  pověděl,  že  neviem,  co  jest  jich,  že  jest  dosti,  že  se  budu  mieti  oč 
poděliti.  A  mistr  Martin  stoje  při  tom  promluvil  k  němu:  Jest-li  tisíc?  On  pověděl: 

68* 


540  D.  Xni.  Begistra  soudu  komorního. 

Viec.  Ale  jsú-li  dva  tisíce?  A  on  pověděl  Václav  Ryšavý:  že  jest  viec  a  že  jest 
dosti,  že  se  budou  mieti  oč  poděliti.  A  mistr  Martin  mluvil  ke  mně:  Nech  ho  při 
tom,  poněvadž  nevie,  co  jest  jich.  A  toho  kšaft  zřiezenie  jeho  šíře  zpravuje  kromě 
hotových,  že  v  něm  nejsú  položeny. 

R.  IV.  L  M.  16.  a.    Snr.  sTědomí  č.  1827  na  str.  439. 

1995. 

Mezi  Zigmundem  Eošínem  z  Eošíné  s  jedné,  a  Chvalú  Dubánkem  z  Duban  s  strany  druhé. 

15 11,  17.  listopadu. 

Feria  II.  post  Briccii.  Jakub  z  Lochynska  svědčil  toto:  Toho  sem 
svědom :  Přijeli  jsme  na  hospodu  k  Prokópkovi  Trubkoví  v  městě  Pardubicích  v  puostě 
již  minulý.  I  řekl  Dubánek:  Eto  by  mi  dal  uherský  zlatý,  zavázal  bych  se  mu,  že 
bych  nehrál  do  toho  roku.  A  pan  Zigmund  Eošín  řekl:  JáC  uherského  zlatého 
nemám,  ale  grošef  mám.  I  dal  mu  puol  kopy  a  4  groše  české ;  a  řekl  mu  Zigmund : 
Budeš-li,  Dubánku,  hráti,  aby  mi  dal  padesát  zlatých  uherských,  budeš-li  hráti  do 
roku  vo  peňieze.  To  beru  k  své  víře,  k  své  duši,  co  tuto  svědčím,  že  jest  v  pravdě  tak. 

R.  IV.  1.  M.  16.  b. 

1996. 

Mezi  knězem  Izaiášem  s  jedné,  a  panem  Václavem  Roupovským  s  strany  druhé. 

1511,  17.  listopadu. 

Feria  11.  post  Briccii.  Já  Jan  Syři[v]skay  z  Vícova:  Toho  sem  dobře 
svědom,  že  pan  Václav  Roupovský  kázal  vinici  dělati  kněze  Izaiášovu,  neb  jí  nebyl 
kto  dělaje ;  neb  jest  kněz  Izaiáš  ty  chvíle  seděl  v  páně  kancléřově  vazbě.  A  to  beru 
k  své  vieře,  k  své  duši,  co  tuto  svědčím,  že  jest  to  v  pravdě  tak. 

R.  IV.  1.  M.  15.  b.    SroT.  STědomí  c.  1798  na  str.  417. 

1997. 

Mezi  Anežku  Lešanskú  s  jedné,  a  Bořivojem  Šicem  z  Drahonic  s  strany  druhé. 

1511,   17.  listopadu. 

Feria  n.  post  Briccii.  Kuba  z  Velislavína  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
sme  šli  s  Kyršem  z  Prahy,  tehdy  jest  mluvil  Kyreš  o  člověku  Řiehovi  ze  Zlečeny: 
že  mám  s  Éiehou  odpověď  a  kdežkolivěč  že  ho  neminu.  A  Éieha  ty  časy  byl  uručen, 
a  Kyreš  jemu  odpoviedal. 

R.  IV.  1.  M.  16.  b.     SroT.  STědomí  č.  1811  a  1982  na  str.  429  a  534. 

1998. 

Mezi  Bořivojem  Šicem  oc  s  jedné,  a  Anežku  Lešanskú  oc  s  strany  druhé.  1511,  18.  listopadu. 

Feria  III.  ante  Elizabeth.  Vít  z  Kamejka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Toho  sem 
svědom,  že  Božího  syn  Řieha  měl  odpověď  s  Keršem.     Tehdy  Kereš  šel   ke  mši  po 


Svědomí  k  roku  sv.  Martina  1.    1511.  541 

hrází,  a  Říeha  vystúpiv  z  zákřie  udeřil   k  němu  z  ručnice.   A  pravil  mi  tajž  Řieha, 
že  jest  za  mrtvého  Kerše  odšel. 

R.  lY.  1.  M.  16.  b.    SroT.  STědomí  $.  1811,  1982  a  1997  na  str.  429,  534  a  640. 

1999. 

Mezi  panem  Janem  z  Oustí  oc  s  jedné,  a  Šimkem  z  Břehoryje,  človékem  paní  Aleny  z  Če- 

čelic,  8  strany  druhé.  1511,  18.  listopadu. 

Feria  III.  ante  Elizabeth.  Jiřík  z  Ouští  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  mě 
jest  poslal  pan  Jan  vo  Matějíčkova  syna  s  Sardova  do  Břehoryje  k  sedlákóm,  že  mu 
jest  Šimek  les  porouhal,  tu  jsú  vyznali  Řieha  a  Janek  Matějuov  a  Pavel  Barthoškuov, 
že  jest  Šimek  chtěl  sedláku  synu  Matějíčkovu  platiti  to  dřievie;  a  Šimek  se  otázal 
co  by  za  ten  les  chtěl.  A  řekli  tak:  Herež  ho,  nechť  lidského  nechá.  A  rukojmie 
mu  tu  propustil  přede  mnú. 

R.  IV.  1.  E.  20.  b.    SroT.  syédomí  c.  1874,  1878  a  1988  na  str.  469,  470  a  536. 

2000. 

Mezi  panem  Bernartem  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Janem  Špetlí  z  Janovic  s  strany 

druhé.    1511,  18.  listopadu. 

Feria  III.  ante  Elizabeth.  Bohuslav  z  Stříbra,  písař  pana 
Jana  Svojanovského,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toto  mi  jest  vědomo,  když  jsem  byl 
na  Bělé  při  panu  Václavovi  Litevským,  kterýž  jest  byl  v  zpravování  toho  zbožie 
Bělského  urozených  pánuov,  pana  Jana,  pana  Bemartha  bratří  z  Walšteina,  že  jsú 
hajní,  kteříž  příslušejí  k  zboží  Bělskému  a  také  k  zbožie  Bezdězskému,  že  sú  cho- 
dievali  ku  počtu  a  penieze  s  sebú  přinášeli  na  Bělou  k  rychtáři  a  tu  počet  činili. 
A  ty  penieze  a  ten  počet  přijímal  jest  pan  Hereš,  což  na  páně  Špetlovu  stranu  bylo, 
s  písařem  jeden  groš,  a  já  přijímal  sem  druhý  groš  s  lovčím  Průšou  k  ruce  panu 
Václavovi.  A  ten  počet  téměř  na  každů  neděli,  v  zimě  též,  i  s  pecí  smolařských 
přijímali  jsú  oni  jeden  groš  a  já  druhý  groš.  Také  jest  mi  toto  svědomo,  co  se  lesuov 
dotýče  vobojieho  zbožie,  že  jsem  slyšel  od  pana  Václava  Litovského,  že  jest  pan 
Jan  Špetle  chtěl,  aby  ty  lesy  mezi  nimi  byly  rozděleny.  Toho  jest  pan  Václav  ne- 
učinil, aby  je  o  ty  lesy  dělil,  a  také  sem  nikda  neslajchal  od  žádného,  aby  ty  kdy  lesy 
měly  děleny  býti,  než  že  sú  jich  společně  vždycky  užívali,  kdož  jest  byl  v  držení 
Bezdězi,  též  i  Bělé,  jako  jsem  nahoře  pověděl,  a  od  Pruoši  lovčieho  též  sem  to  slýchal. 

R.  IV.  1.  L.  17.  a.    SroT.  STédomí  &  1712,  1897  a  1964  na  str.  368,  490  a  618. 

2001. 

Mezi  Voldfíchem  z  Hostouné  dc  s  jedné,  a  panem  Jaroslavem  z  Eolovrath  dc  s  strany  druhé. 

1511,  18.  listopadu. 

Feria  III.  ante  Elizabeth.    Vávra  z  Žebráku,   služebník  páně 


542  D.  XUL  Registra  soimíu  komorního. 

Oldřicha OY,  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Poslal  mě  pan  Oldřich  ku  panu  Pešikoyi,   a  když 
sem  jel,  nalezl  jsem  pana  Jaroslava,  an  jezdí  s  chrty  sám  druhý  na  královských  grumtfch. 

Jiřík  z  Točníku  purkrabie  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Poslal  nás  pan  Yoldřich 
s  panem  Jablonským  do  Hořovic  ku  panu  Jaroslavovi,  aby  mu  ten  pych  napravil. 
A  pan  Jaroslav  pověděl :  Já  budu  honiti,  leč  mi  ode  všech  pánuov  bude  zapovědieno. 

R.  IV.  1.  M.  17.  a. 

2002. 

Mezi  Václavem  Varhaníkem  z  Prahy  s  jedné,  a  Jakubem  Kabátníkem  s  strany  druhé. 

1511,  18.  listopadu. 

Feria  III.  aute  Elizabeth.  Mikuláš  krajčí.  Nového  města  Praž- 
ského měštěnín,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  obeslal  Václav  Varhaník  do  rady  Ka- 
bátníka, hospodáře  svého,  u  kteréhož  bydlil,  i  žaloval  pánuom  na  Kabátníka,  že  ho 
u  sebe  nechce  mieti  a  že  jest  Varhaník  u  něho  Jakuba  do  roka  pokoj  najal.  A  ho- 
spodář se  k  tomu  seznal,  že  jest  tak,  že  jest  najal,  ale  pověděl  tak,  že  sem  já  jemu 
jako  dobrému  člověku  najal  bez  škody,  ale  on  že  mi  jest  skla  vybil  a  v  kamnách  že 
mi  hřeby  bil  a  šindely  mi  vybíjel  v  střeše,  tak  že  mi  podlaha  hnije,  a  pro  tu  pří- 
činu já  ho  mieti  nechci.  A  Varhaník  k  tomu  pověděl:  Udělal-lif  sem  za  groš  škody, 
dámC  dva,  pakli  za  dva,  dámf  deset.  A  páni  vyslyševše  je,  kázali  jim  vystúpiti. 
A  když  sú  zase  vstúpili,  povolali  k  tomu  rychtáře  i  poručili  to  rychtáři  řkúce,  že 
nám  to  nepříleží,  ty  je  smluv  podle  spravedlnosti  a  rozsuď. 

Feria  V.  post  Elizabeth  [20.  listopadu].  Anička  kuchařka  Mar- 
tina od  Červeného  jelena,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  u. 
p.  n.  k.  s.  t. :  Že  jest  Václav  Varhaník  najal  u  Kabátníka  pokoj  do  roka.  A  já 
sem  litkup  přinesla. 

R.  IV.  L  M.  17.  a.    Sroy.  STědomí  6.  1992  na  str.  638. 

2003. 

Mezi  Katheřinú  z  Rakovníka  s  jedné,  a  Petrem  Elinicským  z  Pních  s  strany  druhé. 

1511,  18.  listopadu. 

Feria  m.  ante  Elisabeth.  Já  Mikuláš  Žďárský  ze  Žďáru  oc^ 
krále  JMti  dvoru  maršálek:  Jakož  jsem  žádán  od  paní  Katheřiny,  vdovy 
pozuostalé  po  nebožtíkovi  panu  Jiříkovi  z  Násile,  někdy  hajtmana  krále  JMti  na 
Hrádku,  abych  jí  seznal,  co  jsem  slyšel  od  nebožtíka  manžela  jejieho,  co  se  dotyce 
statku  nebožtíka  páně  Mackova  oc:  I  to  jest  mi  vědomo  a  dobře  v  paměti,  když 
jsme  s  nebožtíkem  panem  kancléřem  z  Budína  jeli,  bude  vokolo  čtyř  nebo  pěti  leth 
teď  k  masopustu,  že  v  Brně  mezi  jinými  řečmi  mluvil  jest  toto  ke  mně:  že  jesti 
pan  Macek  nebožtík  u  mne  nechal  něco,  ale  ne  mnoho  peněz  i  koflíkuov,  že  nenie 
třetieny  tak  mnoho,  jakož   oni   pravie  a  mne  napomínají.     A  tak  mi  nebožtík  pan 


Svédomí  k  rohu  8v.  Martina  I.  1511.  543 

Macek  řekl,  jestliže  pán  Buoh  na  mne  smrt  dopustí  a  já  komu  yotkáži  a  dám  kšaftem 
to,  což  u  tebe  mám,  tím  sem  já  dobře  jíst,  že  tomu  dosti  učiníš  a  jemu  dáš;  paklit 
žádnému  nevotkáži  a  kšaftem  nedám,  tehda  sobě  to  schovaj  a  žádnému  živému  tobo 
nedávaj ;  neb  já  tobě  toho  raději  přeji  a  přieti  budu  než  komu  ve  všem  světě.  A  to 
pan  Jiřík  mně  pravil:  Pane  švagre,  pravím  to  pod  svú  ctí  a  věru,  že  nebožtík  pan 
Macek  ta  slova  tak  ke  mně  mluvil  a  na  ten  zpuosob.  Já  nejsem  úmyslu  toho  žá- 
dnému dáti;  a  by  jinač  bylo,  chtěl  bych  tobě  také  švagre  pověděti  jakožto  švagru. 
A  to  beru  k  své  vieře,  k  své  duši,  což  tuto  svědčím,  že  jest  to  v  pravdě  tak. 

R.  IV.  L  M.  17.  b. 

2004. 

Mezi  Zigmundem  Baršem  z  Kamenice  s  jedné,  a  Václavem  Mutrplosem  oc  s  strany  druhé. 

1511,  [18.  listopadu]. 

Jiřík  z  Ho  stín  i  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Koupil  sem  byl  statek  u  Havlova  syna 
u  Křtěna  v  Hostících,  kdež  Řieha  nebožtík  ty  časy  byl  hospodářem  na  tom  grunthu. 
I  když  sem  koupil,  chodil  sem  ku  paní,  aby  mi  toho  ráčila  přieti,  a  ona  nechtěla. 
I  bylo  v  ničemž  nic. 

R.  IV.  1.  M.  18.  a.  SrOT.  STédomí  &  1884  a  1958  na  str.  476  a  518. 

2005. 

Mezi  Petrem  Mlýnecským  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Bemarthem  bratiHmi  z  Walšteina 

8  strany  druhé.  1511,  [18.  listopadu]. 

Václav  zŘepnic  svědčil  takto:  To  mi  jest  dobře  v  paměti,  že  při  ně- 
kterém času,  když  pan  Albrecht  Rendl  ležal  nemocen,  přišel  jsem  k  němu  a  mezi 
jinými  řečmi:  Milý  brachu!  Mluv  se  panem  Janem  a  panem  Bemarthem,  aC  dadí 
Mlýneckému  těch  padesát  kop.  A  já  sem  řekl :  Budu  mluviti.  I  mluvil  jsem  s  nade- 
psanými pány  JMtí.  A  pan  Bemarth  mi  řekl:  Zač  ješto  tě  nám  jebáka  zjednal? 
Dobře  my  mu  sami,  když  s  námi  bude  mluviti,  odpověď  dáme.  To  beru  k  své  vieře, 
k  své  duši,  což  tuto  svědčím,  že  jest  to  tak. 

R.  IV.  1.  M.  18.  a. 

2006. 

Mezi  Filipem  kovtf  em  z  Mělníka  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Bemartem  z  Walšteina 

brathmi  oc  s  strany  druhé.  1511,  19.  listopadu. 

Feria  IV.  die  Elisabeth.  Václav  z  Radovesic  svědčil  toto:  Že  mi 
jest  to  vědomo,  že  jsem  slýchal,  že  jest  dluh ;  pak  já  nevím,  dáno-li  jest  mu.  A  to 
beru  k  své  vieře,  k  své  duši,  což  tuto  pravím,  že  jest  to  tak  v  pravdě. 

K.  IV.  1.  L.  10.  b.    SroT.  STédomí  &  1972  na  str.  629. 


544  D,  XIU.  Registra  soudu  Tcomomího. 

2007. 

Mezi  Janem  Pytlíkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  panem  Václavem 

Zubem  z  Lan&teina  s  strany  druhé.  1511,  [19.  listopadu]. 

Zigmund  Bareš  z  Kamenice  na  Chválách  svědčil  toto:  To  mi  jest 
svědomo,  že  sme  smluvili  pana  Václava  Zuba  a  pana  Jana  Pytlíka  s  panem  Hen- 
drychem  Valeckým  z  Doupova  o  nějaký  dluh ;  tak  pan  Pytlík  pravil,  že  jsú  mu  dlužní 
oba  bratří,  pan  Václav  i  pan  Mikuláš.  I  přestali  na  nás  toho  mocně  i  pan  Jan 
Pytlík  na  panu  Hendrychovi  a  na  mně;  i  tak  sme  mezi  nimi  vypověděli,  aby  jemu 
dal  pan  Václav  Zub  za  ty  dluhy  XV  kop  míšeňských  a  několik  kop  mu  odpustil. 
A  to  beru  k  své  vieře,  k  své  duši,  že  jest  se  to  tak  stalo. 

R.  IV.  1.  L.  11.  a. 

2008. 

Mezi  Vaňkem  z  Číňova  s  jedné,  a  Jiříkem  Hášou  z  Oujezda  s  strany  druhé. 

1511,  20.  listopadu. 

Feria  V.  post  Elisabeth.  Sixt  z  Hory  Kuthny  u.  p.  n.  k.  s.  t.: 
Že  se  nepamatuji  nic. 

R.  IV.  1.  M.  15.  a.  SroY.  STědomí  ě.  1861  a  1980  na  str.  460  a  633. 

2009. 

Mezi  knězem  Janem  Eoralem  s  jedné,  a  Dorothou  od  Hory  s  strany  druhé. 

1511,  20.  listopadu. 

Feria  V.  post  Elizabeth.  Anna,  podruhyně  z  páně  Trčkova 
domu,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Co  se  tkne  té  pře  o  Dorotu  Hutmanku  od  Hory  a  kněze 
Korala  a  Hrbka,  v  té  při  mezi  nimi,  že  jsem  při  tom  byla,  když  sú  jí  dali  dva 
rendlíky  měděná  a  konev  picí  a  medenici,  páteř  korálový  a  střiebro.  A  tu,  když  sů 
jí  dali,  děkovala  jest  jim  oběma  a  řekla:  Viece  od  vás  nežádám.  A  tomu  již  na 
šiesté  léto  jest,  jakž  jest  to  vzala,  a  z  ničehož  jich  viece  nevinila.  Pak  vedle  smlůvy 
rathúzské,  kteráž  jest  se  stala  na  rathúze,  tu  jest  kněz  Jan  z  Domažlic  na  rathúse 
smlůvu  mezi  nimi  učinil.  Tu  jest  přijala  IV  kopy  míšeňské,  a  viece  jich  nikdy  potom 
z  ničehož  nevinila. 

R.  IV.  1.  M.  16.  a.    SroY.  STědomí  c.  1883  na  str.  474. 

2010. 

Mezi  Václavem  Varhaníkem  z  Prahy  s  jedné,  a  Janem  Gharouzem,  měštěnínem  Nového  města 

Pražského,  s  strany  druhé.   1511,  20.  listopadu. 

Feria  V.  post  Elisabeth.  Havel,  písař  z  Nových  mlýnuov,  mě- 
štěnín Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  jsem  vstúpil  s  Var- 


Svědomí  h  roku  sv.  Martina  1.  1511.  545 

baníkem  do  rady  o  nějakú  potřeba,  to  sem  slyšel  mezi  jinou  řečí,  žes  tobo  Vaňku 
neměl  učiniti,  žes  tobo  souseda  pobnal  proti  svolenie,  kto  by  kobo  pobnal  soused 
neb  obyvatel,  že  má  města  prázden  býti,  aby  slyšel  to  svolenie.  Tehdy  Vaněk  tomu 
odepřel  pravě,  že  mi  tobo  svolenie  slyšeti  potřebie  nenie,  neb  mám  pána  svébo,  a  že 
sem  to  učiniti  musil,  poněvadž  jsú  mi  opraviti  tobo  necbtěli,  když  sem  jim  žaloval, 
než  kázali  mi  skrze  rycbtáře,  abycb  se  do  třetiebo  dne  vystěhoval.  Pověděl  mu  Jan 
Cbarouz :  Že  křivdu  mluvíš.  A  on  pověděl :  Pravdu  pravím.  A  Jan  Cbarouz  pověděl : 
My  sme  kázali  rychtáři,  aby  tě  v  tom  spravedlivě  ohledal.  I  řekl  mu  Jan  Cbarouz: 
Shledáš,  že  musíš  našeho  města  prázden  býti  i  s  ženu  svú  pro  takové  řeči  křivé. 

R  IV.  1.  M.  18.  a.    SroT.  STédomí  &  1992  a  2002  na  str.  638  a  542. 

2011. 

Mezí  pannu  Alžbětu  z  Vícemilic  a  na  Pakoměřicích  s  jedné,  a  Matějem  a  Davidem  Škrovady 

s  strany  druhé.  1511,  20.  listopadu. 

Feria  V.  post  Elisabetb.  Petr  z  Bořanovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když 
jest  panna  nás  potřebovala,  abychom  došli  o  ten  dobytek  ku  panu  Matějovi,  kterak 
jí  chce  napraviti  tu  škodu,  kterúž  jí  jest  jeho  dobytek  udělal,  tehdy  pan  Matěj  po- 
věděl: Milý  Bože!  Divím  se  tomu,  že  panna  ke  mně  lidi  šle  a  sama  se  mnú  o  to 
nemluví.  Zdali  jsme  od  sebe  daleko?   A  potom  pověděl,  že  já  to  opatřiti  chci. 

Zigmund  z  Bořanovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Když  nás  jest  panna  Alžběta 
poslala  ku  panu  Matějovi,  chce-li  jí  tu  škodu  napraviti,  kterúž  jest  jí  dobytek  jeho 
udělal,  a  pan  Matěj  pověděl :  Milý  Bože !  Divím  se  tomu,  že  panna  ke  mně  lidi  šle. 
Zdali  jest  ode  mne  daleko,  aby  se  mnú  sama  o  to  nemluvila? 

R.  IV.  L  M.  18.  b. 

(Další  nálezy  a  svědomí  soudu  komorního  viz  v  díle  pozdějším.) 


ArckiT  Čeiký  XI 11.  ^"^ 


Rejstřík  písemností 

olDsaižezi^cli   tt   dLlle   třlziáicté  zxi. 


D.  Výpisky  právní  a  dějinné. 

D.  Xni.  Registra  soudu  komomiho.    Vydává  Jaromír  Čélakovský.  Na  stranách  1  až  545. 

(Zápisy  z  let  1503  až  1511). 


1210. 
1211. 
1212. 
1213. 
1214. 
1215. 
1216. 
1217. 
1218. 
1219. 
1220. 
1221. 
1222. 
1223. 
1224. 
1225. 
1226. 
1227. 
1228. 
1229. 
1230. 
1231. 
1232. 
1233. 


4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 
4.  kv. 

4.  kv. 

5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5.  kv. 
5,  kv. 

5.  kv. 

6.  kv. 


1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 


mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 


P&honové  a  nálezové  k  rohu  Svátosti  1503: 

Str. 

Jindřichem  Dubánkem  a  Alžbětoa  z  Bai*chova  o  odkaz 1 

Mrázem  z  Radimovic  a  Baršem  z  Kamenice  o  dlah 2 

Penízky  ze  Slatiny  a  Ojířem  z  Očedělic  o  splnění  slibn 2 

Mikulášem  z  čejetic  a  Alšem  z  Ghřenovic  o  pozůstalost 3 

týmiž  o  vydání  listu  svěřeného 4 

Mik.  z  Hochhanzn  a  jeho  bratrem  Janem  o  díl  otcovský 4 

Petrem  z  Černého  Blata  a  Petrem  ze  Šternberka  o  postaveni  lidí     .    .    5 

bratřím!  z  Březí  a  Petrem  ze  Šternberka  o  splnění  slibn 5 

Baršem  z  Kamenice  a  Alžbětou  z  Barchova  o  odkaz 7 

Annou  z  Nelžejovic  a  Anežkou  z  Míkovic  o  nářek  cti 7 

Annou  z  Krašovic  a  Fridrichem  z  Tetova  o  nářek  cti 8 

Baltazarem  Mrzákem  a  Jiřím  Pšeničkou  o  dluh 8 

Dorotou  ze  Straškova  a  Žibřidem  z  Jistebna  o  odkaz 9 

Ojířem  s  Očedělic  a  Jindřichem  ze  Lhoty  o  rukojemství 10 

Janem  ze  Smiřic  a  Janem  z  Byšic  o  zdržení  smlouvy 10 

Linhartem  z  Krakova  a  Annou  z  Krašovic  o  nářek  cti 11 

Mandelenou  z  Waldšteina  a  Jindřichem  odtudž  o  úrok 11 

týmiž  o  pobrání  úroků  z  lidí  Albrechtických 12 

bratřimi  z  Šebířova  a  Firšicem  a  Nabdína  o  lov  na  Vltavě 13 

týmiž  o  totéž 13 

Samuelem  ze  Hrádku  a  Janem  z  Šumburka  o  haltéř 14 

Yácl.  z  Pairu  a  Kateř.  Sýkorovou  o  nářek  cti 14 

Hrzani  z  Harasova  a  Zajdlicem  z  Šenfeldu  o  nářek  cti 15 

jeptiškou  Přechovskou  a  hejtmanem  hr.  Praž.  o  nešlechetné  cedule   .    .  15 


Registra  sofidu  Jcofnorního. 


547 


Str. 

1234.  6.  kv.  1503  mezi  Jindř.  z  Kolovrat  a  otcem  jeho  Zbyňkem  o  lidi  sběhlé 16 

1235.  6^  kv.  1503  mezi  týmiž  o  vrácení  majestátův 16 

1236.  6.  kv.  1503  mezi  Horynoa  z  Honbic  a  Kateř.  z  Dobronina  o  odkaz 17 

1237.,  6.  kv.4503  mezi  týmiž  o  totéž 18 

1238.  6.  kv.  1503  mezi  Jiřím  ze  Solevic  a  Ennšem  odtndž  o  mlynáře 18 

1239.  [6.  kv.]  1503  mezi  Jiřím  ze  Snlevic  a  bratřimi  z  Račiněvsi  o  mlynáře 19 

1240.  6.  kv.  1503  mezi  Jindř.  z  Kopidlna  a  £b'zaněm  z  Harasova  o  nářek  cti 19 

1241.  6.  kv.  1503  mezi  Havlem  Šimůnětem  a  Doroton  Maríjovou  o  dlah 20 

1242.  6.  kv.  1503  mezi  bratřimi  z  ňečice  a  Mrzákem  z  Raidimovic  o  kšaft 20 

1243.  6.  kv.  1503  mezi  Yácl.  z  Pairn  a  Kemnkem  z  Lomn  o  majestát 21 

1244.  8.  kv.  1503  mezi  Zbyňkem  z  Kolovrat  a  synem  jeho  o  mnohé  rozepře 21 

1245.  [Po  8.  kv.  1503 

1246.  [Po  8.  kv.  1503, 

1247.  [Po  8.  kv.  1503 

1248.  22.  srp.  1503  mezi  Jindř.  z  Kopidlna  a  Floriánem  z  Loun  o  dluh 26 


mezi  týmiž  o  nářek  cti,  peníze,  čeled^  listy  a  j 21 

9iezi  týmiž  o  pánev  a  světnici  na  Kornhauze  a  j .24 

mezi  Jindř.  z  Kolovrat  a  Kateř.  z  Dube  o  dlub,  svědomí  a  pych  ...  25 


P&honové  a  nálezové  k  rohu  sv.  Martina  1503: 


1249. 
1250. 
1251. 
1252. 
1253. 
1254. 
1255. 
1256. 
1257. 
1258. 
1259. 
1260. 
1261. 
1262. 
1263. 
1264. 
1265. 
1266. 
1267. 
1268. 
1269. 
1270. 
1271. 
1272. 
1273. 
1274. 
1275. 
1276. 
1277. 
1278. 
1279. 
1280. 
1281. 
1282. 


13.  list. 
13.  list. 

13.  list. 

14.  list. 
14.  Ust. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 

14.  list. 

15.  list. 
15.  list. 
15.  list. 
15.  list. 
15.  list. 
15.  list. 
15.  list. 

15.  list. 

16.  list. 
16.  list. 
16.  list. 
16.  list. 
16.  list. 
16.  list. 
16.  list. 

16.  list. 

17.  list. 
17.  list. 
17.  list. 
17.  list. 
17.  list. 
17.  list. 
17.  list 
17.  list. 


1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503. 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 
1503 


mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 


Kancem  Waldunkem  a  radou  v  Mostě  o  dopomožení  práva     ....  26 

Jindř.  z  Plavná  a  Šliky  z  Holejče  o  plnění  smlouvy 27 

Yeselikem  z  Prahy  a  konšely  odtudž  o  dopomožení  práva 28 

Jindř.  z  Nobilova  a  Janem  z  Merklína  o  nářek  cti 29 

Janem  z  Otradovic  a  Johankou  z  Gholpic  o  svršky 29 

Janem  z  Byšic  a  Kateř.  Peřinovou  z  Košíně  o  rčení 30 

Janem  z  Křičova  a  Peštalkou  z  Košíně  o  dluh 30 

Mik.  z  Kolovrat  a  Jindř.  z  Gutšteina  o  nářek  cti 31 

opatem  Oseckým  a  bratřimi  ze  Sulevic  o  práva  kláštera 32 

Wolfem  z  Gutšteina  a  Krištofem  odtadž  o  očištění  statku 32 

Ofem  z  Wrzentalu  a  Matějem  Mlýnkem  o  svědectví 32 

Janem  z  Dubce  a  radou  Starého  města  Praž.  o  smlouvu 33 

Janem  z  Dubce  a  sirotky  Jana  z  Tedražic  o  desátek 33 

Janem  ze  Dvor&  a  sirotky  Bohuši,  ze  Svinař  o  svěřené  koně     ...  34 

Matoušem  z  Prahy  a  Dorotou  z  Košíně  o  dluh 35 

Kučerou  z  Dřínová  a  bratřimi  ze  Šternberka  o  statek 36 

Václ.  z  Želetavy  a  Václ.  Vencelíkem  o  rčení 36 

Týmem  z  Pošky  a  Mik.  z  Hočkova  o  nářek  cti 37 

Annou  z  Nelžejevic  a  Anežkou  z  Mlkovic  o  nářek  cti 37 

Janem  ze  Záp  a  Kateř.  z  Košíně  o  rukojemství 38 

Janem  Vácovským  a  Nevlasem  z  Knéžic  o  pych 38 

Mik.  z  Čejetic  a  Alšem  z  Chřenovic  o  list  svěřený 38 

bratřimi  z  Pohnání  a  Jindř.  ze  Švamberka  o  zraněni  mlynáře    ...  39 

Václ    z  Krsovic  a  Adamem  z  Vitiněvsi  o  rčení 40 

Kateř.  z  Jistebna  a  Zvěstem  o  dědictví 40 

Krištofem  a  Jetřichem  z  Gutšteina  o  lesy  a  řeku 41 

Hofmanem  z  Minichhofu  a  Šeb.  Šlikem  o  bránění  popravy 41 

farářem  v  Kníně  a  Janem  z  Vesec  o  pych 42 

Jindř.  Krsem  a  Mik.  z  Rachmberka  o  vraždu  služebníka 42 

týmiž  o  postavení  lidí  pro  pomoc  při  vraždě 43 

Janem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Petrem  o  dědictví 43 

Janem  Žichovcem  a  Adamem  z  Dube  o  splnění  slibu 44 

Jak*  Hupaufem  a  Janem  z  Lobkovic  o  nesplnění  ortele 45 

Janem  z  Doupova  a  Jakubem  z  Yřesovic  o  plat  kněžský 46 

69* 


548  Rejstřík  písemností: 

Str. 

1283.  17.  list.  1503  mezi  Velvarskýroi  a  Eliškou  z  Landšteina  o  výsady  městské 46 

1284.  17.  list  1503  mezi  týmiž  o  totéž 46 

1285.  17.  list.  1503  mezi  Václ.  Satanéřem  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  pych 47 

1286.  17.  list.  1503  mezi  týmiž  o  totéž 47 

1287.  17.  list.  1503  mezi  Václ.  Satanéřem  a  Jiř.  Rybákem  o  pobrání  obilí 48 

1288.  17.  list,  1503  mezi  týmiž  o  krčmu 48 

1289.  17.  list.  1503  mezi  Yácl.  Satanéřem  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  výboj 48 

1290.  17.  list.  1503  zavázání  ctí  a  věrou  některých  měšfanů  Budějovických 49 

1291.  17.  list.  1503  mezi  Janem  Erupým  a  Bořkem  z  Dohalic  o  nářek  cti 49 

1292.  18.  list.  1503  mezi  Kateřinou  ze  Sobětic  a  Děpoltem  z  Lobkovic  o  dluh  poddaného     .    .  50 

1293.  18.  list.  1503  mezi  Kateř.  z  Eošíně  a  Annou  ze  Sezemiček  o  nářek  cti 50 

1294.  18.  list.  1503  mezi  Duchkem  Švábem  a  Tomášem  Horňateckým  o  pobrání  obilí    ....  51 

1295.  18.  list.  1503  mezi  Duchkem  Švábem  a  Mik.  z  Yesce  o  totéž 51 

1296.  18.  list.  1503  mezi  Janem  z  Malovar  a  radou  Menšího  města  Praž.  o  rybníky  .    .    •  51 

1297.  18.  list  1503  mezi  Mik.  Gedwicerem  a  Václ.  Satanéřem  o  dluh  za  službu 52 

1298.  20.  list.  1503  mezi  Ghodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  sukni 52 

1299.  20.  list  1503  mezi  Jindř.  Donátem  a  lidmi  Donínského  z  Dolanek  o  pych 53 

1300.  20.  list.  1503  mezi  Janem  z  Doudleb  a  Mik.   Holubem  ze  Záchuma  o  pych 53 

1301.  20.  list  1503  mezi  Janem  Pytlíkem  a  Radslavem  z  Šebířova  o  rukojemství 54 

1302.  20.  list.  1503  mezi  Petrem  z  Čem.  Blata  a  Petrem  ze  Šternberka  o  zatčení  dvou  bratří  .  55 

1303.  20.  list  1503  mezi  Yácl.  Roztockým  a  Mandalenou  z  Habřiny  o  dluh 56 

1304.  21.  list  1503  mezi  Jindř.  Mičanem  a  Sezemy  z  Ouštku  o  žháře 56 

1305.  24.  list  1503  mezi  Burianem  Haléřem  a  Ctiborem  z  Bukovky  o  pych 57 

1306.  25.  list  1503  mezi  Bohuši.  Rochcem  a  Herm.  z  Janovic  o  nářek  cti 58 

1307.  25.  list.  1503  mezi  Johannou  z  Krajku  a  čejkou  z  Olbramovic  o  zranění 58 

1308.  25.  list  1503  mezi  Janem  z  Eříčova  a  Dorotou  Peštalkou  o  dluh 59 

P&honové  a  nálezové  h  rohu  Svátosti  1504: 

1309.  20.  dubna  1504  mezi  Dorotou  ze  Stříteže  a  Mrázem  z  Radimovic  o  vůz  krytý     ....  60 

1310.  20.  dubna  1504  mezi  bratřími  z  Gutšteina  a  bratrem  jich  Eristofem  o  majestát   ....  60 

1311.  20.  dubna  1504  mezi  Janem  z  Prahy  a  Eučerou  z  Dřínová  o  dluh 61 

1312.  20.  dubna  1504  mezi  Št  Andělem  z  Ronovce  a  Petrem  Sekyrským  o  pych 62 

1313.  20.  dubna  1504  mezi  Yil.  Henygarem  a  Burianem  ze  Švamberka  o  list 62 

1314.  22.  dubna  1504  mezi  Jitkou  z  Cbotče  a  Zdeňkem  Kačicí  o  dluh 63 

1315.  22.  dubna  1504  mezi  Janem  z  Yrtby  a  Šemianem  z  Radovesic  o  plnění  smlouvy  .    .  64 

1316.  22.  dubna  1504  mezi  Žibřidem  z  Mostku  a  Holubem  ze  Záchuma  o  pych 64 

1317.  22.  dubna  1504  mezi  Ofkou  z  Bozkovic  a  jejími  bratřími  o  věno 65 

1318.  22.  dubna  1504  mezi  Jan.  Řepou  a  Jiř.  Earlíkem  z  Nežetic  o  nářek  cti 66 

1319.  23.  dubna  1504  mezi  Dorotou  z  Yeletic  a  Annou  Sudlicovou  z  Ledeč  o  rčení 67 

1320.  [23.  dubna]  1504  mezi  Dorotou  Stříbrnou  a  Zdeňkem  z  Eopidlna  o  rčení      67 

1321.  23.  dubna  1504  mezi  Dorotou  z  Eošíně  a  Eateřinou  z  Eošíně  o  věno 68 

1322.  [23.  dubna]  1504  mezi  Dorotou  z  Yilhartic  a  Janem  odtudž  o  zdržení  smlouvy     ....  68 

1323.  23.  dubna  1504  mezi  Jindř.  z  Nebilova  a  Janem  z  Merklína  o  nářek  cti 69 

1324.  23.  dubna  1504  mezi  Jindř.  z  Nové  Ysi  a  rychtářem  Miličínským  o  zbití  služebníka    .    .  70 

1325.  23.  dubna  1504  mezi  Litvínem  ze  Zahrádky  a  Eateř.  z  Yeletic  o  vraždu 70 

1326.  23.  dubna  1504  mezi  Zd.  Lvem  z  Rožmitálu  a  Johankou  odtudž  o  plnění  smlouvy  ...  71 

1327.  23.  dubna  1504  mezi  Yáclavem  sladovníkem  a  převorem  Maltézským  o  nářek  ctí      ...  72 

1328.  23.  dubna  1504  mezi  Yácl.  Čáslavským  a  sirotky  Jana  Muttrplosa  o  bibli 72 

1329.  23.  dubna  1504  mezi  Yácl.  Eulatou  z  Elatov  a  konšely  z  Přeštic  o  dluh  za  pivo    ...  73 

1330.  23.  dubna  1504  mezi  Yácl.  Tvochem  a  Yácl.  z  Horňátek  o  nezdržení  smlouvy 74 

1331.  [23.  dubna]  1504  mezi  Yácl.  z  Teplé  a  Janem  Šmerhovským  o  nářek  ctí 75 


Registra  soudu  komorního.  549 

Str. 

1332.  23.  dubna  1504  mezi  Litvínem  ze  Zahrádky  a  lidmi  Ploskovskými  o  vraždu  otce  jeho  .    .  75 

1333.  24.  dubna  1504  mezi  Eateř.  Jehňátkovou  a  Bern.  Vlachem  o  listy 76 

1334.  24.  dubna  1504  mezi  Johannesem  ze  Skalice  a  klást.  Sedleckým  o  svěřené  peníze    ...  77 

1335.  24.  dubna  1504  mezi  Dobeši  z  Yesec  a  městem  Enínem  o  vězně 78 

1336.  [24.  dubna  1504]  mezi  Janem  z  Bysně  a  obcí  Slánskou  o  pych 79 

1337.  24.  dubna  1504  mezi  Martinem  Ševcem  a  Eamejckými  z  Polóratic  o  pych  . 79 

Sudou  z  Kunratic  a  děkanem  Litoměřickým  Žákem  o  nářek  cti  .    .  80 
Salomenou  z  Meěkova  a  rukojmími  za  manžela  jejího  o  věno  .    .      80 

Eliškou  z  Podvině  a  Johannou  z  Tajné  o  nářek  cti 81 

Eunkou  Kroskovou  a  Jakubem  Kraj  sou  o  totéž 81 

Eunrádem  z  Grrttnheimu  a  měšťany  Enínskými  o  totéž 82 

Janem  ze  Sovojevic  a  Yácl.  Elusákem  o  totéž •    ...  83 

1344.  25.  dubna  1504  mezi  Janem  z  Dubce  a  Yácl.  Firšicem  o  totéž 83 


1338.  24.  dubna  1504  mezi 

1339.  24.  dubna  1504  mezi 

1340.  24.  dubna  1504  mezi 

1341.  25.  dubna  1504  mez 

1342.  25.  dubna  1504  mezi 

1343.  25.  dubna  1504  mez 


1345.  25.  dubna  1504  mezi 

1346.  25.  dubna  1504  mezi 

1347.  25.  dubna  1504  mezi 

1348.  25.  dubna  1504  mezi 

1349.  25.  dubna  1504  mezi 

1350.  25.  dubna  1504  mezi 


týmiž  o  totéž 84 

Janem  z  Bezejovic  a  Janem  Maceškou  o  poddaného 84 

Janem  z  Bezejovic  a  Bohunkem  z  Bedřichovic  o  loupež 85 

Martinem  Hamzou  a  Janem  Škrhou  o  listy 86 

obcí  Slánskou  a  Janem  z  Bysně  o  pych 86 

Yítem  Strakovým  z  Enína  a  sousedy  odtudž  o  nářek  cti     ....  87 


1351.  [25.  dubna]  1504  mezi  Hamzou  ze  Zábědovic  a  Tychtou  z  Ještětic  o  dluh 88 

P&honové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  1505. 

1352.  12.  list.  1505  mezi  Robenhauptem  ze  Suché  a  Janem  Bělohlavem  o  plnění  smlouvy     .    .  88 

1353.  12.  list.  1505  mezi  Mik.  z  Trnce  a  Johannesem  ze  Skalice  o  dluh 89 

1354.  13.  list.  1505  mezi  Annou  z  Drchlavy  a  Janem  Yrbíkem  o  odkaz 89 

1355.  13.  list.  1505  mezi  knězem  Mrzákem  z  Miletínka  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  nábytky  .    .  90 

1356.  13.  list.  1505  mezi  Salomenou  z  Mečkova  a  rukojmími  za  muže  jejího  o  věno      ....  90 

1357.  13.  list.  1505  mezi  Mat.  Libákem  a  Albr.  z  Šternberka  o  nářek  cti 91 

1358.  14.  list.  1505  mezi  Chodaurem  z  Lokte  a  Jindř.  z  Einsiedle  o  obilí 92 

1359.  14.  list.  1505  mezi  Bernard.  Ylachem  a  Yácl.  Jehňátkem  o  pych 93 

1360.  14.  list  1505  mezi  Barborou  z  Yrchlabí  a  městem  Dvorem  o  svrchky 93 

1361.  14.  list.  1505  mezi  Eunrádem  z  Grttnheima  a  Yondráčkem  z  Enína  o  lov 94 

1362.  14.  list.  1505  mezi  Eunr.  z  Grtlnheima  a  měšťany  z  Enína  o  ukládání  o  život    ....  94 

1363.  14.  list.  1505  mezi  Johankou  z  Horsic  a  Ješkem  ze  Strojetic  o  pych 95 

1364.  15.  list.  1505  mezi  Yácl.  Erálovským  a  Yácl.  Yencelíkem  o  dopomoc  k  penězům  ....  95 

1365.  15.  list.  1505  mezi  Petrem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Janem  o  dluh 96 

1366.  15.  list.  1505  mezi  Dorotou  Eřížalovou  a  farářem  Jílovským  o  rčení 97 

1367.  15.  list.  1505  mezi  Eateřinou  ze  Sobětic  a  Yácl.  odtudž  o  podíl  po  otci 97 

1368.  15.  list.  1505  mezi  Chodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  rčení 98 

1369.  17.  list.  1505  mezi  Eateř.  z  Eošině  a  Burianem  ze  Sloupna  o  dluh 99 

1370.  17.  list.  1505  mezi  Janem  z  Eříčova  a  Dorotou  z  Eošině  o  dluh 99 

1371.  17.  list.  1505  mezi  Markétou  z  Eňovic  a  Mandalenou  písařovou  o  skvosty 100 

1372.  17.  list.  1505  mezi  radou  Starého  města  Praž.  a  Eutnohorskou  o  výsady 100 

1373.  17.  list.  1505  mezi  některými  kláštery  Praž.  a  Dorotou  ze  Stranová  o  odkazy  ....    101 

1374.  17.  list.  1505  mezi  YaĎkem  z  Hněvčevsi  a  Prokopem  z  Holohlav  o  dobytek  a  j.  •    .    .    102 

1375.  [17.  list.]  1505  mezi  Yácl.  Satanéřem  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  grunty 102 

1376.  18.  list.   1505  mezi  Jiř.  ze  Sulevic  a  Zbyňkem  z  Chýš  o  rčení 103 

1377.  19.  list.  1505  smlouva  sněmovní  Jiř.  z  Gutšteina  o  srovnání  s  knížaty  Míšen 103 

1378.  19.  list.  1505  obecný  nález  soudu  komor.,  že  pře  o  čest  a  vraždu  patří  k  soudu  zem.  .    104 

1379.  20.  list.  1505  mezi  klást.  Slovanským  u  Menším  městem  Pr.  o  plat  z  krámů     ....    104 


550  Sejstřík  písemnosti: 

m 

Sir. 

1380.  20.  list.  1505  mezi  týmiž  o  dědiny  a  úroky  vo  Větším  Jenči 104 

1381.  20.  list  1505  ohlášeni  Prokopa  z  Lukovce  na  sněme,  že  není  slibem  zavázán    ....  105 

Plíhonové  a  nálezové  k  rohu  Svátosti  1506: 

1382.  25.  dubna  1506  mezi  Jeron.  z  Eynastu  a  Bořivojem  z  Donína  o  nezdrženi  smlouvy     .  105 

1383.  25.  dubna  1506  mezi  Janem  z  Dubce  a  městem  Vyšehradem  o  povoz  stavený  ....  106 

1384.  25.  dubna  1506  mezi  Václavem  Veselíkcm  a  měšfany  Nového  města  Praž.  o  peníze  .    .  108 

1385.  [25.  dubna]  1506  mezi  Oldř.  z  Hardeku  a  Wolfem  z  Janovic  o  list 108 

1386.  27.  dubna  1506  mezi  Břekovcem  z  Ostromeče  a  Viktorínem  ze  Všehrd  o  nářek  cti  .    .  109 

1387.  27.  dubna  1506  mezi  týmiž  o  totéž 110 

1388.  27.  dubna  1506  mezi  Kateř.  z  Mansdorfu  a  Sekerkou  ze  Sedčic  o  rukojemství     .    ...  110 

1389.  27.  dubna  1506  mezi  Jindř.  z  Kostelce  a  Vostrovcem  z  Královic  o  splněni  smlouvy  .    .  111 

1390.  27.  dubna  1506  mezi  Jindř.  z  Běšin  a  Jindř.  z  Březí  o  desátky  z  popluží 111 

1391.  27.  dubna  1506  mezi  týmiž  o  desátky  ze  vsí 112 

1392.  27.  dubna  1506  mezi  Pavlem  Malovcem  a  Janem  z  Březí  o  pobrání  statku 112 

1393.  28.  dubna  1506  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  a  Jak.  Hupaufem  o  Libčeves 114 

1394.  28.  dubna  1506  mezi  Jiřím  z  Šanova  a  Albr.  Hořešovcem  o  dluh 114 

1395.  28.  dubna  1506  mezi  Janem  Votlučkou  a  Bob.  Vrchotou  o  dluh 115 

1396    28.  dubna  1506  mezi  Jak.  Pehemem  a  Kadaňskými  o  statek 116 

1397.  28.  dubna  1506  mezi  Janem  Leidichem  a  bratřimi  z  Hrušová  o  pych 117 

1398.  28.  dubna  1506  mezi  Janem  z  Klenového  a  Janem  z  Cirmperku  o  plnění  smlouvy    .    .  117 

1399.  28.  dubna  1506  mezi  Markétou  z  Byšic  a  rukojmími  o  věno 118 

1400.  28.  dubna  1506  mezi  Václ.  z  Kolovrat  a  Starým  městem  Praž.  o  postavení  žida  .    .    .  119 

1401.  28.  dubna  1506  mezi  Václ.  cechem  a  sirotky  po  Zd.  z  Hnstiřan  o  dluh 119 

1402.  28.  dubna  1506  mezi  Mat.  Libákem  a  pány  z  Gutšteina  o  dluh  za  službu 120 

P&honové  a  nálezové  k  rohu  sv.  Martina  1506: 

1403.  12.  list.  1506  mezi  Divišem  z  Poličan  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  rčení 121 

1404.  12.  list.  1506  mezi  Václ.  Roztockým  a  Václ.  z  Tezová  o  rukojemství 121 

1405.  12.  list.  1506  mezi  Václ.  Štrabochem  a  Vlaštkem  z  Voděrad  o  dluh 122 

1406.  12.  list.  1506  mezi  Václ.  Přechem  a  bratřimi  z  Dobrše  o  pych 123 

1407.  13.  list  1506  mezi  Janem  Ovčičkou  a  Václ.  z  Nehvizdek  o  základ  propadlý 123 

1408.  13.  list.  1506  mezi  Janem  z  Hrušová  a  Janem  Leidichem  o  totéž 124 

1409.  13.  list.  1506  mezi  Kučerou  z  Dřínová  a  Jiř.  z  Kolovrat  o  svrchky 125 

1410.  13.  list.  1506  mezi  bratřimi  ze  Žďáru  a  Chotky  z  Vojnína  o  pych 125 

1411.  13.  list.  1506  mezi  bratřimi  z  Malejova  a  Mik.  Karlíkem  o  svěřené  peníze 126 

1412.  14.  list.  1506  mezi  Bob.  Vrchotou  a  Janem  Kostkou  o  rčení 127 

1413.  14.  list.  1506  mezi  Ctiborem  z  Kestřan  a  Adamem  z  Drahonic  o  kmetničnu     ....  127 

1414.  14.  list.  1506  mezi  Dorotou  ze  Zahrádky  a  Benešem  ze  Sendražic  o  dluh 128 

1415.  14.  list.  1506  mezi  Janem  z  Šontálu  a  Jetřichem  z  Gutšteina  o  smlouvu 129 

1416.  14.  list.  1506  mezi  Janem  Hořanským  a  Chomutovským  rychtářem  o  list 129 

1417.  14.  list.  1506  mezi  Janem  Škorní  a  Mik.  apatekářem  Praž.  o  peníze 130 

1418.  14.  list.  1506  mezi  Markétou  z  Klinšteina  a  Kateř.  z  Kolovrat  o  dluh 130 

1419.  14.  list.  1506  mezi  Václavem  Veselíkem  a  Janem  Hájkem  z  Prahy  o  dědictví   ....  131 

1420.  14.  Hst.  1506  mezi  Oldř.  z  Homberku  a  Václ.  Vencelíkem  o  dluh 132 

1421.  14.  list.  1506  mezi  Václ.  z  Polák  a  Prokopem  z  Jezvec  o  svrchky 132 

1422.  14.  list.  1506  mezi  Jiřím  Wikhartem  a  Janem  z  Rabšteina  o  pych 132 

1423.  16.  list.  1506  mezi  Divišem  z  Doudleb  a  bratrem  jeho  Janem  o  list  trhový 133 

1424.  16.  list.  1506  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  a  Václ.  z  Vrabí  o  pych 133 

1425.  16.  list.  1506  mezi  Jindř.  ze  Slatiny  a  bratřimi  z  Roupova  o  pych 134 


Registra  soudu  Jcomomího. 


651 


1426. 
1427. 
1428. 
1429. 
1430. 
1431. 
1432. 
1433. 
1434. 
1436. 


16.  list.  1506  mezi 
16.  list.  1506  mezi 
16.  list.  1506  mezi 
16.  list.  1506  mezi 
16.  list  1506  mezi 
16.  list.  1506  mezi 

16.  list.  1506  mezi 

17.  list.  1506  mezi 
20.  list.  1506  mezi 
1506  mezi  Ctiborem 


Jarošem  z  Tynišf  a  Hynkem  z  Waldšteina  o  sukno  .  .  . 
Janem  z  Doudleb  a  Oldř.  z  Mezného  o  list  svěřený  .  . 
Petrem  Kučerou  a  pány  z  Šternberka  o  Lešany  .... 
Zd.  z  Kopidlna  a  Mik.  Trčkou  ml.  o  rychtáře  ze  Žlunic 

týmiž  o  rukojmí  ze  Záhornic 

Yácl.  Lekšem  a  Sigmundcm  z  Doubravan  o  rčení  .  .  . 
dvěma  Pražany  a  Bobusl.  z  Vojnína  o  dopomáháni  práva 
Sudou  z  fienec  a  Alexiem  z  Bonšperka  o  nářek  cti  •  . 
knězem  Janem  z  Vratu  a  Havlem  z  Šebířova  o  dědiny  . 
z  Bukovky  a  klášterem  Slovanským  o  smlouvu   .... 


Str. 

135 
135 
136 
137 
137 
138 
139 
139 
139 
140 


P&hanové  a  náUeové  k  rohu  sv,  Martina  1507: 


1436.  13.  list.  1507  mezi  Janem  z  Lažan  a  Mandelenou  z  Vrtby  o  pych 140 


1437. 
1438. 
1439. 
1440. 
1441. 
1442. 
1443. 
1444. 
1445. 
1446. 
1447. 
1448. 
1449. 
1450. 
1451. 
1452. 
1453. 
1454. 
1455. 
1456. 
1457. 
1458. 
1459. 
1460. 
1461. 
1462. 
1463. 
1464. 


6.  kv. 
6.  kv. 

6.  kv. 
6.  kv. 
6.  kv. 
6.  kv. 
6.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 
8.  kv. 

8.  kv. 

9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 
9.  kv. 


1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 
1508 


mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
mezi 
me^i 
mezi 


PAhonové  a  ndlegové  k  roku  Svátosti  1508: 

Kateřinou  z  Žirovnice  a  Oldř.  z  Waldéka  o  svrchky 

Jindř.  z  Hodějova  a  Mik.  z  Kozého  o  koně 

Janem  z  Pairu  a  Jindř.  Kladivou  o  koně 

Janem  Šubou  a  Adamem  z  Drahonic  o  smlouvu 

týmiž  o  svrchky 

Václ.  Jehňátkem  a  Mik.  Světlíkem  o  klenoty 

Albr.  Hořešovccm  a  Markétou  z  Těchovic  o  rčení 

Benešem  ze  Sendražic  a  Matějem  Šaškem  o  plnění  smlouvy  .    .    . 

Kašparem  ze  Zon  a  Markétou  z  Byšic  o  věno 

Mandalenou  z  Vrtby  a  Eliškou  z  Lešan  o  peníze 

Martinem  Laudátem  a  Fridrichem  z  Tetova  o  manželku 

Opiem  z  Fictum  a  městem  Kadaní  o  pacholka 

týmiž  o  mistra  Jiříka 

týmiž  o  postavení  souseda  pro  pych 

týmiž  o  pacholka 

Severinem  z  Prahy  a  Matějem  Bílým  Knížetem  o  rčení      .    .    .    . 
knězem  Samuelem  z  Rysmburka  a  Hradcem  Králové  o  pozůstalost 

Václ.  z  Krsovic  a  bratřími  Škrovady  o  slib  otce  jich 

Václ.  Lekšem  z  Nymburka  a  Si^.  z  Doubravan  o  rčení   .    .    .    . 

Václ.  z  Hobšovic  a  Anežkou  z  Cečelic  o  rčení 

Jindř.  z  Kopidlna  a  Zdeňkem  odtudž  o  pobrání  svrchků    .    .    .    . 

Jiříkem  z  Kosíkova  a  bratry  Saky  z  Bohnňovic  o  obili 

Havlem  z  Bytězův  a  Petrem  Doubravským  o  rukojemství   .    .    .    . 

Markétou  Jednorožcovou   a  Janem  z  Šternberka  o  dluh 

Opiem  z  Fictum  a  městem  Kadaní  o  pych 

Petrem  z  Hobšovic  a  Anežkou  z  čečelic  o  peníze 

Zd.  Malovcem  a  Janem  z  Švamberka  o  pych  Dračovských  .    .    .    . 
Václ.  z  Krsovic  a  Svatbou  z  Otradovic  o  dluh 


141 
142 
142 
143 
143 
144 
146 
146 
147 
147 
148 
148 
149 
149 
149 
150 
151 
151 
152 
152 
153 
154 
154 
155 
156 
156 
157 
157 


P&honové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  1508: 

1465..  13.  list.  1508  mezi  Václ.  ze  Solopisk  a  Čabelickým  ze  Soutic  o  manželku    .    . 

1466.  13.  list.  1508  mezi  proboštem  Boleslavským  a  Mandalenou  ze  Strašnic  o  odkaz 

1467.  14.  list.  1508  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  Petrem  Víčkem  o  Malešov     .    .    . 

1468.  14.  list.  1508  mezi  Kateř.  Sýkorkou  a  Jeronýmem  z  Mostu  o  základ  propadený 


158 
159 
159 
160 


552 


Rejstřík  písemností : 


1469. 
1470. 
1471. 
1472. 
1473. 
1474. 
1476. 
1476. 
1477. 
1478. 
1479. 
1480. 
1481. 
1482. 
1483. 
1484. 
1485. 
1486. 
1487. 
1488. 
1489. 
1490. 
1491. 
1492. 
1493. 
1494. 
1495. 
1496. 
1497. 
1498. 
1499. 
1500. 
1501. 
1502. 


14.  list. 

14.  list 

14.  Ust. 

14.  list. 

14.  list. 

15.  list. 
15.  list 
15.  list. 
15.  list 
15.  list 
15.  list 
15.  list 
15.  list 
15.  list. 
15.  list 
15.  list. 
15.  list 

15.  list 

16.  list 
16.  list 
16.  list 
16.  list 

16.  list 

17.  list 
17.  list 
17.  Ust 
17.  list 
17.  list 
17.  Hst 

17.  list 

18.  list 
18.  list 
18.  list 
18.  list 


1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

15C8 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

1508 

mezi 

Jiř.  Wikhartem  a  Janem  z  Rabšteina  o  pych 

Hans  Trojem  a  Kostkou  z  Postupic  o  smlouvn 

Ofkon  ze  Lhoty  a  Eatefínou  z  Nemysle  o  dluh 

Petrem  z  Pohnáni  a  Vavřincem  Ševcem  o  peníze  sirotčí  •    .    .    . 

Vád.  z  Roupova  a  Jetřichem  z  Gutšteina  o  dluh 

Jindř.  z  Kostelce  a  Zd.  z  Kopidlna  o  nezdržení  smlouvy    .    .    . 
Janem  z  Hrušová  a  Leidichem  z  čečelic  o  plnění  smlouvy  .    .    . 

Janem  z  Lobkovic  a  městem  Slaným  o  pych 

Janem  z  Landšteiua  a  Janem  z  Klinšteina  o  pych 

Markétou  ze  Slavíkova  a  Janem  z  Postupic  o  plnění  smlouvy     . 

Petrem  Haléřem  a  Václ.  z  Vrchlabí  o  rčení 

Zo.  z  Kopidlna  a  Janem  ze  Záp  o  vydání  peněz  . 

Otíkem  z  Veselíce  a  Vil.  z  Koutů  o  rčení 

Ladslavem  ze  Šternberka  a  pány  z  Outšteina  o  rukojemství   .    . 
Albr.  Rendlem  z  Oušavy  a  Kryštofem  z  Outšteina  o  rukojemství 

Václ.  z  Olbramovic  a  Petrem  z  Pohnání  o  kšaft 

Vil.  z  Koutův  a  kněžnami  z  Minsterberka  o  půhon  k  svědomí    . 

Bohuši.  Vrchotou  a  Janem  z  Postupic  o  dluh 

Jiříkem  z  Kosíkova  a  Tvochem  z  Nedvíkova  o  dluh 

Hynkem  z  Waldšteina  a  poddanými  o  pych 

Havlem  Doktůrkem  a  Jindř.  z  Kopidlna  o  pych 

Mandalenou  z  Třibřich  a  Barborou  z  Ostrova  o  odkaz    .... 

Vil.  z  Koutův  a  Jiř.  Vraždou  o  půhon  k  svědomí 

Dorotou  z  Košíně  a  Annou  ze  Strážnice  o  dluh 

Jiř.  Šrámkem  a  Vojtěchem  ze  Psář  o  dluh 

Janem  z  Postupic  a  Jakubem  z  Mostu  o  stříbro 

Janem  Hrabaní  a  Janem  Krupým  o  dluh 

Matoušem  z  Blatné  a  Apolonem  z  Jobec  o  smlouvu 

Ofkou  z  Kuncdorfn  a  Janem  z  Kácova  o  odkaz 

Václ.  Mandelíkem  a  rychtářem  z  Volanic  o  peníze 

bratřím!  z  Nehvizdek  a  rukojmími  Kateřiny  odtudž  o  věno     .    . 

Johankou  z  Libošovic  a  Bohuši.  Břekovcem  o  statek 

Johankou  ze  Skalky  a  Lidmilou  z  Bisenburka  o  truhlici     .    .    . 
Voršilou  Veselíkovou  a  Janem  Hájkem  o  podíl 


Str. 

160 
161 
162 
162 
163 
164 
164 
165 
165 
166 
167 
167 
168 
169 
169 
169 
170 
170 
171 
172 
172 
173 
174 
174 
175 
176 
176 
176 
177 
178 
179 
179 
180 
181 


Pňhonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  1509: 


1503. 
1504. 
1505. 
1506. 
1507. 
1508. 
1509. 
1510. 
1511. 
1512. 
1513. 
1514. 
1515. 
1516. 
1517. 


12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 
12.  list 

12.  list 

13.  list 


1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 
1509 


mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mezi 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 


Ad.  Rouzínem  ze  Bzí  a  Ekhartem  z  Ortvinovic  o  pych 
Kateř.  z  Hlivojed  a  Jeronýmem  ze  Skuhrova  o  krčmáře 
Dorotou  ze  Sudomíře  a  Maruší  z  Neprochov  o  pych    • 
Janem  z  Radce  a  Sigm.  Číčem  z  Nemyčevsi  o  dluh     . 
Janem  ze  Vchynic  a  Hroznatou  z  Vrtby  o  dluh  •    .    . 
Janem  ze  Vchynic  a  Kateř.  Sýkorovou  z  Prahy  o  dluh 
Mik.  Trčkou  ml.  a  Janem  z  Raškovic  o  pych  .... 
Mik.  Trčkou  a  administrátorem  podobojí  o  kněze    .    .    , 
Mandalenou  z  Roztok  a  Štěpánem  Střelou  o  rukojemství 

Markétou  z  Byšic  a  Sigm.  z  Duban  o  věno 

Mandalenou  z  Roztok  a  Václ.  ze  Svinař  o  totéž  •  .  . 
Mandalenou  z  Roztok  a  Zd.  z  Kladna  o  totéž  .  .  . 
městem  Pískem  a  Adamem  z  Drahonic  o  pych  .  .  . 
Mandalenou  z  Roztok  a  Střelou  z  Rokyc  o  věno  .  . 
čeňkem  z  Barchova  a  Bohuňkem  Špínou  o  rčení     .    . 


182 
182 
183 
184 
184 
185 
186 
186 
187 
188 
189 
189 
190 
191 
191 


Registra  soudu  komorního.  553 

Str. 

1518.  13.  list.  1509  mezi  Eliškou  z  Jelée  a  Oldř.  Popelem  o  věno 192 

1519.  13.  list.  1509  mezi  Havlem  z  Kamenice  a  Dorotou  Peštalkou  o  dluh 193 

1520.  13.  list.  1509  mezi  Jakoubkem  z  Bezdědic  a  městem  Berounem  o  saháni  v  soudní  moc  •  193 

1521.  13.  list.  1509  mezi  Markétou  z  Ghráněc  a  Felixem  z  Mělnic  o  rčení 194 

1522.  13.  list.  1509  mezi  Markétou  z  Byšic  a  Wolfgangem  z  Rachmherka  o  nález      .    .    •    .  195 

1523.  13.  list.  1509  mezi  Sigm.  z  Bezdědic  a  Jindř.  z.Hudoya  o  pych 196 

1524.  14.  list.  1509  mezi  Apolenou  Nožířkou  a  Jetřichem  z  Grutšteina  o  smlouvu 197 

1525.  14.  list.  1509  mezi  Annou  z  Risenburka  a  Yoršilou  z  Euncdorfu  o  dědictví 197 

1526.  14.  list.  1509.  mezi  týmiž  o  svrchkj  a  klenoty 199 

1527.  14.  list.  1509  mezi  Benešem  z  Vranova  a  Zdislavem  ze  Žlunic  o  dluh 200 

1528.  14.  list.  1509  mezi  Jak.  z  Lestkova  a  Sigm.  odtudž  o  klenoty 200 

1529.  14.  list.  1509  mezi  Janem  z  Eounic  a  Alšem  z  Chřenovic  o  vězně 201 

1530.  14.  list.  1509  mezí  Janem  Mrakešem  a  Janem  z  Ersovic  o  smlouvu 202 

1531.  14.  list  1509  mezi  Litmírem  z  Háje  a  Eateř.  Minsterberskou  o  klisny      ......  202 

1532.  14.  list.  1509  mezi  Martinem  M^jšnarem  a  Markétou  z  Ajtenburka  o  dluh    .    .        .    .  203 

1533.  14.  list.  1509  mezi  Yácl.  z  Roupova  a  Sigm.  z  Lestkova  o  peníze  svěřené 203 

1534.  15.  list.  1509  mezi  Anežkou  z  Čečelic  a  Mandalenou  z  Vrtby  o  dluh 204 

1535.  15.  list.  1509  mezi  Bohuši.  Vrchotou  a  Václ.  Mouřenínem  o  smlouvu 205 

1536.  15.  list.  1509  mezi  Ctiborem  z  Chřenovic  a  Leptějem  z  Heroltic  o  rčení 206 

1537.  15.  list.  1509  mezi  Hanušem  z  Chebu  a  Šliky  z  Holejče  o  dluh 207 

1538.  15.  list.  1509  mezi  Jak.  z  Lestkova  a  Sigm.  odtudž  o  vozy  a  koně 207 

1539.  15.  list.  1509  mezi  Václ.  z  Vrchlabí  a  Ondř.  Měšečníkem  o  listy 208 

1540.  16.  list.  1509  mezi  Špínou  z  Jenišovic  a  Janečkem  z  Jíkve  o  klisny 209 

1541.  16.  list.  1509  mezi  Vil.  z  Pemšteina  a  Svitákem  z  Landšteina  o  poddaného 210 

1542.  16.  list.  1509  mezi  Jiř.  Bradáčem  a  Haškem  z  Wartenberka  o  odkaz 211 

1543.  16.  list.  1509  mezi  Janem  z  Dube  a  městem  českým  Brodem  o  statek 212 

1544.  16.  list.  1509  mezi  Matějkou  z  Týna  a  Janem  z  Šternberka  o  dluh 213 

1545.  16.  list.  1509  mezi  Václ.  z  Polanky  a  městem  Táborem  o  dluh 213 

1546.  16.  list.  1509  mezi  Václ.  Bradáčem  a  Michalem  Slavatou  o  psance 214 

1547.  16.  list.  1509  mezi  Vítem  z  Prahy  a  Jakubem  odtudž  o  smlouvu 215 

Svědomí  k  roku  Svátosti  1510: 

1548.  22.  ún.  1510  mezi  Markvartem  z  Kraselova  a  Přechem  z  Češtíc  o  lov 216 

1549.  26.  ún.  1510  mezi  Janem  z  Bozkovic  a  Markvartem  z  Dalemiřic  o  zbroj 217 

1550.  1.  bř.  1510  mezi  Barborou  z  Hostinného  a  Haškem  z  Wartenberka 2^17 

1551.  7.  bř.  1510  mezi  Řeh.  Hrubým  z  Jeleni  a  farářem  Eostoloprtským  o  dluh 218 

1552.  12.  bř.  1510  mezi  Markétou  Nadřencovou  a  Fabiánem  z  Litoměřic  o  peníze      ....  218 

1553.  20.  bř.  1510  mezi  Job.  Eapříkovou  a  Jindř.  z  Eonecchlumi  o  skvosty 222 

1554.  3.  dub.  1510  mezi  Barborou  z  Hostinného  a  Haškem  z  Wartenberka  o  odkaz   ....  222 

1555.  8.  dub.  1510  mezi  městem  Prachaticemi  a  Vil.  z  Byčic  o  zloděje 223 

1556.  10.  dub.  1510  mezi  Pesíkem  z  Eomárova  a  Václ.  z  Lobkovic  o  louky 225 

1557.  10.  dub.  1510  mezi  Maní  z  Lukavce  a  Pavlem  z  Jemníka  o  dluh   •     • 227 

1558.  10.  dub.  1510  mezi  Jiř.  Šalomounem  a  Václ.  z  Pacova  rektorem  univers,  o  kšaft     .    .  227 

1559.  10.  dub.  1510  mezi  Annou  Šalomounovou  a  Václ.  z  Pacova  o  dědictví 229 

1560.  11.  dub.  1510  mezi  Čabelickým  ze  Soutic  a  Václ.  ze  Solopisk  o  manželku 230 

1561.  11.  dub.  1510  mezi  Mik.  z  Jenišovic  a  VácL  ze  Solopisk  o  manželku 230 

1562.  11.  dub.  1510  mezi  Jaroslavem  z  Vřesovic  a  Děpoldem  z  Lobkovic  o  poddané  ....  230 

1563.  11.  dub.  1510  mezi  Oldř.  Popelem  a  Jindř.  z  Vojislavic  o  platy  poddaných 231 

1564.  11.  dub.  1510  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  a  Jaroši,  z  Vřesovic  o  pacholka     ....  234 

1565.  12.  dub.  1510  mezi  Hanušem  z  Molkovic  a  Kateř.  z  Efeldu  o  odkaz 235 

1566.  12.  dub.  1510  mezi  Jiř.  ^  ir^dšteius^  a  Peltem  Škorni  o  posla 235 


ArchiY  Caký  XIII. 


70 


554  Rejstřík  písemností: 

Str. 

1567.  12.  dub.  1510  mezi  Blažkem  konvářem  a  Blažkem  Hrábím  o  sázku 236 

1568.  [12.  dub.  1510  mezi  Janem  Vrchotou  a  Jindř.  z  Hodějova  o  právo 237 

1569.  12.  dub.  1510  mezi  Václ.  Přechem  a  bratřími  z  Kraselova  o  lov 240 

1570.  12.  dub.  1510  mezi  Sigm.  Číčem  a  Vilem  pisařem  o  clo 241 

1571.  12.  dub.  1510  mezi  Janem  Eamaykem  a  Barborou  z  Harasova  o  kšaft 242 

1572.  12.  dub.  1510  mezi  Alžbětou  z  ffebska  a  Jauem  z  Kestřan  o  požár 242 

1573.  [12.  dub.]  1510  mezi  Jiřím  Šedívkem  a  Vrcbotou  o  svědectví 243 

1574.  12.  dub.  1510  mezi  Křížkem  zlatníkem  a  Yácl.  z  Drahonic  o  věci  pfijčenó 244 

1575.  12.  dub.  1510  mezi  bratřími  ze  Šumburka  a  Janem  odtudž  o  peníze 244 

1576.  [12.  dub.]  1510  mezi  Jindř.  z  Waldšteina  a  Kateř.  z  Efeldu  o  meze 245 

1577.  12.  dub.  1510  mezi  Jindř.  z  Ledeč  a  Janem  z  Ledeč  o  grunt 252 

1578.  [12.  dub.]  1510  mezi  Šťastným  ze  Sluh  a  Janem  z  Konárovic  o  purkrabství 252 

1579.  [12.  dub.]  1510  mezi  Křížem  z  Kutné  Hory  a  Václ.  Lysým  o  lůn 253 

1580.  12.  dub.  1510  mezi  Jiř.  z  Malšína  a  Kunšem  Černínem  o  dlub  ze  hry 254 

1581.  12.  dub.  1510  mezi  Anežkou  Lešansl^ou  a  Mandelenou  z  Vrtby  o  peníze 255 

1582.  12.  dub.  1510  mezi  Fabiánem  z  Litoměřic  a  Markétou  Nadřencovou  o  peníze   ....  255 

1583.  12.  dub.  1510  mezi  Alenou  Machkovou  a  Mik.  Pecingarem  o  kožich 256 

1584.  12.  dub.  1510  mezi  Janem  knězem  v  Boleslavi  a  Zd.  z  Prorubě  o  vzatky      257 

1585.  12.  dub.  1510  mezi  Václ.  Jehňátkou  a  JiHkem  Jiskrou  o  dluh 258 

1586.  [12.  dub.]  1510  mezi  bratřími  z  Hrušová  a  Janem  Zápským  a  j.  o  rukojemství    .    .    .  258 

1587.  [12.  dub.]  1510  mezi  Jiř.  z  Dube  a  Bartoškem  z  Prahy  o  dům 259 

1588.  12.  dub.  1510  mezi  Václ.  Vencelíkem  a  Janem  Šmerhovským  o  vinici 261 

1589.  13.  dub.  1510  mezi  Matějem  Břízským  a  Jiř.  Borsem  o  dluh 262 

1590.  13.  dub.  1510  mezi  Václ.  Donátem  a  Chrtem  ze  Rtína  o  nářek  cti 263 

1591.  13.  dub.  1510  mezi  Janem  Strachotou  a  Heřra.  z  Rychnova  o  dluh  za  plod 263 

1592.  13.  dub.  1510  mezi  Václ.  Žlabecským  a  Mečířem  z  Litoměřic  o  víno 264 

1593.  13.  dub.  1510  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  Janem  z  Kácova  o  rukojemství     ....  264 

1594.  13.  dub.  1510  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  a  Vratislavem  z  Mitrovic  o  pytláka  ....  265 

1595.  13.  dub.  1510  mezi  Janem  z  Kamenné  Lhoty  a  bratřími  z  Oudimě  o  výstavky  ....  266 

1596.  13.  dub.  1510  mezi  Wolfem  z  Outšteina  a  Děpoltem  z  Lobkovic  o  do 267 

1597.  13.  dub.  1510  mezi  Albr.  z  Vřesovic  a  Děpoltem  z  Lobkovic  o  ovce 267 

1598.  13.  dub.  1510  mezi  Vil.  z  Byčic  a  Prachatickými  o  vězně 268 

1599.  [13.  dub.]  1510  mezi  bratřími  z  Oudimě  a  Janem  z  Kamenné  Lhoty  o  výstavky   .    .    .  269 

1600.  13.  dub.  1510  mezi  Víškem  z  Veselíce  a  Janem  z  Kácova  o  rukojemství 269 

1601.  13.  dub.  1510  mezi  Jindř.  z  Běšin  a  Apolonem  z  Žehobec  o  vrahy 269 

1602.  13.  dub.  1510  mezi  Vil.  z  Koutův  a  Sigm.  Baršem  z  Kamenice  o  písaře 270 

1603.  13.  dub.  1510  mezi  Johankou  ze  Světí  a  Dorotou  Pehmovou  o  zlodějku 270 

1604.  13    dub.  1510  mezi  Burianem  ze  Švamberka  a  Jiř.  z  Kolovrat  o  věno 271 

1605.  [13.  dub.]  1510  mezi  Jiř.  z  Kosíkova  a  Markétou  z  Libčic  o  dluh 271 

1606.  [13.  dub.]  1510  mezi  Albrechtem  z  Vřesovic  a  Děpoltem  z  Lobkovic  o  ovce      ....  271 

1607.  14.  dub.  1510  mezi  Bohuši,  z  Benešova  a  Krištofem  z  Hermštorfu  o  dluh      ...        .  272 

1608.  14.  dub.  1510  mezi  Apolonem  z  Žehobec  a  Jindř.  z  Běšin  o  vraždu 273 

1609.  [14.  dub.]  1510  mezi  Ofkou  či  Uršilou  a  Annou  z  Rismburka  o  list 273 

1610.  14.  dub.  1510  mezi  městem  Kadaní  a  Janem  z  Lobkovic  o  práva 274 

1611.  15.  dub.  1510  mezi  Bavorem  z  Hustiřan  a  Václ.  Donátem  o  svršky 276 

1612.  15.  dub.  1510  mezi  Pehmem  kupcem  z  Prahy  a  Janem  Škorní  o  peníze 276 

1613.  16.  dub.  1510  mezi  Haškem  z  Wartenberka  a  Lickem  z  Risenburka  o  dědictví     .    .    .  276 

1614.  16.  dub.  1510  mezi  Mik.   z  Jenišovic  a  Václ.  ze  Solopisk  o  manželku 277 

1615.  16.  dub.  1510  mezi  Andělem  z  Ronovce  a  Pavlem  z  Ujezda  o  pytláka 278 

1616.  20.  dub.  1510  mezi  Mik.  ml.  Trčkou  a  Vil.  z  Risenberka  o  vydání  žida 278 


Segistra  soudu  komorního.  555 

Str. 
P&hoHOvé  a  náUKvé  k  rohu  Svátosti  1510: 

1617.  10.  dnb.  1510  mezí  AoDOn  z  Bisenbnrka  a  Uršilon  z  Eancdorfu  o  svrchky  a  peufze    .  379 

1618.  10.  dnb.  1510  mezí  KateF.  ze  Bulíc  a  Jindř.  Amcboa  o  rčení     . 380 

1619.  10.  dnb.  1610  mezi  Jif.  Jiskrou  a  §eb.  z  Waítmile  o  dlah  Afedníka 281 

1620.  10.  dnb.  1510  mezi  Lickem  z  Risenburka  a  Haikem  z  Wartenberka  o  peníze    ....  281 

1621.  10.  dub.  1510  mezi  týmiž  o  totéž 283 

1622.  10.  dnb.  1510  mezi  Janem  z  Eácova  a  BeneSem  ze  Sendraíic  o  věno 283 

1623.  10.  dnb.  1610  mezi  Janem  z  Kácova  a  Ylikem  z  Veselíce  o  totéí 284 

1624.  10.  dab.  1510  mezi  Janem  z  Eácova  a  Vil.  z  Veselice  o  totéž 284 

1626.  10.  dnb.  1510  mezi  Hik.  Trčkon  mL  a  Bernartem  z  WaldSteina  o  plnSni  slíbu     .    .    .  2S4 

1626.  10.  dnb.  1510  mezi  Pavlem  z  Jemniko  a  Máňon  z  Lnkavce  o  úroky 285 

1627.  10.  dub.  1510  mezi  týmiž  o  vriceni  lista 286 

1626.  10.  dnb.  1410  mezi  Petrem  Tracbem  i  Proch  a  Peilkem  z  Eom&rova  o  peníze      .    .    .  366 

1639.  10.  dnb.  1510  mezi  Zdislavem  ze  Žlonic  a  Bencem  zo  Solopisk  o  rnkojemstvf  ....  387 

1630.  10.  dnb.  1510  mezi  bratHmi  z  CbyS  a  Kateřinou  v.  ToclioHc  O  ríeni 288 

1631.  11.  dnb.  1510  mezi  bratřimi  z  Kraselosa  a  Píecliom  z  Ďeatic  o  honba 289 

1632.  11.  dnb.  1510  mezi  Janem  Zvonařem  a  Ctiborem  v.  Chřenovic  o  plněni  slíbn      ....  289 

1633.  II.  dnb.  1610  mezi  Sigm.  Baráem  a  Vil,  z  Koutilv  o  pych 290 

1631.  11.  dub.  1610  mezi  Mirkem  ze  Solopisk  a  Mik.  z  JeniSovic  o  základ 291 

1635.  11.  dab.  1610  mezi  Dršiloa  z  Kocřiovic  a  Albr.  z  Kolovrat  o  peníze  . 291 

1636.  11.  dttb.  1510  mezi  Wolfem  a  Újezdce  a  Wolfem  Dobruliostem  o  dlnh 292 

1637.  13.  dnb.  1610  mezi  Anežkon  z  Čečelic  a  Petrem  z  Holšovic  o  peníze 292 

1638.  13.  dnb.  1510  mezi  Bohnsl.  Chnem  a  VSil.  Donátem  o  slova  hanlivá 293 

1639.  13.  dnb,  1510  mezi  bratHmi  z  Údimě  a  Janem  ze  Uioty  o  výstavky      294 

1640.  13.  dub.  1510  mezi  OniJi^ejem  od  Dnbn  a  Beneiem  z  Jivovice  o  ríenl 296 

1641.  13.  dnb.  1510  mezi  Sigm.  z  Lestkova  a  Jakubem  oiitmiž  o  Snby 296 

1642.  13.  dnb.  1510  mezi  Vil.  z  Byiic  a  městem  l'raiUatii:eiJii  o  pych         296 

1643.  15.  dnb,  1610  mezi  BeJHcbem  -J.  Doupova  a  Žibřidem  ze  Žďára  o  pych 297 

1644.  15.  dub.  1510  mezi  Bohasl.  Vrchotoa  a  Jiř.  Šedlvkem  o  pych     . 298 

1645.  15.  dnb.  1610  mezi  týmiž  o  totéž 299 

1646.  16.  dub.  1510  mezi  Doroton  z  Košíné  a  Václ.  Radimským  o  rčení 299 

1647.  16.  dnb.  1510  mezi  Jindř,  z  Kopidlna  a  Bohnslavem  t  Kunwaldn  o  evrchky      ....  300 

1646.  16.  dub.  1510  mezi  Janem  Zabruským  a  Jaueni  Ra/ickým   o  podíl 301 

1649.  15.  dob.  1510  mezi  Vratislavem  z  Witrovic  a  Děpoliem  -i  Lobkovic  o  pych 302 

1660.  16.  dnb.  1610  mezi  Janem  ze  Vchynic  a  Barborou  z  Prahy  o  dlah 308 

1661.  15.  dub,  1510  mezi  Ofkoa  z  Knncdorfn  a  Janem  z  Eácova  o  svrchky 303 

1652.  15.  dub.  1610  mezi  Vid.  z  Vrchlabi  a  Hynkem  t  Waldšteina  o  pych 305 

1653.  16.  dub.  1510  mezi  Alenoa  z  Norimberka  a  Doroton  odtadž  o  rokojemství 305 

1654.  16.  dub.  1510  mezi  Bartoiem  z  Prahy  a  Jíř.  Berkon  z  Dabé  o  smlonvn 306 

1655.  16.  dnb.  1510  mezi  Doroton  z  Eošfné  a  bratHmi  z  Ronova  o  odkaz 307 

1656.  16.  dub.  1610  mezi  Divišem  z  Hrádku  a  Martinem  ze  Zábědovic  o  smlouvu 808 

1657.  16.  dub.  1510  mezi  Divišem  z  Hrádku  &  Bořkem  z  Poličan  o  totéž 309 

1666.  16.  dub.  1510  mezi  Divišem  z  Hrádku  a  Čeňkem  z  Poličan  o  totéž 309 

1669.  16.  dnb.  1610  mezi  DiviSem  z  Hrádku  a  Janem  ze  Zachraštan  o  totéž 310 

1660.  16.  dnb.  1610  mezi  Fabiánem  z  LitoměHc  a  radou  Litoaií-řickou  o  peníze 811 

1661.  16.  dnb.  1610  mezi  bratHmi  Koci  z  Dobrše  a  Janem  ze  Švamberka  o  véno 311 

1662.  16.  dnb.  1610  mezi  JindF.  z  Vojislavic  a  Oldř.  Popelem  o  penize 312 

1663.  16.  dnb.  1510  mezi  Mik.  z  Robons  a  Janem  Smajkalem  o  plnění  smlouvy 313 

1664.  16.  dab.  1610  mezi  Martou  Sellkovou  z  Prahy  a  Doroton  z  Norimberka  o  dlnh    .    ,    .  316 

1665.  16.  dub,  1510  mezi  Mik.  z  HoHc  a  Divišem  z  Hrádku  o  dluh .  316 

1666.  16.  dub.  1510  mezi  Zd.  ze  Švamberka  a  Balcarem  z  WidrSperku  o  zápis 316 

70* 


556  Eejstřík  písemnosti: 

Str. 

1667.  16.  dub.  1510  mezi  Yácl.  JehĎátkem  a  radou  Starého  města  Praž.  o  truhla 317 

1668.  16.  dub.  1510  mezi  Yácl.  proboštem  ze  Zhoře  a  Oldř.  ze  Dvorce  o  rukojemství    .    .    .  318 

1669.  17.  dub.  1510  mezi  Sezemou  z  Ústi  a  Yácl.  Dědibabským  o  totéž 318 

1670.  17.  dub.  1510  mezi  Sekyrkou  ze  Sedčic  a  Yácl.  Dědibabským  o  totéž 318 

1671.  18.  dub.  1510  mezi  Annou  z  Risenburka  a  Uršilou  z  Euncdorfu  o  dědictví 319 

1672.  18.  dub.  1510  mezi  Janem  Leidichem  a  Janem  z  Hrušová  o  smlouvu 320 

1673.  18.  dub.  1510  mezi  Mat.  Břeským  a  Jiř.  Boršem  z  PraLy  o  dluh •     .    .  320 

1674.  18.  dub.  1510  mezi  Martinem  Hamzou  a  Divišem  z  Hrádku  o  rčení 321 

1675.  18.  dub.  1510  mezi  Yácl.  Mouřenínem  a  Havlem  z  Prahy  o  rčení 322 

1676.  19.  dub.  1510  mezi  Jiř.  Šalomounem  a  Yácl.  z  Pacova  rektorem  univers,  o  kšaft     •    •  322 

1677.  19.  dub.  1510  mezi  Janem  Hrabaní  a  Janem  z  Bohmic  o  dluh 323 

1678.  20.  dub.  1510  mezi  bratřími  z  Waldšteina  a  Bohuši.  Chrtem  o  peníze 324 

Svědomí  k  rohu  sv.  Martina  1510: 

1679.  1.  kv.  1510  mezi  Tobiášem  z  Rybího  a  Abrahamem  ze  Strojetic  o  zranění 325 

1680.  8.  kv.  1510  mezi  Melicharem  Hiršem  a  Hanušem  Hallarem  o  dluh 326 

1681.  24.  kv.  1510  mezi  Jindř.  z  Yojslavic  a  Oldř   Popelem  o  poddané 326 

1682.  24.  kv.  1510  mezi  týmiž  o  tytéž 328 

1683.  17.  čce.  1510  mezi  Janem  z  Radnice  a  Petrem  Rechkem  z  Prahy  o  základ  ....  328 

1684.  24.  čce.  1510  mezi  Eateř.  Kordulovou  a  Jindř.  z  Prahy  o  zranění 329 

1685.  30.  září  1510  mezi  Martinem  HošCálkem  z  Žatce  a  Janem  ze  Strojetic  o  listy  ....  330 

1686.  30.  září  1510  mezi  Sigm.  Škrhou  a  Annou  z  Risenburka  o  dobytek 331 

1687.  2.  říj.  1510  mezi  Alšem  z  Dube  a  Yácl.  ze  Svinař  o  poddaného 332 

1688.  4.  říj.  1510  mezi  Martinem  Hanzou  a  Divišem  z  Hrádku  o  peníze 332 

1689.  7.  říj.  1510  mezi  Yácl.  z  Lobkovic  a  Krištofem  z  Gutšteina  o  clo 333 

1690.  22.  říj.  1510  mezi  Šimonem  Růdem  a  Pavlem  z  Mančic  o  dluh 334 

1691.  31.  říj.  1510  mezi  Eábou  z  Rybňan  a  Zd.  z  Elinšteina  o  dluh ....  334 

1692.  1.  list.  1510  mezi  Annou  Malešickou  a  poručníky  Jiř.  Mládka  o  dluh 334 

1693.  2.  list.  1510  mezi  Alžbětou  z  Třebska  a  Janem  z  Eestřan  o  nářek  cti 335 

1694.  4.  list.  1510  mezi  Markétou  z  Lcskovce  a  Dorotou  Peštalkou  o  klenoty 339 

1695.  [4.  list.]  1510  mezi  Janem  Škorní  a  Martinem  Pehmem  o  peníze 340 

1696.  6.  list.  1510  mezi  Řehořem  Eovářem  a  Annou  Malešickou  o  dluh 341 

1697.  [6.  list.]  1510  mezi  Erušinou  z  Lichtenburka  a  městem  Hradcem  Erálové  o  poddaného  .  341 

1698.  [6.  list.]  1510  mezi  Zd.  z  Prorubě  a  knězem  Janem  o  věci  vzaté •  •    .  342 

1699.  6.  list.  1510  mezi  Mik.  Trčkou  a  Bernartem  z  Waldšteina  o  lesy 344 

1700.  6.  list.  1510  mezi  Šimůní  řezníkem  a  obcí  Nového  města  Praž.  o  voly 344 

1701.  8.  list.  1510  mezi  Alšem  Zručským  a  bratřími  z  Leskovce  o  kněze 345 

1702.  8.  list.  1510  mezi  Alšem  Zručským  a  městečkem  Mnichovicemi  o  téhož  kněze    ....  349 

1703.  [9.  list.]  1510  mezi  Niclem  z  Norimberka  a  Annou  z  Eováně  o  dluh 351 

1704.  8.  list.  1510  mezi  obcí  Českobrodskou  a  Gabrielem  Lemprcoglem  o  půtku 352 

1705.  9.  list.  1510  mezi  knězem  Janem  a  Zd.  z  Prorubě  o  počet 353 

1706.  9.  list.  1510  mezi  bratřími  z  Pantnova  a  Točníkem  z  Eřimic  o  skvosty 354 

1707.  9.  list.  1510  mezi  Albr.  Elusákem  a  Stánkem  kameníkem  o  věži 354 

1708.  9.  list.  1510  mezi  Andělem  z  Ronovce  a  Pavlem  z  Oujezda  o  list  .    .  • 356 

1709.  [9.  list.]  1510  mezi  Kateř.  Hubáčkovou  a  Petrem  Trnkou  o  peníze 357 

1710.  11.  list.  1510  mezi  Blažkem  sladovníkem  a  Bernartem  z  Rachmberka  o  dluh     ....  357 

1711.  11.  list.  1510  mezi  Bohuši,  z  Benešova  a  Burištofem  z  Hermsdorfu 357 

1712.  11.  list.  1510  mezi  Janem  Špetlí  a  pány  z  Waldšteina  o  nářadí  a  dobytek 358 

1713.  11.  list.  1510  mezi  bratřími  z  Leskovce  a  Alšem  Zruckým  o  kněze 358 

1714.  11.  list.  1510  mezi  Janem  z  Eamenné  Lhoty  a  bratřími  z  Oudimě  o  výstavky  .    •    .  361 

1715.  11.  list.  1510  mezi  Yácl.  z  Štítného  a  Janem  z  Yokova  o  potok 361 


Registra  sotidu  komorního. 


557 


1716. 
1717. 
1718. 
1719. 
1720. 
1721. 
1722. 
1723. 
1724. 
1725. 
1726. 
1727. 
1728. 
1729. 
1730. 
1731. 
1732. 
1733. 
1734. 
1735. 
1736. 
1737. 
1738. 
1739. 
1740. 


11.  list.  1510  mezi  týmiž  o  totéž 

11.  list.  1510  mezi  Vlčkem  z  Tetova  a  lidmi  z  Eosobad  o  loapež  .  •  . 
11.  list.  1510  mezi  Janem  z  Eestřan  a  Alžb.  Bavorovskon  o  nářek  cti  . 

[11.  list.]  1510  mezi  týmiž  o  totéž 

11.  list.  1510  mezi  Yácl.  z  Štítného  a  Janem  z  Yochova  o  ploty  a  zemi 
11.  list.  1510  mezi  městem  Pískem  a  Bohuši.  Drbou  z  Radkovic  o  les  . 
11.  list.  15  Ji  O  mezi  Eríštofem  z  Sabenic  a  Janem  Mladotou  o  slib  .    .    . 

11.  list.  1510  nestáni  k  svědomí 

12.  list.  15J10  mezi  Yácl.  z  Polák  a  Sigm.  Baršem  z  Kamenice  o  rybník 
[12.  list.]  1510  mezi  Albr.  Giplou  a  Martinem  Liškou  o  nářek  cti  .  . 
[12.  list.]  1510  mezi  Petrem  Malovcem  a  Jindř.  z  Hodějova  o  peníze    . 


12.  list.  1510  mez 

12.  list.  1510  mez 

12.  list.  1510  mez 

12.  list.  1510  mez 

12.  list.  1510  mez 

13.  list.  1510  mez 
13.  list.  1510  mez 
13.  list.  1510  mez 
13.  list.  1510  mez 

13.  list.  1510  mnz 

14.  list.  1510  mez 
14.  list.  1510  mez 
14.  list.  1510  mez 
16.  list.  1510  mez 


Janem  z  Koloděj  a  Prdsou  z  Toušeně  o  peníze  za  ryby 
Alžb.  BavoroYskou  a  Janem  z  Kestřan  o  nářek  cti  •    • 

Yil.  Mrackým  a  Jiř.  Žehartem  o  poddaného 

Jiř.  ze  Štermberka  a  Mik.  Trubačem  o  vězně  .... 
černeickým  a  rukojměmi  Salomony  z  Radovesic  o  věno 
Kxist.  z  Sabenic  a  Yácl.  Mladotou  o  peníze      .... 

Yácl.  Behmem  a  Hans  Hallerem  o  dluh 

Frankem  z  Libichova  a  Yácl.  z  Kolovrat  o  dluh  .  .  . 
Janem  ze  Záp  a  Eliškou  Jandovou  o  rybník  .... 
Rouzínem  ze  Bzí  a  Linhartem  Ekhartem  o  odpověď  . 
Niklem  z  Raychau  a  panem  Krakovským  o  vězně     .    . 

Mik.  z  Robous  a  Jindř.  z  Ledeč  o  dědictví 

Kateř.  Stoupovou  a  Jindř.  z  Ledeč  o  totéž 

Hrabaní  z  Ylkanova  a  Sigm.  z  Košíně  o  dluh  .... 


8tr. 
362 
362 
363 
364 
365 
366 
366 
366 
367 
367 
367 
368 
368 
369 
370 
370 
370 
371 
372 
372 
373 
373 
374 
374 
374 


P&honové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  1510: 


1741. 
1742. 
1743. 
1744. 
1745. 
1746. 
1747. 
1748. 
1749. 
1750. 
1751. 
1752. 
1753. 
1754. 
1755. 
1756. 
1757. 
1758. 
1759. 
1760. 
1761. 
1762. 
1763. 
1764. 


12.  list. 
12.  list. 
12.  list. 
12.  list. 
12.  list. 
12.  list. 
12.  list. 

12.  list. 

13.  list. 
13.  list. 
13.  list. 
13.  list. 
13.  list. 
13.  list. 

13.  list. 

14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 
14.  list. 

14.  list. 

15.  list. 


1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 

1510 


mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 

mez 


Burianem  z  Švamberka  a  Jiřím  z  Kolovrat  o  věno  .... 
Kateř.  Hubáčkovou  a  Trnkou  z  Kutné  Hory  o  dluh     .    .    . 

týmiž  o  podvodpévzetí  peněz 

Janem  z  Kestřan  a  Alžb.  Bavorovskou  o  rčení 

Mik.  Trčkou  ml.  a  Bemartem  z  Waldšteina  o  plnění  slibu  . 

týmiž  o  totéž 

Sigm.  Číčem  a  Bohuňkem  z  Černína  o  písaře 

Trystramem  z  Kocova  a  Kateř.  z  Kfeldu  o  dluh 

Albr.  Rendlem  z  Oušavy  a  Burianem  Trčkou  o  dluh    .    .    . 
Rouzínem  ze  Bzí  a  Ekhartem  z  Ortvinovir.  o  rčení  .... 

Jiř.  z  Libcbavy  a  Janem  z  Potšteina  o  pych 

Martinem  Dačickým  a  Jindř.  ze  Smiřic  o  rčení 

týmiž  o  dluh    . 

Mandalenou  z  Yrtby  a  Anežkou  Lesanskou  o  peníze  svěřené 
Trystramem  z  Kocova  a  Kateřinou  z  Kfeldu  o  služné  .    .    . 

Bohuši.  Drhou  z  Radkovic  a  Píseckými  o  pych 

Jiřím  z  Waldšteina  a  Petrem  ze  Stranová  o  rčení    .... 
Jindř.  z  Kolovrat  a  Jiřím  odtudž  o  vydání  psance   .... 

Jiřím  z  Kosíkova  a  Markétou  z  Libčic  o  dluh 

Jiř.  z  Kosíkova  a  Havlem  z  Bytízu  o  dluh 

Hanušem  z  Mulkovic  a  Kateř.  z  Kfeldu  o  rčení 

Stánkem  kameníkem  a  Albr.  Klusákem  z  Kostelce  o  věž 

Yácl.  ze  Svinař  a  Janem  z  Dobřenic  o  základ 

Bohuši,  z  Benešova  a  Krištofem  z  Hermsdorfu  o  rčení    .    . 


375 
376 
376 
377 
378 
379 
379 
380 
381 
381 
382 
383 
383 
384 
385 
385 
386 
387 
387 
388 
389 
389 
391 
391 


558  Eejstřik  písemností: 

Str. 

1765.  35.  list.  1510  mezi  EateHnoa  z  Prošovic  a  Janem  z  Donína  o  odkaz 392 

1766.  15.  list  1510  mezi  Dorotou  Eopanskoa  a  Samuelem  z  Hrádku  o  dopomožení  práva  .    .  392 

1767.  15.  list.  1510  mezi  Eraz.  Freyem  a  Wolfem  z  Gutšteina  o  dluh 393 

1768.  15.  list.  1510  mezi  Hanušem  Hallerem  a  Yácl.  Pehmem   o  dluh 394 

1769.  15.  list.  1510  mezi  knězem  Janem  z  Boleslave  a  Zd.  z  Prorubi  o  věci  vzaté     ....  395 

1770.  15.  list.  1510  mezi  Janem  Brázdimským  a  poručniky  Jana  Maršálka  o  klenoty  ....  396 

1771.  15.  list.  1510  mezi  Mat.  Špitálským  a  Annou  z  Risenburka  o  list  hlavní 396 

1772.  15.  list  1510  mezi  Václ.  z  Kolovrat  a  Burianem  ze  Švamberka  o  smlouvu 397 

1773.  15.  list  1510  mezi  Václ.  Robmhapem  a  Petrem  z  Mlad$jovic  o  pohrůžky 398 

1774.  16.  list  1510  mezi   Albr.  Giplou  a  Martinem  Liškou  o  slova  důtklivá 399 

1775.  [16.  list]  1510  mezi  Alžbětou  z  Jablonného  a  Dorotou  Peštalkou  o  odkaz 400 

1776.  [16.  list]  1510  mezi  Annou  Hubenkovou  a  Petrem  Amchou  o  čest 400 

1777.  [16.  list]  1510  mezi  Annou  z  Rabsteina  a  Janem  odtudž  o  odkaz 401 

1778.  16.  list.  1510  mezi  Eunradem  z  Grynheimu  a  radou  Enínskou  o  honbu 401 

1779.  16.  list  1510  mezi  Jindf.  z  Hodějova  a  Petrem  Malovcem  o  rčení 403 

1780.  16.  list.  1510  mezi  Jiř.  Šrámkem  a  Sigm.  Baršem  o  ubrmanstvl 403 

1781.  16.  list  1510  mezi  Václ.  Jehňátkem  a  radou  Starého  města  Praž.  o  truhlu 404 

1782.  16.  list  1510  mezi  Levhartem  z  Vidžína  a  Oldř.  ze  Tří  Dvorů  o  dluh 405 

1783.  16.  list  1510  mezi  Hynkem  Špetlí  a  Kuncem  z  Kafunk  o  dluh 405 

1784.  16.  list  1510  mezi  bratřími  Selskými  a  Karlem  z  Miliny  o  pych 405 

Svědomí  Je  roku  sv.  Martina  1511 : 

1785.  2.  list.  1511  mezi  Kateř.  Doušovou  z  Prahy  a  Václ.  Kyharem  z  Loun  o  peníze    .    .    .  406 

1786.  31.  led.  1511  mezi  Janem  Svojanovským  a  Markvartem  z  Daliměřic  o  zbroj 407 

1787.  31.  led.  1511  mezi  Martinem  Dačickým  z  Prahy  a  Jaroslavem  ze  Smiřic  o  dluh   .    .    .  407 

1788.  14.  bř.  1511  mezi  Petrem  Taubrem  a  Jiř.  Cebivským  o  peníze 408 

1789.  19.  bř.  1511  mezi  Janem  z  Gustí  a  Blažejem  Štemreytarem  o  zranění 408 

1790.  -21.  bř.  1511  mezi  Janem  z  Vokova  a  Václ.  z  Štítného  o  potok 409 

1791.  21.  bř.  1511  mezi  týmiž  o  tentýž 410 

1792.  21.  bř.  1511  mezi  týmiž  o  zemi  pobranou 410 

1793.  21.  bř.  1511    mezi  lidmi  Božejovského  a  Václ.  ze  Štítného  o  hrázi     . 411 

1794.  28.  bř.  1511   mezi  Mik.  Táborem  a  Janem  z  Luzné  o  škodu 411 

1795.  8.  dub.  1511   mezi  Markétou  ze  Stežova  a  Václ.  z  Vrabí  s  jinými  o  dobytek    ....  412 

1796.  11.  dub.   1511  mezi  Jindř.  z  Kolovrat  a  Jiřím,  Václ.  a  Jindř.  odtudž  o  grunty     .    .    .  412 

1797.  23.  dub.  1511  mezi  Janem  Hruškou  a  Janem  z  Weitmile  o  věci  kradené 416 

1798.  24.  dub.  1511   mezi  knězem  Izaiášem  a  Annou  z  Kovaně  o  věci  vzaté 417 

1799.  25.  dub.  1511    mezi  Kateř.  z  Dobronína  a  Janem  Brunclíkem  o  smlouvy 421 

1800.  25.  dub.  1511    mezi  bratřími  z  Leskovce  a  Alšem  z  Chřenovic  o  kněze 421 

1801.  25.  dub.  1511    mezi  Jiříkem  písařem  a  radou  Nového  města  Praž.  o  dědictví     ....  422 

1802.  26.  dub.  1511   mezi  Oldř.  ze  Žlunic  a  Janem  odtudž  o  svršky 423 

1803.  26.  dub.  1511   mezi  Lukšem  řezníkem  a  Jiř.  ze  Stranec  o  dluh 424 

1804.  28.  dub.  1511  mezi  Eliškou  z  Krsovic  a  Kuňkou  z  Doubravy  o  pych 425 

1805.  29.  dub.  1511  mezi  Votíkcm  z  Labouně  a  Mik.  Trčkou  ml.  o  peníze      ....*...  425 

1806.  [29.  dub.]  1511  mezi  týmiž  o  totéž 426 

1807.  29.  dub.  1511   mezi  Annou  Dobrskou  a  Jindř.  ze  Tmáně  o  odkaz 426 

1808.  29.  dub.   1511  mezi  Valentinem  z  Lukovec  a  Lidmilou  Zlatníkovou  o  skvosty    ....  427 

1809.  1.  kv.  1511    mezi  sestrami  z  Postupic  a  Vil.  z  Postupic  o  dluh 428 

1810.  1.  kv.  1511  mezi  Janem  Bílenským  a  Janem  Borněm  o  poddaného 428 

1811.  1.  kv.  1511  mezi  Anežkou  Lešanskou  a  Šicem  z  Drahenic  o  zranění 429 

1812.  2.  kv.  1511  mezi  Janem  Kamajkem  a  Barborou  z  Harasova  o  poručenství     .....  430 

1813.  2.  kv.  1511  mezi    Václ.  z  Polák  a  rychtářem  z  Lišan  o  postavení 430 


Registra  soudu  homomiho. 


559 


1814. 

1815. 

1816. 

1817. 

1818. 

1819. 

1820. 

1821. 

1822. 

1823. 

1824. 

1825. 

1826. 

1827. 

1828. 

1829. 

1830. 

1831. 

1832. 

1833. 

1834. 

1835. 

1836. 

1837. 

1838. 

1839. 

1840. 

1841. 

1842. 

1843. 

1844. 

1845. 

1846. 

1847. 

1848. 

1849. 

1850. 

1851. 

1852. 

1853. 

1854. 

1855. 

1856. 

1857. 

1858. 

1859. 

1860. 

1861. 

1862. 

1863. 

1864. 

1865. 


2.  kv.  1511  mezi  Jiřim  z  Kolovrat  a  Sedláčkem  z  Čelákovic  o  slib    .    .    . 
2.  kv.  1511  mezi  Eonšem  z  Lukovec  a  Petrem  z  Vrbičan  o  pych  .... 
[2.  kv.]  1511  mezi  Ennsem  z  Lakovec  a  Janem  z  Yrbičan  o  listy  pňhonči 
2.  kv.  1511  mezi  Mandelenou  z  Waldšteina  a  Udlikem  z  Kozomína  o  koně 
2.  kv.  1511  mezi  Vondráčkem  z  Eatné  Hory  a  radou  tohoto  města  o  odkaz 
2.  kv.  1511  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  Janem  z  Eácova  o  věno    .    .    .    . 


[2. 

kv.l 

[2. 

kr.] 

[2. 

kv.l 

[2. 

kv.l 

2. 

kv.j 

1511  mezi  Benešem  Babou  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

1511  mezi  Vil.  z  Veselíce  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

1511  mezi  Víškem  z  Veselíce  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

1511  mezi  Johankou  z  Erajku  a  Bakrli  z  ftedhoště  o  koně  .    .    .    . 

1511  mezi  Janem  Borněm  a  Janem  z  Citová  o  zájezky 

2.  kv.  1511  mezi  bratřimi  z  Vranova  a  Esterou  z  Vysoké  o  les     .... 
2.  kv.  1511  mezi  Vávrou  krejčím  z  Litoměřic  a  konšely  odtudž  o  ubrmany   . 
2.  kv.  1511  mezi  Janem  Ryšavým  a  Lidmilou  z  Písku  o  pozůstalost  .    .    .    . 

2.  kv.  1511  mezi  Janem  ze  Zvěřince  a  Mik.  Earlíkem  o  koně 

2.  kv.]  1511  mezi  Markétou  Nadřencovou  a  Fabiánem  z  Litoměřic  o  peníze 
2.  kv. 
2.  kv. 
2.  kv. 


1511  mezi  bratřimi  z  Chýnova  a  Petřkem  z  Tábora  o  psa     .    .    .    . 

1511  mezi  bratřimi  z  Chýnova  a  Martinem  Lichvici  o  psa     .    .    .    . 

1511  mezi  Annou  z  Risenburka  a  Sigm.  Škrhou  o  dědictví    .    .    .    . 

2.  kv.  1511  mezi  Václ.  z  Štítného  a  lidmi  z  Boru  o  rybníček 

2.  kv.  1511  mezi  Eunšem  z  Lukovec  a  Petrem  z  Habři  o  zraněni     .        .    . 

2.  kv.  1511  mezi  Eunšem  z  Lukovec  a  Janem  z  Habři  o  totéž 

2.  kv.  1511  mezi  Hendrychem  z  Jablonné  a  Wikhartem  z  Šanova  o  kšaft  . 
2.  kv.  1511  mezi  Markétou  z  Uočelovíc  a  Wikhartem  z  Šanova  o  tentýž  .  . 
2.  kv.  1511  mezi  Zd.  z  Eladna  a  Markétou  z  Rakovníka  o  podíl 

2.  kv.  1511  mezi  Janem  z  Weitmile  a  Janem  Hruškou  o  zloděje 

3.  kv.  1511  mezi  Mik.  Earlíkem  a  Janem  ze  Zvěřince  o  koně 

3.  kv.  1511  mezi  Hynkem  z  Újezda  a  Petrem  ze  Mlýnec  o  peníze 

3.  kv.  1511  mezi  Václ.  z  Jilmanic  a  Erištofem  ze  Sabenic  o  svědectví  .  .  . 
3.  kv.  1511  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  městem  Jaroměři  o  pych      .    .    . 

3.  kv.  1511  mezi  Jiř.  z  Pašiněvsi  a  Janem  z  Nestajova  o  koně 

3.  kv.  1511  mezi  týmiž  o  téhož 

3.  kv.  1511  mezi  Václ.  z  Hustiřan  s  jinými  a  Bořkem  z  Hrádku  o  smlouvu 
5.  kv.  1511  mezi  Václ.  Nosákovcem  a  Petrem  Malovcem  o  zranění    .    .    .    . 
[5.  kv.]  1511  mezi  Annou  z  Vonšova  a  Mírkem  ze  Solopisk  o  vůz  komorní  • 

5.  kv.  1511  mezi  Johankou  z  Ejrajku  a  Janem  z  Eoloděj  o  bmlouvu  .... 

6.  kv.  1511  mezi  Fabiánem  z  Litoměřic  a  Markétou  Nadřencovou  o  peníze  . 

6.  kv.  1511  mezi  Earkou  z  ňíčan  a  Wolfem  z  Janovic  o  smlouvu 

6.  kv.  1511  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  Janem  z  Eácova  o  věno    .    .    .    . 

6.  kv.  1511 
6.  kv.  1511 
6.  kv.  1511 
6.  kv.  1511 


mezi  Benešem  Babou  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

mezi  Vil.  z  Veselíce  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

mezi  Víškem  z  Veselíce  a  Janem  z  Eácova  o  totéž 

mezi  Martou  Štolcovou  a  dvěma  měštany  z  Loun  o  odkaz   .    .    . 

7.  kv.  1511  mezi  Vondráčkem  postřihačem  a  radou  Eutnohorskou  o  statek   .    . 

8.  kv.  1511  mezi  knězem  Prokopem  a  Earlíkem  z  Nežetic  o  nářek  cti  ...    . 
10.  kv.  1511  mezi  Jindř.  z  Oudrče  a  Zahrádkou  s  Urbanem  z  Žatce  o  zraněni 

10.  kv.  1511  mezi  Mik.  z  ftíčan  a  Wolfem  z  Janovic  o  koně 

[10.  kv.]  1511  mezi  Václ.  z  Čiňova  a  Jiř.  z  Onjezda  o  smlouvu 

23.  kv.  1511  mezi  Eyharem  z  Loun  a  Eat.  Doušovou  z  Prahy  o  peníze   •    •    . 

25.  srpna  1511  mezi  Špuchem  z  Bělé  a  Bártou  z  Prahy  o  půhony 

22.  září  1511  mezi  městem  Táborem  a  Jindou  z  ňevnova  o  pozůstalost     .    .    . 
22.  září  1511  mezi  městem  Táborem  a  Martinem  z  Mitrovic  o  totéž 


Str. 
430 
431 
431 
432 
432 
435 
435 
435 
436 
436 
436 
437 
437 
439 
441 
441 
442 
443 
443 
445 
445 
447 
448 
448 
448 
449 
449 
449 
450 
451 
451 
452 
453 
453 
454 
454 
454 
454 
456 
456 
456 
456 
456 
458 
458 
459 
459 
460 
461 
461 
461 
463 


560  Rejstřík  pisemtwsH: 

Str. 

1866.  26.  z&H  1511  mezi  knězem  Mat.  z  Třebska  a  Pechancem  z  Královic  o  dluh 463 

1867.  30.  záři  1511  mezi<  Janem  z  Polome  a  Janem  z  černčic  o  dluh 465 

1868.  2.  říj.  1511  mezi  Jindř.  z  Hodějova  a  Šimkem  Yilánovým  o  zranění .  465 

1869.  2.  říj.  1511  mezi  Oldř.  Popelem  a  Zd.  ze  Žlunic  o  dluh 466 

1870.  2.  říj.  1511  mezi  Ladisl.  ze  Sulevic  a  Janem  Vlkem  o  poddaného 466 

1871.  2.  řy.  1511  mezi  Janem  Zachařem  a  Vil.  z  Ilbnrka  o  koně • 467 

1872.  3.  říj.  1511  mezi  městem  Louny  a  Annou  Mikšovou  o  záduši 467 

1873.  7.  říj.  1511  mezi  Petrem  z  Mlejnice  a  Janem  z  Gutšteina  o  pňhon 468 

1874.  17.  říj.  1511   mezi  Šimkem  z  Břehoryje  a  Janem  z  Gustí  o  dříví 469 

1875.  17.  říj.  1511  mezi  Alenou  z  čečelic  a  Janem  z  Ústí  o  poddaného 469 

1876.  17.  říj.  1511  mezi  VAcl.  Kyharem  a  Kateř.  Doušovou  z  Prahy  o  peníze 470 

1877.  17.  říj.  1511  mezi  Pehmem  z  Konobrž  a  Janm  Zelenýmo  dluh 470 

1878.  [17.  říj.]  1511  mezi  Janem  z  Onstl  a  Šimkem  z  Břehoryje  o  dříví 470 

1879.  17.  říj.  1511  mezi  Janem  z  Gustí  a  T&mou  z  Malešova  o  pych 471 

1880.  18.  říj.  1511  mezi  Hynkem  z  Polúče  a  Annou  z  Kovaně  o  službu 471 

1881.  22.  říj.  1511  mezi  Jakubem  z  Prahy  a  V&cl.  z  Řepnic  o  cín 472 

1882.  29.  říj.  1511  mezi  Dorotou  z  Kutné  Hory  a  Václ.  Hrbkem  o  pozůstalost 472 

1883.  [29.  říj.]  1511  mezi  Dorotou  z  Kutné  Hory  a  knězem  Koralem  z  Prahy  o  totéž  .    .    .  474 

1884.  30.  říj.  1511  mezi  Barsem  z  Kamenice  a  Mutrplosem  z  Tedražic  o  poddaného  ....  475 

1885.  31.  říj.  1511  mezi  Rohem  z  Ylkánova  a  Martou  Pechancovou  o  zájem 476 

1886.  31.  říj.  1511  mezi  Janem  Chudkem  a  Jiř.  Bimbou  o  koně 477 

1887.  1.  list.  1511  mezi  Bartošem  z  Prahy  a  Antošem  odtudž  o  půhony 477 

1888.  3.  list.  1511  mezi  Janem  z  Kolovrat  a  Vil.  ze  Vřesovic  o  koně 478 

1889.  4.  list.  1511  mezi  městem  Česk.  Brodem  a  Zd.  z  Klinšteina  o  oves 479 

1890.  4.  list.  1511  mezi  Zd.  z  Klinšteina  a  některými  Českobrodskými  o  pych 481 

1891.  4.  list.  1511  mezi  Heřmanem  z  Petrovic  a  Václ.  z  Kolovrat  o  koně 481 

1892.  5.  list.  1511  mezi  Bartošem  z  Prahy  a  Antošem  odtudž  o  pozůstalost 482 

1893.  5.  list.  1511  mezi  Pechancem  z  Elralovic  a  knězem  Mat.  z  Třebska  o  dluh 483 

1894.  6.  list.  1511  mezi  Wolfem  z  Janovic  a  Mik.  z  ftíčan  o  perly 483 

1895.  6.  list.  1511  mezi  Mich.  z  Chlumu  a  Václ.  z  Říčan  o  dluh 484 

1896.  6.  list.  1511  mezi  týmiž  o  poddané 484 

1897.  7.  list.  1511  mezi  Janem  z  Janovic  a  Bernartem  z  Waldšteina  o  meze 490 

1898.  8.  list.  1511  mezi  Zd.  z  Klinšteina  a  českobrodskými  o  oves 491 

1899.  8.  list.  1511  mezi  Annou  z  Kopidlna  a  Zd.  z  Klinšteina  o  šubu 491 

1900.  8.  list.  1511  mezi  týmiž  o  dobytek 491 

1901.  8.  list.  1511  mezi  Bartošem  z  Prahy  a  Antošem  odtudž 491 

1902.  8.  list.  1511  mezi  Gfkou  z  Kuncdorfu  a  knězem  Mat.  z  Třebska  o  klenoty 492 

1903.  10.  list.  1511  mezi  Václ.  Růžkem  a  Petrem  Haléřem  o  dluh 493 

1904.  10.  list.  1511  mezi  Václ.  Růžkem  a  Janem  z  Vrchotic  o  totéž 493 

1905.  10.  list.  1511  mezi  Václ.  Růžkem  a  Mat.  Dežím  o  totéž 493 

1906.  10.  list.  1511  mezi  Zd.  z  Kladna  a  Markétou  z  Rakovníka  o  peníze 493 

1907.  10.  list.  1511  mezi^Petřkem  z  Tábora  a  Malovci  z  Chýnova  o  psa 495 

1908.  10.  list.  1511  mezi  Martinem  Lichvicí  a  Malovci  z  Chýnova  o  psa 496 

1909.  [10.  list.]  1511  mezi  Mik.  z  Hořic  a  Albr.  Rendlem  z  Úšavy  o  písařství  zem 496 

1910.  10.  list.  1511  mezi  Václ.  z  Polák  a  Martinem  Bubnovic  o  koně 497 

1911.  10.  list.  1511  mezi  Lidmilou  Zlatníkovou  a  Valentinem  z  Lukovec  o  odkaz 498 

1912.  10.  list.  1511  mezi  Anežkou  z  Čečelic  a  Vil.  z  Waldšteina  o  služebníka ,499 

1913.  10.  list.  1511  mezi  Mik.  z  Pitkovic  a  Janem  odtudž  o  koně 500 

1914.  11.  list.  1511  mezi  Točníkem  z  Křimic  a  Štěpánem  z  Pantnova  o  koně    ......  500 

1915.  11.  list.  1511  mezi  Janem  Ebrfoytem  oc  a  Jiř.  z  Domaňovic  oc  o  smlouvu       .        .    .  501 

1916.  11.  list.  1511  mezi  Trystramem  z  Lukavce  a  Kateř.  z  Koutův  o  ručení 501 

1917.  11.  list.  1511  mezi  Fryckem  z  Dalimiřic  a  Janem  z  Božko vic  o  zbroj 501 


Registra  soudu  komorního,  561 

Str. 

1918.  11.  list.  1511  mezi  Václ.  Hrbkem  a  Dorotoa  z  Kutné  Hory  o  podíl 502 

1919.  11.  list.  1511   mezi  Fryckem  z  Dalimiřic  a  Janem  z  Bozkovic  o  pych 502 

1920.  11.  list.  1511  mezi  Jindř.  z  Hodějova  a  Mat.  Kůrkoa  o  zranění     .    .   • 503 

1921.  [11.  list.]  1611  mezi  Johankou  z  Chřenovic  a  Janem  Wayhákem  o  statek 503 

1922.  11.  list.  1511  mezi  Mandelenou  ze  Skalice  a  Janem  z  Pitkovic  o  pňtku 504 

1923.  11.  list.  1511  mezi  Martinem  z  Hrádku  a  Markvartem  Svadbou  o  koně 504 

1924.  11.  list.  1511  mezi  Zimou  z  Novosedl  a  Klimentem  odtudž  o  slib 504 

1925.  11.  list.  1511  mezi  Sigm.  z  Lestkova  a  Sigm.  z  Boršic  o  poddaného 504 

1926.  11.  list.  1511  mezi  Elenou  z  čečelic  a  Janem  Kotasem  o  dříví 505 

1927.  11.  list.  1511  mezi  Janem  z  Vesky  a  Janem  z  Brozánek  o  odkaz  .    .        506 

1928.  [11.  list.]  1511  mezi  Janem  Šlechtou  ze  Všehrd  a  Levou  z  Brozánek  o  totéž  ....  507 

1929.  [11.  list]  1511   mezi  Sigm.  z  Kamenné  Lhoty  a  Janem  Špetlí  o  nářek  cti  .    •   •     ...  507 

1930.  11.  list.  1511  mezi  Janem  ze  Snětu  a  Annou  z  Kácovce  o  poddanství 507 

1931.  11.  list.  1511  mezi  městem  Čáslaví  a  Janem  Špetlí  o  nářek  cti 509 

1932.  12.  list.  1511  mezi  Martou  Tichou  a  Vilémem  Štemberkem  z  Prahy  o  svědectví    ...  510 

1933.  12.  list.  1511  mezi  bratřími  ze  Rzavého  a  Janem  Žákovým  o  herku 510 

1934.  12.  list.  1511  mezi  Jindř.  z  Vojslavic  a  Oidř.  Popelem  o  peníze 510 

1935.  12.  list.  1511  mezi  Šimkem  Vilanovým  a  Jindř.  z  Hodějova  o  dluh 511 

1936.  12.  list.  1511  mezi  Janem  Sezemou  z  Ústí  a  Alenou  z  Čecelic  o  les 511 

1937.  12.  list.  1511  mezi  Divišem  z  Kněžiček  a  Burianem  Šlibovským  o  pych 512 

1938.  12.  list.  1511  mezi  týmiž  o  totéž 512 

1939.  12.  list.   1511  mezi  Vil.  z  Vřesovic  a  městem  Bílinou  o  pokuty- 512 

1940.  12.  list.  1511  mezi  Mat.  Kůrkou  a  Jindř.  z  Hodějova  o  zranění    ...         •   .    .    .    .  513 

1941.  12.  list.  1511  mezi  Zd.  z  Klinsteina  a  Jirsou,  Janem  oc  o  pych 513 

1942.  12.  list.  1511  mezi  Zd.  z  Klinsteina  a  městem  Ces.  Brodem  o  totéž 514 

1943.  12.  list.  1511  mezi  Annou  z  Kopidlna  a  Zd.  z  Klinsteina  o  svršky 514 

1944.  12.  list.   1511  mezi  tvmiž  o  totéž * 515 

1945.  12.  list.  1511  mezi  Mik.  z  Vřesovic  a  bratřími  z  Hřivic  o  listy 515 

1946.  12.  list.  1511  mezi  Šimkera  a  Urbanem  z  Žatce  a  Jindř.  z  Údrče  o  dluh 515 

1947.  12.  list.  1511  mezi  Václ.  Varhaníkem  a  Janem  Penízkem  z  Prahy  o  podíl 516 

1948.  12.  list.  1511  mezi  Annou  Bradačkou  a  Bernáškem  z  Král.  Hradce  o  statek     .    .    .    .  517 

1949.  12.  list.  1511   mezi  Janem  Špetlí  a  městem  Čáslaví  o  zranění 517 

1950.  12.  list.   1511   mezi  Janem  llvtkéřem  z  Hřivic  a  Mik.  z  Vřesovic  o  zranění 517 

1951.  12.  list.  1511  mezi  Václ.  ze  Štítného  a  Janem  z  Vokova  o  potok 518 

1952.  12.  list.  1511  mezi  týmiž  o  totéž  .     • 518 

1953.  12.  list.   1511  mezi  Baršem  z  Kamenice  a  Václ.  Mutrplosem  o  poddaného 518 

1954.  12.  list.  1511  mezi  Bernartem  z  Waldšteina  a  Janem  Špetlí  o  lesy 518 

1955.  12.  list.  1511  mezi  Janem  ze  Žlunic  a  Oldřichem  odtudž  o  obilí 518 

1956.  12.  list.  1511  mezi  Sigm.  Rohem  z  Vlkanova  a  Pechancem  o  dluh 519 

1957.  12.  list.  1511  mezi  Oldř.  z  Malovic  a  lidmi  pánův  Záhorkův  o  rukojemství 520 

1958.  12.  list.  1511  mezi  sestrami  z  Postupic  a  Vil.  Kostkou  odtudž  o  dluh 521 

1959.  13.  list.  1511  mezi  Vád.  Vrabským  a  Mik.  Karlíkem  o  koně 521 

1960.  13.  list.  1511  mezi  Markétou  Jednorožcovou  a  Jiř.  z  Kolovrat  o  dluh 522 

1961.  13.  list.  1511  mezi  t^miž  o  totéž 522 

1962.  13.  list.  1511  mezi  Jiř.  z  Pašiněvsi  a  Janem  Charamzou  o  koně 523 

1963.  13.  list.  1511  mezi  Benešem  ze  Sendražic  a  Jaroměřskými  o  pych 523 

1964.  13.  list.  1511  mezi  Vád.  Lítovskym  a  Janem  z  Wartemberka  o  zranění 524 

1965.  13.  list.  1511  mezi  Sudou  z  ftenec  a  lidmi  Jindř.  z  Švihová  o  zranění 524 

1966.  13.  list.  1511  mezi  Janem  z  Praliy  a  Duchkem  Švábem  odtudž  o  úrok      525 

1967.  13.  list.  1511  mezi  týmiž  o  totéž *.    ...  526 


1968.  [13.  list.]  1511  mezi  Ma>lnt;oa  z  RakOVnVka  a  Mmi  z  Kněževsi  o  statek 527 

1969.  13.  list.  1511  mezi  Zd.  ;,  ?;lšteiiXíx  í>  Biéate^^  Í3( 

Archiv  Čtšký  XIII.  ^    li***^  71 


Jes.  Brodem  o  oves 528 


562 


Ref střik  písemností:  Registra  soudu  komorního. 


1970. 
1971. 
1972. 
1973. 
1974. 
1975. 
1976. 
1977. 
1978. 
1979. 
1980. 
1981. 
1982. 
1983. 
1984. 
1985. 
1986. 
1987. 
1988. 
1989. 
1990. 
1991. 
1992. 
1993. 
1994. 
1995. 
1996. 
1997. 
1998. 
1999. 
2000. 
2001. 
2002. 
2003. 
2004. 
2005. 
2006. 
2007. 
2008. 
2009. 
2010. 
2011. 


14. 

14. 

[14. 

14. 

14. 

14. 

14. 

14. 

14. 

14. 

14. 

15. 

15. 

[15. 

15. 

15 

15. 

15. 

15. 

15. 

16. 

17. 

17. 

17. 

17. 

17. 

17. 

17. 

18. 

18. 

18. 

18. 

18. 

18. 

18. 

18, 
19. 
[19. 
20. 
20. 
20. 
20. 


list  1511  mezi  tjmiž  o  totéž 

list.  1511  mezi  Janem  Kamajkem  a  Barboroa  z  Harasova  o  kšaft    .    . 

list.]  1511  mezi  Filipem  kovářem  a  pány  z  Waldšteina  o  dluh    .    .    . 
list.  1511  mezi  Yácl.  Mladotoa  a  pány  SkHneckými  o  dlah      .... 

list.  1511  mezi  Martinem  Lichvicí  a  pány  Malovci  o  psa 

list.  1511   mozi  Kateř.  z  Rakovníka  a  Petrem  z  Prach  o  dlah  .    •    •    • 

list.  1511  mezi  Janem  Kyczlem  a  Annou  z  Kovaně  o  dluh 

list.  1511  mezi  Jiř  z  Kolovrat  a  Jednorožcovou  z  Prahy  o  dluh  .  .  . 
list.  1511  mezi  Mik.  Rohovladem  a  Johankou  z  Kopidlna  o  pozůstalost 
list.  1511  mezi  Mik.  z  Medonos  a  Johankou  z  Kopidlna  o  totéž  •  . 
list.  1511  mezi  Vánkem  z  Čiňova  a  Jiř.  Hášou  o  poručenstvi  .... 
list.  1511  mezi  Markétou  z  Lipčic  a  Heřmanem  z  Petrovic  o  zraněni  . 
list.  1511  mezi  Anežkou  Lešanskou  a  Šicem  z  Drahonic  o  poddaného  . 

list.]  1511  mezi  Ješkem  z  Chořov  a  Dobšem  z  Bošína  o  koně    .    .    . 


list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 

list.  1511  mez 
list. 
.  list. 


Václ.  z  Hodějova  a  Jiříkem  z  Hor  o  zranění 

Sezemou  z  Ústí  a  Alenou  z  čečelic  o  pych 

Jindř.  Kornouzským  a  Jiř.  z  Kolovrat  oc  o  poddaného    .    . 

Sezemou  z  Ústí  a  Blažejem  Štemreytharem  o  pych  .... 

Sezemou  z  Ústí  a  Šimkem  z  Břehoryje  o  les 

Sezemou  z  Ústí  a  Tůmou  z  Čečelic  o  pvch 

bratřími  Manvici  z  Patokryje  a  Jindř.  Krynesem  o  dluh    • 

doktorem  Rackem  a  Janem  bakalářem  o  zraněni 

Václ.  Varhaníkem  a  Jak.  Kabátníkem  o  byt 

Adamem  z  Drahonic  a  Annou  z  Gutšteina  o  vinici  .    .    .    .    . 

Janem  Ryšavým  a  Lidmilou  Příbou  o  kšaft 

Sigm.  z  Košíně  a  Chválou  z  Duban  o  základ 

knězem  Izaiášem  a  Václ.  Ronpovským  o  vinici     •    .    .    •    . 

Anežkou  Lešanskou  a  Šicem  z  Drahonic  o  zranění  .... 

týmiž  o  totéž 

Janem  z  Ústí  a  Šimkem    z  Břehoryje  o  les 

Bernartem  z  Waldšteina  a  Špetli  z  Janovic  o  lesy  .... 

Voldřichem  z  Hostouně  a  Jaroslavem  z  Kolovrat  o  pych  .    . 

Václ.  Varhaníkem  a  Jak.  Kabátníkem  o  byt 

Kateř.  z  Rakovníka  a  Petrem  Klinickým  o  pozůstalost    .    • 

1511  mezi  Sigm.  Baršem  a  Václ.  Mutrplosem  o  statek 

1511  mezi  Petrem  Mlýneckým  a  bratřími  z  Waldšteina  o  dluh   .    .    . 

list.  1511  mezi  Filipem  kovářem  a  pány  z  Waldšteina  o  dluh 

ist.]  1511  mezi  Janem  Pytlíkem  a  Václ.  Zubem  z  Landšteina  o  dluh    .    . 

llist.  1511  mezi  Vánkem  z  Cínová  a  Jiř.  Hášou  o  poručenstvi 

list  1511  mezi  knězem  Janem  Koralem  a  Dorotou  z  Hory  o  svršky    •    .    • 
list.  1511  mezi  Václ.  Varhaníkem  a  Janem  Charouzem  z  Prahy  o  vypovězeni 
list.  1511  mezi  Alžbětou  z  Vícemilic  a  pány  Škrovady  o  škodu 


8tr. 

528 
529 
529 
529 
530 
530 
530 
531 
531 
532 
532 
534 
534 
535 
535 
535 
536 
536 
536 
537 
537 
537 
538 
539 
539 
540 
540 
540 
540 
541 
541 
541 
542 
542 
543 
543 
543 
544 
544 
544 
544 
545 


Rejstřík  jmen  osoboích  a  místních. 


Abraham  žid  z  Městce  186. 

Absolon  z  Brloha  364. 

Adam  poddaný  z  Čisté  491 ;  viz 

z  Drahonic. 
Adršpach    368;    z    A.    Bohunek 

127,  170;  Pavel  258,  259. 
z  Ajtenburka  Markéta  203. 
Alaun  Vávra  z  ftepína  441. 
Alberovský,    Auberovský,    Aude- 

rovský  Jiřík  356—361. 
Albrechtice  12. 
Albrechtův  Jan  z  Hor  535. 
Albustýn    rychtář   z    Čes.   Brodu 

436;  úředník  409,  410. 
Alena  v  Kutné  Hoře  502 ;  z  No- 

rimberka    305,      06,    315;    v 

Praze  472-474.  .S 
Aleš  řezník  z  Loun  467. 
Alžběta  městka  v  Praze  339. 
Ambrož  sladovník  z  Turnova  247. 
Ambrožka  na  Malé  Straně  v  Praze 

243,  276,  Johanka  298. 
Amcha  z  Borovnice   Jindřich   na 

Svojšicích  280;  Petr  400,  401. 
Anděl    Sigmund    96 ;   z  Ronovce 

Štěpán  62,  279,  375;   Václav 

na  Benešovicích  278,  355,  356. 
Anička    z    Eonecchlumí    222,   z 

Loun  468 ;  z  Prahy  426,  542. 
Anka  klícnice  ze  Škvorce  514. 
Anna  z    Čes.   Brodu   212,    213; 

z  Kácovce   507,   508;  z  Mez- 

říčí  502;  z  Nymburka  15,  16; 


z  Písku    440;   z   Prahy    329, 
339,    534,    544;    z    Protivína 
162;  ze   Strakonic   337,  338. 
Anton  v  Martiněvsi  431. 

Antoš  poddaný  z  Jenisovic  248; 
měšťan  v  Kladně  116,  soukeník 
v  Praze  422,  477,  478,  482, 
483,  491,  492. 

Apollon  z  Jobec  176,  177;  z 
Křivan,  ze  Skřivan  80,  81, 
90,  91. 

Arnošt  měšťan  v  Praze  419. 

Auberovský,  Auderovský  viz  Al- 
berovský. 

Auíf  Steffel  v  Č.  Budějovicích  49. 
Augustin  biskup  Sakturienský  492, 

493;    doktor,    sekretář    král. 

(1506)  119. 


B. 


Baba    Beneš   z    Kamenné    Lhoty 
370,  435,  456. 

Babka  Petr  měšťan  v  Praze  374. 
Bacovský   rybník  u  Kolína   344. 
Baderský  viz  Újezd. 
Bajcek  viz  Býček. 
Bakalář  Martin  z  Hradce  437. 
Bakrle  poddaný  z  ňedhoště  436. 
Balák  rychtář  ze  Stropnice  54. 
Baleár  služebník  ve  Vyšehořicích 
441 ;  viz  z  Račiněvsi. 

Balkova,  Válko va,  ves  u  Žlutic,  41. 


Barbora  z  Prahy  303,  473,  475 ; 
z  Vrchlabí  93. 

Barcha  poddaný  134. 

z  Barchova  Alžběta  na  Knmbnrce 
1,  7;  Čeněk  Dašický  191,  192. 

Bareš  z  Kamenice  Sigmund  2, 
7,  90,  127,  174,  270,  290, 
367,  404,  475,  518,  543, 
na  Chválách  403,  544. 

Bárta  svědek  z  Češtíc  240 ;  úředník 
Jana  Strakonického  243 ;  starší 
nad  havíři  v  Kutné  Hoře  432. 
Bartoloměj  řečník  v  Praze  461. 

Bartl  Arnolt,  rychtář  z  Chomu- 
tova 129. 

Bartoloměj  písař  v  Písku  338. 

Bartoň  mincíř  v  Kutné  Hoře 
432;  z  Radonic  508. 

Bartoš  pohonic  z  Čáslavě  452, 
523 ;  z  Jilemnice  223 ;  z  Kutné 
Hor>'  krejčí  357,  532,  533, 
mincíř  434,  sedlář  432 ;  z  Li- 
toměHc  438 ;  z  Nové  Vsi  315 ; 
v  Praze  rychtář  262,  zlato- 
tepec  228,  525-527,  od  Čer- 
vené růže  477,  478,  482,  491, 
od  Modré  růže  306,  307; 
z  Ostí  536,  537 ;  z  Železnice 
písař  236. 

Bartošek  měšťan  z  Prahy  259- 
261. 

Bartoškův  Pavel  541. 

Bašták  Jíra  z  Češtic  241. 

Bavor  viz  z  Hustiřan,  z  Veselice, 
z  Zichova. 

71* 


564 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Bavorov  městečko  224 ;  viz  Stra- 
konice, z  Třebska. 

Bavory  91. 

Baychorflký  viz  Býchorský. 

Bayěek  viz  Býček. 

Bazek  Václav  z  Nebovid  270. 

Bechyně  viz  ze  Šternberka. 

Bečvář  Jindřich  z  Litoměřic  .311, 
442;  Mikeš  328. 

Bečvářka  JindHchová  220,  221, 
Magdalena  z  Litoměřic  442. 

Bečvárky  ves  232,  327. 

Bečváry  ves  232,  233,  326. 

Bednář  Šimon,  poddaný  z  Tur- 
nova 245. 

z  Bedřichovic  Bohunek  85. 

Behm  z  Konobrž  Václav   371. 

Bejsovcová  Anna  508. 

Bělá  250,  443,  444,  461,  490, 
518,  541,  dvůr  a  zámek  po- 
stoupen 358;  viz  Rohovlad. 

Bělóice  městečko  269. 

Bělohlav  viz  z  Pořešína. 

Benátky  Staré  3oO. 

Benda  svědek  z  Češtic  240;  z 
třepina  441. 

Beneš  z  Čeština  Kostela  485, 
486,  488;  z  Katusic  490; 
z  Klecan  505  ;  z  Libčevsi  230 ; 
z  Litoměřic  220,  437 ;  z  Prahy 
374;  ze  Solan  479;  ze  Zruče 
347,  349,  350. 

Beuéšek  poddaný  z  Čichtic  224. 

Benešov  370;  z  B.  Bohuslav 
272,  357,  358,  391. 

Bene80\ice  viz  Anděl. 

Benův  Jan  334. 

Beřiovico  u  Neděliště  437. 

Beran  Havel  z  Chvalkoviček  251 ; 
Petr  rychtář  v  Bohdanči  331, 
332. 

Berka  Jan  poddaný  23,  z  Přeštic 
525;  viz  z  Dube. 

Berkovice  454,  466. 

Bernardin  viz  Vlach. 

Bernart  z  Brna  217;  z  Mnichovic 
:J60. 

Bernáš  Matěj,  poddaný  z  Ho- 
stlovic  337. 

Bernášek  z  Hradce  Králové  516, 
517. 

Beroun  město  193,  458,  knihy 
městské  194. 


Berštein  viz  z  Dube. 

Běšiny  364 ;  z  B.  Eliška  na  Li- 
tovicích  34;  Jindřich  místo- 
sudí  království  Česk.  111,  112, 
269,  273;  Zbyněk  71. 

Běškovec  hejtman  Pardubský  210. 

Běta  z  Klokot  462,  463. 

Bezdědice  490,  506,  507;  z  B. 
Jan  339,  Jakoubek  193,  194, 
Sigmund  196,  271,  388. 

Bezdckov  513;  u  Strakonic  225, 
335. 

Bezdězi  hrad  490,  491,  518,  541. 

Bezdružice  viz  z  Kolovrat. 

z  Bezejovic  Jan  84,  85. 

Bezno  257,  258,  342,  343,  353, 
355;  viz  z  Prorubě. 

Bibrštein  pán  300. 

Biceii  Pavel  měšCan  v  Žatci  330 ; 
viz  z  Račiněvsi. 

Bílek  Jan  z  Pozdně  413;  z  Prahy 
475 ;  Martin  ze  Strakonic  364 ; 
Václav  z  Žatce  330,  421. 

Bílenice  ves  428,  429,  436;  z 
B.  Jan,  kancléř  pana  Strako- 
nického 363,  Bílenský  428, 
z  Citová  436,  437. 

Bílina  231,  234,  235,  271,  272, 
512;  \\z  z  Lobkovic, 

Biliuský  Jan  konšel  v  Litomě- 
řicích 437. 

Bílkův  Jíra  z  Knína  94. 

Bílský  Jan,  hejtman  na  Podě- 
bradech 426. 

Bílý,  ves  u  Police  249. 

Bílý  pan  v  Nymburce  371 ;  viz 
Kníže. 

Bimba  Jiřík  krčmář  z  černožic 
477. 

Bitozoves,  dvůr  415 — 417. 

Bláha  poddaný  z  Bedřichovic  85; 
z  Dřešína  240 ;  z  Kařezu  226. 

Blahotice  u  Slaného  216. 

Blahoutovic  Mareš  ve  Větrově 
503,  511. 

Blánice  u  Prachatic  224. 

Blatná  176,  177;  viz  z  Rožmi- 
tála. 

z  Blatná  viz  ze  Sabenic. 

Blažek  z  Bohuňovic  154;  z  Dašic 
91;  úředník  na  Dobříši  266; 
z  Hospozína  430;  z  Kařezu 
226;    z    Komhauza    415;    z 


Lešan    202;    z   Louzku    250; 

služebník     Markvarta     Fricka 

502;   z  Písku   236;   z  Prahy 

357;    z    Přemyšlení    423;    ze 

Štomíře    479;    ze    Štěpánova 

265. 
Blochov  70,  71. 
Bocz,    snad   Voč   ves  v  Žatecku 

48. 
Boček  Jiřík  230. 
Boharyně  \iz  z  Hrádku. 
Bohdaneč    227,    331,  332,  444; 

z  B.  Heřman  266. 
z    Bohmic    Bohmický    Jan    323, 

324,  393. 
Bohnická  viz  ze  Strážnice, 
z  Bohuňovic  viz  Sak. 
Bohuslav    v    Litoměřicích     427, 

498;   kožišník   v   Praze   422; 

podd.  ze  Samechova  347,  350 ; 

ze  Sluštic  519;  ze  Stříbra  písař 

Jana  Svojanovského  541. 
Bohúšek  Matěj  poddaný  ze  Lhotic 

421. 
Boleslav   Mladá   250,  257,   258, 

342,  343,  353,  395,  430,  490 ; 

viz  z  Krajku. 
Boleslav  Stará,  probošt  159. 
Bor  ves  409—411,  445. 
Bořanovice  545. 
Boreš  Jiřík  měšCan  v  Praze  262, 

263,  320,  321. 
Bořita  viz  z  Martinic. 
Borně   ze    Lhoty  Jan  428,  436, 

437. 
Borotin  ves  369;  viz  Malovec. 
z  Borovnice  viz  Amcha. 
z  Boršic  viz  Hromada. 
Borušin  Jan  radní  v  Kutné  Hoře 

432. 
Bor  z  Johanu  z  Kadaně  274. 
Bosyně  ves  260. 
z  Bošína  Dobeš  535. 
Boubel  ňiha  ze  Štomíře  479. 
z  Bozkovic   Jan    65,   66,    Svoja- 

novský    217,    250,    389,  407, 

501,  502,  541 ;  Ješek  Jindfích 

Svojanovský    na    Skalách    65, 

66,   245,   247-249,  367,   385, 

407,  501,  502;  KateHna407; 

Ofka  65,  66;  Salomena  65,  66. 
Bozkovský  Jan  z  Prahy  456. 
Božejov,  Božov  viz  z  Vokova. 


Eysiřík  jmen  osobních  a  místních. 


565 


Boží  ze  Zlayciny  429,  540. 
Bradáč  z   Chlumce   516,    517,  z 

Domaňovic    Jiřík    211,    212; 

z  Toušeně  Václav  214,  215. 
Bradacka  Anna  z  Hradce  516. 
Bradlec   235,  236;  viz   z  Wald- 

šteina. 
Brandýs  nad  Labem  58,  454. 
Bránice  ves  263. 
Branná  Horní  222,  223. 
Břaslavice,   Přaslavice   u   Pacova 

486. 
Brázdimský  viz  z  Pučan. 
Břehoryje     ves     468-470,     536, 

537,  541. 
Břckovec   z   Ostromečo  Bohuslav 

na  Červeném  Hrádku  109, 110, 

179,  180,  starší  279,  375. 
Breský  viz  Břízský. 
Březenský    Jan    283;    Václav    z 

Prahy  44,  45. 
Březí   273;   z   B.   Jan  v  Netvo- 
řících 112,  113;  Jindnch  111, 

112;   Petr  a  PHbík  v  Trkově 

5.  6. 
Březina  Vavřinec  služebník  467. 
z  Březnice  Anežka  330. 
Březno    244,   415,   449;    viz  ze 

Šumburka. 
Březovice  437,  490;  z  B.  Jindřich 

328. 
Březsko  ves  387. 
Brežák    Duchek,   rychtář   z    Mil- 

čovsi  483. 
Břežany  Panenské  476. 
Břízský    Matéj    ze    Žatce    262, 

263,  Břeský  320,  321. 
Brloh  ves  364. 
Brno  217,  407,  467,  542. 
Brocen,   Brocno  u  Litoměřic  70, 

423,  466. 
Brod  Český  212,213,  352,436, 

479-481,  491,  513,  514,  528; 

Německý  218;  Uherský  258. 
Brodský  Jan  v  Praze  341. 
z  Brozánek  viz  Leva. 
Brozany  428. 
Brož   poddaný  z  Čelákovic  372; 

z  Lipnice  134;  z  Prahy  341; 

ze    Zehub    451 ;    viz    Zeleno- 
horský. 
Brunclík  Jan   měšťan  z  Jaromíře 

421. 


Brusnice  ves  341. 
Brykcí  měštan  v  Praze  263. 
Brzve  ves  429,  430. 
Buben  Martin  v  Strakonicích  364. 
Bubník  Svatoš  ze  Zásmuk  232. 
Bubnovic   Martin,  podd.  z  Vora- 
čova  497. 

Buchal  Vaněk  z  Železnice  235. 
Bučský  Hanuš  120. 
Budějovice  České  182,373,381, 
382. 

Budín  Jan,  řezník  z  Tábora  495, 

496. 
Budín  město  542. 
Budislavský  Dušek  měšťan  v  Mýtě 

367. 
z  Budova  Budovec  Václav  15. 
z    Bukovky,    z    Bukuovky    Anna 

59;  Ctibor  prokurátor  u  desk 

zem.  57,  73,  140. 

Bureš  poddaný  190;  z  Blánice 
224. 

Burian  Jan  z  Běšin  364  ;  z  Če- 
novic  486,  489;  úředník  ze 
Švihová  524;  z  Tábora  442, 
443,  495;  z  Žebráku  267. 

Bušek  Jan  227,  ž  Hodkova  285, 
286. 

Buštěhrad  373  ;  viz  z  Kolovrat. 
Buxa  Václav  z  Pozdně  415. 
Buzdil  Bartoš  ze  Střížovic  500. 
z    Buzic,    z    Byčic    Vilém    223, 
224,  268,  269,  296,  297. 

Býchorský,  Baychorský  z  Raškovic 

Jan  186. 
Býček,     Bajček,    Bernart     196; 

Václav  z  Čichtic  224. 
z  Byčic  viz  z  Buzic. 
z  Bydžína  viz  Pecingar. 
Bydžov  viz  z  Wartenberka. 
z  Bysně  Jan  na  Malíkovicích  79, 

86,  87;  Otík  313,  314. 

z  Bystřice  Adam  73. 

z  Byšic  Jan  Byšický  10,  11,  30, 

54;    Markéta   118,  147,  188, 

195,  196. 

z  Bytiezův  Havel  154,  155,  By- 
tízský  z  Bytízu  388. 

z  Byzkovic  Jan    179,  Byzkovský 

258,  259. 
ze  Bzí  viz  Rouzín. 


€  i  Ch. 

Cacerda  Mikuláš   konšel  v  Praze 

422. 
Cebiv  ves  408;  viz  ze  Záduba. 
Cedvicer  Mikuláš  52 ;  z  Czedwicz 

Oldřich  27. 
Celnice,  snad  Včelnice,  141. 
Cerekvice  u  Mnichovic  346,  349, 

351. 
Cerhovice,  Crhovice  333. 
Cetenský  pan  249. 
Chabřice,    Chaberčice    u    Čáslavě 

347,  349,  350. 
Chaloupková    Jana   z    Tamberka 

489. 
Chalupa  v  Právách  444. 
z    Chánova    Ledvický    Jan    301, 

302. 
Charamza  Jan  ze  Skovic  451-453, 

523. 
Charouz     Jan     konšel    na    Nov. 

Městě  v  Praze  422,  544,  545. 
Charvatce  u  Boleslave  300. 
Chauč,  Chouč  ves  512. 
Cheb  163,  207,  371,  394. 
Chej novice  25. 

Chlistov  v  Táborsku  503,  513. 
Chlouba  Mikuláš  z  Bíliny  234. 
Chlubna  rychtář  ze  Žlunic  137. 
Chlum  Mikuláš  z  Eornauza  414. 
Chlum    místo    110,    437;    z    Ch. 

Eliška    180;    viz    Litoborský, 

Slavata. 
Chlumec    517 ;   n    Dobříše    265, 

266 ;  viz  z  Lobkovic,  Žlabecký. 
z     Chmelic     413;    Jakub    330; 

Sigmund  81. 
Chraelicský  svědek  23,  24. 
Chmelik  pan  268. 
Chocholouš    Jakub    krčmář    469, 

471,  537. 
Chocholova  zahrada  244. 
Chodov,  Chodau,  statek  41. 
Chodaur    Ambrož    z    Lokte    52, 

53,  92,  93,  98;  Jan  193,  194. 
z  Cholpic  Johanka  29,  30. 
Choltický  viz  z  Ojezda. 
Chomutov  129,  471 ;  viz  z  Weit- 

mile. 
Chomutovský    Martin    měšfan    z 

Loun  417. 
z  Chořov  Ješek  Jan  535. 


566 


Rejstřík  jfnen  osobních  a  místních. 


z  Chotče  Jitka  63,  64. 

Chotejšany  ves  182,  183. 

Ghotek  z  Chotěmiřic  Jan  487 ; 
z  Hočkova  Mikuláš  37 ;  z  Voj- 
nina  Bohuslav  125,  126,  139. 

Chotětice  ves  111. 

Chotímiřice  486;  viz  Ghotek. 

Ghotouň,  pan  451. 

Ghouč,  Ghauče,  ves  512. 

z  Ghraněc  (z  Chrámec  ?)  Markéta 
194,  195. 

Ghrapáť  Jakub  zbůjník  469,  471. 

Ghrást  210;  z  Ch.  viz  Mandelík. 

z  Chřenovic  Zimčský  Aleš  3,  4. 
38,  201,  345-350,  350-361, 
421,  422;  Ctibor  206,  289, 
290;  Johanka  503. 

Chroustoklaty,  nyní  Rostokiaty, 
528. 

Ghrt  z  Ertína  Bohuslav,  místo- 
purkrabí  Praž.  210,  263,  279, 
293,  294,  324,  371,  375,  493. 

Chrudimsko  523. 

Chruste  nský  z  Málo  var  Jan  51,  52. 

Chuchelský  Jan  186. 

Chůdek  Jan  forbcrečník  v  Jaro- 
měři 477. 

z  Chudenic  viz  z  Černína. 

Ghudoláska  Václav  poddaný  134. 

Chudý  Jan  poddaný  25. 

Chutnovka  u  Turnova  247. 

Chvála  Matěj  z  Kornhauza  414, 
536;  viz  Dubánek. 

Chvalkovice  251 ;  Chvalkovský  viz 
z  Hustiřan. 

Ghvalovice  251. 

Chvalovičky  251,  252. 

Chvalovský  viz  z  Ledeč. 

Chvalv  viz  Bareš. 

m 

Chvatěruby  viz  z  Lestkova. 

Ghvatlina  Dolejší  51. 

z  Chvojence  Václav  místopísař 
království  Českého  202,  282. 

Chvojka  z  Čáslavě  507,  509, 
510,  517. 

z  Cbýnova  viz  Malovec. 

Chynský  Jan  soukenník  438. 

z  Chýš  a  z  Egrberka  Jan,  Jin- 
dřich a  Václav  288,  289; 
Zbyněk  103;   viz  z  Gutšteina. 

Cidlinský  viz  ze  Sluh. 

Cihla  Ondřej  z  Horní  Lukavice 
382. 


Cikada  věřitel  262. 

Cikán  Jan  z  Rohoznice  služebník 
341. 

Gipla  z  Kravská  Albrecht  367, 
399,  400;  Jan  posel  162,  166, 
428.      • 

Církvice  359. 

z  Cirmperku  viz  černajkovský. 

z  Citová  viz  Bílenice. 

Gi-  srovnej   Cy. 

Crhovice  nyní  Gerhovice  333. 

Ctibor  služebník  Jana  z  Štern- 
berka 213.  I 

Cvokova  Alžběta  v  Praze  371. 
Cyplar    Vincenc    v     Č.    Budějo-, 
vících  49. 

Cykule  Jan,  radní  v  Kutné  Hoře 

432. 
Cynadr  Albrecht  pan  421. 
Czeymar  Martin  měšťan  v  Kladně 

116. 
Czysscr  Mattes  v  Mostě  371. 


C. 


Čabelický    213,    327,    347,  350, 

510,  ze  Soutic  Jan  158,  230, 
na  Týně  277,  278. 

Čabuze  ?  z  Čabus  241. 

Čahlostice  (Žalhostice)  539. 

Čakanov  489. 

Čakovice  466. 

Čakovský  viz  Vlk. 

Čapek  krejčí  z  Choltic  356;  Mi- 
kuláš z  Rakovníka  493,  494. 

Čarváš  Jan  z  České  Třebové  428. 

z  Časavy  Časavský  Václav  458. 

Čáslav  367,  452,  507,  509,  517, 
523. 

čáslavský  Václav  mě.^fan  Pražský 
72,  73,  76. 

Částkovice  361,    362,  365,  366. 
Častolar  z  Hořovic  Beneš  279. 
Čebiv  viz  ze  Záduba. 
Čech    Václav    měšfan    z    Hradce 
Králové  119,  120. 

z  Čechtic  Václav  Přech  240  čti 
Z  Ceštic. 

Čečelice    117;   z    Č.  Alena  470, 

511,  535,    541,  na  Tečiněvsi; 
Tečínská  469,  505,  506,  536, 


537;  Anežka  152,  153,  156, 
157,  204,  205,  Lešanská  255, 
292,  293,  384,  429,  499,  534, 
540 ;  Anna  469 ;  viz  Leidich. 

Čejetíce  3,  4,  38,  39. 

Čejka  pan  425;  Jan  z  Olbra- 
movic  58,  59;  JiHk  úředník 
432;  Václav  z  Olbramovic  169, 
192. 

Čelákovice  372,  430,  431. 

Čeněk  pan  332,  333;  Jan  pod- 
daný z  Kornhauza  414 ;  rychtář 
z  Uhlíř.  Janovic  55. 

Čenovice  u  Čáslavě  485-489. 

z  CeřenišC  viz  Mléčný. 

Černajkovský  z  Cirmperku  Jan 
117,  118. 

Černčice  467,  468,  486;  z  Č. 
Jan  Žatecký  v  Lipenci  465 ; 
viz  z  Kácova. 

z  Černého  Blata  Petr  5,  55. 

z  Černíkovic  viz  Mrakeš. 

z  Černína  Černín  241 ;  Bohunek 
purkrabí  kraje  Hradeckého  379, 
380;  Kuneš  254,  255;  Nata- 
nael  99,  146;  z  Chudenic 
Vilém  75. 

Černotice  369. 

Čerňoves  520,  521. 

Černožice  451,  477. 

černuc  ves  431. 

Černý  Beneš  408 ;  Jan  385,  536 ; 
Jiřík  538;  Petr  331;  Štěpán 
229;  Vávra  433. 

Černý  les  u  Chlumu  437. 

z  Červeného  Dvora  viz  Krynes. 

Češtin  Kostel  v  Čáslavsku  484-489. 

z  Češtíc  Heřman  225;  viz  Přech. 

Čichalo vcc  Purkart  27. 

Čichtice  místo  224,  225. 

číč  z  Nemyčevsi  Sigmund  184, 
241,  242,  379,  380;  Václav 
184. 

Cíčovec  pan  256. 

čí čo více  465. 

Číhání  ves  v  Loketsku  41. 

Čilec  u  Benátek  300,  366,   371. 

Činěves  347,  350. 

z  Číňova  Důra  460 ;  Vaněk  460, 
532,  544. 

Čistá,  ves  u  Bělé  490,  491. 

Čistěves   451 

čížkrajce  viz  Sudlice. 


Rejstřík  jmen  osobntch  a  místních. 


567 


D. 

Dačický    Martiu,     kráječ    sukna 

v  Praze  383,  384,  407,   408. 
z  Daleměřic  víz  Frycek. 
Dalik  les  u  Zbraslavic  266. 
Daněk  viz  Výšek. 
Daniel  z  Mnichovic  360 ;  z  Prahy 

422;    ze   Seníka   356;  z  Čes. 

Třebové  428. 
Danieiav  Václav  ze  Štolmíře  479. 
Dašice   91  ;   Dašický   viz  z  Bar- 

chova. 
Debozeves  (Zdebuzeves)  608. 
Děcský  Mikuláš  351,  352. 
z  Dědibab  viz  z  Eelník. 
Děkan  Váňa  minciř  v  Kutné  Hoře 

253. 
z  Dělen  Hanuš  147. 
Děpolt  poddaný  231. 
Dětenice  viz  z  Waldšteina. 
Deží  Matiáš  v  Praze  493. 
z  Dílec  Zdenek  386. 
Diviš    pan    v    Obědovicích    444; 

poddaný  ze  Zásmuk  231,  327. 
Divišov  421. 
Divůček  poddaný  172. 
Dlúhodvory  ves  437. 
Dobeš    Tobiáš    z   Turnova   248; 

z    Vesec    Jakub,    Jan,     Jiřík, 

Sigmund  a  Václav  78 ;  Jan  ve 

Starém  Kníně  42. 
Dobev  tvrz  u  Protivína  440. 
Dobřejovice  u  ftíčan,  tvrz  a  dvůr 

34. 
z  Dobřenic  Bořek  90, 121 ;  Čeněk 

121 ;  Jan    62,  391 ;   Polyxena 

90,  121. 
Dobříš  134,  265,  266,  lesy  265, 

302. 
Dobrohost  viz  z  Ronšperka. 
z    Dobronína    Kateřina    17,    18, 

421. 
Dobroviz   u   Rakovníka    23,    24, 

536. 
z  Dobrše  Kateřina  312;  Dobrský 

Václav  426 ;  viz  Koc,  ze  Tmáně. 
Dobruška  město  444. 
z    Dobalic    Bořek   49,    50:   Do- 

halský  Vaněk  308-310,  321. 
Doktůrek    Havel    z    Prahy    172, 

173. 


z  Dolan  Hanuš  118. 

z  Dolanek  Donínský  pan  53. 

Domahoř,  víska  u  Zruče,  351. 

Domaňovice  501  ;  viz  Bradáč. 

Domažlice  502,  544. 

Donat  503 ;  Jindřich  z  Těchlovic 
53,  273,  319;  Václav  198, 
276,  293,  294,  396,  397, 
Přínský  263,  purkrabě  263. 

z  Donína  366,  450;  Bořivoj  na 
Vokoři  105,  106;  Jan  pur- 
krabě na  Vokoři  392;  srovnej 
z  Dolanek. 

Dorota  z  Kutné  Hory  502,  544 ; 

z  Norimberka  305,  306,  315; 

z  Prahy  258,  494. 
Dospěl     Jan     v     Novém     Městě 

Pražském  422. 
Doubek  pan  367. 
z    Doubrav    Racek    doktor    537, 

538. 
z  Doubravan  Sigmund  138,  139, 

Doubravec  152. 
z    Doubravice    Václav    na    Týnci 

204. 
Doubravská  Hora  viz  z  Vřesovic. 
Doubravskv    Petr   v  Praze    154, 

155. 
z  Doubravy  Kuňka  425. 
Doudleb    Pavel    měšfan    v   Praze 

344. 
z  Doudleb    Diviš    65,    133;  Jan 

63,    54,    65,    133,  135,  136; 

Petr  141,  503,  511,  513. 

z   Doupova    Bedřich    297,    298; 

Jan  v  Libedicích  46;  Jindřich 

Valečky  544. 
Doušová  Kateřina  městka  v  Praze 

406,  460,  470. 

Drábek   Jiřík    rychtář   z  Chvalo- 

viček  251. 
Dračov  ves  157. 
z  Drahenic  viz  Šic. 
Drahobudice  ves  327. 
z  Drahobuze  viz  z  Dube. 
z   Drahonic    Adam    Václav    127, 

128,  190,  191,  na  Ploskovicích 

75,     143,    144,     244,     539; 

Oldřich  102;  srv.  Satanéř. 

z  Drahovic  viz  Satanéř. 
Drašetice  v  Berounsku  265; 
Dražejov  u  Katovic  335,  336. 


Dražice  viz  z  Kunwaldu. 

z  Drchlavy  Anna  a  Jindřich  89, 

90. 
Dřesín  ves  240. 
Drha  z  Radkovic  Bohuslav  366, 

385,  386. 

Drhonice  u  Žatce  448. 
z  Dřínová  viz  Kučera. 
Drozdov  u  Berouna  333. 
Druhlice  u  Berouna  265,  266. 
Dryzna   Václav    rychtář  v  Praze 
259,  260. 

zDuban  Jiřík  118,  188;  Václav 
65,  66,  Sasky  438;  Sigmund 
v  Litvínově  188;  viz  Dubánek, 
Žichovec. 

Dubánek  z  Duban  Chvála  540; 
Jindřich  1,  2. 

z  Dubce  Dubečský  Jan  na  Prů- 
honicích 33,  34,  83,  84,  106, 
107. 

z  Dube  Adam  44,  45;  Berka 
Aleš  332;  Berka  Jan  z  Dra- 
hobuze 212,  213;  Berka  Jiří 
259,  260,  na  Beršteině  306, 
306;  Kateřina  21,  25;  Vilém 
Mracký  369. 

Dubecký  pán  v  Praze  374. 

Dubský  Krištof  pan  408,  409. 

Ducháček  z  Knína  94,  95. 

Duchcov  viz  ze  Sulevic. 

Diichek  poddaný  z  Chabřic  347, 
350;  z  HrachovišC  140;  z  Ka- 
řezu  226;  z  Nové  Vsi  481; 
z  Prahy  8,  9 ;  ze  Sibřiny  522 ; 
z  Šepetel  479;  z  Unomyšle 
334. 

Duchon  z  Lešan  poddaný  202. 
Duháň  ?  místo  448. 
Důra   podruhyně    z    Loun    470; 
ze  Strakonic  336. 

Dušek  z  Gustrašína  362,  365; 
z  Vrabína  521. 

Duška  kuchařka  faráře  v  Stra- 
žíšti  418. 

Duškův  Jan  z  Rataj  510. 
Dvořák  Vašek  z  Křešic  237-240. 
ze  Dvorce  Oldřich  318. 
Dvorecký  Václav  65,  508,  509. 
Dvory  352;  ze  D.  Jan  34,  35. 
Dvůr  Králové  93,  94,  501. 


568 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Frey  Erazim  kapec  v  Praze  351, 1  z  Háje  viz  Litmír. 

393,  394.  I  Hájek  251,  252;  Jan  131,  181; 

FridStein  u  Turnova,  Fryczssteyn  I      Vít  28,  181. 

247-250.  ,  Hájková  Katefína  181. 

Frycek  z  Daleměřic  Markvart  na  ■,  Halama   Matěj    poddaný  z    Tur- 
•      Zvolenovicích  217,  367,    407,       nova  222,  245,  248. 
i      501,  502.  ,  Halas  Tondrák  ze  Ďtomíře  479. 

;  Frvcek  ze  Starého  Města  v  Praze  Haldecký  Václav   konšel  v  Praze 


E. 

Ebrfoyt  Jan  z  Krakova  501. 
z  Egrberka  viz  z  Chyě. 
z  Einsidle  Henrich  92,  93. 
Ekhart  Linhart  z  Ortvinovic  mě- 

sfan    Budějovický    182,    381, 

382. 
Elbogner  Hanu.š  městan  v  Chebu '      344,  345.  ;      422. 

207.  Fučík   Jíra  z  Vlkové   485,   487, ;  Haléř  kupec  102;  Burian  měštan 


Elišcův  Prokop  ze  Lhoty  362.  Ondra  z  Kucin  525. 

Eliška    krejčová    v    Litoměřicích  Fuk  úředník  panský  5. 

219-221,  255,  256,  441,  442, 

454;  podruhyné  v  Praze  426. 
z  Ertína  viz  Chrt.  G. 

Eš  v  Táborsku  442,  443.  i 

Evka  Jan  služebník  273.  ,  Gayersperk  viz  z  Vřesovic. 

Eybenstecker    Mottes    z    Kadaně   Gelbl  Otto  pán  v  Hrbovicích  267.       Hoře  433. 

275. 


v  Praze;  Petr  z  Jičiněvsi  167, 

493. 
Haller    Erhart    371;     Hanuš    z 

Cheba   326,    371,    394,  395; 

Jiřík    doktor    v    Mostě    371, 

394,  395. 
Haluzy    Petr     měšfan    v    Kutné 


F. 


Fabián    svědek    z   Dobříše   265; 

měšfan  z  Litoměřic  255,  256,  |      470. 

311,  441,  454.  i  Gnín  (?)  296;  srv.  Knín,  z  Pruch, 

Farkaš  Mikuláš  28.  ;      Tracb. 

Fayt  Vít  z  Třebšic  459.  ;  Golm  Hanuš  z  Mostu  537. 

Fechter  Mottes  z  Kadaně  275.     ;  Gregor  šermíř  z  Prahy  276. 
Felix  v  Starých  Benátkách  300.  \  z  Grúnheimu  Kunrad  82,  94,  95, 
Fencl  poddaný  ze  Zdíkovce  123.,      176,  177,  401,  402. 


Glace  Hanuše  syn  Heinrich  ovčák ;  Hamáč  Jan  rychtář  z  Mnichovic 

271.  j      360. 

Gleymar  Kašpar  měštan  v  Kladně  i  Hamerník  Václav  50. 

116,  Gleynar  148.  ',  Hampl  Jan  210. 

Glingolec   Jiřík   písař  z  Konobrž ,  Hamza  ze  Zábědovic   Martin  86, 

88,    321.    322,    332,    333,    v 
Plotištích  308. 
Haníš  viz  Zumr. 

Hanuš   pacholek  Gleynarův  148; 
syn    fojtův    z    Kadaně     156; 


z  Fictum  Felix  136 ;  Bernard 
Opi  36 ;  Opi  na  Novém  Šura- 
burcc  148-150,  156. 

Filip  kovář  z  Mělníka  367,  529, 
543 ;  kněz  45,  z  Mnichovic 
345,  347-351,  359,  360,  422; 
krčmář  u  Velvar  46,  47; 
úředník  z  Oubcnic  266. 

Firšic  z  Nabdina  Jan  13;  Václav 
83,  84;  Firšicová  paní  46,  47. 

Fišar  Kašpar  z  Mostu  26. 

Florian  měšťan  z  Loun  26,  411, 
504. 

Fogeler  Mottes  z  Kadaně  275. 

Formánek  Jan,  konšel  v  Litomě- 
řicích 437,  498. 

Foyt  Jan  z  Milčovsi  483. 

Franc  v  Habrovicích  271. 


z  Gutšteina   Anna   539;   Dorota 


Franěk    měšfan    z    Čáslavě    507, 

509;  Václav  z  Libichova  371,  j      Prokop  159;  viz  Venci. 

372;  v  Praze  259,  260.  z  Habrová  viz  Hyndrák. 

Fraytol  v  Kadani  132.  j  Habrovice  ves  267,  271,  272. 

Freiberk  město  v  Německu  306. '  Had  Jan  z  Přemyšlení  424. 


z  Kostoloprt  449;  služebník 
pana  Krušiny  341 ;  z  Molkovic 
235;  z  Potěh  452. 

129;   Henrych    60,    61,    120, ;  Hanuškův  ftehoř,  měšťan  v  Praze 

169,  na  Tachově  31,  37;  Jan  I      419. 

60,  61,  Kukštein  468;  JetřichjHauzl    pacholek    149,    150;    to- 
15,    41,    60,    61,    129,    163, 1      var>'š  z  Habřiny  409. 
164,  na    Chyšech  37,  40,  41,   Hanzlová  Regina  svědkyně  457. 
120,    169,    197;    JiHk    Vše- ;  Haralův  syn  z  Knína  94. 
rubský    103;    Krištof  32,   60, ;  z    Harasova  Barbora   242,    430, 

61,  333,    na    Žebráce    169;'      529;  viz  HrzaĎ,  Pecha. 
Wolf  31,    60,    61,   164,  267,  i  z  Hardeku    hrabě    Oldřich    108, 
367,  497,  na  Petrspurce  393,  '■      109. 
394  :  Harovec  Jan  z  Radotína  237-240. 

Gytlar  Andres  z  Plané  354.  Harovniče  Kuba  v  Jaroměři  451, 

523,  524. 
Hasič  Jan  z  Loktuš  248-250. 
Hasištein  viz  z  Lobkovic. 
Háša  Jiřík  z  Újezda   460,    532, 

533,  544. 
Hatlákův    Vratislav   purkmistr    v 

Prachaticích  268. 
Hauenštein  viz  Satanéř. 
Haura  z  Tečiněvsi  511. 
Havel  z  Bělé   490;   z    Benešovic 


H. 

z  Habří  Petr  445-448. 
Habřina  ves  56,  276,  409;  z  H. 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


569 


355,  356;  z  Božejova  445; 
z  Habřiny  276;  z  Horoašan 
441,  449;  z  Hostie  518;  z 
Jiřic  347,  350;  z  Eařfzka 
226;  z  Klokočí  250;  z  Lito- 
měřic 438;  ze  Lnář  273;  z 
Loun  411;  z  Oken  524;  z 
Prahy  322,  544 ;  z  Rožďalovic 
432;  z  Šebířova  139,  140; 
z  'neebšic  516;  ze  Zrače  346, 
349. 

Havlice  Vávra  z  Janovic  55. 

Havlíček  Jan  ze  Škvorce  a  žena 
Jana  515. 

Havlík  holomek  140;  Jan  z  Píská 
440, 

Havlová  viz  Rftžová. 

Havldv  Jan  z  Božejova  409. 

Havránek  Pavel  od  Hory  255  ; 
Václav  ze  Všechlap  234 ;  Vaněk 
z  Libčevsi  231. 

Haydar  kupec  v  Praze  300. 

Haydmberk  místo  467. 

Hazuka  zločinec  135;  Jiřík, 
úředník  v  Kostoloprtech  416, 
449. 

Hedvický  301,  302. 

Heger  Henzl  43. 

Hejtmanův  Jakub  z  Milčovsi  483. 

Heller  Nikl  z  Kadaně  274. 

Henygar  z  Žeberka  Vilém  62, 
63. 

Hereš  pan  541. 

Heřman  z  Ješetic  služebník  70. 

Heřmanice  statek  127,  170. 

Hermík  poddaný  z  Brusnice  341. 

z  Hermsdorfu  Krištof  272,  357, 
358,  391. 

Herol  z  Tmče  Mikuláš  89. 

z  Heroltic  Havel  a  Leptej  z  Vo- 
zarovic  206. 

z  Hemšteina  viz  z  Vilhartic. 

Heydensfeld  panství  61. 

Hezlar  Jakub  z  Kadaně  275. 

Hilburk  viz  Ilburk. 

Hinckmausgryn  místo  47. 

Hirš  Melichar  v  Praze  3  26 . 

Hladký  Petr  mlynář  18,  19. 

Hlasivo  ves  453. 

Hlaváč  Duchek  z  Kornauza415; 
Jan  ze  Třibřich  173. 

Hlaváček  Martin  z  Křimic   500. 

Hlavačka  Anna  z  Kornauza  414. 

Archiv  český  XIII. 


Hlavně   Bartoň    z    Třítěže    511; 

HlavĎův  Jíra  ze  Lhoty  265. 
Hlavovský  dům  v  Praze  421. 
z  Hlivojed  Kateřina  182,  183. 
Hloušek  Jan  z  Litoměřic  219. 
Hložek  z  Žampachu  Jindřich  396  ; 

Matěj  370. 
z  Hlubině    Kedruta,    Markéta   a 

Michal  292,  293. 
Hluzkovic  Pavelec  poddaný  134. 
z    Hněvčevsi    Vaněk     102;     viz 

Mládek. 
Hnízdo  Ondřej  z  Předvojova  369. 
Hobšovice  499;  z  H.  Petr  156; 

Václav  152. 
Hoch  Václav  poddaný  430. 
Hochhauzar  z  Hochhauzu   Jan   a 

Mikuláš  4. 
z  Hočkova  viz  Chotek. 
Hodaně    Šimon,    konšel    v    Lito- 

měfících  437. 
z  Hodějova   Jindřich    142,    237, 

403,    465,    503,    511,     513, 

Hodějovský    239,    367,    368, 

465;  Václav  535. 
Hoden  Vaněk  z  Češtic  240. 
Hodeš  z  Motola  534;   viz  Holý. 
Hodkov  ves  286. 
Hofman  z  Minichhořu  Krištof  41. 
Hoholice,  Ouholice,    13,  14,  46. 
Holácek  v  Mnicbovicích  422. 
z  Holajče  viz  Šlik. 
Holcicliar  pan  500. 
Holcova     Kateřina    z    Kornauzu 

414. 
Holický  viz  ze  Šternberka. 
Holič  Václav  z  Turnova  249. 
Holohlavý  místo  102. 
Hols  služebník  128. 
z  Holšovic  Petr  292,  293. 
Holub  z  Záchuma   Jan    64,    65; 

Mikuláš  v  Konářicích  53,  54. 
Holý   Hodeš  z  Žepův   429;   Jan 

pacholek   305;   Jan   od    Hory 

91;   Jan  z   Přívor  258;   Jíra 

holomek  páně  Lvův  425 ;  Jiřík 

z  Hořovic  91;  Václav  krčmář 

z  Libčevsi  231,  234. 
Homberk    z    Homberka    Oldřich 

132. 
z  Honbic  viz  Horyna. 
Honěk  Jíra  ze  Tmáně  56,  57. 
Horák  Jan  z  Jilemnice  91. 


Hořanský  z  Lokte  Jan  s  ženou 

Barborou  129,  130. 
Hořčice  z  Libošína  Jan  114,  115; 

Štěpán  224. 
z  Hořemiřic  viz  Stříbrný. 
Hořepník  233,  328. 
Hořešovec    z    Libošína    Albrecht 

114,  115,  146. 
z  Hořic  Mikuláš  81,    nejv.  písař 

315,  316,  Hořický  496,   497. 

Hořín  dvůr  418. 
Horký  viz  Klusák. 
Hom  viz  Tof. 

Horňatecký  Tomáš  51;  Václav 
z  HorĎatek  na  Struhařově  74. 

Hornosyn,  Hornosín  ves  269,  273. 

Horoušany  441,  449. 

Hořovice  91,  255,  333,  542; 
viz  Častolar,  z  Vrtby. 

z  Horsic  Johanka  95. 

Horů  maštaléř  448. 

Hory  místo  535. 

Horyna  z  Honbic  Jindřich  17, 
18;  Jiřík  17,  18;  Václav   17. 

Horynová  Kateřina  a  dcera  Do- 
rota 421. 

Hospozín  ves  430. 

Hosteň  místo  412,  Hostin  543. 

z  Hostinného  Barbora  217,  222. 

Hostivice  viz  z  Jistebna. 

Hostlovice  u  Strakonic  337,  338. 

z  Hostonně  Jan  Krysostom  315; 
Oldřich  541,  542. 

Hostulice,    Hostovlice  u    Čáslavě 

452. 
Hošek  Jan  v  Kutné  Hoře  434. 
Hoškův  Petr  z  Jenče  51,  52. 
Hošfálek    Martin  měšťan  v  Žatci 

a  manželka  Anežka  330. 

Hoštice  518;  z  H.  Havel  475, 
476;  Křtěn  475,  476,  543, 
z  Vodochod  518. 

Houdek  Mikuláš,  radní  v  Kutné 
Hoře  432. 

Houska  poddaný  ve  Vršcích  232, 
233. 

Houska  panství  a  zámek  10,  11. 

Hovorka  Václav  měšťan  v  Pel- 
hřimově 261. 

z  Hozlaw  Andres  27. 

Hrabané  z  Vlkanova  Jan  176, 
323,  324,  374. 

72 


570 


Bejstřík  jmeti  osobních  a  místních. 


Hrabané   kramář    v  Praze    407, 

408. 
^rabí,    příjmení    Blažeje    Štayn- 

raytera  z  Muzlova   143,   144, 

236,  244,  409. 
Hrachoviátě  ves  140,  141. 
Hradčany  115. 
Hradec    Jíndřicbův    325;    z    H. 

Jindnch  81. 
Hradec    Králové   86,   119,    120, 

151,    180,     198,    217,     241, 

253,  269,  273,  331-333,  341, 

380,  437,    504,  516,   Koňský 

a  Svinský  trh  501. 
Hrádek     Mikoláš     527;    Václav 

138,  152. 
Hrádek    88,    286,    328,    542;  u 

Záluží  267;  Červený   viz  Bře- 

kovec. 
Hradiště    64,    258,     370;     nad 

Labem  375 ;  viz  ze  Švamberka. 
z  Hrádku  Bořek  146,  Radikovský 

453;  Diviš    na  Boharyni  315, 

316,  321,  Boharyřiský  308-310, 

332,  333,  453;  Markvart41; 

Martin  146,  Radikovský  504; 

viz  Samuel,  Sulek. 
Hranice  230,  tištěno  hranice  277. 
Hraštice  u  Knína  401,  402. 
Hrbek  hospodský   277;    z  Kutné 

Hory   544;    Václav   vinopal  v 

Praze  472,  502. 
Hrbovice  ves  267. 
Hrdibor  Václav  z  Přeštic  525. 
Hrdlík  Jan  202,  203. 
ze  Hředčic  Burian  15. 
ze  Hřič  Johanka  396. 
ze    Hřivic    Jan    a   Litkýř    515, 

Rytkéř  517;  viz  Kozelka. 
Hřmet  Havel  z  Jičína  425,  426, 

žena  Salomona  426. 
Hrnčířík  poddaný  172. 
Hroch  Jan  z  Bělé  518. 
Hromada  z  Boršic  Sigmund  504, 

505. 
Hron  535;  měšťan  v  Praze  214; 

ftehoř    konšel    v    Litoměřicích 

437;  Slívka  220. 
Hroubek    Havel   z   Koutflv    529, 

530. 
Hrozková  Markéta  10  L 
Hroznatá  z  Vrtby  Jan   64,   184, 

185. 


Hroznice  484,  485. 

Hrubý  Jan  z  Ghvalovic  252; 
nehoř  z  Jelení  218. 

Hrúně  Jiřík  poddaný  436. 

Hrušice  ves  422. 

Hruška  z  Března  Jan  415-417, 
448. 

Hruškův  Vávra  poddaný  140. 

z  Hrušová  Fridrich  117,  258, 
259;  Jan  117,  124,  125,  164, 
258,  259,  Hruskovský  165,  v 
PHvorách  320;  Jiřík  Vodě- 
radský  280;  Petr  Hrušovský, 
úředník  na  Bezdězi  490 ;  Václav 
117,  258,  259. 

Hruštice  u  Turnova  247-250. 

Hrzaň  pán  na  Housce  11 ;  z  Ha- 
rasova  Jan  15,  19. 

Hrzek  pan  467. 

Hubáček  Jan  z  Ghvalovic  251, 
252 ;  Hubáčková  Kateřina  z 
Kutné  Hory  357,  376,  377. 

Hubenkova  Anna  400,  401. 

Hubka  Semian  v  Lounech  468; 
v  Praze  534. 

Hubov  místo  202. 

z  Hudova  Jindnch  196. 

Hulá  Jakub  měšfan  z  Loun  416. 

Hůlek  poddaný  508. 

HAlka  Sigmund  měšfan  v  Praze 
28,  29,  422. 

Humňany  236;  viz  Šuba. 

Hunáček  Ondráček  z  Tamberka 
489. 

Huňatý  Jan,  úředník  na  Bělé 
490. 

Hunclader  Štěpán  v  Praze  28, 
107,  108. 

Hupauf  z  Milčan  Jakub  45,  z 
Milžan  114. 

Hůra  ves  182. 

Hůrky  u  Písku  366,  385;  viz 
Klusák. 

Hurt  ze  Slavětíc  Jan  430. 

Huspeka  Vít  z  Kucin  525. 

Hustašín  čti  Ústrašin  362. 

z  Hustiřan  Bavor  276;  Diviš 
119,  120;  Markéta  276  ;  Zde- 
něk Ch  válko  vský  119,  120. 

Ilutmánka  Dorota  z  Kutné  Hory 
544. 

Hykš  Mates  poddaný  z  Habrovic 
272. 


Hyndrák  z  Habrová  Václav,  místo- 

písař  33,  34,  72,  73, 
Hynek  hejtman   na  Poděbradech 

344;   služebník  z  Police  471. 
Hyrs  Jiřík  z  Kadaně  45. 
Hyserle  Mates  27. 


Ilburk,  Hilburk  244,  431 ;  z  H- 

burka  Vilém  467. 
Izaiáš   farář   ve   Štětí   417-421, 

540. 


J. 


Jablonná  72 ;  z  J.  Hendrych  448. 

Jablonné  428,  523 ;  z  J.  Alžběta 
400. 

Jablonskv  pan  542. 

Jahelník' Mikuláš  z  Žatce  463. 

Jahník  Jan  v  Kutné  Hoře  432. 

Jakoubek  poddaný  ve  Vršcích 
232,  233. 

Jakub  poddaný  z  Bezna  342;  z 
Čes.  Brodu  480;  z  Drhonic 
448;  úředník  z  Dube  259, 
260;  z  Kařezu  226;  z  Ka- 
sanic  361  ;  z  Knína  94,  95 ; 
z  Kouářic  54;  písař  páně 
Kostkův  428;  farář  z  Kruhu 
272;  z  Libešovic  512;  z  Lo- 
chynska  540;  žid  z  Loun  119 ; 
z  Mostu  175;  z  Němeček  515, 
517;  z  Písku  439;  z  Pacova, 
mistr  učení  Praž.  228-230: 
z  Prahv  měšťan  475,  od  černé 
růže  422,  konvář  472,  kotiář 
215,  koželuh  473,  pemikář  230 ; 
bratr  Jana  Srba  234 ;  ze  Stra- 
konic 364;  ze  Zderaze  367. 

Jan  250;  čeledín  23;  hejtman 
268;  pan  251;  rybář  13; 
služebník  244;  u  pana  Ar- 
nošta 500 ;  z  Bezna  kněz  343  ; 
z  BíUny  231 ;  v  Ml.  Boleslavi 
kantor  353,  kněz  257,  342, 
353,  395,  396;  z  Boru  445; 
z  Břaslavic  486;  z  Břežan 
476;  z  Chroustoklat  528;  z 
Čes.  Brodu  353 ;  z  Buštěhrada 
373 ;  z  Ghlistova  503 ;  z  Chrástu 


RitjstHk  jmen  osobních  a  mistních. 


571 


210;  z  Čeliče  366;  z  Černotic 
369;  z  Čeština  Kostela  484, 
485;  z  Domažlic  farář  v  Par- 
dabicích  502,  544 ;  z  Drašetic 
265;  u  Petra  z  HabH  447; 
z  Habřiny  409;  z  Hor  536; 
z  Hornosína  269 ;  z  Hory  406 ; 
z  Hoštky  466 ;  z  Hubová  202 ; 
z  Jablonné,  převor  v  Praze  72 ; 
z  Jankovské  Lhoty  223 :  z  Ja- 
novic 5,  237 ;  z  Jaromíře  477 ; 
z  Jilemnice  499;  z  Eařlzka 
227 ;  písař  pana  Krakovského 
373;  z  Kněžiček  512;  z  Král. 
Hradce  516;  z  Křemže  517; 
z  Lahovic  231,  234;  ze  Lhoty 
366;  z  Litoměřic  219,  419;  z 
Lomnice  217,  235;  z  Malešic 
334;  z  Mateřova  531,  532; 
ze  Msena  506,  507 ;  z  Nedvě- 
dic  254;  z  Nehvizd  476, 
477;  z  Nového  Města  264, 
370,  456;  úředník  Oldfícha 
Popela  510,  511;  z  Prahy 
468,  holomek  425,  krejčí  538, 
zvonař  107,  108,  od  Adamův 
357,  od  Bílého  Lva  bakalář 
396,  z  Dubeckého  domu  374, 
od  Kos  450,  od  Pěti  Korun 
61,  od  Strak  228,  525-527, 
od  Žáby  227;  z  Přemyšlení 
519;  z  Přeštic  525;  ze  Pšo- 
vlk  497;  z  Radešova  240; 
z  Rakous  248;  z  Rataj  510; 
z  fiečice  20 ;  u  Beneše  ze  Sen- 
dražic  451 ;  ze  Slaného  406 ; 
ze  Strakonic  337  ;  ze  Štětí  420; 
z  Těňovic  256;  z  Tichonic 
507,  508;  ze  Třevače  532; 
z  Tvrdavy  217;  z  Větrova 
466 ;  z  Witmberka  59 ;  z  Vo- 
levče  466;  z  Volyně  336; 
z  Votic  367,  368;  u  Petra  z 
Vrbičan  431,  432;  ze  Vše- 
bořic  421 ;  u  pana  Zajimače 
489 ;  ze  Zderaze  367  ;  ze  Zručí 
347,  349  ;  ze  Zvěstova  454. 

Janák  poddaný  z  Veltrub  344. 

Janata  Jan  z  Klecan  505 ;  Václav 
z  Knína  94 ;  z  Králové  Hradce 
501. 

Janček  kuchař  z  Vršec  233. 

Janda  z  Bečvář   326,  327;  pod- 


daný 123;  ze  Štěkně  455, 
460;  Jan  ze  Zásmuk  327; 
Jandová  Eliška  372. 

Janeček  v  Bezně  257,  343;  z 
Jikvi  209. 

Janek  rychtář  z  Jilemnice  172, 
223 ;  řezník  ze  Strakonic  364. 
jJankovský  pan  67. 

Janov  místo  196;  viz  z  Rachm- 
berka. 

Janovice  55,  58,  237-239;  z  J. 
Heřman  na  Janovicích  58 ;  Jan 
nejv.  purkrabě  15;  Wolf  Ri- 
senberský  108,  109,  454,  455, 
459,  460,  483;  viz  Jenec, 
Špetle,  Vrchota. 

Janovský  viz  ze  Soutic. 

Jaromiř  město  146,  421,  451, 
477,  501,  523. 

Jaroslav  pan  225. 

Jaroš  z  Kařezu  226;  z  Korn- 
hauza  ^11 3,  414;  z  Kosto- 
mlátek  366,  450;  ze  Zruče 
347,  350. 

Jarošův  Matěj  z  Vršovic  106, 
107. 

Javor  Valentin  měšťan  z  Litomě- 
řic 427,  438,  454;  z  Lukovec 
498. 

■v 

Jech  Jan  z  Čeština  Kostela  486 ; 
Jechová  z  Klokot  462,  463. 

Jednorožcova  Markéta  městka  v 
Praze  63,  64,  155,  522,  531. 

Jehňátko  Václav  z  Tulejova,  mě- 
šťan Praž.  93,  144,  145,  258, 
281,  317,  404;  matka  jeho 
Anna  258;  žena  Kateřina  76, 
77,  93,  317,  404, 

z  Jelče  EUška  192. 

Jelenek  Jakub,  konšel  v  Litomě- 
Hcích  438. 

z  Jelení  viz  Hrubý. 

Jemnik  místo  227;  z  J.  Pavel 
285,  286. 

Jeneč  51,  52;  Větší  105;  viz 
z  Rachmberka. 

Jenec  Jan  11,  358;  srv.  z  Ja- 
novic. 

Jeníček  Jan  poddaný  z  Janovic 
238. 

Jeník  z  Mečkova  Zdeslav  126. 

z  Jenišovic  Mikuláš  230,  277, 
na  Křešicích   291 ;   viz  Špína. 


Jenivo   Jeroným,    konšel  v  Lito- 
měřicích 438. 

z  Jenšteina  Pavel  30,  31,  59, 
60,  307,  308,  Skalský  400. 

Jermek  Jan  z  Bránic  263. 

Jeroným  kupec  z  Mostu  160. 

Jeseň  Baltasar  z  Kadaně  275. 

Jesenice  viz  Pytlík. 

Ješek  viz  z  Chořov. 

Ješetice  místo  70. 

Ješkovec  Jan   z  Jiřic  347,    350. 

z  Ještětic  viz  Tychta. 

z  Jezvec  Prokop  132. 

Jičín  město  252,  425,  426. 

Jičíněves  167,  493. 

Jíkev  ves  209. 

Jílek  viz  Ryba. 

Jilemnice  91,  135,  172,  223, 
499. 

z  Jilmanic  viz  Mladota. 

Jilový,  město  144,  348,  350. 
farář  Václav  97. 

Jinda  Jan  z  ftevnova  461,  462, 
463. 

Jindřich  pan  534,  na  Břežanech 
428 ;  v  Praze  od  Tváři  podle 
věže  329. 

Jindřichův  Fabián  v  Litoměřicích 
218,  219. 

Jindřišek  v  Českém   Brodě    212. 

Jinín  místo  225,  268. 

Jíra  rychtář  z  Bitozovsi  416; 
z  Hroznic  485 ;  z  Janovic  55 ; 
u  Zd.  z  Klinšteina  481 ;  z  Kně- 
ževsi  527 ;  ze  Lhoty  265,  266  ; 
z  Loun  411 ;  z  Lukovec  431 ; 
z  Mitrova  489;  z  Nové  Vsi 
481;  z  Oustrašína  361,  362, 
365,  z  Ústrašína  518;  z  Oušic 
489 ;  z  Petrovic  487 ;  z  Prahy 
406,  475;  z  Přemyšlení  424; 
z  Rataj  510;  ze  Smrkovic  366; 
ze  Strakonic  364,  368  ;  ze  Sva- 
tého Pole  468;  u  Vratislava 
z  Mitrovic  302,  303;  u  Jana 
ze  Žlunic  424. 

Jirašta  rukojmí  ze  Lhoty  237, 
238. 

Jirek  viz  z  Polensk 

Jirek  poddaný  z  Menčic  422. 

Jiří  král  21,  zarazil  groš  český 
215. 

Jiřice  ves  347. 

72* 


572 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Jiřík  z  Šanova  Wikhart  448. 

Jiřík  poddaný  z  Benešovic  356; 
z  Boni  412;  z  Gheba  207; 
z  Čáslavě  517 ;  z  černožic  451 ; 
z  ČistSysi  451:  z  Domaňovic 
501;  z  Hor  535;  z  Hostínij 
543;  z  Hostalic  452;  z  Hra-| 
diště  370;  z  Jaroméře  úředník ; 


Johannes,    který    p&hony   vydává  Kamenná  Lhota  viz  Lhota. 

468;    písař  Wolfa   z   Janovic  Kanec  Petr  z  Těchlovic  146. 

483;  písař  Jičínský  425,  426;  Kanhův  dflm  v  Praze  419. 

písař    z    Koloděj    359,     361;  Kanický  pan  332;    viz   z  Bisen- 

písař  Viléma  Kostky   453;   ze  burka. 

Skalice,  úředník  mince  v  Kutné  Kantův  Mikeš,    poddaný    z  Tur- 
Hoře  77,  89 ;  písař  z  Litomě- ;      nova  246. 


Hc  242,  430. 


451;  z  Jilemnice  223;  z  Ka-|Jork  ovčák  na  BíUně  271,    272. 
daně  mistr  149;  z  Klecan  505 ; ;  Jost  kupec  z  Prahy  351;  poruč- 
služebník  Zdeňka  z  Klinšteina       nik  73 ;  z  Yidic*  69,  Jobšt  29. 
528 ;  z  Konecchlumí  222 ;  z  Ko-  Jun  svědek  49  ;   šenkéř  v  Kutné 
stomlátek  366;  z  Kutné  Hory       Hoře  434. 
533;  z  Liběšovic  512;  z  Lib-  Junek  Jan  z  Kouuic  201;  viz  ze 
kovic  448;    z  Litoměřic   245,       Slavkova. 
438;    z  Loun  417;    z  Lukan 
524 ;  z  Mirošovic  422 ;  z  Nové  K, 

Vsi  248  ;  z  Prahy  písař  a  kolle- 

giát  421-423;  z  Prahy  od  Jed- ,  Kába  Duchek  z  Rybňan  334. 
norožce   76;    z  Prahy  rychtář  |  Kabát  Jan  z  čeština  Kostela  487, 
Nov.  Města  424 ;  ze  Psáří  508 ; .      488 ;    Pavel   z  Bohdánče  332. 

Kabátník  Jakub  z  Prahy  538,  542. 


ze  Psovlk  497 ;  Rohozecký  pur- 
krabí 249 ;  z  Rokytníka  úředník 
na  Březně  244;  ze  Slatiny 
222;  ze  Strakonic  364;  ze 
Sviňan  246;  z  Šebořic  267; 
z  Šepetel  478 ;  písař  pana  Škvo- 
řeckého   513,    514;    purkrabě 


Kabel  poloha  250. 

z  Kácova  Černčický  Jan  177,  17H, 


Kápla   Matěj    z   Tamberka   488, 

489. 
Kapoun  Piram  od  Hory  205. 
Kapr   Mikuláš    měšfan    v    Praze 

458,  459. 
Kapříkova  Johanka  z  Konecchlumí 

222. 
Karas  Petr  z  Čestic  240. 
Kardom  v  Právách  444. 
Karel  531,  532;  Oldřich  334. 
Kařez  VeUký,  ves  225,  226. 
Kařízek  ves    226,    psáno  z  Ska- 

řizska  225. 
Karlík  z  Nežetic  Jiřík  6,  66,  67 ; 

Mikuláš  126,   441,  449,  521, 

522;    Petr  500;   Václav  458, 


304;  srovnej  z  Cernčic. 


u  pana  Špetle    452;    písař  na  Káča  pastušina   z  Křemže    517; 


Švihově  524;  purkrabě  z  Toč- 

níka  542  ;  z  Ústí  541 ;  z  Vlkové 

489 ;  z  Yoděrad  372 ;  z  Vohnice 

515. 
Jiříkova  zlatníková  339. 
z  Jiřitoč  (?)  Jan  178. 
Jirsa  Jan  z  Českého  Brodu  480, 

481;  z  Nespeřic  489;  z  Prahy 

513,  525-527. 
Jiskra   Jan   27;    z   Únětic  Jiřík 

258,  281;  Tobiáš  281. 
z   Jistebna    Kateřina   40;    Zvěst 

40 ;  Žibřid  na  Hostivici  9 ;  viz 

Kladivo. 
z  Jivovice   Barbora   295;    Beneš 

Vojtech  295,  318;  viz  Sudlice. 
Jizera  řeka  245,  248. 
Job  Jan  radní  v  Kutné  Hoře  432. 
z  Jobec  viz  Apollou. 
Jobšt  viz  Jošt. 
Johan  poddaný  134. 
Johanka    stará  maršálkova    366; 

ze  Světí,  městka  v  Praze  243, 

270. 


459.  Srv.  z  Měžetic. 
269,     273,    279,    370,    375, 1  Karlovice  486,  488. 
435,  436,  456,  466,  508,  na  Karlštein  hrad  41,  purkrabě  279, 
Nov.    Městě    283,    284,    303,  |      375. 

Kárnice  Marta  v  Praze  482. 
Kasalico  331,    332;  z  K.  BořiU 

Mikuláš  na  Týnci  80,  81,  91 ; 

Jiřík  81,  91;   Václav  80,  81. 
Kasanice    vos    266,    361,    444, 

484,  487,  488. 
Kašpar   věřitel    262;    z   Hradce 

Jindřichova,  kanovník  v  Praze 

325;  poddaný  ze  Všebořic  421. 
Kateřina   paní  249,  250;  z  Kla« 

kot  462,  463;  z  Konecchlumí 


služebnice  z  Třebenic  412. 
Kačice  z  Konic  Zdeněk  63,    64. 
z  Kačko  víc  Kačkovský  Jan  471. 
Kadaň  45,  116,    132,    148-150, 

156,  274,  275. 
Kafunk    z    Kafunk    Hune    405; 

Sigmund  370. 
Kaleba    poddaný  z  Vrbičan  431, 

446-448. 
Kaliště  ves  503. 

Kalthouz  místo  (u  Smiřic)  501. 
Kalvach  ze  Seče  Jiřík  264,  269. 
Kamajk  z  Pokratic  Jan  79,    80, 

242,    430,    629,    539,    540; 

Jindřich  79,  80,  242,  430. 
Kamarét  Prokop  141. 
Kambálek  Jíra   měšfan   z  Kutné 

Hory  253. 
Kamberk  městečko  206,  290. 
Kamejtský  Vilém  539. 
z  Kamenice  Havel  písař  193;  viz 

Bar  es. 
Kamenický  viz  z  Pitkovic,  z  Vi- 

tiiievsi. 


222 ;  z  Kornhauza  414;  z  Krá- 
lové Hradce  264,  269 ;  z  Loun 
467;  z  Oujezdce  448;  z  Podě- 
brad 473,  474;  z  Prahy  339, 
494,  538;  z  Práv  444;  z  Ra- 
kovníka 287,  494;  ze  Žatce 
244. 

Kateřinin  Jiřík  530. 

Katusice  490. 

Kavan  kapec  451. 

Kavín  Jan  z  Píská  440 ;  Mikuláš 
z  Pokratic  79. 

Kavka  Václav  z  Klecan  505 ; 
Kavková  Voršila  hospodyně 
244;  viz  z  ňičan. 


E^střík  jmen  osobních  a  místních. 


573 


Kazlar  Jan  radní  v  Kutné  Hoře 
432. 

Kdulinec  Petr  180. 

Kdyně,  ze  Gdyň  483. 

z  Kelník  Václav  Dědibabský  318, 
z  Dědibab  121. 

Kerš  poddaný  534. 

Kerunk  z  Lomu  21. 

Keslar  Fencel  z  Kadaně  274. 

Kestřany  364;  z  K.  398  ;  Arnošt 
Ctibor  127,  128,  162;  Jan 
Kestřanský  242,  335,  368, 
377,  378,  v  Strakonicích  337, 
338,  363-365;  Václav  Kestřan- 
ský 455. 

z  Kfelda  Jindřich  389 ;  Katefína 
235,  245-248,  na  Skalách  380, 
385,  v  Praze  389. 

Kičel  (t.  j.  Kyčel)  Jíra  z  Bečvář 
326. 

Kladivo  z  Jistebna  Jindřich  142, 
143. 

Kladno  494;  z  K.  Kladenský 
Zdeněk  189,    190,    448,  493. 

Kladruby  270. 

Kladsko  202. 

Klamoš  ves  444. 

Klatovy  73,  477. 

Klauc  Nikl  z  Kadaně  274. 

Klecany  504,    505. 

z  Klenového  Jan  117,  118. 

Klíčany  476. 

Klíče,  poloha  u  Turnova  247- 
249. 

Klíma  koníř  z  Nového  Města 
393  ;  poddaný  ze  Zásmuk  233. 

Kliment  poddaný  z  Bezna  353; 
z  Novosedl  504 ;  opat  kláštera 
Sedlce  77. 

Klingeušporn  viz  Taubr. 

Klinický  viz  z  Pruch. 

z  Klinšteina  Jan  130,  131,  491, 
Škvořeckýl65,  166,334,352, 
353,  479,  480,  491;  Litvín 
204,  205 ;  Mandelena  z  Roztok 
187-189,  191;  Markéta  na  Ko- 
koříně  130,  131;  Zdeněk  334, 
491,528,  Škvořecký  479-481, 
513-515;  viz  Mičan. 

Klokoty  u  Tábora  461-463. 

Klusák  z  Kostelce  Albrecht  354, 
355,  na  Horkách  389,  390; 
Václav  389, 390,  na  Hůrkách  83. 


Knap  Jan  456-458,  žena  Marta 
457,  458;  Vaněk  z  ňepína 
441. 

Kněz  u  ČáslavS  487. 

Kněževes  527,  528,  530. 

z  Kněžic  viz  Nevlas. 

z  Koěžiček  Diviš  na  Vysočanech 
512. 

Kněžský  hájek  u  Kornauza  414. 

Knín  město  82,  87,  94,  265, 
401,  402,  Starý  42,  78;  srv. 
Gnín,  Trach. 

Kníže  Bílý  Matěj  z  Únhoště  150. 

Knobloch  Hons  z  Norimberka  408. 

z  Kňovic  Markéta  100. 

Koc  z  Dobráe  Jan  311,  312; 
Jindnch  123,  311,  312;  Mar- 
kvart  311,  312;  Petr  123; 
Přech  123;   Přibík  311,  312. 

z  Kochanova  Johanka  291. 

z  Kocňovic  Uršila  291. 

z  Kocova  Tristram  380,  385; 
Kocovský  408. 

Kodémek  z  Kařezu  226. 

Kojetín  417. 

Kokořín  viz  Pecingar. 

Kokovice  ves  406. 

Koktán  Blažek  z  Kolína  344. 

Kolář  Jan  z  Jilemnice  223; 
v  Praze  na  Příkopě  458. 

Kolařík  Jan  poddaný  172. 

Kolejka  místo  41. 

Kolenáč  Matouš,  poddaný  z  Ja- 
novic 239. 

Koliměřice  ves  510. 

Kolín  město  68,  99,  193,  254, 
255,  379,  449,  450,  510, 
purkrabě  343,  344,  zámek  458. 

Koloděje  359,  361;  z  K.  Jan 
454,  na  Skaličce  368. 

Kolouch  Jan  v  Praze  328. 

z    Kolovrat    Albrecht,     hofmistr 
dvoru  král.  60,  61,  nejv.  kan- 
cléř 21,  291,  320,  419,  529, 
na  Libšteině  26 ;  Alžběta  125,  | 
Eliška    271,    397,    398;    Jan  i 
23,  536,  na  Nov.  Hradě  279,  j 
454,  478,  Maštovský  6 ;  Jaro- ! 
slav  541,   542;    Jetřich   375,' 
376,    436,    490,    522,    531; 
Bezdružický  387;  Jincóřich  na 
Kornhauze    16,    21-26,    412- 1 
415,    536,    na  Krakovci  373,  > 


412,  nejvyšší  sudí  dvoř.  387; 
Jiřík  271,  531,  536,  Bezdru- 
žický 125,  375,  376,  471,  na 
Buštěhradě  387,  nejv.  sudí  zem. 
41 2,  430,  436,  522 ;  Katefína 
21,  25,  26,  130,  131;  Miku- 
láš na  Žehrovicich  31;  Václav 
Bezdružický  119,  371,  397, 
481,  536,  na  Kosátkách  271, 
372,  375,  398,  481,  482,  nej- 
vyšší sudí  dvoř.  412;  Zbyněk 
16,  17,  Kornhauzský  21-26, 
367,  412. 

z  Komárova  viz  Pesík. 

Komín  Matouš  měštan  z  Praze  262. 

Konáfíce  viz  Holub. 

z  Konárovic  Jan  252. 

Končíce  443. 

z  Konecchlumí  Jindřich,  Johanka 
a  Magdalena  222. 

z  Konic  viz  Kačíce. 

Koník  zámečník  ze  Žampachu 
382. 

Konobrže  394,    470;    viz  Behm. 

Konopisfský   viz    ze    Šternberka. 

Kopanský  Václav  v  Praze  392; 
žena  jeho   Dorota   392,    393. 

Kopidlanský  Jiřík  426 :  viz  z  Ne- 
rayčevsi. 

z  Kopidlna  Anna  491,  514,  515; 
Jindfích  Loučenský  19,  26, 153, 
154,  167,  172,  173,  300, 
301,  504;  Johanka  531,  532; 
Zdeněk  Loučenský  67,  68,  137, 
138,  153,  154,  164,  167,  388, 
534. 

z  Kopist  Mikuláš  110,  Kopista 
od  Hory  91. 

Korábovský    dům   v  Praze    260. 

Koral  Jan  kněz  v  Praze  474, 
502,  544. 

Kordule  ze  Sloupna  Jan  453; 
Jindřich  178. 

Kordulová  Katefína  ze  Zásmuk 
320,  330. 

Kořenek  Svatoš  ze  Zásmuk  232. 

Kornhauz  hrad  536,  zapsán  24; 
viz  z  Kolovrat. 

Korunková  Nita  z  Chvaloviček 
252. 

z  Kosíkova  Jiřík,  měšfan  Pražský 
154,  171,  271,  387,388,403, 
404. 


574 


B^střík  jmen  osobních  a  místních. 


z  Kosobud  PalcŮY  Jan  a  Václav 
362. 

Kostel  viz  Zvonař. 

Kostelák  Jan  konšel  v  Praze  422. 

z  Kostelce  Jan  506,  507 ;  Jindřich 
Kostelák  164,  na  Tismicich 
111;  Vojtěch  506,  507;  viz 
Klusák,  Slavata. 

Kostěnec  Matěj  poddaný  z  Bitozo- 
vsi  416. 

z  Kosti  viz  z  Šelnberka. 

Kostka  Jan  vetešník  na  Malé 
Straně  243. 

Kostkové  z  Postupic :  Anna  428, 
521;  Bohuše  166,  175,  176, 
284,  285,  344,  379,  428,  521 ; 
Jan  127,  161,  162,  166,  170, 
171,  175,  176,  367,  399,  428, 
521 ;  Markéta  428,  521 ;  VUém 
428,  521;  Zdeněk  403,  404, 
517. 

Kostoloprty  (Postoloprty)  417, 
449,    farář  218,    klášter  415. 

Kostomlátky  ves  366,  450. 

Kosátky,  dvůr  358;  viz  z  Kolo- 
vrat. 

z  Košině  Dorota  59,  60,  68, 
174,  299,  307,  308,  Košinka 
35,  Peštalka  30,  31,  99,  193, 
339,  400;  Katenna  38,  68, 
Peřinová  30,  50,  99  ;  Sigmund 
374,  Kosín  540. 

Košíře  ves  429. 

z  Košmberka  viz  Slavata. 

Košfál  řezník  v  Českém  Brode 
480. 

Kotas  Jan  z  Malešova  505,  506. 

Kouba  z  Malovic  520. 

Koubek,  Kúbek,  Kubka,  Kuba, 
poddaný  ze  Stráně  232. 

Koucký  Matouš  konšel  v  Lito- 
měřicích 437. 

Koudele  Jan  švec  z  Bavorova  224. 

Koukol  Křížek  z  Rožďalovic  432. 

Kounice  201. 

Kounov  u  Žatce  465. 

Koupí,  dvůr  poplužní  111,    112. 

Kouřimský  v  Jičíně  426. 

Kousalka  v  Hořovicích  333. 

Kouty  503,  529;  z  K.  Kateřina 
501 ;  Koutský  Vilém  168,  170, 
174,  270,  290;  Koutská  paní 
264. 


Kovac  ves  241. 

z  Kovaně  Anna  351,    419,  529, 

530,    na   Krupce    417,    stará 

paní  kancléřova  471. 
Kovanice  ves  251,  252. 
Kovář  Jan  ze  Zručí  349 ;  Prokop 

z  Prahy  334;  ftehoř  z  Prahy 

341. 
Kovářovská  panna  100. 
Koza  Václav  poddaný  216. 
z  Kozého  Mikuláš  142. 
Kozelka    515,    517,     ze    Křivic 

Laytolt  301. 
Kozlí  místo  217. 
Kozlice  osoba  v  Obědovicích  443. 
Kazominy  ves  432. 
Koželuh  Jíra  v  Strakonicích  338. 
Kožíšek  Ondra  ze  Samechova  347. 
Kožíškovské  městiště  v  Zásmucích 

231-233. 
Kraj,    Kray  Vavřinec,    rychtář  z 

Malešova  469. 
Krajčí  Jan,   měšťan   v  Nymburce 

370. 
Krajek  Martin   z  Litoměřic  219. 
z  Krajku  Johanka   na   Ml.  Bole- 
slavi 58,  59,  436,  454. 
Krajsa    Jakub    v    Nymburce    81, 

82 ;  Kraysův  Matouš  z  Němčic 

241 ;  Václav  z  Oustrašína  361, 

365. 
Krakov  501 ;  viz  Linhart. 
Krakovec  viz  z  Kolovrat. 
Kralec  místo  161. 
Králice  tvrz  40,  132,  133. 
Králický  viz  z  Krsovic. 
Královice    463,    483;    viz    Stra- 

cbota. 
Královský   z  Želetavy  Václav  36, 

37,  95,  96. 
Krása  Václav,  radní  v  Kutné  Hoře 

432. 
z  Kraselova    Burian    240,    289; 

Jan  a  Jindřich  289  ;  Markvart 

216,  240,  289 ;  Mikuláš,  Václav 

a  Zdeslav  289. 
Krasilovský  pan  241. 
Krasonovice  ves  266. 
Krašov  373,  purkrabí  387. 
z  Krašovic   Bohuslav  105,    106; 

JiHk    106;     Mandelena    105, 

106;  viz  Polomcová. 
Kratonohy  ves  331. 


Krausyanek  (Kraus  Janek?)  Kri- 
stof  z  Kadaně  275. 

z  Kravská  viz  Cipla. 

Krbec  Petr  poddaný  z  Janovic 
238. 

z  Křečovic  Václav  334. 

Křemže  v  Čechách  517. 

Křesťan  poddaný  134. 

Křešice  ves  230,  237,  238,  264 ; 
viz  z  Jenišovic. 

Křešický  Jindfích  238. 

Kfíčín  ves  443. 

z  KHčovaJan  30,  59,  99,  400; 
Mikuláš  30,  59. 

Křimice  ves  500;  viz  Točník. 

Krištof  služebník  ze  Strakonic 
242. 

z  Křivan  viz  Apollon. 

Knvoklát  Hrádek  333 ;  viz  z  Ná- 
sile. 

Kříž  poddaný  z  Češtic  241 ;  Ně- 
mec z  Druhlic,  úředník  lesů 
DobHšských  265,  266 ;  z  JiHc 
347,  350;  z  KasaUc  332,  444 ; 
z  Knína  94;  z  Kutné  Hory 
253,  254 ;  z  Loun  457 ;  z  Ma- 
lešova 469,  471;  z  Milotic 
485,  487 ;  z  Prahy  72 ;  ze  Ska- 
řizka  225;  Sapina  ze  Strako- 
nic 364 ;  z  Žandova  486,  489. 

Křížalová  Dorota  v  Praze  97. 

Křižánek  z  Kasalic  331,  332; 
z  Kasanic  444. 

Křížanova  Kateřina  ze  Hrádku 
286. 

Křížek  mincíř  od  Hory  Kutné 
253;  měšťan  v  Praze  417, 
zlatník  244 ;  viz  Koukol,  Slivák. 

Krk  Jan  pacholek  502. 

I  Kro  z  Ruckerswaldu  Jindřich  42, 

i      43;  Vilém  118,  195,  196. 

JKrobočov  čti  Skrobočov  216. 

JKromer  Erhart   z   Kadaně   275. 

;  Kropáč  Mařík,  purkmistr  v  Novém 
Městě  Praž.  345. 

Kroskova  Kuňka,  městka  v  Praze 
81,  82. 

z  Krsovic  Králická  Eliška  425; 
Jan  na  Leáanech  202;  Yáclav 
starší  Králický  40,  151,  152, 
157. 

Klukův  Jan  poddaný  z  Divišova 
421. 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místní^. 


bio 


Křtěn  viz  z  Hostie. 

Krab  místo  272. 

Kramlov    Český,    jarmark    495; 

Moravský  227. 
Křupá  332. 
Kmpka  viz  z  Kovaně. 
Kmpý  z  Problnze  Jan  49,    50, 

176. 
Krusý  Jan  svědek  122. 
Krašina  viz  z  Lichtenbarka. 
Krynes  z  červeného  Dvora  Hen- 

drych  537. 
Kšely  ves  214,  215. 
Kuba    z    Břeska,     psanec    387; 

z  CbotěmlHc  486;  z  Kněžiček 

512;    z  Nezabylic   436,    437; 

ze   Stodolok   429;    ze    Stráně 

232,  233;  z  Veleslavína  540; 

z  Vřesu  373. 
Kubal  Kuba  z  Čenovic  488. 
Knbas  poddaný  232,  233. 
Kubasa  Havel   ze   Zásmnk   326, 

327. 
Kubec  v  Kovanicích  252. 
Kubík  krčmář   z  Chotejšan  182, 

183;  švec  z  Knína  94  ;  hrnčíř 

ze  Strakonic  364. 
KubíkováUršila  městka  v  Lounech 

461. 
Kubka,  Kuba,  ze  Stráně  231-233. 
Kuchař  sedlák  251,  252. 
Kuciny  ves  524,  525. 
Kuczbach    měšťan   v   Praze  263. 
Kučera  z  Dřínová  Petr    36,    61, 

125,  136,  137. 
Kučera  švec  z  Prachatic  224,  225 ; 

Květoň  vězeň  268. 
Kudyvid  Jan    z    Litoměřic    221, 

442. 
Kuhút  Řehoř   z  Hořepnika   328. 
Kukšteinové  páni  267. 
Kulatá  Václav  měšCan  v  Klatovech 

73,  74. 
Kulhánek  vinopal  v  Praze  534 ; 

Pavel  poddaný  ze  Sán  344. 
Kumburk  viz  z  Barchova. 
Kunát  pan  247-251. 
z  Kuncdorfu  Ofka  či  Uršilal77, 

178,  197-199,  279,  280,  303- 

305,    319,    Přínská  Donátová 

492. 
Kuneš   z   Lukovec   Prokop   103, 

105,  431,   445-447. 


z  Kunratic  viz  Suda. 

z  Kunwaldti  Barbora  301 ;  Bohu- 
slav na  Dražících  300,  301 ;  viz 
Vražda. 

Kůrka  Matěj  z  Kaliště  503; 
z  Větrova  513. 

Kurovodský  Jiří  260. 

Kustoš  Jan  v  Bohdanči  331,  332. 

Kflt  530,  Pavel  z  Čes.  Brodu 
480,  481. 

Kůtek  Jíra  z  Janovic  55. 

Kutná  Hora  9T,  160,  206,  219, 
253,  255,  292,  305,  306,  331, 
357,  377,  426,  432-435,  444, 
458,  460,  470,  472-474,  496, 
532,  533,  544;  Horníci  533, 
kaple  havířská  435,  kapců  vý- 
sady 100,  pečeť  77,  šefmistři 
376,  Vlašský  Dvůr  77. 

Květoň  poddaný  268;  z  Gnína 
296;  viz  Kučera. 

Květoňský  Řehoř  konšel  v  Praze 
422. 

Kvíc  ves  536. 

z  Kvítková  Bohu  slav  110;  viz  Vlk. 

Kyčel  (tištěno  Kičěl)  Jíra  z  Be- 
čvář 326. 

Kyhar  Václav  měšťan  v  Lounech 
406,  460,  461.  470. 

Kyje  ves  64,  454. 

z  Kynastu  Jeroným  105,  106. 

Kyreš  540,  541,  z  Žepův  429, 
430. 

Ky šperk  u  Bíliny  272 ;  viz  z  Vře- 
sovic. 

Kyvín  Matěj  ze  Štomíře  479. 

L. 

z  Labouně  Votik  425,  426. 

Labuť  viz  ze  Švamberka. 

Lach  Jan  z  Onstrašína  361,  365, 

366. 
Ladislav  král  402. 
Lahovice  231. 
Lamprecht  Hanuš    z  Mostu  305, 

306. 
Lán  Jakub  z  Kasanic  487. 
Landshut  viz  z  Šumburka. 
Landšperský  viz  z  Libchavy. 
z  Landšteina  Eliška  46,  47 ;  Jan 

na  Tuchorazi  165,  166,  Sviták 

210,  211;    Mikuláš    544;   viz 

Zub. 


LáDik  Jiřík  z  Nové  Vsi  250. 

Laudát  Martin  v  Praze  148. 

Lauff  místo  261. 

Laurin  služebník  278;  z  Kutné 
Hory  písař  433;  z  Volyně 
455,  460. 

Lazar  žid  Roudnický  278. 

z  Ledeč  Jan  251,  252;  Jindřich 
251 ;  viz  Sudlicová. 

z  Ledeč  Chvalovský  Jindřich  a 
sestra  jeho  Lidmila  374. 

Ledvický  viz  z  Chánova. 

Legát  mladý  v  Praze  374. 

Leidicb  z  Čečelic  Jan  117,  124, 
164,  165,  320. 

Lekeš  Václav,  měšťan  z  Nymburka 
138,  139,  152. 

Leletice  ves  273. 

Lemprczogl  Gabriel  ze  Dvorův 
352,  353. 

Leptej  viz  z  Heroltic. 

Leská,  ves  u  Litoměřic  478. 

Leskovcové  v  Mnichovicích  349; 
Albrecht  podkomoří  381;  Arnošt 
345,  346,  348-351,  358,  359, 
421,  500;  Chval,  Krištof  a  Mi- 
kuláš 345,  358,  359,  421; 
Markéta  v  Praze   339. 

z  Lestkova  Jakub  200,  201,  207, 
208,  295,  296 ;  Jan  Jošt  295, 
296 ;  Jošt  201 ;  Zikmund  200, 
201,  203,  204,  295,  296,  504, 
505,  na  Chvatěrubech  207, 
208,   Chvatěrubský  432,    505. 

Lestrl  Fabián  ze  Gdyň  483. 

Lešany  dvůr  136;  z  L.  Lešanská 
Eliška  147,  157;  viz  z  ČečeUc, 
z  Krsovic. 

Leštno  viz  ze  Šternberka. 

Leva  pan,  úředník  na  Bělé  490; 
z  Brozánek  Jan  506,  507. 

Levek  Václav    z   Bitozovsi    416. 

Levhart  viz  z  Vidžína. 

Lexův  Duchek  z  Kucin  524,  525. 

Leyczmanův   dům   v   Praze    340. 

Lhota  265,  362,  366,  510; 
u  Dobříše  266 ;  Jankovská  223 : 
u  Neveklova  237. 

ze  Lhoty  Jindřich  2,  Lhota  10; 
Markéta  101;  Ofka  162;  viz 
Borně,  Stoupová. 

Lhota  Kamenná  435,  456;  ze 
Lhoty  K.  Jan  262,  267,  269 


576 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místníek. 


361,  v  EraseňoYieích  294;  Sig- 

mund  507. 
Lhotice  421. 
Libák    z  Radovesic    Matiáš  120, 

121,  hejtman  vojenský  91,  pro- 
kurátor 279. 
z  Libchavy  Landšperský  Jiřík  382, 

383. 
z  Libčan  Václav  125. 
Libčcves  114,  230,  231,  234. 
z  Libčic   Markéta   v  Praze  271, 

387,  388. 
z  Liběcbova  viz  Lopatský. 
Libedice  viz  z  Doupova. 
Libenický  Machek  v  Kutné  Hoře 

432. 
Liběšovice  ves  512,  513. 
Libichov  371,  372. 
Libkovice  ves  448. 
z  LiboSína  viz  Hořčice,  Hořešovec. 
z  Libosovic  Johanka   179,    180. 
z  liibovice  viz  Smajkal. 
Libstein  viz  z  Kolovrat. 
Licek  viz  z  Risenhurka. 
Lichtenburk,     Lichumburk    278 ; 

z    L.   Krušina   Hayman    341 ; 

Regina  401 ;  viz  Trčka. 
Lichvice  Martin  měšťan  v  Táboře 

442,  443,  495,  496,  530. 
Llda  podruhyné  v  Praze  417. 
Lidmanskf  Jan  z  Oustrašfna  362, 

365,  366. 
Lidmila  řezníkova  v  Litoměřicích 

219  ;  v  Lounech  468 ;  v  Praze 

516;  v  Stodolocfch  417,  418. 
Limburk  viz  Nymburk,  Trubač. 
Límuzy  ves  481. 
Linhart  Ekhart  373;  z  Krakova 

11 ;  podruh  z  Loun  412. 
Linhartova  Kateřina  ze  Strakonic 

338. 
z  Lipčíc  Markéta  534. 
Lipenec  viz  z  Černčic, 
Lipiny   u  Boru   361,    362,    365, 

409,  518. 
Lipnice  ves  134. 
Lipolt  rybář  v  Mimoni  490. 
z  Lípy  viz  Trčka. 
Lišany,  ves  430. 
Liška  Martin   z  Wimperka   367, 

399,  400;   Mikuláš  z  Janovic 

237. 
Litětiny  ves  209. 


Litevský  Václav  541. 

Litkýř  víz  z  Hřivic. 

Litmír  z  Háje  202,  203. 

Litoborský  Jan  379,  z  Chlumu 
523. 

Litoměfíce  218,  219,  242,  255, 
264,  311,  417,  418,  442,  454, 
498;  děkan  75,  80,  farář  419, 
konšelé  437,  438,  kostel  sv. 
Štěpána  498,  písař  430,  vikář 
427. 

Litomyšl  270,  367,  399,  500, 
502. 

Litovice  viz  z  Běšín;  Litovský 
viz  ze  Svinař. 

litvin  351 ;  viz  z  Klinšteina, 
z  Vrtby,  ze  Zahrádky. 

Litvínov  viz  z  Duban. 

Lnáře  273. 

z  Lobko\ic  Dépolt  114,  230,  231, 
234,  235,  265,  267,  Popel 
133,  134,  na  Bílině  50,  271, 
272,  302,  303;  Jan  na  Hasi- 
šteině,  hejtman  kraje  Žatecké- 
ho  45,  Hasišteinský  116,  165, 
274;  Václav  225,  Popel  279, 
na  Chlumci  333 ;  srovnej  Popel. 

Lochynsko,  Lochynice  ves  u  Par- 
dubic 540. 

Loket  město  52,  53,  92,  98, 
129;  léna  27;  viz  Chodaur. 

Loktuše  ves  249. 

Lom  448;  z  L.  viz  Kerunk. 

Lomec  viz  z  Vilhartic. 

Lomnice  217,  363,  farář  235. 

z  Lomnice  Jan,  převor  Strakoni- 
ckého konventu  363. 

Lopatský  Bartoš  měšťan  v  Praze 
357  ;   z  Liběcbova  Jiřík    421. 

Lorek  Matouš  šefmistr  v  Kutné 
Hoře  253,  432,  434. 

Loučenský  514;  viz  z  Kopidlna. 

Loula  Blažek,  sedlák  z  Kratonoh 
331. 

Louny  město  26,  313,  406,  416, 
456,  457,  460,  461,  467,  468, 
470,  504,  děkan  218,  před- 
městí 411,  412. 

Louzek  místo  250. 

Loužkův  Jan  z  Malovic  521. 

Ludvík  král  Český  279. 

Lukany  (?)  ves  524. 

z  LukavceBušek  285,  286;  Máňa 


227,  285,  286;  Trístram  501, 

v  Turnově  502. 
Lukavecký  starý  pán  501. 
Lukavioe  Horní  382,  383. 
Lukeš   v   Hradci   Králové    331; 

v  Praze  422,  424,  425,  538; 

v  Záběhlicích  139. 
Lukovce  498;  z  L.  Valentin  427 ; 

viz  Kuneš,  Tábor. 
Luštěnice  436. 
Luzenský  viz  Lužecký. 
z  Lužan  viz  Střizek. 
Lužecký  Martin  poddaný  ze  Zmči 

351,   psán  Luzenský  347. 
Luženice  150. 

z  Luzné  Luzenský  Jan  411,  412. 
Lyska  Matouš  v  Strakonicích  364; 

Šimon  z  Práv  331. 
Lysý  Václav  sladovník  z  Hradce 

Králové  253,  254. 

M. 

Macek  542,  543,  Matěj  ze  Lhoty 

510. 
Maceška  z  Peclinova  Jan  84,  85. 
Mach   Matiáš  z   Chvalovic   252; 

konšel  z  Prčice  369. 
Mácha  Šimek  z  Kařezu  226. 
Machek  Matěj   poddaný    z  Bito- 

zovsi  417;   z  Králové   Hradce 

501;  z  Kutné  Hory  533. 
Machková  Alena  256. 
Machová  Marta  z  Pisku  439. 
Macura  v  Praze  51,  52. 
Magdalena  vdova  v  Kutné  Hoře 

533;  viz  Mandalena. 
Magdeburk,  Maydburský  ortel  26. 
Majniš,  Mayniš  Jiřík  373. 
Majšnar  Martin  kožišník  v  Praze 

203. 
Makodera   Jan    konšel   v   Praze 

422,  492. 
Makušův  dům  v  Strakonicích  836. 
z  Malejova  Stach  Matěj    a  děti 

jeho  Hynek,  Jan  a  Václav  126. 
Malešice    354;    Malešická  viz 

z  Vranova. 
Malešov  469,  471,  505,  506,  511, 

zámek  a  dvůr  159. 
Malešovská  Salomena  453* 
Maletice  u  Písku  366. 
Malíkovice  viz  z  Bysně. 


Eejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


577 


Malotice  viz  Popel. 

z  Malovar  Ofka  329;   viz  Chru- 

stenský. 
Malovec  z  Chýnova  Jan  442,  443, 

495,  496,  530,  z  Pacova  369 ; 
z  Chýnova  Oldfích  279,  375, 
na  Borotíně  520,  521 ;  Pavel 
323,  z  Pacova  112,  113;  Petr 
368,  530,  z  Chýnova  367,  368, 
442,  443,  453,  495,  496, 
z  Malovic  v  Otrcích  403 ;  Zde- 
něk 273,  312,  313,  323,  530, 
z  Chýnova  157,  442,  443,  495, 

496,  na  Witmberce,  nejvyšší 
písař  268,  496,  497. 

Malovice  520,  521. 

Malovidy  ves  267. 

z  Malšína  JiHk  254. 

Malý  Janek  ze  Strakonic  364; 
Mikulášek  z  Prahy  345. 

Mamkův  Jan  z  Čáslavě  517. 

Mamonovský   dflm  v  Bezně  343. 

Máňa  viz  z  Lnkavce. 

Mancipal  dlužník  262. 

Mančice  334. 

Mandalena  z  Habřiny  56 ;  z  Li- 
toměřic 311;  z  Mrzek  491; 
písařka  z  Prahy  100,  473,  474 ; 
z  Vysočan  334. 

Mandelik  z  Chrástu  Václav  178, 
179,  501. 

Maníkův  Jan  z  Čáslavě  509. 

Manoušek  Václav  konšel  v  Praze 
422. 

z  Mansdorfu  Kateřina  110. 

Manvice  z  Patokrehe  Hanuš,  Mar- 
tin, Václav  a  Sigmund  537. 

Marek  z  Janovic  5 ;  z  Jiřic  347 ; 
z  Mnichovic  359,  360;  z  Prahy 
kněz  102,  měšCan  424 ;  ze  Vše- 
chlap  234;  ze  Zvěřkovic  230. 

Mařenka  pan  v  Litoměřicích  438 ; 
Mařenková  417,  418. 

Mareš  poddaný  z  Nemčic  241 ; 
z  Větrova  465 ;  zlatotepec  322. 

Maří  z  Kochova  505. 

Marije  Jindřich  a  Marijová  Do- 
rota v  Praze  20. 

Mařík  branný  z  Hradce  Králové 
241;  viz  Kropáč. 

Markéta  z  Prahy  329,  374 ;  z  Ra- 
kovníka 448,  493. 

Markovic  Martin   ze  Pšova  464. 

Archiv  český  XIII. 


Markvartflv  Jan  z  Nešpeřic  488, 
489. 

Markyštorf  234. 

Mamá  Johanka  z  Hořovic  255. 

Maršálek  Jan  396. 

Maršík  poddaný  43. 

Marta  děvečka  23 ;  městka  z  Loun 
461;  z  Písku  439;  z  Prahy 
od  Tašek,  dcera  lékařova  329 ; 
z  Týna  537;   sladovnice   482. 

Martin  z  Benešova  370;  z  Bezna 
342,  343,  355;  úředník  pana 
Bibršteina  300;  z  Ml.  Bole- 
slave 353;  z  Boru  362,  409- 
411,  445;  z  Brodu  352,  z  Če- 
ského 480,  z  Německého  218, 
219;  z  ChabHc  347;  písař 
Eleny  z  čečelic  505 ;  z  Doma- 
hoře  351 ;  z  Horních  Branných 
222 ;  z  Janovic  b,  55 ;  služeb- 
ník Oldřicha  Karla  334 ;  z  Ka- 
řezu  226;  z  Kouřimě  230; 
z  Křešic  230;  z  Kfímiíí  500; 
z  Kutné  Hory  533;  z  Leské 
478 ;  z  Litoměřic  438 ;  z  Mě- 
šetic  369;  z  Mitrovic  463; 
z  Mříčna  499 ;  ze  Mšena  506, 
507;  služebník  pergmistrův  272; 
z  Počedělic  454;  z  Prahy  od 
červeného  jelena  542,  kněz 
u  sv.  Tomáše  101,  mistr  učení 
Praž.  323,  kráječ  sukna  408, 
krejčí  408,  mistr  539,  540; 
ze  Přívor  258,  259 ;  ze  Pšova 
464 ;  z  Radičevsi  459 ;  z  Rad- 
nic 91 ;  zBadonic  508;  z  Ře- 
čice  20;  ze  Sluštic  519;  ze 
Stodolok  418;  poddaný  Špíny 
z  Jenišovic  191,  192;  z  Úštku 
536 ;  z  Vlašimě  255 ;  z  Vyše- 
hradu 107;  ze  Záp  372;  ze 
Zručí  346,  349;  ze  Zvěstova 
454;  z  Žepův  429. 

Martincův  Jan    z  Jablonné    521. 

Martiněves  431. 

z  Martinic  238,  239,  503;  Bo- 
řita  Hynek,  maršálek  krále  Lud- 
víka 279,  375. 

Martinský  Ctibor  pan  239. 

Masák  Jan  poddaný  z  Hostlovic 
338. 

Mastník  Jan  z  Kutné  Hory  532. 

Mašek   sedlák  v  Bečvářích    326- 


328;  Matěj  ze  Kněze  487; 
mlynář  ve  Kníně  401 ;  z  Tu- 
klak  528. 

Mašta  poddaný  265. 

Maštaléř  osoba  373. 

Matařov,  Mateřov  531,  532. 

Matěj  z  Bělčic  269 ;  z  Bezna  257, 
342,  345,  346 ;  z  Bíliny  235 ; 
z  Bitozovsi  417;  z  Blahotic 
216;  z  Břehoryje  469,  470; 
z  Chroustoklat  528 ;  z  Čáslavě 
507,  509,  517;  z  Čemčic486; 
z  čerňovsi  520;  z  Dobřenic 
331  ;  z  Hor  535 ;  z  Jaroměře 
477;  z  Jilemnice  172;  z  Ka- 
řezu  226,  227;  z  Knína  94, 
95;  z  Komhauza  23;  z  Ko- 
stoloprt  449;  z  Krupé  332; 
z  Meze  536 ;  z  Mirošovic  422 ; 
z  Němčíc  241;  z  Nové  Vsi 
352,  353 ;  z  Oken  524 ;  z  Pe- 
clinova  84,  85 ;  z  Prahy  424 ; 
z  Rokytek  332 ;  ze  Strach  371 ; 
ze  Střítěž  409-411,  445;  z  Te- 
plic 267;  z  Volevče  466;  ze 
Zručí  347,  349,  351 ;  ze  Žle- 
bův  452 ;  ze  Žlunic  287,  288. 

Matějíček  poddaný  ze  Srdova 
469-471,  541;  ze  Záhomice 
138. 

Matějka  poddaný  172;  rychtář 
Čestínský  488,  489;,  soukenník 
z  Týna  nad  Vltavou  213. 

Mates  Václav  měšfan  v  Lounech 
406. 

Matiáš  kněz  198;  z  Třebska, 
mistr  špitálský  463,  464,  483, 
492. 

Matiáš  opat  kláštera  Slovanského 
104,  105,  Matouš  140. 

Matouš  poddaný  z  Bělčic  269; 
z  Bílenic  428,  436^  437; 
z  Blatné  176,  177;  z  Cernotic 
369;  z  Čemuce  431;  z  Do- 
bříše 265;  z  Krasoňovic  266, 
267;  z  Krobočova  216;  pa- 
cholek Zdeňka  Loučenského 
534;  z  Lukovec  431;  z  Má- 
lo vid  267 ;  z  Prahy  od  Zlatého 
lva  35;  ze  Pšova  464;  z  Tá- 
bora 362,  365 ;  z  Turnova  247 ; 
z  Ústi  428;  z  Vrbičan  446, 
448. 

73 


578 


Ry střik  jmen  osobních  a  místních. 


Matoušek  poddaný  z  Hubová  202; 
krejčí  z  Litoměřic  219-221, 
442,  464. 

Matyka  Matěj  z  Tamberka   488. 

Mayniš  Jiřík  373. 

Mazancové  rukojmí  4,  39. 

Mazánek  Jakub  z  Ealthouzu  501. 

Mazlová  Markéta  z  Rakovníka 
527,  528. 

Mazoušek  manžel  Kateřiny  z  Do- 
bronína  421. 

Měchýř  Jíra  kovář  z  Loun  406. 

Meč  Jan  měšťan  z  Prahy  271 ; 
Petr  vikář  v  Litoměřicích  498. 

Mečíř  Martin  z  Litoměřic  264 ; 
Václav  v  Praze  475. 

z  Mečkova  Markéta  126  ;  Salo- 
mona 80,  81,  90,  91;  viz 
Jeník. 

Medek  poddaný  z  Češtíc  241 ; 
Jakub,  Mareš  a  Michal  157; 
viz  z  Waldeka. 

z  Medonos  Mikuláš  532. 

Melich  poddaný  315. 

Melliánovi  sirotci  z  Ústí  428. 

z  Měluic  viz  Pertolt. 

Mělník  367,  412,  413,  417-420, 
423,  529,  543. 

Menčice  422. 

z  Merklína  Merklínský  Jan  29,  69. 

Městec  Heřmanův  186,  187. 

Méšečník  Ondřej  měšCan  v  Praze 
208,  209. 

Měšetice  369. 

Metelice  poddaný  z  Protivína  162, 
163. 

Meze  (?  Nezlý  ?)  ves  536. 

Meziříče  les  41. 

MezHčí  místo  502. 

z  Mezného  Mezenský  Oldřich  135, 
136. 

z  Mčžetic  Mikuláš  258,  Pavel 
(omylem?)  259;  srv.  Karlík 
z  Nežetic. 

Michal  varhaník  v  Č.  Budějovi- 
cích 49 ;  řezník  z  Čáslavě  509, 
517;  z  Prahy  243;  z  Práv 
331,  444;  ze  Strakonic  336, 
368;  ž  Týna  270;  z  Žampa- 
chu  382. 

Michalce  poddaný  134;  na  Bole- 
slavi 490;  Jan  z  Litoměřic 
220,  454. 


Michálek  z  Jilemnice  499. 

Michek  Mikuláš  v  Praze  107, 
108;  ze  Zničí  346,  349. 

Michna  poddaný  511. 

Micka  Jan  švec  442,  443. 

Mičan  z  Roztok  a  z  Klinšteina 
Jindřich  na  Vinařících  56,  57 

Mihulovic  dům  v  Praze  481. 

Mikán  viz  Mykán. 

Mikas  Jíra  poddaný  13. 

Mikésko,  střelec  v  Praze  422, 
423. 

Mikeš  poddaný  z  Bečvář  232, 
233 ;  z  Bezná  258,  353 ;  z  Boru 
362,  409-411,  445;  z  Černčic 
467,  468;  z  Duháni  448;  z  Nové 
Vsi  481;  z  Volevce  503. 

z  Míkovic  Anežka  7,  8,  37. 

Miksa  Mikuláš  z  Volevce  465. 

Mikšovic  Tfima  333. 

Mikuláš  pan  271 ;  poddaný  z  Be- 
nešova 370;  z  Bitozevsi  415; 
z  Březovic  490 ;  z  Čenovic  488 ; 
z  Dražejo?a  335 ;  z  Heřmanova 
Městce  186,  187;  z  Janovic 
237;  z  Kladrub  270;  z  Mate- 
řova  531,  532;  z  Nešpeřic 
486,  489;  z  Prahy  apatekář 
od  Lilium  130,  kněz  473,  475, 
krejčí  542,  měšCan  406,  419, 
perníkář  107,  108,  422;  ze 
Stražiště  farář  418;  z  Úštka 
535-537 ;  ze  Vřesic  442,  443. 

Mikulášek  v  Bělé  443,  444. 

Mikulášova    Marta    soukenuice 
v  Praze  482;   Mikulášfiv    Jan 
ze  Solan  405. 

Mikulda  poddaný  ze  Zručí  347, 
349. 

z  Milčan  viz  Hupauf. 

Milčoves  483. 

z  Mildeudorfu  viz  Rybář. 

z  Mileuovic  Vaněk  39. 

Miletínek  8;  z  M.  viz  Mrzák. 

Miličín  místo  70. 

z  Miliny  Karel  v  Třmících  405. 

Milmotlův  Hanuš   ze  Žďáru  126. 

Milonovice  ves  268. 

Milotice  485,  487. 

z  Milžan  viz  Hupauf. 

Mimoň  město  490,  491. 

Mínek  Jaroš  z  Rochova  505. 

z  Minichhofu  viz  Hofman. 


Minsterberská  kněžna  Anna  170; 
Kateřina  202. 

Mířejovice  u  Vltavy  13. 

Mírek  ze  Solopisk  Beneš  230, 
277,  287,  288;  Jan  454 ;  Vá- 
clav 158,  230,  277,  291. 

Mirošovice  422. 

Míšeň  103,  purkrabě  Henrich 
z  Plavná  27. 

Mitrov  u  Čáslavě  489. 

z  Mitrovic  viz  Vratislav. 

z  Mladějovic  Petr  398,  399. 

;  Mládek  z  Hněvčevsi  102 ;  Jan 
v  Praze  334,  341,  422;  Jiří 
334,  341,  žena  Regina  341; 
Prokop  334. 

Mladota  Jan  366;  Václav  370, 
371,  z  Jilmanic  450,  529. 

Mladovice  ves  85. 

Mlčechvosty  13. 

Mléčný  z  Ceřeništ  Petr  179. 

Mlejnek    Matěj    měšfan    Pražský 

32,  33. 
Mlíkovice  statek  280. 
Mls  v  Hradci  Králové  331. 
ze   Mlýnec  Mlýnecký  Petr    449, 

450,  543. 
ze  Mlýnice  Petr  468. 

Mnichovice  městečko  345,  346, 
349-351,  358-361,  fara  348, 
421,  422. 

Mníšek  265,  266;  viz  Vratislav. 

Modlíšovice  u  Strakonic  336. 

z  Mokrán  Kuňka  179,  180. 

Molek  Martin  poddaný  z  Nového 
Města  466. 

Molkovice  235. 

Morava  Jan  bakalář  v  Praze  537, 

538. 
Moravek  Martin  z  Chutnovky  247. 
Mory  ves  515,  516. 
Most    město    26,    27,  160,  175, 

196,  305,  371,  394,  395,  537; 

viz  z  Weitmile. 
z  Mostku  viz  Žibřid. 
Motol  ves  534. 

Mouřenín  z  Nebovid  Václav  205, 

206,  322. 
Mozolov  v  Táborsku  503,  513. 
Mracký  viz  z  Dube. 
Mráček  poddaný  172. 
Mrakeš  z  Čeruíkovic  Jan  202. 


Rejstřík  jmen  osobnich  a  místních. 


579 


Mráz  Jakub  20 ;  Jan  20,  z  Radi- 
movic  2,  60. 

Mrcanftv  dům  218. 

MHčno  a  Bydžova  499. 

Mrzák  Baltazar  kněz  z  Miletinka 
8,  9,  90,    315. 

Mrzký  u  Č.  Brodu  491. 

Mšeno  506. 

MuckoYský  viz  ze  Švamberka. 

z  Mulkovic  Hanuš  389. 

Mutrplos  viz  z  Tedražic. 

z  Muzlova  244;  z  Muzluov  pří- 
jmím Hrabi  143,  236,  244; 
viz  Štaynreytar. 

Mydlář  Jakub  z  Janovic  55 ;  My- 
dlářka  Anna  z  Písku  439. 

Mykán  Václav   z  Čakanova  489. 

Myška  518,  519;  OldHch  366, 
ze  Žlunic  423,  424. 

Myšlín  ves  360. 

Mýto  město  367. 


N. 

z  Nabdína  viz  Firšic. 

Nábka  žena  15. 

Nadějkov  ves  465,  511. 

Nadřencová,  Nadříncová  Markéta 
v  Litoměřicích  218-220,  255, 
256,  311,  441,  442,  454; 
Nadřenec  Václav  438;  Vikto- 
rin  221. 

Nárožník  Jíra  z  Lukovec  431. 

z  Nasovrk  viz  Žehart. 

z  Násile  Jiřík  hejtman  na  Kři- 
voklátě 287,  542,  543. 

Naužil  (Nouzil?)  Mikuláš  z  Klo- 
kot 462. 

z  Nebilova  Jindřich  29,  30,  69, 70. 

Nebovidy  67,  270;  z  N.  viz  Mou- 
řenín. 

Nebřejovice  ves  335. 

Nedvědice  254;   viz  z  Račiněvsi. 

z  Nedvídkova  viz  Tvoch. 

Nehvizdy  476,  521;  z  N.  Jan, 
Kateřina  a  Václav  179. 

z  Nehvízdek,  psáno  z  Nezhvizdek, 
Václav  123,  124. 

Nejedlý  Václav  konšel  z  Hradce 
86,  264,  269,  273. 

Nelovec  Václav  poddaný  z  Blo- 
chova  70,  71. 


Nelžejovice  272,  391 ;  z  N.  Nel- 
žejovská  Anna  7,  8,  37. 

Němcová  Dorota  z  Konecchlumí 
222. 

Němčíce  ves  241. 

Němec  úředník  Dobříšský  265; 
Havel  ze  Zruče  347,  351 ;  Jíra 
z  Ouvalu  412;  Nykl  z  Kucin 
524,  525;  Prokop  ze  Štěkně 
454;  Václav  služebník  Miku- 
láše  z  ňíčan   483;    viz   Kříž. 

Němečky  ves  515. 

z  Nemyčevsi  Kopidlanská  Eliška 
396,  397;  viz  Číč. 

z  Nemysle  Kateřina  162. 

Nenáhlo  poddaný  z  Hlasiva  453. 

Nepodřice  ves  u  Písku  440. 

Nepolyský  viz  ze  ZachrasCan. 

z  Neprochov  Maruše  v  Snyčko- 
vicích  183. 

Neřád  Václav  z  Nové  Vsi  249, 250. 

Nesnázdv  Matěj  v  Mnichovicích 
360. 

z  Nestajova  Diviš  Žeušický  279, 
375,  512;  Jan  451,  452. 

NešpeHce  486,  488,  489. 

Nešpor  krejčí  z  Loun  406. 

Něta  viz  Tučná. 

Netolice  225. 

Netvoříce  městečko  113;  viz  z 
Březí. 

z  Neuméřic  Anna  3 ;  Václav  2,  3. 

Neveklov  237-239;  viz  ftepa. 

Nevlas  z  Kněžic  38. 

Nezabylice  ves  436,  437. 

z  Nezhvizdek  viz  z  Nehvizdek. 

Neznašov  276. 

z  Nezpečova  Sigmund  301,  302. 

z  Nežetic  viz  Karlík. 

Niczl,  Nycl,  Jan  z  Norimberka 
351,  530,  531. 

Nikodém  z  Jičína,  děkan  kraje 
Rakovnického  252. 

Nita  víz  Korunková. 

Noerl  Walten  z  Kadaně  275. 

Nomyšl,  čti  Onomyšl  334. 

Norimberk  315,  351,  408,  530, 
Nuremberk  270. 

Nos  Mikuláš  měšfan  v  Praze  263.  i 

Nosákovec  z  Udluchovic  (z  Odlo- 
chovic)  Václav  453. 

Nosai  Jan  a  žena  jeho  Kateřina 
v  Praze  419. 


Nosálka  Anna  a  Dorota  v  Praze 

492. 
Nosálovský  pan  511. 
Nosek  v  Klamoši   444;   Jan   ú- 

ředník  pana  Vencelíka  261. 
Nová  Ves  90,  248,  315;  v  Kou- 

řimsku  481,  491 ;  z  Nové  Vsi 

a  z  Prčice  Jindřich  70 ;  Matěj 

352,  353;  Prokop  322. 
Novák  Jan  z  Částkovic  361,  362. 
Novák&v  ňiha  v  Praze   51,    52. 
Nové  Město  n.  Medh.  178,  264, 

370,-  456,  466;  viz  z  Kácova. 
z  Nového  Dvoru  Anežka  313,  314. 
Novosedla  504. 
Nový  Hrad  viz  z  Kolovrat. 
Nožíř  Valenta  ze  Strakonic  336. 
Nožířka  Apolona  městka  v  Praze 

197. 
Nučnice  ves  264. 
Nycl  viz  Niczl. 

Nykl  purkrabí  Krašovský  387. 
Nymburk  16,  82,  138,  152,  370, 

371,  430,  Limburk  371,  510. 


O. 


Obědovice  ves  443,  444. 
Oboječek  pan  267,  Voboječek  Jan 

271. 
Obsáhlo  poddaný  v  Čilci  300. 
z  Očedělic  viz  Ojíř. 
z  Očelovic  Markéta  448. 
z    Oděrad    (z    Voděrad)    Vlaštek 

Petrovský    122. 
Odlochovice  viz  Nosákovec. 
Odolena  Voda  476. 
Of  z  Wrzentalu  Kunc  32,  33. 
Ofka,  Uršila   v  Hradci  Kr.  151, 

273,  274. 
Ohnic  ves  u  Bíliny,  tištěno  z  Vo- 

hnice    515,    v    Uohnici    517; 

víz   z  Vřesovic. 
Ohnišfany  viz  z  Vohnišfan. 
Ojíř  z  Očedělic  Jan  2,  10. 
Okna   ves,    Ukna,    Vukna   524 ; 

z  Voken  490. 
z  Olbramovic  viz  čejka. 
Oldřich  z  Bezděkova  513 ;  z  Cha- 

břec    347,    349;    z    Libešovic 

513;  z  Tábora  213,  214. 
Olší?  Uoleský   les   u  Rakovníka 

530. 

73* 


580 


Bqstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Olšina?  UlšiDa  ves  524. 

Ondra   z   Čeština   Kostela   486; 

z    Eše    442,    443;     z    Eucin 

525;  z  Podolí  485;   le  Zručí 

347. 
Ondrákův  Vít  poddaný   z  Ortvi- 

novic  182. 
Ondřej    z  Bilenic  428;   z  Ghauč 

512;  z  Pabijenic  501 ;  z  Prahy 

407,  408;    z  Prčice  869;    ze 

Semnic  190;    z  Větrova  511; 

ze  Zruči  347,  349. 
Onomyšl,    psáno    Nomyšl,    Uno- 

mysl  334. 
Oparno  ves  18,  19. 
Opatovice  423. 
Opi  viz  z  Fictum. 
Opočno  u  Čelákovic  372. 
z    Ortmberka    Zigona    hraběnka 

163,  203,  204,    Zyguna   267. 
Ortvinovice  182,  381,   382. 
Osek  hrad  a  klášter  32 ;  viz  ze  Zon. 
Osman  viz  Šlik. 
z  Ostromeče  viz  Břekovec. 
Ostrov  263;  z  O.  Barbora  173; 

viz  Zachař. 
Ostrský  viz  ze  Sulevic. 
Ostrý,  hrad  419. 
Otepkův  Janek  poddaný  182. 
Otmar  Martin   z  Králové  Hradce 

332;  Prokop  z  Holohlav  102. 
z  Otradovic  viz  Svadba. 
Otrky  viz  Malovec. 
On-  viz  Ú- 

Ovčák  tkadlec  z  Nebřejovic  335. 
Ovčáry  ves  89. 
Ovčička  Jan  měšfan  Pražský  123, 

124. 


Pabeš  z  Češtic  služebník  216; 
Jiřík,  radní  v  Kutné  Hoře  432. 

Paběnice,  Pabijenice  501. 

Pacov  227,  442,  443,  495 ;  z  P. 
Borotínská  Kateřina  461 ;  Vá- 
clav Pacovský,  rektor  učení 
Praž.  322,  323;  viz  Malovec. 

Pacovský  Mikuláš  kněz  112,  113. 

z  Pairu  Jan  142,  143;  Václav 
14,  21,  183,  209,  299. 

z  Pakoměřic  Kateřina  9;  viz  z 
Vícemilic. 

Paleček  v  Stodolokách  418. 


Pánek  Jan  v  Jaroměři  477 ;  rych- 
tář z  Vesce  250. 

Pánkův  Blikuláš  z  Čejetic  3,  4, 
38,  39;  Václav  z  Čejetic  38, 
39;  Vorsila  3. 

z  Pantnova  viz  z  Poutnova. 

Papáček  poddaný  392,  893. 

Papež  Šimon  z  Česk.  Brodu  352. 

Pardubice  331,  472,  474,  502, 
531,  532,  540,  hejtman  210. 

Pasaun  viz  Slik. 

Paseka  místo  41. 

Pasov  326. 

z  Pašiněvsi  Jiřík  451,  452,  523. 

Pasinka  Petr  476. 

Pasole  Jakub  měšCan  v  Kutné 
Hoře  254. 

z  Patokrehe  (z  Patokryj?)  viz 
Manvice. 

Pauliak  mcšfan  v  č.  Budějovicích 
49. 

Paur  Henrych  z  Lauffu  probiř 
na  Žerovnici  261. 

Pavel  administrátor  podobojí  186 ; 
poddaný  z  Bezna  343 ;  z  Bře- 
horyje  469,  470;  z  Jemníka 
227;  z  Karlovic  486,  488;  z 
Klecan  505;  písař  481,  528; 
z  Košíř  429;  z  Kutné  Hory 
219,  220,  433;  z  Libčevsi 
234 ;  z  Luštěnic  436 ;  z  Man- 
čic  334;  úředník  z  Martinic 
239;  z  Míkovic  7,  8,  37;  z 
Mozolová  503,  513;  z  Odoleny 
Vody  476 ;  z  Pobipes  484,  485 ; 
soukeník  482,  491,  tesař  425, 
truhlář  461;  ze  Seníka  356; 
ze  Stránčic  500;  z  Trpoměch 
79,  86,  87;  z  Tuklak  528; 
ze  Zlečeny  534;  ze  Zruče  345, 
349;  z  Žampachu  382. 

Pavelka  poddaný  315. 

Pecha  z  Harasova  Jaa  430. 

Pechanec  Jan  z  Královic,  měšCan 
v  Praze  463,  464,  483,  519; 
Pechancová  Marta  v  Praze  476, 
477,  519. 

Pecingar  pan  262;  Baleár  256; 
Mikuláš  z  Bydžina  81,  256, 
279,  na  Kokoříně  496. 

Pecka  Jan,  radní  v  Kutné  Hoře 
432;  Matěj  z  Truskovic  520, 
521. 


z  Peclinova  viz  Maceška. 

Pehm  504;  Hanuš  z  Normberka 

305,  306,  815;  Jakub  měáCau 
v  Praze  116,  117;  Martin  ku- 
pec v  Praze  276,  340 ;  Václav 

306,  z  Konobrž  371,  394,  395, 
470;  Pehmová  Dorota  z  No- 
rimberka  270. 

Pekárek  Janek  z  Janovic  55. 

Pekelec  Martin  z  Janovic  55. 

Pelech  Jiřík  z  Pacova  442,  443, 
Peléšek  495 ;  Pelechová  v  Praze 
472-474. 

Pelhan  Jan  z  Janovic  55. 

Pelhřimov  město  261. 

Peněk  hajný  87. 

Penízek  ze  Slatiny  Jan  2,  3,  10; 
JindHch  2,  3,  10,  134;  fojt 
z  Žampachu  382. 

Penízek  měšťan  z  Prahy  516; 
Penížková  Důra  516. 

Penkar  pan  367. 

Pepi  Krištof  v  Strakonicích  242. 

Peřina  Jiřík  254;  viz  z  Košíně. 

Perklar  pan  408. 

Pernheym  panství  61. 

Perníček  Jan  barvíř  suken  v  Praze 
262,  263,  320,  321;  Svatoš 
263. 

z  Pernšteina  240,  241,  259,  260, 
289,  331,  461, 477,  499,  521 ; 
z  P.  Vilém  na  Helfenšteině, 
nej>7šší  hofmistr  1-215,  227, 
236,  279-324,  375-405. 

Péro  v  Praze  494. 

Pertolt  z  Mělnic  Felix  194,  195. 

Pertoltice  347. 

Peša  Jan  z  Jablonných  521. 

Pešata  Petr  pasíř  v  Praze   139. 

Pěše  Jan  z  Jablonného  428. 

Pesík  225,  226,  496,  542;  z 
Hroznic  Jíra  484;  z  Komá- 
rova Kunát  225,  286,  287. 

Peštal  Jiřík  99 ;  viz  z  Košíně. 

Petr  518 ;  rychtář  z  Březí  273 ; 
z  Bořanovic  545;  z  Chauč 
513;  písař  z  Chlumu  484;  z 
češtic  216;  z  Debozevsi  508 ; 
z  Dražejova  335, 336 ;  z  Haydm- 
berka  467;  z  Hobšovic  499; 
z  Jilemnice  223 ;  u  Petra  Kar- 
líka 500;  z  Klence  408;  z 
Kornhauza  414 ;  z  Kutné  Hory 


BtostHk  jmen  osobních  a  mísínich. 


581 


kaplan  77,  minciř  263,  Srotóř 
433;  písař  Viléma  z  Land- 
šteina  100;  z  Litoměřic  vikář 
427;  z  Litomyšle  270;  z  Lo- 
mu 448 ;  z  Malé  Strany  242 ; 
z  Mirošovic  422 ;  pacholek  páně 
Myškův  519;  z  Nehvizd  476, 
522;  z  Nové  Vsi  481,  491; 
z  Oken  524 ;  z  Postřižína  475 ; 
z  Prahy  od  sv.  Jindřicha  481, 
bratr  písaře  Jiříka  423,  ko- 
morník desk  zemských  503; 
koželuh  473-475;  ze  Strako- 
nic kramář  337,  švec  364;  ze 
Syřevic  431,  432;  z  Tábora 
530. 

Petřek  Petr,  řezník  v  Táboře  442, 
495,  496,  530. 

Petřichovice  203. 

PetHk  Jan  z  Žatce  465. 

Petrovice  86,  487 ;  z  P.  Heřman 
481,  534;  viz  Škrha. 

Petrovský  366,  481,  482;  viz  z 
Oděrad. 

Petršpurk  viz  z  Gutšteina. 

Petružilkův  dftm  v  Praze  425. 

z  Pibru  Jan  231. 

Pical  Jiřík,  poddaný  z  Turnova 
246. 

Pidrlová  Kateřina,  vdova  z  Krá- 
lové Hradce  435,  436. 

Pik  žid  388. 

Pikel  Matěj  poddanf  z  Hlasiva 
453. 

Pikhart  pan  262. 

Piram  viz  Kapoun. 

Pirňžek  Jan  hospodář  domu  pana 
z  Pernšteina  236. 

Piscator  Joannes,  konšel  v  Lito- 
měfících  437,  438. 

Písek  město  190,  191,  236,  366, 
368,  385,  386,  439, 455,  539; 
lesy  366,  sjezd  268. 

Písková  pani  v  Písku  439,  440. 

PíšCanský  Ješek  103. 

Píštěk  Ondřej  z  Číčovic  465; 
z  Větrova  511. 

Piták  Matouš  poddaný  369. 

z  Pitkovic  Kamenický  Jan  500, 
504;  Mikuláš  500. 

Pivec  Martin  z  Čenovic  486,  489. 

Pivnička  Jiřík  holomek  335. 

Planá  místo  354. 


z  Plavná  492 ;  Henrych  purkrabí 

Míšeňský  27. 
Plch  Jan  ze  Zruče  347,  350. 
Pleska   Matouš,   řezník   v  Praze 

344. 
Ploskovice    75,    408,    409;    viz 

z  Drahonic. 
Plotiště  viz  Hamza. 
Ploučnice  řeka  490. 
z  Plykšteina  viz  Šnobl. 
Plzeň  Nový  354. 
z  Pochenšteinu  Pavel  299. 
Počedělice  454. 
Podceteň  355. 

Poděbradský  Hynek  pan  343. 
Poděbrady  251,  344,   426,   472 

až  474. 
Podhorní  mlýn  u  Mnichovic  351. 
Podmokly  viz  z  ňíčan. 
Podmuky,  Podmokly  ves  u  Čáslavě 

485,  488. 
Podolák  Martin    z   Čeština   Ko- 
stela 488. 
Podole  u  Čáslavě  485. 
Podpetrovičí  mlýn  u  Čáslavě  487. 
Podruhlé  ves  112. 
Poduška  Václav,  konšel  v  Praze 

422. 
z  Podvině  Eliška  81. 
z  Pohnání  Jan   39,   43,  44,  96, 

97,  169;  Petr  39,43,44,96, 

97,  162,  163,  169. 
Pohořelý,  místo  41. 
z  Pokratic  viz  Kamajk. 
Polabský  rybník  u  Toušeně  372. 
Poláček  z  KHmic  354 ;  Matěj  ze 

Žatce  459. 
Polák   poddaný  v  Bedřichovicích 

85;    v  Králové    Hradci    501; 

Jan  v  Kutné  Hoře  šenkéř  434 ; 

v  Praze  243. 
z    Polák    Barbora    132;    Václav 

132,  367,  Polácský  430,  497. 
z  Polanky  Václav  213,  214. 
Polencová  Lidmila  v  Litoměřicích 

498. 
z  Polensk  Jirek  301,  302. 
Poleva  Johannes  z  Písku  539. 
Polévka  Jakub  z  Kochova   505, 

506. 
z  Police  (též  z  Polúče)  Hynek  471. 
Police  město  271. 
z  PoUčan  Bořek  309 ;  Čeněk  309, 


310;    Diviš    121,   PoUčanský 
308,  310. 

Polomcová  z  Krašovic  Anna  8, 11. 

z  Polome  Polomec  Jan  465. 

Polomené  hory  u  Bezděze  490. 

Polsko,  koně  do  cech  34. 

Polský  král  212. 

z  Polúče  (též  z  Police)  Hynek  471. 

Popel  pan  114,  231,  239,  268; 
z  Bíliny  267 ;  Mikuláš  z  Vesce 
51 ;  OldHch  z  Vesce  231-234, 
326-328,  466,  510,  na  Malo- 
tících  192,  na  Zásmncích  312 ; 
Václav  206,  Zbirovský  226; 
srv.  z  Lobkovic. 

Popelka  Jan  radní  v  Kutné  Hoře 
432;  Šimon  z  Čáslavě  507, 
509,  517. 

z  Popovic  Petr  272,  391. 

z  Pořešína  65,  Bělohlav  88,  89 ; 
Johanka  88;  Pfíbík  88. 

Pořezance,  Pořižance  ves  u  Hlu- 
boké 182. 

Poříčí  místo  262. 

Postoloprty  viz  Kostoloprty. 

Postfížín  291,  475;  z  P.  Matěj 
179. 

z  Postupic  viz  Kostkové. 

z  Pošky  viz  Tým. 

Poštovice  431. 

Potěhy  452. 

z  Potšteina  Jan  na  Žampachu  382. 

z  Poutnova,  z  Pantnova  Beneš 
354;  Jiřík  354;  Štefan  354, 
500;  viz  Srcha. 

Povale  Matouš  rychtář  ze  Stra- 
konic 223. 

Pozden,  Požeň  ves  413-415. 

z  Práchňan  Bartoš  460. 

Prachatice  223,  224,  268,  296, 
297. 

Pracovská  tftň   u  Strakonic  336. 

Praha:  Staré  Město,  pečeť  45, 
61,  400;  práva  392,  řemesla 
383,  výsady  kupcům  100;  Je- 
ruzalém 494,  koUej  veliká  175, 
Králové  dvůr  339,  radnice  144, 
šatlava  475,  ulice  Celetná  461, 
Týn  538,  Uhelný  trh  340,  u- 
lice  Železná  259,  260,  v  Ži- 
dech 76 ;  dům  u  Adamův  357, 
u  Černého  Jelena  426,  538, 
u   Červené  Růže  Rosenberský 


582 


RejstHk  jmen  osobních  a  místních. 


477,  482,  491,   n  Jednorožce  Prdlák  Prokop  308-310. 

76,    n  Kos   450,   Leyczmanfiv '  Přech  z  Češtíc  Václav  123,216, 

340,    n  Lilinm    apatéka    130,  =      240,  241,  PHšek  289;  z  Po- 

Q  Modré  Růže  na  rynka  259, :     líce  gvědek  271. 

306,   Pehmovský   504,   a  Pětí  Přechoyská   Katefína  jeptiška  a 

Konin  61,  322,   pana  podko-       sv.  Jiří  15. 

mořího  419,   u  Prefátův   303,   Předvojov  369. 

u  Ptákův   67,    u   Strak   228,  Pregl  Prokop  radní  v  Kutné  Hoře 

Strajcův  krám  407,    u  Stříbr-       432. 

ných  Kos  456,   u  Tašek  329,  Přeloučí  62,  278,  355. 

u  Tváfí   329,    u  Vozův   357,  Přemvšlení  tvrz   423,  424,  518, 

u  Zlatého  Lva  35,  u  Žáby  227 :       519, 

—  Nové   město,  konšelé  422,  Přeštice   u  Klatov  73,   74,  525. 
pečeť  400,  radnice  538;   dům  ^  Převor  Jiřík  38. 
u  Cemé  Růže   334,    u  Červe-  Prháková  Barbora   z   Modlíšovic 
ného  Jelena  542,  u  Červených       33 g^ 

Zvonův   493,   Hlavovský  421 ;  p^ba  Lidmila  z  Písku  439,  440, 

u  sv.  Jindřicha    481>    Koňský       539, 

trh  421,  424,  u  Markův  424,  Příbek  pan  v  Březovicích  437. 

Tlt  f^^lTkili^i^^^^^  '^'^  purkmistr  v  Li. 

I  ^'    T^    A^V  f.L    I      toměřicích  221,  441,  442. 

Poríci  4/3,   475,   na   í^ríkopě  =  p.,.         ,  ,  y     .  '    g.^^ 

259,  341,  458.  Šilinková  ulice       338    34O  °^^^°  ^^'^^^ 

482     proti    Tůním    Hadovým  ^  p^  J^^.  ^.;  ^^^^^^ 

lí^^.  /    4  ftnpne  veliké  p^eskv  pán  430. 

455,  soudná  světnice  236,  šnin-  p.j^^;  ^  ^^  švamberka. 

\l7    oif      '  íl'^?'"^'^   Přím  v  Hradecku  273,  276. 
197,  244;  —  Malá  Strana  9,  ^^    ,  ,     .    ^     ^        L       .    r 
22,  28,  105,  242,  270,    298,  P^ínsky  viz  Donát,  z  Kuncdorfu. 
299,    328,    340,    351,    470,  Přišimasy  ves  166. 
Menší    Město    72,    104,   406,  ^"^^^>'    ^58,    259;    z   P.   Jiřík 

68,  400;  viz  z  Hrušová. 

Probluz  437;  z  P.  viz  Krupý. 

z  Proch  viz  Trach. 


dům  Petružilkův  425,  páně  z 
Plavná  492,  rynk  276;  — 
Pražské  kostely  a  kláštery : 
sv.  Havla  339,  sv.  Jakuba  101,  Prokop   z  Berkovic   454;    z  Bí- 


liny 234;  z  Habřiny  56;  z 
Kornhauza  415;  z  Kutné  Hory 
460;  ze  Lhoty  362;  z  Oken 
524 ;  z  Pitkovic  500 ;  z  Prahy 
261 ;  ze  Štěkně  459 ;  z  Vlkové 
484,  489 ;  Vvšehořovskv  farář 
458,  459. 


sv.    Jindřicha    228-230,    323, 
sv.  JiH  15,  325,  326,  sv.  Kli- 
menta  101 ;  Matky  Boží  u  mo- 
stu 72,  Sněžné  102,  před  Tý- 
nem 317,  502;  Slovanskf  104, 
105,    140,    492;    sv.  Štěpána! 
539;  sv.  Tomáše  101;  sv.  Vá-i 
clava  na  hradě   325,   sv.  Víta  sv.  Prokopa  klášter  378. 
15;   Všech  Svatých  kaple  pro   z  Prorubě  Zdeněk  257,  258,  312, 
přísahu  81,  98,  111,  116;  — ;      343,  353,  v  Bezně  395,  396. 
rybníky  33.  .  z  Prošovic  Katenna  392. 

Prasátko  z  Českého  Brodu   481,   Provazník  poddaný  172. 

Ó13.  z  Pruch  Petr  Klinický  530,  542; 

Praskac   Ondřej    kovář  z   Kutné       srv.  Trach. 

Hory  533.  Průcha  z  Vlkové  484. 

Prášil  Jan  poddaný  487.  Průchovec  Jakub   z  Karezu  226. 

Práva  ves  331,  332,    443,    444.  Průea  Jan  z  Milotic  485. 

Prčice  369 ;  viz  Nová  Ves.  Průhonice  viz  z  Dubce. 


Průša   lovd    541;    z    Brandýsa 

454;  z  Toušené  368. 
Pstfe  ves  508,  Psáry  176. 
Psincovic  Jíra  z  Bíliny  235. 
Psinec  dvůr  153. 
Pšeniěka  Jiřík  z  Jehlice  a  dcera 

Anna  8,  9;  ze  2^omice  137, 

138. 
ze  Pšova   Pšovský    Václav   463, 

464,  483. 
Pšovlky  497. 
Pštros  Jan  527. 
Ptáček   Petr   poddaný    z   Vlkové 

266. 
z  Pučan  Brázdimský  Jan  396. 
Pulcův  viz  z  Kosobud. 
Pupek  Jan   poddaný  z  Benešova 

370;  ze  Skalice  349. 
Putim  u  Písku  366,  385. 
Pyšníce   Duchek   z   Kutné   Hory 

460,  533 ;  Pyšnicová  Důra  532 

až  534. 
Pyšný  Jan  z  Kutné  Hory  435. 
Pytlík  423;    Jan   z  Prahy    544, 

ze  Zvolcněvsi  54;   Jiřík  z  Je- 
senic 465. 


R. 


Rabštein  zámek  41 ;   z   R.  Anna 

401;  Jan  132,  133,  160,  401. 
Racek  rychtář  v  Čichticich  224 ; 

z  Doubrav  doktor  587,  538. 
z  Rachemberka   Bernart   v  Jenči 

357;  Mikuláš  118,  Nykl  195, 

196,    v  Janově   42,  43,  147; 

Wolfgang    42,    43,    v    Janově 

195,  196. 
Rachtabský   Matouš    z  Litoměřic 

427,  498. 
Racovy  viz  z  Újezdce. 
z  Račiněvsi  Baleár,  Bícen  a  Kri- 

štof  v  Nedvědici  19. 
z  Radce  Jan  184. 
Radešov  místo  240. 
Radičeves  459. 
Radikovský  viz  z  Hrádku, 
z  Radimovic  viz  Mráz. 
Radimský    ze    Slavkova    Václav 

299,  300. 
Radkovec  pan  440 ;  Václav  442 ; 

měšťan  v  Táboře  495. 
z  Radkovic  viz  Drba. 


Sgstíík  jmen  osobních  a  místních. 


583 


Radllcová  Anua  městka  v  Praze 
228,  229. 

Radnice  91;  z  B.  Jan  komorník 
desk  zemských  328. 

Radech  Bartoá  z  Králové  Hradce 
241 ;  Václav  z  Prahy  344. 

Radonice  218,  508 ;  z  R.  Alena 
5,  6. 

Radotín  238,  368. 

Radovesice  543;  z  R.  Salomena 
283,  284,  370,  435,  456 ;  Vá- 
clav 367;    viz  Libák,  Šemian. 

z  Radslavic  Vít  202. 

Rsgček  Havel  z  Kněževsi  528. 

z  Rájového  Matěj  137,  138. 

Rakousy  ves  u  Turnova  248. 

Rakovník  287,  493,  494,  497, 
527,  kraj  252;  z  R.  Eatefína 
530,  542. 

Randák  Václav  tkadlec  z  Enína 
94. 

Rataje  510. 

Ratenská  Anežka  paní  412. 

z  Ratiboře  viz  Skalský. 

z  Raychau  ISikl  úředník  na  Kra- 
sově 373. 

Rayčkovic  Havel  z  Kněžovsi  530. 

Razický  viz  ze  Vchynic. 

Rázův  Václav  z  Janovic  55. 

Rebina  Jíra  ze  Škvorce  a  žena 
Kateřina  514. 

Rechek  Petr  z  Prahy  328. 

ftečice  20. 

ňehák  z  Beňovic  437;  Říha  z 
Klecan  504. 

z  ňehnic  viz  Vanšura. 

ftehoř  pacholek  299 ;  písař  z  Do- 
bříše 266 ;  služebník  z  Eosto- 
loprt  417;  svědek  z  Knína 
265;  rychtář  z  Leské  478; 
soukeník  v  Praze  492. 

ftehořovský  dům  v  Žatci  330. 

Rejík  Jakub,  poddaný  ze  Sán  344. 

Rendl  z  Ůšavy  Albrecht  proku- 
rátor krále  6,  15,  37,  61,  83, 
136,  169,  539,  543,  nejvyšší 
písař  381,  496,  497. 

z  Řenec  viz  Suda. 

ftepa  z  Keveklova  Jan  66,  67, 
239,  279,  375. 

ftepín  59,  441,  449. 

z  Řepnic  367,  419;  ňepnice  Vá- 
clav 285,  472,  529,  543. 


z  ňešettfova  Macek  287;  Tu- 
chořská  Kateřina  287-289. 

ňevnov  461-463. 

Řezáč  Ondra  ze  Strakonic   337. 

Richenburk  viz  z  Waldšteina. 

Říčany  347;  z  Ř.  Heřman  358 
až  361 ;  Kavka  Mikuláš  454, 
455,  460,  na  Štěkni  459,  483 ; 
Markéta  42,  78;  Václav  na 
Podmoklech  484-489;  Zuzana 
313,  314. 

Řídlo  Jan  180. 

Říha  534 ;  z  Břehoryje  469,  470 ; 
z  Čenovic  487 ;  z  Hostie  475 ; 
z  Leletic  273 ;  z  Poštovic  431 ; 
z  Prahy  538 ;  ze  Zlečeny  540, 
541,  543;  z  Rochova  505; 
ze  Štiřína  500 ;  z  Turnova  245, 
248. 

Říhová  Voršila  z  Kácovce  508. 

z  Risenberka  a  ze  Švihová  Bře- 
tislav 279,  Švihovský  271,  335, 
na  Roudnici  217;  Vilém  Švi- 
hovský 278 ;  viz  z  Janovic,  Švi- 
hovský. 

z  Risenburka  Aleš  151,  197-199, 

279,  304,  319,  397,  Vřeštov- 
ský  177,178,492;  Anna  197 
až  199,  263,  273,  279,  280, 
293,  304,  319,  331,  443,  444, 
Kanická  396,  397;  Burian 
444;  Dorota  444;  Licek  Jan 
276,  281-283;  Licek  Mikuláš 
281,  282;  Lidmilal80;  Ofka 
397 ;    Samuel  kněz  151,  199, 

280,  319,  397. 
Robenhaupt,   Robmhap   368;    ze 

Suché   Kašpar  88,   89,    338; 

Václav  398,  399. 
z  Robous  Mikuláš  313,  314,  374. 
Rochce  z  Utova  Bohuslav  58, 
Rochov  v  Litoměřicku   505;   viz 

Šmohař. 
Ročně  Mikuláš   ze  Zásmuk   233, 

327. 
Roh   z  Vlkánova   Sigmund   476, 

Sluštický  519. 
Rohatka  Říha  ze  Štomíře  479. 
Rohle  Jan  z  Písku  236. 
Rohovlad  Mikuláš  z  Bělé  531. 
Rohozec  247-251. 
Rohožka  z  Čáslavě  452. 
Rohoznice  341. 


z  Rokyc  viz  Střela. 

Rokytky  332. 

Rokytník  ves  244. 

z  Ronova  Jiří  307,  308;  Vikto- 
rin  308. 

z  Ronovce  viz  Anděl. 

z  Ronšperka  Alexius  139;  Do- 
brohost  Wolf  292. 

Rosa  Jan  z  Jinína  268. 

z  Rosenberka  268,  269,  296,  297, 
399;  dfim  panský  v  Praze  a 
Červené  Růže  477,  478,  482, 
491,  492. 

Rostoklaty,  prvotně  Chroustoklaty 
528. 

Rotyfex  Jan  měšCan  v  Praze  407. 

Roubal  Duchek  krčmář  z  Přišimas 
166. 

Roubík  v  Strakonicích  335. 

Roudnice  217,  278. 

Roudnický  Kliment  v  Praze  422. 

z  Roupova  539;  Hynek  a  Jan 
134;  Václav  163,  164,  203, 
204,  540. 

Rouzín  ze  Bzí  Adam  182,  373, 
381,  382. 

Rozkoš  z  Hoholic  14. 

Roztoky  423,  424;  viz  Bličan, 
z  Teplé. 

Roždálovice  432. 

z  Rožmitála  Johanka  71 ;  Zdeněk 
Lev  na  Blatné  381,  425,  pur- 
krabě Karlšteinský  71,  83,  nej- 
vyšší purkr.  Praž.    177,   208. 

Rubín  Petr  v  Rakovníce  494. 

z  Ruckerswaldu  víz  Kro. 

Růd  Šimon  z  Křečovic  334. 

Rudolt  z  Částkovic  Martin  361, 
362,  365. 

z  Rutnberka  Jan  287,  288. 

Růžek  Václav  měšCan  v  Praze 
493. 

Růžová  Havlová  Kateřina  422, 
423,  427. 

Ryba  Jílek  v  Praze  28,  107,  108. 

Rybář  Jiřík  z  Mildendorfu  48. 

z  Rybího  Tobiáš  325,  326. 

Rybňany  334. 

Rybský  poručník  115. 

Rychnov  210 ;  z  R.  Apollon  399  ; 
Heřman  263,  264. 

Rynda  mistr  z  Janovic  55. 

Ryneš   Linhart  poddaný    z  Dra- 


584 


Btsjstřík  jmen  osobních  a  místních. 


žejova  335,  336;    z  Badotina 

368,  403. 
Rypský  v  Praze  244. 
Rys  Václav  z  Milčovsi  483. 
Ryšan  Mikeš   v  Becvarech   326, 

827. 
Ryšanovská   ponstka    n    Zásmuk 

232. 
Ryšavý  Jan  ze  Střebska  439, 440, 

539 ;   Petr  a  Václav   v  Písku 

439, 440 ;  Václav  v  Praze  639, 

640. 
Rytkéř  viz  z  Hfívic. 
ze  Rzavóho  Jan  a  Ondřej  610. 


S. 


ze   Sabenic  a  z   Blatná  Erištof 

366,  370,  460. 
Sáček  Jan  z  Čabns  240,  241. 
Sádlo  pan  216,  240,  241. 
Sak  z  Bobaňovic  Jan  164,  pur- 
krabě 262,  263;  Petr,  Václav 

a  Voneš  164. 
Saláček  Matěj  z  Enfna  94. 
Salomena  pani  264. 
Samechov  347,  350. 
Samek  z  ČečeÚc  poddaný  117. 
Samuel  ze  Hrádku  Pavel  14,  340, 

392,  393. 
Samuel  Jan,   konšel   v  Litom^i- 

cicb   438;    soukeník   z  Poříčí 

262. 
Sány  u  Kolína    284,   286,    344, 

379. 
Sanytrník   Jan    soused    z   Prahy 

357. 
Sapina  viz  Kříž. 
Saska  kněžna  Kateřina  170. 
Sasky  viz  z  Duban. 
Satanéř   z  Drahovic   Oldřich    47 

až  49 ;  Václav  47-49,  na  Hel- 

fenšteině  52,  z  Drahonic  102. 
Sazema  Jan  šrotéř  v  Kutné  Hoře 

433. 
ze  Sebuzína  Jiřík  v  Zelenkách  76. 
Seč  264,  269. 
ze  Sedčic  viz  Sekerka. 
Sedláček    poddaný     z    Čelákovic 

430,  431. 
Sedlčany  50. 
Sedlec  77;  237-239. 
Sekera  Šimon  měšťan  v  Praze  339. 


Sekerka  v  Psincích  163 ;  ze  Sed- 
čic Beneš  110;  z  Voděrad  a 
ze  Sekyfíc  Petr  62,  264,  266 ; 
ze  Sedčic  Šťastný  318. 

ze  Sekyřic  viz  Sekerka. 

Selibov  u  Písku  366. 

Selík  273 ;  Jiřík  měšťan  v  Praze 
341 ;  Václav  z  Podskalí  v  Praze 
28;  Selíková  Marta  v  Praze 
315. 

Semian  viz  Hubka. 

Semín  ves  278. 

Semíž  místo  blíže  Úštku  605. 

Semnice  ves  190. 

Sendražice  38,  68;  ze  S.  Beneš 
128,  129,  159,  160,  283,  284, 
477,  523,  624,  Sendražský 
146,  264,  370,  435,  461,  456, 
477,  504. 

Seník  ves  356. 

Severin  měšťan  z  Prahy  150, 
260. 

Sezema  409,  469;  z  Úštku  Fri- 
drich, Jan,  Václav  a  Zdeněk 
na  Úštku  56;  srv.  z  Ústí. 

ze  Sezemiček  Anna  50. 

Shajbal  Linhart  z  Bezděkova  225. 

Sibřina  ves  622. 

Sigmund  z  Bořanovic  646 ;  z  Bře- 
žan 476;  z  Čáslavě  509,  617; 
z  Jindř.  Hradce  kněz  326;  z 
z  Králové  Hradce  517;  lovec 
král.  494;  z  Pardubic  472, 
474 ;  z  Postřižína  476 ;  z  Pra- 
hy 393,  480;  ze  Štětí  420. 

Sigmundová  Dorota  na  Svojčicích 
331. 

Silvestr  kmet  v  Litoměřicích  438. 

Sítař  Vaněk  konšel  z  Prčice  369. 

Sixt  z  Kutné  Hory  544. 

Skalice  349,  368 ;  ze  S.  Jindřich 
a  Mandelena  504. 

Skalická  Machna  paní  180. 

Skalická  viz  z  Koloděj. 

ze  Skalky  Johanka  180,  181. 

Skalský  Ondřej  526,  627,  z  Ra- 
tiboře 210;  viz  z  Jenšteina. 

Skály  217,  325,  245,  247,  249 
až  261,  407,  502 ;  viz  z  Kfeldu. 

z  Skařízska   čti   z  Kařizka  225. 

Skovice  viz  Charamza. 

Skřinecký  Jan  a  Petr  529,  530 ; 
viz  z  Waldšteina. 


Skřivan  Jan  radní  v  Kutné  Hoře 

432 ;  v  Strakonicích  336,  364. 
ze  Skřivan  viz  Apollon. 
Skrobočov,    psáno    z  Krobocova, 

ves  v  Prachensku  216. 
ze    Skuhrova   Jeronjrm    místoko- 

momík  34,místosudí  182,  183  ; 

Katefína  168,  170,  174. 
Skurský  měšťan  v  Praze  76. 
Slanařka  Důra  z  Kutné  Hory  534. 
Slaný   město    79,   86,   87,   165, 

406,  413,  472,  474;  Slánský 
koláč  539. 

Slatina  222;    ze  S.  viz  Penízek, 

Vrchota. 
Slavata  z  Chlumu  a  z  Košmberka 

Michal  na  Kostelci  214,  215, 

484,  487,  488. 
Slávek  Mikuláš  z  Češtíc  240 ;   z 

Nezabylic  437. 
ze  Slavětic  viz  Hurt. 
Slavická    Anna  v  Praze    525  až 

527. 
Slavík  Vávra  ze  Samechova  347, 

360. 
ze  Slavíkova  Blarkéta  166. 
ze  Slavkova  Junek  16;   viz  Ra- 

dimský. 
Slavostice  167. 

Slivák  Křížek  měšťan  v  Praze  339. 
Slivka  viz  Hron. 
Slivno  viz  Víčko. 
Sloup  pan  511. 

ze  Sloupna  Burian  99;  viz  Kor- 
dule, 
ze  Sluh  Šťastný   Cidlinskf   262, 

253. 
Sluštice  619;  Sluštický  Sigmund 

476,  477. 
Smajkal  z  Libovice  Jan  313,  314. 
Směšný  Blažek  hrnčíř  ve  Kníně 

87,  401. 
Smetanka  Jíra  z  Březovic  490. 
Smeteš  Polák  dráb  58. 
Smidary  viz  z  Wartmberka. 
Smil  jirchář  v  Praze  425. 
ze  Smiřic  22;  Jan  81,  Smiřický 

10,    11;    Jaroslav   383,    384, 

407,  408;   Jindřich  407. 
Smrkovice  u  Písku  366,  386. 
Snětivý  Jan  a  Václav  53. 

ze    Snětu   Jan    607-509;    Páve! 
úředník  prelátftv  326. 


Bejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


585 


Snyčkovice  (?)  viz  z  Neprochov. 

ze  Sobětic  Katefína  50,  97,  98; 
Václav  97,  98. 

Sobotka  Jan  z  Eařezu  226. 

Sobotka  místo  460,  470. 

Sokol  Prokop,  konšel  v  Litomě- 
řicích 221,  437. 

Sokolova  Ursila  městka  v  Praze 
262. 

Solany  405,  479. 

ze  Solopisk  Johanka  158,  230; 
viz  Mírek. 

Solský  viz  ze  Sulevic. 

Somar  Matouš  z  Teplice  340. 

Sosen  místo  110. 

Soumarová  Johanka  v  Praze  270. 

Soumíř  viz  z  Widrsperku. 

ze  Soutic  Janovský  Jan  186 ;  viz 
Čabelický. 

Sovka  Jiřík  21. 

ze  Sovojevic  Jan  na  Novém  Stra- 
nově 83. 

Spirit  Duchek  písař  z  Myšlína  360. 

Spytský  Jiřík  370. 

Srb  Jan  z  Markyštorfu  23  t,  235, 
ze  Zálesí  235. 

Srbecká  Dorota  v  Kutné  Hoře 434. 

Srcha  z  Pantnova  Hanuš  373. 

Srdov  469,  470,  536,  537,  541. 

Stach  viz  z  Malejova. 

Stakořce  501. 

Staněk  pan  467 ;  kamenník  v  Praze 
354,  355,  389,  390;  řezník 
ze  Strakonic  365 ;  ze  Štětí  420. 

Stanice  ves  520. 

Starý  (?)  Bartoš  rychtář  v  Praze 
262. 

Stařečkův   Jan   z   Rochova   505. 

Stařina  Jan  z  města  Dvoru  501. 

Stavadlo  les  41. 

Stebozeves,  jinak  Zdebuzeves  508. 

ze  Stěžova  Jindřich  a  Markéta 
412. 

Stodoloky  (Stodůlky  u  Prahy) 
ves  417,  418,  429. 

Stolenského  sirotci  80. 

Stomiř  ves,  lépe  Štomíř  479. 

Stomír  z  Tětětic  Bernart  242, 
243. 

Stoupová  viz  Stúpová. 

Strachota   z   Královic   Jan    263 
264;   Michal   397;   Vostrovec 
111. 

ArchiY  Čedcý  Xni. 


Strachy  (?)  místo  371. 

Strajcův  krám  v  Praze  407. 

Straka  Jan  v  Praze  525-527; 
Václav  ze  Knína  87 ;  z  Prahy 
139;  Vít  ze  Knína  87. 

Strakonice  225,  242,  335,  Veliké 
a  Malé  město  335,  336,  před- 
městí Písecké  368,  dům  Bavo- 
rovský  336,  u  Kancléřů  a  u  Te- 
taurů  337 ;  konvent,  převor 
Jan  z  Lomnice  363 ;  požár  ve- 
Uký  335-337,  363-365,  377; 
ze  S.  243,  377,  Bavorovský 
242,  243,  337,  338. 

Stráň  ves  231,  233. 

Stránčice  500. 

ze  Stranec  Jiřík  424. 

ze  Stranová  490;  Dorota  101, 
102;  viz  ze  Sovojevic,  Škorně. 

ze  Straškova  Dorota  9. 

ze  Strašnic  Mandalena  159. 

Stráž  zámek  106. 

Stražiště  ves  u  Liběšic  418. 

ze  Strážnice  Anna  323,  324, 
Bohnická  174. 

Střebsko  viz  Ryšavý,  Třebsko. 

Střela  z  Rokyc  Čeněk  191;  Ště- 
pán 187,  188. 

Stříbrná  Dorota  městka  Pražská 
52,  53,  67,  68,  98. 

Stříbrnice  Malá  a  Veliká,  les  41. 

Stříbrný  z  Hořemiřic  Sigmund 
10;  Jiřík  z  Králové  Hradce 
501,  504. 

Stříbro  město  175,  408,  541. 

Střídka  místo  240. 

Střítež  445;  ze  S.  Dorota  60; 
viz  Třítež. 

Střízek  z  Lužan  Hašek  17. 

ze  Střížkova  viz  Žleb. 

Střížovice  u  Klatov  500. 

ze  Strojetic  Abraham  úředník 
klá.^tera  sv.  Jiří  325,  326 ;  Jan 
330;  Ješek  95. 

Stropek  Prokop  z  Prachatic  224. 

Stropnice  ves  54. 

Struhařov  viz  Horřiatecký. 

Strupecký  Fridrich  504. 

Strylan  Jíra  z  Kněžiček  512. 

Stúpová  ze  Lhoty  Kateřina  374. 

z  Suché  viz  Bobenhaupt 

Suchý  Jíra  223;  Mikuláš  z  Kucin 
524    525. 


Suda  z  Kunratic  Martin  80,  110 ; 

z  ftenec  Petr  139,  524,  525 ; 

Vilém  151. 
Sudlice  2  Jivovice  Jindřich  v  Gíž- 

krajcích  318 ;  Sudlicová  z  Ledeč 

Anna  67. 
ze  Sudomíře  Dorota  183. 
Sugdol  Jakub  z  Bezna  258. 
Suk  252  čti  Sák. 
Sulek   z  Hrádku   Závis,   hejtman 

hradu  Pražského  15,  41,  300. 

ze  Sulevic  Bušek  301,  302,  na 
Duchcově32 ;  Heralt  301,  302 ; 
Jan  na  Duchcově  32 ;  Jiřík 
Ostrský  18,  19,  103;  Kuneš 
na  Ostrém  18;  Ladislav  Ostr- 
ský na  Brocně  466,  467; 
Mandelena  103 ;  ^etr  na  Duch- 
cově 32;  Purkart  na  Duch- 
cově 32;  Smil  Solský  405; 
Tobiáš  purkrabí  Karlšteinský 
279,  375;  Václav  301,  302, 
na  Duchcově  32,  Solský  405, 
479. 

ze  Sulic  Kateřina  280. 

Svachův  Havel  z  Malého  Vrabina 

520,  521. 
Svadba  361,  486;  na  Zbraslavi- 

cích  266;  z  Otradovic  Jan  29, 

157,     269,     279,    294,    375; 

Markvart  504. 
Svaté  Pole  ves  468. 
Svátek  měšfan  z  Prahy  326,  531 

Svatomír  děkan  v  Kutné  Hoře 
261,  357. 

Svatoň  soused  z  Rataj  510;  ze 
Škvorce  528;  úředník  Miku- 
láše Trčky  343. 

Svatoš  z  Čes.  Brodu  352;  ze 
Stráně  232;  ze  Zásmuk  327; 
viz  Bubník. 

Světí  místo  243. 

Světlík  Mikuláš  v  Praze  144,  145, 

317,  404. 
Sviňany  246. 
ze  Svinař  Litovský  Bohuslav  34, 

35;    Václav   189,    279,    832, 

375,  391,  524. 

Sviták  viz  z  Landšteina. 
Svojanovský  viz  z  Bozkovic. 
Svojčický  Sigmund  331. 
Svojšice  viz  Amcha. 

74 


586 


Bejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Sýkorka  Kateřina  městka  v  Praze 

14,  160,  185. 
Syktorka  městka  v  Praze    422, 

423. 
Synek  z  Kmpé  Jan  poddaný  332. 
Syřevice  431. 


d. 


Šach  Jan  ze  Zátvora  518. 
Šafář  Václav  poddaný  462. 
Šafránek  poddaný  172. 
Salda  poddaný  74. 
Šalomoun    Jiří   měšCan    v    Praze 

227-229,  322,  dcera  jeho  Anna 

229,  323. 
Šandov  489. 
z  Šanova  viz  Wikhart. 
Šašek  Matěj   měšCan  v  Jaroměři 

146:  Mikuláš   ze  Štěkně  455, 

460;  Vojtěch  z  Turnova  247. 
Šatka  Havel  z  Komhauza  415. 
Šaydéř  Jiřík   měštan   v  Lounech 

456,  457. 
Šebestian  kněz  101,  426. 
z  Šebířova  JindHch  13,  139,  140; 

Petr  13,  14;  Radslav  13,  14, 

64,  74. 
ŠeboHce  viz  Vsebořice. 
Šedivek  Jiřík  měšťan  v  Praze  243, 

270,  298,  299. 
Šejnoha    Jan    z    Jaromíře    501 ; 

Martin  z  Králové  Hradec  217. 
z  Šelnberka    282;    Jan   nejvyšší 

kancléř   15,    z    Kosti   nejvyšší 

komorník    VI,    83,    136;    Ja- 
roslav 279. 
Šemian  z  Radovesic  v  Praze  64. 
ze  Šenfeldu  viz  Zajdlic. 
Šenk  Hanuš   306;   Petr  v  Praze 

351,  352,  530. 
Šepetely  478. 
Šereda  Jan  ze  Kšel  psanec  214, 

215. 
Šeméř  Gregor  z  Malé  Strany  243. 
Šeslice  u  éičan  34. 
ěevský  Václav  z  Jablonného  428. 
Šic  z  Drahenic  Bofívoj  429,  534, 

540. 
Šich  Šimon  z  Čisté  490. 
Šilhavý   Jan  poddaný  z  Přeloučí 

355. 
Šiman  z  Částkovic  361,  366. 


Šimek  poddaný  512;  z  Božejova 
409-411,  445;  z  Břehoryje 
469-471,  636,  537,  541 ;  z  Ko- 
stelce 484;  z  Žatce  515,  516. 

Šimon  z  Brocna  423;  z  Češtíc 
240;  z  Hor  535;  z  Karlovic 
486;  z  Němčíc  241;  z  Práv 
443 ;  ze  Štétí  420 ;  z  Uostrova 
263;  z  Vések  u  Hořovic  140; 
z  Vétrošic  475;  z  Větrova 
513;  z  Volevce  466,  503. 

Šimonova  Dorota  z  Kutné  Hory 
472-474. 

Šimůně  Havel  měšťan  v  Praze 
20,  344. 

Šimůnek  poddaný  124,  125,  165. 

Šípař  Jan    měšťan  v  Praze  263. 

Širůček  Havel  z  Mělníka  423. 

Šiška  poddaný  134. 

Šišma  Jíra  měšťan  ze  Stříbra  408. 

Škola  Matěj  z  Čáslavě  517. 

Škopková  Anna  454. 

Škorně  z  Stranová  Jan  101,  130, 
276,  340;  Petr  purkrabě  na 
Velíši  235,  386,  387. 

Škorňovice  u  Strakonic  368. 

Škráb  pan  444. 

Škrha  z  Petrovic  Jan  86,  241, 
242;  Sigmund  331,  443. 

ze  Škrovadu  David  151, 152,  179, 
545;  Matěj  151,  152,  545; 
Škrovad  Prokop  151. 

Škůpa  Václav  z  Kostoloprt  415- 
417,  449. 

Škvorec  u  č.  Brodu  528;  viz 
z  Klinšteina. 

Šlechta  pan  328;  z  Ostí  Jiřík 
428;  ze  Všehrd  Jan  507. 

Šlibovský  Burian  512. 

Šlik  z  Holajče  hrabě  z  Pasaunu 
Albrecht  27,  207;  Jeroným 
27;  Mikuláš  XXŤŤŤ;  Osman 
207 ;  Pangrac  207 ;  Quirin27; 
Šebestian  X,  27,  41;  Václav 
207. 

ze  Šlovic  Kunát  287 ;  Otík  286, 
287;  Pesík  287. 

Šmach  Václav  ze  Škvorce  a  žena 
Marta  514,  515. 

Šmajdéř  Jan  396;  Mikuláš  z  Ji- 
čína 426. 

Šmerhovský  Jan,  měšťan  v  Praze 
75,  261,  262. 


Šmika  z  Čes.  Brodu  352;  Jan 
poddaný  z  Turnova  247. 

Šmithan  Říha  ze  Zlajčiny  429, 
430. 

Šmohař  z  Kochova  Mikuláš  2, 
10. 

Šnakov  viz  Špína. 

Šnobl  z  Plyksteina  Erazim   194. 

Šočevíčkův  Jakub  z  Beřkovic  466. 

Šoldik  Jan  z  Českého  Brodu  481, 
513. 

z  Šontálu  Jan  129;  viz  ze  Zá- 
duba. 

Šonwald  místo  21. 

Špaček  Jakub  svědek  466,  467 ; 
Matěj  z  Kutné  Hory  534. 

Špaylek  Matěj  z  Volevče  465. 

Špetle  pan  367,  452,  490,  491 ; 
z  Janovic  Hynek  405;  z  Ja- 
novic Jan  358,  490,  507,  509, 
517,  518,  541;  srovnej  z  Ja- 
novic. 

Špíčník  rychtář  z  Tamberka  489. 

Špikéř  Mikuláš   z   Terešova    95. 

Špína  z  Jenišovic  Bohunek  na 
Šnakově  191,  192,  209. 

Špuch  Pavel  z  Bělé  461. 

Šrámek  Jiřík  měšťan  v  Praze 
175,  403,  404. 

Štafan  komorník  panský  471. 

Šťastný  viz  ze  Sluh«  Sekerka. 

Šťáva  Jan  z  Hlasiva  453. 

Štaynrayter  Blažej  z  Muzlova 
příjmím  Hrábí  244,  Štemrey- 
tar  z  Muzluov  408,  409,  536 ; 
srv.  z  Muzlova. 

Štěken  454,  455,  460 ;  viz  z  ftíčan. 

Štemberk  Vít  měšťan  z  Prahy 
510. 

Štemreyter  viz  Štaynrayter. 

Štěpán  z  Benešovic  356;  z  Ha- 
břiny 276;  z  Hostlovic  338; 
z  Hradce  Králové  333 ;  z  Krá- 
lice 132,  133,  z  Králce  161 ; 
z  Prahy  493 ;  úředník  232  až 
234;  ze  Zásmuk  327. 

Štěpanice  viz  z  Waldšteina. 

Štěpánov  místo  265. 

Štěpsa   soused   z   Bavorova  224. 

Štěrboholy  ves  345. 

ze  Šternberka  Albrecht  36,  136, 
na  Zelené  Hoře  91;  Eliška 
36;    Jan    36,    136,    279,    na 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


5S7 


Bechyni  155,  213;  Jaroslav 
226;  JiHk  370,  Konopištský 
279,  375;  Ladslav  36,  136, 
na  Bechyni  41,  nejvýš,  ko- 
morník 169;  Petr  Holický  67, 
421,  na  Leštně  5,  6,  55 ;  Zde- 
něk 36,  136,  155,  Zbirožský 
61. 
Štétí  město  417,  418,  420. 

Štětina  Bohuslav  z  Litoměřic  221. 
Štětka  Ondra  z  Přeštic  525. 
ŠtiHn  500. 

ze  Štítného  Václav  361,  362,  365, 
366,  409-411,  445,  518. 

Štolcová  Marta  městka  v  Praze 
456. 

Štomíř  ves  (prvotně  Žitomíř,  nyní 
zkaženě  Stolmíř)  479. 

Štos  Jiřík  359-361. 

Štraboch  Václav  měšťan  Starého 
města  Pražského  122,  123, 
458,  493;  rychtář  z  Miličína 
70. 

Štrauf  pan  430. 

Štylarův  Jan  z  Jilemnice  223. 

Šuba  z  Homňan    Jan    143,  144. 

Šomberk  Kašpar  měšťan  z  Frei- 
berka  305. 

z  Šumburka  Albrecht  a  Heřman 
244,  245 ;  Jan  244,  245,  Šum- 
burk  na  Březně  14,  v  Lands- 
hutě  357,  hejtman  manství  Trut- 
novského 208;  viz  Fictum. 

Šváb  Duchek  z  Prahy  51,  525- 
527. 

Šváb  jméno  koně  142. 

ze  Švamberka  Bohuslav  279;  Bu- 
rian 271,  Muckovský  62,  63, 
Labuť  271,  444,  na  Hradišti 
nad  Labem  375,  376,  397, 
398 ;  Eliška  375 ;  Henrich  na 
Zvíkově  39;  Jan  na  Strako- 
nicích nejvýš,  mistr  157,  311, 
312,  338;  Zdeněk  na  Pfímdě 
316. 

Švec  Martin  měšťan  v  Litomě- 
řicích 79,  80 ;  Pavel  ze  Zruče 
347;  VavHnec  z  VodĎan  162, 
163. 

Švihovský  Jindřich  524,  525 ;  viz 
z  Risenberka. 

Švík  Jiřík,  konšel  v  Pr^^     ^22. 


T. 


Tabita  miyetníce  domu  193. 

Tábor  Mikuláš  z  Lukovec  měšťan 
v  Lounech  411,  412,  456,  457. 

Tábor  město  50,  213,  214,  362, 
365,  442,  443,  453,  530,  Hra- 
diště Hory  Tábor  461-463, 
495,  496. 

Tachov  viz  z  Gutšteina. 

z  Tajné  Johanna  81. 

Tamberk  488,  489. 

Tamchyna  Jan  370. 

Tandrfárová  Eunka  v  Praze  425. 

Tasovský  pan  444. 

Tasíce  522. 

Taubnhem  Jiljí  služebník  471. 

Taubr  Klingenšporn  Petr  408. 

Tayštetar  Kunc  z  Pasová  326. 

z  Těchlovic  Markéta  146 ;  viz 
Donát. 

Tečiněves  511;   viz  z  čečelic. 

I  z  Tedražic  Mutrplos  Jan  34,  72, 

I      73,  475,  476,  žena  Anna  475 ; 

Jeroným    475 ;    Petr    Markolt 

33,  34,  72,  73;   Václav  475, 

518,  543. 

Telčovice,  dvůrpoplužní  111,  112. 

Telek  Jan  z  Žepův  429. 

TěĎovice  ves  256. 

Teplá  108,  109;  z  T.  Václav 
Roztocký    56,    75,    121,   122. 

Teplice  340,  hejtman  271,  před- 
městí 267. 

Terešov  ves  95. 

Tetaur  z  Tetova  Fridrich  8,  148  ; 
JiHk  v  Strakonicích  336,  337, 
364,  365,  368. 

z  Tětětic  viz  Stomír. 

z  Tetova  viz  Vlček. 

z  Tezová  Dorota  122;  Václav 
121,  122. 

Těžký  Jan  úředník  na  Bělé  490. 

Tichá  Marta  z  Limburka  510. 

Ticháček  Jan  ze  Zruče  347,  351. 

Tichonice  507. 

Tichý  poddaný  v  Bedřichovicích 
85. 

Tismice  89,  90,  479,  481,  491, 
528;  viz  z  Kostelce. 

Tista  purkmistr  v  Jaroměři  451. 

Tkadlec  Jan  ze  Sán  344;  ze 
Strakomc  336;   ze  Záp   372. 


Tkadlík  Jan  z  Čenovic  485. 

Tlučhoř  Jan  z  Turnova  247,  248. 

TmáĎ  ves  56;  ze  T.  Anna  Do- 
brská,  Bohuslav  a  Jindřich  426. 

Tobiáš  poddaný  z  Kyj  368. 

Tobiášek  věfítel  258. 

Točuík  z  Křimic  Purkart  354, 
500. 

Točník  zámek  333,  542. 

Tof  příjmím  Horn  z  Chomutova 
471. 

Toman  služebník  515. 

Tomáš  z  Českého  Brodu  352; 
farář  z  Činěvsi  347,  35*0;  z 
Kutné  Hory  433;  z  Litoměřic 
427,  498 ;  hejtman  na  Skalách 
245,  246;  úředník  247-249, 
u  desk  259 ;  ze  Zruče  347, 
350. 

Tomášek  z  Cerňovsi  521 ;  z  Ka- 
liště 503;  z  Kutné  Hory  433. 

Tomek  z  Čes.  Brodu  212;  z  Pro- 
buzi  437 ;  z  Kochova  505,  506  ; 
úředník  348,  350. 

Tomeš  Václav  starý  porgmistr 
272. 

Tomíček  z  Kasanic  485. 

Topič  Jakub  poddaný  62. 

Tosová  Machna  156. 

Tošovský  nebožtík  331. 

Toušeň  368,  372;  viz  Bradáč. 

Tovačovský  pan  358. 

Trach  z  Proch  Petr  Gnínský  286, 
287;  srv.  z  Pruch. 

Trapič  Pavel   ze  Strakonic    336. 

Trčka  180,  201,  544;  z  Lípy 
Burian  podkomoří  král.  381; 
Mikuláš  Vni,  425,  426,  mladší 
167,  193,  278,  378,  379,  na 
Lichtenburce  137,  138,  186, 
187,  284,  285,  343,  344. 

Třebenice  město  412. 

Třebenková    Bita,    soukennice 
v  Praze  473,  475. 

Třebešovský  Jan  293. 

Třebová  Česká  428. 

Třebovice  viz  Záruba. 

Třebsko  483,  492 ;  z  T.  Alžběta 
242,  Bavorovská  v  Strakoni- 
cích 335-338,  363-365,  368, 
377,  378;  Jan  Bavorovský 
úředník  desk  zem.  358;  Ma- 
tláš mistr  Špitálský  337,  338, 

74* 


588 


Bejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


396,    397,    463,    464;     srov. 

Ryšavý. 
Třebsice  459,  Rozlezlé  515,  516. 
Třeštík  Šimon   z  Nového   Kolína 

99,  449. 
Třeštiva  Pavel  rychtář  78. 
Třevač  ves  531,  532. 
z  Tribřich  Mandelena    173;    viz 

Hlaváč, 
ze  Tří  Dvorů  Oldřich  405. 
Tristram  úředník  245,  247,  249 ; 

viz  z  Eocova,  z  Lukavce. 
Třítež    ves    409-411,    511;    viz 

Střítež. 
Trkov  viz  z  Březí. 
Trmice  viz  z  Miliny. 
z  Trnce  viz  Herol. 
Trněný  Jan  z  Turnova  247. 
Trnka  Martin  ze  Zruče  347,  351 ; 

Petr  z  Kutné  Hory  357,  376, 

377. 
Trnovany  u  Litoměřic  478. 
Troj  Hans  od  Horv  Kutny  161, 

162. 
Trojan  z  Čáslavě  517. 
Trpoměchy  79. 

Trubač  z  Limburka  Mikuláš  370. 
Trubka  Prokňpek    v  Pardubicích 

540. 
Tmněček   Jan    hajný    z    Putimě 

366,  385. 
Truskovice  520. 
Trutnovské  manství  94,  208,  357, 

358. 
Tubozy  ves  263. 
Tficha,  Tuocha,  Jíra  z  Újezda  333. 
Tuchoraz  viz  z  Landšteina. 
Tuchořská  viz  z  fiešetářova. 
Tučná  Něta  z  Újezdce  466. 
Tuklaky  528. 

Tulejov  místo  258 ;  viz  Jehnátko. 
Tulešický  Mikuláš  36,  37,  96. 
Tůma  z  Crhovic  333;    z  Čečelic 

537;    z  Jilemnice   172,    499; 

z  Jinína  268;  z  Kasanic  266, 

267;  z  Loun  416;  z  Vrbičan 

446,   448. 
Tunkl  purkrabě  hradu  Praž.  402. 
Tupaur  Mottes  z  Kadaně  275. 
Turnov  město  245,  247-250,  502. 
Tvoch   z  Nedvídkova   Václav  74, 

171,  172. 
Tvrdava  (?)  ves  217. 


Tvrzský  Pavel  z  Janovic  55. 
Tychta  z  Ještětic  Jan  na  Hrádku 

88. 
Tým  z  Pošky  37. 
Týn  nad  Vltavou  230,  270;    viz 

Ďabelický. 
Týnec   viz   z  Doubravice,    z  Ka- 

salic. 
z  Týnišť  Jaroš   135. 

U. 

Úběuice,  Oubenice  266. 

z  Údimě  Jan,  Kristofor  a  Šťastný 

bratří  266,  269,  294,  361. 
Udlik  poddaný  z  Kozomína  432. 
z  Udluchovic  viz  Nosákovec. 
z  Údrče  Jindřich  459,  515. 
Uher  sedlák  251. 
Uhlík  Jiřík  měšťan  v  Žatci  330. 
Úholice,  Hoholice  13,  14,  16. 
Újezd  333,  460;  z  Ú.  Diviš  278, 

356;    Hynek    Baderský    449, 

450 ;  Pavel  Choltický  278,  355, 

356;  viz  Háša. 
Újezdec   448,    466,   493;    z   Ú. 

Bohuslav    34;    Wolf  v   Raco- 

vech  292. 
Ukna,  Okna?  ves  524. 
Ulický  Václav  z  Jablonných  521. 
Ulšina  ves.  Olšina?  524. 
Umbrechtice,  Albrechtice  128. 
Únětice  258;  z  Ú.  viz  Jiskra. 
Unomyšl,  Onomyšl  ves  334. 
v  Uohnici,    čti   v   Ohnici,   ves   u 

BíUny  517. 
Uoleské  dříví  u  Rakovníka,  Olší 

les?  530. 
Urban  poddaný  pana  Otty  Gelbla 

267 ;  Filip  řezník  z  Žampachu 

382;    sladovník   z  Žatce  459, 

515,   516. 
Úřečice,  Úhřetice?  91. 
Urleych  Benedikt  z  Nového  Plzně 

354. 
Uršila   šenkéřka  v    Praze    329; 

viz  Ofka. 
Ústí  (nad  OrUcí)  428 ;  z  Ú.  (nad 

Lužnicí)  Eliška  31 X;  Jan  Se- 

zema  318,  511,  535-537,  541, 

na    Ústí    408,    409,    Ústecký 

469-471,  505,  506;    srv.  Se- 

zema. 


Ústrašín,    Oustrasín    361,     362, 

365,  366,  518. 
z  Úšav>'  viz  Rendl. 
Úátěk,  Ouštek,  Ústí,  Ouštie,  město 

u   Litoměřic    535-537;    viz    z 

Ústí. 
z  Utova  viz  Rochce. 
Útrata  poddaný  z  Ješetic  70. 
Úval  městečko  412,  522. 
Úžice  489. 
Užidil  Václav  měšťan  z  Loun  460. 

V  i  w. 

Vacek  Václav  z  Rokytek  332. 

Vácha   Václav   z  Ústrašína    518. 

Václav  356,  457  ;  úředník  na  Be- 
zdězi 490,  491 ;  z  Bezna  257  ; 
z  Budějovic  49 ;  z  Chořov  535  ; 
z  Ghvalovic  251 ;  z  Čeština 
Kostela  485,  486;  z  Češtíc 
240;  z  Hostlovic  337;  z  Ho- 
stie 476;  z  Hustaáina  362;  z 
Hustiřan  372;  z  Jablonného 
428 ;  z  Janovic  55,  239 ;  z  Ja- 
romíře 477;  z  Jílového  97; 
z  Kostoloprt  farář  417,  449; 
z  Kounic  201 ;  z  Kutné  Hory 
533;  z  Leštného  333;  z  Lib- 
čevsi  234;  z  Libešovic  513; 
z  Litoměřic  427;  z  Loun  412, 
470;  z  Luženic  150;  z  Mni- 
chovic  360;  ze  Mšena  531; 
z  Pacova  rektor  uČeni  Praž. 
227-230;  z  Písku  440,  455, 
460;  z  Podcetně  355;  z  Po- 
děbrad 472,  474;  z  Podpe- 
trovičí  487;  z  Pozně  413;  z 
Prahy  písař  538,  posel  461, 
sladovník  72 ;  z  Přeloučí  355, 
z  Přemyšlení  423,  424 ;  z  Ra- 
dovesic  543 ;  z  Rakovníka  493, 
494 ;  z  ňepnic  543 ;  ze  Se- 
mína  278;  sladovník  175;  ze 
Slaného  41 3 ;  ze  Stakořec  501 ; 
ze  Stanic  520;  písař  Špetlův 
452;  z  Tábora  213,  214,  496; 
z  Tašic  522;  z  Čes.  Třebové 
428 ;  z  Turnova  247 ;  z  Ústra- 
šína 366;  z  Voken  490;  fiš- 
mistr  Vencelíkův  261 ;  probošt 
ze  Zhoře  318;  hutník  z  Že- 
bráka 267;  ze  Žlabu  523. 


Sejstrík  jmen  osobních  a  mistních. 


589 


Václavku  v  Janíček  poddaný  z  Kor- 
nanzn  413-415. 

Vácovský  Jan  38. 

Yahanec  poručník  pře  163,  164. 

Waldek  140;  z  W.  Medek  Zde- 
něk 187-191 ;  OldHch  ve  Vcel- 
nici  141. 

Valdnýř  Martin  z  Kněževsi  527. 

z  Waldšteina  Anežka  12;  Ber- 
nart  324,  358,  458,  490,  518, 
529,  541,  543,  nejvyšší  minc- 
mistr 284,  285,  .378,  379; 
Henyk  211,  212;  Hynek  223, 
ze  Stěpanic  172,  305,  Štěpa- 
nický  135,  222,  223,  v  Mří- 
čně  499;  Jan  324,  358,  529, 
541,  543;  JetHch  27,  2T1, 
518;  Jindřich  Šfastný  245, 
na  Richenburce  11,  12;  Jiřík 
235,  236,  na  Bradlci  172, 
386;  Mandelena  na  Dětenicích 
11, 12,  Skfínecká  432 ;  Šfastný 
245-250,  Cidlinský  252,  253 ; 
Vilém  499,  Špitálský  265,  499, 
na  Bradlci  172;  Zdeněk  na 
Bradlci  172. 

Waldunk  Kunc  26,  27;  V^aldun- 
ková  Maru  26. 

Valečky  viz  z  Donpova. 

Valeč  Vaněk  z  ňepína  441;  viz 
z  Vřesovic. 

Valenta  poddaný  z  Přemyšlení 
423;  rychtář  ze  Zásmuk  233, 
327. 

Valentin  poddaný  z  Bílého  249; 
z  Chlumu  437;  písař  Viléma 
z  Pemšteina  227 ;  z  Šepetei 
479 ;  služebník  Jana  z  Úbti  409. 

Valeš  z  Enína  87 ;  ze  Zručí  346, 
349. 

Valkoun  pan  511. 

Valkova  víz  Balkova. 

Válková  Katefína  z  Litoměřic  427. 

Valovec  Martin  z  Bělé  358. 

Valovice  dvůr  358. 

Valsovské  poustky  u  Zásmuk  233. 

Walten  viz  Noerl. 

ValtíHce  172. 

Vančura  353;  viz  Vanšura. 

Yandera  Matěj  rychtář  Štomíř- 
ský  479. 

Vaněk  z  Bezna  343,  354;  z 
Chroustoklat   528;    z   Dobro- 


vize  23;  z  Drozdova  333;  z 
Hostie  476 ;  z  Eamberku  289, 
290;  z  EaHzku  227;  z  Kla- 
tov 477;  z  LitoměHc  438; 
poddaný  Mandeleny  z  Vrtby 
140;  z  Milčovsi  483;  z  Mi- 
lenovic  39,  40 ;  z  Nehvizd  521 ; 
z  Petrovic  487 ;  z  Pobipes  485  ; 
z  Prahy  478,  480;  ze  Skalice 
368;  písař  pana  Skřineckého 
530;  ze  Sluštic  519;  ze  Sr- 
dova  536,  537;  ze  Střídky 
240;  z  Úvalu  522;  z  Úžic 
489;  z  Vrbičan  445,  447;  ze 
Záhornice  137. 

Vaněra  Václav  z  Ústí  428. 

Vaniš  Jiřík  a  Pavel  písaři  Vi- 
léma z  Pernšteina  227. 

Vanšura  z  ňehnic  Mikuláš  301 ; 
Vančura  353. 

Vařený  Jan  z  Písku  439. 

Varhaník  Václav  z  Prah  v  516, 
538,  542,  544,  545. 

z  Wartenberka  Hašek  na  Bydžově 
281-283,  na  Smidařích  211, 
212,  Zvířetický  218,  222,  276, 
281-282;  Jan  524;  Petr  281 
až  283,  Bydžovský  211,  212, 
217,  222,  223,  276. 

Vatášňv  dvůr  v  Kounově  465. 

Vávra  z  Borotic  265;  z  Boru 
362,  409-411,  445;  z  Čáslavě 
509,  517;  z  Čečetic  124;  z 
Čeština  Kostela  485 ;  ze  Dvoru 
223;  z  Hořepníka  233;  z  Ja- 
romíře 477;  komorník  desk 
zemských  328;  z  Litoměřic 
437,  438;  z  Třebšic  459;  z 
Truskovic  520,  521;  z  Vej- 
bořic  524;  z  Žebráku  541. 

Vavřinec  poddaný  z  Kasalic  331, 
444;  ze  Lhoty  239. 

Wayhák  z  Koutňv  Jan  503. 

Vayprych  Tůma  z  Malešova  511. 

Ways  Jiřík,  písař  městský  v  Kutné 
Hoře  434. 

ze  Vchynic  Jan  184,  185,  303, 
Bazický  301. 

Včelnice,  psáno  Celnice  141. 

zWoitmile416;  Beneš  105;  Jan 
449,  na  Chomutově  120,  na 
Mosteckém  hradě  415;  Johanka 
392 ;  ^ebestian  na  Mostě  281. 


Vejbořice  (?)  ves  524. 

Velemín  ves  18. 

z  Veleně  Blažek,  Jan,    Sigmund, 

Václav  a  Vít  203. 
Veleslavín  u  Prahy  540. 
z  Veletic  Bohuslav  a  Dorota  67 ; 

Kateřina  na  Brocně  70,  71. 
Veliká  Ves  41. 

Velíš,  purkrabí   235,    236,   386. 
Velíšek  poddaný  z  Bezděkova  335. 
Veltrubský  Zdeněk  pan  344. 
Veltruby  344. 

Velvarský  pan  v  Praze  492. 
Velvary  46,  47. 
Vencelík  z  Vrchovišť   Václav  95, 

96,  132,  261,  262,    na   Žiro- 

vnici  36,  37. 
Venci  poddaný  z  Habrovic  267 ; 

z  HabHny  536. 
Vesec  249,  250;  z  V.  viz  Popel, 
z  Vesec  viz  Dobeš. 
Vesecký  viz  z  Vésky. 
z  Veselíce  Bavor  283,  284,  370; 

Otík    168;    Vilém    284,    370, 

435,  456;  viz  Víšek. 
Veselík  Václav   z  Prahy  28,  29, 

107,  108,  131 ;  Vít  131 ;  Ve- 

selíková  Ůršila  181. 
Veselský    Jíra   z   Turnova    249; 

Matěj  z  Tábora  495,  496. 
Vésky,  Véska  ves  u  Hořovic  140. 
z  Vésky  Vesecký  Jan  506,   507. 
Větrošice  475. 
Větrov    v    Táborsku    465,    503, 

511,  513. 
Věžička   Kateřina    v  Praze    516. 
Vícemil  svědek  z  Tuboz  263. 
z  Vícerailic  Alžběta   na  Pakomě- 

řicích  545. 
z  Vícova  Syřisky  Jan  539,  540. 
Víček  Petr  ze  Slivna  159,   160; 

srv.  Vieček. 
z  Vidhoštic  Aleš  311,  312. 
Vidice  69;    z  V.  Jobšt   29,    69. 
z  Widršperku    Baleár  v  Soumíii 

316;  Jiřík  a  Lorenc  316. 
z  Vidžína  Levhart  405. 
Vieček  pan  454;  srv.  Víček. 
Wikhart   Jetřich  448;    z  Šanova 

Jiřík  114,  115,  132,  133, 160, 

161. 
Viktorin  pan  219,  220;  probošt 

v  Boleslavi    159;    kmet  v  Li- 


590 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


toměřicích  407,  438;  rychtář 
z  Mateřova  531,  532. 

Yilánftv  Šimek  z  Nadějkova  465, 
511. 

Vilémov  297. 

z  Yilhartic  a  z  Heršteina  Dorota 
68,  69 ;  Jan  na  Lomci  68,  69. 

Vimperk  367,  399. 

Yinařice  viz  Mičan. 

Wiszenmilner  Tomas  z  Kadaně 
275. 

Vísek  z  Veselice  269,  284,  370, 
436,  456;  viz  Výšek. 

Vít  z  Hradce  Králové  241,  242, 
380,  407;  z  Kamejka  540; 
z  Kutné  Hory  432 ;  z  Malovic 
520,  521;  z  Prahy  215,  516; 
z  Rokytek  332;  z  Rožďalovic 
432;  z  Třebšic  515;  z  Vilé- 
mova 297;  Vaněk  z  Vrbičan 
445-448;  ze  Všebořic  267, 
268,  272. 

Vítek  poddaný  z  Mančic  334; 
z  Ortvinovic  381,  382. 

z  Vitiněvsi  Kamenický  Adam  40. 

z  Vítkova   287    čti    z   Kvítková. 

Witmberk  59;  viz  Malovec. 

Vlach  Antonín  kupec  v  Praze 
76,  144,  145;  Bernardin  76, 
93,  144,  145,  317,  404. 

Vladislav  král  (1502)  X,  soudí 
(1509)  vn,  XIII-XV. 

Vlastislav  ves  19. 

Vlásek  Jan  poddaný  z  Turnova 
248. 

Vlašim  255 ;  z  V.  Jan,  Vlašimský, 
mistr  učení  Pražsk.  228-230, 
323. 

Vlaštek  viz  z  Oděrad. 

Vlček  z  Tetova  Fridrich  362; 
Jan  z  Janovic  237 ;  Martin  z 
Úřečic  91. 

Vlčí  Doly   232. 

Vlčíhrdlo  Jan  v  Praze  494. 

Vlk  z  Kvítková  Čakovský  Jan 
466,  467. 

Vlk  Bohuslav  z  Vítkova  (čti  z  Kvít- 
ková) 287,  288,  viz  z  Kvítková. 

Vlk  Matěj  senkóř  z  Kutné  Hory 
433,  434. 

z  Vlkanova  viz  Hrabané,  Roh. 

Vlková  Regina  šenkéřka  v  Kutné 
Hoře  433-435,  458. 


Vlková  u  Čáslavě  484,  487-489. 
Vlkovice  u  Čáslavě  488  čti  Vlkov. 
Vltava,  rybolov  13,  14. 
Voboječek  viz  Oboječek. 
z  Vochova  Jan  na  Božejově  365, 

366  čti  z  Vokova. 
Voč?  psáno  Bocz  48. 
Voděrady    372;    z    V.    (Oděrad) 

Vlaštek    Petrovský    122;    viz 

z  Hrušová,  Sekerka. 
Vodhajová  Marta  městka  v  Praze 

423. 
Vodička  Jíra  z    Českého   Brodu 

352. 
VodĎany  162. 
Vodochody  ves  475,  518. 
z  Vohnice  515  (nejspíš  z  Ohnice 

vsi  u  Bíliny). 
Vohnický  Mikuláš  517. 
z  Vobništan   Vohništko   Jan    80, 

90,  91,  531,  532. 
Vojislav  z  Kestřan  364. 
z  Vojislavic  Vojislavský  Jindřich 

231-234,  312,  326-328,  510. 
z  Vojnína  viz  Chotek. 
Vojta  v  Strakonicích    242,    243, 

338,  363,  368. 
Vojtěch  z  Nezabylic  436 ;  ze  Psář 

175;    Vojtěchová   Kateřina 

z  Prahy  516. 
Vokna   ves    u  Bezděze   490,    viz 

Okna. 
Vokor  viz  z  Donína. 
z  Vokova  Jan  na  Božejově  361, 

362,  409-411,  518,  Božejovský 

445,  viz  z  Vochova. 
z  Vokrouhlice  Zdeněk  239. 
z  Volanic  Jana  178. 
Voldarští  volové  344. 
Voledeč  (?)  ves  v  Táborsku  511. 
Voleveč  ves  v  Táborsku  465,  503. 
Wolf  služebník  ve  Vyěehořovicích 

441. 
Wolfgang  gvardian  u  sv.  Jakuba 

v  Praze  101,    102;  ze  Skovic 

523. 
Wolfová  Zuzana  184,  185,  303. 
Volyně  455,  460,  purkrabství  312. 
Vondra    Petr    z    Janovic    238; 

z  Klokot  461,  462;  ze  Same- 

chova  350. 
Vondráček  z  Ghvalkovic  251 ; 

z  Knína  94;  z  Kornhauza  414, 


415;  z  Kutné  Hory  postřihač 
432-434,  458,  šrotéř  433; 
z  Kvíce  úředník  536;  z  Lito- 
měHc  437 ;  z  Netolic  225 ;  z  Ul- 
šiny  524 ;  ze  Zručí  350 ;  z  Žatce 
464. 

Vondrák  z  Chvalovic  252 ;  z  Korn- 
hauza 413;  viz  Halas. 

Voneš  poddaný  ze  Zásmuk  231- 
233,  327. 

z  Vonšova  Anna  454. 

Vopice  Pavel  měšťan  v  Praze  262. 

Voračov  497. 

Vorel  Jan  služebník  501 ;  Vorlova 
Eliška  v  Přešticích  73,  74. 

Voršila  městka  v  Praze  423. 

Vostřenský  Václav  441. 

Vostrovec  viz  Strachota. 

Vostrý  hrad  419. 

Votava  Jan  soused  v  Benešově 
370. 

Votice  367,  368;  Votický  67, 
Burian  367. 

Votloučka  Jan  z  Hradčan  115, 
116. 

Votopil  Václav  mlynář  z  Knína 
94. 

Vovčička  dlužník  176;  viz  Ov- 
cicka. 

z  Vozárovic  viz  z  Heroltic. 

Vo-  viz  též  0- 

Vrabec    vrah    269,     270,    273; 
Tůma    z    Čisté    491;   Vávra 
z  Kutné  Hory  534. 

z  Vrabi  Hašek  258,  259;  Hynek 
164,  165;  KateHna  501 ;  Mar- 
kéta 258,  259;  Václav  133, 
134,  258,  259,  279,  412,  476. 

Vrabín  521. 

Vrabinec,  Malý  Vrabín  520,  521. 

Vrabský  Václav  521,  522. 

z  Vranova  Anna  Malešická  334, 
341;  Beneš  200,  437;  Jan 
437;  Pftta  437. 

Vratislav  z  Mitrovic  Jan  63,  265, 
266,  na  Mníšku  302,  303. 

z  Vratu  Jan  kněz  139,  140;  mistr 
a  kancléř  Starého  města  Praž. 
210. 

Vražda  z  Kunwaldu  Jiřík  174. 

Vrba  Jan  ze  Zruče  346. 

Vrbičany  445-448 ;  z  V.  Petr  431, 
432. 


B^střih  jmen  osobních  a  místních. 


591 


Yrbík  Jan  krčmář  429,  430; 
z  Tismic  89,  90. 

Vrbikus  Burian  měšCan  z  Kutné 
Hory  254. 

Vrchlabí  93;  z  V.  Václav  Vrch- 
labský 167,  208,  209,  305. 

Vrchole  Mikuláš  z  Kutné  Hory 
532. 

Vrchota  Bohuslav  170,  171,  248, 
ze  Slatiny  115,  116,  127,  205, 
206,  298,  299 ;  Jan  z  Vrchotic 
237-239,  na  Janovicích  493; 
Jindfích  134. 

z  Vrchovišt  viz  Vencelík. 

Vřes  ves  373. 

Vřesice  442,  443;  Vřesický  Jan 
530. 

z  Vřesovic  Albrecht  267,  na  Gay- 
ersperce  271,  272;  Jakub  na 
Válči  46;  Jaroslav  230,  231, 
234;  Jindfích  231;  Mikuláš 
515,  v  Ohnici  517;  Vilém  na 
Doubravské  Hoře  231,  279, 
478,  479,  512. 

Vřešťovský  viz  z  Risenburka. 

Vršce  ves  232,  233. 

Vršek  nebožtík  506. 

Vršice  ves  326,  327. 

Vršovice  u  Prahy  106,  107. 

z  Vrtby  Mandelena  140, 147,  384, 
Litvínova  255,  na  Hořovicích 
204;  viz  Hroznatá. 

z  Wrzentalu  viz  Of. 

Všebořice  ves  267,  272,  421. 

ze  Všechlap  viz  Zabruský. 

ze  Všehrd  Viktorin  109,  110; 
viz  šlechta. 

Všejamská  Dorota  374. 

Všerubský  viz  z  Gutšteina. 

Všetatské  zboží  prodáno  258,  259. 

Všetečka  Jan  z  Čáslavě  507,  509, 
517. 

Vukna,  Okna?  ves  524. 

Vyhrabal  Jiřík  měšťan  v  Praze 
425. 

Vysočany   334;   viz  z  Kněžiček. 

z  Vysoké  Diviš  a  Estera  437. 

Vyšehořovice  u  Kounic  441,  449, 
458. 

Vyšehrad  město  106. 

Výšek  Daněk  služebník  134;  viz 
Víšek. 

Vzteklý  Vaněk  z  Nehvizd476,  477. 


Z. 


Zábědovice  88 ;  ze  Z.  Bořek  86 ; 

viz  Hamza. 
Zabramská  v  Strakonicích  336. 
Zabranští  lidé  u  Prahy  392,  393. 
Zabruský   ze  Všechlap   Jan  301, 

302. 
Zachař  Jan  z  Ostrova  467. 
Zachariáš  kožišník  z  Prahy  516. 
ze  Zachrašfan  Nepolyský  Jan  310. 
ze  Záchuma  viz  Holub, 
ze    Záduba   Jiřík   v   Gebivi    37, 

Cebivský  408;   Otík  Zádubský 

z  Šontálu  325,  326. 
Záhonce  369,  520. 
Záhorka  Petr  520,  521. 
Záhornice  ves  137. 
Zahrádka  499;  Šimek  459. 
ze  Zahrádky  Dorota  128;  Litvín 

70,    71,    75,    351,    438,    Jan 

Litvín  529,  530. 
Záhvozda  Pavel  z  Hoholic  13. 
Zajdlic  z  Šenfeldu  Hejnc  15. 
Zajíc  pan  446. 
Zajíček  Jan  z  Kolína  254 ;  Jiřík 

z  Prahy  s  ženou  Anežkou  14. 
Zajímač  pan  489. 
Zaklánek    Jan    měšťan    z    Loun 

416. 
Zálesí  235. 

Zalešany  dvůr  36,  125. 
Záluží  místo  267. 
Zámečník  Jiřík   měšťan   v  Chebe 

371. 
Zámrský  Vaněk  437. 
ze  Záp  Jan  38,  167,   372,  373, 

Zápský    168,    258,    259;    Si- 

gmund  279,   375. 
Záruba   312,    313;    z    Hustiřan 

Václav  279,  375,  453,  na  Tře- 

bovicích  119,  120. 
Zásmuky     231,     232,    326-329, 

348,  350;  viz  Popel. 
Zátvor  ves  518. 
Zaul  Matěj  z  Chvalovic  251. 
Závis    Jíra   pacholek    ze   Žlebův 

451;  viz  Sulek. 
Zayk  Jan  služebník   259,   z  Bo- 

syně  260. 
Zbirožský  viz  z  Šternberka. 
Zbraslavice  město  266. 
Zdebor  z  Příčiny  63. 


Zdebuzeves,  psáno  z  Debozevsi 
508. 

Zdechovice  VIII. 

Zdechovský  Jan  1,  7,  62. 

Zdeněk  pan  125,  225,  352,  354. 

Zderaz  367. 

Zdíkovec  ves  123. 

Zdislav  pan  412. 

Zedník  Klimeš  v  Praze  477. 

Zehuby  ves  451. 

Zelená  Hora  225;  viz  z  Štern- 
berka. 

Zelenohorský  Brož  konšel  v  Praze 
422. 

Zelený  Jan  z  Chlistova  513;  ze 
Sobotky  v  Kutné  Hoře  460, 
470. 

Zeman  Jan  z  Prahy  492 ;  Martin 
z  Bezna  257,  343. 

Zemek  Šimon  ze  Škvorce  a  žena 
AlžběU  514,  515. 

Zeušický,  Žehušický,  Jan  252. 

z  Zhan  Kašpar  118,  ze  Zon  147. 

Zhoř  místo  318. 

ze  Zhudovic  Jindfích  98,  komor- 
ník desk  zemských   326,  329. 
1  Zich  mlynář  19 ;    v   Praze   344. 
i  Zíga    pergmistr    hor    vinničných 
396;  švec  276,  340. 

Zigona  viz  z  Ortmberka. 

Zima  Václav  z  Novosedl  504. 

Zlatník  Václav  z  Budějovic  373; 
z  Litoměfíc  498,  499 ;  Zlatní- 
ková Lidmila  z  Litoměfíc  427, 
498. 

Zlýčín,  Zlayčina  ves  v  Rakovnicku 
429,  Zlečena  534,  540. 

Zmeškal  Jifík  v  Králové  Hradci 
211,  217,  501;  Zmeškalová 
Barbora  217. 

Zmučený  Pavel  z  Čichtic  225. 

Znamenáč  Jan  ze  Zruče  345,  349. 

Zoczar  Václav  měšťan  v  Kladně 
116  (Saazer?). 

ze  Zon  Kašpar  na  Osece  147,  z 
Zhan  118. 

Zoufalý,  Zuofalý  poddaný  58,  59. 

Zoul  Matěj  z  Chvalovic  251. 

Zruč  38,  39,  345-347,  351 ;  viz 
z  Chřenovic. 

Zub  z  Landšteina  Václav  544; 
Vilém  100. 

Zumr  Bohuslav  27 ;  Haniš  42,  43. 


592 


JRejstřik  jmeti  osobních  a  místních. 


Zuzana,  Zazka,  sousedka  v  Klo- 
kotech 462,  463. 

Zvěřina  z  Knína  94. 

ze  Zvěřince  Jan  441,  449. 

Zvěřkovice  u  Týna  na  Vltavě  230. 

Zvěst  viz  z  Jistebna. 

Zvěstov  454. 

Zvlkov  viz  ze  Švamberka. 

Zvlřetický  viz  z  Wartenberka. 

Zvoleněves  54. 

Zvolenovice  viz  Frycek. 

Zvonař  Bartoš  v  Praze  472 ;  Ber- 
nart  v  Brně  407;  Jan  z  Ko- 
stela, měšťan  v  Praze  289,  290 ; 
Václav  v  Praze  97. 

Zyguna  hraběnka  267 ;  viz  z  Ortm- 
berka. 


Ž. 


Žába  Jan  z  Prahy  526. 
Žáček  v  Kutné  Hoře   331,  332; 
Jan   z  Pozně  413;    Jíra  414. 
Žák  z  Koliměřic  510;  Jan  z  Mni- 


chovic  348,  350,  360;  děkan 
v   Litoměřicích    75,   80,   438. 

Žakule  Jan  z  Malešova  469,  471. 

Žamberk  městečko  383. 

Žampach  z  Potšteina  Jan  VIII; 
viz  Hložek,  z  Potšteina. 

Žandov  486. 

Zatec  město  262,  320,  321,  330, 
421,  459,  463-465,  504,  515. 

Žatecký  viz  z  Čemčic,  Zoczar. 

Žďárský  Jan  radní  v  Kutné  Hoře 
432,  434,  533 ;  Mikuláš  496. 

ze  Ždáru  Žďárský  Mikuláš  15, 
36,  81,  125,  126,  Jan  Mi- 
kuláš maršálek  dvoru  král.  542 ; 
Žibí-id  36,  125, 126,  297,  298. 

z  Žeberka  viz  Henygar 

Žebrák  333,  hrad  a  hutě  267; 
viz  z  Gutšteina. 

Žehart  z  Nasevrk  Jiřík  369. 

z  Žehobec  Apollon  269,  270,  273. 

Žehrovice  viz  z  Kolovrat. 

Žehušický,  Zeušický,  Jan  252.      | 

Zelenek  Jiřík  234,  235.  I 


Zelenky  viz  ze  Sebuzína. 
z  Želetavy  viz  Královský. 
Železnice  235,   236. 
Žepy,  nyní  ftepy,  429. 
Žerovnice  261,  viz  Žirovnice. 
ŽibHd  z  Mostku  Jan  64,  65. 
z  Zichova  Bavor  34. 
Žichovec   z  Duban   Jan   44,  45. 
Žirovnice  (psáno  Žerovnice)  261 ; 

z  Ž.  Kateřina  141;  viz   Ven- 

celík. 
Žíšov  266,  267,  269. 
Žíž  Jan  měšťan  v  Praze  61. 
Žížovští  páni  361. 
Žlab  viz  Žleby. 

Žlabecký  z  Chlumce  Václav  264. 
Žleb  pan  532,   ze  Střížkova  Jan 

412. 
Žleby  hrad  451,  452,  Žlab  523. 
Žlunice  137,  167,  287,288;  ze 

Ž.Jan  423,  424,  518;  OldHch 

466,  518,  519;   Myška   423; 

Zdislav   200,    287,  288,  412, 

466. 


Rejstřík  vécn^. 

(Cislioe  iňjxislcé  znaxnexiaji  stránky   -úvodu.) 


Administrátor  podobojí    Pavel 
(1509)  186. 

Alaun  262. 

Altéř,  haltéř  U. 

Aureum  speculum,  kniha  418. 

Bible  česká  112,  za  50  kop  grošů 
73,  soud  o  ní  72,  73. 

Biřicem  volati  413. 

Biřmovací  jméno  stejné  s  křest- 
ním 492,  493. 

Bratr  dílný  116,  121,  308,  ne- 
dílný 23,  114,  121,  141,  166, 
167,  175,  203,  281,  288,  529, 
strýčený  234,  tetěný  506. 

Břemeno,  váha  363. 

Burdéř  352,  353. 

€ajchy  formanům  pro  clo  241. 

Cedule  dílčí  96,  97,  řezané  64, 
176,  177,  219,  smluvní  307. 
318,  vyřezané  71,  143,  197, 
306,  307. 


Chlap,  nadávka  139. 

Cínové  nádobí  244,  279,  337, 
472-474,  514,  cínu  cena  472. 

Clo  projeto  267. 

Cechly  kmentové  304. 

Čeleď  zběhlá  XH,  XIV,  XV,  23. 

Čeledín  náchlební  7,  37. 

Čeřen  25. 

Čest,  o  ni  pohání  se  k  soudu  zem- 
skému X,  104,  398,  před  r. 
1505  též   ku  komornímu   XX. 

činže  neplacena  538. 

Číška  stříbrná  200. 

Děla  300. 

Desátky  79,  dědičné  112. 

Diamanty  177. 

Dobytka  cena  331. 

Doktor  v  právích  75,  80. 

Domovnice  v  Praze  197. 

Duchovního  soudu  příslušnost  XI. 

Dukáty  zlaté  337. 


Dvorského  soudu  příslušnost  XI. 

Fasuněk  formanský  207. 
Feflík  brunátný  483. 
Forberečník  477. 

Hajný  a  lesní  137. 

Hanykéř  346. 

Hejtman  hradu   Pražského  Závis 

Sulek    z    Hrádku    (1503)    15, 

17,  41,  300. 

Hejtman    manství    Trutnovského 

208. 
Hejtman  vojenský  91,  92. 
Helmeliny  217. 

Hofmistr  nejv.  kr.  českého  Vilém 
z  Pernšteina  (1508-1610)  IV- 
IX,  XVI,  1-215,  227,  236, 
279-324,  375-405. 

Hofmistrův  úřad  a  plat  V-VII. 

Hofmistr  dvoru  králova  Albrecht 
z  Kolovrat  (1504)  60,  61. 


Refstřík  vicný. 


59S 


Hojemství  8,  104,  137,  138,  157, 
322. 

Hory  viničné  396. 

Hospoda  královská  v  českém  Bro- 
dě 353. 

Hospodář  domu  236. 

Host,  kupec  100. 

Hra  o  peníze  na  dluL  374. 

Hranice  kterak  znamenány  245-9. 

Jebák,  nadávka  543. 

Ječmen,  cena  92,  nedodaný  154. 

Jebence,  jebně  124. 

Jeptiška  n  sondn  15,  16. 

Jezera  a  rybníka  33. 

Káď  spouštěcí  335. 

Kalicb  177,  stříbrný  112. 

Kamcby,  látky  bedvábné  35. 

Kameny  drabé  177,  279;  bru- 
nátný 304. 

Kancléř  nejv.  kr.  českébo  351, 
352,  413; 

—  Jan  z  Šelnberka  (1502)  IX, 
(1503)  15; 

-r-  Albrecbt  z  Kolovrat  (1503) 
21,  26,  VII,  Vm,  (1510)  291, 
230,  529. 

Kancléř  Starébo  města  Praž.  mistr 
Jan  z  Vratu  (1509)  210. 

Kancléř  páně  Strakonickébo  Jan 
z  Bílenic  (1510)  363. 

Kat  v  opovržení  82. 

Klenoty  29,  67,  93,  144,  145, 
177,  199-201,  279,  287,  304, 
305,  335,  339,  342,  396,  439, 
482,  zádušní  300. 

Klok  sukna  astradamskébo  418, 
419. 

Kmete  ve  vsi  469,  470,  kme- 
tična  128 

Kněží  XXHI;  pHjmy  257,  stě- 
hování 345-347;  kněží  zběbli 
342,  343,  395. 

Kniby  418,  městské  146,  po- 
brané 23;  knížky  304. 

Koliík  fládrový  200,"^  stříbrný  144, 
175. 

Koláč  Slánský  539. 

Kollej  Česká  (1511)  421-3. 

Koltra  514,  515. 

Komorní  soud  (1500-1511),  úze- 
mek  jebo  zúžen  UI,  i  působnost 
rv ;  jebo  složení  IX,  příslušnost 
X-XX,  svědčení  v  něm  XXI. 

Archiv  éetký  XUI. 


Komorníci  Pražští  u  desk  zem- 
ských 57,  140; 

—  Jan  z  Radnice   (1510)   328; 

—  Jindfícb  ze  Zbudovic  (1510) 
326,  329; 

—  Petr  (1511)  503. 
Komorník  nejv.  kr.  českého  Jan 

z  Šelnberka  (1504)  83,  (1506) 
136,  VI; 

—  Ladslav  ze  Šternberka  (1508) 
169. 

Končíř  meč  217. 

Koně,  cena  34,  koníci  dělní  363. 

Konšelů  povinnosti  28. 

Konve  pinetní  418. 

Kortena  258. 

Korunky  perlové  339,  396. 

Kost  jednorožcova  304. 

Kostelníci  zadusí  250;  kostelů 
oprava  159. 

Kostkář  474 ;  kostky  hra  na  křídu 
255. 

Kotrkal  304. 

Kožich  liščí  podbHškový  236. 

Královský  soud  VI-VHI,  rada  IX. 

Krámy  s  kořením  339. 

Kšaft  musí  zníti  osobě  řádně  jme- 
nované 198,  pozdější  platí  jen 
po  zrušeni  předešlého  180. 

Kuchařky  farské  420,  421. 

KucbyĎky   při   slovení   ryb  153. 

Kumfhaub    217,    koufhaub    407. 

Kumplety  492. 

Kůň  z  rayza  plesnivý  142,  217, 
407. 

Kupci  351,  do  spolku  200;  hosté 
100. 

Kvitance  nedokonalá  69. 

Léčení  tenetem  cestou  svobodnou 
240. 

Léna  27. 

Les  v  královské  27,  spor  o  les 
379. 

List  obranní  208,  půhončí  431, 
trhový  133,  výhostný  47,  za- 
chovací  520,  zápisný  108,  109, 
zatykači  5,  9,  26,  29,  38,  42, 
55,  88,  90,  97, 121, 146,  195. 

Listovní  věci  nepřísluší  k  soudu 
komornímu  214. 

Litkup  při  prodeji  194,  307,  542. 

Lovec  královský  494. 

Lůj,  cena  424. 


Lůn  mincířský  253,  254. 
Manové  42,  316,  královští  179, 

Trutnovští  358,  patří  k  soudu 

dvorskému  40. 
Maršálek  dvoru  král.  Hynek  Bo- 

nta  z  Martinic  (1510)   279 ; 

—  Jan  Mikuláš  Žd&rský  ze  Ždám 
(1511)  542. 

Masné  ^ámy  104. 

Maštaléř  448. 

Mazhauz  494. 

Medenice  58,  59,  177,  279,  304, 
418,  419,  482,  502,  544. 

Města  XXHI;  na  sněmích  274, 
275;  spor  jich  se  šlechtou 
Xn-XVIII,  o  poddané  78,  268. 

Mezní  soud  XXIII. 

Mimochodník  kůň  23. 

Mince  falešná  274,  275,  krá- 
lovská 175,  292. 

Mincmistr  nejv.  král.  českého 
(1504)  77; 

—  Bohuše  Kostka  z  Postupic 
(1502)  IX; 

—  Bemart  z  Waldšteina  (1510) 
284,  378,  379; 

—  Jan    Žampach    z    Potšteina 

(1511)  vm. 

Mlstokomorník  král.  českého  Je- 
roným ze  Skuhrova  (1503)  34. 

Mlstopísař  král.  Českého  Václav 
Hyndrák  z  Habrová  (1503)  33, 
34,  (1504)  72; 

—  Václav  z  Chvojence  (1509) 
202. 

Místopurkrabí  Pražský  Bohuslav 
Chrt  z  Ertína  (1510)  263,  324. 

Místosudí  král.  Českého  Jindřich 
z  Béšin  (1506)  111; 

—  Jeroným  ze  Skuhrova  (1509) 
182. 

Mistr  převorství  Českého  Jan  ze 
Švamberka  na  Strakonicích 
(1508)  157,  (1510)  311,  312, 
338. 

Mistr  špitálský  Matiáš  z  Třebska 
kněz  (1511)  492. 

Mistři  z  veliké  koleje  175. 

Most  smetán  424. 

Moždíře  v  odkazu  177. 

Mšál  tlačený  (1506)  112. 

Myslivost  XXrV. 

Nábedmí  na  koně  514. 

76 


594 


Rejstřík  věcný. 


Nákolenky  217,  407. 

Nápolník,  nájemník  za  polovici 
sklizně  416. 

Nátky  k  označeni  hranic  247. 

Noble  groše  177,  279;  nóbl  pr- 
steny 439;  nobly  337. 

Nožnice  stříbrné  439. 

Obchod  XXIll. 

Obilí,  cena  160,  ládováno  47, 

Ochozník  na  lovn  216. 

Ohně,  náhrada  škody  377. 

Okno  nesmí  se  sousedovi  zasta- 
věti 259. 

Ormcáty  407. 

Ormczayg  217. 

Otec  nedílný  44,  151. 

Oves,  cena  92. 

Páteř  korálový  544,  s  pižmem 
pozlaceným  304. 

Pece  smolařské  541. 

PeceC  král.,  pře  o  ni  VII. 

Peníze  bílé  340,  celné  242,  ger- 
lické  489,  horské  112,  lesní 
a  lonční  154,  sirotčí  162, 
věnné  3;  ukrývány  492. 

Pergmajstr  starý  Václav  Tomeš 
272. 

Pfieg,  pflegarství  hradu  Cheb- 
ského 163. 

Písař  nejvyšší  království  českého 
Mikuláš  Hořický  z  HoHc  (1502 
až  1509)  315,  497; 

—  Albrecht  Rendl  z  Ůsavy  (1509, 
1510)  381,  497; 

—  Zdeněk  Malovec  z  Ghýnova 
(1510-1512)  268,   496,    497. 

Písař  havéřský  433;  nepoložil 
počtu  379,  380. 

Piva  vaření,  spor  o  ně  48;  pi- 
vovarník klášterský  72. 

Piechovice  217,  407. 

Plná  moc  k  sondu  50. 

Pochlebníci,  služebníci  349. 

Poddaní  královští  333,  344,  ne- 
vyhoštění 62,  šosovuí  86,  87, 
zběhlí  Xn,  XIV,  16,  25,  520; 
poddaného  dříti  věc  dovolená 
518. 

Podkomoří  královský  (1511)  409 ; 

—  Albrecht  Leskovec  (1502)  IX, 
381; 

—  Burian  Trčka  z  Lípy  (1510) 
381. 


Podpažiny   brněné    407,    podpa- 

žníky  217. 
Podpůrce  či  rukojmí  5,  76. 
Podruzi  329,  334,  v  Praze  408. 
Pohanka  pěstována  216. 
Poklid  104. 
Polet  masa  257. 
Popivné  489. 
Poprava  41. 
Pořezné  z  lesu  437. 
Poručník  na  zisk  i  na  ztrátu  74. 
Potoky  pstruhové  361,  409,  410. 

Poustevníci  v  lesích  Dobříšských 

265. 
Poustky  47,  326,  327. 
Povodec  k  uvázání  koně  497. 

Právo  listovní  193,  194,  manské 
Trutnovské  94,  měsUké  20, 
mezní  402,  podací  51,  stáné 
82,  84,  98,  118,  121,  134, 
139,  146,  157,  169,  vyšší  Su- 
rého  města  Pražského  392. 

Přísloví  338,  506. 

Prokurátor  krále  Albrecht  Rendl 
z  Ůšavy  (1502)  IX,  6,  15,  37, 
61,  (1504)    83,    (1506)    136. 

Prokurátor  komorníkův  Pražských 
u  desk  zemských  Ctibor  z  Bu- 
kovky  (1503)  57,  (1506)  140. 

Prokurátor  Matiáš  Libák  (1510) 
279. 

Prolézané  150. 

Psanci  zemští  215. 

Půhon  má  býti  v  čas  dodán  156, 
má  zníti  na  vlastní  jména  396, 
přikrytý  187,  vymazaný  4,  se 
zmatkem  33,  67,  68,  88,  154, 
383,  384. 

Punthy  kuní  a  labutí  304. 

Purkrabí    Pražský    nejvyšší   381, 

soud  jeho  397;  úřad  VI; 
— -  Jan  z  Janovic  (1503)  15; 

—  Zdeněk  Lev  z  Rožmitála  ( 1 508 ) 
177,  VI-VIII. 

Purkrabí  hradu  Pražského  298, 
soud  jeho  XI,  XU,  57,  193, 
194,  391; 

—  Sigmund  z  Chmelíc  (1502)  IX; 

—  Bohuslav  Chrt  ze  Rtína  (1510) 
279,  375; 

—  Tunkl  402. 

Purkrabí  Karlšteinský  Zdeněk  Lev 


z  Rožmitála  (1502)  IX,  (1504) 
71,  83; 

—  Tobiáš  ze  Sulevic  (1510)  279, 
375. 

Purkrabí  kraje  Hradeckého  Bo- 
hunek Černín  z  Černína  (15 1 0) 
379,  380. 

Purkrecht  393. 

Puška  stříbrná  112,  pušky  na 
peníze  335. 

Pytlík  tvarožný  s  penězi  494. 

Rada  královská  IX. 

Rayby,  r3'by?  336. 

Regenti  království  Českého  (1508) 
VII. 

Registra  soudu  komorního  XXIII; 
komorní  památná  37,  83 ;  ku- 
pecká 155,  160,  161,  176, 
185,  303,  394;  makulovaná 
185;  purkrabská  4,  11,  150, 
úřadu  purkrabského  XII;  Sta- 
roměstská 124. 

Řeka,  spor  o  ni  161,  436,  437. 

ftez  dělati  nedovoleno  47. 

Roboty  zapomenuté  obnovovány 
233;  ženné  kněžím  258. 

Rubíny  177. 

Ručníky  plátěné  112. 

Rybník  pstruhový  362,  445;  ry- 
bolov 13,  14. 

Saydak  moskevský  217. 

Sedláci  poháněti  nemají  201. 

Sedlo  jezdecké,  mozkevské  a  ple- 
chové 217,  407,  valaské  217. 

Sekera  za  pasem  u  sedláků  495 ; 
příruční  zbraň  538. 

Sekretář  krále  doktor  Augustin 
(1506)  119. 

Seno,  cena  157. 

Shon,  rozdílný  od  lovu  94. 

Silnice  královské  svobodné  183, 
196,  207,  305. 

Sirotkové  zběhlí  16. 

Sladovník  královský  72 ;  slady  fal- 
šovány 72. 

Sněm  obecní  105,  města  na  něm 
274,  275. 

Sochy  sekati  v  lese  216. 

Soud  viz  duchovní,  dvorský,  ko- 
morní, mezní,  purkrabský,  zem- 
ský soud. 

Spolek  168,  o  statek  141. 

Starostová  svléká  vězně  270. 


Rejstřík  věcný. 


595 


StaTQÓ  sa  vraha  234. 
Stolice  s  poklami  304. 
Stříbrce  picí  502. 
-Střmeništé  217. 
Strýci  nedílní  126,  139,  300. 

Sudí  nejv.  zemský  království  če- 
ského Pflta  Švihovský  z  Bisen- 
berka  (1502)  IX; 

—  Jiřík  z  Kolovrat  na  Bezdru- 
žicích (1511)  412,  430,  436, 
522. 

Sudí  dvorský  nejvyšší  Jindfích 
z  Kolovrat  na  Krakovci  (1510) 
387; 

— ^  Václav  z  Kolovrat  Bezdru- 
žický  na  Kosátkách  (1511) 
412. 

Sukné  líndyšová  418,  419,  vl- 
čatá  225,   soud   o  ni  52,  53. 

Sukiio  blankytné  408,  vlčaté  383, 
408. 

Sťil  výsadní  46. 

Svátky  svatých  neznámy  všeobecně 
277.. 

Svědek  jeden  žádný  svědek  186; 
svědci  potřebují  přípravy  k  svě- 
dectví 305;  svědci  řádu  leh- 
kého 195. 

Svědomí  XXI,  listovní  61. 

Synové  otcflm  ctí  povinni  22. 

Aamlat  222. 

Šarlat  295. 

Šardún,  meč  217. 

Šatlava  290,  pro  ženské  270. 

Šaty  chodící  67,  i  lehací  93,  141, 

418,  perné  433. 
Šefmistři  v  Kutné  Hoře  458. 
Šilinky  305. 


Šlojířnice  258. 

Šorc  ve  zbroji  217,  407. 

Šperloch  252. 

Šranky  71. 

Šrotéř  433. 

Šuba  za  10  kop  30. 

Taffat  304,  514. 

Tenata  134,  240,  401,  lovci  216, 
zigečí  94. 

Tluč  252. 

Tlumači  na  soudě  XXXm. 

Trouba  plátna  112,  474. 

Turkusy  177. 

Ubrmané  81,  83,  438. 

Učení  Pražské,  rektor  Václav  z  Pa- 
cova  (1510)  227,  výsady  323. 

Umyvadlo  stříbrné  175. 

Universita  XXIII. 

Únos  ženy  230. 

Úředníci  zemští  berou  peníze  324, 
u  desk  zemskvch  358,  menší 
12,  23,  90,  98,  125,  154, 
167,  170,  174,  296,  304. 

Úředník  z  mince  Johannes  ze  Ska- 
lice (1505)  89 

Úrok  s  lidí  brán  nespravedlivý 
12,  komorní  67,  68,  pře  on 
525-527. 

Včely  v  odkazu  3. 

Vějice,  závěje  348. 

Věnec  perlový  339,  s  přípravou 
144. 

Věrtel  soli  395. 

Vesnické  soudnictví  XXIII. 

Vězení  XXIV,  pro  dluhy  28. 

Věž  zač  dělána  389,  390;  vě- 
žová 329. 

Vinice  79,  cena  261;  víno  333, 
ženné  248,  doléváno  264. 


Vinopal,  vinopalník  534. 

Vinstíř  262. 

Vlček  sukno  407. 

Voda  sobotní  a  nedělní  38|  spor 
'      o  vodu  47. 
:  Volové  Voldarští  344. 

Vražda  patří  k  soudu   zemskému 
■      XI,  104. 
I  Vrš  25. 

I  Vůz  komorní  454,  krytý  60,  lesní 
335. 

Výboj  noční  48. 

Výprava,  výbava  375. 

Výstavky  v  lese  266,  294. 

Vyžle  495. 

Záduší,  farářství  248. 

Zájezky  v  řece,  votjizky  486,  437. 

Základ  propadený  291. 

Zámatok  na  statku  347,  438. 
i  Zápis  královský  usouzen   za  ne- 
I      platný  Vm. 
I  Zapletení  v  rybníku  410. 
iZaydáky  407. 

I  Zbroj  XXIV,   217,  407,  turecká 
501,  502. 

Zemského   soudu   příslušnost  XI. 

Zemský  soud  menší  XII. 

Zlatotepec  228. 

Zločinci  stíháni  62. 

Zmatek  pře  78. 

Zpráva,  přísaha  200. 

Ztrava  115. 

Zvěř  chráněna  zřízením  zemským 

289. 
I  Zvonař  Jan  v  Praze  (1506)  107. 

Zena  vězněm  muže  svého  1. 
!  Žháři  56. 

•Židé  119,  278,   478,  479,  o  nS 
poháněti  neobyčejné  186. 


76* 


596 


Opravy. 


70,  6.  řádek  jdota, 

místo  28.  listopadu 

m  S3,  dulma 

240,  3.      ,      shora, 

.      2  Cachtlo 

,  1  Čatie 

252,  1.      .      zdola. 

.      Sak 

,  Sák 

277,  nprostřed 

„      na  hraniciech 

,  tu  HramcMik 

310,  16.  Mdek  zdola. 

„      halského 

334,  1.      ,      zdola, 

.      Pro  opem 

,  fíroiopm 

587,  I.      .      ,hora, 

,      Aleny  Vaňkovy, 

.   jUens,  ViMm 

576,  1.      ,      shora. 

.      LiteTský 

.   LUmtkj